Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
IV. volební období. 1. zasedání.
18.
Návrh
poslanců R. Kleina, Stivína, L Pika, Němce a soudruhů
na vydání zákona o pracovním poměru redaktorů.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne _______
o pracovním poměru redaktorů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Na které osoby se zákon vztahuje.
§ 1.
(1) Redaktorem podle tohoto zákona je za-
městnanec časopiseckého nebo zpravodajského
podniku, který za předem smluvený plat vyko-
nává duševní činnost za tím účelem, aby
myšlenky vyjádřené slovem nebo obrazem,
buď jeho vlastní nebo cizí jím do tisku upra-
vené, vyšly tiskem v redakčním obsahu tisko-
pisu.
(2) Kde v jiných zákonech, s výjimkou §§ 57
až 60 zák. čl XIV z roku 1914, mluví se
o »odpovědném redaktoru«, nahradí se tato
slova slovy »odpovědný správce«.
§ 2.
Tento zákon se nedotýká služebních a plato-
vých poměrů definitivních zaměstnanců:
2
1. státu, zemí, okresů, obcí, osad a veřejných
fondů,
2. jiných veřejnoprávních korporací a
ústavů, pro které zákonné předpisy ustanovují
povinné členství a právo předpisovati svým
členům příspěvky pro úhradu svých potřeb.
3. podniků, ústavů a fondů náležejících práv-
nickým osobám uvedeným pod č. 1 a 2 nebo
jimi spravovaných.
Smlouva o práci.
§ 3.
Druh a rozsah prací, výše platu a jiných po-
žitků, náhrada hotových výdajů, délka dovo-
lené a ostatní podrobné podmínky pracovního
poměru mohou býti upraveny ústní nebo pí-
semnou smlouvou. Ve smlouvě se také určí,
jakým způsobem se bude zvyšovati plat nebo
se budou měniti některé pracovní podmínky,
když pracovní poměr trval již určitou dobu.
Plat.
§ 4.
(1) Není-li jinak ujednáno, platí se smlu-
vený plat měsíčně napřed a redaktor, který
nezavinil předčasné zrušení pracovního po-
měru, není povinen vrátiti, co mu bylo vypla-
ceno, skončí-li se pracovní poměr před koncem
měsíce, za který bylo zaplaceno.
(2) úmluva, že se bude platiti smluvený plat
v obdobích delších než měsíčních, jest ne-
platná.
Překážky v práci.
a) Nemoc a úraz.
§ 5.
Nemůže-li redaktor (konati práci pro nemoc
nebo pro úraz, kterých si nezavinil ani úmyslně
ani hrubou nedbalostí, přísluší mu plat po
dobu, kterou činí doba výpovědní, platná při
vzniku překážky. Pro taškovou překážku ne-
může býti redaktor předčasně propuštěn,
ledaže překážka trvá o měsíc déle, než přísluší
redaktorovi plat.
3
b) Soukromé překážky a veřejno-
právní povinnosti.
§ 6.
Ustanoveni předcházejícího paragrafu platí
přiměřeně, nemůže-li redaktor konati práci
z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, které
si nezavinil ani úmyslně, ani hrubou nedbalo-
stí, anebo pro plnění veřejnoprávních povin-
ností, které podle zákona nemůže odmítnouti
(jako svědek, porotce, přísedící veřejného
úřadu atp. ).
c) Cvičení ve zbrani.
§ 7.
Za dobu, po kterou redaktor nemohl konati
práci, protože byl povolán ke cvičení ve zbraní
(k cvičení služebnímu), přísluší mu plat. Po tu
dobu zůstává také nedotčena pojistná povin-
nost v oboru sociálního pojištění, jakož i po-
vinnost platiti pojistné. Jinak platí zákon ze
dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n., o zacho-
vání pracovních (služebních) poměrů po dobu
cvičení ve zbrani (cvičení služebních).
d) Zbavení svobody.
§ 8.
Za dobu, po kterou byl redaktor ve vazbě
pro trestný čin, který spáchal v redaktorském
povolání tiskem v časopise, jehož redaktorem
právě jest, přísluší mu plat. Ustanovení to
však neplatí, lze-li v trestném činu spatřovati
svévolné překročení zaměstnavatelových roz-
kazů, ledaže by šlo o rozkazy, které jsou v roz-
poru se zásadním směrem časopisu.
Zánik práv podle §§ 5 až 8.
§ 9.
(1) Právo na plat podle §§ 5 až 8 zaniká,
skončí-li se pracovní poměr uplynutím doby,
na kterou byl ujednán, anebo výpovědí danou
předtím, než nastala překážka. Rovněž zaniká,
byl-li redaktor právem propuštěn z důvodu, pro
který lze pracovní poměr předčasně zrušiti.
(2) V případě § 8 však právo uplynutím
doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán,
nebo doby výpovědní nezaniká, byl-li trestný
čin spáchán z podnětu zaměstnavatelova nebo
je-li v souhlasu se zásadním směrem časopisu.
4
Dovolená.
§ 10.
(1) Trval-li pracovní poměr v témž podniku
nepřetržitě alespoň rok, přísluší redaktorovi
každého roku, počítaného od nastoupení pra-
covního poměru, placená dovolená nejméně
čtyřnedělní. Po pětiletém trvání pracovního
poměru prodlužuje se dovolená na pět neděl,
po dalších deseti letech na šest neděl.
(2) Do dovolené se nezapočítává doba, za
kterou přísluší redaktorovi podle §§ 5 až 9
plat, ač nemohl konati práci. Doba, po kterou
vydávání časopisu bylo úředně zastaveno, smí
býti započtena nejvýše do jedné poloviny cel-
kové dovolené, a jediné tehdy, trvá-li souvisle
déle než jeden týden.
(3) Dostal - li redaktor výpověď dříve, než
nastoupil dovolenou, má právo jen na poměr-
nou část dovolené, odpovídající pracovní době
až do skončení pracovního poměru v roce roz-
hodném pro dovolenou. Dal-li redaktor sám vý-
pověď a padla - li by dovolená zcela nebo zčásti
do doby od výpovědi až do skončení pracovního
poměru, není zaměstnavatel povinen dovolenou
poskytnouti.
(4) Nepoužil - li redaktor dovolené na zaměst-
navatelovu žádost pro překážku, která se vy-
skytla na straně zaměstnavatele, nebo pro ne-
předvídané závažné provozovací poměry, pří-
sluší mu podle jeho volby buď náhradní dovo-
lená téhož trvání později nebo v příštím roce
náhrada ve výši platu, připadajícího na dobu
nevyužité dovolené. Byl-li pracovní poměr
skončen dříve, než si redaktor odbyl náhradní
dovolenou, náleží mu náhrada v penězích.
(5) Přerušil - li redaktor dovolenou k žádosti
zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen na-
hraditi mu výdaje tím vzešlé.
Zákaz soutěže a jiného zaměstnání.
§ 11.
(1) Bez souhlasu zaměstnavatele nesmí
redaktor samostatně provozovati časopisecký
podnik, ani se takového podniku zúčastniti jako
spolupodnikatel.
(2) Rovněž nesmí redaktor bez souhlasu za-
městnavatele pracovati pravidelně pro jiný
časopis. Souhlasu není třeba, jde-li o práci li-
terárně-beletristickou nebo vědeckou.
(3) Věděl-li zaměstnavatel při ujednání
smlouvy o práci, že redaktor vykonává činnost
5
uvedenou v předcházejících odstavcích, a ne-
vyjednal-li si výslovně, že této činnosti za-
nechá, nebo nenamítal-li zaměstnavatel proti
takové činnosti nic do tří měsíců ode dne, kdy
se o ní dověděl nebo dověděti musil, je souhlas
po zákonu udělen.
(4) Přestoupí-li redaktor tato ustanovení, je
povinen nahraditi. zaměstnavateli škodu tím
způsobenou; nárok na náhradu škody zaniká,
nebyl-li vznesen na soud do tří měsíců po tom,
kdy se zaměstnavatel o škodě dověděl nebo do-
věděti musil, každým způsobem však ve třech
letech po tom, kdy škoda vzešla. Ustanovení to
se nedotýká práva zaměstnavatelova zrušiti
předčasně pracovní poměr, je-li v jednání
redaktorově spatřovati důležitý důvod pro ta-
kové zrušení.
Zrušeni pracovního poměru výpovědí.
§ 12.
(1) Není-li ujednána delší výpovědní doba,
lze vypověděti pracovní poměr na tři měsíce.
(2) Trval-li pracovní poměr nepřetržitě pět
let, prodlužuje se výpovědím doba za každé
další dva roky vždy o jeden měsíc, a to u ji-
ných časopisů než denních listů až do šesti mě-
síců, u denních listů až do jednoho roku.
(3) Výpovědní doba musí skončiti vždy
koncem kalendářního čtvrtletí.
Započtení dřívějšího zaměstnání.
§ 13.
Jde-li o výpočet dovolené a výpovědní doby,
započítává se do doby, po kterou je redaktor
zaměstnán v podniku, doba, za kterou mu
podle §§ 5 až 9 přísluší plat, ač nemohl konati
práci, i doba, po kterou bylo vydávání časopisu
úředně zastaveno, a nadto čtvrtina doby, po
kterou byl v jiném podniku zaměstnán v re-
daktorském povolání.
Předčasné zrušení pracovního poměru
redaktorem.
§ 14.
(1) Důležitým důvodem, pro který může
redaktor předčasně zrušiti pracovní poměr,
je také:
6
1. žádá-li zaměstnavatel nebo jeho zástupce
na redaktoru výkon, který by mohl ohroziti
redaktorovu stavovskou čest nebo odbornou
pověst.
2. Změní-li se zásadní směr časopisu, takže
nelze na redaktorovi spravedlivě žádati, aby
pro podnik dále proti svému přesvědčení pra-
coval. V tomto případě lze pracovní poměr
zrušiti jen do tří měsíců po změně směru.
(2) Dojde-li na zrušení pracovního poměru
podle ustanovení předcházejícího odstavce,
může se redaktor domáhati náhrady, jaká mu
přísluší, když bylo zrušení pracovního poměru
zaviněno zaměstnavatelem. Místo této ná-
hrady může se redaktor denního listu, který
pro změnu směru ruší pracovní poměr trvající
nepřetržité nejméně tři roky, domáhati na
zaměstnavateli odbytného, jež se rovná dvoj-
násobnému platu za výpovědní dobu.
Zcizení (propachtování) podniku.
§ 15.
(1) Zcizení (propachtování) podniku se
pracovního poměru redaktorova nedotýká.
(2) Ustanovení § 14, odst. 2, platí tu při-
měřeně. Placení náhrady (odbytného) posti-
huje dřívějšího zaměstnavatele i nabyvatele
(pachtýře) podniku rukou společnou a ne-
rozdílnou.
Soutěžní doložka.
§ 16.
úmluva, která obmezuje redaktora v jeho
činnosti po skončení pracovního poměru (sou-
těžní doložka), je neplatná.
Smrt redaktora.
§ 17.
Byl-li pracovní poměr zrušen smrtí redak-
tora, přísluší jeho manželce (manželu) a dě-
tem, a není-li jich, jiným jeho příbuzným,
kteří s ním žili ve společné domácnosti a byli
odkázáni na jeho podporu, úmrtné ve výši
tříměsíčního platu, na který měl redaktor
právo v době své smrti.
Hranice smluvní volnosti.
§ 18.
(1) Byla-li ujednána mezi organisací nebo
skupinou redaktorů s jedné strany a zamést-
7
navatelem nebo skupinou zaměstnavatelů nebo
jejich organisací se strany druhé hromadná
smlouva, jsou v podnicích, na které se
vztahuje taková hromadná smlouva, pod-
mínky určené smlouvou hromadnou obsahem
smlouvy jednotlivé a smlouva jednotlivá se
nemůže odchýliti v neprospěch zaměstnance
od smlouvy hromadné.
(2) Za hromadnou smlouvu považují se
i smlouvy individuální, jsou-li předchozí
smlouvy až na výši platu a povinnosti obsa-
hově stejné.
§ 19.
Práva redaktora a jeho pozůstalých podle
§§ 4 až 17 nemohou býti smlouvou zkrácena
ani zrušena.
Podpůrná ustanovení.
§ 20.
Pokud není v tomto zákoně ustanovení,
platí o pracovním poměru redaktorů ustano-
vení zákona ze dne 11. července 1934, č. 154
Sb. z. a n., o pracovním poměru soukromých
úředníků, obchodních pomocníků a jiných za-
městnanců v podobném postavení (zákon
o soukromých zaměstnancích).
Ustanoveni přechodná a závěrečná.
§ 21.
(1) Ustanovení hlavy páté zák. čl. XIV/
1914 o tisku se s výjimkou uvedenou v odst. 2,
zrušují.
(2) Redaktorům, jejichž pracovní poměr
se dříve spravoval ustanoveními uvedenými
v prvním odstavci, zůstává, pokud setrvají
v témž podniku, zachována delší výpovědní
doba ustanovená v § 57 zák. čl. XIV/1914.
§ 22.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti prvním
dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
(2) Jej provésti se ukládá ministrům spra-
vedlnosti a sociální péče v dohodě se zúčastně-
nými ministry.
8
Důvodová zpráva.
L úvod.
1. Pracovní poměr redaktorů je na území
Československé republiky upraven dosud
velmi nedokonale. Jedině na Slovensku a
v Podkarpatské Rusi platí o něm ustanovení
zvláštní, totiž hlava V. zák. čl. XIV/1914
tiskového zákona. V ostatním území řídí se
poměr mezi redaktory a zaměstnavateli
předpisy zákona o soukromých zaměstnan-
cích ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z.
a n.
Ustanovení uvedené hlavy V. zák. čl.
XIV/1914 dotýkají se jen některých otázek
pracovního poměru redaktorů a otázky jiné,
ač velmi důležité, pomíjejí. Stav platný na
území československé republiky mimo Slo-
vensko a Podkarpatskou Bus nutno pak na-
zvati přímo neuspokojivým. Pracovní po-
měr redaktorů podle své povahy v mnohých
směrech se odchyluje od pracovního poměru
osob, jež zákon č. 154/34 Sb. z. a n. nazývá
soukromými zaměstnanci. Práce redaktora
je odpovědnější než práce průměrných ob-
chodních pomocníků a vyžaduje také vyš-
šího vzdělání a zvláštní kvalifikace. Vedle
toho mohou se vyskytnouti v poměru mezi
redaktory a jejich zaměstnavateli otázky
zcela specielní, pro něž v jiných pracovních
oborech není obdoby, a které proto nejsou
řešeny v zákoně s tak širokým okruhem pů-
sobnosti, jako je zákon č. 154/34.
Na všechny zvláštnosti pracovního po-
měru redaktorova může ovšem býti pama-
továno v hromadné nebo v jednotlivé smlou-
vě o práci. Než zkušenost ukazuje, že často
bývá nesnadno, ba i nemožno, aby se stra-
ny, jež dělí hluboké rozpory zájmové, do-
hodly na hromadné smlouvě. Obsah smlou-
vy jednotlivé pak zpravidla příliš je závislý
na poměru sil zaměstnavatelových a za-
městnancových, než aby bylo možno očeká-
vati, že pracovní podmínky vždy budou
určeny tak, jak by se to při spravedlivém
přihlížení k povaze redaktorského povolání
státi mělo.
Nepřekvapí proto, že kruhy redaktorské
záhy počaly se toho domáhati, aby pracovní
poměr redaktorů byl upraven zákonem
zvláštním. Ministerstvo sociální péče při-
pravilo roku 1920 osnovu zákona o služební
smlouvě redaktorů. Osnova tato byla sice
r. 1921 projednána se zájemníky, k rozhod-
nutí o ní však nedošlo, zvláště když se za
jednání ukázalo, že bude nutné pomýšleti
na řešení dalších otázek, jmenovitě otázky
pensijního zaopatření novinářů a zřízení no-
vinářské školy.
Když r. 1923 a 1924 Národní shromáž-
dění republiky Československé několika re-
solucemi vyzvalo vládu, aby uvedeným otáz-
kám a vůbec povznesení kulturní úrovně a
sociálního postavení příslušníků stavu no-
vinářského věnovala plnou pozornost, obrá-
tilo se ministerstvo sociální péče na organi-
sace novinářů, aby mu předložily návrh na
úpravu pracovního poměru redaktorů. Ná-
vrh předložený Syndikátem denního tisku
československého byl probírán koncem r.
1925 na poradách svolaných ministerstvem
sociální péče za účasti zástupců obou zúčast-
něných stran. Výsledkem porad byl nový
návrh ministerstva sociální péče, jenž r.
1925 byl rozeslán ministerstvům i zájemní-
kům. K tomu, aby tento návrh byl před-
ložen Vládě k schválení a Národnímu shro-
máždění k ústavnímu projednání, nedošlo.
Do popředí vstoupilo jednání o pensijním
zaopatření novinářů a podařilo se na konec
vyřešiti tento problém v zákoně ze dne 21.
února 1929. č. 26 Sb. z. a n.
Koncem r. 1929 předložily novinářské
organisace ministerstvu spravedlnosti ná-
vrh zákona tiskového. Do tohoto návrhu
pojaty byly i předpisy o úpravě služebního
poměru redaktorů. V tom směru řídil se
návrh zřejmě vzorem zák. čl. XIV/1914,
kdežto obsahově navazoval na poslední
redakci osnovy ministerstva sociální péče.
Při probírání návrhu bylo téměř bezvý-
jimečně uznáváno, že bude vhodnější, když
předpisy o pracovním poměru redaktorů,
pokud vůbec jich je zapotřebí, shrnuty bu-
dou do zákona samostatného.
Proto byly konány o osnově zákona o pra-
covním poměru redaktorů v ministerstvu
spravedlnosti se zástupci zúčastněných
organisací samostatné porady. Zároveň bylo
jednáno o zřízení tiskové (novinářské) ko-
mory. K dohodě o tiskové komoře vůbec ne-
došlo. V otázce pracovního poměru redak-
torů se však podařilo dosáhnouti dohody
aspoň o některých zásadách, jinde však se
stanoviska dosti nesblížila. Osnova se snaží,
aby to, co mezi stranami zůstalo sporné,
9
rozhodla způsobem, jenž by co možná nej-
lépe vyhovoval jednak zájmu zúčastněných
skupin, jednak zájmu, který má celá veřej-
nost na tom, aby právní řád zajistil redak-
torům postavení, jakého vyžaduje důležitost
jejich povolání.
II. Všeobecný ráz osnovy.
2. Jak bylo již naznačeno výše, nebylo
nikdy žádáno, aby zvláštní zákon upravil
pracovní poměr redaktorů do všech podrob-
ností. Všechny osnovy dosud připravené
omezovaly se na řešení určitých otázek, od-
kazujíce jinak na zákony, jež upravují pra-
covní poměry nejpříbuznější pracovnímu
poměru redaktorů. Stejně si vedou i zákony
cizích států (srv. na př. zákon rakouský
z 11. února 1920, č. 88 St. G. BL, změněný
zákonem z 12. května 1921, č. 295 B. G. Bl.
a nyní i zákon francouzský). Osnova ne-
měla důvodu, aby se od této úpravy od-
chylovala.
Všeobecně budiž ještě podotčeno, že
osnova se v některých směrech přidržela
vzoru osnovy občanského zákoníka, jak byla
připravena superrevisní komisí minister-
stva spravedlnosti. Jmenovitě je z této
osnovy převzata terminologie, na př. pojmy
,,smlouva o práci",
,,pracovní poměr" atd.
Srv. v osnově občanského zákoníka hlavu
33 a vysvětlivky na str. 281 důvodové
zprávy.
III. Vysvětlivky k jednotlivým ustanovením
osnovy.
K § 1.
Aby nevznikly pochybnosti, na které oso-
by se zákon vztahuje, bylo nutno především
vymeziti pojem redaktora. Podobně si po-
čínaly na př. i obě osnovy ministerstva so-
ciální péče i osnova tiskového zákona před-
ložená novinářskými organisacemi.
Osnova nechce upraviti pracovní poměr
redaktorů všech, nýbrž jen oněch, jimž je
redaktorská činnost hlavním zaměstnáním;
vylučuje tedy redaktory, pro které je tato
činnost jen zaměstnáním vedlejším nebo
dokonce jen příležitostným.
Podstatou redaktorské činnosti podle
osnovy je práce (určitým způsobem kvali-
fikovaná) pro časopis přímo nebo přene-
seně. Pojem
,,časopisu" určen je v právu
tiskovém a osnova se jím proto nepotřebo-
vala zabývati.
Kvalifikaci určité činnosti jako činnosti
redaktorské spatřuje osnova ve vytváření
nebo v úpravě vlastního obsahu časopisu,
t. j. jeho části textové, hudební nebo obra-
zové (v nejširším slova smyslu). Aby bylo
jasné, že nejsou redaktory osoby, které ob-
starávají jen technickou stránku časopisů,
bylo zdůrazněno, že redaktory podle osno-
vy jsou jen ti, kdož vytvoření nebo úpravě
časopisu věnují svou duševní činnost. Ne-
vztahuje se tedy osnova na osoby zaměst-
nané jen rozmnožováním časopisu, ale ani
na osoby zaměstnané na př. v redakci psa-
ním na stroji, stenografováním a pod. Tím
spíše vyloučeny jsou osoby, pracující toliko
pro insertní část časopisu, jmenovitě sběra-
telé insertů. Zpravodajové časopisů jsou po-
dle navržené definice, pokud uvedená čin-
nost jest jejich hlavním zaměstnáním, jistě
redaktory; zvláštního ustanovení o nich,
jaké měly některé osnovy dřívější, není
proto zapotřebí. Pojem redaktora zahrnuje
i redaktory tiskových kanceláří, které pra-
cují pro časopisy.
Aby za redaktory nebyly považovány
také osoby, které dosavadní zákony nazý-
vají odpovědnými redaktory, i když nejsou
redaktory z povolání, nahrazuje osnova
slova:
,,odpovědný redaktor" slovy: ,,odpo-
vědný správce", která se již vyskytla ve
vládním návrhu zákona o tisku z r. 1932,
jako označeni pro osoby odpovědné za in-
sertní část časopisu. Při nové úpravě tisko-
vého práva rozliší se pak odpovědný správce
za redakční obsah a za inserty.
K § 2.
Zákon, č. 154/34 v § 2, odst. 2 vylučuje
z platnosti tohoto zákona jen zaměstnance
definitivní. Stejné činí i tato osnova. Zde
však je zahrnutí smluvních zaměstnanců
tím naléhavější, že v některých státních
podnicích nejsou se zaměstnanci uzavřeny
ani řádné smlouvy pracovní. Smlouvy re-
daktorů ČTK. byly vypovězeny a neobno-
veny. V pracovním poměru se jen mlčky
pokračuje.
K § 3.
Není nutné ani snad vhodné, aby smlou-
va o práci mezi redaktorem a jeho zaměst-
navatelem musila býti vždy uzavřena pí-
semně. Také není dobře možné předepsati,
které všechny podmínky pracovního pomě-
ru musí smlouva o práci upravovati. Nebylo
10
by ani v zájmu redaktorů, aby smlouva,
která by všech těchto podrobností neupra-
vila, byla prohlášena za neplatnou. Jestliže
strany určité otázky ve smlouvě neupraví,
platí, co podpůrně ustanovuje zákon. Proto
se § 3 osnovy obmezuje jen na všeobecné
ustanovení podobného rázu, jako je obsa-
ženo v zákoně o soukromých zaměstnan-
cích. Výslovně bylo doporučeno, aby ve
smlouvě o práci bylo redaktorovi též zaru-
čeno, že se mu bude zvyšovati plat, když
pracovní poměr trval už určitou dobu.
O obmezeních smluvní volnosti srv. §§18
a 19.
K §4.
Podle zákona o soukromých zaměstnan-
cích platí se smluvený plat, není-li jinak
ujednáno, měsíčně pozadu. Pokud jde o slu-
žební poměr redaktorů, odpovídá praxi, jak
podle vyjádření ankety sluší souditi, spíše
placení měsíčně napřed. Osnova však nechce
brániti, aby strany smluvily placení pozadu.
Vylučuje jen placení v obdobích delších než
měsíčních.
K §§ 5 až 9.
Všechny zákony upravující pracovní po-
měry mají zvláštní ustanovení o případech,
kdy zaměstnanci, ač nekoná práci, přísluší
plat. Podle povahy pracovního poměra, o
který jde, je postavení zaměstnancovo ně-
kde příznivější, někde méně příznivé.
Osnova snaží se jíti střední cestou a při-
držuje se, pokud jde o překážky způsobené
nemocí nebo úrazem, zákona o soukromých
zaměstnancích, přiznává však redaktoru
nárok na plat po celou dobu výpovědní a
prodlužuje dobu, po kterou nemůže býti re-
daktor z důvodu úrazu nebo nemoci před-
časně propuštěn ani po uplynutí doby, za
kterou mu přísluší plat, ze 14 dnů na jeden
měsíc. Vzhledem k § 12 osnovy je tedy za-
ručen redaktoru, jenž pro nemoc nebo úraz
nemůže konati práci, plat nejméně na tři
měsíce a pracovní poměr nemůže býti pro
nemoc nebo úraz předčasně zrušen nejméně
po dobu čtyř měsíců. Nezruší-li zaměstna-
vatel pracovní poměr, když překážka trvá
déle než činí doba výpovědní, není pak již
povinen, dokud redaktor nenastoupí do prá-
ce, poskytovati mu plat.
Stejné zásady mají podle osnovy platiti
v případech, když redaktor nemůže konati
práci pro soukromé překážky, týkající se
jeho osoby, nebo pro plnění veřejnoprávních
povinností (na př. jako svědek, porotce, pří-
sedící veřejného úřadu), nejde-li o povinno-
sti, jež někdo jen dobrovolně přejímá. I tu
navazuje osnova na ustanovení zákona o
soukromých zaměstnancích, dává však usta-
novení redaktorům značně příznivější, vy-
lučujíc na příklad, aby redaktorovi mohl
býti sražen plat, když soukromá překážka
trvá déle nebo aby bylo možno na redak-
toru, jenž zdržen byl plněním veřejnopráv-
ních povinností, domáhati se od určité doby
náhrady nákladů způsobených tím, že za-
městnavatel byl nucen přijmouti zástupce.
Pokud jde o povolání k cvičení ve zbrani
(cvičení služebnímu), platí i pro redaktory
zákon ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z.
a n. Vzhledem k § 3 tohoto zákona bylo
nutno výslovně ustanoviti, že za dobu, po
kterou trvá cvičení ve zbrani (cvičení slu-
žební), redaktoru přísluší plat. K tomu bylo
připojeno ustanovení, že po dobu cvičení ve
zbrani (cvičení služebních) zůstává nedot-
čena pojistná povinnost v oboru sociálního
pojištění, jakož i povinnost platiti pojistné.
Osnova novinářských organisací, předlo-
žená svého času ministerstvu spravedlnosti,
navrhovala, aby redaktorovi příslušel plat
a ostatní služební požitky i za dobu, po kte-
rou nemůže konati práci pro výkon trestu
na svobodě, přisouzeného mu za obsah listu,
v kterém je Zaměstnán. Na poradách kona-
ných v ministerstvu spravedlnosti zástupci
zaměstnavatelů nečinili námitek proti to-
muto požadavku, jen projevili přání, aby
nárok na plat byl vyloučen, když lze říci, že
trestný čin byl spáchán proti zákazu nebo
přes varování zaměstnavatelovo. Osnova
vyhověla přání stran a formulovala pří-
slušné ustanovení tak, aby se vztahovalo
nejen na přisouzený trest na svobodě, nýbrž
na vazbu v trestním řízení přípravném.
Podmínkou je ovšem, že jde o trestný čin
spáchaný tiskem v časopisu, v němž je
redaktor zaměstnán. Nárok je vyloučen,
když redaktor se dopustil trestného činu
svévolně, porušiv zaměstnavatelovy roz-
kazy. Rozkazy ty se nemusí týkati určitého
případu, nýbrž mohou to býti i všeobecné
instrukce redaktorovi dané, ale nelze k nim
přihlížeti, jsou-li v rozporu se zásadním
směrem časopisu.
Nárok na plat podle §§ 5 až 8 přísluší
redaktorovi ovšem vždy jen potud, pokud
pracovní poměr ještě trvá. Zaniká tedy,