Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Sivák, dr Markovič, Langr, Košek, Vávra.

Zapisovatelé: de Witte, R. Böhm.

141 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, dr Kalfus, Mlčoch, inž. Nečas, dr Šrámek, Zajiček.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 9 hod. 53 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati..

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. V. Sedláčkovi, Taubovi.

min. školstva a nár. osvety na dotaz posl. Polívku č. D 382-IV, posl. dr Mičuru č. D 416-IV, posl. Otáhala č. D 454-IV;

min. železnic na dotaz posl. J. Sedláčka č. D 443-IV.

přikázal předseda žádost kraj. soudu v Bratislavě ze dne 7. března 1938, č. Nt XVI 309/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 13. března 1938, č. 2623/38, za souhlas s trest. stíháním posl. Haščíka pro přečin pomluvy podle §u 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. J 327-IV).

Odvolány byly imunitní žádosti za souhlas s trest. stíháním posl. Zářeckého č. J 260-IV, pres. sdělení 112. schůze a č. J. 283- IV, pres. sdělení 123. schůze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke sloučenému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1103), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle článku XIV finančního zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1935, č. 245 Sb. z. a n., jímž se stanoví státní rozpočet na rok 1936 (tisk 1224).

2. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1936 (tisk 1052) spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1225).

Zpravodajem při obou odstavcích pořadu jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě.

Lhůta řečnická jest 60 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Schwarz, inž. Schreiber, inž. Richter; na straně "pro" p. posl. Révay.

Dávám slovo p. posl. Révayovi.

Posl. Révay (malorusky): Vážení pánové! Při rozpravě o účetní uzávěrce dovolím si i já zaujmouti stanovisko a ukázati při této příležitosti na některé věci, na nedostatky a výhody toho, co bylo pro Podkarpatí uděláno. Dovolte mi, abych v další části své řeči mluvil česky, aby mi všichni lépe rozuměli.

Státní závěrečný účet republiky Československé za r. 1936 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku, tak jak nám je předkládán, svou podrobností se snaží skutečně poskytnouti co nejúplnější obraz o stavu a vývoji státních financí.

Státní závěrečný účet rok od roku je dokonalejší a svou strukturou dokazuje, že naše republika má ve svém nejvyšším účetním kontrolním úřadě skutečného strážce státních financí. Státní závěrečný účet za r. 1936 dokazuje nejen vysokou úroveň odborného vzdělání úřednictva nejvyššího účetního kontrolního úřadu, nýbrž i všech účetních úředníků státních celé naší republiky. Výsledkem jejich práce a odborných znalostí je právě státní závěrečný účet za rok 1936, předkládaný nám v této dokonalé úpravě.

Budete se proto jistě diviti stejně, jako jsem se divil já sám, když vlastně bych měl státní závěrečný účet naší republiky za rok 1936 pokládati za práci neodborníků. Vždyť samo předsednictvo ministerské rady republiky Československé svým výnosem ze dne 21. února 1935, č. j. 3617/35 ai 1934, rozhodlo co do složení disciplinárních a kvalifikačních komisí, že vedle jiných, ve zmíněném výnosu uvedených kategorií úřednických nelze ani úředníky účetní - tedy právě ty, jimž vděčíme za tak dokonalý státní závěrečný účet - pokládati za úředníky odborné podle §u 16, odst. 5 služební pragmatiky.

Naše vláda tedy vlastně desauovala odbornou účetní a kontrolní službu ve státní správě na pouhou službu pomocnou, řídíc se prostě názorem starorakouských ministerstev, tak na př. výnosem býv. rak. min. vnitra ze dne 3. února 1914, č. 903 M. J. a výnosem býv. min. obchodu ze dne 5. února 1914, č. j. 6870/P, které však zplna neodůvodňují zprvu citovaně rozhodnutí naší vlády. Používám rád této příležitosti, abych upozornil, že je nejvýš na čase, aby se konečně zreformovala účetní a kontrolní služba v Československé republice.

Základem kontrolní soustavy našeho státu je stále ještě císařské nařízení ze dne 21. listopadu 1866, čís. 140 ř. z., jímž zřízen jako nejvyšší a nezávislý kontrolní orgán nejvyšší účetní kontrolní dvůr. Podle tohoto nařízení, podlomivšího zcela účinnost kontrolního zař zení, účtárny tvoří nyní součást poukazujících úřadů, jímž jsou podřízeny. Účtárny mají vykonávati vedle kontroly pokladní správy a vedle služby účetní a služby účetně správní též i preventivní kontrolu správní tím způsobem, že každý platební rozkaz správním úřadem vydaný musí účtárna jako kontrolní orgán spolupodepisovati (kontrasignovati) na důkaz, že nařízená platba neodporuje platným ustanovením, především finančnímu zákonu. Účtárna sice může kontrasignaci odepříti už s ohledem - v konkrétním případě, na § 15 finančního zákona na r. 1936, čís. 245 Sb. z. a n. z r. 1935, a vlád. nařízení čís. 246 Sb. z. a n. z r. 1935 - jest však povinna kontrasignovati "na rozkaz", neuzná-li poukazující správní úřad důvody účtárny. Bylo by jistě zajímavé zjistiti, v kolika případech právě v r. 1936 bylo postupováno podle §u 15 finančního zákona na rok 1936. Pochybuji vůbec, zda se tak někdy stalo.

Při této příležitosti bych doporučoval, aby naše vláda v návrhu zákona o sestavování a projednání rozpočtu a o používání úvěru pamatovala též na možnost, aby takovéto případy bylo možno předkládati i nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, který by v příloze k závěrečnému účtu o nich podával přehlednou zprávu. Jedině nezávislá kontrola je účinná a v demokratickém státě absolutně nutná. Dokud bude u nás platit staré rakouské nařízení, o němž už dr Gustav Seidler v r. 1884 řekl (čte): "Nelze vážně tvrditi, že nynější stav, kdy podřízený má kontrolovati přednostu, je s hlediska kontroly udržitelný, a že vůbec dalo by se dnes mluviti o nějaké kontrole účtáren vůči orgánům správním", nebudu věřiti, že v hospodaření státním, tak jak nám o něm podává obraz státní závěrečný účet za r. 1936, bylo dbáno hospodárnosti.

Lituji při této příležitosti, že právě naše demokratická republika nezákonným aktivováním těchto zastaralých císařských nařízení na území Podkarpatské Rusi a Slovenska dala přednost před daleko pokrokovějším, na území býv. Uherska dosud platným zákonným čl. XX z r. 1897, jenž stanovil, že účtárny poukazujících úřadů co do pomocné služby podléhají sice příslušným úřadům správním co do kontroly, avšak ať jde o kontrolu předchozí (preventivní) či dodatečnou (dekursivní) fungují samostatně a jsou za tuto svou činnost odpovědny jen ministru. Výdaje kontrasignované "na poukaz", musely býti zvlášť vedeny v evidenci a musely býti měsíčně předkládány účetnímu dvoru. O personálních věcech úředníků účtárny rozhodoval ministr, jemuž o nich podával zprávu samostatně přednosta ministerské účtárny.

To jsou jen některé z pokrokových ustanovení bývalého Uherska, k nimž, doufám, bude přihlíženo v návrhu zákona, který prý vláda o sestavování a projednávání rozpočtu připravuje, a až se konečně jednou zreformuje celá kontrolní služba našeho státu. Poznamenávám, že právě po této stránce postrádám iniciativní činnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu, jenž v některých věcech příliš lpí na starodávných ustanoveních rakouských. Tak na př. nejvyšší účetní kontrolní úřad, myslím, že tomu bylo v r. 1930, dal u státní tiskárny pražské natisknouti tiskopisy likvidační, které se snad hodily do let předválečných, ale nikoliv do nynější doby. Všem účtárnám bylo nařízeno, aby si tyto tiskopisy objednávaly jen u státní tiskárny pražské. Myslím, že ve většině případů tak učinily jen jednou, ježto tyto tiskopisy, zvláště pokud jde o likvidační listy a tiskopisy hlavní knihy, nebyly k ničemu a hodily se jen do starého Rakouska. Též vůbec dosud nezměnil účetní kontrolní úřad tiskopisy a formu dílčích účetních závěrek, jak je předkládají poukazující úřady a jak byla stanovena někdy v r. 1898. Úplně zbytečná závěrka dala by se zcela prostě sloučiti s přílohou 6 dílčí závěrky atd. Je to jen důkazem, že i v nejvyšším účetním kontrolním úřadě na místě vedoucích u jednotlivých sekcí, pokud jde o kontrolní úředníky, nejsou vždy lidé praktičtí, jak by toho náš život vyžadoval. Proto bych nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu doporučoval, aby byl více iniciativně činný, zvláště pokud jde o jeho vlastní úkol: účetně kontrolní. Doporučoval bych, aby jako účetní úředníci byli k nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu přijímáni jen účetní úředníci, kteří prokázali nejméně 15letou praxi u úřadů první a druhé instance a mají výbornou kvalifikaci, a aby byli k nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu přijímáni úředníci ze všech zemí naší republiky, tedy též z Podkarpatské Rusi.

V rozpočtovém výboru posl. sněmovny dne 24. listopadu 1936 zmínil se sám pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu, že k sestavení úplné bilance celostátního majetku bylo by potřebí sestaviti ještě soupis veškerého věcného movitého majetku vlastní státní správy s jeho oceněním.

Lituji, že nejvyšší účetní kontrolní úřad tento soupis k státnímu závěrečnému účtu dosud nepřipojil. Je to také nemožné, dokud nejvyšší účetní kontrolní úřad sám v tomto směru nevydá jednotné, dokonalé směrnice pro soupis, vedení a ocenění státního movitého majetku tak, jak to učinil i u majetku nemovitého. Je to však naprosto nutné, aby se tak stalo, protože tím, že není podchycen v závěrečném účtu státní movitý věcný majetek, vlastní státní správy, státní závěrečný účet je neúplný, a konečně stát je neúčelným, po případě i zbytečným nákupem věcného movitého majetku poškozován.

Státní závěrečný účet není však ještě i po jiné stránce úplný. Zatím co soukromník proúčtuje ihned každý svůj závazek, jakmile se o něm doví, buď přijetím faktury a dodávky svého dodavatele, nebo jiným způsobem, stát, resp. poukazující úřady ponechávají takovéto závazky nepovšimnuty, není-li k zaplacení těchto závazků už ke konci závěrkového roku úhrady. V závěrečném účtu jsou totiž vyjádřeny jen závazky, pokud byly administračními úřady poukázány, resp. pokud byly v příslušných účtárnách zapsány do hlavních knih alespoň náležitosti výdajové. Jestliže však o takovémto výdaji se účtárna nedověděla následkem toho, že z různých důvodů, obyčejně však proto, že poukazující referent nevěděl, že už stejně není úhrady na výdaj jím učiněný, pak takovýto výdaj nebyl předepsán k náležitosti výdajové, není tudíž ani obsažen v závěrečném účtě. Je to nedostatek kamerálního účetnictví zavedeného ve vlastní státní správě.

Proto doporučuji nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu k uvážení, aby pro úplnost závěrečného účtu jednou aspoň zkusil v prvých měsících roku následujícího sepsati takovéto výdaje a jejich přehledný soupis podle poukazujících úřadů pořídil a připojil k závěrečnému účtu, po př. aby se pokusil novou formou, či zlepšením kamerálního účetnictví odstraniti tento nedostatek. Jsem přesvědčen, že bychom byli všichni nemile překvapeni, závěrečný účet byl by však úplnější, nežli tomu je dosud.

Konečně bych doporučoval, aby k státním závěrečným účtům byly připojovány individuální výkazy staveb investičních, z nichž by bylo vidět povolené náklady na tu kterou investiční stavbu, předání staveniště podnikateli, den, kdy byla budova předána k užívání, den kvalitní kolaudace, celkový skutečný stavební náklad, rozdělený podle vlastních stavebních výdajů, věcných a osobních výdajů administrativních. Jen tak bude nám možno posouditi, staví-li stát účelně, programově, levně, rychle a dobře, či nikoliv, jsou-li včas stavby kolaudovány a včas zaplaceny pohledávky stavebních firem, nejsou-li snad dokonce placeny i úroky z prodlení.

Pokud jde o investiční stavby, bylo by daleko lépe, aby byly opět, jak tomu bylo za Rakouska, zavedeny dvouleté stavební rozpočtové úvěry. Odlehčilo by se tak všem, kteří ke konci každého roku hospodaří investičními úvěry, a i různým obcházením finančního zákona, jež se právě proto "aby úvěr nepropadl", dějí.

Jako zástupce Podkarpatské Rusi bych si přál, aby, pokud jde o tuto autonomní část naší republiky, byly veškeré příjmy i výdaje týkající se Podkarpatské Rusi vykázány zvláštním pododdělením státního závěrečného účtu. Nepřáteli naší republiky se nám často vytýká, že se na Podkarpatskou Rus doplácí. Proto by bylo záhodno, abychom mohli ciferně prokázati veškerý příjem i vydání týkající se Podkarpatské Rusi, což podle mého úsudku by bylo možno zcela snadno provésti nejvyšším účetním kontrolním úřadem aspoň v pododděleních státního závěrečného účtu.

Poukazuji na slova kol. Bródyho, který s tohoto místa prohlásil, že již 18 let čekáme, prosíme a žádáme, aby náš pohádkový americký strýc, československá vláda, přestal na konec bohatství naší rusínské země, ovoce naší země a práce bez kontroly exploitovati a jimi naplňovati své pražské komory. Kol. Bródy tvrdil, že se ročně doplácí sta milionů na Československou republiku. Ačkoliv jsem zde za Podkarpatskou Rus, pochybuji o věrohodnosti tohoto tvrzení a proto doufám, že našemu přání, aby Podkarpatská Rus byla vykázána v pododděleních se všemi svými příjmy a výdaji, se vyhoví, protože mám za to, že to nebude tak těžkým úkolem pro nejvyšší účetní kontrolní úřad.

Z vysvětlivek na str. 584 státního závěrečného účtu vidím, že v r. 1936 stát nepovolil ani korunu, pokud jde o zlepšování nestátních silnic na Podkarpatské Rusi na vrub státního silničního fondu, ba ani se žádným základem v r. 1936 na zlepšování nestátních silnic nebylo počítáno.

Ať už je vina kdekoliv, lituji, že v tomto směru Podkarpatská Rus vyšla zcela naprázdno oproti ostatním zemím, kde bylo povoleno ze silničního fondu k tomuto účelu 91,836.605 Kč. A právě na Podkarpatské Rusi je v tomto směru potřebí nápravy, kde nestátní silnice, zvláště vicinální, potřebují nutně zlepšení. Vždyť na celé Verchovině není žádné pořádné silnice, jež by spojovala Užocko s Jasinskem, mimo několikakilometrový silniční úsek mezi Sojmou a Huklivým, právě nyní nákladem státu dostavovaný. I z důvodů vojenských nezbytně je nutno, aby se konečně uskutečnila tak zvaná severní magistrála silniční na Podkarpatské Rusi.

Udržování státních civilních budov, jak je konečně z nepříznivého výsledku na str. 80 vidět, nejsou věnovány dostatečné peníze, zvláště však na Podkarpatské Rusi. Nově postavené nebo ze starého režimu převzaté budovy, především budovy školní, jsou naprosto nedostatečně udržovány. V Užhorodě na př. i na Malém Galagu u některých obytných budov, jako je tomu u obytných státních domů v Srbově ulici, nebyly po 15 let natřeny venkovní okenní rámy a dveře. Velikým nákladem postavené státní budovy chátrají jen proto, že zdánlivě na tento účel není peněz, ačkoliv v nových budovách, sotva předaných svému účelu, se provádějí statisícovým nákladem adaptace služebních bytů pánů přednostů.

Též účelnost výdajů státního vodohospodářského fondu v r. 1936 jak po stránce technické, tak i po stránce finanční snesla by závažnou kritiku. Stavba neúčelné a nevýnosné hydroelektrárny na Uži u Onokovců, náhonu Nevické-Užhorod a celého vodního díla nad Užhorodem, označeného na str. 588 "4 staveniště" a nákladem 3,966.118 Kč 10 hal., je při nejmenším nehospodárná, jak se bude moci snadno ministerstvo veřejných prací a i nejvyšší účetní kontrolní úřad přesvědčiti, jakmile dojde, dojde-li někdy vůbec, k splnění úkolu, jemuž toto dílo je určeno.

Budu-li hlasovati pro schválení státního závěrečného účtu tak, jak je nám předložen, učiním tak v důvěře, že k mým vývodům, námětům a přáním bude kompetentními činiteli, z nichž na prvém místě je nejvyšší účetní kontrolní úřad, přihlíženo a že se v těch směrech, jež jsem naznačil, stane skutečná náprava.

Při této příležitosti musím poukázati na některé nedostatky a chyby, a to zejména ve školství na Podkarpatské Rusi, protože ty chyby jsou mnohdy takového rázu, že zcela vážně pochybuji, zda částky preliminované a proplácené na školství v Podkarpatské Rusi dosáhnou svého účele, totiž kulturního povznesení lidu v zemi.

Prvním a největším nedostatkem je, že na Podkarpatské Rusi i doposud zůstává v platnosti zákonný článek uherský XXXVIII z r. 1868 o školní docházce, ačkoliv posl. sněmovna schválila v červnu loňského roku resoluci, aby vláda předložila návrh zákona, kterým by byla platnost t. zv. malého školského zákona rozšířena i na Podkarpatskou Rus. Ježto se tak dosud nestalo, kulturní výbor se usnesl opětně na této resoluci a na tomto-požadavku. Nutno poznamenati, že provedení tohoto opatření by se nesetkalo se žádnými většími potížemi, ježto školské úřady - a budiž jim to přiznáno ke cti - snaží se postupovati při zřizování a rozšiřování škol analogickými ustanoveními malého školského zákona. Není tedy ani nejmenších důvodů, aby v této věci nebyl učiněn konečně pořádek, aby na Podkarpatské Rusi nebyla platnost malého školského zákona provedena a aby finanční správa a snad i nejvyšší účetní kontrolní úřad vyžadovaly od školských úřadů pro jednotlivé třídy v našich školách po 80 dětech podle platného zákona.