Pan kol. Hampl myslel, že odmítavé stanovisko
své strany, za niž zde přece mluvil, musí
odůvodniti z velmi velkých zahraničně
politických perspektiv. Kolega Hampl zde mluvil
o vyhlídce na Bagdad, o tlaku na německý
východ tak, že mám skoro dojem, že před
touto řečí četl Naumanovu "Střední
Evropu" nebo jiné knihy z minulých dob. Kolega
Hampl šel však přesto tak daleko, že
se zabýval námi, a zde v této sněmovně
tvrdil, že naši venkovští lidé v
sudetskoněmecké straně, jak praví,
mají býti jen nástrojem německé
politiky, a prohlásil dále, že Henleinova strana
by musila praktickými činy prokázati pravého
demokratického ducha, že jest schopna k politickým
úkolům v československém státě.
Neřekl nám kolega Hampl, jaké mají
býti tyto praktické činy, neboť skoro
tříletá činnost v tomto parlamentě
uskutečnila na jiné straně přemíru
praktických činů, které představují
jedinou zálohu, za kterou jsme do dneška nic, ale
docela nic neobdrželi. Konečně kolega Hampl
považoval za důležité říci,
aby Konrád Henlein a jeho parlamentní delegace otevřeně
prohlásili, zda žádají ochranu práv
německého obyvatelstva německými letadly.
- Slavná sněmovno, jest to výzva, která
si zaslouží jednoznačné odpovědi.
Jsem s to (Posl. Zischka [německy]: Odpověď
vám dal Göring!) Pane Zischka, obdržíte
také odpověď pro pana Hellera, uklidněte
se.
Jsme s to dáti docela jednostrannou odpověď,
o níž jest jednostranně zřejmé,
že není taktickou odpovědí, upravenou
právě pro tuto hodinu. Jsem s to odpověděti
na základě prohlášení, jež
Konrád Henlein v říjnu 1934 učinil
v Č. Lípě jménem strany: Tam řekl
Konrád Henlein (čte): Žádná
odpovědná politika nemůže po hrůzách
nejnovějších historických událostí
znovu počítati s válkou jako prostředkem
politiky. Zcela bez ohledu na to, že válka, která
by se nás bezprostředně dotkla, by mohla
býti jen válkou Německa a Československa
a musila by přinésti nezměrnou bídu
naší vlasti, nutnému bojišti této
války. A právě tak by nemohla podobná
válka přinésti pro český národ
nějaké žádoucí výsledky.
Ani imperialistické usilování o nabývání
území, ani čistě mocensko-politické
úvahy nemohou přiměti československé
státní vedení k tomu, aby opustilo tradici
lidskosti a odpovídalo za hrůzy nové války.
Jaká tedy může býti bilance války
mezi těmito státy? V nejlepším případě
udržení dosavadního stavu při ohromných
ztrátách na lidech a statcích. Toto by si
měli jednou uvědomiti především
ti, kteří si tak rádi zahrávají
s myšlenkou nové války. Kdo dovede uvažovati
střízlivě a odpovědně, tomu
musí býti zcela jasno o tom, že válka
jest nejnevhodnějším prostředkem, vésti
dále evropský vývoj ve smyslu trvalého
uspokojení národů.
Pro to jest jediná možnost: Najíti nové
cesty pro spolužití národů. Kdo však
chce takovouto smířlivou spolupráci bezvýhradně
a bez záludných myšlenek - tak prohlásil
Henlein v říjnu 1934 - musí konečně
také jednou rozhodně opustiti ideologii národního
státu. Jak jsem již naznačil, považujeme
tvoření čistě národnostních
států ve Střední Evropě za
možné. V tomto prostoru budou vždycky národní
zlomky, dokonce velké části národa,
které nežijí ve vlastním státě,
nýbrž s jinými národy si musí
upraviti svůj osud ve společném státě.
Zatím co se zříkáme vší
ideologie z minulosti, která nebyla s to zajistiti mír
v Evropě, vyslovujeme se zároveň právě
tak jasně a otevřeně, že v Evropě
může býti jen tehdy klid a mír, když
ony národní skupiny, které z určení
osudu žijí v národnostním státě,
nebudou se cítiti ve svém trvání ohroženy,
když nebudou musiti nepřetržitě o svá
životní práva bojovati."
Tak mluvil předseda naší strany, Konrád
Henlein, tak musíme bohužel mluviti ještě
dnes, máme-li před očima boj o životní
práva, který se nám každý den
a každou hodinu vnucuje. "Mezistátnímu
a mezinárodnímu usmíření -
tak končil Konrád Henlein musí odpovídati
vnitrostátní, po případě vnitropolitické
vyrovnání protikladů a napětí.
Vzdání se moci jak v oboru vnější
tak - i vnitřní politiky jedině nás
může přivésti - k onomu stavu, který
musí býti nadějí všech o dobře
smýšlejících. Z tohoto způsobu
politiky o, čerpali bychom jen praktické závěry
staletého historického vývoje v obvodu našeho
- společného životního prostoru."
To jest jednoznačné prohlášení
Konráda Henleina, které platí od roku 1934
a bylo pro nás platné, - platné jest a platným
zůstane.
Jsem s to sděliti ještě další vyjádření,abych
ukázal, že nemáme zapotřebí,
abychom se snad podle počínajícího
lepšího poznání s naší strany
takticky změnili a zařídili. Přesto,
že se mocenské poměry ve světě
tak?jednoznačně změnily, že by mohly
opravdově i lidi se silným politickým charakterem
přivésti do pokušení, máme my
jen trvati na tom, co jsme odjakživa jednoznačně
tvrdili, a tu mohu - abych třeba čelil těm,
kdož řeknou: Ano, pan Henlein není parlamentářem
- říci, že na druhé straně jménem
své strany a jako parlamentář jsem byl s
to se vyjádřiti k témuž problému
na národnostním kongresu r. 1936 v Ženevě.
Podle stenogramu přísežného stenografa
švýcarské spolkové rady jsem tam pravil
(čte): "Když budeme ochotni uznati rozmanitost
národních skupin a tím národní
osobnosti samé jako základ nového evropského
vývoje, pak to má ohromné důsledky.
Také o tom nám musí býti jasno: Uznání
národních osobností jako základ evropského
vývoje znamená nakresliti vůbec obrysy nové
Evropy. Nechtěl bych, aby mi nebylo rozuměno. Nemyslím
snad na změnu územního stavu, jsem toho mínění,
že s otázkou uznání národních
osobností nemusí býti nutně spojena
otázka změny územního stavu. Zato
však nové formy ve státním právu
a také v mezinárodním právu."
(Výkřiky posl. Döllinga a Zischky.) S
vámi se vůbec nedám do rozhovoru, neboť
v rozhovoru o budoucnosti nové Evropy jste vy jako zástupci
politického asiatismu úplně vyloučeni.
(Různé výkřiky. - Hluk.
- Posl. Beuer [německy]: Vy jste docela obyčejní
váleční štváči, hazardéři!)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Prosím a o klid.
Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Já
se o vás ještě zmíním. Pánové,
to jsou určitá prohlášení, která
jsou tak jednoznačná, že by musila prostě
znemožniti jakoukoliv pochybnost o postavení naší
strany k této velmi rozhodné otázce. Když
se vás dále zeptám: Kde máte nějaké
vyjádření odpovědného mluvčího
strany, které by mohlo nějak označiti opak
jako možný? Tak byste mohli hledati, hledati a hledati
v tisících našich projevech od října
1933 až dodnes. Jenom panu Kostkovi z Liberce zůstalo
vyhraženo dělati předevčírem
v senátě tak, jako by se zřetelem na tuto
otázku stran chování naší strany
mohla býti nějaká pochybnost. Pan Kostka
pokládal za nutné mluviti o tom a dělati
tak, jako kdyby byla sudetskoněmeckou stranou nadhozena
otázka celistvosti státu a nedotknutelnosti hranic.
Prohlašuji: To je ničemná pomluva! (Různé
výkřiky.)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Nebudeme se
s panem Kostkou dále obírati, neboť
pan Kostka je, čím je, totiž náhodným
výrobkem politické volební geometrie. (Různé
výkřiky. - Posl. Zischka [německy]:
Také vy jste náhodným výrobkem.) Pane
kolego, my jsme nabyli naše mandáty poctivěji
než jiní, kteří je obdrželi od
sekretariátu strany darem. (Posl. Appelt [německy]:
Bez Hitlera byste nikdy neměl mandát!) Počkejte
na příští volby, my vás poženeme!
Jedno budiž však kolegům z české
strany řečeno: Jest to nebezpečná
hra, nechati si osvědčiti od pánů
jako pan Kostka, že vnitropoliticky jest vše
v pořádku, že prý ve školství,
ve správě, v hospodářství jsou
věci v pořádku. Pánové jako
Kostka, kteří pro sinekurové zajištění
nechtějí nic pozorovati, co jest, nejsou oprávněni
mluviti za sudetské Němce. Pan Kostka nechť
vezme na vědomí, že přijde den, kdy
mu lid jednoznačně ukáže, jakou má
legitimaci. (Posl. Appelt [německy]: Co to znamená,
že vy neuznáváte ústavu?) To je
nesmysl! Že uznáváme ústavu, to zde
zjistil K. H. Frank při prvním vystoupení
strany, přečtěte si protokoly! My jsme slavnostně
prohlásili, že jsme věrni ústavě.
My jsme neměli potřebí pokynu pana Stalina,
abychom se teprve zde stali věrnými ústavě.
(Různé výkřiky.)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Prosím o klid. (Posl. Appelt [německy]: To
prohlašoval Frank před 14 dny v Karlových Varech!)
Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Podle "Rote
Fahne", to není žádný pramen!
Slavná sněmovno! Stejným způsobem
jako pan kolega Hampl uznal také za vhodno mluviti
kolega Stránský. (Posl. Appelt [německy]:
V "Deutsche Tageszeitung" stojí to v řeči
K. H. Franka.) Žádný oficielní
orgán! (Posl. Appelt [německy]: "Nemůžeme
ústavu také uznati". Zde to stojí v
novinách. Prosím, to jest pravda! Vy chcete říci,
že jste věrni ústavě?) Pane kolego,
žádný oficielní orgán, je mi
líto. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Nenajdete
v mé veškeré politické a parlamentní
činnosti ani jediný odpor v mých vyjádřeních
a teprve žádný odpor mezi mým praktickým
chováním a tím, co jsme řekli. To
přenecháme vám! Vy, kteří děláte
dnes tak, jakoby záleželo na vás, chrániti
stát, vzpomeňte si na doby, kdy se vojákům
musily z kufrů vybírati letáky. Vy jste zapomněli,
jak jste zde všechno rozbili na padrť a co jste ještě
jiného učinili.
Slavná sněmovno, jak již poznamenáno,
kolega Stránský mluvil také stejným
způsobem jako kol. Hampl. (Posl. Appelt [německy]:
Krvaví fašističtí štváči
jste!)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Kolega Stránský
učinil jen jeden rozdíl, on nemluvil o Bagdadu
. . . (Výkřiky posl. Appelta.) Pánové,
nekřičte tolik, nebo vzbudíte dojem, že
máte přece jen strach z nás a věcí
příštích.
Slavná sněmovno, pane kol. Stránský
. . . (Posl. Beuer [německy]: Jste stoupenci fašistických
vrahů dělníků!)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Lépe
než ve válce býti rasy vojáků
jako vy! (Posl. Beuer [německy]: Stávkokazi jste!)
Kolega Stránský mluvil vlastně jako
kolega Hampl, jenom nemluvil o Bagdadu, nýbrž
o československém uhlí a o maďarském
a jihoslovanském obilí. Dále uložil
státu jako úkol, aby nás energicky vymanil
z irredentické agitace. Tedy by pan kol. Stránský
měl přece jednou k nám přijíti,
aby nám ukázal, kdy a kde jsme byli nositeli irredentické
agitace. (Výkřiky posl. Uhlíře.
- Posl. Bergmann: A jak to uděláme v Jihlavě?)
To jest rozhodující, že se v těchto
věcech naprosto nedáte poučiti a že
nechcete uznati znamení doby. Nevím, pane kolego,
kdy jste se nastěhoval do této sněmovny,
ale jsou jistě na vaší straně, pánové,
poslanci, kteří zde ve sněmovně již
seděli, když zde sudetskoněmecká strana
učinila státoprávní prohlášení,
které bylo učiněno také jménem
Spiny a Mayr-Hartinga a Luschky (Posl.
dr Hodina: Jak bývalý ministr zde rozbil lavici!),
prohlášení, ve kterém bylo zjištěno,
že německé oblasti v tomto státě
byly k němu připojeny proti své vůli.
To bylo prohlášení, jež slavnostně
přednesli parlamentní zástupci zvolení
na základě řádného volebního
práva do Národního shromáždění,
kteří zastupovali politickou vůli lidu. V
tomto prohlášení najdete také zjištění,
že tisícileté bezpráví tak se
tam říká, pokud se pamatuji - nemůže
se nikdy státi právem. Z naprosto přirozeného
vývoje pocítili političtí zástupci
sudetského němectví po založení
státu vtělení do státu jako něco
bezprávného, jako něco nepřirozeného,
poněvadž prostě celá myšlenka práva
sebeurčení, která prý byla základem
nové evropské úpravy, právě
tuto úpravu vylučovala. (Výkřiky
posl. Bergmanna.) To si musíte, pane kolego, uvědomiti.
A nyní přichází to rozhodující.
My, jimž se bezesporně právo sebeurčení
odpírá, my jsme se dlouho a po dvacet let pokoušeli
dostati se k novým konstruktivním úkolům.
(Posl. Bergmann: To je destruktivní!) Ne, pane kolego,
to nemá co činiti s destruktivitou. (Posl. Bergmann:
Je to destruktivní. Chcete rozděliti stát!)
To nemá co činiti s dělením státu,
přes všechny samozřejmé výhrady
jsme - chtěl bych skoro říci - zažili
podstatu národnostního státu a jsme ochotni
spolupůsobiti na půdě státu, pokud
konečně chcete uznati, což jest, totiž
stát jako stát národnostní. Jsme již
tak daleko, že to předseda vlády zde před
třemi dny konstatuje, a vy to ještě dnes nechcete
uznati. Zde máme to, co říkám. Vy
se své strany učiníte každý konstruktivní
politický čin nemožným, pane kolego.
Tak se věci mají. (Posl. Bergmann: Dáváte
mu do úst, co neřekl!) Žijete dosud v době,
která nese letopočet 1919, nechcete poznati, že
proti všem skutečným tvrzením je stát
v jeho dnešním objemu výrazem oněch
politických poměrů, kterými se německý
lid, pokud žije v hlavním státě německého
národa, v mezistátním poměru rozlišoval,
totiž rozlišováním Německé
říše samé, jejích mocenských
poměrů, kterými se však také
celý německý národ lišil tam,
kde jeho příslušníci žili. To jest
ono rozhodné těch dní, a vy nechcete pochopiti,
že zde musí nastati velká duševní
změna, když se má najíti konstruktivní
východisko z této šlamastiky. Nyní přicházíme
za podstatně změněných mocensko-politických
poměrů a nejsme opojeni vojenským vzestupem
Německé říše a pravíme,
že chceme stát uznati a na této půdě
hledati politické úkoly, a vy přicházíte
a předstíráte nám poměry z
r. 1919. Neobracejte všechno na rub a ujasněte si
skutečné poměry. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Markovič.)
Sjednocené sudetské němectví přestalo
býti předmětem státní tvůrčí
moci, tomu jest již načisto konec. Ale když vám,
pánové, leží blaho státu opravdu
na srdci, pak byste učinili dobře, kdybyste zapomněli
na stará příkoří, nemluvili
o Bagdadu a o maďarském obilí, do kterého
vám nic není, aspoň nikoliv jako důvod
pro československou zahraniční politiku,
nýbrž učinili byste lépe, kdybyste viděli
změněné smýšlení ve veškerém
německém národě. A vidíte,
bývalo by bylo účelnější,
kdyby se bylo zde vzpomnělo na první velkou řeč
německého říšského kancléře
po převzetí moci. Poněvadž v té
době "České slovo" a "Prager
Presse" měly jen štvavé zprávy
proti Německu a positivní vyjádření
zásadně nepřinášely, budiž
mi dovoleno, abych vám tuto řeč připomenul.
(Posl. Bergmann: Když se nemáme starat o to, co
je v Maďarsku, nemusíme se také starat o Hitlera!)
Ano, pane kolego, to je důležité, já
bych vám doporučoval přečísti
si celou řeč, abyste věděl, jaké
jest dnes německé smýšlení. (Posl.
Dubický: Ale také budeme citovati "Zeit"!)
Říšský kancléř tehdy,
dne 17. května 1933 prohlásil (čte): "Žádná
nová evropská válka nebyla by s to nahraditi
dnešní neuspokojivé poměry lepšími.
Naopak. Ani politicky, ani hospodářsky nemohlo by
použití nějakého násilí
způsobiti v Evropě příznivější
situaci, než jest dnes. I při rozhodném úspěchu
nového násilného řešení
v Evropě nastala by jako konečný výsledek
zvětšená porucha evropské rovnováhy
a tím tak neb onak by byl vytvořen zárodek
pro pozdější nové protivy a nové
zápletky. Nové války, nové oběti,
nová nejistota a nová hospodářská
bída byly by následkem. Výbuch takového
šílenství bez konce by však musil vésti
k zhroucení dnešního společenského
a státního pořádku. V komunistickém
zmatku se potápějící Evropa vyvolala
by krisi v nedohledné míře a trvání,
jehož nelze odhadnouti. Jest nejhlubším přáním
národní vlády Německé říše
zameziti takovýto neklidný vývoj svojí
poctivou a činnou spoluprací. To jest také
vnitřní smysl převratu v Německu provedeného."
Pánové, to bylo první prohlášení
německého říšského kancléře.
(Posl. Dölling [německy]: Musíte citovati
"Mein Kampf". - Posl. Beuer [německy]:
Řeč z 20. února!)
A nyní dále: Když v této chvíli
vědomě mluvím jako německý
nacionální socialista, chtěl bych jménem
národní vlády a veškerého národního
hnutí dáti najevo, že právě nás
a toto mladé Německo oduševňuje hluboké
porozumění pro tytéž city a smýšlení,
tak jako pro odůvodnění životní
nároky ostatních národů. Generace
tohoto mladého Německa, která ve svém
dosavadním životě poznala jen bídu,
nouzi a zoufalství vlastního národa, příliš
trpěla tímto šílenstvím, než
aby měla v úmyslu, aby stejné způsobila
jiným. Náš národní socialismus
jest princip, který nás jako světový
názor zavazuje, zatím co lneme v nezměrné
lásce a věrnosti ke své vlastní národnosti,
ctíme národnostní práva také
jiných národů téhož smýšlení
a chtěli bychom z nejhlubšího srdce žíti
s vámi v míru a přátelství."
Ale, pánové, vaše noviny vás obelhaly
a zklamaly. Pro takové řeči nebylo místa.
Konstatuji, je-li někde v této Evropě poctivá
touha po pořádku a novém konstruktivním
vývoji, existují-li zárodky nového
smýšlení, pak přicházejí
z německého tábora. (Posl. Beuer [německy]:
Proč odmítl Hitler přistoupiti k východnímu
paktu?) Poněvadž nechtěl míti co
činiti s vámi, a právem, to prokázaly
poslední dny v Moskvě. (Potlesk poslanců
strany sudetskoněmecké. - Posl. Beuer [německy]:
Mírové smlouvy u Hitlera nepřicházejí
v úvahu, to jest pravý důvod!)
Pánové s české strany, dejte si přece
říci jedno. Nebudete chtíti tvrditi, že
jsou Poláci asi méně reálními
politiky než vy. Vzpomeňte si, co předcházelo
v dějinách vztahům mezi Němci a Poláky,
co zde bylo bolestných případů. S
národního hlediska není vůbec nic
podobného v celých dějinách mezi německým
a českým národem. A co bylo tam možné,
mohlo by býti i zde možné, kdybyste nebyli
věčně zajatci této staré neplodné
mentality. (Posl. Appelt [německy]: Ale jak se vede
německé menšině v Polsku, pane doktore?)
K tomuto argumentu se ještě vrátím.
Jest znova velmi oblíbeným argumentem ukazovati
nám na postavení menšin v jižních
Tyrolích a v Polsku. Prohlašuji, že se sudetskoněmecká
menšina nedá srovnati s těmito menšinami,
poněvadž sociologické seskupení, kulturní
výše, hospodářská síla
a číselná síla sudetskoněmecké
menšiny jednoznačně a jasně ujasnily
a odůvodnily její postavení. Když vy,
pane Appelt, jako příslušník
této menšiny nemáte pochopení pro její
význam, sám se vylučujete z této menšiny.
(Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.
- Hluk.) Řekněte nám něco
o Němcích na Volze! (Posl. Appelt [německy]:
Ti mají úplnou volnost! - Výkřiky.)
Myslíte?
Slavná sněmovno! To jsou rozhodující
věci. Vyložíme-li dnes podstatnou okolnost
národnostního státu, hledáme-li dnes
nové administrativně-technické prostředky,
abychom ukázali cesty, na kterých může
stát dostáti těm úkolům, které
pan předseda vlády s tohoto místa tak obdivuhodným
způsobem naznačil, nečiníme to z taktických
důvodů, abychom jaksi rozdělili stát
studenou cestou, jak nám zde bylo řečeno.
S touto mentalitou, jež se nedá poučiti, se
na kořen problému nedostaneme. S touto nepoučitelnou
mentalitou dosáhnete nejvýše jenom toho, že
poroste počet těch v našem táboře,
kteří řeknou: Nenamáhejte se, nemá
to žádný účel, s Čechy
se přece nedá dále mluviti! Uvědomte
si, co jste zde po 20 let tropili proti této formulaci
úkolů pana předsedy vlády. Na jedné
straně byl stát národnostním státem,
na druhé straně jste říkali, že
stát jest státem národním a stát
jste spravovali tak, jako kdyby byli ve státě jen
Češi, později snad také Slováci.
Vidíte, vy jste mysleli, že se můžete
dostati mocenským postavením přes skutečné
poměry obyvatelstva. Vy jste mysleli, že stačí
oblékati policisty a policisty a soustřeďovati
státní mocenské prostředky a každého
příslušníka menšiny, jenž
procitne k vlastnímu politickému uvědomění,
označiti jako nepřítele státu, abyste
se dostali přes skutečnost národnostního
státu. Tak rostla také z rozporu mezi ideologií
národního státu s jedné strany a skutečností
národnostního státu na druhé straně
ona zvláštní státnost, kterou zkrátka
označujeme jako policejní státnost, která
představuje skutečný systém, který
my, Němci, především pociťujeme
jako systém utlačování. (Potlesk
poslanců strany sudetskoněmecké.)