Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Hampl. Dávám mu slovo.

Posl. Hampl: Slavná sněmovno!

Několik let trvající mezinárodní napjetí bylo zvýšeno rychlým spádem událostí posledních týdnů a Československo budí zase zvýšenou pozornost nejen státníků a diplomatických kruhů, nýbrž i veřejnosti celé Evropy a civilisovaného světa. I když příčiny této pozornosti jsou neobyčejně vážné, mohu podle mého soudu konstatovat, že se vzrůstajícím napjetím zvýšily se také sympatie pro nás, pro Československou republiku u většiny národů a států, které s neobyčejným zájmem mají upřenu svou pozornost do střední Evropy.

Je pochopitelné, že pracující lid Československé republiky sleduje také se zvláštní a napjatou pozorností tento vývoj evropské politické krise. Ostatně soudím, že nic nemůže lépe dokumentovat vážnost situace než okolnost, že strana, kterou kladu si za čest zde zastupovat, která byla odkojena hesly velké revoluce francouzské a prosycena humanitními ideály a snahami pacifistickými, nejen dala k obraně světového míru a k obraně republiky do všech konsekvencí jdoucí své mravní a materiální síly, ale prohlašuje také, že pracující lid Československa bude dále dělati politiku podle příkladu vážných dob, v nichž žijeme, a že je schopen všech obětí, které republika a její lid bude vyžadovat. (Výborně! - Potlesk.) Lid spoluvybudoval tuto republiku, tento stát, který je zemí politických svobod, a spoluudržuje ji. Pracující vrstvy tohoto státu jsou si vědomy, že Československá republika je jejich, že je jedinou zemí, kde se mohou demokraticky a sociálně dále povznášet a rozvíjet. Československá republika - možno to s veškerou vážností říci - je naše znovuzrození, náš život a náš hrob. Zde jsme a zůstaneme zde. Budeme bránit naši svobodu a nezávislost republiky nelekajíce se obětí a nevyhýbajíce se žádné situaci, která proti naší mírumilovné vůli bude nám vnucena. Pracující lid dobře ví, že v zápase o nezávislost Československa hájí každý jednotlivec své osobní svobody a my všichni svá práva a svou budoucnost. Prohlašujeme toto odhodlání v plném vědomí, že jedině ve svobodném a nezávislém Československu může pracující lid růst k novým a novým úkolům a lepší budoucnosti. Nemůžeme proto připustiti a nepřipustíme, aby tyto předpoklady našeho života byly zmenšeny nebo zmařeny. Nepřipustíme proto také, aby se Československo stalo vasalským státem (Potlesk.) a zvedáme heslo Masarykovo, které napsal na štít našich ruských legionářů: Smrt je lepší než život v okovech. (Výborně! - Potlesk.)

Toto stanovisko neznamená, že bychom týchž svobod nechtěli dopřát druhým. Již jednou jsem řekl ve své parlamentní řeči, obrácen jsa k našim německým spoluobčanům, že naše situace je daleko ožehavější, citlivější a delikátnější, než je situace jejich. Uváděl jsem, že naši němečtí krajané, kteří žijí u nás, v zemi plných svobod, mají ještě své dva národnostní státy, v nichž se mohou kulturně plně vyžít, a dovozoval jsem také, že se československý lid dostal ke své samostatnosti po tvrdých zkouškách a že vystupuje vždy hrozící minulost, která bude vždycky živým mementem nesvobody, pokoření a ústrků. My rozumíme a s námi dnes rozumí také celý svět, že především naše politicko-zeměpisná situace je příčinou, že kdykoli bude v Německu ofensivní režim, bude se vždy obracet proti nám. Český čtverec v těle německém nejen Německo vojensky oslabuje, nýbrž je také překážkou v jeho dávných snech a snahách o německou cestu na východ: Berlín - Bagdad. Je mu v cestě také za ukrajinskou pšenicí a rumunskou naftou, za těmi bohatými zdroji surovin, které jsou také prvým předpokladem, má-li se kdykoliv jakákoliv vojenská moc také účinně hájiti. My si dále všichni velmi dobře uvědomujeme, že nejkratší spojení mezi Mnichovem a Vratislaví jde přes Prahu. Proto expansivnímu režimu v Německu bude Československo vždy překážet, a nemůže-li nás Německo učinit svým spojencem a nástrojem své politiky, tedy prvním stupněm k vasalství, chce nás aspoň neutralisovat. Proto vyvíjí Německo hlavní tlak na jižní hranici německé proti nám a Rakousku, majíc oproti tomu francouzskou hranici zabezpečenou opevněními a polskou zvláštním paktem až do r. 1944. Tuto situaci si uvědomujeme velmi jasně, a ostatně i v historii nalezli bychom některá velmi cenná poučení, která by doprovázela ještě ostřejší líčení naší dnešní situace.

Již světová válka, která, jak jsme viděli z jejího dalšího průběhu, byla v podstatě zápasem mezi Německem a Anglií, zdála se býti začátkem dějinné epochy, v níž současná situace je pouze jejím pokračováním. Vyvrácení Československa by však neznamenalo jenom německé panství nad střední Evropou, nýbrž v podstatě nad celou evropskou pevninou. Francie by se stala okrajovým státem, který by nemohl čeliti bloku téměř 200 mil. lidí. Oslabená Italie pak by se musela k tomuto bloku ještě více přiblížiti a tak by se Německu otevřela cesta na východ suchou cestou. Této situace jsou si vědomi také v Anglii - ještě se toho dotknu - ale v posledních dvou letech jsou si této situace dobře vědomi i Maďaři.

Proto argumentace - a tu se především obracím proti oné známé argumentaci - že německý interes o nás je dán potřebami naší německé menšiny, je neúčinná, a zcela určitě, i když se chce věřit německé propagandě, teprve druhořadá. Naši krajané soustředění v sudetskoněmecké straně mají býti jen nástrojem působícím na Československo, aby podstatně změnilo svoji zahraniční politiku, a to ve směru zájmů Třetí říše, jak jsem zde již naznačil. O tom ostatně velmi svědčí také jiná okolnost, především ona, že německý vůdce ve své známé řeči projevil naprostý nezájem o německé menšiny v jiných státech. Na tomto faktu nezmění nic sebe křivější propaganda nepravdivá, nepoctivá, zkreslující naše poměry v cizině takovým způsobem, že by její původci měli pocítiti hluboký stud. (Výborně! - Potlesk.)

Ostatně velikost problémů uvědomují si dnes také západní demokracie a v tom je také cena pro naše spojence. A my sami, bojujíce o mír, což třikrát podškrtujeme, musíme však konstatovati, že musíme být a jsme připraveni tak, abychom byli cennými spojenci a obávanými odpůrci. (Výborně! - Potlesk.) Nebojíme se války a víme, že nepřijde, budeme-li všichni doma připraveni a jednotni, bude-li naše politika výrazem naprosté jednotnosti uvnitř a budeme-li také zastupovat naši tradiční, jednotnou zahraniční politiku, která nebyla výrazem osobních nálad anebo nahodilých okamžiků, konstelací, nýbrž je to politika, o které velmi výstižně Masaryk ve svém poselství r. 1918 řekl tato památná slova (čte): "Celá naše historie, její obsah a smysl, vede nás k mocnostem demokratickým. Vybudování našeho státu a jeho udržení proti německému tlaku na východ, naše reformace a ideály, naše utrpení proti reformačnímu násilí, způsobené Habsburky, zneužívajícími náboženství pro své hmotné cíle, naše probuzení vedené ideou humanity a vyplývající z ní demokracie, znamená, že osud našeho národa je logicky spjat ze západem a jeho moderní demokracií."

Proto západní demokracie mají dnes mimořádnou odpovědnost. A chtěl bych konstatovat - soudím, že naše přesvědčení nemůže být výrazem, jak jsem již pověděl, osobních nálad nebo jen přesvědčování - že situace, o níž po našem soudu a na níž mají západní mocnosti zájem a musejí mít zájem, je dána také jinými fakty, nebo ať posuzujeme danou situaci sebe střízlivěji, a buďme si třeba flagelanty, kteří bičují svou vlastní víru a optimismus, tomu přece rozumíme, že situace evropská v této době je v podstatě tato: Ti, kdož mají za to, že idea nedělitelného míru je slaba anebo docela mrtva v této chvíli, musejí se smiřovati s druhou horší stránkou věci, to jest, že není ojedinělých přepadů, nýbrž jenom nedělitelná světová válka. Jiných cest a možností není. (Výborně! - Potlesk.) Neklamme se: idea a cíl Společnosti národů nejsou mrtvy. Společnost národů nevznikla jenom jako projev etiky a uražené spravedlnosti a humanismu ve světové válce, nýbrž je také výrazem konkretních, živých, tvrdých zájmů. A tyto zájmy žijí a nelze před nimi couvat. I když ve své střízlivosti neklademe větší váhu, než je třeba, na ustanovení čl. XVI úmluvy o Společnosti národů, který jasně ukazuje, jaká by byla vývojová logika v případě války a který přece jenom znamená velmi mnoho, je potřeba konstatovat, že jsou ještě silnější tendence a větší síly než tato psaná ustanovení a fakta, a to jsou zákony živé. Světová válka r. 1914 stála útočníky několik císařství. Nová válka by stála útočníky více, poněvadž nebudou již ohroženy jenom posice a životy jedinců, nýbrž celých kast, které válku vyprovokovaly a zahájily. Tak vypadá situace dnes. (Výborně! - Potlesk.)

Řeči říšského kancléře jsme rozuměli a pochopili jsme ji. Měla několik taktických cílů. Ti, kdož měli možnost pozorněji ji sledovati, zejména v osobním přednesu, rozuměli jasně, že do značné míry byla určena především pacifikaci vlastního domácího mínění. Měla býti do určité míry výzvou německému lidu, aby se smířil s danými poměry a byl s nimi spokojen. Měla dále postrašiti československou veřejnost: povzbuditi Henleinovu stranu a strašiti německé aktivisty. Pokud jde o nás jako o stát, byla jejím hlavním cílem snaha donutiti Československo k nějaké dohodě, jejímž smyslem především by bylo aspoň na čas neutralisovat naše volné vnitřní síly ve prospěch Německa.

Mohou býti sebe fanatičtější zastánci míru, lidé mírumilovní, kteří by chtěli mnoho obětovat pro mír, anebo chytráci, kteří domnívajíce se, že získávajíce mír dneška, nezadají si nijak pro zítřek; i tací jedinci mohou mezi námi žíti. Ale my, kteří jsme viděli a musíme s politováním konstatovat, že žijeme v dobách, kdy dané slovo a dané smlouvy nic neplatí, kdy život lidský nemá ceny, my nemáme víry, kdybychom vysadili se z jakéhokoliv spojenectví dnes, že bychom našli bezpečné spojenectví zítra, a proto pravíme s naprostou rozhodností, že tyto taktické cíle německé nemohou býti dosaženy. Na nás není viny za současný neklid, a strašit se nedáme. Demokratické složky naší německé menšiny budeme dále ústavně podporovat (Výborně!) a Henleinova strana musí dokázat skutečnou demokratičností a praktickými činy, že je schopna politických úkolů v československém státním smyslu. (Tak jest!) Tak zní devisa pro nás pro všecky. (Posl. dr Peters: A jak to dělat? - Veselost.) Pane kolego, kdyby tento dotaz měl býti míněn vážně, pak by to opravdu v tomto státě bylo zlé, pak bychom si nerozuměli ani v této chvíli, kdy si máme a chceme navzájem rozumět. (Tak jest!)

My jsme loyálně ochotni k dorozumění se všemi sousedy, tedy i s Německem a k přátelským stykům s ním. Ale tato ochota může jíti jenom k té mezi, která určuje nezávislost a suverenitu Československa. Soudíme, že se nám nemůže vytýkati malost, když prohlašujeme, že jsme ochotni, a upřímně ochotni, ke smíru a míru. Ale soudím také, že ona episoda historická, ve které se nalézáme a která má úctu do značné míry jen před násilím, že tato episoda bude také za námi a že se svět také vzchopí k čestnosti, jak to ostatně vidíme už přece jen na vývoji některých tendencí, které zejména určují také ve světě poměr k nám.

Do našich vnitřních poměrů vměšovati se nikomu nedovolíme. Jsme si vědomi té. okolnosti a nechceme to také označovati jako projev velikášství, ale my jsme si vědomi, že dovolím-li dneska se vměšovati někomu do svých poměrů jen zčásti, zítra jsem ztracen celý. Tak zní vývojová logika a zákon věci. (Výborně!) Ostatně vidíme dobře zápas, který se v poslední chvíli děje v Rakousku. Já se toho také konkretně dotknu, ale jen za účelem, abych pověděl, spíše informačním. Jsme si vědomi dále, že doba žádá na československém národě a demokratických složkách menšin naší republiky, aby zahraniční politika byla z jednoho kusu a aby byl celému světu zřejmý náš klid, naše jednota, naše odhodlání, když bude třeba, ke všem obětem. Svět musí vidět, že budeme bojovat, i kdybychom byli úplně sami. Svět musí býti dále přesvědčen, že v zoufalém zápasu o své bytí nepříteli zde necháme jen rozvaliny a hřbitov. Svět musí vidět, že zde pevně stojíme a že nemůžeme jinak. Jsouce schopni dávat každému co mu patří, prohlašujeme, že žádnému násilí neustoupíme. (Výborně! - Potlesk.)

Poslední týdny jsme byli svědky velkých událostí a projevů jak vůdců jednotlivých států, tak i politiků v západních parlamentech. Historie přinese cenná poučení, svědčící o tom, že Hitlerova výzva všem najde své podstatné korektury. Ostatně to leží v některých skutečnostech, přes které nelze přecházet. Války až do XIX. století byly válkami žoldáků, válka v r. 1914 byla již mobilisací procitnuvších národů, válka nynější byla by válkou, v níž již od počátku se budou národové nahlas ptát, kdo ji vyprovokoval a počal. Válka ostatně, jak svědčí poslední zkušenosti, je také mobilisací surovin. Ti, kdož spoléhají na přepad a krátkou válku, se budou mýlit.

Nás může také zajímati situace Rakouska. Řeč kancléře Schuschnigga svědčí o tom, že za poslední léta se Rakousko nejen hospodářsky, nýbrž i finančně zotavilo. Ale zajímavý proces rakouský dlužno také posuzovati jinak. V Rakousku v dané chvíli to, co jmenujeme starorakouskou ideou, je ve své podstatě na postupu, je zesíleno. To, zdá se mi, chápou dobře také v Německu. Tendence, udržující rakouský stát v jeho samostatnosti, jsou velmi silné. Cítíte to ve všech spontánních projevech, zejména v Dolních i Horních Rakousích. Jakmile je nějaká sebemenší příčina, aby mohli obyvatelé osvědčiti svoji lásku a věrnost k svým vlastním svobodám, dochází k velkým a spontánním projevům. Nám je známo, že osud Rakouska nebude určován jen vnitřními silami a vnitřním zápasem. Tu se mi zdá, že by silnější svoji brutální silou snad i zvítězil. Ale přes to přese všechno, co dnes určuje myšlení rakouského obyvatelstva v jeho značné většině, znamená velký a silný odpor proti anšlusu. Ne proto, že by rakouští Němci nechtěli kulturně žíti ve velké národní obci, ale jsou si vědomi poměrů, do kterých se dostávají. I když připustíme, že všechny revoluce pochodí z propagace určitých ideí a i když přiznáme, že v idei velkoněmecké jsou mocné síly, přece jen nemohou a nesmějí se tyto síly přehánět. Zde bych měl opáčit slova Písma svatého: Ne samým slovem božím, ale také chlebem živ je člověk. Tedy je potřebí, abychom si uvědomili, že rakouským kruhům je dobře známo, že nejen idea sama o sobě, nýbrž skutečné poměry hospodářské, politické, politické svobody také určují konec konců dějinný postup. Vývoj v Rakousku je ovšem také cenným příspěvkem k poznání, že hlavním pilířem moderních států jsou dělníci a sedláci. Tato základní, řekl bych, poučka byla potírána v Rakousku. Dnes se tam děje pokus, aby došlo k určitým korekturám. Domnívám se, že tento pokus se děje téměř pozdě. Ale je to jen důkazem, že žádná politika a žádný politik nesmí negovat důležité výrobní složky ve státě (Výborně! - Potlesk.), že to vždy vede k jeho zeslabení a k těžkým konsekvencím.

A tak vyslovujíce svá stanoviska docela stručně k některým problémům a zejména k hlavnímu problému, který se týká nás, našeho postavení v současných poměrech, chceme připomenouti, že jsme si vědomi, že musíme věnovati všechny vnitřní síly k tomu, abychom nejenom uvnitř byli silnými, nýbrž abychom neposkytovali také odpůrcům žádných argumentů, které by chtěly svědčiti o tom, že zde není jednotné, pevné a silné vůle za tuto jednotnost. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Jsme povinni, abychom zároveň prohlásili, že jsme plni ochoty k přátelskému soužití a míru. My jsme, soudím, již prokázali, že máme hluboký smysl pro to, co jmenujeme státní, občanskou a koaliční součinností v tomto státě. Jsme také přesvědčeni, že této součinnosti bude vrstvami, které zastupujeme, náležitě porozuměno a že bude také náležitým způsobem chápána.

Prohlašujeme dále, že budeme dbáti všemi silami, aby naše zahraniční politika byla výrazem jednotné vůle československého národa a všech jeho demokratických složek, a jsme také přesvědčeni, že spojencem demokratických mocností, úsilí o zachování míru je čas, který by byl také spojencem, kdyby došlo k nějaké konflagraci. Jsme proto přesvědčeni, že tuto krisi překonáme a že mír bude zachován.

Když jsem mluvil, obrácen jsa k našim německým spoluobčanům, o naší situaci, která je nesporně delikátnější, činil jsem tak v té víře, že jsou mezi nimi znatelé poměrů v československém národě. Činil jsem tak také v té víře, že representanti nejmocnější německé strany pochopí, že každá hůl má posléze dva konce.

Když jsem mluvil o propagandě, o známém úsilí zkreslovat poměry v Československu, snižovat úsilí československé vlády před veřejností a když jsem řekl, že by se původcové této, povězme, nespravedlivé propagandy měli styděti, tedy jsem povinen, abych také připomněl, že mluvíce a nabízejíce mír nemáme té víry, že v rukou této strany je nějaká snaha za tím cílem, aby s námi mohla žíti v pokoji. Domníváme se, že většina této strany vsadila na kartu nadějí, které vybočují z rámce tohoto státu. (Tak jest!)

Považujeme to za politický omyl prostě proto, že hranice tohoto státu nejsou produktem nějaké libovůle a nejsou také nějakým umělým útvarem. A nečiní dobře ten, kdo rozrušuje německé vrstvy, kdo podškrtává všechny hospodářské nedostatky, ačkoliv jejich původu rozumí, zejména je-li hospodářsky dobře orientován a zná tudíž všecky příčiny současných i trudnějších poměrů hospodářských a sociálních; a když tito lidé jdou přes tato fakta, řekl bych, střízlivé úvahy a rozumu a jdou jenom za onou ideou, o níž jsem mluvil, že její uskutečnění předpokládá jíti mimo rámec státu, a znamená, povězme si, evropskou konflagraci konec konců, soudím, že to není reálná politika.

Konečně moderní dějiny budou dovozovat, jak někdy velmi mnoho se platilo za malé ústupky a malé cíle, a my bychom rádi, aby tohoto poznání byla si vědoma také německá veřejnost, ona veřejnost, kterou bychom rádi přesvědčili, že československý lid je milovný svobod a že rád také dává svobodu druhému. (Potlesk.)

Když se mluví o tom, že budeme usilovati všemi silami o mír, jsme si vědomi také toho, že jenom ten může za současných poměrů usilovati o mír, kdo je připraven, aby se dovedl všemi silami brániti. Pověděl jsem už, že československé dělnictvo je nejenom přesvědčeno, že tato obrana zde musí být, nýbrž je ochotno dáti k disposici všecky síly a všecky oběti. (Potlesk.) Mluvíce o míru, činíme tak v plné víře a přesvědčení, že chceme, aby byl zachován, a že chceme pracovati po boku těch, kdož usilují o mír. Jsme si vědomi toho, že je k tomu potřeba pevných nervů. Moji němečtí spoluobčané, dík vám do značné míry, a řekl bych, nesprávným premisám vaší politiky, již déle dvou let žije tento stát v situaci, že se cizina našim nervům musí obdivovat. Domníváte se, že nevyvoláváte opačných, teskných, trapných pocitů na druhé straně? Či máte za to, že vám, mám-li na mysli právě onu linii vaší politiky, je dovoleno všecko? Mám za to, že i vy jste povinni, abyste střízlivě usuzovali o možnostech, o tom, co je moudré a dosažitelné, abyste nečinili a nespolupomáhali činiti z tohoto státu objekt oné pozornosti, o které jsem na začátku své řeči mluvil. (Posl. dr Peters: Podali jsme své návrhy!)

Pánové, jsem si vědom toho, že vaše návrhy jsou prakticky do značné míry neschůdné, poněvadž nejsou výrazem skutečných potřeb, nýbrž jsou výrazem oné zahraniční situace a oněch nálad, které dneska mezi vámi jsou vůdčími náladami. To znamená, dostat se psychologicky do jiné posice. Je potřeba, abychom si to otevřeně řekli.

Řekl jsem, že jsme po dvě léta předmětem oné pozornosti, že se cizina obdivuje našim nervům. Tedy jsme si vědomi toho, že daná situace je toho druhu, že je zde potřeba pevných nervů a odhodlání, ale soudím, že je to v historii situace, kdy platí plnou měrou Senekovo "kdo zhrdá životem vlastním, stává se pánem cizího". Pak se také osvědčí ono heslo v našem parlamentě "Pravda vítězí!"

A my dnes jako zmocněnci ideí míru, dnes, bohužel, ozbrojeného míru, vynaložíme všecko, když mluvíme jménem pracujícího lidu československého, abychom své šiky na kolbiště v dané situaci přivedli spořádané, odhodlané, cílevědomé a vědoucí, že, jsme-li povinni pracovati pro vlast dnes, musíme býti také ochotni třeba za ni zítra umírat. (Hlučný potlesk.)