I v jiné otázce, která je také pro
zemědělský stav tak ožehavá,
přinášela úvaha vojenského odborníka
veliké memento a sice o zajištění pracovních
sil v zemědělství. Praví se tam (čte):
Úkoly, které čekají zemědělce
v době branné pohotovosti státu, jsou tak
veliké a tak odpovědné, neboť zůstane
pravdou, že jedině zemědělec může
čeliti tomu nejhroznějšímu nepříteli,
který rozkládá i ty nejskvělejší
armády, totiž nedostatku živobytí. Má-li
zemědělec těmto svým úkolům
plně vyhověti, pak musí býti již
v době dřívější, preventivně
v době míru postaráno o to, aby namáhavá
práce na selské hroudě nebyla ponechána
v době brannosti jenom starcům, ženám
a dětem. Zemědělské podniky mají
pro obranu státu stejnou, ano i větší
důležitost, jako podniky průmyslové,
a není důvodu, proč by neměla býti
řešena otázka zabezpečení sil
v zemědělských podnicích jinak, než
v podnicích jiných, důležitých
pro obranu státu. (Tak jest!) Jestliže dnes
při určité výši počtu
nezaměstnaných máme v zemědělství
citelný nedostatek nejen kvalifikovaného, nýbrž
také nekvalifikovaného dělnictva zemědělského;
jestliže čím dále hrozivější
jest odliv zemědělského člověka
do měst, jak správně řekl nedávno
kol. Hrubý, "co potom", abychom se ptali.
Pak nepomůže. slavná sněmovno, nic jiného,
než řádné zabezpečení
a umožnění rentability zemědělci
ve všech směrech jeho podnikání i v
ohledu produkce živočišné, aby on i jeho
dělník mohl býti řádně
a spravedlivě honorován. V nedělních
"Lidových listech" bylo napsáno, že
kněz nesmí mlčeti a přihlížeti
lhostejně k tomu, aby zemědělský dělník
byl vykořisťován mzdou 1˙20 Kč
za hodinu. Ale já se ptám, slavná sněmovno,
jak může dnes malý a střední
rolník při tak nízkých u nás
cenách, zejména vepřového a hovězího
dobytka a mléka a při té zvýšené
disparitě, pokud se týče výrobků
průmyslových, honorovati svého spolupracovníka,
svého zemědělského dělníka
tak, jak by si ve skutečnosti přál, když
sám těžko ku konci roku se dopočítává,
když se musí spokojiti s minimálním
příjmem raději než žádným,
poněvadž hospodářství našeho
zemědělského lidu jest jiné, než
přesná vědecká kalkulace, neboť
my musíme vyráběti třebas i ztrátově,
poněvadž nemůžeme jiným způsobem
uplatniti svých pracovních možností.
Kdybychom měli zavésti dnes do zemědělské
výroby kalkulaci podle průmyslu nebo obchodu, nemohli
bychom vůbec vyrábět, nebo za daleko jiných
cen. A já bych se rád podíval na to, jaká
by byla dnes požadována cena mléka, kdyby je
na př. vyráběli průmyslníci
ve svých továrnách. (Výborně!)
Pan posl. Mikuláš zabýval se malou výnosností
státních lesů a statků a snesl tu
spoustu čísel, ze kterých mělo vysvitnouti,
že státní statky a podniky jsou nerentabilní,
pasivní a že z toho nutno vyvoditi určité
důsledky. Vysvítá z toho všeho, že
ani velké podniky zemědělské nebyly
ušetřeny krise, zejména měly-li ještě
zvláštní povinnosti, a to zaměstnávati
více zaměstnanců, než kolik si jich
mohl vydržovati malý a střední zemědělský
podnik, který, když pracuje se ztrátou, omezí
přirozeně počet svých zaměstnanců
na nejmenší míru a dře se na vesnici
se svou ženou a dětmi, aby zachránil svůj
podnik, čili jak na vesnici říkáme,
svoji ch alupu, aby ji udržel pro ty, kteří
přijdou po něm. Ale na druhé straně
nemohly státní podniky často hospodařit
tak obchodnicky, jak by ve skutečnosti chtěly. Mám
případ ze své vlastní zkušenosti,
že v době poklesu konjunktury zelinářské
vedl jsem deputaci malozemědělců z Královéhradecka
k panu ministru zemědělství, aby státní
statky na Smiřicku nepletly se do pěstování
zelí a ostatní zeleniny vůbec, poněvadž
prý tím konkurují malým zemědělcům,
ataké se velmi střežilo to, jakým způsobem
dbají větší statky nařízení
ministerstva zemědělství, na př. pokud
se týče osevních ploch nebo určitých
regulačních zásahů. To však neznamená,
že tam, kde je odůvodněný požadavek
podrobiti zemědělskou půdu státních
statků drobnému pozemkovému př.ídělu,
nebudeme se toho tak rázně a důsledně
domáhati. Byly v tom směru učiněny
také s naší strany už velmi vážné
kroky a daleko před tím, než to bylo propagováno
na př. se strany p. posl. Mikuláše,
neboť stanovisko jiných politických stran a
také strany p. posl. Mikuláše bylo v
této otázce důsledně daleko jiné,
než které od počátku neochvějně
uplatňovala strana naše. Ale já bych chtěl
poukázati také zejména na to, že otázku
drobného přídělu půdy nutno
sledovati a posuzovati i všude tam, kde nenaskytne se na
př. příležitost jen velkých stá
tních statků, ale kde naskytne se každá
příležitost ke změně majetkového
vlastnictví ať již statků zbytkových
nebo jiného většího pozemkového
majetku vůbec. (Výborně.) Ministerstvo
zemědělství sleduje svědomitě
tuto na výsost vážnou otázku ve zřízení
t. zv. kolonisačního fondu i tam, kde nejde o zásah
do t. zv. zabraného majetku.
V posledníní době jsme téměř
v každém kraji svědky povážlivého
zjevu, že nabývají zemědělskou
půdu lidé, kteří nemají k zemědělství
přímého nebo úzkého vztahu.
Uvedu případ z nejbližšího okolí
mého kraje. V našem kraji v r. 1924 přidělen
byl z panství Schaumburg-Lippe dvůr Malá
Skalice zemědělskému, hospodářskému,
výrobnímu, úspornému a stavebnímu
družstvu za vedení sen. Klečáka
a nějakého ředitele nemocenské pojišťovny
někde blízko u Prahy. Toto úsporné
družstvo tak úsporně hospodařilo, že
konec konců za několik roků dohospodařilo
a že se hledělo za každou cenu zbaviti toho objektu,
aby zachránilo aspoň to, co se zachránit
dá. Slavná sněmovno! Tento dvůr je
nejkrásnějším dvorem v našem okolí.
Je to dvůr tam na Úpě, kde jsou nejkrásněji
meliorovaná a regulovaná luka, kde jsou nejkrásnější
pozemky, kde již před válkou se pěstovala
řepka, dvůr v krajině, kde dnes v těchto
vážných dobách, třeba na hranicích
státu, jsou lidé do jisté míry uspokojeni,
v krajině, kde podle proroctví Sibylina a slepého
mládence se říká, že prý
když bude v Čechách nejhůře tam,
mezi řekami Metují a Orlicí a v okolí,
se neublíží ani slepici. Dvůr ten měl
mimořádný význam pro drobný
příděl.
V poslední době se stalo, že tento statek i
při tom velikém požadavku rozparcelování,
při tom velkém hladu po půdě, jak
se říká, malých zemědělců,
že tento statek se nerozparceloval mezi drobné zemědělce,
ale že požádal pozemkový úřad,
aby prý z důvodů nerentability a nemožného
hospodaření (na tak krásném výnosném
statku) bylo umožněno prodat jej soukromému
jedinci, který neměl dosud se zemědělstvím
žádných styků. A toto se podařilo.
Ale co bylo ještě zajímavější,
že toto zemědělské družstvo mělo
v nájmu při tomto svém objektu ještě
9 ha velmi dobrých zemědělských pozemků,
které spadají do sféry reservace pro t. zv.
rozkošskou nádrž, a že při převodu
do majetku tohoto je dnotlivce děly se intervence, aby
těchto 9 ha pozemků získal tento jinak docela
hodný jednotlivec. A my jsme musili vynaložiti všechno
své úsilí, abychom přesvědčili
pozemkový úřad, že to není možno,
a také jsme proti intervenci pánů, kteří
měli k panu kol. Mikuláši velmi blízko,
dosáhli toho, že těchto 9 ha pozemků
bylo propachtováno drobným zemědělcům.
Chtěl bych říci, že jestliže na
jedné straně dovedeme uplatňovati tímto
způsobem určité požadavky v parcelaci,
že musíme v těch sférách, kde
máme možnost, ukázati opravdu své intence
a lásku k drobnému lidu, jak ji propagujeme a hlásáme
na schůzích i ve skutečnosti.
V nynějším nedostatku zemědělského
dělnictva, zejména v našich pohraničních
okresích, které ópravdu mají ohromné
množství dělnictva umístěno na
opevňovacích pracích, kterýžto
nedostatek je opravdu katastrofální, považoval
bych za dobré, aby zemědělská práce
byla prohlášena za nějak všeužitečnou,
aby se jí nemohl nikdo v případě nutnosti
a hledání zaměstnání vyhýbat
a nesměl ji odmítat, zejména pokud jde o
mladé nezaměstnané lidi. Dovedu si zrovna
tak jako moji kolegové těžko představiti,
jak by se pohyboval nějaký takový nezaměstnaný
redaktor, který dnes nemá o zemědělství
vůbec praktického ponětí, ale který
nám kritisuje každé zemědělské
opatření, který nerozumí vůbec
tomu, co máme nebo nemáme dělat, ale který,
jak my na vesnici říkáme, "stele rozumem"
v našem chlévě mezi kravami, voly a prasaty
a vůbec všemi hospodářskými živočichy,
tak jako to musíme dělati my všichni zemědělci.
(Veselost.)
Jedno velmi staré a vážné přísloví
praví, že "nouze láme železo".
Měl jsem jednoho svého příbuzného,
který odejel před válkou do Ameriky. Byl
to akademicky vzdělaný člověk, který
po dva roky, dříve než nalezl alespoň
přiměřené zaměstnání
svému vzdělání, dojil na farmě
krávy, až konečně domohl se určitého
spokojeného zaměstnání v oboru, který
byl přiměřený jeho vzdělání.
Úprava odbytu a cen v produkci živočišné
v souvislosti s produkcí obilní dá nejlepší
možnost spokojeného zaměstnání
v zemědělské práci, zvýší
automaticky mzdy zemědělského dělnictva,
zamezí útěk z venkova, zvýší
počet zaměstnaných v zemědělské
výroobě a tím se oživí celý
národohospodářský život. A kdo
by si nepřál, vážení pánové,
aby celý národohospodářský
život byl oživen? Můžeme diskutovati, můžeme
debatovati poctivě a vážně bez politického
zaujetí o cestách, které k tomu cíli
vedou. Není však možno, abychom tento na výsost
vážný problém pro samou diskusi nechali
běžeti tak, jak je.
Pokud jde o naše návrhy na řešení
těchto problémů, poukazuji na v dnešních
dobách a poměrech mimořádný
zjev, že při posuzování popř.evratové
činnosti politických stran u nás svědek
nad jiné povolaný, pozorovatel mimo naše řady,
univ. prof. dr Krejčí prohlásil, že
strana agrární má ve své politice
tu přednost, že se veškeré její
požadavky kryjí pravidelně se zájmy
státu a veřejného zájmu. To je jistě,
slavná sněmovno, svědectví nad jiné
vzácné a cenné.
Pokusil jsem se, slavná sněmovno, vysvětliti
zde vážné starosti naše, starosti zemědělského
lidu, jak jsem to považoval podle svého prostého
selského rozumu za vhodné a za nutné podle
skutečností, jaké opravdu dnes na našem
venkově jsou. Chtěl bych nyní nejen se zřetelem
na otázky zemědělské, nýbrž
na všecky vážné otázky politické
i rázu mezinárodního v této na výsost
vážné době končiti slovy Antonína
Švehly: Kamarádi, dejme hlavy dohromady, abychom
šli dobře. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Hintermüller.
Dávám mu slovo.
Posl. Hintermüller: Slavná sněmovno!
Rozpočtový zpravodaja referent o právě
projednávané předloze státní
účetní uzávěrky za r. 1936
p. posl. Remeš se velmi podrobně v úvodě
této rozpravy obíral výsledky státního
hospodářství a vyvozoval z něho zdravé
závěry pro státní hospodářství
do budoucna.
Státní účetní uzávěrka
vykazuje mimo zvýšený rozpočet státní
výdaje. Bylo zde již řečeno, že
valná část zvýšených vydání
připadá na účet těžké
hospodářské krise a na účet
mimořádných výdajů nutných
se zřetelem na mezinárodní situaci a na případné
nebezpečí ohrožení naší
republiky zvenčí. Jsou to hlavně výdaje
na posílení obrany státu, ve které
jsme sice dříve mnoho zameškali, ale bohudíky
dnes jsme si už svoji obranu vybudovali, takže nám
to dává pocit naprostého klidu, jistoty a
síly a můžeme v klidu pracovati na zajištění
a dalším rozvoji blahobytu všech vrstev našeho
obyvatelstva. Pro vybudování řádné
obrany našeho státu přinesli jsme všichni
ze všech stavů velké oběti a nepochybně
budeme muset je přinášeti ještě
dále. Naše obrana státu jest a zůstane
však pouze opravdovou obranou státu proti nespravedlivému
útoku vnějšímu a není namířena
proti nikomu, o čemž svědčí i
ta skutečnost, že jsme přikročili k
budování naší obrany až opravdu
v hodině dvanácté, takže nikdo nám
nemůže vyčítati, že by zbrojení
naše mělo nějaké cíle útočné.
Vývoj věcí potvrdil obavy, které jsme
měli o bezpečnost našeho státu, a nezbude
nic jiného, než abychom pokračovali v dalším
budování jeho obrany. Musíme pokračovati
v budování naší národní
obrany nejen po stránce technicko-vojenské, nýbrž
ve všech těch složkách, které tvoří
veliké zázemí hospodářských,
sociálních, kulturních i mravních
sil národa. Neboť z běho právě
roste vnitřní síla obrany, vůle k
ní a pocit bezpečnosti. To znamená však,
že musíme velmi pozorně všímati
si všech problémů hospodářských
i mravních, které jsou činitelem hospodářské
a sociální spokojenosti všech vrstev a všech
stavů národa. Proto všecky politické
snahy musí se nésti k tomu, aby všem stavům
a všem složkám občanstva se dostalo spravedlnosti.
Proto třeba věnovati pozornost také otázkám
zemědělským, z nichž mnohé podařilo
se již vyřešiti, ale mnohé zůstávají
dosud stále otevřeny.
Českoslovenští zemědělci jsou
pevnými piliři myšlenky státní,
a proto i jim musí se dostávati spravedlnosti. Půjde
především o zabezpečení a zajištění
spravedlivé o dměny za jejich práci, zhodnocení
zemědělské práce a jejích výsledků
vhodnými opatřeními zemědělské
politiky. Za nejvhodnější prostředek
při uplatňování snah zemědělských
pokládáme zřízení zemědělských
komor, které již tolikráte byly slibovány,
ale dosud, bohužel, jejich uskutečnění
zdá se býti ještě příliš
daleko. Zemědělské komory, vybudované
na základě demokratickém, budou veřejnoprávními
tlumočníky oprávněných přání
a stavovských požadavků zemědělského
lidu a budou vhodným forem, kde by všechny otázky
zemědělství se týkající
mohly býti věcně a s přihlížením
k praktickým potřebám zemědělství
projednávány.
Hospodářská krise přinesla s sebou
nutnost účinných zásahů státu
a veřejné moci do věcí hospodářských.
Je to t. zv. řízené hospodářství.
My jako strana i jako zemědělci dali jsme souhlas
k provádění těchto zásahů,
jde však o to, aby byla stanovena konečně mez,
kam až a jak hluboko tyto zásahy smějí
jíti, aby nebyla ohrožena soukromá podnikavost
a iniciativnost, aby nebyla ohrožena sociální
spravedlnost a aby zde nevznikalo nebezpečí nějakého
státního socialismu nebo takového vázání
věcí hospodářských, že
by se to velmi přiblížilo podobě jakéhosi
nevolnictví. Proto, jsme-li v zásadě pro
řízené hospodářství,
žádáme, aby bylo prováděno jen
tam, kde zásahy jsou nezbytně nutné, aby
stanoveny byly přesné hranice a aby i dnes stávající
opatření řízeného hospodářství
byla podrobena generální revisi. Bylo o tom velmi
podrobně hovořeno v poslední rozpočtové
rozpravě. A také při jednání
v různých výborech této sněmovny
byly vzneseny vážné skutečnosti, které
plně odůvodňují požadavek revise
řízeného hospodářství
i pokud se týká jeho provádění
v zemědělství samém.
Naše zemědělství prožilo v minulých
letech velmi těžkou krisi. Projevilo se to v citelném
poklesu počtu příslušníků
zemědělského stavu. Pozorujeme, že počet
zemědělského obyvatelstva v celém
státě v průběhu posledních
4 let citelně poklesl. Jestliže v Čechách
v r. 1 890 připadalo ze 100 obyvatel na zemědělství
a lesnictví ještě 40 obyvatel, již za
10 let na to bylo jich pouze 35, v r. 1910 32, v r. 1921 29 a
v roce 1930 poklesl počet obyvatelstva, příslušejícího
k zemědělství, na 24 ze 100 obyvatel. Podobný
nepříznivý vývoj je i na Moravě.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi není sice pokles
tak citelný, ale i zde pokles zemědělského
obyvatelstva stále pokračuje. A v průměru
v celém státě připadalo na 100 obyvatel
v r. 1900 45 zemědělských příslušníků,
r. 1910 42, r. 1921 a r. 1930 34. Stejně nepříznivá
je i statistika poklesu námezdních sil v zemědělství,
jež v průměru let 1921 až 1930, z kteréž
doby jsou přesné statistické výkazy,
zaznamenávala v celé republice celkový úbytek
námezdních sil zaměstnaných v zemědělství
číslicí 189.551, což znamená
v čísle relativním úbytek 21·5
%.
Tyto statistiky jsou důkazem, že zemědělství
procházelo u nás těžkou krisí,
že jsme prožívali t. zv. útěk z
venkova a v celkovém obrazu pokračující
přeměnu našeho státu ze státu
převážně zemědělského
na stát průmyslový a obchodní. Bylo
by velmi nebezpečné, kdyby i nadále měl
vývoj takto pokračovat, neboť přirozeným
důsledkem jeho bylo by určitě ohrožení
hospodářské soběstačnosti státu
a v průběhu dalších let snad i ohrožení
prvovýroby samé, která je tak důležitým
činitelem pro stát. Proto je třeba věnovat
otázkám zemědělským náležitou
pozornost a péči.
Při této příležitosti chtěl
bych se alespoň poněkud zmínit o zvláštním
postavení zemědělského dělnictva
vůbec. R. 1930 napočteno bylo v našem státě
686.000 zemědělských dělníků
s nádeníky. Je to velká armáda, která
si zasluhuje, aby také jejímu sociálnímu
postavení byla věnována náležitá
pozornost a péče. Při této otázce
nejde jen o problém sociální a hospodářský,
nýbrž i - a to hlavně - o problém mravní,
který je vážným činitelem při
vylidňování venkova. Dlužno litovat,
že byl porušen starý a osvědčený
poměr mezi zemédělským zaměstnavatelem
a jeho zaměstnancem; dnes totiž povšechně
přestává býti zemědělský
zaměstnanec příslušníkem rodiny
a stává se pouhou námezdní silou a
pracovní jednotkou. Dokud byl mezi zaměstnavatelem
a zaměstnancem poměr rodinný a - nebojme
se to říci - patriarchálnější,
cítil se zemědělský zaměstnanec
daleko spokojenější a pro svůj život
a budoucnost své rodiny zabezpečenější.
Dnes jsme v mnoha případech svědky, že
i v zemědělství, což dříve
nebývalo, dochází k sociálním
sporům a bojům, které poškozují
nakonec celé zemědělství. Proto je
třeba sociální otázce zemědělského
dělnictva věnovat větší péči
a neřešiti ji jenom s hlediska čistě
materialistického, kterému, bohužel, také
často propadají obě strany, nýbrž
řešiti ji se stanoviska mravního a obecného
prospěchu. Smyslem naší zemědělské
politiky musí býti nejenom spokojený zemědělec,
nýbrž také spokojený zemědělský
dělník.
Slavná sněmovno! Budování obrany státu
musí býti založeno co nejšířeji
a zde přicházíme k velmi ožehavému
problému populačnímu. Populační
politice věnována byla dosud příliš
malá pozornost a to, co se dosud vykonalo pro zvýšení
populace, mělo charakter spíše teoretický
než praktický. Dnes je již nejvyšší
čas, abychom se problému tomu podívali otevřeně
do tváře a začali tento problém radikálně
ř.ešiti nejen po stránce sociální
a hospodářské, nýbrž také,
a to především, po stránce mravní.
Je to třeba zvláště důrazně
připomenouti dnes, když vidíme, jak populační
pokles začíná zasahovati již i na náš
venkov, že i na našich vesnicích i v rodinách
dobře situovaných začíná se
jeviti strach z dítěte. Projevuje se tak důsledek
materialistického chápání smyslu života
a oslabuje se životnost národa a vůle k životu.
Vedle těchto činitelů sociálních
a hospodářských, které nepochybně
jsou velmi důležity při populačním
problému, je třeba všímati si právě
onoho činitele mravního a převychovávat
národ k opravdové vůli k životu, k vůli
udržení síly národní, která
početností dětí je vyjádřením
síly národa. A při tom znovu vracím
se k otázce zemědělského obyvatelstva,
ve kterém přece poměrně ještě
stále nejvíce udržuje se životní
síla národa. Je třeba proto podchytiti a
posíliti především populační
sílu národa tam, kde je ještě nejsilnější,
aby sem nezalezly falešné názory, kterým
propadla města, a aby se odtud postupně posílilo
tvoření rodin a jejich početnost v ostatních
vrstvách národa. Že právě zemědělství
zůstalo nejvíce ušetřeno zhouby populačního
poklesu, tomu děkuje především proto,
že zůstalo poměrně přece jenom
konservativní, že v něm udržují
se skryty životní síly národa, že
nepropadlo lhostejnosti náboženské. Problém
populační je koneckonců především
problémem mravním, problémem výchovy
vůle, kterou může usměrnit jedině
opravdový život náboženský se svými
příklady mravními a stanovením odpovědnosti
časné, ale také odpovědnosti nadpřirozené.
A proto se znovu a důrazně dožadujeme uplatňování
náboženství ve všech složkách
našeho života a proto tak úzkostlivě a
s obavami sledujeme výchovu naší mládeže,
naděje a budoucnosti národa. Bez zdravé,
mravně silné mládeže - což umožňuje,
a nepřestaneme to opakovat, jen řádná
a nábožensko-mravní výchova a vyučování
- musili bychom mít nejvážnější
obavy o svoji budoucnost. Vždyť postaveni jsme do těžkých
bojů a zkoušek a nevíme, jaké oběti
nás ještě očekávají. K
oběti je však třeba silné mravní
vůle a přesvědčení, které
může dát jediné pevná víra
v boží prozřetelnost, která nás
postavila do daného času a prostoru a popřála
nám dožíti se velikého zázraku
obnovení naší státní a národní
samostatnosti, kterou můžeme udržet opět
jenom pevnou a ještě silnější vírou
v boží řízení všech věcí
a osudů lidských. (Potlesk.) Touto vírou,
slavná sněmovno, zhodnotíme také a
zduchovníme všechny velké oběti na statcích
i životech, kterými jsme si svou svobodu vykoupili,
svobodu, kterou si chceme nejen udržet a zachovat, ale kterou
si - jsem pevně přesvedčen - také
zachováme. (Výborně. - Potlesk.)