Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Polach. Dávám mu slovo. (Výkřiky poslanců stran sudetskoněmecké a komunistické.)

Posl. Polach: Slavná sněmovno!

K předložené státní uzávěrce za r. 1936 chtěl bych poznamenati, že tento státní závěrečný účet, jak bylo snad podtrženo, končí schodkem 2.136 mil. Kč. Je to snad efektivní schodek, faktický schodek činí asi 1.700 mil. Kč. Tím bych chtěl říci a zvláště podtrhnouti, že r. 1936 a účetní uzávěrka za tento rok projednávaná ukázaly nejlépe, že ani tento rok nebyl ještě rokem vzestupných a příznivých hospodářských poměrů. Také předcházející státní uzávěrky, zejména od r. 1931 až do r. 1936, vykazují miliardové schodky. Státní hospodaření v těchto letech připadalo do let hluboké, strašlivé a místy katastrofální hospodářské krise. (Výkřiky.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Polach (pokračuje): V tom se také zrcadlil celý obraz daných hospodářských poměrů, které se nemohly jinak projeviti než schodky ve státním rozpočtu. Třebaže jsme měli rozpočty vždycky formálně vyrovnány, přicházející státní účetní uzávěrky dokazovaly, že fakticky vyrovnány nebyly. Chtěl bych při této příležitosti poukázat na některé okolnosti při státní uzávěrce za r. 1936, zvláště bych se dožadoval, aby ve státních účetních uzávěrkách bylo jasněji formulováno a vyznačeno fondové hospodářství. Je tam asi 6 nebo 7 fondů, jichž hospodaření vykazuje účetní uzávěrka, ale víme, že je velká řada různých fondů, asi 85, které ve státní účetní uzávěrce nenašly svého výrazu ani vysvětlení. V této věci se má státi náprava při příští státní uzávěrce za r. 1937.

Dále bych chtěl jen stručně podotknouti, že hospodářství státních lesů a statků za všechna předcházející léta vykazovalo vždy ztráty, a teprve poslední dobou jen nepatrné zisky, ač by při racionálním obhospodařování mohlo vykazovati daleko vyšší zisky, než jsou zaznamenány. Tím nechci říci, že by všechno státní podnikání nebo všechno státní hospodaření bylo takového rázu, že by nedovedlo skutečně řádně a účelně nejen podnikat, ale také zároveň hospodařit. Často se předhazuje. že státní hospodářství nebo státní podnikání bývá všeobecně nebo obyčejně pasivní, že brzdí i soukromé podnikání a že soukromé podnikání může vykazovat daleko lepší intensitu, úspornost nebo i účelnost hospodaření. Je přece prokázáno, že řada státních podniků vykazuje určité zisky a že i stát dovede v oboru různých druhů výroby a podnikání také účelně a cílevědomě hospodařit. Je přirozené, že v dobách velké hospodářské krise, kterou jsme prožívali, nemohlo státní hospodářství v mnohých úsecích hospodářského a výrobního života obstáti tak, jak by mohlo v dobách normálních, ale je také prokázáno, že na druhé straně právě tak i soukromé hospodaření a podnikání v dobách této krise nebo v dobách kritických hospodářských poměrů nemohlo obstáti, a stávalo se častěji, že musel stát přispívat hospodářsky, finančně a jinak k záchraně jednotlivých podniků. Tím chci říci, že nelze a priori naprosto odsuzovati státní hospodaření a zejména státní podnikání v různých úsecích výroby, tak jako absolutně neodsuzujeme soukromé podnikání tam, kde hospodářská krise a hospodářské nutnosti šly i proti účelnému hospodaření soukromému a soukromému podnikání.

Zdůrazňuji, že žijeme na rozhraní dvou velkých dějinných období, jednak předválečného, jednak poválečného. Období poválečné liší se nejenom ve svém politickém složení, v mezinárodním měřítku, nýbrž liší se také podstatně ve svém složení a v celkové struktuře od dřívějších, předválečných poměrů. Svět a světové poměry byly přece svědkem nebývalé a strašlivé hospodářské krise. To nebyla jen krise cyklická, která přichází a zase odchází vystřídána konjunkturou, nýbrž tyto dlouholeté hospodářské krise v jednotlivých státech a v mezinárodním měřítku byly krisemi strukturálními, které zachvátily složení celého hospodářského života. Viděli jsme, že mnohé státy musily různými zásahy, finanční politikou, měnovou politikou a jinými hospodářskými opatřeními zabraňovati, aby krise hospodářského života se dále nerozšiřovala.

Svět a my s ním jsme prodělali tuto hospodářskou krisi, ale vidíme, že i když r. 1936 nastal určitý vzestup hospodářských a výrobních poměrů u nás, že toto zlepšení hospodářských poměrů nebylo jenom odrazem mezinárodního zlepšení, nýbrž že pocházelo ze zásahu a iniciativy odpovědných vládních kruhů, i zástupců naší strany ve vládě, aby se napomáhalo oživení našeho hospodářského života.

Je možné, že účetní závěrka za r. 1937 nebude vykazovati žádný nebo snad jen malý schodek. Je možné, že rozpočet na r. 1937 bude fakticky, skutečně vyrovnaný, poněvadž r. 1937 nastalo intensivnější zlepšení poměrů nejen kolem nás, nýbrž zároveň i uvnitř našeho hospodářského života. Přesto mohu prohlásiti, že v souvislosti s těmito zlepšenými hospodářskými poměry dostavily se loňského roku také určité známky jakési stagnace a deprese v jednotlivých výrobních odvětvích. My jistě, když objektivně a střízlivě posuzujeme mezinárodní hospodářskou situaci a s ní i naši hospodářskou situaci domácí, nezapíráme a nepřezíráme, že i konjunktura, která byla loňského roku a která trvá ještě roku letošního, je převážnou většinou konjunktura zbrojního a těžkého průmyslu a že ostatní průmysly nejsou ve stejné intensitě a zvýšené výrobě, nýbrž jdou za zbrojním průmyslem. Ale nicméně i ostatní průmyslová odvětví, která nejsou zapřažena do zbrojního programu jednotlivých států, zaznamenala také zvýšení své výrobnosti. Také světový obchod, který snad nedoznal toho stupně z r. 1929, podstatně se i mezi jednotlivými zeměmi a zároveň v mezinárodním měřítku zvýšil. Je přirozené, že vývoj těchto zlepšených hospodářských poměrů nezůstal bez vlivu na vytváření hospodářských poměrů a hospodářského vývoje u nás. Mohu říci, že i zde lze pozorovati zjev, že zlepšení hospodářských poměrů u nás je také vlečeno zbrojní konjunkturou, t. j. těžkým průmyslem, tak jako ve státech ostatních, a že ostatní odvětví průmyslová nemohou zaznamenávat ještě stavu výroby z r. 1929 ani stavu svého exportu jako v době konjunktury, v době hospodářské prosperity r. 1929. Ale přes to, když pozorujeme číslice našeho zahraničního obchodu, když vidíme, že za r. 1927 bylo k nám dovezeno téměř za 11 miliard většinou surovin, polotovarů a zboží, a když to srovnáme se 7 miliardami, nebo téměř s 8 miliardami za r. 1936, vidíme, že náš dovoz zvýšil se o 3 miliardy a že je to také známka určitého byť i pozvolného zlepšování našich hospodářských poměrů. Víme také, že i vývoz našich polotvarů a našeho hotového zboží se zvýšil o 4 miliardy Kč proti r. 1936, což je pronikavý vzestup oproti rokům nejhlubší krise, r. 1933 a 1934. Ovšem že tato bilance zahraničního obchodu za r. 1937 ukazuje, že celkový obrat této bilance činil dohromady 23 miliard Kč, ale že nedosáhl ještě toho obratu konjunkturálního z r. 1929, kdy činil téměř 41 miliard co do hodnoty. Vidíme tedy, že ještě naše hospodářské poměry silně pokulhávají proti stavu z r. 1929. Bude potřebí veškerého úsilí vládních a ostatních odpovědných hospodářských činitelů v tomto státě, abychom se mohli dostat na výši r. 1929. K tomu je třeba posilovati konsumní schopnost našeho obyvatelstva, abychom tak mohli s naším hospodářským životem jíti kupředu. Ale i při srovnání vývozu a dovozu, zejména exportu našich výrobků do ciziny, můžeme pozorovat, že export zemědělských výrobků a zemědělských poživatin a jiných věcí stoupl daleko více, a chtěl bych říci, snad percentuálně více, než tomu bylo v předchozích letech, to znamená, že vyvážíme větší měrou zemědělské výrobky, zemědělské zboží na úkor průmyslu. Je to důsledek autarkie agrární, která se projevuje po určitá léta v tomto státě, a myslím, kdyby vývoz zemědělských výrobků měl neustále stoupat a při tom nestoupal i vývoz průmyslových výrobků, že by to bylo na škodu našeho průmyslového podnikání a hospodářského života vůbec. Je třeba si uvědomiti, že my vlastně jako průmyslový stát zúčastňujeme se daleko větší měrou na zemědělském exportu, než tomu bylo dříve. Zde je viděti přece jen do určité míry paradox. Poznamenávám dále, že nesmíme se nechati klamati číslicemi dovozu k nám a že se nesmíme také nechati klamati číslicemi našeho vývozu. Není vždy odrazem pravé hospodářské konjunktury a pravého hospodářského oživení našich poměrů, kdyby bilance zahraničního obchodu zaznamenávala určité plus, to znamená určitý přebytek, ať už několika milionů nebo jednu miliardu, jestliže by na druhé straně celý rozsah dovozu a vývozu klesal. Musíme nejen vyvážeti, ale nesmíme zapomenouti, že musíme také dovážet. A máme-li dovážet a máme-li na základě zvýšeného dovozu ještě více vyvážet, znamená to posilovat kupní sílu širokých vrstev pracujících lidí a obyvatelstva zlepšením mezd a platů. Kupní síla je rozhodující nejen pro samý domácí trh, ale zvýšená kupní síla je také rozhodující pro dovoz a vývoz a umožňuje jeho zdatnější pohyb, nežli je tomu při snížené kupní síle nebo při hubených dělnických mzdách.

Při této příležitosti chtěl bych také poukázati na otázku řízeného hospodářství u nás. Měli jste příležitost čísti v odborném tisku, že je u nás něco přes 1000 kartelů, že se jich však řada dala vymazat z kartelového rejstříku a že nyní máme přes 800 kartelů. Kartely, monopoly a jiné organisace výrobního života představují do určité míry řízené hospodářství. Vyvrcholením těchto organisací jsou t. zv. syndikáty, ať již toho neb onoho druhu, v tomto případě syndikát pro úpravu pracovních a výrobních poměrů v textilním průmyslu. Syndikáty můžeme považovat za vyšší útvary kartelů, monopolů a pod., jak se dříve tyto organisace vytvářely. Nechtěl bych tvrditi, že řízené hospodářství, jak se dnes projevilo v kartelech a syndikátech, může naprosto posloužiti prospěchu celku. Jsem si vědom, že v syndikátech nemají ještě zástupci výrobních vrstev, zejména dělnictva, takové moci a váhy, aby mohli kontrolovati a mohli býti spoluúčastni takovým způsobem na syndikátním hospodaření a organisační výstavbě celé výroby a všeho, co s tím souvisí, jak by to odpovídalo zájmům celku. Přesto zdůrazňuji, že syndikalisace určitých výrobních odvětví, kde alespoň zčásti je zastoupeno dělnictvo nebo zaměstnanectvo určitých výrobních vrstev, je do určité míry pokrokem před formou kartelů, kde dělnictvo a také jiné vrstvy obyvatelstva, zejména konsumenti, nemají vůbec práva zasahovat.

Byla prováděna také kritika, i pokud jde o syndikalisaci textilní výroby, ale budu míti ještě příležitost, abych se mohl o této věci zevrubněji zmíniti.

Nyní bych chtěl přejíti k další kapitole, a to je problém nezaměstnanosti u nás. Nesmíme zapomínati, že v souvislosti s vývojem hospodářských poměrů dostupuje u nás nezaměstnanost číslice přes 1/2 milionu nezaměstnaných osob. I když přihlížíme, že měsíce leden a zejména únor a březen bývají nejhoršími měsíci pro zaměstnanost dělnictva a ostatních zaměstnanců v různých sezonních a jiných výrobních odvětvích, přece jen nesmíme přehlížet okolnost, že se projevuje když ne krise, přece jen určitá a podstatná stagnace v jednotlivých výrobních odvětvích. Tato výrobní odvětví jsou především textil, sklo, keramika, kožařské odvětví výroby a řada jiných oborů, které souvisí s těmito spotřebními průmysly. Proto by bylo účelné řešiti nezaměstnanost nejen plánovitou organisací veřejných investic, nýbrž zároveň napomáháním určitým průmyslovým odvětvím tak, aby zaměstnanost mohla se zvyšovat a nikoliv aby klesala.

Při této příležitosti bych chtěl říci, že se často mluví o t. zv. řemeslné nezaměstnanosti a že se tím útočí na nezaměstnané, jako kdyby oni tvořili stálou a řemeslnou nezaměstnanost. To je veliký omyl, nemůže býti řeči o žádné řemeslné nezaměstnanosti, nýbrž může se spíše mluviti o řemeslné spekulaci těch, kteří svoje podnikání a hospodářské podniky řídí tak, aby při zvýšené racionalisaci a jiným způsobem mohli zaměstnávat co nejmenší počet pracovních sil. Řemeslná nezaměstnanost se mnohdy provádí ze spekulace, t. j., že se vylučují pracovní síly čistě z důvodů spekulačních a že mnohdy byly zastaveny podniky ryze ze spekulačních důvodů a tím se rozmnožila nezaměstnanost. Ne tedy řemeslná nezaměstnanost, nýbrž řemeslná spekulace zaviňuje zvýšení počtu nezaměstnaných.

Problém nezaměstnanosti se stává u nás jedním z nejdůležitějších problémů. Vyžaduje svého účelného, pronikavého a náležitého řešení. Příčinu této nezaměstnanosti vidím především v racionalisaci, v drahém úroku, ve vysokých zkartelovaných cenách zejména stavebních hmot a pod., a také v nespravedlivém přidělování pracovních míst bez ohledu na sociální postavení jednotlivých dělníků a zaměstnanců.

Jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví, které je zejména v této době postiženo značnou depresí, nechci-li říci zrovna katastrofální krisí, je textil. Poměry v textilním průmyslu u nás jsou nejtrudnějšími, jak se mohou jenom projeviti. Představte si: dříve jedno z největších kvetoucích odvětví průmyslových vůbec, které existuje v hranicích Československé republiky, je postiženo chronickou krisí. To je známo. Krise zasahovala po dobu 5-6 let tak hluboko, že téměř přes 300 závodů a továren je úplně zastaveno. Ty se snad všechny nedostaly znovu do provozu, a je velmi málo naděje, že se do provozu dostanou. V těchto 300 závodech menších a středních typů bylo zaměstnáno přes 60.000 textilních dělníků. Když toto naznačuji, ukazuje to již na zhoršenou situaci nebo krisi, která v textilním průmyslu trvá. Je to snad paradoxní, když já jako zástupce zaměstnanců a dělnictva mluvím zde o těchto trudných poměrech v textilním průmyslu a když se snad dovolávám veškeré pomoci vládních a ostatních činitelů, aby se učinilo vše pro oživení textilní výroby u nás. Nečiním tak jen s hlediska zaměstnavatelů a těch, v jejichž rukou je podnikání textilní výroby, nýbrž činím tak zejména z potřeby a s hlediska samých zaměstnanců a dělníků tohoto průmyslu.

Chtěl bych zde zdůrazniti určité požadavky, které by mohly přispěti ke značnému oživení textilního průmyslu u nás. Nechci se zabývati nezaměstnaností v jednotlivých obvodech, ale prohlašuji, že stejně je nezaměstnanost textilního dělnictva v českých obvodech a v některých pak je větší nežli i v německých obvodech. Mohl bych uvésti jenom na př. Brno, kde bylo zaměstnáno ještě r. 1928 na 18.000 textilních dělníků, a dnes je jich tam zaměstnáno pouze 9000, tedy o 50 % méně. Takový stav vysoké nezaměstnanosti textilních zaměstnanců nevykazuje snad žádný obvod, ani ten ryze nejněmečtější obvod u nás v Čechách, jak je na to často poukazováno. Již s tohoto hlediska je nutno, abych se dovolával určité pomoci, a to k oživení textilu v zájmu udržení zaměstnanosti, v zájmu udržení také velké řady našich textilních dělníků v zaměstnání vůbec.

Především by šlo u textilního průmyslu o to, aby byly zlepšovány obchodní smlouvy se všemi státy, pokud s nimi přicházíme do obchodně-politického jednání. Nechci se dotýkati jednání se Spojenými státy severoamerickými, které je zahájeno. Zejména by nám záleželo na tom, aby mohl textilní export pronikati do zemí volných, to znamená do zemí volné a dobré valuty, abychom i když musíme draze a za drahé valuty nakupovati textilní suroviny u nás, měli příležitost vyvážeti do zemí s volnou měnou, čili do volných zemí, kam se vyváží bez jakýchkoliv větších překážek, než jaké jsou s druhými zeměmi, kde kompensace, clearingy a jiné obchodně-politické překážky často překážejí normálnímu vývozu anebo vyúčtování položek za dovoz anebo vývoz mezi jednotlivými státy.

Také bych doporučoval refundaci obchodových daní pro textilní průmysl, a zejména, aby se také vláda a jiné povolané kruhy přičinily, aby bylo dosaženo pro textil zvláštního ulehčení při kompensačních obchodech.

Dále bych chtěl zdůrazniti, aby stát také přihlížel k tomu, aby byly státní záruky přidělovány finančně slabším textilním závodům, jichž zastavení by hospodářsky ohrozilo jednotlivé kraje anebo celé jednotlivé obvody.

Také bych se přimlouval za poskytování záloh textilu na clearingové pohledávky prostřednictvím Národní a Zemské banky. Je to důležité, poněvadž textil obchoduje a vyváží značně do clearingových zemí, kde musí často velmi dlouho a dlouho čekati na určité splátky anebo zaplacení.

Dále bych se chtěl také dotknouti otázky, aby ministerstvo obchodu učinilo vše, aby bylo co nejdříve provedeno jmenování zástupců dělnických organisací do Sborů pro syndikalisaci textilní výroby. Jmenování podle vládního nařízení č. 228, které má platnost do konce r. 1940, pro hlavní sbor těch ostatních tvořených anebo vytvářených syndikátů ještě provedeno není. Žádáme tak z toho důvodu, abychom mohli mluviti do odborných, obchodních a jiných otázek textilního průmyslu, abychom také mohli kontrolovati do určité míry hospodářství těchto syndikátů, abychom také mohli nahlédnouti do hospodářství a postupu jednotlivých zkartelovaných textilních odvětví a zejména také do bavlnářského textilu, který je pověřen výkupem bavlnářských vřeten v tomto státě. Veřejnosti uniká, že se u nás provádí výkup po anglickém způsobu, ovšem v jiné míře, a že má býti vykoupeno a zničeno přes 800.000, ba 1 milion vřeten, že jednotlivé podniky mají zůstati stát a nebudou uvedeny do provozu, že se jim to musí zvláště zaplatiti a pod. Chápeme, že snad neudržíme textilní průmysl v tom rozsahu jako tomu bylo po převratu. Ale jde-li o staré stroje a jich nahrazení novými a lepšími stroji, domáháme se proto jmenování dělnických a zaměstnaneckých zástupců do toho sboru, abychom také mohli kontrolovati tuto akci, na kterou podle mého soudu přispívá do určité míry finanční správa sama.

Ale vedle těchto otázek pro oživení textilního průmyslu bych chtěl také zdůrazniti, že je nutno, aby textilní zaměstnavatelé jedenkráte přišli k názoru, že je nezbytno zavésti 40hodinový pracovní týden v textilním průmyslu u nás, tak jako zaveden je ve Francii a jak je zaveden také v některých jednotlivých soukromých závodech a tak, jak je zaveden také i v textilním průmyslu americkém.

Někdo by mohl namítnouti, že americký textilní průmysl a jeho poměry a postavení jsou docela jiné a odlišné. Ale já chci upozorniti, že konference Mezinárodního úřadu práce v Ženevě se zabývala otázkou zkrácení doby pracovní v textilním průmyslu a že se pro úmluvu o 40hodinové době pracovní v textilu vyslovilo 28 zemí a jenom 6 států se vyslovilo proti. Československo se nalézá také mezi těmi státy, které hlasovaly pro konvenci o 40hodinové době pracovní v textilu.

Při této příležitosti bych chtěl upozorniti, že vedle zkrácení doby pracovní jde také o úpravu pracovních a mzdových podmínek samých. A tady bych se chtěl vrátiti k otázce syndikalisace textilního průmyslu. Vytýká se, že řada menších a jiných podniků, které dříve práci zastavily, nemůže se uvésti do provozu. Syndikalisace má přec ten účel, aby vyrovnávala mzdové poměry, poněvadž se nám rozmohl zlozvyk, že ve stech a stech menších i středních textilních podniků ještě dnes vydělávají dělníci 40, nanejvýš 50 Kč týdně při 48hodinové době pracovní. Má-li se provésti náležitá organisace v textilním průmyslu, nelze trpěti, aby na jedné straně byly závody, které by dodržovaly kolektivní smlouvy a platily daleko vyšší mzdy, a na druhé straně aby se udržovaly závody, které by z důvodů konkurenčních podbízely ceny na domácím a jiném trhu, a nechaly při tom dělníky pracovati při žebráckých mzdách. Je tedy rozdíl i uvnitř jednotlivých těchto výrobních odvětví, pokud jde o otázky mzdové a platové.

Chtěl bych se také ku konci zmíniti o vývoji vzhledem k povšechným hospodářským poměrům. Možná, že hospodářská krise, která se teď projevuje v jednotlivých odvětvích, je přechodného rázu.

Slyšíme však hlasy, které se ozývají jak ze Spojených států, tak i ze států jiných, že nastává vlna ochabnutí v jednotlivých státech, a že stagnací je postižen ne zbrojařský a těžký průmysl, nýbrž že ponejvíce se stagnuje v t. zv. spotřebních průmyslech. Chtěl bych říci, že krise našeho textilu není jen naší krisí domácí, ryze československou, nýbrž že tato krise probíhá dnes v Americe stejně jako v Anglii a v ostatních státech, v Německu i také současně v Rakousku. Nemohou tedy naši textilní zaměstnavatelé naříkati jenom na naše domácí poměry, že by ty byly vinny, že jen zde textilní průmysl je v krisi nebo prožívá určitou depresi nebo stagnaci. Chci říci, že je to zjev mezinárodní a světový.

Proto při této příležitosti bych chtěl zdůrazniti, aby jedenkráte bylo hnuto se všemi těmito otázkami týkajícími se hlavně úpravy pracovní doby pro všechna odvětví výrobní, čili aby byl zaveden 40hodinový týden pracovní. Důležitou nutností je reorganisace a zlepšení zprostředkování práce, které nevyhovuje a je nedostatečné. Hlavně bych kladl důraz na změnu a uspořádání nového zadávacího řádu. Nechci se zde pouštět do rozboru, jak se provádějí a přidělují státní dodávky, jen poukazuji na to, že nynější zadávací řád nám nevyhovuje a že jsme v tomto smyslu již podali návrh nového zadávacího řádu.

Dále bych chtěl zdůrazniti, že je třeba, aby zejména za nynějších poměrů došlo k zhodnocení aktivní vojenské služby zajištěním pracovního místa pro toho, kdo se z aktivní vojenské služby vrátí domů. Často se ještě dnes stává, že lidé, kteří aktivně sloužili na vojně, nemohou se dostat do svého zaměstnání zpět, neboť zaměstnavatelé přes všechny výnosy a příkazy se brání vzít je zpět do zaměstnání. Zhodnocení vojenské služby je důležitou sociální a existenční otázkou pracujících.

Dále považuji za nutné provésti úpravu domácké práce, čili zlepšiti dosavadní zákon o domácké práci vůbec. Kdybych zde měl vykládat poměry, za jakých pracují textilní dělníci domáčtí ve Švédsku a za jakých platových poměrů pracují tito dělníci u nás, naskytl by se vám hrozný, ba přímo katastrofální obraz. Ve Švédsku domáčtí textilní dělníci vydělávají vysoké mzdy, které mnohdy převyšují mzdy našich kvalifikovaných textilních dělníků. U nás je všude domácká práce, ať už je to v konfekci, žinilkářství nebo v pletárnách, prabídně hodnocena a placena.

Také úprava nemocenského a sociálního pojištění jeví se nutnou. Zejména je třeba, aby byly zajištěny nároky všech důchodců a hlavně aby bylo odstraněno podpojištění, které zkracuje nároky pojištěnců.

Plánovité provádění veřejných a státních investic je rovněž v nynějších hospodářských poměrech nutné.

Dále zdůrazňuji, že v dnešních hospodářských poměrech je sociální péče stejně důležitou otázkou jako mnohé jiné. Není to žádné rozhazování peněz, věnuje-li se na sociální péči nejvíce krisí postižených chudáků o něco více, zejména když na druhé straně vidíme, že unikají státu miliony z podniků, které nemohou vykázat žádný hospodářský úspěch. Sociální politika a vůbec sociální péče je za dnešní světové situace důležitou otázkou, která má velký význam i pro brannost našeho národa. (Potlesk.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Přerušuji projednávání těchto odstavců, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdržel na dnešní a zítřejší den posl. dr Moudrý.

nemocí posl. dr Mičura.

Místopředseda Vávra sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve středu dne 23. února t. r. o 2. hod. odpol. s

1 až 4. Nevyřízené odst. 1 až 4 pořadu 130. schůze.