To se nevztahuje ovšem na lékařské recepty, neboť ty jsou v lékárnách podrobeny zvláštní přísné evidenci.

Podle §u 4 a §u 5 se zakazuje obchod všemi látkami tohoto druhu, které výslovně nepovolí ministerstvo zdravotnictví a těl. výchovy. Toto ministerstvo, k němuž se musí nyní každý, kdo s tím má co dělat, obrátiti, jakmile zákon odhlasujeme a bude sankcionován, ustanoví, kdo a jak smí s nimi obchodovat. Ono bude míti jedině právo, aby v dorozumění s ministerstvem nár. obrany ustanovilo, do jaké míry smějí býti exportovány ty látky, které jinde se neprodukují a u nás ano.

Podle §u 7 smějí býti omamné látky vyráběny, připravovány, zpracovány a na skladě chovány pouze v takovém rozsahu, jaký připustí ministerstvo zdravotnictví vzhledem k našim mezinárodním závazkům. §§ 10 a 11 obsahují pravidla pro udělení koncese výroby a prodeje těchto látek.

Poslední odstavec stanoví - což je důležité - že převod zvláštního povolení na jinou osobu propachtováním anebo provozováním náměstkem jsou zakázány. Koncese je tedy přísně osobní, individuální. Úřad může její udělení podmíniti složením zvláštní kauce, která je dosti vysoká a může jíti až do výše 20.000 Kč. V zemských věstnících se bude uveřejňovati seznam majitelů těchto zvláštních povolení. Rozumí se, že se koncese netýkají lékáren, které je již mají, ale lékárny a veřejné ústavy tvoří sice výjimku, jenže zvláštní vládní nařízení, které teprve přijde, se bude zabývati velmi podrobně podmínkami přísné evidence. Už v zákoně se stanoví, že o příjmu a prodeji musí se vésti přesné zápisy; z toho nejsou vyňaty ani lékárny. Musí si ponechávati propis receptů podaných ordinujícím lékařem.

§ 18 a následující obsahují trestná opatření proti přestupníkům. Jsou přísná. Byl-li spáchán čin ve velkém rozsahu anebo po živnostensku, anebo za takových okolností, že z toho vzešlo těžké poškození na zdraví nebo dokonce smrt člověka, nebo nebezpečí, jsou trestné sankce trest žaláře od 1 do 5 let, trest na penězích od 10.000 do 100.000 Kč. A v důsledku mezinárodnosti těchto konvencí leží, že, byly-li zločiny takové spáchány v různých státech, pokládá se to v každém z těchto států za samostatný trestný čin, takže bude těžké uniknutí.

Podle závěrečného paragrafu naší osnovy pozbývá dnem, kdy vejde v účinnost tato osnova, tedy, kdy se stane zákonem, platnosti zákon ze dne 13. července 1928, č. 135 Sb. z. a n., jakož i předpisy na základě těchto zákonů vydané. Nový zákon mají provésti ministři: zdravotnictví, zahraničí, nár. obrany, spravedlnosti a obchodu v dohodě.

Slavná sněmovno, zahraniční výbor posl. sněmovny se usnesl jednomyslně ve schůzi dne 11. listopadu 1937, doporučiti plenu posl. sněmovny, aby osnovu zákona přijala beze změny v tom znění, v jakém jsme je přejali od senátu Národního shromáždění. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zdravotnický, p. posl. dr Hulovi.

Zpravodaj posl. dr Hula: Slavná sněmovno!

Vláda předložila návrh zákona, jímž se provádí mezinárodní opiová úmluva, směřující k účinnému potírání zhoubné toxikomanie. Vláda nesplňuje tím toliko povinnost smluvního závazku vysoké smluvní strany, Československé republiky, danou příslušnou ratifikací mezinárodní úmluvy. Jde zde především o včlenění našeho státu do mezinárodně organisovaného úsilí o odvrácení zhouby, která těžce doléhá na lidstvo všech světadílů. Jestliže používání omamných látek jest tak staré jako tyto látky samy, jest nutno rozlišovati způsob i domov této vášně v dobách dávných od zarážejících skutečností současné doby. Chápeme-li se mezinárodní součinnosti v tomto boji, nesloužíme jen lidskému zájmu asijské pevniny, nýbrž konáme především naléhavou potřebu, postaviti hráz přívalu tohoto zla, deroucího se k nám každou nestřeženou skulinou nedostatků příslušné zákonné úpravy. Bráníme tak svého vlastního občana před nebezpečím toxikomanie i odvracíme zhoubné výsledky nežádoucí modernisace v našem státě v tomto oboru. Chráníme tím především zdraví národa, jeho fysickou a mravní odolnost a v neposlední řadě také vlastní brannou hodnotu.

Potírání nezákonného obchodu narkotiky a jejich podloudného obchodu nedosáhlo až dosud takové formy, aby bylo lze pozorovati pokles statistických čísel. Naopak, od r. 1931, od kdy jsou vedeny přesné statistiky, vykazují tato čísla stálý a obavy vzbuzující vzestup. V ústředně pro potírání obchodu omamnými jedy v Československé republice v Praze jest vedena centrální evidence všech osob, které v tomto oboru byly zjištěny jako obchodníci, přechovavači, osoby zprostředkující dopravu a podobně. Tato evidence obsahuje dnes 1420 osob nejrůznějších povolání a úrovně. Vyskytují se v ní právě tak zločinci z povolání, kteří si zvolili toto dnes velmi pohodlné nezákonné zaměstnání, nebo lidé bez zaměstnání, jako osoby ze středních kruhů úřednických i lidé vyšších společenských postavení. Ti jednak propadli sami toxikomanii, jednak opatřují si tímto způsobem pohodlný příjem. Je to řada obchodníků, majitelů hostinských a podobných podniků, lékaři, lékárníci, číšníci, vrátní, úředníci, nevěstky, herci, řemeslníci, těžce přehledný kaleidoskop osob, které téměř všechny propadly toxikomanii, a co horšího, rozšiřují narkotika mezi svými známými toxikomany, zasvěcují nové osoby do této neblahé vášně a rozšiřují již tak nesmírný okruh osob, angažovaných v illegálním obchodu s narkotiky a toxikomanů.

Jak nebezpečná je dnešní situace zákonných norem a jaké nebezpečí v sobě skrývá do budoucnosti, podává nejlepší doklad skutečnost, že z uvedeného již počtu 1420 osob v evidenci Ústředny jest 1140 osob, které jsou toho času aktivními illegálními narkotiky v celé Československé republice. Z tohoto počtu jest 628 obchodníků pražských. Tento počet je jistě dokonale zarážející. Tato základní cifra pro oběh narkotik v Praze má však další důsledky. Podle zjištěných skutečností a získaných zkušeností lze usuzovat, že každý z těchto aktivních obchodníků narkotiky má okruh svých odběratelů, minimálně 10 až 15 osob, které jsou odběrateli pravidelnými, a kromě toho nejméně 5 až 8 osob, jež jsou odběrateli náhodnými a nepravidelnými. Z toho by vyplývalo - a odpovídá to také skutečnosti - že v Praze jest toho času nejméně 10.000 osob, které propadly toxikomanii. Číslice 10.000 jest však dosti veliká, aby prokazovala dosti eminentně naléhavou potřebu radikální změny v dosavadní praxi a v zákonné úpravě. Za dnešního stavu obyvatelstva Prahy jest toto číslo de facto téměř jedním procentem obyvatelstva. Přidáme-li k tomuto počtu ještě jisté procento osob, které si narkotika opatřují od mimopražských a zejména pohraničních dodavatelů, docházíme k cifrám skutečně zarážejícím.

Ve statistických číslech jest tento růst stále patrný. Za r. 1935 bylo předvedeno a zatčeno celkem 50 osob. Už však v r. 1936 vzrostlo toto číslo na 104 a v r. 1937 se udrželo téměř na téže výši počtem 100 osob. Stav zákonných norem však nedává výkonným orgánům naprosto žádné možnosti, aby byl získán mezi illegálními obchodníky respekt a obava před zatčením. Vždyť podle §u 361 trest. zák. jest obchod jedy, tedy nikoliv speciálně obchod narkotiky, trestný pouze jako přestupek. A po určité době při zavedení řízení, které však pravidelně trvá několik měsíců, jest u okresního soudu, jemuž bylo o věci učiněno trestní oznámení, provedeno hlavní přelíčení, při němž bývá obchodník odsouzen buď k pokutě peněžité nebo k několika dnům vězení. Maximální výměra trestu na svobodě jest toho času 8 dní. Praxe však ukazuje, že ve většině případů jsou obchodníci s narkotiky odsuzováni k trestům peněžitým, a v tomto případě není takový trest vlastně ani trestem, neboť dosahuje pouze maximálně 100 Kč.

Illegální obchod s narkotiky jest dvojího druhu: vnitrostátní a mezinárodní. Při tom ovšem vnitrostátní obchod jest v určitých, a to dosti širokých mezích článkem obchodu mezinárodního. Za mezinárodní lze počítati onu část oběhu narkotik, která byla dopravena podloudně do země a jež jest zahraničního původu. Zbytek oběhu jest nasycen z produkce domácí. Ve všech případech, ať již jde o obchod mezinárodní či vnitrostátní, jest organisace obchodníků naprosto dokonalá. S touto zkušeností se setkává exekutivní služba i při zatčení nepatrného obchodníčka, který v průjezdu domu prodává prostitutkám desetiny gramu kokainu, smíchaného se salicylem nebo sodou. Naše služba jest vybavena zcela nedostatečně jak personálně, tak technicky i finančně. Nutno zde důrazně oceniti činnost věhlasného kriminologa, vládního rady Vaňáska, který má k disposici toliko 3 školené orgány, s nimiž musí vyčerpati celou širokou agendu tohoto trestního oboru. Uvážíme-li, že vlastní resortní ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy má spíše ozdobnou než prakticky danou položku rozpočtovou 10.000 Kč na celý tento boj, musí se jeho výsledky též prokázati prakticky. A skutečně, usuzujeme-li podle množství látek, jež byly zabaveny, vidíme, že jsou to kvanta nedostatečná, malá. V r. 1935 bylo zabaveno toliko něco přes 1 kilogram kokainu, přes 1,25 kg percainu a malé množství novocainu. V r. 1936 bylo zabaveno 2˙75 gramů opia a méně významná množství kokainu, percainu a morfia. V r. 1937 bylo zabaveno 210 gr kokainu, 550 gr novocainu a nepatrné množství dilaudidu a morfia. Uvážíme-li počet toxikomanů a tím i množství narkotik, které za rok jest jimi konsumováno, jsou tyto výsledky skutečně minimální. Bylo jich však dosaženo vyčerpávající a neústupně prováděnou stálou službou, dozorem a sledováním, které zcela zaměstnaly výkonné orgány po celý rok.

Dalším dokladem stále stoupajícího růstu agendy narkotikové je statistika případů, které byly Ústřednou projednány v jednotlivých běžných letech; tak r. 1931 bylo projednáno 76 případů, r. 1932 109, r. 1933 86, r. 1934 134, r. 1935 154, r. 1936 263 a r. 1937 354. Z toho je patrno, že v posledních 3 letech stoupl počet případů ročně o 100.

Neobyčejně nízké trestní sankce mají další, tentokráte mezinárodně důležité důsledky.

Jelikož většina států uzákonila velmi přísné normy v oboru protinarkotikovém, byl mezinárodní illegální obchod narkotiky postaven před nevalnou perspektivu. Výrobní illegální střediska narkotik se nacházejí sice na Balkáně, v blízkém i ve vzdáleném Orientě, ale je nutno udržovati také službu spediční a prodejní v Evropě a v Americe.

Až do konce r. 1936 nebyl v Praze zjištěn pobyt ani jednoho mezinárodního velkorysého podloudníka s omamnými jedy. Pokud se objevili vůbec někteří členové mezinárodní organisace, šlo obyčejně o průjezd nebo přechodný pobyt v Československu, který byl patrně diktován spíše osobními nežli obchodními zájmy.

Koncem r. 1936 a během roku minulého objevilo se však v Praze asi 15 cizích osob, nad jichž přítomností v Československu je nutno se zamyslit. Byli to vynikající členové mezinárodních podloudnických tlup, zejména pak tlup, které se zabývají podloudnou dopravou narkotik do severní Ameriky. V důsledku toho byl navázán velmi živý a čilý styk s americkou protinarkotikovou službou. Pomocí těchto styků a vzájemnou korespondencí bylo nesporně zjištěno, že jeden z hlavních proudů illegálních narkotik do Ameriky je veden Evropou, a to přes Československou republiku a Německo do Francie, kde je další filiální centrála podloudníků a kde zboží je přebalováno, příp. zušlechťováno a pod falešnou deklarací dále dopravováno do přístavních měst a odtud do Ameriky.

O velikosti tohoto proudu je možno si učiniti představu z toho, že americké protinarkotikové úřady zabavují ročně cca 13 zásilek narkotik (zejména heroinu a kokainu), které pravidelně dosahují váhy několika metrických centů. Všechny tyto zásilky jsou zadržovány na východním americkém pobřeží, pravidelně ihned po vylodění z lodi, které vypluly z evropských přístavů, nejčastěji z francouzských.

Československo je touto dobou výhodným územím pro mezinárodní podloudný obchod narkotiky, neboť risiko, s nímž se zde tito obchodníci setkávají, jest oproti jiným státům zcela minimální, pokud se při velkorysosti jejich podnikání, při němž běží o statisíce dolarů, může vůbec mluvit o risiku, je-li maximální trest 20.000 Kč.

Tyto okolnosti jsou sice celkem pro vnitro-státní narkotikovou službu poměrně podružné, přece však mají i na tuzemský illegální obchod vliv, neboť již několik zdejších větších obchodníků narkotiky se specialisovalo na mezinárodní obchod.

Za dnešního stavu zákonných norem a za dnešního stavu vybavení protinarkotikové služby nelze vůbec pomýšleti, že by bylo možno čeliti úspěšně tuzemskému, natož pak ještě mezinárodnímu obchodu, který si nyní vybral Československo za svoji základnu pro zámořský obchod.

Z vylíčeného je patrno, že již vnitrostátní protinarkotiková služba je naprosto nedokonalá a že proto naše mezinárodní spolupráce jest ještě daleko za úrovní ostatních států.

V poslední době stala se zejména v Praze řada tragických případů, které pronikly i do veřejnosti a vzbudily rozruch jednak svojí tragikou a nezvyklou formou, jednak obrátily pozornost veřejnosti ke stavu protinarkotikového zákonodárství. Mohl bych jmenovati mnoho případů, omezím se však jen na prosté konstatování, jak v denním tisku nemine téměř týdne, abychom neslyšeli nějaký obdobný případ. Všimneme-li si jen posledního a nejzajímavějšího případu poštovní úřednice Langrové, který vzbudil tak velkou sensaci a byl dlouho komentován v denním tisku, tento případ dává jistě dostatečný důvod k tomu, abychom poznali, jak těžká rána je touto toxikomanickou vášní našemu národu zasazována. To však nejsou všechny případy, je jich nevyčerpatelné množství. Ze všech vrstev obyvatelstva rekrutují se smutné postavy toxikomanů, které nemají jiné touhy a jiného cíle nežli opatřiti si jakýmkoliv způsobem narkotikum, které pokládají za jedinou svoji spásu a záchranu.

Toxikomanie je rozšířena ve všech vrstvách. Je jisté, že v době nejbližších několika let budou naši zdravotní statistikové překvapeni vysokými čísly duševně chorých toxikomanů. Odstraniti všechny vytčené závady zákonných ustanovení je účelem předložené osnovy. Dokonalý výpočet omamných látek úřednímu dozoru podléhajících má zabrániti zmatku v tomto oboru. Hlavně pak od ustanovení trestních norem slibuje si předložená osnova žádoucí úspěch. Sleduje-li však osnova cíl rozeznávati mezi zištnými dodavateli látek a nešťastnými nemocnými, je nutno první zřetel věnovati distribuci látek. Bylo by nespravedlností řaditi tuzemský velkoobchod i lékárny do paušální řady illegálních obchodníků. S uspokojením nutno zdůrazniti, že drtivá většina z nich nejen nemá s illegální činností nic společného, ba naopak jsou svědomití a své stavovské i akademické cti po všech stránkách dbalí. Oni jsou první, kdož nejen zákon vítají, ale kdož žádali jasný a přísný zákon, který by umožnil vymýtiti někdy se projevující kazy v jejich řadách. Ač zaváděnou evidencí prodeje i nákupu narkotik budou sami míti nejobtížnější postavení jak zvýšenou administrativní agendou, tak i často choulostivým poměrem vůči pacientu-zákazníku, ochotně se této potřebě podřizují. Žádají-li lékárníci, aby lékařský předpis, který musí sloužiti za doklad odběru, byl expedující lékárnou povinně straně odebrán, je povinností státní správy, aby i v tomto bodě pro drobnou evidenci distribuce nejdůležitějších narkotik zavládlo v předpisech naprosté jasno jakoukoliv záměrnost v každém případě vylučující.

Slavná sněmovno! Zdravotnický výbor posl. sněmovny obíral se obšírně předloženou osnovou ve schůzi dne 16. prosince 1937 a doporučuje plenu poslanecké sněmovny přijetí osnovy zákona ve znění shodném s usnesením senátu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. dr Novotný, Kopecký a drJilly.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr. Novotnému.

Posl. dr Novotný: Slavná sněmovno!

Bude jistě velmi záhodno, máme-li před sebou t. zv. opiový zákon, jímž se mají provésti mezinárodní opiové úmluvy ž r. 1912 a r. 1925, jakož i úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek z r. 1931, abychom si několika historickými daty uvědomili, jak velikou odpovědnost před budoucností tohoto národa přejímáme my, kteří máme tento zákon odhlasovati, odpovědnost nejenom k současné, nýbrž i budoucí generaci tohoto národa.

Boj proti opiovému moru, boj proti toxikomanii, která je zhoubným úkazem po řadu dlouhých věků mezi všemi národy, jest již velmi starého data. Již r. 1730 Čína vidouc svými osvícenými panovníky, jaké zhoubě propadá obyvatelstvo, chtěla tuto zhoubu omeziti a vydala první nařízení proti užívání opia, hlavně proti kouření opia. Toto nařízení nestačilo a po řadě let r. 1790 musí vydati Čína nařízení nová, v nichž zároveň určuje tresty pro osoby, které tato nařízení přestupují. R. 1845 a v předcházejících letech tlačí se do Číny Anglie podloudným dopravováním velkých kvant opia, takže dochází k rozporu mezi Anglií a Čínou, k t. zv. první opiové válce. Tato válka opětuje se o 13 let později. Konečně se Indie odhodlává k vydání velmi přísného a striktního protiopiového zákona r. 1906. Od počátku tohoto století, jak jsem už naznačil a jak velmi přesně statistickými daty doložil kol. referent dr Hula, stává se nadužívání opia nebezpečím pro všecky evropské státy. Proto se schází první mezinárodní opiová konference v Šanghaji r. 1909, aby určila a doporučila vládám, aby obchod opiem, jakož i alkaloidy, deriváty to z opia isolované, byl usměrněn, aby zejména přípravky a každý způsob prodeje opia byl pod přísnou státní kontrolou ve všech kulturních státech, které se zúčastnily této mezinárodní konference, a aby vyjma předpisy lékařské byl upraven a regulován zákon o užívání opia. Tak dochází po řadě let r. 1912 k první konvenci t. zv. haagské, kde za účastenství 36 států se uvažuje o způsobu, jakým zabezpečiti státy proti opiovému moru. (Předsednictvo převzal místopředseda dr Markovič.) Tato konvence byla neúplná, proto se r. 1925 schází znovu, aby pohovořila o dalších věcech a aby tak nad dalšími důležitými věcmi, týkajícími se zejména dozoru nad distribucí, dále pak nad výrobou opiátů a derivátů z opia získaných byla přesná kontrola. A tu se smluvní strany zavázaly ve čl. 5 této úmluvy, že vydají účinné zákony a nařízení, aby tak dovoz, prodej, rozdělování, vývoz a užívání látek, na něž se úmluva vztahuje, byly omezeny výlučně na potřeby lékařské a vědecké, a že budou spolupracovat navzájem, aby bylo zabráněno užívání těchto látek k jakémukoliv jinému účelu. Smlouvu tuto ratifikovalo 42 států.

Nyní máme před sebou osnovu zákona a ptám se a ptal jsem se, pročítaje jednotlivé paragrafy, zdali podle tohoto čl. 5 se použije všech prostředků a přísných zákonných ustanovení, aby bylo zabráněno užívání těchto látek k jakémukoliv jinému účelu.