Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno!

První řečník proti úhradovým předlohám, p. inž. dr Toušek měl velmi snadný úkol a jistě by měl zcela jinou argumentaci a jiné postavení, kdyby byl ve stejné odpovědnosti, jako jsou strany vládní. (Tak jest!) Je jenom škoda, že rekonstrukce vlády je zdržována tak dlouho, aby se strana předešlého pana řečníka dostala na půdu jiné argumentace a širší odpovědnosti s námi, kteří tyto předlohy musíme nezbytně schváliti. Snad některé věci, které se týkají merita předlohy, mohli bychom přijmouti jako věci odborné kritiky, avšak hlavní chybou pana inž. Touška je, že nenavrhuje nový způsob úhrady, když odmítá úhradové předlohy vládní. Je to velmi snadné a je to velmi populární postaviti se na zamítavé stanovisko, ale při tom nenavrhnouti, jakým způsobem by si měl stát opatřiti prostředky pro svoji obranu, prostředky pro opevňovací práce a prostředky zbrojní. My také víme velmi dobře, že kytice nových daní nebude nijak přívětivou gratulační visitkou pro poplatnictvo k vánocům a Novému roku. Je nepochybné, že nová zdanění způsobí dosti značné komplikace hospodářské a sociální. Víme, že je to opět nový stín do údobí hospodářské a výrobní konjunktury po těžkých pěti letech hospodářské krise. Pro nás je však důležitou omluvou tohoto nového zdanění obyvatelstva, že tak činíme pod tíhou světového napětí a z potřeby nutné obrany země. Našemu obyvatelstvu musí býti zdůrazňováno, že vina na překotném zbrojení není v nás, kteří jsme od doby znovuzbudování československého státu stáli vždycky na principu všeobecného míru a odzbrojení. (Výborně!) Víme velmi dobře, že vina za překotné zbrojení, zatěžování státních rozpočtů celého světa a přepínání poplatních sil všech národů spočívá na režimech sledujících buď zájmy výbojné, nebo kořistících ze světového napětí pro své územní, politické a mocenské cíle.

Víme dobře, že národové světa platí dnes krutou daň krve i peněz za dobrodružnou politiku nepokojných sil, které do právního stavu světa zavedly zmatek a nejistotu, vytvořivše při tom psychologické prostředí pro mír a žádoucí soulad národů velmi nebezpečné. Je tragikou doby, že všeobecné zbrojení vyčerpává síly národů a znemožní rozmach blahodárných zařízení, neboť stamiliardové náklady zbrojení a opevňovací znamenají znemožnění nebo odklad četných úkolů na poli kulturním, sociálním a hospodářském. Z toho vznikají všem národům hmotné újmy, nehledě k tomu, že opuštění ideologie mírové a odzbrojovací znamená mravní škodu, jejíž následky ponesou po dlouhou dobu příští generace, dokud nenastane návrat k politice rozumu a přesvědčení, že dobré soužití národů v duchu přátelství, míru a demokracie, je jedinou možností civilisovaného světa.

I náš stát je postižen reakcí doby, jak ji vytvořila ve světě politika nedemokratických režimů. I při své mírumilovné tradici musíme se podrobiti tlaku poměrů, neboť zkušenost poslední doby nás naučila, že slabí jsou předmětem útoku a snadno podléhají vyzbrojenějšímu. Naše obrana je preventivním opařením a průkazem, že nechceme sdílet osud slabých, nýbrž že chceme své, svou svobodu a demokratickou republiku uhájiti stůj co stůj a proti jakémukoliv útočníku.

I my poneseme těžký účet nákladů na naši obranu. První z účtů jsou tyto úhradové předlohy, jimiž se od našeho občanstva žádá oběť uhraditi schodek státního rozpočtu, vzniklý mimořádnými náklady na naši národní obranu. Uvědomujeme si, že se při této oběti nového zdanění neobejdeme ani my bez následků, jaké se projeví v hospodářském, sociálním a výrobním životě. Ať běží o daně přímé nebo spotřební, je zřejmé, že při zvýšeném zdanění a zpoplatnění ponesou největší risiko nejširší vrstvy pracujícího lidu, dělníci, zřízenci, gážisté, malí zemědělci a maloživnostníci, neboť starý princip přesunování nových břemen na nejširší základnu bude zase uplatňován. Musíme žádati vládu, aby co nejenergičtěji zamezila tyto přesuny na nejchudší a na spotřebitelské vrstvy a stíhala co nejpřísněji každou kalkulaci těch, kteří by svou povinnost ke státu chtěli zmenšit na úkor jiných, aby sami neutrpěli újmy na svých ziscích a na svém bohatství.

Stěžujeme si, že se při projednávání úhradových osnov nebral dostatečně ohled na zájmy samosprávy, která je stále pod vlivem protisamosprávných zákonů z r. 1927 a pod následky pětileté krise, jejíž vliv je ještě dnes viditelný na neutěšeném finančním hospodářství četných obcí a okresů. Odpočitatelnost daní podle úhradových zákonů povážlivě sníží daňové základy u všech, kdož podléhají zdanění. Tím se zmenší i výnos přirážkový, který v samosprávných rozpočtech způsobí značné disharmonie, poněvadž rozpočty obcí a okresů pro r. 1938 mají již právní platnost. Také při platbě výdělkové daně budou mnohé obce postiženy, neboť nenaleznou úhradových položek pro své vyšší daňové povinnosti.

I regres, pokud se bude dotýkati obytných domů činžovních, způsobí nové komplikace, zejména v obcích, které z důvodů bytové nouze musely podniknouti více staveb obytných domů. Připočtou-li se veliké úkoly obcí v oboru civilní protiletecké ochrany a konečně připočítáme-li, že se neustále, téměř každým zákonem rozšiřuje přenesená působnost obcí, shledáme, že samosprávě vzniknou nové finanční potíže, které jí ještě více znesnadní plnění povinných úkolů, jež se v době nynější neustále zvyšují při zmenšeném výnosu, který po účinnosti úhradových zákonů ještě více poklesne.

Poznamenávám, že na př. náklady civilní protiletecké ochrany v městě Plzni representují částku 5 mil. Kč za rok. Kdyby nebylo této okolnosti, která vyplývá z příkazu zákona, mohla by míti plzeňská obec skoro vyrovnaný rozpočet. A počítáme-li, že každým rokem musíme věnovat jisté částky na civilní protileteckou ochranu, znamená to na dlouhá léta zatížení rozpočtů veškeré samosprávy, ale také nemožnost dosáhnouti vyrovnaných samosprávných rozpočtů.

Za takovýchto okolností budou ovšem trpět nejen obce, nýbrž bude velice poškozeno samosprávné zaměstnanectvo, které se přes analogii platových, služebních a právních poměrů se státními zaměstnanci dostává do situace podparitní. Tak na př. státní podniky mohou vypláceti vánoční výpomoc, avšak četné obce ji vyplatiti nemohou nemajíce na to peněz, nebo ji poskytují v míře nesrovnatelně menší, než je tomu u státních zaměstnanců. Také nový srážkový zákon, který určuje lhůtu pro vypršení srážek u státního zaměstnanectva, reguluje po této lhůtě srážky u státních zaměstnanců, ale podle usnesení výborového mohou obce od srážek upustit jen tenkrát, když mají vyrovnaný rozpočet a nebudou žádat příspěvek z vyrovnávacího fondu. To znamená, že se nyní vytvářejí ve státě dvě kategorie zaměstnanců, státní a obecní, kteří podle zákona mají míti stejné poměry se státními, avšak poněvadž samospráva nedosáhne vyrovnání svých rozpočtů, zůstane zaměstnanectvo samosprávní na nižší sociální úrovni, na stavu podparitním, tedy poměry těchto zaměstnanců samosprávy jsou nesrovnatelně horší nežli poměry u zaměstnanců státních. Podle výborového usnesení až na město Prahu většina měst nebude moci svému zaměstnanectvu srážek prominout, čímž, jak jsem pravil, nastane nesrovnalost v poměrech zaměstnanců státních, zaměstnanců obcí s vyrovnanými rozpočty a zaměstnanců těch obcí, které nemají rozpočty vyrovnány. Vznikne tím tedy nová dobová sociální nespravedlnost, která postihne veliký počet samosprávních zaměstnanců, upadajících do právní a požitkové nerovnosti. Musíme důrazně žádati, aby příslušnými opatřeními i tento nedůstojný stav byl odčiněn a uplatněna zásada sociální rovnoprávnosti.

Velikou vadou úhradových zákonů je, že zachovávají nespravedlivou disparitu daňovou mezi hlavním městem státu, některými městy zemskými na straně jedné a celým ostatním venkovem na straně druhé. V posledních letech pozorujeme rapidní přesun četných průmyslových podniků do hlav. města, které trpí již dnes přelidněním a přeplněním. Nejsou to jen příčiny přitažlivosti k centru státu, kde jsou sídla ústředních úřadů, zastupitelských úřadů cizích států, výhody dopravní a tarifní, které způsobují odplývání četných podniků do hlav. města, ale jsou to hlavně příčiny daňové a přirážkové disparity, které hrozí vylidňováním a ochuzováním venkova o průmyslové podniky. Na překrvení hlavního města bylo již často upozorněno a musí býti i dnes znovu zdůrazněno, že tímto nepřirozeným stavem hrozí veliké hospodářské nebezpečí četným městům venkovským. Přejeme Praze plný rozvoj, ale soudíme, že překrvení ani jí nebude zdrávo, neboť nesnese přetížení, která jí určuje míra téměř nesplnitelných úkolů a velikých projektů. Daňová a přirážková disparita je problémem, který nesnese odkladu, nemá-li být ohrožen hospodářský život venkova a také samosprávy. Disparita daňová se projevuje povážlivě v číslicích. Dnes na př. počítáno se všemi přirážkami, komunálními, komorními, zdravotní zemskou přirážkou, při 382% samosprávných přirážek v Praze a 679% samosprávných přirážek v Plzni, je daňové zatížení podnikatele plzeňského o více než 61.6% vyšší než u podnikatele pražského. Při tom však celkové přirážkové zatížení v Plzni nepatří mezi největší, neboť v republice jsou místa, kde úhrn samosprávných přirážek činí 800% i více. V úhradových předlohách není nijak brán zřetel na trvající nerovnost daňového zatížení. U zvláštní daně výdělkové zaplatí poplatník v Plzni na každých 100 Kč dohromady 83.71 Kč, kdežto v Praze pouze 56˙98 Kč. Stejně je tomu i u jiných titulů daňových.

Nemohu souhlasiti s tím, co zde pronesl p. dr Klapka, že Praha vděčí svůj přirážkový stav jen tomu, že je v Praze dobré komunální hospodářství. Nevěřím tomu, že by tím pan dr Klapka chtěl říci, že v Plzni, Budějovicích, Hradci Králové, Chrudimi, v Brně je hospodářství špatné, poněvadž tam mají vyšší přirážky, nežli má Praha, ale soudím, že přirážková míra Prahy a venkova musí se posuzovat s jiného hlediska. Na př. tangentou přirážkovou platí Praze celá republika a zejména ta města, kde jsou provozovny, kdežto obchodní ústředí těchto podniků je v Praze. To je nesmírný finanční příliv, nehledíc k tomu, že hlavní město, jemuž nezávidíme, má mimořádné podmínky lepší existence hospodářské a také se strany státu je vždycky větší zřetel na potřeby hlav. města nežli na potřeby měst venkovských. Tedy nezáleží jenom na tom, že se v Praze dobře hospodaří, nýbrž nižší míra přirážková Prahy je dána tím, že Praha má nesmírné výhody naproti ostatním městům venkovským. Otázka disparity přirážkové a daňové je problémem, který musí vláda řešit. Litujeme, že přes to, ač pan ministr financí a úřední osnovatelé těchto předloh byli často informováni o rozporech, které způsobí ještě větší disparitu, a přes to, že byly žádány jisté korektury, nebylo k tomuto nepoměru přihlédnuto. Vždyť přece musí být pamatováno, že nemůže žít jenom hlavní město Praha, nýbrž že musí žít všechna města a celý venkov. Praha není republika, republiku tvoří 15.000 obcí v celém státě, to znamená, že musí být pracováno, aby se dostalo i těm ostatním řádných podmínek pro jejich trvání.

Při projednávání úhradových osnov i v rozpočtovém výboru nebyl brán zřetel na trvající nerovnoměrnost daňového zatížení. Nové úhradové osnovy v oboru přímých daní zavádí totiž také novou daň, t. zv. mimořádnou daň z výnosů podrobených výdělkové dani, jež u zvláštní daně výdělkové má činiti 10%, resp. 6% vyměřovacího základu, u všeobecné daně výdělkové pak 2˙5% až 8%. Tyto sazby jsou jednotné a nepřihlíží se při nich vůbec k celkovému daňovému zatížení, což ovšem znamená, že nová daň postihne všechno podnikání ve stejné výši a bez ohledu na to, jaké celkové zatížení daňové u něho bude resultovati. Z toho vyplyne veliká nerovnoměrnost v rozvržení nových poplatných břemen, která vyvolává disparitu v neprospěch venkovského průmyslu a všeho podnikání. Jako malý příklad uvádím: U zvláštní daně výdělkové s normální 9% sazbou při úhrnné výši samosprávných přirážek 679% zaplatí dnes poplatník v Plzni při 100 Kč daňově zjištěného čistého zisku na dani s přirážkami 70˙11 Kč. K tomu by přistoupily podle úhradové osnovy o příspěvku na obranu státu a z mimořádné daně z výnosů podrobených výdělkové dani jednak příspěvek na obranu státu, který činí 3˙60 Kč, jednak daň ze zmíněné již mimořádné daně výdělkové, jež činí 10 Kč. Celkové zatížení by činilo tedy 83˙71 Kč. V Praze při celkové výši samosprávných přirážek 382% zaplatí dnes poplatník při 100 Kč daňově zjištěného čistého zisku na dani s přirážkami 43˙38 Kč. Podle úhradové osnovy přistoupil by k tomu příspěvek na obranu státu ve výši 3.60 Kč a dále nová daň 10%, jež činí 10 Kč, takže celkové zatížení by činilo 56˙98 Kč. Bude tedy celkové zatížení podniku v Plzni usazeného proti podniku pražskému při každých 100 Kč daňově zjištěného zisku o 26˙73 Kč, čili o 46% vyšší. Znamená to tedy, že na př. podniku s vyměřovací základnou daňovou 100.000 Kč, nepřijde-li u něho v úvahu ani přirážka rentabilitní, ani přípočet pozemků a budov pro výpočet příspěvku na obranu státu, byly by, sídlí-li v Plzni, vyměřeny zvláštní daň výdělková s přirážkami, příspěvek na obranu státu a mimořádná daň výnosová úhrnnou částkou 83.710 Kč. Je-li podnik v Praze, byl by zatížen částkou pouze 56.980 Kč, tedy v Plzni částkou o 26.730 Kč větší nežli v Praze.

To je strašný nepoměr, který porušuje všechny principy správného hospodaření a porušuje také princip soutěžní. Jak může, prosím, při územní vzdálenosti soutěžiti průmysl z Plzně, Budějovic, Ostravy s průmyslem pražským? Není možná soutěž, což znamená ubíjení venkovského průmyslu. Byly různé podněty k tomu, aby se tato věc reparovala, leč, jak jsem řekl, nebylo dosti slechu pro tato opatření.

Nová mimořádná daň výnosová mohla by se však vedle vlastního svého účelu bez jakýchkoliv potíží daňově technických státi i vhodným prostředkem ne-li k odstranění. tedy alespoň k částečnému zmírnění nynější i budoucí disparity v celkovém daňovém zatížení. Mohlo by se tak státi nikoliv sazbami jednotnými, nýbrž sazbami odstupňovanými podle celkového daňového zatížení i se samosprávnými přirážkami, při čemž by při celkovém zatížení větším platily nižší sazby nežli při celkovém zatížení menším.

V oboru zvláštní daně výdělkové s normální 9% sazbou bylo možno provésti na př. takovéto odstupňování mimořádné daně výnosové: Při úhrnu samosprávných přirážek přes 600% by mohla činiti sazba této daně 5%, při úhrnu přirážek pod 600%, avšak přes 500%, mohla by nastoupiti sazba 10%, při úhrnu přirážek pod 500%, avšak přes 400%, sazba 15% a při úhrnu samosprávných přirážek pod 400% sazba 20%, a to s obvyklou Reischovou klausulí. Tam, kde nová daň má činiti 6%, byly by podle stejného klíče její sazby odstupňovány 3%, 6%, 9% a 12%.

Uskutečnění tohoto návrhu by znamenalo, vezmeme-li opět za příklad Prahu a Plzeň, že při normální 9% sazbě zvláštní daně výdělkové bez případné rentabilní přirážky připadlo by při 100 Kč daňově zjištěném zisku v Plzni celkové daňové zatížení 78.71 Kč a v Praze 63.69 Kč. Tím by se značně zmírnila disparita v celkovém daňovém zatížení na př. mezi Prahou a Plzní na 23%.

Podobně je tomu i u všeobecné daně výdělkové, kde by měly rovněž nastoupiti sazby odstupňované, a rovněž i u příspěvku na obranu státu, který má býti vybírán u zvláštní daně výdělkové.

Litujeme, že na tyto okolnosti a podněty nebyl brán zřetel a že zůstává při dnešní daňové disparitě v neprospěch venkovských měst, obcí a průmyslových obvodů. Je to neudržitelný nepoměr, kterým jsou podkopávány základy hospodářského života na venkově. Porušuje se tím také princip soutěžní parity a nebezpečně se povzbuzuje k další invasi průmyslových podniků z venkova do Prahy.

Žádáme důrazně, aby k této disparitě byl brán patřičný zřetel a aby jí bylo účelnými korekturami zabráněno. Vláda se musí starati, aby výrobě, hospodářství a soutěži byly zjednány stejné podmínky a zabráněno úplnému ochuzení venkova. Daňová a přirážková disparita musí býti vážně řešena. Stejně tak je nutno vyřešiti i jiné aktuální otázky samosprávní. Ohlašuje-li ministerstvo vnitra, že dokončuje osnovu zákona o sjednocení obecního zřízení pro všechny země republiky, zdůrazňujeme, že je zároveň třeba řešiti i jiné neodkladné otázky samosprávní v duchu nového poslání a nových úkolů československé samosprávy.

Konečně musím vznésti apel na vládu, aby přihlížela k tomu, že účinnost úhradového zákona se neobejde bez vlivů na hospodářský a sociální život. Chce-li vláda dosáhnouti toho, co je jí povolováno úhradovými předlohami, musí také zabezpečiti kupní schopnost obyvatelstva, které cestou nových nebo zvýšených spotřebních daní má participovati na těchto úhradových položkách. To znamená, nebudou-li nejširší vrstvy pracujícího lidu míti garancii zaměstnání, nebude-li dostatečná výše mezd a platů, která uschopní tuto kupní sílu, tak je vyloučeno, aby se dostalo státu to, co dnes máme odhlasovati. Obyvatelstvo a zejména pracující vrstvy tohoto státu musí míti trvalou možnost výdělku, práce a slušného platu. Jen za takových okolností nepoklesne spotřeba, jen za takových okolností může stát těžké břemeno spotřebních daní od obyvatelstva dostati. Nutno počítati s tím, že už dnes poměry velmi těžce doléhají na vrstvy pracujících a že by bylo velikou chybou, aby se vláda nestarala o to, aby výrobní život byl uschopněn k výkonnosti, a bylo by chybou způsobiti ještě větší nivelisaci sociální úrovně pracujících vrstev. Obyvatelstvo a zejména dělnictvo velmi rádo přispěje státu k jeho životu. Dělnická třída ví, že v těchto osudových chvílích jde o stát, jde o jeho svobodu, ale také o celý demokratický režim. (Tak jest!) V této dějinné chvíli přispěje pracující třída k tomu, co stát pro svůj život a pro svoji obranu potřebuje. (Potlesk.) Ale musíme žádati, aby vláda pečovala také o to, aby tyto vrstvy, jež mají nésti nejtěžší břemeno, byly schopny tuto oběť státu přinésti. (Potlesk.)