Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

204 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, dr Kalfus, dr Krofta, inž. Nečas, dr Spina, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Místopředseda Košek zahájil schůzi v 10 hod. 56 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Dubický, Fuščič, Nickerl, Schmidke, Stangl.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Dominik.

před schůzí: Návrhy tisky 1153 až 1155 přikázány výboru iniciativnímu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 120. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. inž. Richtera.

Místopředseda Košek (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1100) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1938 (tisk 1140) a rozprava o prohlášení ministra financí učiněném ve 114. schůzi poslanecké sněmovny dne 9. listopadu 1937.

Zpravodajem jest pan posl. Remeš.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1938, a to o třetí části, to jest o části hospodářské, dopravní a finanční, začaté ve včerejší 120. schůzi sněmovny.

K této části jsou přihlášeni ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. Kundt; na straně "pro" p. posl. dr Markovič.

Uděluji slovo prvému řečníku na straně "proti", p. posl. Kundtovi.

Posl. Kundt (německy): Dámy a pánové!

Přehlédneme-li při závěru rozpravy o státním rozpočtu na rok 1938, jak se ve výboru a se v plenu vyvíjela diskuse a především, které problémy byly v diskusi v popředí, pak musíme konstatovati, že vlastně až na několik řečníků, ale nikoliv v diskusi mezi řečníky, neměla hlavní úkol starost o otázku, v jaké míře jest ještě obyvatelstvo schopno nésti tato velká břemena, která mu ukládá státní rozpočet, nýbrž že měla opět - nehledě k zahraničněpolitickým problémům, které ovšem často ustupovaly do pozadí - hlavní úkol především národnostní otázka státu.

Diskuse ukázala, že přes úsilí pana předsedy vlády během roku nepokročilo řešení národnostního problému v zásadě ani o krok. Mohli jsme se své strany spíše dokázati, že se vývoj dál v jednotlivostech jak v praxi. tak v zásadách, vlastně spíše k horšímu než k lepšímu. Ani řečníci z koalice nemohli první den v této sněmovně národnostní problém opominouti a dovolím si zabývati se některými výroky těchto pánů řečníků. Ukázalo se během méně vznešené úrovně pozdější debaty proti prvnímu dni, že se i slovenský problém tak vystupňoval, že se dosti značně rozvinul temperament. Nechceme se vměšovati do slovenských rodinných záležitostí s českým národem. (Různé výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.) Konstatuji pouze, že slovenský problém jest ve státě právě tak málo vyřešen jako ostatní národnostní problémy. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kundt (pokračuje): Nás zajímá především německý problém ve státě. Jsou zde různé výroky, ke kterým musíme opět zásadně zaujmouti stanovisko.

Béřu nejprve výrok kol. F. Richtra z české strany nár. socialistické, který se obrátil proti kamarádovi dr Roschovi takovým způsobem, jako bychom měli zájem na tom, síti svár a nenávist mezi Československou republikou a sousední Německou říší. Posl. F. Richtr konstatuje, že odmítá se vší rozhodností názor, jako by naše zahraniční politika byla založena na nenávisti k našemu severnímu sousedovi a doplňuje to tím, že konstatuje (čte): "Jsme naopak vždy ochotni upraviti k tomuto našemu sousedovi přátelský a sousedský poměr s podmínkou, že k tomu svolí naši spojenci a s ohledem na naše mezinárodní závazky". Těší nás, že právě posl. F. Richter ze strany, jejíž tisk však není vždy naplněn tímto pocitem, toto konstatuje, že bychom se měli snažiti o přátelský a sousedský poměr a že nenávist nemůže určovati politiku.

Dostává se však do rozporu, říká-li, že jest přátelský poměr k sousední říši možný jen s podmínkou, že k tomu svolí naši spojenci. Hledíme-li na poměr spojenců Československé republiky, obzvláště jednoho spojence, totiž Ruska, k Německu a naopak, musí nám býti jasno, že Rusko ve svém dnešním usměrnění nedá nikdy svolení k přátelskému poměru k sousednímu státu. Jest to také v rozporu s konstatováním, které opětovně učinil v zahraničním výboru pan ministr pro věci zahraniční . . . . (Posl. F. Richter: Pane kolego, řekl dr Rosche, že politika Čechů vůči Německu jest založena na nenávisti, či neřekl? O to mně jde, poněvadž je to štvaní našich Němců proti českému obyvatelstvu a Německé říše proti Československé republice! - Posl. dr Rosche [německy]: Ale pane kolego, vy jste mou řeč vůbec nečetl, jinak byste nemohl něco takového vůbec říci, přineste sem tu řeč!)

Jde tu o konstatování, že také oficielní zahraniční politika státu opětovně zdůraznila, že Československá republika dělá nezávislou politiku. Dělá-li Československá republika nezávislou politiku, nemůže býti tedy činěno přátelství k jinému státu závislým na státech třetích. Zde jest hlavní věc, na kterou klademe váhu, aby se Československá republika pokusila, s ohledem na své vlastní zájmy a s ohledem na zájmy svého obyvatelstva, upraviti konečně patřičný poměr k Německu, aby vyšla ze seskupení, které vy sami neoznačujete za šťastné. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Abychom tento poměr nalezli, při vší vědomosti o tom, že se suverénní státy spolu baví a třetí se takových zábav nemohou přímo zúčastniti, jest podstatné, aby byl především vyřešen národnostní problém ve státě.

Tu nejprve poznal kol. Bergmann, ovšem s ohledem na státní rozpočet, nutnost, že jest třeba psychologické přípravy československé veřejnosti na státní rozpočet a na úkony, kterých vyžaduje pro obranu státu. Žádá systematicky promyšlenou propagandu. To jest úplně správné, ale nestačí jen pomocí propagandy učiniti obyvatelstvo obětavým pro vše, co se od něho bude žádati. Jest spíše nutné, aby nastala psychologická příprava v tom směru, aby byly odstraněny poměry, které znemožňují, aby veškeré obyvatelstvo dospělo k onomu poměru ke státu, který jest nutný, aby byly vaše předpoklady zajištěny. (Potlesk.) Budete-li dělati pouze propagandu, pak budete moci ukazovati věci pouze na povrchu, navenek, jako vyřešené, ačkoliv i v Londýně, jak jste zpozorovali, se těmto věcem již nevěří. Nebudete však nikdy moci plánem propagandy změniti vnitřní zaujetí a psychologický předpoklad. Neboť lidé se neupoutají propagandou, nýbrž tím, že se vnitřně zaujmou, a to se může státi jen tak, že se béřou tak, jak jsou a jsou-li Němci, tedy jako Němci a vnitřně také uspokojeni jako Němci. (Posl. B. Kőhler [německy]: To vaši podnikatelé s dělníky nečiní! - Posl. dr Neuwirth [Německy]: Již opět továrníci!) Nechte ho, zdá se, že byl najat od předsednictva sněmovny za domácího křiklouna.

Kol. Hampl viděl věci poněkud klidněji, tím že poukázal. že problém spolupráce v republice není lehký, "budou-li ovšem pánové - to jest namířeno na naši adresu - sledovati nyní většinou ony cíle, které dnes mají". To jest správné, problém spolužití v naší republice není lehký. Avšak takové problémy se nedají řešiti takovým lehkým způsobem a považuji za poněkud snadný způsob žádati jen, aby se ostatní, se kterými chcete žíti, vzdali svých cílů. Nemám za to, že nám tím chtěl kol. Hampl přisuzovati, podle vzoru pana kol. Stránského, cíle iredentistické, nýbrž mám za to, že tím mínil jen naše vnitropolitické cíle; tyto vnitropolitické cíle jsme vysvětlili tak jednoznačně, že by měly býti jasné a známé. V čem spočívají? Spočívají v tom, aby byla nejprve v rámci normálního správního aparátu a v jeho působnosti a praxi skutečně zajištěna rovnoprávnost národů také bez rozdílu stranické příslušnosti. Vedli jsme ve svých dosavadních řečích a také v této debatě úplně konkretním materiálem důkaz, že ani v normálním aparátě dnešního řádu administrativy není zajištěna rovnoprávnost. Dosud na tuto tribunu nevstoupil ani jediný řečník, který by vyvrátil jen v nejmenším jediný z našeho číselného materiálu, naše skutečnosti, které jsme zde přednesli, konkrétním protidůkazem. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Jsme naprosto ochotni diskutovati o tom, jak dalece jest správné to, co pravíme, protože víme, že říkáme jen to, co také můžeme dokázati jak zde, tak před celým světem. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

A nyní jinou věc. Náš další cíl jest však nejen, aby byl zjednán pořádek v rámci současné administrativy ve smyslu zásady rovnoprávnosti národů a státních občanů, nýbrž aby byl nad to problém řešen jako celek, poněvadž se čistě administrativní řešení neukázalo od počátku státu, tedy během 19 let, řešením národnostního problému.

Mohli jsme se při tom stran otázky, jak má býti řešen národnostní problém, jaké jest možné řešení v rámci stoletého národnostního boje, odvolati na nikoho jiného než na nynějšího presidenta republiky, který sám ve svých pracích jako vědec před válkou řekl, že národnostní otázku může rozřešiti jen autonomie národů ve státě, a tam dokázal, že se) jednota Čech - protože se speciálně zabýval Čechami - autonomií neruší; tam dokázal, že řešení národnostního problému cestou autonomie jest řešení demokratické, takže tím vyvracíme také všechny, kteří stále přicházejí a tvrdí, že porušujeme jednotu státu, pokoušíme-li se o řešení cestou autonomie a že jest nedemokratické, pokládáme-li autonomní ře- šení za nejlepší a nejšťastnější ve státě. (Posl. Beuer [německy]: V Polsku a v jižním Tyrolsku Hitler nežádá autonomii!) My máme dělati politiku v Československu, vy ji děláte v celém světě! (Posl. Zischka [německy]: Správně! V Československu!)

Vyslechli jsme zde řadu projevů mínění o pokusu provedeném v tomto roce, o řešení z 18. února, tyto projevy mínění vrcholily na jedné straně - a to s uspokojením konstatujeme - jak v rozpočtovém výboru, tak v plenu také se strany německých vládních stran v kritice 18. února tak dalece, že konstatovaly, že 18. únor nebyl proveden v té míře, jaká byla vůbec možná, a že byl s různých stran a určitých míst nepřímo sabotován. To řekl jak kol. Jaksch, tak kol. Böhm, to řekl kol. Kunz a to řekli také ostatní kolegové až po kolegu Schluscheho. Jen včera kol. Jaksch pojednou obrátil a myslel, že musí svou pověst, která se snad stala u některých koaličních kolegů nejistou, opět napraviti a prohlásiti se řečí bez koncepce jednak pro Moskvu a jednak. že musí zde, s tohoto místa ponížiti mrtvého, což musí býti odsouzeno právě s hlediska humánního socialismu, který propaguje. Dále se tím nebudu zabývati.

Hlavní diskuse byla o tom, že se otázka poměrnosti zdá býti nevyjasněnou otázkou mezi německými vládními stranami a českými koaličními stranami, neboť zatím co na př. mluvčí největší koaliční strany kol. Beran kladl hlavní váhu na to, aby byli v německých obcích zaměstnáni čeští úředníci, měli ostatní mluvčí německých vládních stran daleko širší pojetí o řešení 18. února, než aby měli dostati především čeští hraničáři v německém území nová místa v německých obcích. Zde musí býti jednou řečeno něco jasného - také proto, aby se špatně nevykládalo, jestliže jsme positivně hlasovali pro resoluci koalice stran určitých prováděcích forem 18. února - jak si představujeme klíč obyvatelstva. Nejde to tak, jak se zdá, že si to představuje koalice, že by se prostě použilo formálně klíče obyvatelstva podle procenta obyvatelstva státu, tedy něco více než 22 % Němců, ať mají tito Němci službu kdekoliv. Nejde jen o to, nýbrž jde především o to, aby v německých oblastech prováděli správu pro stát Němci a aby byl klíč obyvatelstva proveden podle jedině přirozené zásady, aby měl a mohl míti platnost klíč obyvatelstva teritoriálního okruhu působnosti dotyčného úřadu neb institutu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Neboť máme-li asi 20 % veškerých, přímých a nepřímých státních zaměstnanců v okresích: Liberec, Č. Lípa atd. a tím dostává tedy české obyvatelstvo kolem 80 %, tím není vyřešen národnostní problém. Jest rozřešen jen tehdy, když vykonává správu pro stát takový úředník, který pochází z okruhu působnosti této oblasti, který jest spojen s obyvatelstvem, jeho utrpením a jeho psychologickými poměry. Proto pravíme: V německém území jest použíti klíče obyvatelstva, avšak jen teritoriálního okruhu působnosti úřadu. A má-li býti proveden 18. únor podle klíče 22˙4 % u vysokých míst státu, pak se to má státi konečně v ministerstvech. Nemáme v ministerstvu školství a nár. osvěty ani jediného systemisovaného německého úředníka. Proto má ministr, který se rovněž usnesl na této resoluci z 18. února, ve svém oboru předcházeti příkladem, aby se mohla nižší místa říditi podle tohoto vzoru. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Nechci mluviti o ostatních zaměstnancích, kde přísluší sotva 5 % úřednictva ve všech ministerstvech a sotva 1/2 % nižších zaměstnanců k německé národnosti.

A nyní k německým obcím, které mají také české obyvatelstvo. Nezapomeňte, že české menšiny nevyrostly přirozeně, že tu byly roku 1918 v menší míře než dnes, že vznikly často přesazovací politikou a že proto nemohou míti lidé, kteří nepocházejí odtud, kde bydlí, stejný nárok jako ti, kteří odtamtud pocházejí. Chceme dáti hraničářům to, co jim patří, a chtěli bychom jen, aby měli našeho ducha a také nám ponechali, co jest naše (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Řekněte mi jako Pražané, zaměstnáváte pro 40.000 pražských Němců na magistrátě německé úředníky? Nedovolíte ani, aby se mohlo na pražském magistrátě mluviti německy, aby mohli němečtí obchodníci vyvěsiti nápisy v německé řeči atd. Mohu vám uvésti z nejnovější doby případ, který dokazuje, jaký duch v Praze převládá. Tu žádala německá škola, aby mohly děti jezditi do školy s 50 haléřovými lístky i když jsou starší než 10 let a tu řekli školnímu řediteli, že mají děti choditi do české školy, nemusejí jezditi tak daleko, jdou přece kolem české školy. Odstraňte v Praze tohoto ducha a dejte nám v Praze, v Plzni, v Brně, v Ostravě a všude, kde bydlejí Němci v českých městech, německé úředníky v městské správě a dáme si říci, abychom Čechům dali také české úředníky tam, kde jsou Češi v menšině.

Avšak tím, že říkáte, aby bylo Němcům 18. únorem odňato ještě více pracovních míst a aby byli zaměstnáni čeští úředníci v německých obcích, zatím co my nedostaneme u státní správy v německém území žádné úředníky, tím nerozřešíte problém v duchu 18. února. Této představy zanechte! Bylo by třeba, aby pan předseda vlády rozvinul své mínění o zásadě poměrnosti poněkud jasněji, než jsme dosud slyšeli, aby nebyla vedena o tomto tématu taková diskuse plná nedorozumění, jako mezi kol. Jakschem a panem předsedou vlády v rozpočtovém výboru. Německé vládní strany musejí požadovati, aby všechno ujasnily, aby tu nebyla taková nedorozumění a pojetí několik měsíců po 18. únoru u českých vládních stran. (Hluk. - Místopředseda Košek zvoní.)

Protože nám byla řečnická lhůta vyměřena tak skrovně, mohu se zabývati ke konci jen ještě jedním. Vítám, že německé vládní strany nalezly odvahu potvrditi zde a tím před celým světem, že národnostní problém není vyřešen. Vítám obzvláště, že kol. Schlusche řekl tak podstatnou větu, která zní: "... Německý aktivismus není kulisa pro cizinu". Bylo dosud připuštěno také německými vládními stranami, aby byla se skutečností, že jsou tři němečtí ministři, dělána v cizině oficielní propagandou reklama, jako by tím byl národnostní problém vyřešen. Toto poctivé konstatování Schluscheho klidně uznáme. Řekl také, že bychom se mohli najíti při zákonitém řešení a řešení administrativní cestou. K tomu chci konstatovati: Ano, mohli bychom se najíti cestou tohoto řešení a navrhuji, aby právě tak, jako jsme my hlasovali v rozpočtovém výboru pro resoluci koaličních stran, protože obsahuje některé věci, které pokládáme za počáteční minimum také našich požadavků, německé vládní strany uskutečnily výrok Schluschův a co nejdůrazněji se zasadily o to, za prvé, aby se naše návrhy zákonů urychleně projednaly, a za druhé, aby také pro ony návrhy zákonů hlasovaly. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Až uskutečníte tento čin, jsme ochotni jednati mimo to k vytvoření tohoto řešení o tom, aby jediná německá fronta zajišťovala zájmy německého obyvatelstva.

Na konec ještě jedno: Neklamte se: Pro nás není 18. únor řešením národnostního problému. Pro nás jest 18. únor podle okolností možností spokojiti se s dnešními poměry a věřiti, že národnostní problém jest rozřešen. Nevidíme jen administrativní řešení. Myslete na mnohé zákony z posledních let, které působí mnohem horší věci, než co chce 18. únor napraviti. Trváme na stanovisku, že jest nutné zásadní řešení a to pokud možno nejrychlejší. Neboť kol. Stašek měl pravdu, že jedině spravedlnost chrání stát před tím, aby šel vstříc osudům, kterých se bojíte, a měl také pravdu, když řekl, že věci ve správě se musejí dáti do pořádku, neboť státy, které na to začaly churavěti, také na to zašly. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)