Od 18. února uběhly již tři čtvrti roku. To jest doba, ve které by se již bylo mohlo nepochybně něco udělati. Dnes za porad v rozpočtovém výboru žalovali němečtí aktivisté sami na to, že z 18. února se venku v německých oblastech republiky až do dneška skoro nic nevidí a necítí. Posl. Böhm ze Svazu zemědělců hrozil proto v rozpočtovém výboru vystoupením své strany z vlády. Reakcionářské křídlo v německé křesťanskosociální straně a ve Svazu zemědělců nebéře pasivitu koalice, vlády za podnět, aby činilo na vládu nátlak, aby bylo urychleno provedení slibů z 18. února, nýbrž aby vytvořilo užší a lepší styk s určitými kruhy sudetskoněmecké strany. Za rozpočtových porad tak jako ve výboru a i zde pro plenum byli aktivisté zase upokojeni a to novou resolucí. Resoluce jest dobrá, ale sliby již máme. Dnes však nezáleží na tom, aby se tvořily prostě nové resoluce, nýbrž na tom, aby skutečně následovaly činy, aby skutečně bylo provedeno, co bylo slíbeno, aby německému obyvatelstvu byla skutečně poskytnuta pomoc, aby národnostní práva obyvatelů byla skutečně rozšířena. Na tom záleží, a o to dnes jde. Půjde-li to takto s resolucemi a sliby dále jako dosud, skončí politika 18. února ve slepé uličce, a je to politika koalice a aktivistů, která vede řešení národnostní otázky do slepé uličky. Neboť tito činí z věci národností pouhou kabinetní záležitost. Usilují úzkostlivě o to, aby vyloučili lid z rozhodování o jeho osudu. 18. únor byl mezi aktivisty a koalicí vypracován tajně za zády lidu. Tento způsob jistě nepřispěl k tomu, aby zvýšil význam usnesení z 18. února. My, komunisté, jsme žádali, aby se o řešení národnostní otázky jednalo zde ve sněmovně před celou veřejností, aby veřejnost měla možnost do jednání zasáhnouti, a jsme přesvědčeni, že by při takovém jednání byly výsledky příznivější než ty z 18. února. Žádali jsme dále, aby byly ku provedení 18. února zřízeny úřední kontrolní úřady, na něž by se mohli němečtí obyvatelé obrátiti se svými přáními a stížnostmi. To se nestalo, takové kontrolní úřady zřízeny nebyly, nýbrž zase z toho byla učiněna jen tajná schůzka aktivistů. Byly otevřeny aktivistické sekretariáty, o nichž jest známo, že mezi německými obyvateli v republice nemají příliš velkou autoritu. Z velké národnostní věci nelze totiž udělati jednoduchou koaliční záležitost, nechce-li se dílo národnostního dorozumění zdiskreditovati. Aktivisté svalují dnes na byrokracii vinu za to, že se s uskutečněním nepostupuje rychleji. Nuže, nechci bráti byrokracii v ochranu, ale jsem toho mínění, že při tomto neprovádění byrokracii rozhodně pomáhá vláda. Jest otázka, jak se může zlomiti pasivita vlády a sabotáž byrokracie při provádění únorových slibů? To se může jen tehdy, jestliže lid zasáhne, jestliže masy lidu budou pro to zmobilisovány. Avšak právě to aktivisté nečiní a odmítají to. Nechávají masy lidu doma. Tímto způsobem bude úprava národnostní otázky odkázána na milost a nemilost koalice a byrokracie. Taková politika vede právě do slepé uličky. Bez účasti nejširších lidových vrstev nemůže býti národnostní otázka uspokojivě vyřešena. My, komunisté, se postavíme všemi silami proti tomu, aby velká myšlenka národnostního vyrovnání byla kompromitována koalicí a politikou aktivistů. Budeme myšlenku národnostního dorozumění brániti se vší rozhodností proti národnostnímu štvaní sudetskoněmecké strany. Nepřipustíme však také, aby národnostní vyrovnání zůstalo vězeti uvnitř koalice nebo u byrokracie. Národnostní vyrovnání nebude lidu přineseno přáteli sudetskoněmecké strany, českou reakcí, nýbrž lidové vrstvy si je musí proti německé a české reakci vybojovati. Bráníme demokracii, musíme jí však také použíti a využíti, abychom vybojovali úpravu národnostní otázky. K tomu jest žádoucno, aby v českém i německém lidu byly vyvolány všechny síly národnostního dorozumění. Takových sil dorozumění jest v obou táborech dosti. A jednou z největších sil národnostního dorozumění jest komunistická strana, která se skládá z příslušníků různých národností republiky.

Protestujeme s této tribuny proti tomu, že tato velká síla národnostního dorozumění, komunistická strana, byla vyloučena z jednání o úpravě národnostní otázky. Bez československé strany komunistické, bez komunistů se republika nemůže brániti a bez komunistů se také nemůže řešiti národnostní otázka v republice. (Potlesk poslanců strany komunistické.) Všechny strany a organisace, které usilují o národnostní dorozumění, musí se spojiti ve velké, jednotné lidové hnutí a musí si národnostní vyrovnání vybojovati tak, jako si široké lidové vrstvy vybojovaly volební právo nebo osmihodinový pracovní den. Takové lidové hnutí pro národnostní vyrovnání rozbije národnostní demagogii a šovinistické štvaní sudetskoněmecké strany a donutí vládu, aby své sliby skutečně provedla, aby je rozšířila až ke skutečnému národnostnímu vyrovnání. aby došlo ke skutečnému pokojnému spolužití národností v republice. K tomuto jednotnému vystoupení musí dojíti na každém místě, aby na místě zlomilo sabotáž byrokracie a reakce. Kontrolu provádění vládních slibů musí prováděti nikoliv aktivistické sekretariáty, lidu uzavřené. nýbrž výbory všech organisací a stran, které usilují o dorozumění. Jestliže lid, spojený a zastoupený výbory se zasadí o provedení 18. února a při tom vykoná potřebný nátlak, pak bude vytvořena poměrnost v zaměstnání, pak bude velkým, nouzi trpícím územím poskytnuta pomoc, pak budou národnostní práva německých obyvatelů rozšířena, aby bylo umožněno opravdu pokojné spolužití národností.

Jest nezbytné, aby vláda šla dnes aspoň ve dvou otázkách dále, než slíbila ve svém prohlášení 18. února. Sudetskoněmecká strana a pan dr Rosche to znovu zdůraznil - chce sudetským Němcům vnutiti řeč Goebbelsovu, řeč fašistickou. My této řeči nepotřebujeme. Sudetskoněmecký lid potřebuje něčeho jiného; chce, aby všude mohl užívati své mateřštiny. Proto žádáme znovu, co jsme žádali již ve svém memorandu předsedovi vlády dr Hodžovi, novelisaci jazykového zákona tak, aby Němci mohli všude u úřadů používati svobodně své mateřštiny a aby v této mateřštině mohli dostávati vyřízení také svých záležitostí. Řeč musí býti prostředkem k dorozumění, nikoliv však prostředkem k odstrkování lidu.

Druhou otázkou, která musí býti vyřešena, a kde vláda musí o krok postoupiti, jest toto: Sudetskoněmecká strana chce, aby všichni Němci v republice byli autonomně podřízeni "mluvčímu", samovládci, jímž nemá býti nikdo jiný, než Konrád I. Odmítáme rozhodně, aby sudetští Němci byli postaveni pod karabáč Konráda Henleina. Sudetští Němci potřebují, aby své záležitosti spravovali sami ve větším měřítku než dosud v rámci všeobecné správy státu, aby jejich přání byla rychleji vyřizována. Proto žádáme, aby německým ministrům byla přikázána jiná úloha, než jakou mají dnes. Tři němečtí ministři jsou dnes ve vládě pátým kolem u vozu. To jest neudržitelný a nesnesitelný stav, chce-li se vážně mluviti o úpravě národnostní otázky. žádáme, aby bylo zřízeno v rámci celé vlády německé ministerské kollegium. Toto ministerské kolegium má ve spojení s německým obyvatelstvem uplatňovati jeho záležitosti v ústředním správním ústrojí. Bude věcí Němců v republice, aby se postarali o takové ministry, kteří by na svou úlohu opravdu stačili. Ve spojení se zřízením takového ministerského kolegia žádáme zřízení národnostních odborů u všech ministerstev, které by měly zpracovávati zvláštní záležitosti Němců a které by musily pečovati o národnostně spravedlivé provádění zákonů a nařízení. Tato doplnění k 18. únoru jsou podle našeho mínění právě nyní nezbytná. Doba vyžaduje, aby tento další krok byl učiněn, aspoň tak daleko, jak navrhujeme. Požadavek novelisace jazykového zákona, požadavek zřízení ministerského kolegia a zřízení odborů u ministerstev jest dnes absolutně nezbytný, aby se sliby z 18. února dostaly do pohybu a aby byl učiněn další krok k vytvoření národnostního vyrovnání.

Na konec chci sudetskoněmeckým lidovým vrstvám na venkově ještě připomenouti, že splněním národnostního vyrovnání nejsou ještě vyřešeny všechny životní otázky sudetskoněmeckých obyvatelů. Mnoho zla přichází z Prahy, ale všechno zlo pro pracující sudetskoněmecké obyvatele z Prahy nepřichází. Největší zlo pro sudetskoněmecký lid přichází od německých továrníků, od německých kapitalistů (Posl. Gottwald: Esterházy!) Ano od Esterházyovců německé národnosti. Němečtí kapitalisté to jsou, kteří platí hanebné mzdy, kteří vyhazují dělníky na dlažbu, němečtí velkostatkáři to jsou, kteří dělníky vyssávají, němečtí kapitalisté to jsou, kteří německému lidu chtějí uloupiti jeho práva. Jde tedy o to, aby národnostní vyrovnání bylo uskutečněno a aby byly vynaloženy všechny síly na to, aby došlo k spravedlivému řešení národnostní otázky. Jde však také zároveň o to, aby byl německý lid v republice chráněn proti svým vlastním továrníkům, proti kapitalistům a jejich vykořisťovacímu systému. To jest cesta, jež vede k tomu, aby sudetskoněmecký lid dospěl k lepšímu životu a aby s českým lidem mohl v tomto státě žíti v bratrském spolku. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Porubszky.

Posl. dr Porubszky (maďarsky): Vážená snemovňa!

Otázka sostavenia štátneho rozpočtu a jeho odhlasovania nie je otázkou straníckopolitickou, ale otázkou svedomia. 80 % výdavkov štátnych snášajú poplatníci. Zda možno im uložiť ešte viac bremien a požadovať od nich ešte väčšie obeti? Bol by nemúdrym gazdom, kto, ač vidí, že jeho dobytok nemôže hnúť jarmom, zaťažil by náklad ešte väčšou ťarchou.

Daňové bremená roztrpčovaly ľud už dosiaľ. Je zneužitím poslaneckej odpovednosti, jestliže z parlamentu stáva sa daňová továreň. Minister financií čiste z verejných daní očakáva príjem 8016 mil. Kč. Je to viac než 20% vzrast oproti rozpočtu predchoziemu. Rozpočet mimoriadny, pomocou úveru, činí 3508 mil. Kč. Úhrnné výdavky štátu prevyšujú rozpočet z r. 1937 o 5142 mil. Kč. Je to zvýšenie 61%. Mimo rozpočtu sú daňové prirážky samosprávné, ktoré vykazujú tiež tendenciu vzostupnú, a zavedenie desať nových druhov daní zaiste sa vyrovná desať novým egyptským pohromám.

Sostavenie rozpočtu na budúci rok dialo sa podľa slov pána ministra financií v znamení obrany štátu. Je právom a povinnosťou vlády postarať sa o obranu štátu. To uznávam. Treba však počítať tiež s únosnosťou poplatníctva. Ad impossibilia nemo tenetur. Nemožnosti nelzä požadovať od nikoho. 40 % rozpočtových výdavkov tvoria náklady na vojsko. Je prepínaním robiť z chleba municiu, kedže pod pojem obrany štátu spadá nielen obrana územia, ale i obrana imania.

Uvádzam ako príklad, že sotva sú tomu dva týždne, čo povodne riek Šajo, Rima a Turec zničily oziminy asi na 7300 kat. jutrách pôdy. Podobné jesenné povodne pustošily v povodiach Ipľa, Hrona, Nitry a na dunajských pobrežných krajoch Žitného ostrova. Čo dostanú poškodení drobní gazdovia týchto krajov na obranu svojich statkov? Alebo z čoho majú platiť zvýšené dane? (Posl. Rybárik: Prečo za tisíc rokov nespravili Maďari reguláciu tokov a prečo chcú, aby republika to spravila za 20 rokov?) Čo sa staráte o Maďarsko? Mluvíme o tom, čo je tuná. Zda budeme ma ť chuť kochať sa na pohraničných betonových krytoch, keď štát nemá peňazí na poriečné ochranné hrádze a na reguláciu, veď už i vodoregulačná subvencia, stanovená zákonom č. 49/1931 Sb. z. a n., bola z "úsporných" dôvodov snížená pre r. 1938 o 80 mil. Kč?

Je poľutovania hodný skutok, že rieky Slovenska a Podkarpatskej Rusi, akonáhle vyúsťujú na územia obývané Maďarmi, môžu za trochu väčších pŕšok voľne a bezuzdne šarapatiť na pšeničných poliach maďarského ľudu, ako keby tieto kraje patrily k republike už len iba s hľadiska berného. I keby maly nejaký smysel tie trovy na obranu štátu, i takto desaťtisíce zadlžených maďarských gazdov skusia za krátko na svojej vlastnej koži sovietsku pravdu, že vraj "štát je náš, ale pôdu vzal iný."

Rozumná obrana štátu má len jeden spôsob: vytvorenie pokojného, dobrého súsedského pomeru na vonok a mravnú i hmotnú prosperitu občianstva dnuka.

Pán minister zemedelstva dr Zadina sa zmienil, že na živelné škody bolo v tomto roku pre celé územie republiky poukázané 17,925.000 Kč pomoci, keďže zemedelské fondy na to nestačily. Ako bola táto výpomoc v jednotlivých krajinách rozdelená, neviem. Kol. posl. dr Korláth sa zmienil v dopoludňajšej debate, že škody v Podkarpatskej Rusi boly odhadnuté na 30 mil. Kč, a na ich úhradu dostalo sa len 5 mil. Kč. (Posl. Jaros [maďarsky]: Zprepitné!) Áno, zprepitné.

Posledné dva roky na Slovensku a Podkarpatskej Rusi boly hospodársky plané roky. Suchá, povodne a krupobitie niekoľkokráť navštívily tie najúrodnejšie kraje. Pán posl. Teplanský odhadol zemedelské straty na Slovensku a Podkarpatskej Rusi v tomto roku na 400 mil. Kč oproti krajinám historickým. V okresoch Parkáň a Želíz spôsobily povodeň a krupobitie v r. 1937 škody na 25 mil. Kč. Tieto dva okresy dostaly vo forme výhodného osiva subvenciu asi 200.000 Kč. To nie je ani 1% utrpenej škody, keďže sotva to znamená 8 Kč na jutro. Zaslané osivo nestačilo, zásielku bolo treba vyplatiť hotove a tiež pri rozdelení došlo niekde k rozmieškam a zneužitiam. Musím podotknúť, že 75% obyvateľstva týchto okresov sú roľníci maďarskí, ktorí odvádzajú štátu dane a vojakov podľa svojho procentuálneho pomeru. Tieto okresy ani dnes ešte nie sú pojaté medzi okresy núdzové.

Mimo obrany štátu odôvodňuje pán minister financií zvyšovanie daní tiež lepšou konjunktúrou a zlepšením hospodárskeho života. Možná, že jednotlivcom sa vedie dobre, avšak viem z vlastnej skúsenosti, že maďarskému maloroľníkovi a maloživnostníkovi vedie sa zle. Roľnícke statky sú zadlžené v Čechách a na Morave do 79 %, na Slovensku a Podkarpaťskej Rusi do 88˙5%. Úhrn roľníckych dlžôb na území republiky - k väčšej sláve čsl. agrárnej politiky - dosiahne za krátko výšku štátneho dlhu, t. j. 47 miliard Kč. Mnohí z maďarských maloživnostníkov vrátili svoje živnostenské listy. Stali sa z nich tovarychári, alebo po dedinách potulujúci sa žobrajúci pocestní. To je tedy tá lepšia konjunktúra Kalfusova. To už však nie je konjunktúra, ale skôr túra mizerie.

Príjmy u väčšiny poplatníkov sotva dosahujú existenčné minimum. Zvýšenie daní z predmetov všeobecnej potreby však vylúči i najnepatrnejšiu možnosť občianskej sporivosti. (Posl. Esterhásy [maďarsky]: Hovor o dani z vína!)

Pán posl. Esterházy riekol, aby som hovoril o dani z vína. Všeobecné rozhorčenie vyvolal medzi vinárskym obecenstvom chýr, že všeobecná daň napojová bude so 46 milionov zvýšená na 77 milionov. Do 13 alkoholových stupňov zostane daň, aká bola. U vín od 13 alkoholových stupňov silnejších bude daň s 80 halierov zvýšená na 2 Kč a tak s rôznymi prirážkami vzrastie na 2.50 až 3 Kč.

Nadobudne-li tento návrh moci zákona, privodí v kultúre viníc, hlavne však vo výrobe kvalitnej zpätný vývoj. Už za dosavádnej dane z vína nebolo vinárske hospodárstvo výnosné pre nízke ceny moštu a vína ako aj pre nesnádze v odbyte. Pri odbornom obrábaní doplácal vinohradník na katastr. jutro priemerne 1000 Kč. Osoh mal z toho iba medziobchod, ktorý z 1 a 2 korunového rasového moštu vyrába v Prahe 20korunové víno.

Tu ide zasa o typické ukrivdenie gazdov, hlavne maďarských gazdov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, keďže jadro viničnej plochy pripadá na územia Maďarmi obývané. Podľa poslednej štatistiky z r. 1936 bola celková výmera viničných kultúr v republike 26.090 ha. Z toho prípadá na Slovensko 13.745 ha, na Podkarpatskú Rus 4500 ha, dohromady 18.245 ha, čo je 73% všetkej plochy viničných kultúr.

Počet vinohradnikov činí 73.370. V tom nie je počet vinárskych delníkov, ktorý pri skrovnom odhade môže činiť 200.000. Pre týchto nie je víno nápoj, lež znamená pre nich v prvom rade kus chleba, živobytie. Rozvrh vinohradníkníkov je tento: na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je ich 51.149, na Morave 21.714, v Čechách 507. Ja v tej číslici 507 spatrujem kľúč toho macošského a nechápavého nakladania, ako sa s vinohradníkmi zachádza. Keby ten i pomer bol obrátený, t. j. 73% výmery viničných kultúr a 80% vinnej produkcie bolo by v území zamoravskom, tu by som neveril, že by i vtedy bol vinohradník šikanovaný takouto daňou z vína, ktorá činí z jutra viac, než koľko činí hrubý výnos výroby. To sa už nemôže nazývať politikou hospodárskou či finančnou, ale skôr politikou koloniálnou.

U nás sa vinohradníci napriek všetkým našim interpeláciám nedostali ešte ani tak ďaleko, aby mohli mať 200 l daneprostého vína pre vlastnú spotrebu, čo vinný zákon rumunský povoľuje nielen vinohradníkom samým, ale i na každého dospelého člena rodiny, ba i na zamestnancov zvlášte.

Čo som uviedol, sú len ojedinele vytrhané listy z našej knihy sťažností. Takýto predimenzovaný rozpočet za parlamentnej odpovednosti je už sám o sebe neprijateľný. Ako maďarský poslanec však nespatrujem nikde, že by z daní, nami zaplatených, bola nám dávaná podľa nášho národnostného početného pomeru nejaká účasť z neho na naše hospodárske, kultúrné a sociálné statky.

V obrovskej spúste číslic ropočtu figurujeme my Maďari ako zanedbané tečky. Ropočet neprijímam. (Potlesk poslanců maďarských spojených stran.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Široký. Dávám mu slovo.

Posl. Široký: Slávna snemovňa!

Po uznaní vážnosti medzinárodnej situácie všetkými demokratickými stranami, hlavne s ohľadom na ohroženosť republiky so strany fašistického Nemecka, treba nám skúmať, na koľko poskytuje dnešná vládna politika záruky pre obranu štátnej nezávislosti. Dobrá politika obranná nespočíva iba v tom, že vláda predkladá parlamentu rozpočet, ktorý pamätá predovšetkým na vystrojenie armády. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Podstatnou časťou politiky obrany republiky je aj to, aby bola vedená politika národnej snášanlilivosti na podklade zrovnoprávnenia občanov nečeských národov s národom českým, aby bola vedená politika bojovná a dôsledná proti vnútorným spojencom fašistických nepriateľov republiky, a konečne, aby bola vedenáí politika sociálneho uspokojenia ľudu všetkých národností. To znamená, aby bola vedená politika vychádzajúca zo zorného uhlu, že robotnícka trieda a ľud dá svoje sily na obranu republiky, a monopolisti, kartelári a boháči nech dajú svoje peniaze.

Opiera sa politika dnešnej vlády na tieto principy zaistenia štátnej nezávislosti? Stačí sa podívať na výsledky vládnych sľubov zo dňa 18. februára, aby sme boli nedôverčiví voči účinnému a rýchlemu prevedeniu vládnych sľubov, daných v rozpočtovom výbore snemovne, pokiaľ ide o riešenie najpálčivejšich otázok maďarsského, poľského a ukrajinského ľudu. Už sama tá okolnosť, že vláda chce jednať o poľských otázkach s t. zv. dorozumovacím výborom, v ktorom zasedajú iredentistickí nrpriatelia republiky, musí pobúriť demokratickú verejnosť. Aká je to demokratická politika česko-poľského sblíženia a dorozumenia, keď vláda neberie zreteľ na najsilnejšiu složku poľ ského ľudu: jedinú reprezentantku demokratického dorozumenia v záujme obrany republiky, na poľskú časť komunistickej strany?