Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Luschka.
(S galerie byly shozeny letáky.)
Prosím, aby byl na galerii udělán pořádek
a aby rušitel klidu byl odevzdán příslušným
orgánům.
Prosím pana posl. dr Luschku, aby se ujal slova.
Posl. dr Luschka [německy]: Slavná
sněmovno!
Státní rozpočet na rok 1938 byl po vládní
krisi, po jejím překonání, po měsíce
předmětem těžkých .... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Luschka (pokračuje): ... a podrobných
porad vlády s koaličními stranami, při
čemž tentokráte po prvé se dostalo parlamentní
úsporné a kontrolní komisi již při
přípravě rozpočtu rozhodného
vlivu. Rozpočet pro rok 1938 jest tedy společné
dílo koalice a jest proto jasné, že koaliční
strany projeví s tímto rozpočtem svůj
souhlas. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím pány
poslance, aby zaujali svá místa a aby pana řečníka
nerušili.
Posl. dr Luschka (pokračuje): Nikdo při
tom nezatajuje, že zvýšení výdajů
na rok 1938, asi o 1600 milionů Kč, vyžaduje
těžkou oběť od pracujících
a výdělečných vrstev obyvatelstva.
Zvýšení státních výdajů
a jejich úhrada jest však především
odpovědností pro koalici, proti které jest
postaven úkol finanční správy, tento
rozpočet jistě dodržeti, jak to ministr financí
ve svém posledním exposé sněmovně
určitě slíbil. Roční schodky,
které způsobily v miliardovém navrstvení
nesnesitelné zatížení státu státními
dluhy, musejí konečně zmizeti. Bylo-li nedávno
v jedné zprávě sděleno, že se
od r. 1930 zvýšily státní dluhy cestou
jen běžného vydání skoro o 10
miliard, jest to cesta, která musí býti všemi
odpovědnými zástupci pro příště
rozhodně odmítnuta. Odpovědnost finanční
správy dodržovati přesně rozpočet
a nepřipustiti již schodky, jest proto všeobecným
požadavkem, který s našeho hlediska jako strana
rozhodně zdůrazňujeme. Doufáme však,
že při přísném dodržování
rozpočtu větší platy obyvatelstva na
daních a poplatcích nezhorší výrobní
situaci, učiní-li vláda opatření,
aby obzvláště vzhledem ke stoupající
tendenci cenové, která se již skoro všude
projevuje, bylo celé oživení hospodářství,
pracovní a výdělečná možnost
ve státě všemi silami státem dále
podporováno. K tomu patří podpora vývozu,
avšak ještě více posílení
kupní síly domácího obyvatelstva.
Podle mého přesvědčení hraje
při této kapitole rozhodnou úlohu také
platová otázka veřejných zaměstnanců.
S tohoto hlediska si přejeme, aby se v r. 1938 provedlo
odstranění srážek platových a
pensijních u státních zaměstnanců.
Protože musíme zvýšiti životní
úroveň státních zaměstnanců,
žádáme také, aby byl systém příplatků
na děti podroben ku prospěchu početnějších
rodin státních zaměstnanců konečně
novému přezkoumání. To jest nejen
populačně-politicky, nýbrž také
s hlediska síly státu, která jest především
založena na pracovním výkonu, až příliš
oprávněný požadavek.
Musejí-li již býti uloženy obyvatelstvu
státu oběti, musí býti také
dále učiněna opatření, aby
vymáhání těchto zvýšených
daní a poplatků - zvýšení, která
musí býti nově kryta, nejsou menší
než 1200 milionů Kč - bylo prováděno
spravedlivě a na základě obchodnické
skutečnosti, ne však fantasie o výnosové
schopnosti, která neexistuje, a především
s humánním ohledem na udržení existence
poplatníků samých. Tímto způsobem
se bude také nejlépe čeliti tomu, aby byl
stát v placení daní poškozován
daňovou nemorálností.
Státní rozpočet jest ve znamení opatření
pro zevní bezpečnost státu. To jest známé
a nikdo toho nepopírá, jest to nezbytnost, pod jejímž
vlivem byla koalice při vypracování elaborátu.
Něm. křesť. soc. strana lidová jest
odedávna pro mír a politiku míru podle svého
morálního a politického přesvědčení.
To zdůrazniti považuji za příkaz hodiny,
kdy si snad razí cestu velké události, aby
vytvořily pevné záruky pro evropský
mír. Ovšem, kdybych musel po přečtení
dnešních ranních listů podati úsudek
o rozmluvách v Londýně, myslel bych na citát:
"Zmatena nenávistí a přízní
stran kolísá jeho povaha v dějinách".
Neoddáváme se tu žádnému naivnímu
optimismu, očekáváme, že vyjednávání
všech zainteresovaných mocností, po krátké
nebo dlouhé době, přece povede k positivním
výsledkům. Jest také nejvyšší
čas mezinárodní atmosféru, která
se stala nyní nesnesitelnou, alespoň v Evropě
a ve střední Evropě vyjasniti a tím
založiti klidnější éru opravdového
míru. Jsem přesvědčen, že by
si oddechly všechny evropské národy bez výjimky,
kdyby konečně mohla býti zastavena můra
zbrojní horečky. Bude naším úkolem
přispěti k tomu naším možným
příspěvkem a v tomto ohledu osvědčiti
obzvláště ve směru našeho poměru
k sousedním státům největší
ochotu k vyjednávání. Myslím, že
to jest nejlepší začátek, budou-li takovéto
snahy nejprve podepřeny hospodářským
a kulturním ujednáním.
Byli jsme vždy přívrženci středoevropské
politiky za účelem spolupráce států
a národů, které leží v dunajské
oblasti. Myslím, že jest čas, kdy tento plán,
zastávaný také panem předsedou vlády,
počínána bývati konkretních
forem. Při tomto podnětu bych se chtěl vrátiti
k tomu, že začátkem roku 1936 se mluvilo při
příležitosti návštěvy rakouského
kancléře v Praze, že dojde mezi Rakouskem a
Československou republikou ke kulturní dohodě.
Od té doby nastal v tomto ohledu úplný klid.
Bylo by přece zajímavé se dozvěděti,
zda a proč tyto dobré úmysly dosud zdánlivě
ztroskotaly. Zatím uzavřelo Rakousko kulturní
dohodu s Polskem. Myslím, že bychom byli k tomu přece
bližší. Mé osobní přesvědčení
jest, že politické doktriny, třeba kolektivní
bezpečnost, i když mohou teoreticky vykázati
tolik úspěchu, prakticky mohou přece jen
dvoustranné smlouvy přinésti skutečný
užitek. To dokazují dějiny poslední
doby a myslím, že může býti také
synthesa mezi těmito dvěma směry základem,
abychom se sblížili a naučili se vzájemně
si rozuměti.
Pro poměr k našemu největšímu sousedovi,
k Německé říši, myslím,
že by byl také hospodářský podklad
dorozuměním velmi příznivým
prejudicem a tu připomínám důležitost,
kterou má v tomto ohledu projekt dunajsko-oderského
průplavu. Zde nejde jen o čistě hospodářský
projekt, nýbrž o to, navázati spojení
mezi národy a státy ze severní Evropy přes
střední Evropu až do Evropy jihovýchodní,
až na konec Evropy, nejprve k pokojné výměně
statků, k obchodu a dopravě, po kterém pak
bude následovati tím lehčeji sblížení
politické. Také na nás jest, abychom učinili
k tomu vážné přípravy, a tu se
musím vrátiti k projektu, který má
zdánlivě jen místní význam,
ale přece má největší význam
pro budoucí dunajsko-oderský projekt, totiž
ke stavbě údolní přehrady u Kružberka
nad Moravicí ve Slezsku a údolní přehrady
u Skály Panny Marie v oderské oblasti. Oboje jsou
pro provoz dunajsko-oderského průplavu v budoucnosti
nepostradatelné. Tak roste tento projekt, na jehož
uskutečnění trváme my všichni
na severní Moravě a ve Slezsku bez rozdílu
stran a národností, přes svůj lokální
účel ke spojovacímu článku
dorozumění Československa s Německou
říši, s Rakouskem, Maďarskem a se všemi
těmi státy, které mají konečně
jednou dospěti k novému lepšímu poměru
k nám.
Úkoly, které nám tu podle obrazu: "Malé
příčiny, velké následky",
přísluší, jsou splnění
vytoužených velkých cílů, avšak
také jest často v malém to, co podstatně
přispívá, podíl, který si můžeme
v našem politickém životě sami dovoliti.
Nejde jen o to řešiti materiální úkoly
a uspokojiti sblížením národů
materiální výhody, především
to znamená způsobiti také přelom duchovního
založení. To jsou předpoklady psychického
druhu, které jsou však v účinku pro
nové uspořádání poměrů
často daleko významnější, než
jimi mohou vůbec býti materiální podklady.
A tu jest podle mého přesvědčení
dána naší vládě odpovědná
úloha v tom směru, upraviti jí blízký
tisk a také příští vysilač
v Mělníku tak, aby z toho bylo možné
sblížení s Německou říší,
s Rakouskem a s německým národem na světě
vůbec. Úkol způsobu psaní časopisu
"Prager Presse" jest snad daleko větší
než ten úkol, přinášeti více
méně to, co se ve světě děje
proti německému národu, aby nám to
bylo předkládáno ve formě, která
jest často i nejloyálnějšímu
a nejaktivističtějšímu státnímu
občanu proti národnímu citu. To znamená
zjednati nápravu, chcete-li opravdu mír se sousedním
národem. Klíč k tajemství poměru
k Němcům jest v tom, nám zde ve státě
neukazovati pána, nýbrž přítele
a zaříditi své chování podle
toho. Nalezneme-li jednou tohoto ducha, pak bude jen otázkou
nejkratší doby, abychom si porozuměli a tím
prokázali státu, Československé republice,
největší službu.
Vnitropoliticky jest nyní vládní ujednání
z 18. února nástrojem k řešení
vnitropolitických národnostních rozporů.
Pan řečník přede mnou tvrdil, že
jsme hledali a dostali tím privilegia. Dámy a pánové,
privilegií nepotřebujeme. Chceme jen stejné
právo a odmítáme ona privilegia, která
mají býti vybojována na zádech německého
lidu. Privilegia odmítáme, nepotřebujeme
žádných a víme, co jest naše povinnost.
Chceme býti jen rovní mezi rovnými, nic více.
(Potlesk.)
Úkoly, které nám byly dány 18. únorem,
jsou těžké. Těžké při
pohledu na překážky v administrativě,
lépe řečeno v neoficiální administrativě,
která může bohužel ještě dnes
velmi účinně pracovati proti. Nemenší
překážky jsou však bohužel také
na straně samých Němců, kteří
zásadně potírají únorové
ujednání. (Souhlas.) Dámy a pánové,
jest to přece něco, bylo-li zjištěno,
že tolik a tolik potřeb našeho lidu, které
jsme opět a opět ohlašovali jako požadavky,
bylo skutečně uznáno za vhodné k řešení
v našem smyslu, a byl tím učiněn jistě
první začátek abychom dospěli k dorozumění
ve státě, které jest jistě v nejvyšším
zájmu německého národa ve státě
a státu samého. To také včera uznali
potěšujícím způsobem vůdcové
dvou největších českých stran
ve svých rozpočtových řečech.
Chceme národní dorozumění a spolupráci.
To jest program německého aktivismu v upřímné
věrnosti k národu a ve věrné loyalitě.
Právě tak víme, že program německého
aktivismu stojí a padá s únorovým
ujednáním, s jeho splněním nebo nezdarem.
V tom spočívá význam 18. února,
v tom spočívá také naše úsilí
vybudovati tento nástroj naší spolupráce
s českými koaličními partnery, jej
prohloubiti a vytvořiti stále účinněji
k tomu, čím býti má a čím
býti musí: spoluprací bez postranních
myšlenek, shledávati spojitosti ke společnému
zájmu všech positivních sil státu, aby
se uspokojily národy i stát. Předpoklady
ke splnění ujednání podle dohody z
18. února se zlepšily přijetím resoluce
v rozpočtovém výboru, podle které
mají býti ve smyslu únorových směrnic
v příštím roce přesně
dodržena státní vydání podle
zásady spravedlivé poměrnosti. Tím
projevila nejen vláda, nýbrž nyní i
celá koalice vůli, aby se sudetskoněmeckému
lidu dostalo onoho podílu na státním hospodářství,
který mu patří. Myslím, že všichni
Němci, bez rozdílu stran, mohou býti rádi,
že jsme konečně dospěli k tomuto positivnímu
výsledku koaliční spolupráce. (Potlesk.)
Únorové ujednání a toto usnesení
jest a zůstane přes všechnu kritiku pro budoucnost
státu se zřetelem na jeho vnitropolitickou konsolidaci
jistě nepodcenitelným faktem.
Nemohu, jako všichni němečtí řečníci
přede mnou, zamlčeti, že se únorové
ujednání setkává v praxi s obtížemi.
Jsme rozhodnuti je zvládnouti. Očekáváme,
že také vláda půjde započatou
cestou dále se vší energií a že
odstraní tyto překážky, které
se postavily proti této konsolidaci dorozuměním
v menšinové politice, v duchovním životě,
v materiálním využití jednotlivých
požadavků, o které tu jde.
Musí tu býti všichni jednomyslní, že
tu je stát pro všechny své občany a
všichni musejí požívati oné zajištěné
ochrany pro své kulturní, sociální
a národní existenční potřeby.
Politika 18. února musí proto zůstati také
v trvalém proudu. Klid by byl koncem víry v možnost
úspěchu aktivismu. To si nemůže přáti
nikdo, komu jde vážně o vnitropolitickou konsolidaci.
Nyní poskytuje při poradách o novém
rozpočtu resystemisace prostředek ke zvětšenému
přijetí a patřičnému povýšení
státních občanů německé
národnosti jakož i všech ostatních menšin
ve státní službě. Zvýšená
stavební činnost, která nastává,
dává také prostředek k použití
- více než dosud německých podnikatelů
a německých dělníků. V tomto
smyslu bojujeme my němečtí aktivisté
za půdu a pracovní místo, za naši školu
a náš vlastní kulturní národní
život. (Předsednictví převzal místopředseda
Sivák.) Kulturní autonomie jest nám cílem,
ke kterému musíme dospěti, který nemůže
jinému národu uškoditi, nýbrž může
jen prospěti státu. Nemohu proto dobře rozuměti,
proč by mělo býti nyní zdánlivě
odmítnuto v proudu mezinárodní situace, mluviti
o návrzích na autonomii, nemohu rozuměti,
že právě časopis "Prager Presse"
se dnes k tomu znovu vrací ve zprávě časopisu
"Daily Telegraph", že si dá oznámiti,
že není nejmenší důvod k domnění,
že pražská vláda uvažuje o přijetí
návrhu na autonomii. To může platiti pro formy
autonomie, které nechcete připustiti, to však
nemůže nikdy býti také odmítnutí
kulturní autonomie, která nám byla i od vedoucích
osobností ve státě vždy slibována
jako možná a přípustná. Kulturní
autonomie ve státě není nerozřešitelný
problém, nýbrž právě naopak vhodný
základ pro konečné zajištění
kulturního míru mezi národy ve státě.
Jest pro nás nutností zdůrazniti při
této příležitosti, že takové
snížení myšlenky autonomie, příkré
odmítnutí jest pociťováno jako rána
proti aktivismu, a nemyslím, že může býti
úkolem orgánu našeho ministerstva pro věci
zahraniční stavěti se proti německému
aktivismu a jeho požadavkům. Jinak se to totiž
nemůže chápati. Neboť škola a zásada
pro naši školu "německému dítěti
německou školu", jest tak bezpodmínečné
a přirozené právo, že nikdo, kdo jest
dobré vůle, by vlastně nemohl a neměl
proti tomu nic namítati. Ústavní rovnoprávnost,
která jest pro nás v demokratické republice
samozřejmá, nám přináší
toto právo, jehož úplné vyčerpání
jest pro nás zpropadenou povinností k udržení
našeho národa ve státě. Nechceme žádných
cizích dětí, ale německému
dítěti musí býti umožněna
německá škola, a tu by neměla a nesmě
a v budoucnosti, obzvláště v rámci možné
kulturní autonomie, vzniknouti již nikdy nějaká
překážka. Vítám, že v tomto
myšlenkovém postupu zdravého kulturního
vývoje vedle sebe se vynořil opět plán,
a sice bylo nedávno ohlášeno jeho brzké
vyřízení Národním shromážděním,
že má býti oddělena politická
správa od správy školské. Myslím,
že jest to správné pojetí, které
jsme vždy zastávali. Neboť kulturní život
národa má býti omezován čistě
z těchto ohledů a nikoliv policií a policejními
názory. Žádáme naším programem
německého aktivismu zajisté jen možné,
žádáme to, co jest splněním ústavy,
žádáme to, co tu kulturní práva
našeho národa vyžadují jako nezadatelné.
Boj o tato práva, boj o udržení našeho
vlastního kulturního života, boj o náš
sociální a hospodářský postup
nezná žádných postranních myšlenek
a odpovídá také jen přirozenému
právu a oněm základním myšlenkám
ústavy, které praví: "Demokracie a rovnoprávnost
všech státních občanů."
Jest samozřejmé, že v těchto snahách
vytvořiti našemu národu pevné postavení
ve státě a také upevniti důvěru
našeho národa k státu, musíme odmítnouti
všechno, co vyhlíží tak, že by mohlo
poskytnouti nástroj k násilné asimilaci,
k odnárodňování našeho lidu.
Také to jest uznáno, jest na to pamatováno
již v ústavě a trváme na tom, aby byl
v dohledné době uskutečněn slib vlády,
aby byl k provedení čl. 134 ústavní
listiny předložen patřičný vládní
návrh Národnímu shromáždění.
Všechny tyto jednotlivosti práce směřující
k výstavbě, kterou si vytyčil aktivismus
jako cíl, nečiní nároku na úplnost.
Mají býti jen výňatkem a dokladem
o naší systematické snaze dohoniti pokud možno
v minulosti zameškané, abychom působili mezi
německým lidem ve státě v zájmu
národa a státu, abychom upevnili důvěru,
abychom konečně přemohli krisi nedůvěry
a lidu a státu splnili ono poslání, jehož
jsme si vědomi a které znamená dáti
našemu lidu rovnoprávnost a pocit domova také
v Československé republice. Kdo se postaví
proti nám, bojuje nejen proti německému aktivismu,
nýbrž také proti konsolidaci vlasti. Obětí
reakce, kdyby naše snahy neměly míti trvalého
úspěchu, by byl přece opět především
náš vlastní lid, nehledíme-li ke zmatku,
který by povstal, který nelze domysliti a za který
by všichni odpovědní politikové odmítli
odpovědnost. Tak jsme se dali promyšleně na
cestu aktivismu, na ní jsme, nezmateni kritikou, pokračovali
dále a chceme dále zůstati rozhodně
průkopníky míru národů a dorozumění
národů ve státě. Pro nás jako
stranu jest k tomu základem náš program a naše
taktika, kterou lze shrnouti ve třech slovech, která
byla a dále zůstanou vždy směrodatnými:
Bojujeme za svůj národ, bojujeme za svou vlast a
prostředky a metody našeho boje jsou: pravdymilovnost,
smysl pro spravedlnost a slušnost. (Potlesk.)
Místopředseda Sivák (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Gajda.
Posl. Gajda: Vážená sněmovno!
Mluvím za národní obec fašistickou proti
rozpočtu, pro který nemůžeme hlasovati,
poněvadž s ním zásadně nesouhlasíme,
již z toho důvodu, že jest projednáván
bez schválení úhradových osnov. Na
druhé straně prohlašuji jménem nár.
obce fašistické, že budeme hlasovati pro tři
kapitoly: "President republiky", čímž
chceme demonstrovat oddanost ke státu, úctu k zákonům
a hlavě státu, pro kapitolu "nejvyšší
kontrolní úřad", čímž
chceme demonstrovat v této době, že klademe
nejvyšší důraz na kontrolu všeho
hospodářského dění v tomto
státě. Dále budeme hlasovati pro národní
obranu, čímž prohlašujeme plný
souhlas se zbrojením a zabezpečováním
našeho státu. Chceme tím projeviti věrnost
našemu státu.
Při kapitole nár. obrany máme však uctivý
dotaz, zdali vláda československá a pánové
z koalice se postarali a prokontrolovali zisky zbrojního
průmyslu, zdali skutečně jsou všechny
tyto miliardové obnosy na pravý účel
věnovány, a to na děla, kulomety, bomby,
letadla a tanky, a zdali zisky jednotlivých odvětví
tohoto průmyslu nejsou, jak se všeobecně šušká
a tvrdí, 300 až 1000% na výrobě některých
zbraní. Chceme, aby takové zisky nešly kamsi
stranou, aby nešly do rukou mezinárodního kapitálu,
kde by mohly býti zneužity proti státu a proti
naší armádě. Byl bych povděčen,
kdyby někdo z pánů koaličníků
se příště o této věci
zmínil. Ve všech řečech předcházejících
pánů řečníků nikdo se
nezmínil o výdělcích zbrojního
průmyslu. Této otázce národní
obec fašistická bude věnovati od dnešního
dne denně pozornost a bude z toho vyvozovat na všech
stranách a úsecích věcnou kritiku
do té doby, dokud nenabude jistoty, že po této
stránce vše je v pořádku.
Vážená sněmovno, nejsme spokojeni s
činností vlády po stránce hospodářské
a národně politické. Jediné, co musíme
uznat my, fašisté, této vládě,
jest, že i když hodně pozdě, přece
jen ještě včas přišla se zákony
na ochranu a obranu státu a s velikým zbrojním
programem, rovněž tak s rozsáhlými bezpečnostními
opatřeními státu. Loyálně to
uznáváme a připisujeme tuto činnost
této vládě ke cti a uznáváme
to jako zásluhu. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Sivák
zvoní.)
Všichni řečníci, kteří
zde pronesli řeč k rozpočtové debatě,
zdůraznili jen a jen demokracii pro lid. Podle mého
názoru myslím, že jen a jen odvolávat
se na demokracii a dělat to jen pro pojem demokracie je
chyba, spíše máme prosazovat lidství,
odpovědnost, spravedlnost, ukázněnost a solidnost.
Na základě těchto ideí lze vydobýti
z této naší bohaté země dostatečný
kus chleba pro každého loyálního občana.
Národní obec fašistická prohlašuje
dále, že není nasáklá duchem
ani hitlerismu, ani nějakým cizím, že
žije výhradně jen v duchu československém
a že chce sloužiti jen státu a národu
a jako takovému chce položiti i svoje životy.
Takového ducha my propagujeme. (Hlasy: Za pensi?) Bez
pense.
Zdůraznil jsem již vícekráte, že
stranické mluvení a neobjektivní psaní
tisku i obvinění pronesená v parlamentě
činí venku za hranicemi mnoho zlé krve. Padla
zde v této sněmovně slova "čínská
tragedie, bomby, vraždy, bezbranné lidi, děti
a ženy". A vždy jsou to fašistické
bomby, ať již generála Franca, ať italské,
ať německé a japonské, které
zabíjejí.
Vážená sněmovno, vy jste zde odhlasovali
miliardy Kč na obranu státu a na výzbroj.
V tom počtu výroby zbraní a různé
výstroje jsou též letecké bomby. Myslím,
že my nevyrábíme jen bomby prskavky, které
budou jako bengál svítit, až jich použijeme,
nýbrž že vyrábíme a musíme
vyráběti také bomby, které budou taktéž
zabíjet, až bude válka, až se budeme bránit
proti cizímu vpádu nebo proti cizímu útoku.
A co myslíte, vážení, že naši
letci budou moci hledat místa, kde nebudou děti
a ženy? Budou házeti bomby tam, kam dostanou rozkaz,
a jestli tam budou ukryty děti a ženy, tak i československé
bomby zrovna tak budou zabíjet jako bomby japonské
nebo italské nebo španělské generála
Franca. (Odpor komunistických poslanců.) Musíme
si říci pravdu, a souhlasíme plně
s prohlášením, že Československo
nechce nikoho napadnout, a jistě nikdy nebude naší
tendencí, abychom my jako národ, který se
počítá do kulturních národů,
schválně vyhledávali místa, kde bychom
snad chtěli bezbranné lidi zabíjet. Ale,
vážená sněmovno, mnozí z pánů
poslanců, kteří jste zde přítomni,
byli jste vojáky, byli jste ve válce, a víte
konečně, jak to ve válce jde. (Výkřiky
komunistických poslanců. - Místopředseda
Sivák zvoní.)
Vážená sněmovno, musím konečně
také reagovati na poznámky a na útok ...
(Výkřiky komunistických poslanců.)