Tak tedy věci není možno nechat vyvíjeti.
Když, řekněme, taková družstva
se stávají kapitalistickými, mamutími
podniky, ohrožuj i existenci druhých a vytlačují
je ze soukromého podnikání, pak musí
převzíti ona břemena, která dříve
nesl samostatný obchodník. Nakonec, neuvědomíme-li
si tuto povinnost včas, odnese to celé naše
hospodářství, stát, samosprávy,
poněvadž nám zde nikdo nezůstane, kdo
by daně platil nebo kdo by daň platiti chtěl.
A promiňte, budu-li tak trochu ironický: U nás
to vypadá dnes tak, že 50% lidí platiti daně
nemůže, 30% platiti nechce a 20% za všech okolností
platiti musí, ať mohou nebo ne. Nemohu se zabývati
podrobnostmi, ale mohl bych zde citovat i včerejší
"Večerní České slovo", které
v dlouhém článku kritisuje vnitřní
poměry u nás a říká, že
družstevní podniky se u nás stávají
mamutími, kapitalistickými podniky, a tady tvrdí
že prý z miliardy Kč, to je asi míněn
obrat, bylo předepsáno 40.000 Kč na daních.
Pánové, jakým právem? Jakým
právem dožadují se Centrokooperativa, Velkonákupní
společnost Gec a všechny ostatní, jichž
je v našem státě asi 33, aby nemusely platit
daň obratovou, když každý grosista daň
obratovou platit musí, jenom velkonákupní
společnosti se tomuto placení vyhýbají?
Račte mi dovoliti, to za chvíli nebudeme míti
soukromého obchodníka. Tyto družstevní
konkurenti musí za takových okolností utlouci
každého soukromníka. Potom se nedivme, že
výnos daně výdělkové je jenom
28 mil. Kč, když jsme kolem sebe všechno hospodářsky
zničili. A tento vývoj se nezastaví, tato
privilegia budou se vyvíjeti, poněvadž to je
to, že vyhříváme celé družstevní
neštěstí na výsluní daňových
výhod v naši republice. Kam to povede, to, prosím,
nechám vám na uváženou, myslím
však, že je svrchovaný čas, abychom řekli,
že tomu se musí učiniti přítrž.
A teď řeknu ještě něco. Pochopím,
když chudák člověk, dělník,
který má pár korun, bude míti družstva,
ale nechápu, aby si zakládali družstvo báňští
úředníci u Báňské a
hutní společnosti ve Třinci, jichž platy
v řadě případů převyšují
niveau, o němž se nám ani nezdá, aby
ředitel takových ohromných železáren
třineckých byl tvůrcem družstevního
podniku jen proto, že ten podnik bude míti daňové
výhody. A lituji, že k tomuto se dala svést
strana republikánská svou Kooperativou a dala souhlas
k vytvoření takového družstevního
podniku. Prosím vás, kde je mravní odůvodnění,
aby lidé, mající důchody převyšující
daleko desítky a snad v řadě případů
statisíce Kč, zakládali družstevní
podnik a aby ten družstevní podnik měl daňové
výhody? Kde je to mravní zdůvodnění
toho? Jenom proto, že je to družstvo? Vždyť
my musíme přece zkoumati, jaký cíl
to družstvo sleduje a komu slouží, ne proto,
že je to družstvo, ale proto, že toto družstvo
slouží někomu. Vzpamatujme se, vždyť
za chvíli budeme míti všechno zkolektivisováno,
a já bych chtěl říci i toto: To může
jíti od podniku k podniku a my zničíme desetitisíce
výdělečně činných lidí,
kteří investovali v takovém místě
a městě celý svůj majetek a kteří
tam na konec ztratí celý kapitál, poněvadž
takové družstvo je ubije. Tedy, prosím, uvažujme.
Teď byl vhodný moment, ale uhýbáme zase.
Teď byl moment, aby nastalo jakés takés vyrovnání.
Uhýbá se dál a uhýbají všichni,
kdo družstva zakládají. Nečiním
žádných výjimek, mám snad nanejvýš
omluvu, jestli to činí ten, kdo má ve svém
programu kolektivisaci anebo slouží-li v tom drobném
k existenci anebo k zlepšení existence členů.
Ale činí-li se to všeobecně nu, pro
tohle smyslu nemám, pro to nebude míti smysl budoucí
republika. Nedopusťte, aby se občanstva zmohla malátnost,
poněvadž pak by bylo s tímto státem
zle.
A teď, prosím, nechte mne promluviti ještě
o státních podnicích. Potom nakonec si uděláme
obraz. Volím dobu 12 let, poněvadž tehdy byla
doba konjunktury, pak nastala krise a nyní nastává
opětné zlepšení. Státní
podniky, monopoly vynesly za 12 let - mluvil jsem o tom v rozpočtovém
výboru a chci konstatovati, že jsou to pečlivě
sestavená čísla, která byla sestavena
na místě, za něž může každý
převzíti odpovědnost - 15.693,035.804 Kč.
Státu bylo však odvedeno 11.441,598.174 Kč.
Tedy jeví se zde ztráty u ostatních podniků
kromě monopolů. Není to ovšem obilní
monopol, to je tabáková režie, sůl a
podobně. Ostatní podniky z těch 15 miliard
ztrávily 4.251,437.630 Kč. Chci býti úplně
spravedlivý při posuzování a chci
říci, že z těch 4 miliard Kč
opět ztrávily dráhy 2.357,637.558 Kč.
Dráhy, to je u nás otázka a problém
sám pro sebe. Já je proto z celého počtu
vyjímám, poněvadž ty mají někdy
úkol jezditi, i když nemají co vozit a vykonávají
v řadě případů státu
dobrou službu slevami jízdného atd. atd. To
není třeba zvláště zdůrazňovati.
Zbývají tedy takové podniky státní,
jako jsou železárny, lázně atd., a tyto
podniky vykazují za 12 let ztrátu 1.893,800.072
Kč, roční rozpočtené doplatky
činí pak u dráhy ročně průměrně
196,803.129 Kč. Z toho u drah sama autobusová doprava
má ročně ztráty 28 mil. Kč.
Co to bylo křiku s autodopravním monopolem! Teď
se to provedlo, soukromí podnikatelé byli vyřazeni,
ztratili obživu, přestali platiti daně, převzal
to stát, stát se stal autobusovým podnikatelem
a to vyřazené občanstvo platí na to
ročně 28 mil. Kč. Řekněte mi,
co to je za rozum? Toho autobusáka jsem vystrčil,
řekl jsem, uhni, sem si stoupnu já jako stát;
a teď to tedy provozuje stát a ztrácí
ročně průměrně 28 mil. Kč
a daně neplatí žádné. Nad tím
se musíme pozastavit, to přece není do budoucnosti
možné, abychom dělali takovouto hospodářskou
politiku. Za 4 roky, co mají dráhy autobusy v provozu,
ztratily 98.810.791 Kč. V jejich provozní bilanci
jsou vyčíslena aktiva r. 1936 v částce
122,811.952 Kč. Tedy, prosím, ještě
jeden rok, a dráhy a autobusová doprava u drah ztrácí
celý provozovací kapitál 122 mil.
Kč. Ale to nebude všechno. Ty autobusy za 5 roků
budou rozbité a ztráta se zdvojnásobí,
poněvadž se budou opatřovat nové autobusy.
Tedy taková je politika, řekněme, státního
hospodářství. A teď stát také
ještě obchoduje a je účasten na akciových
společnostech. Chápu, že někdy účinně,
poněvadž je to státní zájem býti
tam neb onde účasten, ale prosím, když
jest stát účasten akciemi na takové
centrální mlékárně v Mor. Ostravě,
to myslím, přece jen se státním zájmem
nemá nijakou souvislost. Tak vypadají věci.
A nyní, když se podíváme na celou bilanci,
vidíme, že stát vedle těchto kšeftů
jakživ tam žádnou korunu nedostane, protože
to nevynáší. K tomu pak ještě se
přidružují státní záruky,
a tyto státní záruky činí u
277 kusů individuálních a u 17 hromadných
úhrnnou částku 12.214 mil. Kč. Stojí
nás to nemálo, ročně 896 mil. Kč.
Teď to, prosím shrňte. Stát jako hospodář,
družstva jako hospodáři, stát jako ručitel.
Když to všechno zaokrouhlíme, tak vidíme,
že podnikáme ke škodě občanstva,
před kterýmžto podnikatelstvím můžeme
jenom varovati.
Nyní ještě několik slov kol. Zeminové.
Kol. Zeminová zde mluvila o pasteurisaci mléka
v Praze a aby ministerstvo obchodu bylo nápomocno při
zrušení nucené pasteurisace v Praze. Ano, my
nabízenou ruku přijímáme, konstatuji
jenom, že kritické stanovisko, které zde projevila
dneska kol. Zeminová, jsem zde již projevil
hlavně já s tohoto místa v době, kdy
se pasteurisace měla zaváděti. Já
jsem před tím varoval, my jsme před tím
varovali. Dneska to zlo je zde. Nu, a ministerstvo obchodu to
má zrušit. Zrušme to společně.
Když to neprospívá zemědělci,
když to vyřadilo sta a sta obchodníků
s mlékem, když zemědělec z toho
nic nemá, ba naopak 25 hal. ztrácí, tedy
to zrušme a vraťme do rukou legitimních obchodníků.
(Potlesk.) To bude to nejlepší, co můžeme
udělati, když to zbytečné zrušíme
a nebudeme dělati hokusy pokusy. Uvažte jenom na př.,
kolik asi platili v normální době obchodníci
obilím na daních. Byly to prima obchody. Platili,
a hodně platili. Dnes to převzala obilní
společnost . . . (Výkřiky.) - my si
musíme tyto věci říci - a podle bilance
uveřejněné v "Lidových novinách",
podle bilance přečtené na valné hromadě
přispěl stát na obilní společnost
za r. 1936 150 mil. Kč. Všude budeme přispívat,
nikdo nebude chtít platit, družstva budeme zřizovat.
Pánové, to tedy nepůjde. Buďto si budeme
musit uvědomiti, že stát musí žít,
že chce žít a že musíme dávat
a ne ustavičně čekat, že mu dá
ten druhý, někdo jiný, bůhví
odkud k nám poslaný a my že jen od něj
budeme chtít. To prostě není možné
a myslím, že při projednávání
rozpočtu je vhodná doba o těchto věcech
mluviti, poněvadž budeme-li o nich mluvit, uvažovat
a přemýšlet, řekneme si: udělejme
pořádek dříve, než bude pozdě,
poněvadž všichni za budoucí osudy tohoto
státu neseme odpovědnost. (Potlesk.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
jímž je p. posl. Kunz.
Posl. Kunz [německy]: Vážené
dámy a pánové!
Mluvilo se již v rozpočtovém výboru
a také v dnešním zasedání úplně
postačující měrou o oněch otázkách,
které musejí přirozeně velmi zajímati
každého jednotlivého státního
občana a obzvláště státní
poplatníky, protože oni musejí přece
hraditi ono větší zatížení,
které v sobě skrývá letošní
státní rozpočet. Jest to asi 1 1/2 miliardy,
o kolik se musí dostati pro rok 1938 více z poplatníků:
a tu si musíme dáti otázku. zdali se v r.
1937 hospodářství natolik oživilo, aby
z něj bylo možno získati tuto ohromnou částku.
Jest zajisté nepopiratelné, že jsme mohli pozorovati
na straně průmyslu jisté oživení.
konjunkturu, což nejlépe vysvítá z toho,
že silně klesl počet nezaměstnaných.
Avšak na druhé straně můžeme konstatovati,
že rok 1937 neznamená žádné zlepšení
pro zemědělství a malé živnostníky
již proto, že přece v roce 1936 došlo k
znehodnocení koruny; to mělo za následek
stoupnutí cen, zvláště všech průmyslových
výrobků, které opět potřebuje
zemědělství a také drobní živnostníci,
a tak jest zcela jasné, že zemědělství
není při dnešních cenách s to
snésti větší zatížení.
I když se v červenci podařilo přizpůsobiti
ceny obilí téměř, ale jen téměř,
znehodnocení koruny, nedošlo dodnes k bezpodmínečně
nutnému přizpůsobení cen za produkci
živočišnou. Mohu konstatovati, že převážná
většina zemědělců ve státě
se skládá z drobných a prostředních
sedláků a že většina hospodářství
jest v horách. V malých závodech a v horských
zemědělských hospodářstvích
však neplynou výtěžky z hospodářství
obilního, nýbrž jedině a pouze z hospodářství
živočišného, a dokud se nepřizpůsobí
ceny za živočišnou produkci také průmyslovému
indexu, hrozí nebezpečí dalšího
zbídačení drobného a horského
zemědělství. (Posl. May [německy]:
Co jest s umělými tuky a nuceným pasteurisovánim!)
Stal-li se zde tento výkřik, mohu na to ihned
odpověděti. Není to pro nás otázkou
materialismu, hájíme-li kontingentaci výroby
umělých tuků, neboť museli jsme poznati,
že jest dnes margarin největším konkurentem
naší výroby přírodních
tuků. Ergo jest nutné, abychom k ochraně
- a tu bych chtěl, kolegové ze sudetoněmecké
strany, prohlásiti - zvláště k ochraně
německých horských sedláků
požadovali, aby byl margarin kontingentován. (Výkřiky
posl. Maye.) Mohu-li konstatovati, že roku 1936 činila
výroba umělých tuků 8.000 vagonů
a výroba přírodního másla jen
10.000 vagonů, činí-li tedy výroba
umělých tuků čtyři pětiny
naší výroby přírodního
másla, není to již přirozený
poměr. Přijde-li někdo a učiní
poznámku, že jsou mezi námi chudáci,
kteří nejsou s to, aby si koupili přírodní
máslo, pravím, že musí právě
býti ve státě zjednána možnost,
aby tento chudák měl výdejem lístků
možnost nákupu levnějšího margarinu.
(Výkřiky.) To jest možné, to
se v jiných státech osvědčilo a může
býti provedeno také zde. Měl-li v prosinci
minulého roku drahý margarin stejnou cenu jako naše
přírodní máslo, není to na
trvalo snesitelné. Přejeme si a žádáme,
aby se konečně jednou přestalo s otvíráním
nových výroben pro průmysl umělých
tuků. (Německé výkřiky poslanců
strany sudetskoněmecké: Konečně!)
Za prvé s našeho agrárního hlediska
a za druhé proto, že se nám bohužel vždy
při otevření nových výroben
umělých tuků zmenšuje německý
kontingent a zmenšení tohoto kontingentu má
vždy za následek, že se v německém
průmyslu umělých tuků ztrácejí
německá pracovní místa. Z tohoto důvodu
se stavíme v tomto případě za požadavky
zaměstnanců a dělníků, tedy
odborových organisací průmyslu umělých
tuků, a rovněž žádáme omezení
povolování výroben pro výrobu umělých
tuků. Řeklo se již před mnoha měsíci,
že konečně v tomto roce dojde k úpravě
cen dobytka. Bohužel to nebylo dosud možné. (Německé
výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké:
Proč?) Páni kolegové ze sudetskoněmecké
strany, budete snad jednou, budete-li také seděti
ve vládě, museti uznati, že vaše totalitní
stanovisko nelze prosaditi v koalici, která jest vybudována
na spolupráci všech. (Potlesk poslanců republik.
strany zeměděl. a malorol. lidu.) Mluvím
nyní obzvláště ke kolegům ze
socialistických stran, které jsou v koalici.
Prohlašujeme, že jsme ochotni přiznati každému
dělníkovi za jeho práci spravedlivou mzdu.
Avšak právě tak musíme požadovati,
aby se z důvodů zachování existence
také našemu těžce pracujícímu
dělníkovi, a to jest především
drobný a střední sedlák, platila za
práci patřičná mzda. (Potlesk.)
Tato mzda záleží zvláště
v tom, aby se také konečně přizpůsobily
ceny za živočišné výrobky cenám
průmyslovým. Byla-li zde, v našem parlamentě,
rozebrána otázka ceny mléka v Praze, má
tato cena mléka v Praze význam pro zemědělství
celého státu. Žádný dělník,
žádný zaměstnanec nemůže
pracovati zadarmo, musí tedy také sedlák
dostati za práci mzdu. Právě drobnému
německému horskému sedlákovi se musí
pomoci, aby ze svého hospodářství,
ze své stáje nahospodařil tolik výtěžku,
aby mohl vydržovati své hospodářství
a svou rodinu. (Posl. May [německy]: Kdo má
zisk z dobrých cen mléka v Praze?) Mě
zajímá v této souvislosti jen to, že
se zvýšením cen mléka v Praze se zvyšuje
také cena mléka na venkově. (Posl. May
[německy]: Tomu sám nevěříte!)
Věřím tomu, protože jest to pravdivé
a správné. Souvislosti v hospodářském
životě jsou a musím o této otázce
promluviti poctivě a spravedlivě, i když jest
zástupcům konsumentů nepříjemná.
Jest přece konečně nejvyšší
čas, aby byl zřízen k doplnění
dosud vydaných různých nařízení
ohledně úpravy dluhů v zemědělství
konečně také pomocný fond. Bez pomocného
fondu není žádné úpravy dluhů
a dá-li tento pomocný fond ještě dlouho
na sebe čekati, budou se s tím bohužel museti
spokojiti tisíce selských existencí a přijdou
o svůj statek. Proto jest k doplnění dosavadních
nařízení o dluzích bezpodmínečně
nutné zřízení pomocného fondu
a chtěl bych jménem své strany předložiti
vládě naléhavý požadavek, aby
konečně tento pomocný fond zřídila.
Ještě jeden problém se nás v tomto roce
silně dotýká a naplňuje nás
obavou. Ačkoliv bylo letos v létě ještě
přes čtvrt milionu nezaměstnaných,
museli jsme konstatovati, že jest v zemědělství
nedostatek pracovních sil. Víme, že část
těchto lidí odešla pro konjunkturu k průmyslu.
Avšak musí býti učiněno opatření,
aby se daly zemědělství k disposici potřebné
pracovní síly, a to tím spíše,
když jest mzda dělnictva ve středních
a selských podnicích úplně spravedlivá
a přiměřená. Nikdo nám nemůže
vyčítati, že naše zemědělství
dělníky patřičně neplatí.
V této souvislosti bych chtěl přednésti
požadavek, který má nejen čeliti útěku
z venkova, nýbrž má také sloužiti
ozdravění našeho obyvatelstva, aby byl totiž
konečně jednou vysloven zákaz tovární
práce do určité věkové hranice.
Stane-li se to, klesne také útěk z venkova
a bude opět možno dostati v zemědělství
pracovní síly.
Státní obilní hospodaření se
přes útoky proti němu osvědčilo.
Zajisté, má nedostatky, a nejsme se vším
srozuměni. Ale něco zásadního se stalo.
Osvobodili se konečně sedláci všech
národností ve státě ze spárů
bursy a spekulace. (Potlesk. - Výkřiky
poslanců strany sudetskoněmecké.) Ano,
také němečtí, jako čeští
a slovenští sedláci. Odpusťte, kolegové,
vracím se jen zpět k roku 1933. Řekl jsem
to vašim straníkům (obrácen k poslancům
sudetskoněmecké strany) před jedním
a půl rokem v Roudnu do očí. Tam se nabízelo
sedlákům v prosinci a v říjnu za 1
q žita 65 Kč, protože ten, kdo měl nejvíce
dluhů, musel prodati obilí nejdříve.
A protože byla tenkráte cena 65 Kč, nakoupil
také váš straník beze všeho žito
za 65 Kč. V únoru příštího
roku stál týž metrický cent žita
120 Kč, t. j. kapitálově silný je
dostal, zatím co chudák musel prodati obilí
daleko pod výrobní cenou. To jest věru nejlepší
příklad. Mohu ještě připomenouti,
že jsme měli při obilním hospodářství
a při prodeji obili vždy obchod termínový,
t. j. prodej sedlákova žita a pšenice se uzavíral
již v březnu pro měsíce září,
říjen a listopad, kdy sedlák neměl
ještě ani zaseto. Myslím, že právě
vy musíte se svého stanoviska uvítati, že
se konečně upustilo od starého liberalistického
systému. Stojíme proto za obilním hospodařením,
protože nás osvobodilo od spekulace a bursy a protože
má dnes každý sedlák záruku,
že - když mu dá nebeský otec něco
narůsti - dostane po žních cenu, kterou zná
již přede žněmi. A to jest velmi důležité
a cenné, protože může zaříditi
své investice podle ceny.
Jest velmi důležité, že zemědělství
investuje, neboť činí ještě dnes
40% veškerého obyvatelstva ve státě
a není lhostejné, zda jest 40% lidí koupě
schopných čili nic. To by náš průmysl,
a sice všech národností, mocně pocítil,
kdybychom se vrátili opět do doby let 1931 až
1933. Aby k tomu nedošlo, jest nutno, aby byla také
v budoucnosti věnována největší
pozornost vytváření cen v zemědělství.
Musíme dále žádati, aby byla pro budoucnost
zajištěna také produkce chmele, vína
a lnu. Pocházím z oblasti, kde jest pěstování
lnu domovem. Na základě jednání našich
organisací selských pěstitelů lnu
a agrárních stran došlo k tomu, že se
dnes alespoň docílily výrobní náklady
a malý občanský zisk za len. Chceme doufati,
že tomu tak bude i příště.
Jiné jsou poměry u chmele a zcela špatné
jsou u vína. Musel-li jsem se na jedné schůzi
v zimě t. r. dozvěděti, že bylo na př.
v mikulovském okrese prodáváno červené
víno 1 l za 1.50 Kč a bílé víno
za 2.50 Kč a činí-li daň z vína
sama 1.60 Kč, takže jest zdaněn také
domácí nápoj sedlákův, který
měl vždy daně prostý, jest to pro budoucnost
nesnesitelné. Podle nových daňových
návrhů bude zdaněno víno s obsahem
alkoholu více než 13%. Jihomoravská vína
nemají toto procento alkoholu, následkem toho přicházejí
pro větší zdanění v úvahu
jen cizozemská vína. Avšak právě
rentabilita vinařství v našich jihomoravských
oblastech má zvláštní důležitost.
Máme na jižní Moravě jen trpasličí
usedlosti a bohudíky obyvatelstvo, které ještě
nemyslí na to, mají-li míti jednotlivé
rodiny 1 neb 2 děti; máme tam početné
rodiny. Tato trpasličí hospodářství
jsou umožněna jen vinařstvím a neučiní-li
se vinařství výnosným, pak nemohou
tyto rodiny na malých usedlostech žíti, a poněvadž
jest jak v zájmu našeho národa, tak také
státu, aby tito lidé viděli před sebou
zajištěnou existenci, aby nepropadli heslům
nějakých radikálů, jest nutno zjednati
zde pro tyto vinaře na jižní Moravě,
Slovensku a také v ostatních oblastech nápravu.
Musím také konstatovati, že cenový rozdíl
mezi zemědělskými a průmyslovými
výrobky jest stále ještě velký.
Index z 1. září t. r. byl pro zemědělské
výrobky 701 a pro průmyslové výrobky
822; to tedy znamená, že průmyslový
index jest o 121 bodů nad zemědělským
indexem, cenový rozdíl, který musí
natrvalo, jelikož jest zemědělství velkým
konsumentem průmyslových výrobků,
vésti k tomu, že zadlužení bude v zemědělských
kruzích opět větší. Jest proto
v zájmu zemědělství, ale také
v zájmu státu, aby se tato diference mezi zemědělskou
a průmyslovou produkcí konečně vyrovnala,
aby byla zajištěna zemědělská
produkce a tím existence s půdou spojených
sedláků. (Německé výkřiky:
Nyní přijde projev o vystoupení.) Na
to si ještě počkáte!
Naše politické stanovisko k státnímu
rozpočtu 1938 jest pro nás jako zástupce
sudetskoněmeckých sedláků dáno
dvěma hledisky, která jsme již po léta
zastupovali a na kterých také dnes nezlomně
trváme: my sudetoněmečtí sedláci
stojíme oběma nohama na půdě našeho
státu a půdě našeho národa. Dáváme
státu, co státu patří v přesvědčení,
ale také za předpokladu, že dá našemu
národu, co mu patří. Pro nás jest
demokratický systém nutným předpokladem
pro respektování životních práv
každého národa a proto také našeho
sudetského němectví, které může
rozkvétati jen na půdě demokracie, která
uskutečňuje zásadu "rovní mezi
rovnými". Na této zásadě trváme
a tak, jako jsme ji jako státní občané
vždy bezvýjimečně uskutečňovali
tím, že jsme na sebe vzali a plnili stejné
povinnosti jako jiní národové tohoto státu,
tak požadujeme, aby byla uskutečněna také
se strany našich českých spoluobčanů
tím, že nám budou poskytnuta stejná
práva k udržení a rozvoji našeho národa
ve směru hospodářském, kulturním
a sociálním.
Sedlák každého národa má úplně
zvláštní vztah k půdě, k zemi,
k vlasti. Před žádným jiným stavem
v národě nestojí pojem milované vlasti
tak zářivě, jako před našimi
sedláky. Německá vlast jest a zůstane
pro sudetskoněmeckého sedláka nejvyšším
a proto nezranitelným pojmem. Naši sedláci
vidí v tomto státě svou německou vlast
a tak dlouho, dokud v něm vidí svou německou
vlast, budou v něm viděti také svůj
stát. Tak jest pro naše sudetoněmecké
sedláky cit vlastenecký nerozlučně
spojen s citem státním. Každé posílení
prvního jest také posílením druhého.
Jest v zájmu nás Němců jako v zájmu
Čechů a tím ve společném státním
zájmu, aby zde nedošlo k zeslabení. Proto vítáme
upřímně všechna opatření,
která mohou učiniti přítrž národnostním
bojům. Proto klademe na naše české spoluobčany,
se kterými nás spojuje společný osud,
naléhavý požadavek, aby ctili vlastenecký
cit, nezranitelně zakotvený v našich německých
sedlácích, v soukromém životě
jako v každém jednání státu,
právě tak, jako my respektujeme a ctíme jejich
vlastenecký cit. Předpokladem k tomu jest psychologické
porozumění pro situaci a charakter sudetských
Němců. Jedině tím zajistíme
mír uvnitř státu a také navenek, mír,
kterého dnes potřebujeme nutněji než
kdy jindy.
Přispěli jsme svou 11letou odpovědnou politickou
prací ve vládě svým dílem k
tomu, aby byla půda společného státu
učiněna v národně-politickém
smyslu schopnou setby a žně. Sama dobrá vůle,
jak se projevila v různých řečech
a ve vládním usnesení ze dne 18. února
1937, nemůže stačiti našemu sudetskoněmeckému
obyvatelstvu, které tak nesmírně trpělo,
zvláště hospodářskou krisí
posledních let. Musíme požadovati, aby se pochopilo
také na české straně, že uskutečnění
této dobré vůle není jen úkolem
aktivistické sudetskoněmecké politiky, tedy
sudetskoněmeckým národním úkolem,
nýbrž československým úkolem
státním. Podtrhujeme v tomto směru vývody
našeho posl. Böhma v rozpočtovém
výboru.
Poslanecké sněmovně byl předložen
resoluční návrh, který zesiluje národnostně-politická
usnesení vlády z 18. února 1937 a ukládá
vládě jejich konkretní provedení.
Pro tento návrh hlasovali v rozpočtovém výboru
také zástupci německé oposice a tím
uznali, že 18. únor znamená konstruktivní
práci pro náš národ (Potlesk.),
dojde-li k provedení rychle a na základě
pokud možno širokém.
Strana "Bund der Landwirte" si učinila cílem
vybojovati sudetskoněmeckému lidu ve státě
plné zrovnoprávnění. To znamená
zajištění životních práv
našeho národa, spravedlivé uspořádání
národů ve státě a možnost žíti
v kulturním spojení s naším národem,
žíti naším vlastním národním
životem a moci rozvíjeti naši národnost.
Další vývoj vládního usnesení
z 18. února musí býti s to, aby odstranil
určité v nejposlednější době
se naskytnuvší závady v naší sídelní
oblasti, která jest právě územ pohraničním,
na které velmi vážně upozorňujeme.
Tyto závady vyvolávají v našem domácím
obyvatelstvu těžké obavy, kteréžto
rozptýliti znamená také vysoký státní
zájem, neboť jsou schopny ohroziti mír národů
ve státě a otřásti důvěrou
ve spravedlivé dorozumění národů.
Neposloužili bychom dobře státu, kdybychom
chtěli tento vývoj zamlčeti a nechtěli
pohnouti odpovědné české státníky
k nutnému obratu.
Nezapomeňme konečně všichni, že
jde o to, splniti odkaz velkého presidenta státu
Masaryka, mír národů a dorozumění
národů ve státě, což náš
president republiky dr Beneš požadoval v tak
osudové hodině ode všech národů
ve státě.
Strana "Bund der Landwirte" jest dnes jako dříve
ochotna jíti touto cestou národnostního uspokojení
ve státě.
Povolujeme vážné nutnosti státního
hospodářství 1938 v předpokladu, že
také vážné požadavky našeho
národního hospodářství dojdou
onoho ohledu, kterého sudetskoněmecký lid
v tomto státě může požadovati a
jehož si zaslouží. (Potlesk.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Přerušuji projednávání pořadu.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdržel
na dnešní den posl. inž. Karmasin.
nemocí posl. Knorre.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Bečko.
Do výboru rozpočtového vyslal: klub
poslanců komunistické strany Československa
posl. Kopřivu za posl. dr Jar. Dolanského,
posl. Hodinovou-Spurnou za posl. Beuera; klub poslanců
čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr Meissnera
za posl. Polacha; klub poslanců "Egyesült
Országos Keresztényszocialista és Magyar
Nemzeti Párt és Zipser Deutsche Partei" posl.
dr Holotu za posl. Andora Nitsche.
Místopředseda Košek sdělil, že
se předsednictvo usneslo, aby se příští
schůze konala ve středu dne 1. prosince t. r. v
1 hod. odpol. s
Nevyřízený odstavec pořadu této
schůze.