Předložená novela bohužel v četných
případech dává sankci vlivu nejvyšších
správních úřadů na nejvyšší
správní soud a na jeho rozhodování.
Musíme to považovati za nepatřičné,
neboť jsou-li správní úřady ve
všech věcech, o kterých má rozhodovati
nejvyšší správní soud, jednou ze
stran, měli bychom se vyhnouti tomu, aby právě
tuto stranu zákon napřed tak opatřil výsadami,
že druhá strana, t. j. poškozený občan
nebo jiná osoba, musí napřed pociťovati,
že se s ní před tváří
soudu zachází jako s něčím
dokonce podřadným. Ve správním řízení
jest to snad odůvodněné, že strana má
mnohem slabší postavení než úřad,
ale když již základní zákon zavádí
takový soud, měli bychom se zde vyhýbati
všemu zdání nadřízenosti jedné
strany, kterou jest správní úřad.
Ale četné nové změny již výše
uvedené a další ukazují, že při
sdělávání této novely šlo
právě o odlišení těch správních
úřadů a o udělení jim předem
silnějšího, vlivnějšího
stanoviska.
Dovoluji si ukázati na ty další body.
1. V §u 11, písm. d) jest přiznáno vládě
právo na návrh všech členů nejvyššího
správního soudu vydávati nařízení
o věcech, o kterých mohou rozhodovati senáty
skládající se z předsedy a dvou členů
nejvyššího správního soudu. Nehledě
již k tomu, že to jest zplnomocnění vlády
k vyřizování věcí a k rozhodování
o věcech, které příslušejí
Národnímu shromáždění,
musíme ukázati na to, že tímto ustanovením
zase vláda čili státní úřad
může získati velký vliv na to, jak se
s věcmi před soudem bude vůbec zacházeti.
2. Nestejný význam stran před nejvyšším
správním soudem je zdůrazněn rovněž
v odstavci 4 § 13, kde první president nejvyššího
správního soudu na odůvodněný
návrh ministerstva, podaný se schválením
vlády, jest povinen předložiti rozšířenému
senátu právní otázku, o které
již jednou nalézaje právo projevil určitý
názor, to znamená, že, když se ministerstvu
nebude líbiti nějaké rozhodnutí nejvyššího
správního soudu, může žádati,
aby se sešel rozšířený senát
a rozhodl ještě jednou.
3. Ale nedosti na tom: podle odst. 6 téhož paragrafu
ministerstvo se schválením vlády může
opětovně žádati rozhodnutí rozšířeného
senátu o věci, ve které již jednou rozhodl,
dokonce v rozšířeném senátě,
nelíbí-li se toto předcházející
rozhodnutí ministerstvu. Tak může ministerstvo
nebo správní úřad tak dlouho požadovati,
aby nejvyšší správní soud uvažoval
o věci, až věc bude rozhodnuta tak, jak si
toho přejí správní úřady.
Nebylo by to nic neslušného, kdyby totéž
právo příslušelo i druhé straně,
t. j. osobám, jež správní úřady
poškodily. Ale zde tyto osoby nejen nemají takového
práva. ale naopak napřed jsou vyloučeny od
jakéhokoli vlivu na přelíčení
před nejvyšším správním
soudem, když věc byla již jednou rozhodnuta.
4. Nestejné zacházení se stranami jest vysloveno
také v §u 26 podle novely, kde se mluví o nahlížení
do spisů a kde, ačkoliv nějaký spis
by mohl býti důvodem k poškození strany,
může býti před ní utajen, když
žalovaný úřad označí tuto
listinu nebo tento spis za tajný.
5. Nestejné zacházení se stranami vyplývá
dále ze změněného §u 40, že
stěžovatel může býti odsouzen k
zaplacení útrat protivníkovi v každém
případě, kdy jeho stížnost byla
zamítnuta nebo odmítnuta, kdežto žalovaný
správní úřad může býti
jen výjimečně odsouzen k zaplacení
nákladů stěžovateli v tom případě,
že úřad nedbal vyhlášeného
již ve státním věstníku rozhodnutí
nejvyššího správního soudu, tudíž
v případě, kdy se na návrh žalovaného
správního úřadu konalo veřejné
ústní líčení a soud vyhověl
stížnosti, a konečně v případech,
kdy již opětovné řízení
správního úřadu bylo nejvyšším
správním soudem uznáno za nezákonné,
nebo když se správní úřad neřídil
výslovně označeným názorem
nejvyššího správního soudu.
6. Rovněž jinak se zachází se stranou
než se správním úřadem v §u
41, pokud jde o pořádkové pokuty za svévolné
naříkání rozhodnutí a opatření
správních úřadů. Ukládají-li
se pořádkové pokuty tomu, jenž svévolně
podává stížnost, měly by se stejné
pokuty ukládati také tomu úředníkovi
nebo úřadu, který činí opatření
často odporující jasnému znění
práva.
7. Nepříslušná jsou také ustanovení
týkající se kolkových poplatků
za rozličná podání a jiné spisy
předkládané nejvyššímu správnímu
soudu. Zde bychom se měli držeti zásady, že
ochrana proti správním úřadům
je zaručena ústavou a že přístup
k nejvyššímu správnímu soudu pokud
možno se má usnadniti a nikoliv ztěžovati
vysokými kolkovými poplatky. A zavádějí-li
se nějaké poplatky, měly by tyto poplatky
býti vráceny právě tehdy, když
soud vyhoví stížnosti, neboť. tehdy jest
dokázáno, že řízení u
nejvyššího správního soudu nezavinila
strana, nýbrž že je zavinil správní
úřad.
Ve změněném §u 40, v odstavcích
2, 3 a 4 se mluví o tom, že úřad může
býti zavázán k zaplacení nákladů.
Považuji tuto formulaci za nepatřičnou a nepřesnou
a ukazuji na to, že úřad jest pouze orgánem,
který nemá vlastního majetku, a proto ačkoliv
by taková rozhodnutí mohla býti někdy
vydána, mohlo by býti exekuční vymožení
přiznané částky ztíženo.
Pro tyto zásadní vady předložené
osnovy musíme ji považovati za odporující
duchu ústavy a za krok zpět ve stavu, který
podle dosavadních předpisů o správním
soudnictví existuje. Z těchto důvodů
nebudu pro tuto osnovu zákona hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Přerušuji projednávání tohoto
odstavce, jakož i pořadu této schůze.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi:
na dnešní den posl. dr Jilly, Axmann,
Hirte, inž. Schreiber, Němec
(SdP), Klieber, F. Nitsch, inž. Karmasin,
Illing, Hollube, Wollner, inž. Peschka,
Ivák; na dnešní a zítřejší
den posl. Zupka, Schenk, Kliment, Borkaňuk.
nemocí posl. Fuščič, Nepomucký.
Místopředseda Košek sdělil, že
se předsednictvo usneslo, aby se příští
schůze konala ve čtvrtek dne 8. dubna t. r. o 11.
hod. dopol. s
1 až 5. Nevyřízené odst. 1 až 5
pořadu 89. schůze.