Pan Sandner nazývá národní
zradou, když příslušníci menšin
budou ve větší míře přijímáni
do veřejných služeb a když se při
tom bude usilovati, aby se dosáhlo spravedlivého
poměru. Je to prý národní zrada, když
se rozsah jazykových zkoušek upraví podle skutečných
potřeb státu, národní zrada, když
se německým obcím usnadňuje dopisování
s úřady. Je to prý národní
zrada, když se péče o vzdělání
zajišťuje národním menšinám
v duchu patřičného poměru. (Výkřiky.)
Tyto kladné výsledky, jejichž dosah naprosto
nepřeceňujeme, které jsou však kladnými
výsledky proti prázdným deklamacím
sudetskoněmecké strany, popřely by vmetenou
nám výčitku i tehdy, kdyby byly posledním
a konečným výsledkem našeho úsilí.
(Výkřiky.) Ale jest to zvláštní
pojetí míti za to, že se dnem 20. února
ukončil politický vývoj, tím zvláštnější,
vychází-li od strany, jejíž zástupci
mají neustále na rtech slovo "dynamický".
Jedním dechem bušiti na historický vývoj
a zároveň vyličovati prohlášení
vlády k ožehavým národnostním
otázkám za ukončení živého
vývoje a z toho pro sebe vyvozovati právo konečného
posouzení, znamená předem přistupovati
k této otázce s nedostatkem odvahy k nestrannosti.
(Výkřiky. - Místopředseda
Taub zvoní.) Tento nedostatek nestrannosti jde tak
daleko, že se úmyslně přehlížejí
projevy výslovně obsažené v prohlášení
vlády, které nejen nevylučují další
vývoj, nýbrž přímo jej ohlašují.
Děje se to v tom odstavci vládního prohlášení,
který slibuje, že školská organisace bude
prohloubena, ale především v závěrečné
formuli, ve které se výslovně prohlašuje,
že se bude nejen důsledně trvati na spravedlivé
menšinové politice, nýbrž výslovně
se tvrdí, že bude dále budována. (Výkřiky.
- Místopředseda Taub zvoní.)
Sudetskoněmecká strana postrádá toho,
že výsledek jednání nebyl vtělen
do zákonů a vládních nařízení.
Mohli bychom proti tomu prostě ukázati na prohlášení
pana posl. dr Roscheho ze dne 1. prosince 1936, jehož
ač bylo proneseno rovněž s tohoto místa,
žádné odpovědné místo
sudetskoněmecké strany nevyvrátilo a v němž
se nepraví ani více ani méně, než
že by stačilo administrativní škrtnutí
perem, aby byla celá sudetskoněmecká otázka
rozřešena. Jsme velice vzdáleni toho, abychom
si přivlastňovali tehdejší skromné
stanovisko mluvčího sudetskoněmecké
strany, ale konstatujeme, že pan posl. Sandner se
ve své včerejší řeči postavil
do nápadného rozporu s pojetím pana dr Roscheho.
(Výkřiky.) Tento nesouhlas nás nutí,
abychom sudetskoněmecké veřejnosti v této
formě vysvětlili, že sudetskoněmecká
strana na parlamentní půdě ještě
nikdy nerozvinula konkretní národnostně politický
program, který by přesahoval požadavky, které
hájí německé aktivistické strany.
Čeho jsme dosud dosáhli a oč ještě
usilujeme, není nic jiného než praktické
uskutečňování zásady plné
národnostní rovnoprávnosti, vyslovené
nejslavnostnější formou zákonodárství,
totiž ústavní listinou. Jsme hluboce přesvědčeni,
že splnění životních nároků
sudetskoněmeckého lidu je možné jen
činnou spoluprací ve státě a na půdě
jeho demokratické ústavy. (Výkřiky.)
Přiznáváme se k této spolupráci,
kdežto sudetskoněmecká strana dosud stále
dokazovala, že je k tomu neschopná. Tato strana, která
vděčí za svůj volební úspěch
nikoliv naposled vychloubačnému heslu: "Jiní
mluvili, ale my budeme jednati", stavěla se od svého
vstupu do této sněmovny důsledně na
stanovisko, že positivní jednání není
možné. Spokojila se mluvením a nám přenechává
jednání. (Potlesk a souhlas. - Výkřiky.
- Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)
Sudetskoněmecké straně se ani novým
prohlašováním jejího totalitního
nároku nepodaří rušiti naši záměrnou
konstruktivní práci. Stojíme zde z moci svého
parlamentního mandátu, který nás podle
zásad parlamentní ústavy povolává
k politickému spoluurčování.
Stojíme zde na příkaz svých voličů,
ale zastupujeme zde i zájmy všech sudetských
Němců, kteří od parlamentu a vlády
očekávají nikoliv formulky a fráze,
nýbrž podporu svých hospodářských,
sociálních a kulturních potřeb.
K domýšlivému obvinění Sandnerovu,
který si troufá podezřívati důvody
dorozumívací akce, kterou německé
vládní strany podnikly věrně se obětujíce
životním zájmům sudetskoněmeckého
lidu, konstatujeme: Čestný štít německých
vládních stran v práci pro sudetskoněmecký
lid nemůže býti pokálen hanobením
bratrovražedné stranické nenávisti.
(Potlesk a souhlas.) Naše národní svědomí
je čisté, naše vůle jest příliš
povznesená, než aby mohla býti postižena
urážkami pana posl. Sandnera v očích
veřejnosti stranicky nepředpojaté. Přes
to přese všechno jest pokus pana posl. Sandnera
úmyslným osočováním aktivistické
politiky německých vládních stran,
které hned s tohoto místa s patřičným
opovržením velmi ostře odmítáme.
(Potlesk. - Hluk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Listina řečníků je vyčerpána,
rozprava je skončena.
K věcné poznámce si vyžádal slovo
p. posl. dr Neuman. Dávám mu slovo. (Hluk.
- Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.)
Prosím o klid!
Posl. dr Neuman: Slavná sněmovno!
Pan posl. Frank mě ve včerejší
schůzi apostrofoval a položil veřejně
určité a jasné otázky, takže
mně nezbývá nic jiného, nežli
na ně také odpověděti, a proto prosím
slavnou sněmovnu, aby mi laskavě prominula, že
z části také ve vlastní věci
se ujímám slova.
Pan posl. Frank se především tázal,
odkud vím, že na knize Kurta Vorbacha: "200.000
Sudetendeutsche zu viel" je jeho portrét. Prohlašuji,
že odnikud to nevím, neboť jsem to také
nikde ve své řeči netvrdil. Odvolávám
se na stenografický protokol této sněmovny,
kde je jasně řečeno, že jsem tvrdil,
že na titulní straně Vorbachovy knihy je obraz
z knihy pana posl. Franka. A to prokazuji zde hned na místě
knihou posl. Franka a knihou Kurta Vorbacha. Myslím,
že po této stránce mně už pan kol.
Frank nebude nic vytýkati.
Výmluvy na zahraniční žurnalisty proto
odpadají.
Konstatuji dále, že v knize Vorbachově jsou
otištěny z knihy posl. Franka obrázky
na stránce - aby páni to nemuseli dlouho hledat
- 32, 232, 264 a 297. To, co jsem tvrdil v tomto domě,
prokazuji jasnými ciframi. Pan posl. Frank je podle
svého tvrzení Němec, který si nedá
předpisovati, kde vydá své publikace. Pan
posl. Frank však nesmí zapomínat, že
složil slib věrnosti Československé
republice (Potlesk.) a poslušnosti jejích zákonů.
Strana pana posl. Franka prohlásila jasně
při vstupu do této budovy, že bude stát
na půdě ústavy a že bude poslušna
zákonů republiky. K tomu tedy také patří,
že si pan kol. Frank dá napříště
předepsat, kde svou knihu vdá, neboť je Němec
a Němci přece vždy dbali o osobní čest.
Dobrovolně složil a jeho strana slib věrnosti
ústavě a je proto povinen také plniti věrně
sliby, které učinil sám i jeho strana.
Věc má však i své hledisko ryze sociální
a pak, dovolte, i politické. Máme, vážení
pánové z Henleinovy strany, značnou nezaměstnanost.
Máme statisíce lidí, Čechů,
Slováků, Němců, Maďarů,
Rusínů bez zaměstnání. Bijeme
se zoufale o každý kousek práce pro Čechy,
pro Slováky, pro Rusíny i pro Němce. A slavná
sněmovno, československý podnikatel, majitel
nakladatelství, pan posl. Frank, nepřeje
svým soukmenovcům v Československu kus chleba.
Může ve vlastním nakladatelství vydati
knihu, a jde ji vydati k říšskoněmeckým
typografům, poněvadž u nás je nadbytek
zaměstnanosti v oboru typografickém. (Výkřiky.
- Potlesk.) Pracuje-li většina německých
podnikatelů tímto způsobem, jak má
potom býti ve zněmčeném území
práce?
Račte mi odpustiti, vážení pánové
a slavná sněmovno, abych upozornil také na
hledisko politické v této věci. Naše
československá vláda se ukázala jako
vláda svobodomyslná, vláda až snad příliš
shovívavá, knihu poslance Československé
republiky jen zakázala, odňala jí dopravu,
poněvadž popuzovala proti státu, ale já
se ptám, co se stalo s autorem? Vláda ví,
kdo je autorem, vláda ví, kde bydlí autor,
ale autor je, slavná sněmovno, na svobodě;
a tu se dovoluji ptát, kdyby poslanec kterékoli
sněmovny v Evropě dovolil si podobným způsobem
popouzeti proti vlastnímu státu, kde by končil,
slavná sněmovno? Kde by ho učili lásce
k vlasti? Namnoze v koncentračním táboře.
Myslím, že je štěstím pro pana
kol. Franka, že je československým státním
příslušníkem a československým
poslancem.
Pan kolega Frank dále pravil, že německé
kulturní společenství nekončí
podle něho na hranicích státu. Výslovně
zde říkám, že s tím souhlasím.
Také pro nás nekončí na hranicích
státu, jsme také Slovany a jsme Evropany v kulturním
ohledu, slavná sněmovno! (Potlesk.) Dobré
kulturní věci by také v Československu
bylo možno vydat, ale pan kol. Frank asi předem
věděl, že kniha jeho bude u nás zapovězena,
a proto, jediné proto šel do zahraničí,
aby, když nebude moci popuzovat naše obyvatelstvo, popouzel
obyvatelstvo Německa, Francie, Anglie a ostatních
států. (Hlasy: Belgie!) A v Belgii také.
Podle pana posl. Franka 3/2 milionu sudetských Němců
... (Výkřiky.)
Místopředseda Taub (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Neuman (pokračuje): ... vytvořilo
si zde vlast a Němci nepůjdou z tohoto prostoru.
Slavná sněmovno, já konstatuji, že nikdo
Němce z německého území nevyhání.
Některé pány jsme ani nemohli udržet,
jak sami rychle utíkali, aby uprchli trestním následkům
za činy, kterých se dopustili z "přílišné
lásky" k republice. Jedno však, pánové,
žádáme: Žádné nápovědi,
žádné "Es kommt der Tag", žádné
vyhrůžky, žádné násilné
činy, jako na př. rozbití schůze posl.
Jaksche v Oušovicích, okres Mar. Lázně,
dne 21. listopadu 1936, nýbrž loyální
spolupráce, a jsem ovšem přesvědčen,
že tomu budeme vás musit ještě trochu
déle učit.
Netvrdil jsem, že obrázky v knize pana posl. Franka
byly pořízeny v cizině, ale tvrdil jsem,
že by mohly být pořízeny v cizině,
poněvadž jsou veskrze anonymní, a já
prohlašuji, že kdekoliv v cizině, v kterémkoliv
státě mohou být podobné obrázky
sňaty dnes, zítra, pozítří,
každý den, a sice z toho důvodu, poněvadž
podobné originály bídy jsou všude.
Po prohlášení pana kol. Franka aspoň
dnes víme, komu náležejí cvičky
v té jeho knížce. Slavná sněmovno,
ty cvičky, podle včerejší řeči
pana kol. Franka, patří dítěti
z německého sirotčince, z německého
sirotčince v Aši. A to říká pan
posl. Frank beze studu! Což se sudetskoněmečtí
boháči, továrníci, bankéři
nestydí nechat ve vlastním sirotčinci německé
děti (Potlesk.), aby, podle slov pana posl. Franka
(Výkřiky. - Místopředseda
Taub zvoní.), si dítě šlo žebrat
o cvičky, a z jeho slov není patrno, jestli už
si šlo vyžebrat roztrhané cvičky. To je
ta láska bohatých sudetských Němců
k německému dítěti, slavná
sněmovno? S touto láskou se nechlubte! Za tu my
Češi bychom se styděli, kdyby podobným
způsobem dítě z našeho sirotčince
musilo jít dožebrávat se, doprošovat rozbitých
cviček, aby bylo obuto! (Hlasy: Pravda zvítězí!)
Ano, pravda zvítězí! (Výkřiky.
- Místopředseda Taub zvoní.) Přejde
mě smích, nahlédnu-li do bídného
... (Stálé výkřiky.) Račte
se vykřičet, pánové, já mohu
počkat.
Prý mě přejde smích, nahlédnu-li
do bídných bytů, které mně
posl. Frank ukáže. Vážení
pánové, bídě jsem se nikdy nesmál.
Bídě jsem se snažil pomáhat, ale s bídou
jsem politicky nikdy neagitoval! (Potlesk. - Výborně!)
A za druhé: větší bídu, než
jakou jsem viděl v takové českobudějovické
Šmídovně, jsem neviděl a ani mně
pan kol. Frank nemůže ukázat. 15 rodin
v jediném sále, 42 dětí několik
let, a strop v této budově byl na spadnutí,
papírovými kójemi oddělené
rodiny, ale my jsme nekřičeli, my jsme si nešli
stěžovat, neagitovali, nýbrž jsme zabušili
na česká a německá srdce, a až
pana kol. Franka povedu - podle jeho čestného
slova a závazku, že půjde se mnou také
do českého území - neuvidí
tam tu bídu, poněvadž jsme si ji vyřešili
z dobrovolných darů, to veřejně konstatuji,
českobudějovických Čechů a
českobudějovických Němců.
Podle včerejšího prohlášení
p. posl. Franka je v jeho knize rachitické dítě
a já prý jsem to zdůraznil a vysvětlil,
že také v českém národě
jsou rachitické děti. Lituji, slavná sněmovno,
že musím konstatovat, že p. posl. Frank
své knihy nezná, poněvadž v jeho knize
žádný obrázek rachitického dítěte
otištěn není. Já jsem zde mluvil o obrázku
rachitického dítěte v knize p. Kurta Vorbacha,
předložil jsem tu leták, podle něhož
se agituje pro knihu p. Kurta Vorbacha rachitickým dítětem.
Ale, slavná sněmovno, p. posl. Frank vzal
na sebe vinu za p. Vorbacha zcela zbytečně a bezdůvodně.
Jaký má účel kniha p. posl. Franka?
(Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)
Staví ostře před oči světla
i stíny společenského života ne proto
... (Hluk trvá.)
Místopředseda Taub (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Neuman (pokračuje): ... aby vzbudila
soucit, lidský soucit s lidskou bídou, která
je všude stejná, v kterémkoliv státě
jako v Československu, nýbrž proto, aby vzbudila
nenávist vůči československému
státu a národu. Uvnitř státu se pokus
nezdařil, kniha byla zakázána, za hranicemi
však se s ní pracuje proti státu, jemuž
p. posl. Frank složil slib věrnosti a poslušnosti.
(Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)
Proti knize jsem s parlamentní tribuny protestoval
právě pro tu nenávistnou tendenci ... (Hluk
neustává.)
Místopředseda Taub (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Neuman (pokračuje): ... která
v dnešních těžkých mezinárodních
poměrech je jednou ze sirek, které mohou pomáhat
zapálit evropský nebo dokonce i světový
požár. (Hluk. - Místopředseda
Taub zvoní.)
Kdo hlavně zavinil bídu ve zněmčeném
území?
Největší ránu dostalo naše hospodářství
v důsledku světové krise, stejně jeho
česká větev jako německá. (Hluk
trvá.)
Místopředseda Taub (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Neuman (pokračuje): Důsledky
krise jsou stejné ve všech průmyslových
oblastech. Kdo však rozsah té rány v oblasti
německé zvýšil? Dovolte, slavná
sněmovno, - a tu myslím, že bez vzájemného
překřikování můžeme konstatovati
něco souhlasného - rozšíření
rány, sociální rány v německých
oblastech zavinili němečtí podnikatelé.
(Souhlas.) Nevěřili čsl. koruně,
spekulovali s cizí valutou - a smutné konce se dostavily.
Pánové ztratili miliony, uzavřeli předčasně
továrny, německé dělnictvo vyhnali
na dlažbu a sami ještě dnes žijí
v přepychových vilách, aby po krisi otevřeli
znovu podniky, a proti těmto německým podnikatelům
ani slovo zde nepadlo. (Hlasy: Nesmějí! -
Oni si je vydržují!)
V závěru budiž mi dovoleno konstatovati nepoctivost
dnešní zprávy "Zeitu". Byl prý
jsem donucen k návštěvě zněmčeného
území. Nikoliv, půjdu tam dobrovolně.
Konstatuji, že mám čestný závazek
p. posl. Franka a jediné proto jsem mu podal ruku
v této sněmovně, jak bylo konstatováno
"Poledním listem", že on půjde se
mnou podívat se na české sociální
rány, které zanechala hospodářská
krise. O tom ovšem "Zeit" ani slůvka nepřinesla.
Na Hřebenkách žijí lidé také
ve vagonech a v jeskyních, nemusíme jít daleko.
Slavná sněmovno, nejsem šovinista, ale miluji
vášnivě svůj národ a jeho stát
(Posl. Kundt: Jeho stát? To je také náš
stát, ne jen váš!) jako miliony ostatních
Čechů a Slováků. Moje láska
k republice mne však nenutí k tomu,. abych bez příčiny
nenáviděl příslušníky
jiné národnosti.
Chceme a budeme (Hluk. - Výkřiky. -
Místopředseda Taub zvoní.) spolupracovat
s každým, kdo má loyální poměr
k našemu státu, ať je jakékoliv národnosti.
Konstatuji, že při starostenské volbě
v Českých Budějovicích hlasovala vládní
i oposiční německá strana spolu s
českými stranami, loyálně nyní
spolupracujeme, ale proti nenávisti postavíme, slavná
sněmovno, ne nenávist, ale tím oddanější
lásku k naší republice. V ni věříme
a jsme ochotni také každý den a každou
hodinu za svoji republiku položiti své životy.
A proto ani vyhrůžek, ani tiskových či
jiných intrik se nebojíme.
Jsme a budeme věrni, slavná sněmovno, především
sami sobě, věrni Masarykovu, Benešovu
a Štefánikovu dílu (Výborně!
- Potlesk.), věrni odkazu československých
legií. A proto, pánové ze sudetskoněmecké
strany, naše bude budoucnost!
A na konec pak dovolte, abych bez veškerého pathosu,
bez jediného silného slova zde pověděl,
co cítí dnes miliony Čechů a Slováků:
Vichřice a bouře mezinárodní pominou,
ale československá vlajka bude věčně
vlát nad svobodným, demokratickým Československem
proto, poněvadž tak chce národ československý
a svoji vůli je odhodlán kdykoliv a proti komukoliv
podepřít životy svých synů i
dcer. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji
projednávání tohoto odstavce, jakož
i pořadu dnešní schůze.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi
na dnešní den posl. Borkaňuk, Śliwka.
posl. dr Luschky min. spravedlnosti o nedoplatcích obecních
přirážek z vnucené správy v Úvalně
v okrese krnovském (č. D. 291-IV),
posl. Hintermüllera min. vnitra o úmyslném
oddalování volby zástupců okresu do
správy hospodářských záložen
v politickém okresu chrudimském okresním
hejtmanem dr Malzou v Chrudimi (č. D 293-IV).
Místopředseda Taub sdělil, že
se předsednictvo usneslo, aby se příští
schůze konala ve čtvrtek dne 4. března t.
r. ve 3 hod. odpol. s
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 687), aby byl dán Národním
shromážděním souhlas podle čl.
XIII finančního zákona republiky Československé
ze dne 19. prosince 1934, č. 256 Sb. z. a n., kterým
se stanoví státní rozpočet na rok
1935 (tisk 789).
2. Zpráva výboru rozpočtového o státním
závěrečném účtu republiky
Československé za rok 1935 (tisk 616) spolu s účty
státního bytového fondu a dávky z
majetku (tisk 788).
3. Zpráva výborů kulturního, soc.-politického
a rozpočtového k návrhu poslanců Dlouhého,
inž. dr Tumlířové, Uhlíře,
Otáhala, K. Chalupy a Kirpalové (tisk 512) na vydání
zákona o úpravě platových poměrů
školních inspektorů, jakož i školních
inspektorů, ředitelů a učitelů
národních škol přidělených
školním úřadům (orgánům)
(tisk 802).
4. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta
stanovená §em 43 úst. listiny k projednání
usnesení posl. sněmovny k vládnímu
návrhu zákona o drahách (železniční
zákon) (tisk 698).
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Opavě v trest. věci posl. inž.
Künzla (tisk 720).
6. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
vrch. štát. zastupiteľstva v Košiciach v
trest. veci posl. Esterházyho (tisk 723).
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu ve Šternberku v trest. věci posl. Zischky
(tisk 728).
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Litoměřicích v trest. věci
posl. Röslera (tisk 732).