Protestujeme proti cenzúre a konfiškácii, ktorá
zúri proti katolíckemu, slovenskému písomníctvu.
A čo mám povedať o tom, slávna snemovňa,
- musím zrýchliť, lebo ma upozornil pán
predseda - ako si koná službu československý
rozhlas a ČTK. Či nevidíme, že ako stranícky
referuje aj ČTK i československý rozhlas?
Veď z iných rozhlasov sa musíme dozvedať
vlastne, ako je to v tom Španielsku. Nie preto, že by
sme s tými alebo s onými súhlasili, ale nech
nás objektívne informuje. A keď už tak
nadržiava naša ČTK a náš rozhlas
tým bolševíkom španielskym, nech aspoň
povie, že teraz prehrali a teraz vyhrali. Veľaráz,
keď počúvame nás rozhlas a zprávy
ČTK, máme dojem, ako by to boly len filiálky
moskevskej ústredne.
A, slávna snemovňa, ohľadom referátov
vnútroštátneho života, čo badáme?
Keď sa spolček pár pokrokárov síde,
pôl hodiny skoro nám o tom referuje ČTK v
rozhlase. Ale keď sa na Slovensku niečo deje, keď
na Slovensku nejaký kultúrny spolok slovenský
má nejakú slávnosť, nejaké vážne
zasadnutie, alebo rozhodnutie je, o tom sa ČTK alebo československý
rozhlas nezmieňuje, alebo len skromne. Žiadame, aby
ČTK a československý rozhlas svoju službu
nestranne a spravedlive konaly, lebo za to platíme tie
poplatky radiové, aby sme spravedlivé a nestranné
referáty dostávali a nie skreslené. Čo
máme k tomu my povedať, slovenskí nacionalisti,
keď nás ešte aj pomocou radia niektorí
pánovia vládni rečníci bijú
a posmievajú sa nám. My vieme prípady, že
ešte aj ministri do radia proti nám rečnili.
Slávna snemovňa, ako viem, lebo som už tiež
do radia pár razy hovoril, je predbežná cenzúra
prejavov. Tá predbežná cenzúra nech
sa nevzťahuje len na nás slovenských katolíkov,
ale nech tá censúra platí aj pre vládnych
pánov prednášateľov, aby oni zrovna od
pľuc nemohli do radia proti nám rečniť.
Předseda (zvoní): Upozorňuji
po druhé pana řečníka, že už
vyčerpal řečnickou lhůtu.
Posl. Šalát (pokračuje): Ešte
môžem maličko mluviť? (Veselost.)
Slávna snemovňa! Pri tejto príležitosti
nech mi je dovolené aspoň sumárne ešte
povedať, čo si žiadame, keďže to nemôžem
povedať obšírnejšie. Žiadame revíziu
učebníc. Mám to odôvodnené,
ale pán predseda ma už druhý raz napomenul
a dá mi azda aj pokutu odhlasovať. (Veselost.)
Potom žiadame revíziu verejných žiackych
knižníc. Ďalej žiadame, aby vláda,
poťažne ministerstvo školstva predpísalo
Voľnej myšlienke, ktorá chce konať učebné
kurzy po stredných školách, že by si táto
spoločnosť sostavila riadne učebnice, lebo
celé jej účinkovanie bude obsahovať
len útoky proti pozitívnemu náboženstvu
a hlavne proti katolíckemu náboženstvu. Chceme
vedeť, čo to chcú páni voľnomyšlienkárskí
rytieri vlastne vyučovať v tých kurzoch na
školách. Ďalej žiadame, aby takí
učbári a učitelia na Slovensku, ktorí
ešte ani dosiaľ nevedia rešpektovať náboženský
cit žiactva a obecenstva, boli odstránení zo
Slovenska. Tu je prípad profesorky Švestkovej v Skalici,
o ktorej už naše noviny písaly. Ďalej žiadame
vládu, aby už raz zasiahla do toho, aby boľševické
noviny "Slovenské Zvesti" nemohly tak beztrestne
zúriť proti cti slovenských katolíckych
kňazov. (Výkřiky.) To ešte dosiaľ
nebolo, len práve za vlády Slováka dr Hodžu,
že môžu boľševíci takým
spôsobom zúriť proti cti slovenských
katolíckych pracovníkov, ktorí svoj ľud
vychovávajú k vernosti štátu. (Výkřiky.)
To si nezasluhujú, že vláda to bere tak
nevšímavo. Mám dojem, že istí vládni
páni si myslia: Komunisti nech porážajú
ľudákov, však potom my komunistov skrotíme.
Mýlite sa, vládni páni, lebo ak sa týmto
pánom komunistom podarí u nášho ľudu
zničiť úctu k náboženskej autorite,
aj vaša autorita bude padať a budú padať
potom prípadne aj ministri a vládni poslanci. (Potlesk.)
Ja, žial Bohu, nemôžem už ďalej veľa
hovoriť. Žiadame ešte, aby vláda podporovala
naše semináriá. Ľud žiada, aby ich
vláda podporovala z jeho daní. Dosiaľ sa musely
semináriá živiť z milodarov. Náš
katolícky ľud si žiada, aby z náboženského
fondu, ktorý bol ustavený už za Jozefa II.,
dostávaly naše semináriá primeranú
kvótu.
Týmito, žiaľ Bohu, skrátenými vývodami
len to som chcel sumárne konštatovať, že
keď sa našim židovským spoluobčanom
tak ide po ruke, - čo im nezávidíme, a prajeme,
aby prišiel poriadok do ich cirkevných záležitostí,
že súčasne žiadame, aby vláda rovnako
rešpektovala aj požiadavky slovensko-katolícke.
(Potlesk poslanců slovenské ľudové
strany.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo dalšímu přihlášenému
řečníkovi, panu posl. dr Dominovi.
Posl. dr Domin: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Ujímám-li se slova k osnově zákona,
kterým se doplňuje organisace náboženské
společnosti židovské v zemích České
a Moravskoslezské, nečiním tak proto, že
bych se domníval, že tato organisace není snad
potřebná, nýbrž naopak chci jenom ukázati,
jaké námitky máme proti způsobu, jakým
tato jistě nutná a důležitá úprava
a náprava se má provésti. Jde jistě
o věc důležitou, a myslím. že právě
při této věci mohly zákonodárné
sbory na individuálním případě
ukázati, že mají plné pochopení
pro pořádek, jednotu a unifikaci právního
řádu v celé Československé
republice.
Především tedy předložená
osnova není pouhým doplňkem zákona
z 21. března 1890 č. 57 ř. z., nýbrž
mění radikálně obsah tohoto zákona,
takže je to vlastně osnova zákona nového.
Mluví-li se tedy jen o doplňku zákona z r.
1890, potom, abych mluvil řečí právnickou,
je to falsa demonstratio. Podle citovaného zákona,
jímž byly upraveny vnější právní
poměry israelské náboženské společnosti,
byly základem této společnosti ustanoveny
jednotlivé náboženské obce israelské
jako veřejné územní korporace, které
měly sdružovati všechny Židy, bydlící
v obvodu příslušné náboženské
obce. Podle nové osnovy mají se všechny tyto
obce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku sdružiti
v jakési jednotné společenství jako
nejvyšší orgán, který jest vybaven
velmi rozsáhlou pravomocí, vymezenou v §u 1
naší zákonné osnovy. Ale mám
za to, že tento způsob, jak se řeší
tato otázka, neodpovídá ani státním
zájmům a že se také neřeší
demokraticky. Základním nedostatkem této
osnovy zákona je, že se otázka ta neřeší
jednotně pro celé území Československé
republiky, nýbrž že se řeší
jen pro zemi Českou a Moravskoslezskou, a to ještě
způsobem, který nás nemůže plně
uspokojiti. Stylisace této zákonné osnovy
jest výmluvným dokladem hlubokého neporozumění
našeho parlamentu pro význam unifikace právních
poměrů v celé republice. Nedostatek unifikace,
jevící se v celém právním řádu
Československa, stává se nebezpečím
pro jednotnost státu. Udržovati a živiti tento
právní dualismus jest neodpovědné
zejména v nynější době, kdy tolik
potřebujeme jednoty a solidarity. Právem se poukazuje
v cizině na smutnou skutečnost, že Československo
nedovedlo bezmála za 20 let sjednotiti svůj právní
řád. Nedivím se proto, když Maďarsko
jásá, že na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi platí dosud staré uherské zákony,
takže se zdá, jako bychom sami chtěli podněcovat
revisionistické choutky maďarské. Máme
sice zvláštní ministerstvo pro unifikaci, ale
přesto unifikace našeho zákonodárství
uvázla úplně na mrtvém bodě.
Hledíme si zabezpečiti svoji existenci proti každému
útočníku, chceme býti připraveni
pro všechny případy, budujeme svoji armádu,
zabezpečujeme tento stát, a to vše naše
strana vždy vítala, a žehrala jen na to, že
jsme začali příliš pozdě.
Slavná sněmovno! My musíme býti dokonale
připraveni silou fysickou, silou duševní, silou
mravní, ale musíme býti také připraveni
harmonickou jednotou státního celku. Nepochybuji
o tom, že unifikace vyžaduje veliké práce,
ale přesto nevěřím, že by nebylo
bývalo možné provésti za 18 let sjednocení
našeho zákonodárství, když pro
tento úkol bylo zřízeno zvláštní
ministerstvo, jež si snadno mohlo povolati libovolný
počet kvalifikovaných právníků,
expertů a odborníků, aby celá práce
byla urychlena. Právní dualismus jest jistě
vážné nebezpečí pro náš
stát a způsobuje mnoho zmatků. Vždyť,
dámy a pánové, zatím na universitách
v Praze a Brně přednáší se staré
právo rakouské, na Komenského universitě
v Bratislavě pak staré právo uherské.
Tento stav nesjednocenosti našeho právního
řádu označil sám ministr spravedlnosti
dr Dérer za neudržitelný. Pohříchu
nestalo se zatím nic, aby byl odstraněn.
Slyšel jsem omluvy a výmluvy takové i onaké,
ale, řekl bych, málo přesvědčující.
Zůstává smutnou skutečností,
že nebyla dosud provedena reforma občanského
zákona, třebaže 18 let se na ní již
pracuje, nedošlo ani k reformě civilního soudního
řádu, trestního řádu, trestního
zákona atd. Jde-li o výsostný zájem
státu, jde-li o to, aby nám nemohlo býti
po právu vytýkáno, že Československo
není po právní stránce jednotným
státem, jde-li o sjednocení právního
řádu a odstranění dosavadního
dualismu, pak se nemůžeme spokojiti s výmluvami,
že je to práce složitá, poněvadž
všechny tyto překážky lze překonati,
jak nám ukázaly jiné státy. My jsme
také jediným z tak zvaných nástupnických
států, který dosud toto sjednocení
neprovedl. (Hlasy: Bohužel!)
S tohoto hlediska vznáším své námitky
i proti předložené osnově. V materiáliích
k tomuto zákonu (tisk 220), to je ve vládním
návrhu, se vláda doznává, že
nelze sjednotiti právní normy v dané otázce,
neboť čteme v důvodové zprávě
toto (čte): "Vydati zákon o vyšší
organisaci židovských náboženských
obcí, platný pro celou oblast republiky, setkalo
by se s velikým odporem u židovských náboženských
organisací na Slovensku a na Podkarpatské Rusi,
poněvadž tamní Židé, jmenovitě
orthodoxní, nejsou naprosto ochotni spolupracovati se židovstvem
v zemích českých. Provedení zákona
by se jistě nezdařilo."
Prosím, parlament má tedy na podkladě "víry"
v tuto nemožnost schvalovati zákon. ačkoliv
jest jasno, že unifikující zákonodárce
nejenom může, nýbrž přímo
musí připustiti možnost organisace vyšší
a pokud možno organisace celostátní.
Ústavně-právní výbor sněmovny
(tisk 676) zdůraznil sice, že úprava poměrů
židovské náboženské společnosti
na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest již zastaralá
a nutně potřebuje novelisace, ale spokojil se tím,
že vyslovil pouze politování, že k této
naléhavé úpravě nedochází
při projednávání této osnovy,
a označil tento nedostatek za škodlivý ze zásadního
hlediska unifikace práva československého.
A nyní má slavná sněmovna odhlasovati
osnovu zákona, který byl ústavněprávním
výborem této sněmovny prohlášen
za škodlivý. Máme se spokojiti jenom s tím,
že se udržuje právní dualismus v této
otázce jen a jen pro neochotu slovenských a podkarpatoruských
Židů spolupracovati se židovstvem v českých
zemích. Daná chvíle byla zajisté velmi
vhodná pro tuto unifikaci, a když v této chvíli
ji nelze provést, potom vlastně by se nemohla provést
nikdy, poněvadž nelze předpokládati,
když té dobré vůle není dnes,
že bude v blízké budoucnosti, a kdyby vláda
a parlament měly při sdělávání
zákonů přihlížeti vždy jenom
k tomu, chce-li kdo takový zákon a zamlouvá-li
se mu, tedy bychom s unifikací nepřišli nikdy
nikam.
Když jsem studoval materiál k tomuto zákonu,
kolikrát jsem se pozastavil nad leckterým tvrzením,
třebas jsem v otázkách právnických
laik. Vyslovuji proto s tohoto místa svůj podiv,
že v odborné otázce, která je tak složitá
a spletitá, si sněmovna nevyžádala dobré
zdání některého z našich vysokoškolských
odborníků. Vždyť téměř
na dosah ruky od sněmovny máme budovu právnické
fakulty Karlovy university, a myslím, že by bylo bývalo
velmi na prospěch osnově tohoto zákona, kdyby
některý na slovo vzatý vynikající
odborník církevního práva byl býval
také v této věci dotázán, ať
už by to byl profesor dr Hobza nebo profesor dr Tureček
jako nynější představitel této
discipliny na Karlově universitě. Je zcela jasné,
že úprava náboženského poměru
židovského v republice Československé
je otázka důležitá, aktuální,
ale musí býti řešena nikoliv politicky,
nýbrž s hlediska zájmů státních
při zachování jakési autonomie náboženských
židovských obcí.
Zpráva kulturního výboru senátu se
zmiňuje o tom, že myšlenka jednotného
zorganisování Židů v bývalých
Uhrách ztroskotala, náboženské obce
zůstaly tu organisovány podle tří
ritů, a jak víte, udržel se tento stav na Slovensku
až do nynější doby. Nebudu, dámy
a pánové, rozvíjeti historický přehled
celé této otázky, poněvadž mám
za dostatečné, co bylo uvedeno v příslušné
zprávě kulturního výboru senátu.
V historických zemích máme nyní 5
svazů: jeden na Moravě, jeden ve Slezsku a 3 v Čechách.
Z těchto tří českých svazů
je jeden svaz pražský, jeden český a
jeden německý. Podle osnovy nového zákona
mohou tyto svazy zůstat nadále, ale budou podřízeny
jednotnému společenství, vybavenému
velmi dalekosáhlou mocí. Nynější
svazy vytvořily pracovní sdružení, které
se zove Nejvyšší rada svazů náboženských
obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Ačkoliv byla tato Nejvyšší rada ministerstvem
školství a nár. osvěty jaksi ověřena
výnosem ze dne 3. září 1927. zdá
se, že přece nedošlo k jednotné organisaci
a harmonické spolupráci.
Že tomu tak je, vidíme z toho, co o této věci
píše kulturní výbor našeho senátu.
Čteme tu toto (čte): "Avšak nedostatek
zákonného podkladu této organisace měl
za následek, že tyto svazy nemohly svoje požadavky
proti svým nižším organisacím uplatňovati
s žádoucím důrazem, když jim poslušnost
mohla býti kdykoliv vypovězena, anebo alespoň
omezena pohrůžkou výstupu ze svazu. Na př.
ustanovení, jímž by se propůjčila
politická exekuce pro vymáhání příspěvku
těmto svazům od nižších jednotek,
obdobně, jako to nařizuje § 22 zákona
č. 57 z r. 1890 pro náboženské příspěvky
náboženským obcím, vyžaduje ustanovení
zákonné. Od r. 1931 usiluje o úpravu vyšší
organisace židovstva Nejvyšší rada svazů,
která posléze po schůzi pořádané
v prosinci 1931 v Mor. Ostravě předložila ministerstvu
školství a nár. osvěty rámcovou
osnovu o úpravě vyšší organisace
a příslušný návrh vládního
nařízení. Ministerstvo však vypracovalo
vlastní, osnovu, která po provedeném připomínkovém
řízení byla schválena v min. radě
dne 6. června 1936."
Já jsem, paní a pánové, citoval doslovně
tento výtah ze zprávy příslušného
senátního výboru, protože již z
toho vidíte nedostatečnost této zákonné
osnovy. Nejde totiž v podstatě o nic jiného,
než aby pravomoc Nejvyšší rady byla po jejím
přání uzákoněna. Má-li
se však provésti jednotná organisace židovstva
v celé republice, tudíž zajisté věc
velkého dosahu, která se nepodařila ani Rakousku,
ani Uhrám, nutno řešiti tuto otázku,
důležitou s hlediska vyšších zájmů
státních, docela jinak. Nedostačuje řešení,
které se omezuje jen na historické země,
je třeba pamatovati řekl bych: především
pamatovati - na země karpatské, kde vládne
dosud ohromný chaos, kterému by se konečně
měla učiniti přítrž.
Ostatně i to, co je a asi zůstane v historických
zemích, není ve shodě již s rozdělením
zemí, poněvadž zvláštní
svaz by měla Morava, zvláštní svaz Slezsko
a tři svazy by měly Čechy, dva české
a jeden německý. Toto národnostní
třídění v Čechách považuji
za škodlivé, za něco, co je v příkrém
rozporu s národní povahou našeho státu.
(Posl. Dubický: Vidíme to u zemské
školní rady a u zemědělských
rad!) Proti tomu jsem se také ozval a mluvil jsem
s této tribuny s velkým důrazem proti německému
odboru v zemské školní radě, a tím
více protestuji proti tomuto národnímu členění
v židovských svazech.
Ostatně takových podivných věcí
máme v této otázce mnoho. Je to přímo
v rozporu se zákonem, že v Praze existuje 7 židovských
náboženských obcí, což je hypertrofie,
která může býti označena za unikum.
V otázce židovské náboženské
společnosti je na místě s hlediska státního
práva konfesního toto řešení:
dát židovstvu organisovanému v náboženských
obcích možnost vytvořit si vyšší
organisaci, t. j. tyto svazy, které by zase měly
býti základem pro jakýsi vyšší
společný výbor.
Já, paní a pánové, neschvaluji tuto
osnovu, ale kdyby se měla stát - jako že se
zajisté stane - zákonem, dala by se velmi dobře
aplikovat na Slovensko a Podkarpatskou Rus právě
proto, že tento zákon připouští
větší počet svazů v jednotlivé
zemi, pokud tyto svazy nevybočují z obvodu země.
Víte, že dnes máme na Slovensku dva takové
svazy, Ústřední kancelář ortodoxních
náboženských obcí v Bratislavě
a t. zv. Ješurun, který slučuje v sobě
pokrokovější neologické obce židovské,
kdežto třetí druh těchto obcí,
které se zovou status quo ante, nemá žádné
vyšší organisace. Kdyby tento zákon byl
aplikován na Slovensko, bylo by docela dobře možné
zříditi tu tři svazy, odpovídající
tamnímu rituálnímu rozdělení
na židy ortodoxní, neologické a t. zv. "status
quo ante". Právě naopak pro Čechy, Moravu
a Slezsko, pro země historické, je toto třídění
a větší počet svazů úplně
zbytečný, poněvadž v historických
zemích existují náboženské obce
židovské pouze jediného typu. Jistě
by organisaci židovstva jen posloužilo, kdyby byly jednotné
zemské svazy a ty svými delegáty vytvořily
společný výbor, ale iniciativa příslušela
náboženským obcím, nikoliv tomuto nejvyššímu
společnému výboru. Jinými slovy, bylo
by účelné zachovati náboženským
židovským obcím jakousi autonomii a přiměti
je zákonem, aby vytvořily zemské svazy a
tyto zase nejvyšší společný výbor.
Tento hierarchický systém by měl býti
budován podle mého mínění zdola
nahoru a nikoliv opačně, jak se to má státi
touto osnovou zákona. Ostatně podle mých
informací nebyly ani jednotlivé židovské
obce úředně dotázány, souhlasí-li
s touto úpravou, při níž vlastně
ztrácejí valnou část své autonomie.
Tedy takový postup nebyl jistě demokratický.
Vzbuzuje dojem, že v pozadí návrhu Nejvyšší
rady, kterému bylo vyhověno touto osnovou zákona,
jsou osobní zájmy a že zákon má
této radě dáti svrchovanou moc, které
se jí nedostává ze svobodné vůle
obcí.
Poslední etapou, kde se projednával tento návrh
zákona, byl kulturní výbor naší
sněmovny. Poněvadž jsem byl přesvědčen,
že návrh zákona nebyl zralý pro parlament,
že má mnoho věcných nedostatků,
poněvadž jsem viděl, že je v příkrém
rozporu s unifikačními tendencemi, které
pro náš stát mají výsostný
zájem, a zejména vzhledem k tomu, že se ukázalo,
že členové našeho kulturního výboru
nejsou dostatečně informováni, žádal
jsem, aby byl přidělen zvláštní
subkomisi, která by teprve vypracovala příslušný
návrh. Říkalo se, že věc příliš
spěchá a tak se bez jakékolivěk průpravy
většinou odhlasovala a nyní přichází
tento návrh zákona se všemi svými nedostatky
do plena sněmovny.
Vzhledem k tomu vznáším své námitky
s této tribuny a zdůrazňuji zejména
tyto čtyři věci:
1. Osnova zákona nezahrnuje Slovensko a Podkarpatskou Rus
a nevyhovuje tudíž obecně uznané potřebě
sjednotiti zákonodárství v Československu,
naopak prodlužuje na neurčito velmi nebezpečný
dualismus v této věci.
2. Osnova mluví sice o zemských svazech, připouští
však možnost, aby v jedné zemi bylo svazů
několik, což v historických zemích jest
zcela zbytečné, poněvadž tu máme
náboženské obce pouze jediného druhu.
3. Osnova umožňuje národnostní dualismus
v Čechách zachováním 2 svazů
českých a jednoho svazu německého.
4. Osnova mění i přes znění
§u 1 navrhovaného zákona úplně
právní postavení náboženských
obcí židovských, které jsou základní
jednotkou organisace náboženské společnosti
židovské podle zákona z r. 1890. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Markovič.)
Z těchto důvodů, slavná sněmovno,
nemůžeme hlasovati pro osnovu zákona.
Měl bych však po těchto věcných
námitkách ještě jenom jednu formální
poznámku, kterou jsem již učinil v kulturním
výboru, kde však na ni nebyl vzat zřetel. Myslím,
když se sdělává zákon, že
má býti věnována pozornost také
textaci, češtině a jazykové stránce
zákona. (Výborně.) Když jsme
chodili do národních škol, učili jsme
se, jak se má užívat přechodníků
a že se nemá říkati "pan správce,
jda po dvoře, kopla ho husa", ale 1. paragraf této
osnovy zákona začíná tímto
způsobem, neboť zní (čte): "Náboženské
obce židovské, nedotýkajíc se jejich
postavení jako základu úpravy vnějších
právních poměrů náboženské
společnosti židovské podle zákona atd.,
slučují se v zemích České a
Moravskoslezské ..." To je přece jenom věc,
která by se neměla vyskytnouti, zvláště
když už bylo na to upozorněno, poněvadž
i této formální stránce je třeba
dobře věnovati pozornost.