přikázal předseda žádosti:
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 18. prosince
1936, č. Nt XII 146/36, za souhlas s trest. stíháním
posl. Maye pro přečin podle §u 14, č.
1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona
č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 199-IV);
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 18. prosince
1936, č. Nt XII 155/36, za souhlas trest. stíháním
posl. Maye pro přečin podle §u 14, č.
1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona
č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 200-IV);
kraj. soudu v Chebu ze dne 15. prosince 1936, č. Nt XI
431/36, za souhlas s trest. stíháním posl.
Wollnera pro zločin veřejného násilí
podle §u 81 tr. z. (č. J 201-IV);
okres. soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. listopadu
1936, č. Nt 9/36, za souhlas s trest. stíháním
posl. Bistřického pro urážku
na cti podle §u 2 zákona č. 108/33 Sb. z. a
n. (č. J 202-IV);
kraj. soudu v Mostě ze dne 23. prosince 1936, č.
Nt XI 185/36, za souhlas s trest. stíháním
posl. Němce (SdP) pro přečin podle
§u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č.
J 203-IV);
okr. soudu v Prešově ze dne 2. října
1936, č. Nt 81/36, předloženou vrch. stát.
zastupitelstvím v Košicích ze dne 29. prosince
1936, č. 13.226/36, za souhlas s trest. stíháním
posl. Vančo pro přestupek urážky
na cti podle §u 1 zákona č. 108/33 Sb. z. a
n. (č. J 204 - IV);
zem. úřadu v Praze ze dne 23. listopadu 1936, č.
725/5 z r. 1936, předloženou ministerstvem veř.
zdravotnictví a tělesné výchovy ze
dne 30. prosince 1936, č. 46.814/36, za souhlas s disc.
stíháním posl. dr Novotného
(č. J 205-IV);
kraj. soudu v Č. Lípě ze dne 14. ledna 1937,
č. Nt VIII 277/36, za souhlas s trest. stíháním
posl. Hirteho pro přečin podle §u 14,
č. 1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona
na ochranu republiky (č. J 206-IV);
kraj. soudu v Opavě ze dne 10. ledna 1937, č. Nt
IX 62/36, za souhlas s trest. stíháním posl.
inž. Künzla pro přečin podle §u
14, č. 5 a §u 14 č. 1 zákona na ochranu
republiky (č. J 207-IV).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výborů ústavně-právního
a kulturního o usnesení senátu (tisk 628)
k vládnímu návrhu zákona (tisky sen.
220 a 240), jímž se doplňuje organisace náboženské
společnosti židovské v zemích České
a Moravskoslezské (tisk 676).
Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní
p. posl. dr Goldstein, za výbor kulturní
p. posl. dr Kugel.
Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor
ústavně-právní - p. posl. dr Goldsteinovi.
Zpravodaj posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno!
Ústavně-právní výbor posl.
sněmovny se usnesl ve schůzi dne 15. října
1936 navrhnouti, aby posl. sněmovna přijala osnovu
zákona, jímž se doplňuje organisace
náboženské společnosti židovské
v zemích České a Moravskoslezské,
ve stejném znění, jako se na ní usnesl
senát.
Jménem ústavně-právního výboru
dovoluji si doporučiti tento návrh ke schválení
a k jeho odůvodnění si dovoluji uvésti
toto:
Téměř půl století uplynulo
od té doby, kdy posledně cestou zákonodárnou
byly upraveny poměry náboženské obce
židovské v historických zemích, a stalo
se tak zákonem ze dne 21. března 1890, č.
57. Od té doby nastaly citelné změny jednak
v počtu židovského obyvatelstva a jednak ve
způsobu jeho osídlení. V tištěné
zprávě výborové, která byla
jako tisk 676 rozdána, je uvedeno několik statistických
dat, z nichž vyplývá, že v době,
kdy shora uvedená úprava zákonná nastala,
bylo v Čechách 94.479 Židů, t. j. 1.62%
všeho obyvatelstva, ale r. 1930 je už v Čechách
pouze 76.310 Židů, t. j. 1.07% všeho obyvatelstva.
Z toho je patrno, že v této době ubylo v Čechách
asi 16.000 Židů, t. j. skoro 1/5, a při srovnání
těchto poměrů k veškerému obyvatelstvu
v Čechách jeví se tato ztráta ve výši
asi 1/3.
Také osidlovací poměry Židů v
Čechách doznaly velikých rozdílů,
které jsou patrny z tohoto srovnání: R. 1890
bylo v Praze 23.473 Židů, t. j. 24.85% všech
Židů v Čechách a 5.91% všeho pražského
obyvatelstva. R. 1930 bylo při sčítání
lidu napočítáno v Praze 35.463 Židů,
t. j. 46.45 % všech Židů v Čechách,
resp. 4.18 % všeho pražského obyvatelstva. Z
toho je patrno, že sice absolutní počet Židů
v Praze vzrostl, avšak nikoliv ve stejné úměře,
jak tomu bylo u ostatního obyvatelstva, ale pokud vzrůst
počtu Židů nastal, stalo se tak na vrub počtu
židovstva venkovského, kde se nejenom v celku projevuje
ona absolutní ztráta v předešlé
statistice uvedená, nýbrž je tato ztráta
ještě zvětšena o onen počet, o
který Židů v Praze absolutně přibylo.
Statistická data pro zemi Moravskoslezskou neuvádím,
ale mohu sděliti, že nejsou v podstatě odlišná.
Z uvedeného vyplývá, že venkovské
židovské obce ztratily velký počet svých
členů a poplatníků, což se obzvláště
citelně projevuje u malých obcí židovských
tak, že velký počet jich vyhynul tím
způsobem, že vůbec v obvodu takovýchto
židovských obcí žádných
Židů není, anebo je jich tak nepatrný
počet, že nejsou s to vykonávati úkoly
jim svěřené a rozhodně nestačí
nésti finanční náklady s vedením
takovéto obce spojené. Není proto možno
za daných okolností ponechati poměry v tom
stavu, jak byly normovány zákonem vydaným
před 47 lety, a ponechati hranice obvodů těchto
obcí tak, jak byly upraveny nařízeními
vydanými na základě tohoto zákona
v r. 1893 a 1897.
Jeví se tudíž nutnost, aby došlo k slučování
a skládání jednotlivých malých,
živořících obcí, které
nejsou s to plniti své úkoly, a to se může
státi jenom tehdy, jestliže budou zřízeny
vyšší organisační celky, vybavené
dostatečnou pravomocí, aby v zájmu celku
mohly čeliti snahám separatistickým a lokálně
patriotickým.
Tato vyšší ústředí skutečně
již také existují ve formě svazů
regionálních a ve formě Nejvyšší
rady těchto regionálních svazů. Tyto
svazky vznikly však cestou dobrovolnou a nejsou vybaveny
takovou mocí, aby mohly jednotlivé mnohdy nepatrné
a bezvýznamné malé obce donutiti, aby tato
organisace byla úplná a celistvá.
Osnova zákona, kterou kladu si za čest doporučovati
k přijetí slavné sněmovně,
sleduje právě ten cíl, aby z těchto
dobrovolných vyšších ústředí,
která jsou doposud fakultativními, vznikly organisace
obligatorní a byly na základě tohoto zákona
vybaveny onou pravomocí, které nutně potřebují.
Bude-li v praxi tento smysl a účel tohoto zákona
splněn, vzniknou takové vyšší organisační
celky, které budou míti dostatek moci a prostředků,
aby malým obcím mohly býti nápomocny
radou i skutkem při plnění jejich úkolů
a v zájmu veřejném budou moci prováděti
účinný dozor nad správným plněním
těchto povinností a budou účinnou
pomocí státní veřejné správě
při vykonávání její dozorčí
pravomoci nad obcemi a náboženskou společností
židovskou. Jest nutno, aby jejich pravomoc byla dostatečně
veliká, obzvláště aby obligatornost
se projevila také v tom, že budou moci v několika
málo nastalých případech zlomiti odpor,
který z lokálně-patriotických důvodů
se u některých náboženských obcí
objevil.
Toto ústředí bude míti také
možnost plniti takové úkoly vyššího
rázu, jejichž plnění se vymyká
z činnosti jednotlivých obcí, a za přiměřené
podpory státu bude se moci postarati o to, aby dorost učitelský
a rabínský došel na učilištích
v naší republice zřízených dostatečného
vzdělání tak, aby nebylo již nutno,
jak se stávalo až doposud, přijímati
na tato místa odchovance učilišť z ciziny.
Nemohu zamlčeti, že tato osnova má také
své stinné stránky. Především
dovoluji si poukázati, že osnova patří
mezi takové, kde princip unifikace nedošel svého
splnění. Bohužel řeší tato
osnova. organisaci náboženské společnosti
židovské v zemích historických, nevztahuje
se však na zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, kde poměry
zůstávají při starém. Nelze
tvrditi, že by tamní poměry byly do té
míry uspokojivými, že by nebylo potřebí,
aby i tam různé zastaralé předpisy
nevyžadovaly nahražení předpisy novými,
odpovídajícími nynějším
poměrům, v nichž by se obzvláště
uplatnily zásady našeho demokratického řádu
a při nichž by patřičným způsobem
byl vzat zřetel k nynějším poměrům
vzniklým v důsledku zákonodárství
československého, ku př. zákona interkonfesijního
z r. 1925. Jest přece známo, že na Slovensku
platí předpisy ještě starší
než v zemích historických, totiž t. zv.
trefortské nařízení z r. 1888 a že
v důsledku těchto nařízení
je na Slovensku trojí druh židovských náboženských
obcí, a to mnohdy v jednom městě dvě
nebo tři obce vzájemně se potírající
a osočující. Platí tam také
předpis, že členové obcí, kteří
přestupují z jedné obce do druhé,
anebo vystupují z jedné obce z důvodů
svého vnitřního přesvědčení
za tím účelem, aby si založili novou
obec jiného ritu, jsou nuceni ještě staré
obci, do níž již nepatří, platiti
po dobu 5 let daně, a takovým způsobem se
stává, že platí po 5 let daně
dvěma obcím zároveň, totiž té,
ke které přistoupili, a mimo to ještě
obci, ve které již nejsou členy, na kterou
již nemají žádného vlivu ani kontroly
a na jejíž usnášení nemají
vůbec možnosti nějakým způsobem
působiti. Tento zastaralý předpis volá
po reformě, a jest nutno žádati důrazným
způsobem, aby reforma nastala brzy, poněvadž
dnešní stav odporuje našim svobodám a
právům ústavou zaručeným a
odporuje také konkretním předpisům
interkonfesijního zákona z r. 1925.
Při této příležitosti poukazuji
též na zastaralé nedemokratické volební
řády v židovských náboženských
obcích na Slovensku a Podkarpatské Rusi a ve vyšších
jejich ústředích tam zavedených, a
poukazuji na četné stesky, které z řad
členstva a poplatníků tamních obcí
stále docházejí, na nesčetné
stížnosti k nejvyššímu správnímu
soudu a na stesky, které jsem měl tu čest
několikrát s tohoto místa při jiných
příležitostech sám přednésti.
Poněvadž pan ministr školství a nár.
osvěty při různých příležitostech
a také u příležitosti odpovědi
na interpelaci slíbil v tomto směru nápravu,
doufám, že náprava bude v brzku uskutečněna
a že dojde k reformě tohoto oboru správního
také ve východní části naší
republiky a že při této příležitosti
bude odčiněna ona závada, na kterou jsem
si dovolil poukázati, a v důsledku toho že
potom dojde k unifikaci celého tohoto právního
oboru.
Jest stinnou stránkou navrhované osnovy, že
její uskutečnění bude typická
lex imperfecta. Zákon totiž svým vyhlášením
nenabude platnosti, nýbrž stane se tak teprve, až
vláda schválí ústavu židovské
náboženské společnosti a až ministr
školství a nár. osvěty ji vyhlásí
ve Sbírce zákonů a nařízení.
Tato stinná stránka může se ovšem
proměniti v dobro, když bude schválena ústava
taková, která zřizované ústředí
vybaví dostatečnou pravomocí, aby svoje úkoly
řádně mohlo plniti a aby mohlo zlomiti odpor
vzniklý ze špatně chápané vůle
po autonomii, z nezdravého lokálního patriotismu
a diktovaný mnohdy osobní ješitností.
Proto se obracím i k vládě a k panu ministru
školství a nár. osvěty, aby k tomu přihlíželi,
aby tato ústava byla uskutečněna v brzku
a aby byla nesena duchem, který staví zájem
celku nad zájem osobní a lokální.
Proti této osnově byly vzneseny také výtky,
že není dokonalá po stránce jazykové.
Musím sám přiznati, že stilisticky jednotlivé
paragrafy nestojí snad na plné výši
a že z ustanovení jest patrno, že osnova prodělala
několik metamorfos, než opustila ve svém konečném
znění dílnu legislativních odborů,
které na ní pracovaly. Tyto ať už domnělé
nebo skutečné závady zkoumal výbor
ústavně-právní po té stránce,
zda ustanovení osnovy zůstávají jednoznačnými
nebo zda připouštějí dvojí výklad.
V této zkoušce však osnova obstála. Jest
jednoznačná a nedává k pochybnostem
příčiny. Proto ústavně-právní
výbor nepokládal za nutné, aby provedl stilistické
změny, a to proto, poněvadž osnova by se byla
musila vrátiti do senátu a její uzákonění
by tím bylo zbytečně zdrženo.
Ústavně-právní výbor se usnesl
doporučiti sněmovně ke schválení
také dvě resoluce, jejichž text je otištěn
v tisku 676. V první resoluci se vláda vybízí,
aby působila k tomu, aby ve všech náboženských
obcích židovských v Československé
republice a v jejich vyšších organisačních
jednotkách byly zavedeny demokratické řády
volební, a v druhé resoluci se vláda vybízí,
aby v duchu zákona ze dne 6. února 1920, čís.
114 Sb. z. a n., působila k tomu, aby v brzku došlo
ke sloučení všech židovských náboženských
obcí v obvodu Velké Prahy.
Odůvodnění resoluce první jsem si
již dovolil uvésti ve svých předcházejících
vývodech a pokud se týče resoluce druhé,
dovoluji si uvésti toto:
V Praze je 7 židovských náboženských
obci, z nichž starodávná obec vnitřní
Prahy existující po mnoho staletí a udržující
historicky významný starobylý archiv, velice
cennou knihovnu, řadu významných humanitních
ústavů, spravuje starobylé památky
stavební a historické, administruje mnoho lidumilných
nadací, ale je vylidňována tím způsobem,
že její poplatníci stěhují se
na periferii města. Jsou to poplatníci mnohdy velice
zámožní a proto tato starobylá historická
obec stále s většími obtížemi
může plniti úkoly na ni vznesené, kdežto
obce předměstské daleko takovýchto
povinností nemají a k součinnosti doposud
nuceny nejsou. Stejný duch, který ovládá
celou osnovu tohoto zákona, vedl ústavně-právní
výbor k tomu, že jednomyslně doporučil
resoluci, navrhující sloučení všech
židovských náboženských obcí
ve Velké Praze.
Toto sloučení bude také uvítáno
všemi našimi veřejnými úřady,
poněvadž styk s úřady bude zjednodušen
a usnadněn. Není pochybnosti, že také
židovská veřejnost tuto skutečnost uvítá,
až na některé malé výjimky, to
je kruhy takové, které z lokálního
patriotismu a mnohdy z osobních důvodů se
proti tomu brání, aby nastalo to, co je zájem
celku, i když zdánlivě se to příčí
jejich zájmům vlastním.
Uzákonění této osnovy dává
židovské náboženské společnosti
a jejím členům slibnou možnost, aby
v rámci své autonomie sami si uspořádali
svoje poměry vnitřní v době, kdy celý
svět a nesporně také židovská
společnost náboženská trpí poměry,
vyvolanými. krisí hospodářskou a mravní.
Jest na ní, aby účelně této
dané možnosti využila ve prospěch svého
společenství a ve prospěch zdárného
soužití s ostatními spoluobčany v naší
republice.
Těžké doby, které prožíváme
všichni, staví na jednotlivce a na náboženské
i národní společenství velké
úkoly převýchovy, aby celky i jednotlivci
byli s to vzdorovati nebezpečí, které naše
současnost přináší. Nepochybuji
o tom, že také židovská společnost
náboženská použije této příležitosti,
aby touto novou organisací dala pravou náplň
svému duchovnímu životu a působila k
tomu, aby etické a morální zásady.
hlásané jejími starověkými
proroky, došly co největšího uskutečnění.
V tom spatřuji zdravý patriotismus, když každý
jednotlivec je si plně vědom odpovědnosti,
která na něj padá ze společenství,
z něhož vzešel. Instituce, vedoucí kruhy,
učitelé a duchovní správci naplnění
tímto vědomím, nejlépe poslouží
potom nejenom svému celku, nýbrž přispějí
k tomu, aby touto cestou ušlechtilý patriotismus nabyl
svého nejvyššího splnění.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodajovi, za výbor kulturní,
panu posl. dr Kugelovi.
Zpravodaj posl. dr Kugel: Slavná sněmovno!
Připojuji se k vývodům referenta ústavněprávního
výboru a dovoluji si poznamenat ještě toto:
Tato osnova zákona se vztahuje na české a
moravskoslezské obce, a ne na celou republiku. Při
zasedání kulturního výboru se o tom
jednalo a několik členů vyslovilo přání,
aby došlo k unifikaci na tomto poli, jež je velice důležitá
právě pro východ republiky. Velký
díl židovského obyvatelstva v tomto díle
re)publiky jest oloupen o volební právo do náboženských
obcí, neboť ty jsou řízeny několika
lidmi, jednajícími podle svého uznání
Stává se tak proto, poněvadž obce mají
nedemokratické stanovy, a je politování hodné,
že tyto nedemokratické stanovy jsou schváleny
úřady.
Slavné sněmovně je předložena
resoluce o demokratisaci obcí; chci na tomto místě
vysloviti přání, aby vláda tuto resoluci
opravdu uskutečnila, dala zrevidovati stanovy obcí
a přispěla k tomu, aby byly změněny
v demokratickém duchu, odpovídajícímu
duchu naší republiky. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není. Navržená lhůta
je schválena.
Přihlášeni jsou řečníci
na straně "proti": pp. posl. Šalát
a dr Domin.
Dávám slovo p. posl. Šalátovi.
Posl. Šalát: Slávna snemovňa!
Senát N. S. dňa 23. júna minulého
roku prijal ossnovu zákona, ktorým sa doplňuje
organizácie náboženských spoločností
židovského náboženstva v Čechách,
na Morave a v Sliezsku. Ústavne-právny výbor
a kultúrny výbor prejednaly túto osnovu,
doplnily ju dvoma rezolúciami a odporúčajú
ju k prijatiu.
My so stanoviska kresťanského nie sme proti tomu,
aby sa akýsi poriadok spravil v náboženských
záležitostiach cirkevných obcí židovských.
Tvrdíme, že neslúži ku cti židom,
keď sa medzi sebou hádajú orthodoxní
a neologovia, k akému smeru majú patriť a akého
smeru má byť rabín a šachter, a v synagogách
sa hádajú, ešte sa aj pobijú. Vítame
túto osnovu a nebudeme proti nej hlasovať.
Ale pri tejto príležitosti mám požiadavku
voči našim spoluobčanom židovského
náboženstva, aby si vyhodili už raz z hlavy to,
že tak paušálne vždy hovoria o každom
Slovákovi katolíkovi, keď sa opováži
kritizovať židov, hneď ho vyhlásia za židofoba
a za antisemitu.
My Slováci nie sme antisemiti, ale ži adame od židov,
aby sa voči slovenským a kresťanským
záležitostiam chovali vždy korektne, aby sa z
našich vecí nevsmievali, aby ich mládež,
rozhýčkaná, nepodporovala ani zrejmý,
ani tajný boľševizmus. (Tak je!) My loyálne,
keď im vládna moc chce pomocou zákona spraviť
poriadok v ich náboženských veciach, vítame
to, lebo tvrdíme, že pomocou pozitívneho náboženstva,
pozitívnej viery v Boha zošľachťuje sa charakter,
a tento charakter aj u židov snáď bude pôsobiť
na to, aby sa na klzkú cestu boľševizmu nevydávali.