Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. dr Pružinský.

Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa!

V r. 1934, keď sa tuná prvý raz pojednávalo o devalvácii, kritizoval som vládny návrh s troch hľadísk, a síce ponajsamprv som položil otázku: je vôbec devalvácia potrebná a odôvodnená? Po druhé som kritizoval devalváciu s toho stanoviska, či je devalvácia všeliekom a v páde, že nie je všeliekom, aké opatrenie hospodárske treba súčasne s devalváciou previesť; a položil som otázku, či devalvácia tak, ako ju prevádza vládny návrh, je i v podrobnostiach správna, či nie? A po tretie som kritizoval vládny návrh s hľadiska politického.

To isté činím aj dnes a shodou okolností prijdem aj k tomu istému záveru, ku ktorému záveru som prišiel vo februári r. 1934. Tedy ponajsamprv si kladiem otázku: je devalvácia potrebná, nutná a odôvodnená?

Na túto prvú otázku ešte môžem kladne odpovedať. Okolnosťami, rovnakým postupom veľkých štátov sme v istej miere nútení k tomuto kroku. Ohľad na náš vývozný priemysel a vôbec na vývoz ospravedlňuje tento zákrok a mimo toho ešte aj tá okolnosť, že z devalvácie bude mať zisk i štátna pokladňa. S týmto som ale so svojím kladným stanoviskom k tejto osnove zákona aj u konca. A čo poviem potom, teda v ďalších svojich vývodoch, staviam sa už odmietavo voči osnove.

Teda: je devalvácia všeliekom? Pomôže nám bezo všetkého? A či musíme aj iné hospodárske opatrenia učiniť, aby to koleso hospodárskeho života sa roztočilo? Ako som to povedal pred dvoma rokmi - a ako je to všade zdôraznené, z objektívneho stanoviska - devalvácia je nie všeliekom a nemôže byť všeliekom. Pozrime si iné štáty, kde devalváciu previedli a kde potom koleso hospodárskeho života sa roztočilo: vidíme, že tam súčasne s devalváciou previedli aj iné hospodárske opatrenia. Pozrime si len Spojené štáty severnej Ameriky, ten povestný systém prezidenta Roosevelta, N. R. A., National Recovery Act; tam vidíme, že prezident Roosevelt zorganisoval celý t. z. modzgový trust, že menové opatrenie bolo prevádzané najrozličnejšími hospodárskymi opatreniami. Tedy ani v tomto páde nemôžeme sa tešiť vierou, že devalvácia je nejakým zázračným liekom, ktorý nás vyvedie z tejto krízy a nás do nejakého tuzemského raja dovedie. Súčasne preto, aby táto devalvácia aspoň aký-taký účinok mala, je potreba previesť aj mnohé iné opatrenia.

Nech je mi dovolené, slávna snemovňa, poukázať len krátko a len tak heslovite na tie najdôležitejšie opatrenia, ktoré sú potrebné, aby to povestné koleso nášho hospodárskeho života sa už raz roztočilo.

Už ani samou devalváciou neodstránime všetky prekážky zahraničných obchodných stykov. Je potrebné ešte isté odbúranie ciel, je potrebné, aby všelijaké prekážky, ktoré prekážajú sľubnému vývinu zahranično-hospodárskych stykov, ako sú kontingenty, vývozné a dovozné povolenia atď., aby aj tie, ak aj nie celkom, aspoň v istej miere, aspoň čiastočne boly odstránené. Je potrebné - ak aj devízové opatrenie nemôžeme na 100% odstrániť - aby sme aspoň liberálnej šiu praks, liberálnejšie devízové zachádzanie zaviedli.

Tuná je tiež úverový problém spomínaný a je celkom správne poukázať na to, že keď aj krátkodobý úver ešte ako-tak máme, ale dlhodobý úver ťažko najde ten, kto taký úver potrebuje. Potom si dovolím poukázať na to, že teraz je kríza, ale čo bude vtedy, keď sa to povestné koleso hospodárskeho života roztočí? Iste tá úverová potreba bude väčšia, bude treba väčšími obnosmi ukojiť všetky správne úverové požiadavky. Tento problém je ešte tiež neriešený, lebo tá okolnosť, že vláda autoritatívnym zásahom snížila úrokomer, to ešte úverový problém nerozrieši.

Tu je problém verejných financií. Včera sme dostali štátne záverečné účty a mohli sme so žiaľom a s bôľom konštatovať, že naše štátne hospodárstvo je ešte vždy schodkové, je ešte vždy pasívne, ba mohli sme konštatovať aj to, že konečný schodok štátneho hospodárenia v správnom roku 1935 je o mnoho väčší, ako bol v správnom roku 1934, keď obsahoval len 1030 mil. Kč. V minulom roku je ten obnos značne vyšší.

S otázkou štátneho hospodárstva súvisí otázka spravedlivosti verejných bremien, otázka, ktorá tiež má byť riešená. Veď verejné bremená pozostávajú nielen z priamych daní, pozostávajú aj z nepriamych daní, poplatkov atď. Tu je otázka právnej istoty atď. To sú tie najdôležitejšie hospodárske problémy, ktoré by maly byť súčasne s devalváciou riešené, aby skutočne z tej krízy sme aspoň ako tak vybrdli.

Ale, slávna snemovňa, nemáme dôvery k tej vláde, že ona tieto problémy vyrieši, a ak snáď aj pristúpi k riešeniu týchto problémov, pochybuj eme, že by mohla tieto problémy úspešne riešiť.

Otázka drahoty. Všeobecne sa spomína v súvislosti s devalváciou otázka drahoty. Celkom správne sa poukazuje na to, že široké vrstvy obecenstva, najmä verejní zamestnanci, ktorí majú ešte vždy značne snížené platy, s obavou hľadia do budúcnosti, či devalvácia nedonesie so sebou drahotu, zvýšenie cien životných potrieb. Vláda sľubuje, že zamedzí všemožne všetkými prostriedkami, aby cena životných potrieb stúpala nahor. Je síce teoreticky možné a bolo by možné, že by vláda zamedzila drahotu, ale pozrime sa, ako stojíme s touto otázkou. Poukazujem len na uhlie. Čo je s uhlím? Pred odchodom na letné prázdniny v tejto sieni sme pojednávali sanáciu bratských pokladieň. Vieme, že dľa zákona majitelia dolov majú prispeť istým obnosom k sanácii bratských pokladieň. Vtedy vláda slávnostne vyhlásila, že tento obnos majitelia dolov nielen platiť budú, ale aj i bremená budú snášať a že vláda sa postará o to, aby tento obnos nebol prevalený na bedrá konzumenta.

A, slávna snemovňa, čo vidíme? Jestli dnes dostane niekto do rúk uheľný účet, ten účet vypadá následovne: Cena uhlia toľko, manipulačný poplatok toľko, vlečné toľko, kolok účtu toľko, sanačný príspevok toľko, spolu toľko. Slávna snemovňa, kde je sľub vlády, ktorá nám sľubovala, že tento sanačný príspevok nielen platiť bude majiteľ dolu, ale aj snášať bude zo svojho, a že tento sanačný príspevok nijak nebude zaťažovať konzumenta? Keď tedy vláda nevedela zamedziť drahotu pri tak závažnom článku, ako je uhlie, kde je výroba koncentrovaná do niekoľko veľkých podnikov a preto kontrola a reglementácia je snadná, pýtam sa, ako chce vláda zamedziť drahotu u výroby, ktorá je roztrieštená v malých podnikoch, ako chce ovládať malý obchod, ktorý je značne roztrieštený? Smútne skúsenosti so stúpaním cien uhlia, dávajú nám za pravdu, keď chováme značnú nedôveru voči vláde, či ona bude vstave čeliť drahote a či nie?

Slávna snemovna! Z podrobných ustanovení zákona dovolím si pokritizovať len ustanovenie, ktoré je obsažené v odst. 5 §u 1, kde sa hovorí (čte): "Koruna československá, stanovená podle odst. 1 a 2, nahrazuje ve všech právních poměrech, které počítají s korunou československou, dosavadní měnovou jednotku v poměru 1: 1."

A dôvodová zpráva nás poučuje, že týmto ustanovením nie sú dotčené úmluvy či tuzemské, či medzinárodné, ktoré znej ú na korunu československú, vyjadrené určitým obsahom zlata. Čo to znamená? To znamená, že tá povestná t. zv. zlatá klauzula platí. To znamená toľko, že človek, ktorý sa onoho času riadil sľubom vlády, že mena bude pevná, obíde zle, lebo dostane to, čo má dostať, v devalvovanej československej korune. Ten človek, ktorý bol chytrý a ktorý sa choval voči vládnym sľubom, že koruna bude pevná, s Havlíčkovým heslom "Nič im nedajte, nič im neverte", ten, kto bol nedôverivý voči československej korune a vložil si do smluvy zlatú klauzulu, je chránený. Tedy človek, ktorý neveril československej mene, je týmto odmenený, a dobrák, ktorý mal dôveru v českoslevenskú korunu, takú výhodu nemá.

Slávna snemovňa! Niekto by mohol povedať: Ja, veď právma istota to vyžaduje, veď nemôže zákon siahať na už získané práva. Ale pýtam sa, či celá devalvácia je nie zásah na získané práva, veď tá zásada netangovať získané práva môže sa praktikovať len s istým granum salis. Jestli niekto nechce devalváciou utrpeť škodu, nech nepredáva, nekupuje za peniaze, ale nech predáva a kupuje za zlato. To je nadržovanie chytrákom, špekulantom, ktorí onoho času si do smluvy vložili klauzulu t. zv. zlatú, že v prípade, že sa stane menový zásah, oni za to istým spôsobom budú odškodnení.

Chcem ešte poukázať na to, čo vo svojej reči aj p. kol. Esterházy podotkol, totižto, že vládnym návrhom 633 vlastne sa fakticky, nie formálne, rozširuje zmocňovací zákon. Pozrime si hneď § 1. V odst. 2 máme ustanovenie (čte): "Vláda se zmocňuje, aby v těchto mezích nařízením stanovila přesně hodnotu koruny československé v poměru ke zlatu." Tedy týmto zákonom sa dáva vláde zmocnenie, aby valutovú otázku upravila vládnym nariadením. A § 2 hovorí (čte): "Hrubá váha (stříž) zlatých mincí stanoví se vládním nařízením." Teda opätovne ustanovenie, že vláda môže i do valutových otázok zasiahnuť vládnym nariadením. Vážení pánovia, myslím, že ani ten najmladší z nás sa nedožije toho, že sa budú raziť československé zlaté mince. Teraz, keď je taký nábeh k tej manipulovanej valute, môžeme predpokladať, že sa toho nedožijeme, ked, budú kurentné československé zlaté mince.

A prosím pekne, už teraz sa prenáša právo parlamentu rozhodovať v tejto záležitosti na vládu. Dosiaľ bol právny stav taký, že valutové otázky vôbec boly vyňaté z pravomoci vlády, aby tieto otázky upravovala vládnym nariadením. Vo valutových otázkach mohol rozhodovať len parlament. Tuná sa to právo parlamentu berie, práva parlamentu sa oklešťujú. A pýtam sa: Zaslúži si toho parlament? Prosím pekne, včera sa ten návrh zákona rozdal, popoľudní rozpočtový výbor v dobe, ktorú dobu každý poctivý a poriadny človek venuje nočnému spánku, pojednával túto predlohu, až do pozdných nočných hodín, a hneď druhý deň je už v pléne. Veď tento parlament pracuje so zázračnou rychlosťou a pohotovosťou, vo dne v noci. Prosím pekne, nemôže tento parlament rychle rozhodovať i vo valutových otázkach? Je snáď odôvodené poukazovanie na to, že parlament je ťažkopádny a brať z jeho pravomoci riešenie valutových otázok a tak kleštiť, obstrihovať stále pravomoc parlamentu, takže sa ten parlament konečne scvrkne na nejaký prikyvovací aparát, ktorý nebude mať inú prácu, len dávať plnomocenstvo vláde, aby vybavovala konkretné otázky, ale ten parlament nebude žiadnu otázku riešiť? Tedy i z tejto dôležitej príčiny, že sa tu obstrihujú práva parlamentu a že sa rozširuje oprávnenie vlády celkom bezzákladne, aj z tejto vážnej príčiny sme proti tejto osnove.

A konečne dívam sa na túto osnovu zákona s hľadiska politického. Každý vládny návrh, kde sa jedná o finančných otázkach, kde sa jedná o to, akú moc má vláda v otázkach finančných, menových, je par exellence politikum. Táto otázka je nielen otázkou hospodárskou, ale je aj prvotriednou otázkou politickou. A je samozrejmé, že strana ako my, ktorí sme k terajšej vláde v opozícii, musíme sa k tomuto vládnemu návrhu tiež opozične postaviť. Ponevác nemáme dôvery k tejto vláde, nemôžeme jej odhlasovať tak ďalekosiahlu pravomoc, moc nad miliardami, v ktorej vláde my žiadne zastúpenie nemáme. Aj i z tohoto dôvodu staviame sa odmietave k tejto osnove.

Ku koncu nech je mi dovolené čo som povedel krátko rezumovať. Z hospodárskych dôvodov môžeme sa kladne stavať k devalvačnému návrhu, z hospodárskej stránky je to odôvodnené. Staviame sa však odmietavo k tejto osnove a budeme proti nej hlasovať, poneváč nedôverujeme vláde, že urobí aj iné potrebné opatrenia, ktoré sú potrebné, potažne by boly potrebné, aby táto devalvácia bola úspešná. My sme sa poučili na uheľnom príklade a vôbec neveríme, že vláda bude čeliť drahote. My považujeme za chybné niektoré ustanovenia, chránenie zlatej klauzuly, my sme proti tomu, aby práva parlamentu sa obstrihovaly, aby vo valutových veciach nerozhodoval výlučne parlament, ale aby vláda mohla tiež vládnym nariadením rozhodovať, konečne, ako opozičná strana, vidiac v tom otázku dôvery, budeme aj z tejto príčiny proti tejto osnove zákona hlasovať. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Ježek.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno! Parlamentní kluby národního sjednocení pojednaly o vážné a důležité otázce, která je na programu dnešního jednání, a usnesly se, aby do této debaty vzhledem k její důležitosti a významnosti zasáhly projevem, který by zůstal historickým dokumentem pro posuzování dalšího vývoje hospodářské politiky našeho státu.

R. 1934 postavili jsme se proti devalvaci. Věrni své politice, zahájené prvním ministrem financí dr Rašínem, stavěli jsme pevnou a neměnnou měnu výše než zájem některých tříd a skupin. Jsme přesvědčeni, že dobrá, ustálená měna byla nejlepším vysvědčením pro naši samostatnost a nezávislost.

Ačkoliv byla naše Kč snížena vlastně již r. 1920, přistoupili jsme sami bez jakékoliv souvislosti se zbývajícími státy zlatého bloku r. 1934 opětovně k devalvaci. Všechny složky vytvořivší národní sjednocení stály r. 1934 proti devalvaci. Dokonce národní demokracie, která byla tehdy ve vládě, na znamení protestu proti takto změněné měnové politice rozešla se s vládní většinou. Nemohli jsme klidně snésti, když za několik neděl po prohlášení předsedy vlády o věrnosti k odkazu ministra dr Rašína, o setrvání na dosavadní výši Kč, přikročilo se k devalvaci. V listopadu r. 1933 vláda prohlásila, že přistupuje se k platovým srážkám státních zaměstnanců jen proto, že bude podniknuta velká vládní akce zlevňovací, která dokončí deflační proces u nás. Za necelé 2 měsíce místo této akce přistoupila vláda k devalvaci, která zastavila cenový pokles u nás a přinesla pozvolné, ale nezbytné pozvednutí všeobecné cenové hladiny. Nemohli jsme nésti odpovědnost za tuto nedůslednou politiku, která proti všem slibům a ujišťováním prováděla opak toho, co slibovala.

Devalvace z r. 1934 prokázala, že není oním slibovaným kouzelným proutkem, který měl zázračně roztočit kola našeho hospodářského života a o kterém bylo dokonce oficielně mluveno i v rozhlase. Naopak se ukázalo, že devalvace sama o sobě nemůže uzdraviti nemocné hospodářství. Ukázalo se, že k tomu je potřebí pořádku a rovnováhy ve všech oborech veřejného hospodářství, snížení veřejných břemen, podpory exportu, návratu od usměrněného hospodářství k hospodářství a podnikání individuálnímu, omezení státního podnikání na míru nejnutnější, reformy státní správy, úpravy cel a tarifů atd.

Bohužel, po první devalvaci nebyl rozřešen ani jediný z těchto vážných problémů našeho hospodářství, na které jsme ve svém memorandu vládu Malypetrovu upozornili. V rozpočtech se pracuje tak, že sám gen. zpravodaj posl. Remeš byl nucen prohlásiti, že za takové hospodářství může býti vláda dána jednou do event. obžaloby. Usměrněné hospodářství rozšířilo svoji působnost. S reformou státní a veřejné správy jsme stále tam, kde jsme byli před lety. Úřady nemají dobře a účelně rozdělenou kompetenci; způsob úřadování, přemíra zbytečného psaní, nedostatek odpovědnosti, zpolitisování administrativy to vše musí způsobovat těžkopádnost povážlivě nabubřelé naší administrativy. Na druhé straně právní a materiální postavení státních zaměstnanců je takové, že ohrožuje řádný a klidný chod naší administrativy. Je nutno, abychom měli politicky nezávislé a proti politické zvůli zákonem chráněné a spravedlivě placené státní zaměstnance. (Tak jest!)

Vláda odůvodňuje svůj návrh příkladem Francie, ale Blumova vláda, jež při svém nastoupení slíbila držeti pevný frank a nesáhnouti k devalvaci, svou [ ] politikou přivedla francouzské hospodářství do takového stavu, že nechtějíc přiznati zhroucení své politiky, způsobila zhroucení měny. Jednou ze závažných příčin tohoto rozvratu, který záležel v stoupání cen a útěku zlata do ciziny, byla ztráta důvěry francouzských střádalů a veřejnosti ve schopnost levicové lidové fronty vésti hospodářskou politiku Francie. Není bez zajímavosti, že francouzská vláda rozepsala půjčku ujišťujíc, že bude držeti pevný frank, ale přímo po ukončení upisovací lhůty přistoupila k devalvaci. Příslib Anglie a Ameriky, že neodpovědí na devalvaci franku ochrannými opatřeními, není ještě zárukou, že jde opravdu o světovou stabilisaci měn. Způsob, kterým jiné státy reagovaly na francouzskou devalvaci, je také dokladem, že nejde o mezinárodně dohodnutý světový měnový mír a uvolnění mezinárodního obchodu, nýbrž že se spíše obnovují závody ve zbrojení k měnovým válkám, jimiž by se ještě více zabrzdila žádoucí mezinárodní směna hospodářských statků.

Konečně i návrh francouzský o úpravě měn v Ženevě předpokládá odstranění překážek světového obchodu a zrušení devisových opatření a přiznává, že pouhá úprava měn nepovede k oživení mezinárodního obchodu. Není však dosud naprosté jistoty, že Ženeva, která tolikrát zklamala, skutečně řečenou podmínku splní.

Ve francouzské i v naší devalvaci projevuje se klamný názor, že lze měnovým zasahováním trvale překonati hospodářskou krisi, jež vznikla a udržuje se z příčin nejrůznějších, počítajíc v to také snahy států po hospodářské soběstačnosti, které podněcuje zvláště obava před vypuknutím války. Politické uklidnění je proto podmínkou trvalé obnovy hospodářských styků mezi státy. Tato měnová politika je nebezpečná právě tím, co je jejím skutečným podnětem: následky špatné hospodářské politiky nelze odčiniti měnovými pokusy. Naopak škodlivý vliv devalvace na vzrůst drahoty je ještě zhoršován tím, že t. zv. řízené hospodářství samo vyvolává rovněž zvyšování cen, omezování spotřeby a zmenšování výroby a tím nezaměstnanost. To platí o všech pokusech naší vlády, o plánování a usměrňování hospodářství.

Oživení hospodářské vyžaduje především udržení státního a veřejného hospodářství v rovnováze. Po léta trvající schodky, doprovázené ještě znehodnocováním měny, musily by vésti k naprostému úpadku. Rovnováha v hospodářství veřejném, dosahovaná hospodárností a náležitým zřením k únosnosti poplatníka, umožní teprve bezpečnost podnikání, zvýší důvěru občanstva a vytvoří podmínky k zvětšení výroby a zaměstnanosti, zvýší důchody a spotřebu obyvatelstva.

Tvrzení, že vzhledem k měnám jiných států, které devalvují, bylo třeba snížiti také hodnotu naší koruny, neobstojí před porovnáním nynější jejich hodnoty s jejich hodnotou předválečnou. Anglická libra má nyní 60 % své předválečné hodnoty, švédská koruna 56 %, norská 55 %, dánská 49 %, americký dolar 59 %, holandský zlatý 75 %, švýcarský frank 70%, lira 16%, francouzský frank 14-15 %, kdežto naše koruna nyní bude míti jen asi 10 %.

Také srovnání indexů obchodních cen našich a cizích zemí je nesprávné, protože řečené indexy vyjadřují po každé průměry cen velmi různého zboží. Na hladinu cen působí však vedle měny i vnitřní hospodářská politika, politika daňová, politika celní a tarifní každého státu, a je svrchovaně nedůsledné, když výši našich větších cen vytýkají ti, kdo se soustavně přičiňují o politiku, která drahotu způsobuje. Ostatně náš vývoz v poslední době stoupal právě do zemí s měnou sníženou, které povolují volný dovoz, z čeho je zřejmo, že jsme byli schopni soutěže i při dosavadní ceně koruny, jestliže nebyly v cestě umělé překážky: zákazy dovozů, kontingenty atd.

Nová devalvace, pro niž se vynašel eufemistický výraz "zapojení na mezinárodní měnové společenství", způsobí nepochybně nové hospodářské nesnáze.

Žádnými opatřeními vrchnostenské moci nelze zabrániti tak zvanému odůvodněnému zdražování. Budeme nejspíše jen znova pozorovati, jak se odpovědnost za následky vládní hospodářské politiky, tentokráte měnové, bude svalovati na bedra zcela nevinných živnostníků a obchodníků, na které se budou pořádat zase honičky, ačkoliv je jasné, že kdyby měli hraditi cenové rozdíly vzniklé devalvací ze svého, skončili by hospodářským úpadkem.

Živnostníci a obchodníci, kteří doposud nemají sociálního pojištění, budou postiženi také snížením hodnoty a kupní síly svých úspor, jimiž si mohli pomoci k zabezpečení stáří. Stejně budou postiženi ovšem všichni střádalové, kteří jsou u nás základem hospodářské síly a náležejí k vrstvám lidovým, jakož i všichni důchodci. (Posl. Pik: To se nestalo minule a nestane se to nyní! To je úmyslné vyvolávání paniky a zmatků v obyvatelstvu. To je neodpovědné, vy jste to dělali minule a nic se nestalo, rozrušujete tím všechny střádaly! Ke škodě hospodářského života!)

Pane kolego, domníváte-li se (Výkřiky. Místopředseda dr Markovič zvoní.), že parlament je jenom k tomu, aby nemluvil a všechno odkýval, pak by to nebyla demokracie. (Posl. Pik: Parlament není pro to, aby byl vyvoláván neodůvodněný zmatek! - Výkřiky. - Místopředseda dr Markovič zvoní.) Kdo zmatek vyvolává, nejsme my, pane kolego! (Posl. Pik: Tím nejvíc poškozujete hospodářský život! - Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Nezapomínejme, že všechny úspory byly zkráceny vlastně dvakráte: nařízeným snížením procenta výnosu (úroku) a kromě toho zmenšením hodnoty a kupní síly r. 1934 jak výnosu, tak i kapitálu samého. To platí též o všech druzích soukromého i veřejného pojištění s kapitálovou úhradou, zvláště také o pojištění sociálním, pensijním a úrazovém.

Dělnictvo a úřednictvo, všechny osoby s pevnými platy budou však vedle toho zvláště těžce poškozeny přímo zmenšením kupní síly svých platů, zejména povážíme-li, že mzdy, nehledě na devalvaci pod vlivem těžkých hospodářských poměrů, namnoze ještě poklesly a státním a veřejným zaměstnancům se dosud nezrušily srážky s platů zavedené těsně před devalvací. Vláda je povinna, když dokonce již po druhé snižuje hodnotu koruny, aby státním a veřejným zaměstnanců vrátila srážky, kterých užila na hrazení schodků svého hospodářství. Není pochyby, že rostoucí drahotou bude také dělnictvo donuceno domáhati se úpravy svých mezd, které v uplynulých letech silně poklesly, a také stoupání cen již před znehodnocením měny sráželo jejich reálnou výši pod nezbytnou životní úroveň, o čemž svědčí i úřední projevy ministra soc. péče a manifestace vládních stran proti vzrůstající drahotě.

Co zbude pak z předpokládaných výhod ze snížení hodnoty koruny při vývozu, když toto stoupání mezd a platů zvýší zase výrobní náklady? A je si vláda vědoma, jak těchto mzdových hnutí se pravděpodobně zneužije k podněcování neklidu a bouří v dělnictvu? Mohlo by se státi, že následky těchto událostí pak překvapí i ty, kdo dnes doporučují devalvaci i na útraty dělnictva a celého našeho národního hospodářství snad jen proto, aby projevili solidaritu s Blumovou lidovou frontou.

Nevěříme, že by projednávané snížení hodnoty měny prospělo také zemědělcům, ani ne zemědělcům zadluženým, neboť výnosy zemědělské práce za nynějšího řízeného hospodářství jsou vázány, takže zemědělci nemají možnosti využíti nějakých výhod z devalvace. Co sami kupují, se jim však zdraží. Tíživost dluhů se jim proto nikterak nezmenší, jako se z pravidla neulehčí těm dlužníkům, jejichž důchody nestoupnou více než vydání.

Odmítáme osnovu zákona, ale tím spíše musíme vytknouti vládě, která podle svého tvrzení "pozorně sledovala mezinárodní vývoj otázek měnových" že chystajíc znehodnocení měny, místo aby dala popud k zesílenému nákupu surovin před devalvací, dala naopak dovoz surovin do devisového řízení.

Máme dojem, že také naše vláda chce novou úpravou měny zakrýti naprostý nezdar své hospodářské politiky a že jí příklad Blumův přišel jako na zavolanou. Nemůžeme míti důvěru, že nejen splní svoje sliby při této příležitosti dávané, nýbrž že také bude s to učiniti všechna potřebná opatření, aby se nezbytné nepříznivé následky devalvace zmírnily a očekávané výhody dostavily.

Úspěch této politiky by ostatně předpokládal naprostou důvěru občanstva k vládě. Tuto důvěru nelze měřiti v daném případě projevem svobodného veřejného mínění, neboť to se vůbec nemohlo uplatniti, ježto je censura a jiná opatření úplně umlčela.

Víme, že osnova zákona bude i přes toto naše upřímné varování odhlasována. Chceme však pro budoucnost zdůrazniti svoje stanovisko. Dostalo se nám zadostiučinění v tolika věcech, které jsme hlásali; obáváme se v zájmu státu, že se nám ho dostane i tentokráte. Proto pro tuto osnovu zákona hlasovati nemůžeme a nebudeme. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)