Předseda Malypetr.

Místopředsedové: dr Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Taub.

Zapisovatelé: Vávra, de Witte.

186 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Czech, dr Černý, dr Kalfus, Machník, dr Zadina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 42 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. Mlčochovi, dr Moudrému, Polívkovi, Bečkovi, Schulzovi; na tento týden posl. Rázusovi, dr Kugelovi, Markovi, dr Rašínovi, Rechcíglovi, Stivínovi.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Stejskal, Šamalík.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Rechcígla za posl. Martináska; klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Knorreho za posl. inž. Richtera; klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. Lance za posl. dr Stránského; klub poslanců strany "Bund der Landwirte": dne 16. června 1936 posl. Kunze za posl. Viereckla, dne 18. června 1936 posl. Viereckla za posl. Kunze.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. Tichého za posl. Lance.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. inž. Karmasina za posl. dr Peterse.

Do výboru ústavně právního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Fischera za posl. dr Kellnera; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Širokého za posl. Slanského; klub poslanců čsl. strany nár. socialistické dne 17. června 1936 posl. dr Neumana za posl. dr Stránského, dne 19. června 1936 posl. dr Stránského za posl. dr Neumana.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Knorreho a Fischera za posl. dr Roscheho a dr Köllnera.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 17. června 1936, že senát projednal a schválil:

v 36. a 37. schůzi dne 16. a 17. června 1936 dodatkové dohody:

k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou ze dne 28. prosince 1925, sjednanou v Praze dne 4. prosince 1935 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. prosince 1935, č. 253 Sb. z. a n. (k tisku 202-IV sen. 1936),

k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920 o vzájemných celních slevách na hudební nás troje, sjednanou mezi vládou československou a vládou německou v Praze dne 30. prosince 1935 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 14. ledna 1936, č. 5 Sb. z. a n. (k tisku 203-IV sen. 1936);

v 37. schůzi dne 17. června 1936 ve znění usneseném posl. sněmovnou osnovy:

zákona, jímž se upravují některé právní poměry vysokoškolských asistentů (k tisku 229-IV sen. 1936) a zákona, kterým se prodlužuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění čl. I zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n. (k tisku 230-IV sen. 1936).

Dotazy posl. Axmanna: ministru veř. prací o silničních stavbách v Koutech (č. D 145-IV),

min. soc. péče, jak zachází šumperská okresní nemocenská pojišťovna s pojištěnkou Marií Langrovou z Uničova (č. D 146-IV).

Odpověď min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Wintermüllera č. D 99-IV.

počátkem schůze:

Usnesení senátu tisk 537 - přikázáno výboru ústavně-právnímu.

Zprávy tisky 536, 538, 541 a 542.

Naléhavá interpelace tisk 531.

Odpovědi tisk 504 (I až XIV).

Návrhy tisky 524, 525, 529, 532 až 535, 539, 540, 543, 545 - přikázány výboru iniciativnímu.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 266) zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (tisk 542).

Zpravodajem je p. posl. dr Novák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Novák: Slavná sněmovno!

Když básník Goethe jako stařec 80letý psal epilog ke grandiosní básni "Faust", k níž udělal si plán jako mladík 18letý a na níž pracoval celý svůj život, tu si tam posteskl slovy "Tak u konce jsem s tragedií svojí, již vposled tesklivě jsem dokonal.˝ Uvědomil si totiž, že ani jeho genius nestačil na zvládnutí toho ohromného problému, smyslu života lidského. Uvědomil si, že život lidsky není jenom jeden den, že je to mládí i stáří, že jsou to dějiny, že je to celá náplň ve všech světlých i temných stránkách. Byla by to práce titanská a ani genius sebe lepší nemůže problém ten rozřešiti.

Já jako zpravodaj výboru rozpočtového, "si licet parva componere magnis", možno-li malé věci srovnávati s velkými, jsem asi v podobném postavení jako Goethe, a myslím, také ostatní členové oné pověstné rozpočtové sedmy, kteří jsme se všichni ve spolupráci snažili vykonati dílo dobré při reformě zákona o přímých daních.

Když jsme přistupovali k tomuto úkolu, měli jsme na mysli dvě vůdčí myšlenky: Nejprve zlepšiti daňový systém po stránce spravedlnosti nebo aspoň aequity, t. j. slušnosti, a za druhé chtěli jsme zlepšiti nepříznivý poměr, který je mezi poplatníkem a státní finanční správou. Slavná sněmovno! Ani já, ani moji spoludruzi v té práci, ani celý rozpočtový výbor nejsme tak domýšliví, abychom si řekli, že se to dílo podařilo. Daně, to je také výtvor řady věků, je to výtvor smýšlení té které doby. V daňových systémech se odrážejí myšlenky dne, a není možno daně odpovídající spotřebám doby stanoviti tak, aby vyhovovaly hospodářskému i společenskému složení a stavu ve státě té které doby. Daně se opozďují velice za skutečným životem, a proto mnohé myšlenky, které v nich jsou uplatněny, už neodpovídají smýšlení doby nové.

K čemu se můžeme přiznati, jest, že jsme chtěli provésti trochu zlepšení. A jestliže, slavná sněmovno, budete cítiti v této osnově nějaké nové myšlenky, chápejte je jako náznaky nového řádu, který se tvoří, a které našly výraz ponejprv zde v této naší daňové předloze. Já - a jistě vy všichni - víme dobře, že poplatník nikdy nebude spokojen se žádnou daňovou reformou, ať bude jakákoliv. Daně jsou namířeny proti jeho sobeckosti, a proto se musíme alespoň vynasnažiti, aby poměr mezi ním a finanční správou byl aspoň snesitelný.

Slavná sněmovno! V zájmu našeho pracovního daňového souručenství se musím vypořádati s určitými názory, které byly proti naší činnosti v tisku jednoho směru uplatňovány. Všimněte si podivného zjevu. Byl čas, kdy poslanci Národního shromáždění byli peskováni za to, že prý nedělají nic iniciativně; byli srovnáváni s manekýny, kteří jsou jenom postrkováni. Bylo líčeno, že jejich práce záleží v tom, že udělají někde na písmeně háček nebo za slovem čárku, ale že iniciativně se nezúčastní na vedení státu. To bylo v době, kdy jsme ještě neměli zmocňovacího zákona a kdy sněmovnám byla dána plná volnost se uplatniti při práci zákonodárné. Nyní se však karta obrátila, a byli jsme zase v určitém tisku napadáni proto, že jsme chtěli reformovati důkladně, že jsme se nechtěli spokojiti jen s oškubanou předlohou, jak jsme ji dostali na poslanecké stolky. Byli jsme napadeni proto, že jsme chtěli v době, kdy působnost Národního shromáždění - je třeba toho litovati je značně okleštěna a kdy je omezena zmocňovacím zákonem, podrobili zkoumání dosti důkladnému předlohu, která za všech dob patřila k výsadám sněmů zákonodárných. Slavná sněmovno, já v tom cítím vliv těch, kterým právě iniciativnost parlamentu v této osnově byla velice nepříjemná a kteří se chtěli proto pokusiti o diskreditování tohoto sboru, že nemá smyslu pro potřeby státu.

Slavná sněmovno, domnívám se, že je třeba opravdu, aby nejenom v otázce daňové, nýbrž i jinak byla zesílena iniciativnost poslanecké sněmovny i senátu. Podívejte se na těžkou práci vládních činitelů. Jsou vyčerpáváni, nestačí ani nervově, ani časově, a to veliké zatížení vede k tomu, že mnohé osnovy, a to hodně důležité, vycházejí ven a nenesou pronikavé známky zlepšení. Je to psychologicky pro vládu přirozené. Ona jde a musí jíti cestou nejmenšího odporu. Quieta non movere - máme-li pokoj, tak to nerozbuřujme. Působí zde styky hospodářské, styky finanční, působí zde, řekl bych, i společenské styky, takže se vláda vyhýbá - musí to tak dělati - problémům, které by jí mohly ztížiti její práci. Proto pronikavé změny v zákonodárství můžeme čekati jediné od iniciativy zákonodárných sborů, a jestliže bychom dopustili, aby se tato iniciativnost neprojevovala nebo nemohla projevovati, pak mám obavu, aby se potom ty reformy nedělaly jinou cestou, již ne v demokratickém systému státním. V nejhorších případech to končí také tak, že pronikavé změny hospodářské a společenské dělají se potom i revolucí.

Slavná sněmovno, máte na stolcích osnovu zákona a pamatujete si, jak vypadal původní vládní návrh, a cítíte z toho, jak byl oškubán proti tomu, co nyní vyšlo z práce rozpočtového výboru.

Nyní obraťme se k problému samému. Jako předpoklad jsme měli, že daňová osnova, jak vyjde z naší spolupráce v rozpočtovém výboru a rozpočtové sedmy, nesmí vynésti pro stát méně než vládní návrh. Pod tímto hlediskem dívali jsme se na vládní návrh a zaujali jsme dvojí stanovisko. Zkoumali jsme celý zákon o přímých daních s hlediska spravedlnosti a aequity a za druhé jsme jej posuzovali s hlediska poměru mezi poplatníkem a státní finanční správou.

Mám-li referovati o tom prvním zpracovávání, pak musím připomenouti, že v podstatě vládní návrh zaváděl jen jednu daň - rentovou, poněvadž úprava, která tam byla o dani výdělkové, byla tak nepatrná, že zmizela svým výnosem oproti dani rentové. Slavná sněmovno, my jsme se tedy obrátili ke zkoumání spravedlnosti anebo aspoň aequity k vládnímu návrhu v oboru daně rentové. A přiznám se vám, že jsme zde měli velice těžké postavení a že naše úvahy byly po této stránce velice vážné. Uvažovali jsme, že sice rentová daň je také daní výnosovou, ale když jsme si uvědomili, že rentová daň zvýšená o 100% bude se dotýkati nejen těch, kteří mají aspoň daňové minimum, nýbrž i těch nejmenších, i vdov a sirotků, pak jsme stáli před osudným rozhodováním, máme-li to povoliti či ne. Na konec jsme se přiklonili ke znění vládního návrhu, a to proto, poněvadž považujeme nynější stav státu za velice vážný, kdy k obraně jeho - a toto znamená obranu - musí přispěti nejen zámožný, nýbrž i slabý. Když si rodina buduje rodinný dům, přinášejí kamínky a cihly i malé děti, které jinak práci podrobeny nejsou, i ty pomáhají k velkému svému dílu. Tedy při úvaze potřeb státu jsme se rozhodli akceptovat toto zvýšení. Ale já dívám se na to tak, že toto stanovisko nám teprve dalo pevný mravní postoj, že jsme mohli rozřešiti a že jsme rozřešili tak, jak je to v tomto zákoně, i jiné problémy daňové, kde odpor nebyl jen u poslanců, nýbrž kde odpor byl u všech mocných činitelů ve státě a uplatňoval se všude velmi vehementně. Řekl bych, že přijetí zvýšení rentové daně bylo klíčovým postavením naší reformy daňové, a opírajíce se o fakt, že jsme zatížili daňovou reformou vdovy a sirotky, necouvli jsme a rozřešili jsme i otázky, o nichž jsem se zmínil, kde jsme se museli podívati na některé problémy, dosud v daňovém zákoně neuplatněné a neřešené.

Slavná sněmovno! Dovolte mi, když budu naznačovati o co jde, abych zde pronesl úvahu trochu teoreticky všeobecnějšího rázu. Jde o postavení silných kapitálových asociací k daňovému systému. Dnešní hospodářská struktura v těchto asociacích ztratila již dávno individualistický charakter, ale přes to těch výhod zbylých i z toho individualistického zákonodárství se houževnatě drží tam, kde je to ku prospěchu. Kdo vládne dnes velkými kapitály, nevládne kapitály svými, poněvadž ty kapitály jsou namnoze povahy anonymní, ať jsou to akcie, vklady v bankách, neboť jsou to vklady u bank a peněžních ústavů, upotřebené jako provozovací kapitál v oněch hospodářsky kapitálově silných společnostech. Tedy dnes můžeme říci, že ti, kteří vládnou na hospodářském poli velkými kapitály, nevládnou z převážného procenta kapitály svými, nýbrž kapitály, které jsou jim jen jistým způsobem svěřeny do správy. Druhou věcí potom je prosperita. Vždyť víte, že na prosperitu a hospodářský výsledek těchto závodů působí čím dále tím více zákonodárství a různá opatření státní, nikoli soukromá iniciativa předsedů, ředitelů nebo jednatelů toho všeho. A tak, když už mluvíme o hospodářském výsledku, domnívám se, ze hospodářský výsledek a platy, které z toho resultují, nejsou jenom věcí těch, kteří si je dali, nýbrž že jsou také věcí státního kolektiva, státního společenství, jednak z toho důvodu, že peníze tam svěřené a pracující musejí mít jako svého prokurátora státní pospolitost, jednak že výnos, prosperita je závislá na různých státních nařízeních. Víme, že k provedení této myšlenky se nehodí daňový zákon, že k tomu není nejvhodnějším instrumentem. Jestliže jsme však použili daňového zákona, abychom provedli jisté korektury, je to s naší strany upozornění, abychom neváhali s provedením reforem hospodářského a společenského řádu, jak toho vyžaduje dnešní chod společenský a hospodářský.

Co jsme tedy udělali v tomto směru? Jednak neodpočítáváme od základu daně důchodové dary, které tvoří součást služebních požitků a jsou jinou jejich formou, jestliže přesáhnou částku 20.000 Kč. Dále jsme postihli platy - ať v jakýchkoliv formách a pod jakýmkoli titulem - výdělkovou daní u podniků, které je vyplácejí, jakmile přesáhnou 250.000 Kč. Abychom pak zabránili dvojímu zdanění, upravili jsme kvotu tak, aby obě daně, t. j. daň výdělková a daň z vyššího služného, daly dohromady tolik, kolik by vydala při normální sazbě jenom jediná daň, totiž daň výdělková. Dále jsme upravili otázku holdingu. Když hospodářský výnos, dividenda nebo podíly ze zisku nějakého závodu přecházely do pokladny jiného podniku, podrobeného zvláštní dani výdělkové, byly až dosud osvobozeny od zdanění zvláštní daní výdělkovou. To sloužilo k tomu, že zde unikaly těžké desítky milionů zdanění výdělkovou daní. Jako důvod pro to se uvádělo, že to má napomáhati repatriaci československých hodnot dislokovaných v cizině, a snad se i stalo, že sem byly převedeny některé takové hodnoty. Domnívám se však, že tento efekt zdaleka nesplnil to, co zde bylo dáno státem ve formě této úlevy; ustanovení o holdingu stalo se prostředkem, jak pomocí výměny balíků akcií utéci zdanění. My jsme tuto otázku rozřešili tak, že výnos holdingu bude postižen aspoň takovým procentem, jaké by odpovídalo rentové dani z těchto dividend, ovšem promítli jsme to do výdělkové základny druhých podniků, do jejichž pokladen výtěžky ty plynou.

Rozřešili jsme otázku platů societerních organisací, jednatelstev, představenstev, nebo jaké názvy všechny mají.

Slavná sněmovno! My máme organisován hospodářský život podle různých hledisek. Některé organisace jsou moderního typu, jiné zastaralého, některé jsou tak pružné, že umožňovaly zaříditi to tak, aby zisk, výnos, sám o sobě pěkný, byl úplně rozdělen anticipačně, ve formě platů jednatelů, po př. společníků, takže ty závody platily pouze minimální daň, jak ji ukládá zákon o zvláštní dani výdělkové. Slavná sněmovno! I po této stránce domnívám se, že jsme učinili dobrou práci. Nesmíme totiž zapomenout, že nebudou-li platit daně ti, kteří je platit mohou, kteří ty prospěchy a zisky mají, pak musíme daně vybrat od širokých vrstev.

Slavná sněmovno! My jsme nemohli zavírati oči před faktem, že obzvláště všeobecná daň výdělková je těžkým břemenem drobných poplatníků, ne sice sama svou výší, nýbrž tím, že na ni jsou zavěšeny přirážky jednak příliš vysoké, jednak od místa k místu se měnící, takže to znemožňuje vytvoření bezpečné politiky v samosprávě. Velevážení, připomněli jsme si, a i když jsem k tomu nebyl oficielně zmocněn, tedy po názorech, pronesených v rozpočtovém výboru, mám oprávnění prohlásiti, že je třeba řešiti otázku samosprávných financí a potom samosprávných přirážek, což se musí nutně promítnouti i do výnosů a zatěžování všeobecnou daní výdělkovou. To byl, v hlavních rysech, první problém, jejž jsme řešili.

Druhý problém je vypořádati se s hlubokou nedůvěrou, která je mezi poplatníkem a finanční správou. Slavná sněmovno, já vím, že nikdy nebude příliš velké lásky mezi poplatníkem a berní správou nebo berním úřadem. O tom si neděláme žádných ilusí, ale něčeho je třeba: je třeba zjednati jasno, aby poplatník věděl, na čem s finanční správou je. Je faktem, že finanční správa nezvládla zákon dosud platný, zákon o přímých daních, že nezvládla novou myšlenku, aby se daně vyměřovaly na běžný rok podle hospodářského výtěžku téhož roku, aby se vyměřovaly v roce příštím a zatím aby se v běžném a následujícím roce, dokud nepřijde platební rozkaz, platily zálohy. Nevyřizovaly se předpisy, nevyřizovaly se rekursy a placené zálohy a zase zálohy a zálohy způsobovaly takový zmatek, že se poplatník domníval, že se s ním nenakládá docela spravedlivě. Ten systém byl teoreticky správný, hlavně berní správa měla jasno, měla hospodářský výsledek, když předpisovala daň, prakticky to však způsobovalo na berních úřadech tak velké obtíže, že pomalu ty úřady, ačkoliv množství pracujících úředníků bylo rozmnožováno, nemohly splniti, aby byly á jour. Situace by byla dobrá, ještě dnes by se byla zachránila, kdyby bylo možno odpustiti daně za jeden rok. Ono se to, aspoň účetnicky v jistém směru udělalo. Ovšem nedalo se to udělat za platnosti starého zákona. Této otázce jsme věnovali plnou pozornost a uvážili jsme všechny stížnosti, které se nahromadily za 10 let nejen u finanční správy a úřadů, nýbrž i na stolcích poslanců a v sekretariátech politických stran.

Hlavní stížnosti byly v tom směru, že přísnost finančních úřadů přesahuje míru rozumnosti, že poplatník velice snadno upadne do kontumace a pak je vyřazen ze spolupůsobení při vyměřování daní. Vím, že nesmíme brát v úvahu všechny stížnosti, které se octnou v novinách, za bernou minci, neboť mnoho je přehnáno, mnohé se opakuje a mnohé stížnosti nesměřují proti zákonu o přímých daních, nýbrž proti zákonu poplatkovému, ale přes to musíme říci, že se rozšířila a stupňovala hluboká nedůvěra občanů k finanční správě a celému státu.