Pondělí 22. června 1936
Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Taub, dr Markovič,
Langr, Košek, Onderčo.
Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.
186 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády
dr Hodža; ministři dr Czech, dr Černý,
Machník, dr Zadina.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha: jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi
poslanecké sněmovny.
Sněmovna jest způsobilá jednati.
Slavná sněmovno! (Poslanci povstávají.)
Opět jeden z členů sněmovny odešel
z našich řad: Muž, jenž ještě
před jedním a čtvrt rokem zasedal na tomto
stolci, nedávný předseda sněmovny,
doktor honoris causa František Staněk není
již mezi živými.
Právě pro tu ohromnou životnost, kterou Staněk
projevoval jmenovitě v činnosti veřejné,
nelze lehko uvěřiti, že by již nikdy nevystoupil
na jeviště života.
Městečko Strmilov bylo jeho rodištěm
před 69 lety, roku 1867, tedy v době, kdy všechen
český i státní rakouský život
přeměňoval svůj obsah i své
formy. Staňkův činný duch počal
pracovati nejprve ve své obci a poté v kraji, jakmile
se v životě poohlédl, když již v
25. roce musil po smrti otcově převzíti rodinné
hospodářství.
Ukázal se dobrým hospodářem, neboť
poznatků vlastních i studií na technice zužitkovával
ve prospěch obce i kraje. Proto se záhy dostal do
samosprávy obecní i okresní, ba i do zemského
sněmu i do říšské rady.
Staněk pro svého iniciativního ducha
byl vždy osobou vůdčí. Nikdy mu nechybělo
nápadů, ale také nikdy síly, houževnatosti
a hlavně obratnosti k jejich provádění.
Stál vždy na pevné půdě fakt
a hotových poměrů, ale nikdy nepřestal
počítati s možnými změnami, naopak
na ně se připravoval a jim se přizpůsoboval.
Hbitosti jeho ducha nestačil jen jeden obor činnosti,
naopak, chtěl obsáhnouti mnohé a všechny.
A tak vidíme Staňka hned jako iniciátora
v oboru zemědělského hospodářství,
jako buditele malorolníků ke sdružování
a ke zlepšování výrobních i odbytových
poměrů.
Vidíme Staňka jako průbojníka
venkovského úvěrnictví a zakladatele
peněžních útvarů od malých
až k největším, od družstev a záložen
až po banky a svazy. Vidíme ho jako praktického
národohospodáře, jenž vyciťuje
potřeby místa a lidí a podle nich dává
podněty či podporuje nová nebo dosavadní
odvětví hospodářská a výrobní.
Uměl naslouchati hlasům a potřebám
lidu i kraje a všude bylo jeho pobádající
slovo, po mocná ruka a zakročující
energie, aby pomohla celku i jednotlivcům. A pro všechny
měl pochopení. Je málo lidí, kteří
pěstovali tolik přímého styku s lidmi
jako on, styků osobních i písemných,
styků soukromých i veřejných, zejména
na přečetných schůzích. A jeho
všudybylá povaha vedla ho nejen k příteli
a stoupenci, nýbrž i k protivníkům a
odpůrcům, a tak mnohé se objasnilo, uhladilo,
urovnalo, z protivnictví proměnilo ve snášenlivost,
ba i v součinnost.
I když ochuravěl, překonával svoji nemoc,
jen aby neztratil nit činnosti a styku. Sama sebe i jiné
přesvědčoval o své nevyčerpatelné
odolnosti, s kterou se snažil přemáhati všechny
obtíže, o něž v životě veřejném
není nouze. Ještě tři dny před
smrtí opustil léčení a chvátal
do Znojma vítat presidenta republiky na jeho cestě
Moravou, která jemu, rodákovi z Čech, stala
se druhou rodnou zemí.
Ať činil cokoliv, byl vždy typem rolníka,
jenž jako strom má své kořeny hluboko
v zemi, ale kořeny tyto rozšiřuje do široka
a stín větví prostírá co nejšíře
a nejdále. Takový byl Staňkův
regionalismus, že cítil se všemi svého
kraje, v němž se narodil, i kde později zakotvil
a kde se mu zalíbilo. Jeho pomocná ruka byla ochotna
každému a vždy.
Jeho politická činnost se však nikterak nevyčerpávala
péčí o zájmy volebního kraje.
Jak na sněmích zemských, tak na radě
říšské věnoval svou pozornost
a práci všem odvětvím zájmů
celého národa českého, a to nejen
hospodářským, nýbrž i kulturním,
sociálním, a především ovšem
zájmům národním,
Československo mu bude vždy vděčiti
za to, že vycítil, že další cesta
v hranicích rakouskouherské monarchie není
možna, a že v říšské radě
vídeňské, zasedající r. 1918
neváhal státi se mluvčím lidu a veřejně
projeviti odhodlání Čechů i Slováků
znovuzříditi vlastní a neodvislý stát.
Vytvořil tím jasnou situaci doma i před světem
a urychlil vývoj poměrů k dnešnímu
stavu a k dnešní formě Evropy.
V novém Československu Staněk zaujal
pro svou energii čelné funkce politické i
vládní: zprvu byl ministrem veřejných
prací, pak pošt, pak i zemědělství.
V roce 1932 zvolen byl předsedou naší sněmovny
poslanecké a přes všechnu chorobu také
zde vyvinul energii a iniciativnost mající za cíl
prokázati neodvislé a vůdčí
postavení parlamentu.
Před rokem pro chorobu opustil křeslo předsedy
a dnes po roce truchlíme nad jeho mrtvolou všichni.
Děkuji vám, že jste tomu dali výraz
povstáním, jímž jste doprovodili moje
slova. (Poslanci usedají.)
Končím schůzi na znamení smutku a
sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se
příští schůze konala dnes za
10 minut, t. j. ve 3 hod. 40 min. odpol., na jejímž
pořadu budou nevyřízené odstavce pořadu
této schůze.