Slavná sněmovno, mám obavy, že při té spoustě novel jsme v situaci, že ani členové zákonodárných komor nestačí přečísti všecko to, co je jim na stoly chrleno. Buďme jednou upřímní a řekněme si, že je absolutně vyloučeno, aby takový gigantický zákon, jako je státní rozpočet republiky Československé, mohl býti vůbec svědomitě prostudován všemi členy Národního shromáždění, kteří také za odhlasování tohoto zákona přejímají odpovědnost. (Posl. dr Mareš: Jak se to má jinak dělat?) Slavná sněmovno, má se to dělat jinak. O to právě jde, prosím, pane kolego, aby se to jinak dělalo. Poslouchal jsem zde váš projev jako referenta k této osnově. Čtyři další novely jste k ní ohlásil, poněvadž jste sám uznal, že tato osnova je nedostačující. Protože však nevěřím, že autorem této osnovy je poslanecká sněmovna, nevěřím, že autorem této osnovy je senát, a nevěřím, že jejím autorem je vláda, přesto, že je to návrh vládní, očekával jsem od našich právníků, těch starých právníků z advokátní komory, kteří tolik plaidují pro větší právnickou erudici naší mládeže, že se nám tady pochlubí něčím dokonalejším a že nám ukáží skutečně po těch všech kritikách, jak se mají dělat zákony v demokratickém státě. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Důvodová zpráva k této osnově má dvojí ironii. Na jedné straně říká, že prý u nás budujeme nově nějaký právní řád, a říká tu přímo, plaidujíc pro vyšší erudici, že je nutna zvláště v dobách nově budovaného právního řádu. Domnívám se, slavná sněmovno, že už 18 let neděláme nic jiného, než že ten starý dobrý právní řád všemi těmito novelami kazíme.

Druhá věc, která zde je, je to věčné plaidování pro vyšší úroveň. A tu musíme, prosím, přistoupiti k druhé vážné námitce, na čí účet se znovu tato věc děje. Domnívám se, slavná sněmovno, že tato osnova doplňuje organicky celý systém, který u nás spatřujeme v zákonodárství již po několik let. Staří fiskalisté nás učili, že prý se má jíti vždycky cestou nejmenšího odporu. Zdraží se sirky, zdraží se maso, zdraží se chléb, zdraží se sůl a pivo, a já se obávám, slavná sněmovno, že osnovy zákonů, které zde v poslední době byly odhlasovány, nejsou ničím jiným než pokračováním v této staré osvědčené praksi starých fiskalistů. Všechny tyto osnovy ve svých důsledcích jdou - a přiznejme si to - směrem dolů, směrem k bezbranným chudým lidem, kteří se brániti nemohou, a jdou - a to je, prosím, dnes už věc generační - také směrem k mladým lidem, kteří se rovněž brániti nemohou. Z toho se, slavná sněmovno, stala soustava, která je nedůstojná demokracie, která o sobě tvrdila od svého vzniku, že chce sledovati ušlechtilé ideály sociální.

Co to bylo, slavná sněmovno, co tu bylo odhlasováno v minulé schůzi poslanecké sněmovny? Byla to konverse státních dluhopisů na 50 roků, směrem nejmenšího odporu, třeba i k těm, kteří se doposud nenarodili, protože, slavná sněmovno, až budeme platiti tyto dluhy, nebude tu v celé sněmovně seděti už nikdo z nás. Já chápu, že ve státním hospodářství jsou nutné podobné zásahy, já vím, že jsou nutné podobné přesuny, ale račte mně, prosím, odpověděti o největší části dluhů, které jsme konvertovali na záda našich příštích generací, co jste jim zde za to nechali, kdo se za ty dluhy, které my dáváme na záda příštím generacím, aspoň najedl? A dnes, slavná sněmovno, je ohlašována panem ministrem financí nová půjčka. My přes to, že jsme zde viděli zjev, s nímž nemůžeme souhlasiti, vyslovujeme již předem plný souhlas s projevem pana ministra financí, a já věřím, že to budou zejména naši mladí lidé, naši příští vojáci, kteří se dají všichni do služeb propagandy této půjčky, o níž bohužel nezjišťujeme, že by to byla půjčka veřejná, protože nám by, slavná sněmovno, velmi záleželo na tom, kdo bude mezi prvními upisovateli půjčky, která je určena vrcholným potřebám naší národní armády.

Slavná sněmovno, tento systém jde dále. Copak je kontingentace výroby? Což to není opět cesta směrem toho nejmenšího odporu ? Kontingentace výroby je podlamováním podnikavosti mladých lidí, kontingentace výroby je menší kus chleba, nebo žádný chléb těm, kteří přicházejí. Což to nevidíme u nás, když se jedná o pomoc zemědělci na příklad kontingentací margarinové výroby? Nejde to, slavná sněmovno, opět cestou nejmenšího odporu, neznamená to vyřazení dělníků z práce, když se mluví o pomoci zemědělci určovanou monopolní cestou? Což to není znovu cesta nejmenšího odporu, neodnese to především ten nejmenší, nejchudší člověk se svou hromádkou malých dětí? Když se dělají úspory ve státní správě, uspoří se na výchovném. Kdo to odnáší nejvíce ? Na dvě děti dáváte výchovné, ale člověk, který státu vychovává 5 budoucích vojáků, je z těchto výhod vyřazen, poněvadž tento stát, slavná sněmovno, asi nepotřebuje populace, tento stát je vámi asi již dobře zajištěn.

Slavná sněmovno, náš mladý venkov si velmi stěžuje na velikost, neúměrnost a nespravedlnost převodních poplatků u dědické daně, neboť ty znovu postihují mladé lidi, naše mladé kamarády na venkově, kteří musejí ze svých dílů, ze svých statečků a hospodářství, které dostanou, vyplatiti bratra na studiích a musejí zaplatiti věno své sestře. Znovu se jde cestou nejmenšího odporu.

Mluví-li se o nutnosti pomoci našemu obuvnickému exportu, co se udělá? Jde se znovu cestou nejmenšího odporu a zničí se celé tisíce ševců. Mluví-li se o gentském systému, račte si položit otázku, kdo z toho gentského systému co má. Jsou to ti mladí lidé, kteří jsou nám každým rokem v celých desítkách tisíců chrleni ze škol a z dílen, kde si je nechá mistr do 18 let, protože nemůže snést sociální břemena, nemůže snést daně, které jsou mu vyměřovány?

Slavná sněmovno! Novinářské pojištění je opět něco podobného. Vláda je dotovala - a jděte se dnes podívat, jaké podivuhodné důchodce má toto novinářské pojištění a kolik z něho budou mít mladé generace novinářské, které budou 30-35 roků na toto pojištění platit! Pan Muna toto novinářské pojištění má, pan Muna je důchodcem, ale nikdo z mladých lidí, kteří poctivě platí své příspěvky, neví, zbude-li ještě jednou na něho.

Znovu se mluví o zprostředkovatelnách práce. Snad nevěříte, že politické strany, které přímým nebo nepřímým způsobem dostanou zprostředkovatelny práce do svých rukou, budou tam posílat mladé hochy, nevoliče od 18 do 21 let? Na těch pochopitelně zájem nemají a proto se znovu jde osvědčenou cestou nejmenšího odporu.

Slavná sněmovno, co jiného znamenaly bytové zákony, ty věčné novely k novele, které jsme zde viděli 18 roků ? Copak to není cesta nejmenšího odporu, pořád jenom chránit zájmy jedné generace, častokráte i pensistů, a posílat na periferii Prahy do novostaveb mladé lidi, dnes 30leté, kteří by se měli oženit, kteří by měli založit ne pro sebe, nýbrž pro stát, pro budoucnost a velikost národa rodiny, aby tam platili drahé činže v novostavbách? Co jsou to ty stavební podpory, co je to regres ? Co z toho mají mladí lidé? Je to problém specificky generační. Podívejte se na remunerace ve státních úřadech, které nikde v rozpočtu nenajdete. Je to záhadné šuple, které je v každém ministerstvu. Položte si otázku, dostávají-li renumerace tak, jako je tomu v cizině, mladí snaživí lidé, aby odměna byla vzpruhou pro jejich budoucí práci, kterou vykonávají pro stát. Slavná sněmovno, nebudu ani mluvit o aspirantském nařízení, ale račte si všimnouti započítávání let vojenských. Vždyť to byla jedna generace, která si započetla dvojnásobně i trojnásobně svoje válečná léta, zatím co jsou dnes u nás ještě celé obory veřejné správy, kde mladý člověk, sloužící poctivě čsl. armádě, nemá svoje léta propočítána. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno, když se mluví a dvojích i trojích příjmech - nemluvil bych o té věci, je otřepaná, ale zmínil se o ní už pan předseda vlády - kteří to jsou lidé, kteří tyto příjmy dostávají? Jsou to lidé vyšších kategorií, lidé, kteří mají politický nebo hospodářský vliv, že si takové příjmy a taková zaměstnání mohou opatřiti. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno! Když se podíváme na př. na zákon o filiálkách, u nás pořád ještě bují filiálky obrovských zahraničních domů, s těmi se nedělá absolutně nic, ale mladý živnostníček, který si otevře na periferii svoji živnost, kde jsou kolikrát někde v bloku tři domy, který neví, komu by prodával, jde dneska do centra Prahy a snaží se otevřením prostého krámku si nahraditi deficity, které tam má, to, prosím, považuje ministerstvo obchodu dnes za filiálky. (Výkřiky posl. Uhlíře.) Výklad se najde, pane kolego, pro všecko. (Posl. Uhlíř: To bychom se dostali moc daleko!) Já s vámi souhlasím, ale na ty velké si nikdy nebudete troufat, a na ty malé jste našli vždycky jen karabáč. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno! Když se u nás dělají výhody pro družstva ... (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kut (pokračuje): ... když se odpisují daně, kdo to odnáší? Malí živnostníci, kteří daně musí doplatiti, poněvadž, podívejte se do našich statistik, máme pouhou 1/4 našeho národního důchodu zdaněnu. Když se sanují banky, jde se cestou nejmenšího odporu a odnesou to poplatníci, když se dělají kartely, jde se cestou nejmenšího odporu a odnesou to malí podnikatelé, a když se mluví o Fénixu, odnesou to pojištěnci. (Výkřiky posl. Vallo.) Na mne nekřičte, s vámi já nemluvím.

Místopředseda Langr (zvoní): Pane řečníku, řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kut (pokračuje): Slavná sněmovno! A nyní se jde cestou nejmenšího odporu také na právníky. Víme, že pomoc advokacii je věcí národní cti. Slavná sněmovno, mezi námi bude jenom rozpor v tom, jak se ta pomoc má státi. Plaiduje se pro větší erudici. Domnívám se, že většího vzdělání by dnes potřeboval kdekterý obor, že by ho potřeboval exportní průmysl, že by ho potřebovaly naše živnosti atd. Mně jsou známy poměry advokátů, jsou hrozné, dva až pět jich je často v Praze v každém domě. Mně je známo, kolik je insolvencí, kolik je manifestačních přísah u našich advokátů, mně je známo, kolik pražských advokátů nemá dnes na telefon, vím, že nějakých 170 advokátů nemůže dnes zaplatiti 330 Kč ročního příspěvku komoře. Ale dělat to touto pochybnou cestou je opravdu více než žalostné. Spolek advokátů v Hradci Králové nám do toho znovu plácne klasickým argumentem, když řekne, že jim vlastně jde o to, aby mladí koncipienti tím, že se jim prodlouží koncipientská doba, přinesli si větší finanční fond pro založení své budoucí kanceláře.

Slavná sněmovno, poměry advokátních koncipientů neodpovídají tomu, co nám říkají hradečtí advokáti. Stát zde dal našim advokátům krásný vzor v aspirantském nařízení. Dnes už se v pražských kancelářích přijímají volontéři bezplatně a není pravda, že se dodržují ustanovení, že koncipienti mají míti minimum 800 Kč měsíčně. Máme lidi placené 200 až 300 Kč, kteří jsou po 2 letech posíláni na substituci k soudům, k prvnímu roku chodí za pány dokonce už také slečinky, po třech letech mohou dělat advokátní zkoušku. Na tom jste nezměnili absolutně nic - a najednou je tu neupřímná řeč o erudici. Brněnská advokátní komora tomu dala korunu tím, že žádala určitý prospěch absolventů našich právnických fakult, našich doktorů. Pánům by mělo býti také známo, že Antonín Randa praskl při judiciální zkoušce, načež se za 3 roky na tento předmět habilitoval (Veselost.) a stal se juristou, na něhož může býti celý československý národ dodneška hrd. zde vidíte, jak to vypadá s tou erudicí a s náhodností zkoušek.

Další věcí, která tu v této souvislosti stojí za zmínku, jsou nemožná rozhodnutí komory, žádající za koncipienta příspěvek od 250 Kč až do výše 20.000.Kč. V Praze je advokátní kancelář, která zaměstnávala 10 koncipientů, a v okamžiku, kdy bylo vydáno toto rozhodnutí, propustila všech 10 a přijala zpět jenom 4; ostatní obstarává slečinkami. Berní správa nám to udělala rovněž šalamounsky: vypočítala, právě tak jako u holičů, že prý každý koncipient vydělá svému šéfovi 40.000 Kč. To si potom každý advokát rozmyslí, aby zaměstnával právnický dorost.

Slavná sněmovno, uplynula moje řečnická lhůta. Prosím jenom, abyste věnovali ještě pozornost námitce, kterou rovněž postrádám v této malé advokátské novele. Našim advokátům škodí dnes tolik rozbujelá živnost fušerů, pokoutníků, vyrovnávacích a konkursních správců, inkasních, revisních, daňových, poradních a jiných kanceláří. Máme docela určité právní konsulenty se šestiměsíčním švindlkursem ...

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta plynula.

Posl. Kut (pokračuje): ... které zaměstnávají velké firmy.

Obávám se, slavná sněmovno, že vyslovíte-li souhlas s touto osnovou zákona, který je neúplný a který nepomůže advokátnímu stavu, otevřete dveře dalším možnostem, protože za nimi přijdou dnes lékárníci a inženýři, zítra lidé, kteří už dnes tolik plaidují pro uzávěru živností, přijdou lidé, kteří budou žádati prodloužení učební doby v řemeslech pro dělníky, a uvidíme potom, jaký odpor se zvedne v socialistických lavicích. Domnívám se, že cesta, kterou nastupujeme, je cestou špatnou. Jde znovu cestou nejmenšího odporu, nikomu nepomůže. Za rok budeme opět tam, kde jsme byli. Byla by řada jiných možností, kterými by se dalo pomoci. Marně se mluvilo o zřízení nižšího správního soudnictví. Slavná sněmovno, nemáme žádného zákona, který by trestal toto vinklování, nemáme hotovu reformu právnického studia, nemáme hotovu řadu věcí, o kterých jsme předpokládali, že budou předcházet tomuto novému dílu naší legislativy. Já i můj klub budeme hlasovati proti této osnově. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Clementis. Dávám mu slovo.

Posl. dr Clementis: Vážení!

Navrhovaná osnova je zase malým, ale typickým príkladom na to, ako i takúto dielčiu otázku, ako je existenčná otázka právnického dorastu, nemožno, rešp. nevedno za dnešnej situácie, za dnešných politických pomerov riešiť. Nechcem nijak preceňovať v dnešnej dobe ťažkej krízy postavenie, do ktorého sa dostala advokácia, do ktorého sa dostal právnický dorast. Je samozrejmé, že v tejto kríze, ktorá priniesla státisícovú nezamestnanosť pre robotníkov, ktorá vyháňa z chalúp roľníka, ktorá znemožňuje živnostníka, nemohol zostať ušetrený ani kedysi tak privilegovaný stav advokátsky. Na tento stav možno aplikovať tú poučku, ktorú vidíme v celej kríze dnešného kapitalistického systému. Kdežto na jednej strane sa hovorí o nadprodukcii právnikov a o nadprodukcii inteligencie vôbec, na druhej strane je nedostatok školených právnikov pre rôzne obory, je nedostatok lekárov, nedostatok stavebných inženierov a je nedostatok v celom rade iných odboroných o zamestnaní.

Je samozrejmé, že otázku krízy inteligencie nemožno riešiť argentí skym spôsobom, teda tak, ako si pomáha kapitalizmus pri riešení nadprodukce kávy alebo niektorých iných výrobkov. A je samozrejmé, že sa musely hľadať nejaké cesty, aby prepukajúca kríza v tomto obore aspoň na vonok bola nejakým spôsobom skrytá. A tento spôsob, ktorý bol volený, je typickou ukázkou, ako sa snažia u nás "riešiť" i tieto dielčie otázky.

Právnické organizácie študentské nazvaly túto oosnovu istým spôsobom ďalšej proletarizácie mladej generácie u nás. Myslím, že tento výraz: proletarizácia mladej právnickej generácie bol nesprávne volený. Myslím, že táto osnova ide ďalej, ona neproletarizuje, ona vylučuje proletárske elementy, znemožňuje, aby sa mohly dať na túto dráhu, ona pokračuje v tom sociálnom numeru clausu v tomto oboru, ktorý bol započatý práve nedávno prijatou novelou zákona na ochranu repuobliky, kde bola zavedená cenzúra politická nad proletárskym politickým elementom v obore advokácie. Dnoes sa robí cenzúra, numerus clausus po línii sociálnej, dnes sa má riešiť veľmi pochybným spôsobom kríza stavu advokátskeho na účet najchudobnejších, na účet sociálne zle situovaných mladých právnikov.

Aké argumenty sa uvádzajú pre navrhovanú osnovu ? Sú to jednak argumenty právnické a jednak sociálne. Argumentáciami právnickými pre zvýšenie prakse netreba sa vážne zaoberať. Myslím, že nebude silný výraz, keď tieto argumenty nazveme argumentami veľmi hlúpučkymi. Je preca každému notorické, že jediná a posledná kontrola právnických znalostí mladého advokáta je advokátska skúška, ktorá je možná po trojročnej koncipientskej praksi, na čom osnova nič nemení. Preto keď sa prijde s argumentom, že je treba šiesteho roku, ktorý sa 80 % kandidátov podľoa sľúbeného vládneho nariadenia odpustí, je zrejmé, že táto argumentácia bola neuprimná a bola zvolená len ad hoc.

Trochu uprimnejší a tiež beznádejnejší je spôsob, ako sa argumentuje po stránke sociálnej. Poukazuje sa na to, že aj vo stave advokátskom sa ukazuje ťažká kríza a že sa množia návrhy na konkurzy proti advokátom, že tým alebo iným spôsobom je ruinovaný stav advokátsky. Priznávam, že to je skutočnosť, že to je pravda, lebo stačí sa pozreť na štatistické datá, stačí sa obzreť v ktoromkoľvek väčšom alebo menšom meste v Československej republike, aby sme tento fakt zistili a overili.

Je treba tiež poukázať zvlášť na situáciu mladých advokátov, ktorí trpia týmito následkami krízy. Je pozoruhodné, že rôzne ex offo záležitosti, v ktorých musí advokát pracovať zdarma a na ktoré dopláca pravidelne strana, poneváč neni nááležite zastupovaná, sa prideľujú práve tým mladým, zle situovaným advokátom, kdežto platené kurately a výnosné konku zy sa oprideľujú zavedeným, dobre situovaným advokátom. A tak je to po celej línii.

Jestli by sme chceli sledovať možnosti, kde a ako by bolo možné najsť lepšie zaistenie mladej generácie a kde by sa otváraly nové možnoosti pracovné pre právnický dorast, tak iste by sme nemohli pokračovať takým spôsobom, akým pokračovala brnenská komora. Bolo by možné nazvať jej krok groteskným a komickým, keby snáď nemala pre niektorých kolegov priamo tragické následky. Vyzerá to tak, ako by páni advokáti na Morave mali mnoho dcér, ktoré nemôžu vydať, a takýmto spôsobom chcú donútiť koncipientov, aby si tieto dcérky moravských advokátov pobrali.

Vzali sme s potešením na vedoomosť, keď pán minister dr Dérer v ústavne-právnom výbore prehlásil, že boly urobené potrebné kroky, aby toto protizákonné rozhodnutie brnenskej advokátskej komory bolo zrušené. Radosť táto netrvala dlho. Za chvíľku sa ozvala brnenská advokátska komora a prehlásila, že vlastne žiadny rozkaz, žiadna úprava od ministerstva nedošla, že to bol len určitý rozklad, ktorý ostatne napadli sťažnosťoou, a tak si brnenská advokátska komora "rieši" krízu advokátov svojím familiárnym spôsobom vesele ďalej.

Je otázka, či navrhovaná osnova je v tomto smere snáď lepšia. Neviem, pán minister dr Dérer uvádzal v ústavne-právnom výbore, že vraj jeho zásahom a jeho kolegov podarilo sa zmeniť navrhovanú osnovu ao snížiť pripravované zvýšenie koncipientskej prakse so 7 na 6 rokov, a snáď si myslí, že tým už v tejto veci bolo vykonané veľmi mnoho a že už vlastne tým vláde mladá generácia za tento úspech by mohla ďakovať. Ja o tom veľmi pochybujem a trúfam si neveriť, že pán minister Dérer obol by presvedčený, že by táto navrhovaná osnova mohla pomôcť, že by zvýšenie advokátskej prakse z 5 na 6 rokov mohlo niečo zmeniť na sociálnom posotavení advokátov. Vieme veľmi dobre, že je ťažko a niekedy nemožné určitý, malý dielči úsek v kaopitalistickom hospodárstve riešiť tak, aby, keď okolo neho je kríza, tento úsek bol z krízy vyňatý. Ale preca i za dnešných pomerov je možné hľadať a najsť spôsob, ako umožniť mladej generácii, aby sa uviedla do života, ako umožniť koncipientom, aby si mohli bez veľkého rizika hospodárskeho otvoriť svoju kanceláriu.

Predovšetkým by bolo potrebné uzákoniť, že všetky kurately a všetky správcovstvá konkurzné atď. smú byť prideľované len tým mladým advokátom, ktorých daňový základ nepresahuje určité maximum. Bolo by treba, aby ex offo záležitosti, vo ktorých musia mladí advokáti zdarma pracovať, boly kompenzované tým, že na druhej strane im berná správa odpíše určitú daňovú kvótu ako honorár za to, že pracovali zdarma, čo by malo aj za následok, že by pracovali horlivejšie a že by záujem strany, ktorá nemá možnosť advokáta si zaplatiť, bol lepšie a spravedlivejšie hájený.

Sú možné ešte ďalšie opatrenia. Je známe, že vyslúžilí sudcovia a vysokí štátni úradníci, keď odchádzajú do penzie, otvárajú si advokátske kancelárie; to je vyložená korupcia, pretože taký obývalý sudca, ktorý si otvorí vo svojom bývalom pôsobišti sudcovskom advokátsku kanceláriu, iste ráta s tým, že vlivom práve svojho bývalého postavenia získa klientelu. To sa robí často a napriek tomu nebol dosiaľ vydaný príslušný zákaz.

A ešte celý rad konkrétnych zásahov je možný, zásahov, ktoré majú pozitívny význam, ktoré hľadia nejakým spôsobom riešiť otázku mladej generácie. Ale to u nás nie je zvykom, u nás sa urobí aspirantský zákon, aby sa potom ohlašovalo, že sa aspirantský zákon odstráni, a tedy poostihnutí že sa majú strašne z toho tešiť. Vôbec sa zdá, že je tu pokus vyvolávať v mladej generácii jedine možnú radosť a nádej s tým, že a najskôr zavedie reštrikcia jej životných možností a potom osa sem tam nejaký ventíl uvoľní. Zdá sa, že sa tu robí tá samá politika, ako s mačkou, ktorú priškrípli medzi dvere, aby sa mohla tešiť, že ju pustia von.

Otázka právnického dorastu je nielen otázkou úzko stavovskou, nielen otázkou advokátskych koncipientov a advokátov samých, to je otázka celej mladej študujúcej generácie. A práve s tohoto stanoviska slovenskej študujúcej generácie bolo by potrebné pozdvihnúť najostrejší protest proti politike, ktorá im znemožňuje existenciu takýmito mechanickými, reakčnými zásahmi. Nedávno boly publikované cifry o slovenskom študentstve, ktoré sostavil tajomník sociálnej komisie Sväzu slovenského študentstva Gustáv Husák. A sú to číslice skutočne priamo odstrašujúce. U nás je zvykom viesť štatistiky nie podľa Slovákov a Čechov, ale podľa Čechoslovákov, taokže cifry, podľa ktorých odhadujeme, ktorí sú Slováci a ktorí Česi, sú cifry aproximatívne. Napriek tomu je veľmi charakteristická štatistika celkového počtu vysokoškolských študentov zo Slovenska a Slovákov zvlášť. Podľa tejto štatistiky mali sme na univerzite Komenského v Bratislave r. 1933/34 1.635, to je 69 % študentov národnosti československej, 102 národnosti nemeckej, 241 národnosti maďarskej a 312 národnosti židovskej. Pri tom počet poslucháčov z historických zemí obnášal 332, to znamená 14%. Z celkového počtu všetkých poslucháčov československých vysokých škôl, ktorých o je 32.295 podľa štatistiky z r. 1933/34, bolo Čechoslovákov 20.612, Nemcov 7.382, Židov 1.761, Maďarov 1.013.