Místopředseda Košek (zvoní): Slovo dále má pan posl. Révay.

Posl. Révay (malorusky): Slavná sněmovno!

Předložená osnova zákona k obraně státu je tak dalekosáhlá, že počítá s nejkrajnějšími možnostmi nebezpečí a ohrožení státu jak v míru, tak i za války. Rozhoduje se o obraně našeho státu. Projednávají se otázky některých částí osnovy zákona, rozšiřují se nepříznivá mínění proti té osnově zákona, který vlastně měl býti přijat již dávno, hned po obnovení našeho státu, t. j. již r. 1920. Jsem jist, že kdyby se to bylo stalo, byl by za tuto dobu si každý na něj nejen zvykl, nýbrž byl by již na něj zapomněl, že i největší protivníci tohoto zákona byli by se již v této době přesvědčili, že naše republika hodlá užíti silnějších opatření a nařízení podle tohoto zákona skutečně jen v krajní potřebě a že tento zákon jest opravdu určen pro doby mimořádné potřeby. Chci se domnívati, že nařízení podle tohoto zákona nebude zapotřebí. Ale úplně správně se to dělá, když vláda našeho státu pečuje o vše napřed, aby se nesetkala s žádným překvapením.

Obrana státu jest otázkou existence, která se týká hlavně i našeho Podkarpatí, na něž si činí zálusk a se kterým počítají severní a jižní sousedé, aby na naše útraty utvořili společný koridor nebo společnou hranici. O tom se píše v sousedních státech, z nichž jeden jest dokonce t. zv. slovanský, úplně zjevně, vydávají se zvláštní brožury a pořádají se mimořádné demonstrační nebo sváteční schůze, jedním slovem dělá se ohromná propaganda v tomto směru.

Na naši zemi si dělají zálusk státy, které samy u sebe nemají vše v dobrém stavu a pořádku, jimiž do základu otřásají sociální zmatky, a důkazem toho jsou poslední události krakovské, čenstochovské a lvovské. Měli by tedy tito neomezení vladaři, kteří usilují pozornost svých pracujících mas, utiskovaných sociálně a národnostně, odvrátiti snováním imperialistických plánů a dobrodružství a chuti na naše země, udělati si lepší pořádek doma a užíti veškeré energie k tomu, aby tam lidé neumírali hladem. Ať nezapomíná nikdo z těchto čekatelů, že se podkarpatští Ukrajinci dobrovolně připojili k Československé republice, že to jest jediná ukrajinská země s určitými právy zaručenými nejen ústavou, nýbrž i v oboru mezinárodním, která má velké vyhlídky na budoucí hospodářský a kulturní vývoj.

Ať nikdo nedoufá a vypustí z hlavy jak na severu, tak i na jihu našich hranic, že se najde třeba jen jeden Ukrajinec na Podkarpatí, který by se dal oklamati a ošáliti těmito kováři nových okovů pro ukrajinský pracující lid. Proto ukrajinské obyvatelstvo Podkarpatí společně se širokými vrstvami československého lidu, neohlížejíc se na značné, ale přechodné a doufám, že pouze dočasné chyby zemské vlády, jichž se dopustila v posledních 14 letech, s největším pobouřením odmítá veškeré nároky na naše země, neboť pevně stojí na zásadách demokracie a na základě naší republiky, ke které se zástupci našeho lidu dobrovolně připojili dne 8. května 1919.

Slavná sněmovno! Přijímáme osnovu zákona na obranu státu, ale domnívám se, že jejím přijetím jsme ještě nevykonali své povinnosti v plné míře. Tento zákon čeká na široké zpopularisování mezi širokými vrstvami pracujících a mezi občanstvem vůbec. Musíme se tedy podívati, jsou-li splněny příznivé podmínky takové popularisace tohoto zákona. Přihlížeje k našemu Podkarpatí musím bohužel konstatovati, že jsme se k takovým příznivým podmínkám ještě nedostali. Pravím, bohužel nedostali.

Pokusím se aspoň povrchně ukázati na příčiny, které maří kýžené předpoklady tak potřebné k popularisaci tohoto zákona, jenž má zajistiti existenci našeho státu. Na Podkarpatí nejsou dosud vyřešeny takové důležité otázky: jazykové, národní, kulturní, sociální a hospodářské. Fakt, že se úředně ukrajinští pracující, členové podkarpatské větve ukrajinského národa, nemohou nazývati Ukrajinci, že ve školách je zakázáno zmiňovati se o jménu vlastního národa, je velkou překážkou pro dosažení zmíněného cíle a smutným zjevem, který musí býti napraven.

Velká nezaměstnanost dělá z živých osob netečné lidi, zoufalce, kteří ztrácejí všelikou naději v lepší zítřek, z nichž se stávají živly nikoliv konstruktivní, nýbrž destruktivní, což jest chorobou na našem státním těle. Když jsem na rozličných kursech, jichž se zúčastnili naši nezaměstnaní občané, vykládal o potřebě míru, mluvil proti válce, s největším strachem jsem slyšel z úst jinak klidných a tichých posluchačů projev zoufalých, ke zkáze odsouzených lidí: ať bude cokoliv, ať bude válka třeba zítra, neboť tento stav z nás vyssává poslední průpěje zdraví a ničí vlákna našich nervů. Sám jsem se polekal. Neboť to nebyla jen jedna osoba, která tak promluvila. To jsem slyšel od sedláka i od dělníka. Co to je? Psychosa? Uznávám potřebu tohoto zákona, ale dovoluji si tvrditi, že se větší nebezpečí pro náš stát skrývá tam, kde žijí tací zoufalí lidé, kterým jest vše lhostejné, kteří si přejí dokonce největšího neštěstí lidstva, války, od níž ve svém zoufalství očekávají, ovšem marně, změny a zlepšení svého osudu.

Nechť vláda poskytne v širokých mezích práci, nechť odstraní nezaměstnanost a zmaří tím velké nebezpečí pro stát, vytvoří duševní předpoklady pro obranu státu a pak tento zákon nebude mrtvý, nýbrž živý a jeho potřebu stejně pocítí všichni občané naší republiky bez rozdílu stavu, třídy nebo náboženství.

Zde již bylo konstatováno, že naše republika k udržení ani vnitřního ústroje, ani státní formy a demokratického řádu nehledá spasení ve válce - to nejednou prohlásili naši odpovědní činitelé - ale hledá cestu ke klidnému spolužití národů a států.

Naši republiku pomlouvá cizí tisk, že zřídila na Podkarpatí a na Slovensku letiště pro sovětské vojsko. Bohužel letišť máme velmi málo, hlavně na východě. Kdybychom jich měli více, naši nepřátelé by o nich méně psali.

Za přátelské smluvní styky se Sovětským svazem naše republika dosud mnoho nezískala, ale dostala se do ohně silných útoků nepřátelských států. Tím více musí každého z nás socialistů udiviti úplně záporné stanovisko poslanců komunistické strany, kteří ústy svých řečníků dávají takové rady, že by jejich splnění mohlo zničiti vojsko našeho státu.

Posl. Gottwald prohlásil, že je neštěstím, že se odnímají práva dělnickým organisacím a poskytují generálům. Pochybuji, že by si Gottwald troufal dávati takové rady Stalinovi v případě, když by Sovětskému svazu hrozilo nebezpečí. Volal zde, že pro případ války náš stát může spoléhati na pomoc Sovětského svazu. Dovoluji si tvrditi, že kdyby naše republika spoléhala především na sovětské vojsko, mohlo by ji to uvésti do velkého překvapení. Proto bude nejlépe, když naše republika bude spoléhati na vlastní síly a vlastními silami bude hleděti zesíliti své hranice a vlastními silami bude hleděti odraziti všeliké útoky proti našemu státu. (Výkřiky posl. Borkaňuka.)

Sovětský svaz sám stojí před vnitřními změnami. Tyto vnitřní změny ohlásil sám Stalin, když pravil, že Sovětský svaz novou ústavní listinou provede úplnou demokracii. My bychom si jen přáli, aby tam skutečně tato demokracie nastala, neboť potom se vytvoří ještě přátelštější poměry naší demokratické republiky k demokratické sovětské vládě. Ale musím s tohoto místa prohlásiti, že postavení ukrajinského národa jehož členem jsem také já, ukrajinských pracujících, není příznivé. Pronásledování pod záminkou národnostních úchylek nám dokazuje, že se v Sovětském svazu provozuje pronásledování určitých národnostních skupin, což nás naplňuje obavami a nedůvěrou, že se uskuteční slibovaná demokracie. (Výkřiky posl. Borkaňuka a Śliwky.) Až v Sovětském svazu přestanou pronásledovati ukrajinské pracovníky, nebudu o tom mluviti.

Na nás, členy ukrajinského národa, vrhá se část tisku, která se nepřátelsky staví k našemu národu, vrhá na nás podezření jakési vymyšlené, konkretně dosud nezformulované ukrajinské iredenty. Taková podezření můžeme odmítnouti jako neodůvodněná. My jsme se dobrovolně připojili k Československé republice a nemáme důvodu, abychom něco měnili na rozhodnutí našich zástupců. Členové našeho národa nebyli ještě ani jednou odsouzeni ani za špionáž ani za jiné činy proti našemu státu.

Jinak dlužno uznati, že ukrajinská věc nabývá jistých forem, že se v poslední době všeobecně hovoří o ukrajinské státnosti a že se o ni zajímají rozličné státy, každý podle své chuti, a proto jest potřebí, aby i naši odpovědní činitelé věnovali těmto věcem větší pozornost. Naše republika, která má mnoho nepřátel, potřebuje mnoho přátel. Ačkoliv ukrajinský národ za Karpaty netvoří ještě nezávislého demokratického státu, považuji za potřebné, aby vláda naší republiky si udržela přátelský poměr i k té demokratické části ukrajinského národa, která byla nucena opustiti svou vlast a užívati asylu naší demokracie.

Každý Ukrajinec musí odmítnouti zálusk hitlerovského Německa na ukrajinské země, z nichž by si naši nevítaní poručníci chtěli udělati pro sebe kolonie. Divné mi bylo stanovisko ľudové strany, když protestovala proti §u 19 této osnovy zákona, který se týká státní spolehlivosti. Tento paragraf není pro nás novinkou, provádí se u nás již 17 let, a předložená osnova zákona dává této praksi pouze určitou formu. Lze jen uvítati, že 3. odstavec poskytuje možnost podati odvolání proti prohlášení za nespolehlivého k zemskému senátu, před nímž se podezřelé osoby mohou ospravedlniti a tak může býti po této stránce napravena dosavadní prakse, že se zachovává úřední tajemství.

Jiní řečníci pronášeli námitky proti dalším paragrafům, ale zapomněli na jedno, že pro případ války, když dům bude v nebezpečí, nikdo se nebude ohlížeti na rozličné drobnosti, neboť potom bude zapotřebí přinésti státu ještě větší oběti.

U nás na Podkarpatí je vhodno vytvořiti předpoklady duševní obrany obyvatelstva před nepřítelem, vybudovati průmysl, turistiku, vystavěti cesty, provésti elektrisaci. Splnění těchto požadavků přispěje k vytvoření určitého základu pro ochranu státu.

Bylo by si přáti, aby se do služby u četnictva a finanční stráže přijímalo větší procento nejen Ukrajinců, nýbrž i členů jiných národností naší země, kteří by poskytovali plnou záruku, že budou společně se členy československého národa v plné míře brániti naši republiku. Dosud nebylo příčiny, aby tyto požadavky nebyly splněny.

A co se musí udělati, aby se uskutečnila opravdu činná jediná fronta obrany naší republiky, obrany demokracie? Aby se tento zákon stal živým a neměl jen formální, nýbrž i materiální sílu, dlužno ještě mobilisovati všechny duševní zásoby obrany republiky a demokracie. K tomu dlužno využíti síly národního citu národů, které byly kdysi zotročeny a ujařmeny starým Rakousko-Uherskem. Zvláště u nás na Podkarpatí dlužno prohlásiti, že po této stránce není ještě úplného uspokojení a spokojenosti a že národní moment po této stránce, jak jsme svědky, bude míti velký úkol a jest velice závažný.

Musí se mezi občanstvem a zemskou správou vytvořiti úplná důvěra. Nejpevnějším základem bude dobrá nálada, duch a vytrvalost, a známe-li tyto potřeby, musíme se tázati, jsou-li tyto předpoklady v naší zemi splněny. Musíme dojíti k závěru, že si dlužno přáti, aby se staly rozličné nápravy a aby se v naší zemi do zemského úřednického aparátu dostali naši lidé, aby do něho vnesli nové tempo a nového ducha.

Jako zástupce pracujícího lidu na Podkarpatí, ukrajinského dělnictva a zemědělstva dovolím si konečně obrátiti pozornost slavné sněmovny na to, že Podkarpatí pro svou zeměpisnou polohu bude míti podle vší pravděpodobnosti důležitou úlohu při obraně státu, jak se zřetelem na nutné spojení vojska s vojsky našich spojenců, Malé dohody a Sovětského svazu, tak i se zřetelem na blízké sousedství našich možných nepřátel za války jak na severu, tak i na jihu.

V zájmu celistvosti a nedělitelnosti naší republiky usilujeme, aby se naše Podkarpatí stalo nepřemožitelnou tvrzí před nepřátelským vojenským útokem na naše území. Jest věcí vojenských činitelů, hlavního velitelství našeho vojska, aby zajistilo východ republiky po stránce strategické a technické. My se své strany zdůrazňujeme národní, sociální a mravní ochranu pracujícího lidu na Podkarpatí před hrozícím nebezpečím.

Nám jde o to, aby v míru byly vytvořeny příznivé podmínky mezi pracujícím lidem na Podkarpatí, mezi proletariátem a sedláky pro obranu státu, aby náš dělník a sedlák, jsa dobře sociálně zajištěn, on i jeho rodina, se přesvědčil, že musí obětovati vše pro obranu státu, a to proto, že ochrana jeho majetku a jeho existence je totožná s ochranou zájmu státu. Bezohledné ničení majetku a zdraví podkarpatského obyvatelstva vojskem rakouským, carsko-ruským, uherským a rumunským za světové války a po ní, bezohledný útisk pracujícího lidu maďarským feudálním režimem před válkou vedl k odtržení Podkarpatí od Uher a k jeho připojení k Československé republice. Proto jest nutno splniti základní požadavky pracující třídy Podkarpatí tak, aby na ni nemohla míti vliv iredentistická agitace a jiné protistátní tendence.

Rovnoběžně se sociálním zajištěním pracujících dlužno se zajímati o mravní povznesení obyvatelstva v míru i ve válce. Po stránce morální má a bude míti důležitou úlohu poměr ústředních státních a místních úřadů, jakož i poměr vojenských vrstev k národním a sociálním úsilím Podkarpatského obyvatelstva, k rázu jeho kultury, k jeho mateřské ukrajinské řeči.

Snášenlivost odpovědných činitelů k těmto našim národním úsilím může býti a jistě bude neobyčejně cenným činitelem pro povznesení národního ducha Podkarpatského obyvatelstva, pro národní uvědomění pracujícího lidu a tím i pro povznesení jeho mravní síly za války. Snášenlivost k národnímu ukrajinskému úsilí mezi obyvatelstvem Podkarpatí pouze zesílí jeho mravní sílu proti vnitřním iredentistickým proudům, a na venek proti našim nepřátelům za válečného zmatku musí míti vliv na mezinárodní politické mínění a na naše bratry za hranicemi této republiky, že ukrajinští vojáci v řadách československého vojska a s nimi i ukrajinské obyvatelstvo Podkarpatí bojují o své plné národní obrození v mezích Československé republiky.

Snášenlivost k ukrajinským národním snahám v republice může pouze zesíliti společného ducha spojených vojsk, mezi nimiž společně s naším vojskem budou bojovati také vojíni ukrajinské národnosti, a naopak dovede ochromiti pohyby nepřítele, který by chtěl hnáti naše bratry proti nám a našim spojencům. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. B. Köhler.

Posl. B. Köhler (německy): Slavná sněmovno!

Soudruh Gottwald zde již vylíčil stanovisko naší strany k osnově zákona o obraně státu před námi ležící. Vylíčil, že odmítáme tuto osnovu, protože neobsahuje obranu lidu a republiky proti fašistickému útočníku nás ohrožujícímu, protože jejím účelem není nic jiného než obrana kapitalistického panství a protože olupuje lid o všechna práva a svobody a tím znemožňuje opravdovou obranu republiky a národů v tomto státě proti fašistickému útočníku. Žádáme, aby byl předložen jiný zákon skutečně za účelem obrany republiky a lidu podle zásad, jak je zde soudruh Gottwald již vyložil.

Situace je taková, že již dnes máme dosti policejních nařízení, represálií a trýznění lidu a s represáliemi, trýzněním a policejními nařízeními proti lidu není možná účinná obrana proti fašistickému útočníku. Člověk, který se chce a má brániti, nesmí býti svázán na rukou i nohou, nýbrž musí býti svobodný, aby se mohl svému útočníkovi ubrániti. To platí také pro národy republiky. Musejí býti svobodny, nesmějí býti spoutány na rukou i nohou, mají-li býti s to, aby se mohly opravdu účinně brániti proti fašistickému útočníkovi.

Avšak právě sudetští Němci to jsou, kteří potřebují největší svobody, aby se mohli brániti. Neboť nikdo v republice není více válkou ohrožen, než právě sudetskoněmecký lid.

Jest zločinem, který páše Henleinova strana na německém národě tím, že masám venku předstírá, že nejsou ohroženy válkou. Včera opět s této tribuny vyprávěl posl. Sandner, že komunisté rozšiřují mezi obyvatelstvem v německé oblasti neodůvodněný strach před válkou. Henlein prohlásil ve svém známém velikonočním poselství, že jest podle jeho mínění nesprávné, že jsme nebezpečí války blíže než dosud. Zastíráním a popíráním válečného nebezpečí chce Henleinova strana nechati masy německého lidu v nejistotě o tom, v jaké jsou situaci. Masy lidu mají býti překvapeny válkou, aby se nemohly hájiti proti hrozící válce a postaviti se účinně na obranu proti útočníkovi. Otázka války je však příliš vážná, než aby se zde před masami lidu předváděla hra. Jde o život milionů lidí, který jest válkou ohrožen. Kdo smýšlí poctivě s lidem, musí mu říci pravdu! Pravda jest v tom, že lid a obzvláště sudetští Němci jsou válkou neobyčejně vážně ohroženi. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Pravdu nemůže však Henleinova strana lidu říci, neboť by musela odhaliti svého nejvyššího pána Hitlera a Třetí říši. Hitler a Třetí říše to jsou, kteří válkou ohrožují národy Československa a sudetské Němce.

Je-li sudetskoněmecká strana v parlamentě dotazována a žádá-li se, aby mluvila o tom, jak se staví k Hitlerovi, provádí tanec mezi vejci, jak zde včera opět prováděl posl. Sandner. Celý dnešní tisk poznamenává, že posl. Sandner na otázky, které jsme mu zde položili, jak by se zachovala sudetskoněmecká strana v případě Hitlerova útoku na sudetskoněmecký lid a republiku, neodpověděl. Žádná odpověď na tuto otázku jest také odpověď.

Sudetskoněmecká strana nemůže říci lidu pravdu o hrozícím válečném nebezpečí, protože Hitlerovu válečnou politiku kryje, podporuje a především chce zneužíti sudetskoněmecké masy lidu pro tuto válečnou politiku a pro Hitlerovy válečné cíle. Dosud nikdy neprohlásil žádný imperialista a fašista, že chce ve světě loupiti, nýbrž vždy prohlašují imperialisté a fašisté opak. Mluví o záchraně míru a ve skutečnosti připravují válku. Tak to činí dnes Hitler ve světě. Mluví plnými ústy o míru. Nepřejde žádná příležitost, kde by on a Henlein nebědoval nad zachováním míru ve světě. Zároveň předložil Hitler světu tak zvaný "mírový plán", aby dokázal, jak "vážně" to s mírem míní. Henlein a jeho mužstvo pobíhají v sudetskoněmeckých územích a říkají: Hleďte, Hitler přece sám prohlašuje, že chce míti mír. Hitler přece předložil světu mírový plán! Vidíte tedy, že nejde Třetí říši o nic jiného než o mír! Před dvěma hodinami prohlásil s této tribuny posl. Kundt: "Věříme, že Německo nepřepadne Československou republiku" a Henlein prohlásil ve svém známém velikonočním poselství, že "mírové plány", které Hitler předložil světu, jsou podle jeho mínění nejlepší, které dosud světu byly předloženy. Vidíte tedy, pánové, a masy lidu se mohou z toho úplně jasně přesvědčiti, že Hitler a jeho kolegové v Československu jsou na téže linii a že Henleinovi lidé u nás v otázkách zahraniční politiky vždy tančí podle Hitlerovy píšťaly. Ať jest to Henlein sám, neb Kundt nebo jiní agitátoři, vždy jsou na téže linii jako Hitler.

Německé masy lidu v republice a národové celého světa mají veškerou příčinu si tyto Hitlerovy "mírové plány" přesněji prohlédnouti. Jest třeba na těchto "mírových plánech" jen málo škrábnouti a již je zřejmo, že jde nikoliv o plány mírové, nýbrž o plány válečné. Hitlerovi, Třetí říši, německému imperialismu nejde dnes o zachování míru, nýbrž o nové rozdělení světa mezi imperialisty a o to, aby při tomto novém rozdělení ku prospěchu německého finančního kapitálu a Hitlerova fašismu shrábl pokud možno velkou kořist. To jsou skutečné cíle, které Hitler sleduje a které maskuje svými tak zvanými "mírovými plány". Při tomto lupu, při tomto kořistění mají takové státy, jako Rakousko, Československá republika, Litva a podobné prostě zmizeti v Třetí říši. Podle těchto plánů mají býti anektována velká území z jiných států pro Třetí říši, mají býti pro německé kapitalisty, pro německé vysoké finančníky znovu dobyty kolonie, aby mohli drancovati koloniální národy podle vzoru italského fašismu a ostatních koloniálních lupičů. A zvláštní útočnost Hitlerova imperialismu proti Sovětskému svazu pochází především z toho, že si Hitlerovi fašisté myslí, že by pro socialistickou výstavbu ruských dělníků a sedláků mohli v Sovětském svazu velmi mnoho uloupiti, kdyby se lup podařil. Tento [ ] Hitlerův program jest podstatným obsahem "nové organisace míru", jak to opisuje Hitler ve svých řečích a ve své propagandě. A tento loupežný plán, toto nové rozdělení světa mezi imperialisty, tato "nová organisace míru", to jsou ty mírové plány, o kterých Henlein praví, že jsou nejlepší, které dosud světu byly předloženy. Aby mohli tyto loupežné plány provésti a je ospravedlniti, prohlašují Hitler a Henlein - a takový Kundt to papouškuje po nich - že německý národ jest národem bez prostoru. Jak to tedy vypadá s tímto národem bez prostoru? Německo jest velká země, Německo jest nádherná země, bohatá země, země, kde by měly ještě miliony místa a mohly si zříditi šťastnou existenci. Avšak tomuto německému národu se životní prostor loupí německými kapitalisty a junkery, německým finančním kapitálem, který německý národ podle všech pravidel umění drancuje a vykořisťuje.