Avšak nyní, jak smýšlí německé odborové organisace o nezaměstnaných svého hnutí na rozdíl od kol. Kundta? Mám zde oběžník německé odborové organisace, na jehož základě byla snížena podpora se 26 na 18 týdnů, zatím co na druhé straně zvýšila nucenou práci z 8 na 14 dní. Oběžník byl zároveň zaslán odborovou organisací zaměstnavatelů se sídlem v Děčíně všem členům. Chci z tohoto oběžníku vyjmouti jednu část, že sama tato německá odborová organisace smýšlí jinak než kol. Kundt. V tomto oběžníku stojí (čte):. "Dřívější vedení nedovedlo v letech hospodářského vzestupu vytvořiti reservy pro špatné časy. Když počátkem hospodářské krise v r. 1930 stoupl počet nezaměstnaných, stála odborová organisace skoro před prázdnými pokladnami, ačkoliv v předcházejících letech byly předloženy zdravé návrhy ke zlepšení stavu. Byly odmítnuty! V oběžníku ze dne 11. září 1933 byla podpora sezonních dělníků zkrácena na 18 týdnů a úplně zavedena 14denní nucená práce." To je tatáž odborová organisace, je to odnož odborové organisace, jež vám je tak blízká. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Pak tam stojí dále: "Milí soudruzi, tak byli naši němečtí nezaměstnaní voděni za nos." Členům, kteří by měli nárok, potom podpora dána nebyla. Zmiňuji se o tom jen, abych ukázal, že docela německá odborová organisace, jež se soc. demokracií nemá nic společného, smýšlí jinak o odborové podpoře, než jak vyslovil kol. Kundt.

Slovo "nespolehlivost" vedlo k příliš velkým výkladům a různostem mínění. "Nespolehlivý" je snad označení, jež se až dosud v čsl. zákoně nevyskytlo. "Nespolehlivý", to slovo bylo již v jazykovém pokladu sudetskoněmecké strany. Není-li dělník členem sudetskoněmecké strany, nedostane u podnikatele sudetskoněmecké strany práci. To slovo není nové. existovalo již dávno. Nyní jste se proto rozčilovali, že je teď v osnově zákona. Nemusím zde dokazovati, že tento pojem právě činností německých koaličních stran byl přece zřetelněji opsán a změněn tak, že již není rozhodnou bezplánovitá libovůle nějakého úředníka.

Ze všech těchto důvodů prohlašuji zde jménem své strany, že osnovu zákona na obranu státu se zřetelem na nebezpečí, jež jsou v našich sousedních zemích. uznáváme za nutnou. Prohlašujeme ještě jednou, že jsme přesvědčeni, že provedení zákona nebude na újmu sociálních práv dělnické třídy, ani že ho nebude použito k poškození národnostních menšin a ze všech těchto důvodů budeme pro tuto osnovu zákona hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Michálek.

Posl. Michálek: Slavná sněmovno! Stojíme před projednáváním osnovy zákona, která je jednou z nejdůležitějších osnov, jež předloženy byly Národnímu shromáždění v poslední době. A řekl bych, že je důležitější proto, poněvadž vedle ústavního zákona Československé republiky musíme zařaditi zákon druhý, který pojednává o obraně našeho státu a kde je nutno, aby Národní shromáždění se vší vážností, jaké tato osnova zákona si vyžaduje, také osnovu samou posuzovalo.

Co je příčinou, že byla vládou tato osnova předložena? Stojíme před těžkým ohrožením našeho státu. Celá Evropa se zmítá ve válečném nebezpečí. Je nutno, abychom se připravili. Je nutno, abychom se nedali překvapiti, a je důležito, aby vše, čeho potřebujeme k obraně našeho státu, čeho potřebujeme k zabezpečení naší republiky, bylo také včas vykonáno. Toto válečné nebezpečí, které nás ohrožuje, nutí zákonodárné sbory, nutí celý náš národ československý, aby tuto otázku posuzoval s největší opravdovostí, aby jí věnoval největší péči a aby se také podřídil těm snahám, které v osnově jsou nám předkládány.

Je pravda, že my jako zástupcové lidu jsme zde k tomu, abychom důsledně v těchto síních tyto demokratické řády ochránili. Předložená osnova určitým způsobem nám béře na dočasnou dobu určitá práva, a my jsme si toho plně vědomi, že máme svoji svobodu dočasně obětovati proto, aby zabezpečena byla našemu státu pro budoucnost svoboda jeho věčná. To je argument, který musíme posuzovati vážně. A vzdáme-li se schválením této osnovy dočasně případně různých svých demokratických zásad, vzdáme-li se určitých práv, děláme to proto, abychom zabezpečili svobodu našeho národa pro budoucnost, abychom zabezpečili také svobodu budoucím generacím a abychom integritu našeho státu a jeho suverenitu zabezpečili do budoucnosti. Zadáváme touto osnovou práva lidu, vzdáváme se práv, jež má samospráva, vzdáváme se práv, jež mají sbory zastupitelské, a víme, že i my jako zástupcové lidu, jako členové parlamentu, sborů zákonodárných, také i svoje práva opouštíme, že je přenecháváme vládě a sborům, které budou později určeny k tomu, aby řídily osudy naší republiky a našeho státu.

Zkoumáme-li dosah jednotlivých ustanovení a jednotlivých kapitol, mohli bychom mnoho namítati. Ovšem, je nutno se ptáti, zda v tak rozhodném okamžiku, v jakém dnes stojíme, máme právo odmítati to, co vláda nám předkládá, a tím projeviti zlý úmysl. Naopak, je povinností nás všech, abychom v zájmu státu a v zájmu národa schválili osnovy zákonů tak, jak jsou nám předloženy, jak byly výborem ústavně-právním a také branným přijaty. Je však nutno posouditi jednotlivé kapitoly, je nutno zaujmouti k nim stanovisko a říci, zda také vše to, co v zákoně, řekl bych, se mobilisuje, je tak připraveno, aby mohlo v budoucnosti býti k obraně našeho státu k disposici.

A vážení, tu musím doznati, že je řada věcí, jež mají naší branné moci státi k disposici a které, bohužel, v důsledku rozvrácenosti hospodářských problémů nutno napraviti. Proto musí Národní shromáždění a vláda přikročiti v nejbližší době k tomu, aby pokud možno všechny nedokonalosti, které dřívější dobou byly zaviněny, byly napraveny.

Paragrafy 83 a 89 se ukládá občanstvu, aby dalo k disposici veškeré dopravní prostředky, kdy toho stát ke své obraně potřebuje. A tu se ptejme, jak vypadá dnes náš automobilismus? Stojíme na výši, na které stojí sousední státy? Je možno spolehnouti se na ono vybavení, jaké máme? Slavná sněmovno, nechci žalovati, nechci vyčítati; ale je nutno zde zdůrazniti, že byl zákon č. 198/1932, který těžce zasáhl náš automobilismus, a že mu zasadil, mohu říci, ránu smrtelnou. Není pravdou, že by zákony další, a to hlavně zákon č. 81/1935 nebo zákon č. 77/1935, projednávající otázky automobilismu, byly nějakým způsobem odčinily chyby, které byly zákonem č. 198/1932 napáchány. A je zajímavo, co píší vážní národohospodáři o této situaci (čte): "Před reglementací motorismu měl automobilový průmysl 18 tisíc až 20 tisíc zaměstnanců, r. 1934 asi 11 tisíc. Ztráty na mzdách lze odhadnout na 80 až 100 mil. Kč. Pomocný průmysl dodávající automobilkám musil snížiti ještě více počet zaměstnanců než automobilky, a to dvojnásobně. To znamená další úbytek na mzdách nejméně 150 mil. Kč ročně. K tomu přistupují ztráty vzniklé menší zaměstnaností správkáren, ztráty mezd řidičů vozidel a v důsledku všech těchto omezení nezaměstnanost dalšího podstatně většího počtu osob, závislých nepřímo na motorismu, ať již při opravách silnic, rafinaci a distribuci minerálních olejů a pod."

Pan president pražské obchodní komory ve svém díle "K situaci čsl. automobilismu" přišel k názoru, že reglementací automobilismu přišlo o zaměstnání asi 120 tisíc osob, u nichž jen ztráta výdělku činí 1.100 mil. Kč ročně a na něž stát vydá na 300 mil. Kč na podporách v nezaměstnanosti. Je zajímavé, že další ztráty, zaviněné ustanoveními zákona č. 198/ 1932, počítány byly průměrem skoro 2 miliardy Kč ročně.

A nyní se ptáte, proč byl tento zákon sněmovnou schválen. Byl to prý vyšší zájem státu, šlo prý o to, aby byly zachráněny železnice. Ale, vážení pánové, já tvrdím, že není možné, aby takovýmto způsobem a tak těžkým zásahem, jako se to stalo u automobilismu, byly naše železnice zachráněny. Od r. 1932 až do nynější doby se ukázalo, že železnicím pomoženo nebylo, a proto bude nutno odčiniti všechny křivdy, jež byly na automobilismu spáchány.

Všimněme si, jak vypadají statistiky u nás a v jiných státech. R. 1932 jsme měli přírůstek vozidel 10,013, proti tomu sousední Německo mělo přírůstek 41.118. R. 1933 jsme měli přírůstek 8.050, v sousedním Německu tím, že se Hitler ujal vlády, počal mobilisovat armádu a vydal zákony, které automobilismus podporují, zaznamenali přírůstek 82,048 vozidel. R. 1934 jsme měli v Československu přírůstek vozidel 8.902, v sousední říši 130.938. R. 1935 jsme měli v Československu přírůstek vozidel 8.394, v sousedním Německu 180.113.

Tato čísla nejlépe dokumentují, jak dovedou v sousedním Německu ocenit automobilovou dopravu, zejména pro budoucnost v případě války, a jak je také nutno, abychom se z těchto příkladů učili.

Slavná sněmovno, můžeme u nás zaznamenati i pokles, pokud jde o živnostenskou autodopravu. Krutými daňovými ustanoveními poklesla živnostenská automobilová doprava tak podstatně, že bude zde nutna náprava. Jisto je, že se nemůžeme v době válečného nebezpečí spokojiti s provozem malých a lehkých vozů, že je nutno, aby našemu živnostenskému podnikání byla dána možnost upotřebiti ke svému provozu vozy větší, zejména vozy veliké, jež mají pro brannost našeho národa a pro vyzbrojení armády určitou cenu, ale aby také zároveň, pokud se týče našich velkých osobních vozů, byla určitými zásahy najmě snížením silniční daně, dána možnost, aby tyto velké vozy byly upotřebeny a mohly v budoucnosti sloužiti také potřebě našeho vojska, potřebě naší branné moci.

Je pravda, že jsou zde již určité návrhy, prý na úpravu celé věci. Ovšem věc se stále oddaluje a je nutno, aby v nejbližší době bylo provedeno daňové zmírnění, pokud se týče snížení daně přepravní, dále aby snížena byla daň silniční u velkých vozů jak osobních, tak i nákladních, ale co je nejdůležitější a nutné, aby řešena byla také otázka t. zv. povinného ručení a jeho pojištění. Tato otázka je velmi důležitá. Bylo dobře, že zákonem bylo nařízeno, že každý automobil musí býti pojištěn proti povinnému ručení, ale jedno je důležité, aby ze sborů zákonodárných vyšel již jedenkrát impuls, aby sazby přizpůsobeny byly nynějším poměrům a aby tyto pojišťovací sazby byly s pojišťovnami sjednány tak, aby neohrožovaly a neznemožňovaly naše samostatné podnikatele živnostenské, jakož i soukromé osoby, jež automobilů používají.

Velmi důležitá věc, pokud se týče znovuzavedení velkých nákladních vozů, je otázka zrušení územních obvodů anebo jejich lepší úprava. Našim drahám není nic platno nezachráníme je tím - zakážeme-li našim automobilům, že nesmějí přejeti přes určitý počet kilometrů, nýbrž je nutno, aby velkým vozům byla dána možnost další dopravy, abychom tím jejich počet zvětšili a také zabezpečili tato vozidla pro pozdější potřebu v době snad válečného nebezpečí.

Vycházím z předpokladu, že ministerstvo železnic musí býti po této stránce ústupnější, vycházím z předpokladu, že není možno, aby na hrobě automobilismu se mohl lépe a výhodněji rozvinouti život na našich drahách. Sledujeme-li vývoj naší techniky a vědy, musíme říci, že jestliže svého času naši formani ustoupili drahám, musí dnes dráhy ustoupiti automobilům, tak jako v budoucnosti ustoupí naše automobily letadlům. Vývoj techniky nedá se nijak zastaviti a bezúčelná reglementace je jenom na škodu věci.

Další otázkou automobilové dopravy jsou pohonné látky. I zde jsou časté stížnosti na to, že autodopravcům se ztěžuje provoz tím, že jsou vysoké ceny lihobenzinové směsi. Zde je nutno říci upřímně, jaké rozdíly tu jsou; mnohdy je obchod obviňován, že zdražuje, ale vážení, je nutno znáti podstatu celé věci a je nutno také, aby vážená sněmovna věděla, v čem vězí disparita mezi velkými cizozemskými rafineriemi, resp. mezi cenami rafinerií, které jsou u nás, ale v cizích rukou, a nákupní cenou obchodníků, kteří se zabývají obchodem s benzinem. Jenom celní diference činí v celku 47.68 Kč, o něž jsou rafinerie zvýhodněny proti obchodníkům, a tím se stává, že rafinerie mohou s nimi konkurovat. Rafinerie vydělávají těžké miliony, kdežto obchodníci sotva živoří při dnešních cenách lihobenzinové směsi. Tedy je nutno i v tomto směru, aby otázka celní byla vyřešena. Je nutno, aby výhody, které jsou poskytovány neprávem našim rafineriím na úkor obchodnictva. byly znemožněny, aby vysoká položka zatížení lihobenzinové směsi. která činí 1.97 Kč na 1 kg benzinové směsi, byla upravena tak, aby i cena pohonných látek byla nám přístupná a aby se umožnil rozvoj automobilismu.

Konečně je tu ještě otázka prodeje benzinové směsi. A tu přicházím s požadavkem, který předkládají naši automobilisté, aby prodej u benzinových čerpadel byl dovolen v neděli, aby v celých oblastech, kde dnes je zaveden nedělní klid, mohli automobilisté aspoň tam, kde potřebují, načerpati pohonnou látku. Slavná sněmovno, tím jsem se dotkl jen jedné velmi závažné věci, kde bude nutno v zájmu náležitého provedení zákona o obraně státu učiniti důležité a nutné kroky ve prospěch skutečné obrany státu a všech potřeb, které se zde objevují.

Máme ještě další požadavek. V §u 90 předložené osnovy se mluví o silnicích. Říká se, že v době nebezpečí, v době mobilisace nebo v době válečného stavu musejí býti silnice uvolněny a musejí býti dány k disposici vojsku a pochodujícím armádám. Slavná sněmovno, je otázka, jak naše silnice jsou vybaveny, je otázka, zdali naše silniční spoje stačí, máme-li silnice vybaveny tak, aby opravdu byly tepnami provozními, a není-li nutno, abychom mnoho a mnoho po této stránce doháněli. Nejde při této strategii jen o otázku silnic státních, je nutno řešiti také otázku silnic okresních a je nutno počítati také se silnicemi obecními. A tu, vážení, máme před sebou velmi smutnou statistiku. V samotných Čechách je 1857 obcí, jež jsou mimo silniční spoj. Je zapotřebí, aby bylo vybudováno na 2964 km okresních silnic, aby tyto obce mohly být spojeny silničně s obcemi druhými. Je pravda, řekne se: Potřebujeme a potřebovali bychom mnoho peněz, aby tyto silnice mohly být upraveny, ale vážení, uvažme, jestliže jsme za trvání republiky vyplatili 4 miliardy na nezaměstnanost, jestliže 2400 mil. bylo vydáno na stravovací akci, jestliže bylo vydáno na neproduktivní péči celé 61/2 miliardy, myslím, že bylo důležité a že by bylo bývalo nutno, aby se po této stránce věnovalo více na péči produktivní, aby naše silnice, naše cesty provozní byly dobré a také pro účely vojenské způsobilé. To je důležité a to je nutné. Tato otázka zůstává opět otevřena a je nutno, aby v rámci této osnovy, kterou dnes projednáváme, bylo také v budoucnosti postupováno co možná nejracionelněji, aby otázka silnic byla co možná brzy vyřešena.

V §u 97 předložené osnovy se mluví o našich veřejných nemocnicích. Praví se tam: "V době mobilisace, v době válečného nebezpečí buďtež veškeré nemocnice vojenským oddílům k disposici." A tu opět se ptáme: máme naše veřejné nemocnice tak vybavené, aby mohly v případě válečného nebezpečí státi vojenským útvarům k disposici? Máme my v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a hlavně na Slovensku tak vybavené nemocnice, aby opravdu sloužily svému účelu a obstály?

Vážená sněmovno, nemáme. Dlouho již se pracuje na plánech. U nás se většinou plánuje, ale ke konečnému řešení nedochází. Je nutno, aby otázka nemocnic nebyla nechávána jediné a výhradně v rukou zemí a okresů, nýbrž je nutno, aby cestou zákona se dostaly těmto útvarům prostředky, aby mohly otázku nemocniční řádně vyšetřiti. Země Česká, pravda, má svůj plán, podle kterého doufá, že by v dohledné době vybudovala řadu nemocnic, jež by svému účelu sloužily. Mají to býti veliké nemocnice v Ml. Boleslavi, v Něm. Brodě, v Č. Budějovicích, Hradci Král., Kladně, Pardubicích, Plzni, Strakonicích, Táboře, Ústí n. L., v Karlových Varech a v Liberci. Těchto 12 velikých nemocnic má býti obklopeno řadou menších dosavadních nemocnic. Dnes máme v Čechách celkem 93 nemocnic. Je nutno, aby tato síť byla náležitě podchycena, aby veliké nemocnice byly také náležitě vybaveny nejen personálem lékařským, nýbrž také personálem ošetřovacím. To jsou věci, jež potřebují hlubokého studia.

Mám před sebou vládní návrh z presidia ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné výchovy již z r. 1931. Bohužel, že došlo jenom a jediné k podání vládního návrhu, který projednáván nebyl, a že nemocniční zákon, trvající již od r. 1888, je stále v platnosti a že nová úprava této věci nebyla provedena. Tedy chceme-li, abychom měli naše nemocnice vybaveny tak, jak toho vážnost doby vyžaduje, je nutno, aby i po této stránce se stala náprava co možná nejrychlejší.

Přirážka nemocniční, která vynesla za dobu 10 let 92 mil. Kč, byla z valné části věnována výhradně na doplňování inventáře jednotlivých nemocnic. Je nutno, aby tato přirážka byla v budoucnosti věnována také tomu, aby mohly býti stavěny pavilony, aby nemocnice mohly býti rozšiřovány, aby tato přirážka nesloužila jen k doplňování staršího a vyřazeného inventáře.

To jsou požadavky, se kterými přicházejí nemocnice samy. Nemocnice chtějí státi k disposici státu a občanstvu, ale tento problém musí se řešiti důsledně a musí býti také náležitě uvážen.

Vedle nemocnic máme zde další rozšíření povinností, které se týká našeho hasičstva. Našemu hasičstvu se ukládá najmě v nynější době povinnost, aby poučovalo občanstvo o protiletadlové obraně, aby je vyučovalo, jak má zacházeti s protiplynovými maskami. Ale zajímavo je, že naše hasičské sbory ze žádné strany těchto pomůcek nedostanou. Obrátil jsem se přímo na pana ministra nár. obrany Machníka a žádal jsem ho jménem župní organisace hasičské na Plzeňsku, aby těmto sborům byly přiděleny zkušební masky; dostalo se mi odpovědi, že ministerstvo nár. obrany nemá ani masek, které by mohlo k tomuto účelu upotřebiti, ani prostředků, z kterých by mohlo hasičstvu takové masky poskytnouti. Dovolíte laskavě otázku, jakým způsobem má pak hasičstvo vykonávati to, co je od něho žádáno, co je úřady nařizováno, jestliže nemá vlastních prostředků, aby si mohlo tyto věci opatřiti, a jestliže na druhé straně státní správa nemá tolik pochopení, aby tyto sbory vybavila potřebnými věcmi? V tom je nutno, aby se stala náprava. Jestliže se volá hasičstvo k pohotovosti - jako se vedle služby nemocniční volá také po pomoci samaritánské - je nutno dáti prostředky, aby mohlo hasičstvo svoji službu a povinnost vykonávati.

Konečně v §u 36 osnovy se mluví o povinnosti všech podniků vyrábějících elektrickou energii, že mají státi k disposici v době mobilisace i v době případné války. A tu je nutno si všimnouti, jak vypadá dnešní situace elektrisace čsl. venkova, je nutno uvážiti, jak přímo macešsky bylo postupováno v této věci u nás proti státům jiným. Vezmeme-li statistiku z let 1934 a 1935, vidíme, že zvýšení spotřeby elektrické energie ve Velké Britanii činilo v těchto letech celých 10.7%, ve Švýcarsku 10.4 %, ale v Československu činilo zvýšení spotřeby elektrické energie proti r. 1933 pouze 0.9 %. V čem to vězí, slavná sněmovno? Záleží to sice také v tom, to je pravda, že byla doba krise, hospodářské poměry působily na zkrácení možnosti, aby byla upotřebována elektrická energie. Ale byly zde ještě okolnosti jiné. Máme podle statistiky, provedené ministerstvem veř. prací, do konce roku 1932 elektrisováno celkem 8.622 obcí, a zbývá ještě elektrisovati 7.060 obcí. Proč se neelektrisují tyto obce? Poněvadž nejsou zde se strany státní pokladny, se strany ministerstva veř. prací, poskytovány náležité dotace těm obcím, jež by elektrisovati chtěly. Zajímavá jsou tato čísla: Na elektrisaci venkova bylo celkem ze státních prostředků za celou dobu provádění akce povoleno podpor za 268 mil. Kč. Do konce r. 1935 bylo vyplaceno podpor za 196 mil. Kč. Zbývá prý ještě vyplatit 71.5 mil. Kč, kdyby v příštích letech bylo do rozpočtu dáváno jen po 10 mil. Kč.

Zajímavé je, jak k tomuto dluhu došlo. Poněvadž elektrisaci venkova nelze provádět bez současného subvencování, poskytovalo ministerstvo veř. prací jednotlivým obcím subvence, které činily pro jednu obec asi 50.000 Kč. Dnes leží v ministerstvu veř. prací 1.100 nevyřízených žádostí, příslibů je vydáno za 71 mil. a všechny ostatní žádosti vyřízeny nejsou. Důsledek toho je, že ve výrobě elektrické energie a ve spotřebě jdeme zpět. Proto je nutno, aby byla v zájmu budoucí potřeby i tato otázka řešena.

Důležité je všímati si vedle našich všeobecných elektráren také elektráren městských a zároveň je nutno vzpomenouti i elektráren soukromých, aby v případě potřeby mohly býti k disposici pro obranu státu.