Pan kol. Dubický se ve své řeči
zmínil o regresu a o těch, kteří si
za státní garancie postavili luxusnější
obydlí. Nemáme žádných námitek
proti tomu, aby byl regres uskutečněn proti těm,
kteří jako zámožní mají
povinnost navrátiti státu, co jim propůjčil.
Nesmí však býti zapomínáno, že
regres nemůže býti uplatněn proti nezámožným
majitelům rodinných domků, z nichž veliká
část následkem krise a poklesu platů
nebo mezd o své těžce vybudované domky
za státní garancie byla skutečně připravena,
anebo proti těm, kteří za největších
obtíží při dnešních těžkých
hospodářských poměrech sotva stačí
plniti úrokovou a umořovací povinnost, takže
při uplatnění regresu proti chudým
lidem byli by tito drobní majitelé rodinných
domků naprosto zničeni.
Stejně tak nemůže býti uplatňován
regres proti domům obecním a družstevním,
v nichž bydlí nejchudší obyvatelstvo,
které by nemohlo snésti jakéhokoliv zvýšení
nájemného. Uplatnění regresu proti
zámožným a proti lidem s vysokým služným
jest věcí spravedlnosti, ale nebylo by spravedlivé
uplatňovati regres proti lidem s živořícími
rodinami, proti lidem chudobným, proti lidem nezaměstnaným,
proti lidem, kteří poslední svůj haléř
dali do stavby, aby sobě a svojí rodině zajistili
aspoň přiměřeně dobré
bydlení. (Zcela správně!)
Není správné, když se paušalisuje,
že všechny státní garancie a všechna
státní pomoc byla věnována jen a jen
na nějaké luxusní stavby. Tisíce a
desetitisíce rodin vděčí státu
za to, že jim stát v nejtěžších
poměrech pomohl. Nejsou to rodiny boháčů,
jsou to rodiny chudáků, dělníků,
malých úředníků, kteří
právě na základě garancie, na základě
našich zákonů získali obydlí
anebo si postavili domy. A je nesprávné, když
se veřejnost irituje a když je sugestivně na
veřejné mínění působeno,
jako by zejména ze zákonů o podpoře
stavebního ruchu čerpali jenom majetní, kteří
odpírají regres, vrátiti to, co jim bylo
dáno. Na této půdě, vymáhati
na majetných lidech, aby státu navrátili,
co jim stát zapůjčil anebo čím
jim přispěl, se sejdeme, ale, pánové,
nevyčítejte chudáku, že za pomoci státu
za nejtěžších poměrů a s
vynaložením všech svých sil si zbudoval
svoje obydlí. Dnes to není žádným
luxusem míti rodinný domek u rodiny dělníka
a malého úředníka, poněvadž
při svých platových poměrech nestačí,
jak jsem již řekl, platiti úrok a anuity. A
proti těmto lidem jíti s regresem znamenalo by vzíti
jim poslední kus chleba a znemožniti jim bydlení,
poněvadž by nebyli s to, aby ze svých chudých
platů a mezd mohli vykonati regresní povinnost.
Pro osnovu zákona o stavebním ruchu budeme hlasovati,
neboť věříme, že jeho prováděním
bude zlepšen daný stav a umožněn větší
pracovní ruch. Musíme žádati, aby státní
administrativa pochopila svůj mimořádný
význam, neboť od toho, jak rychle bude prováděno
řízení o žádostech stavebníků,
závisí nejen účel, nýbrž
i zlepšení hospodářského života
zvýšeným stavebním ruchem. Stavebně-bytové
oddělení ministerstva soc. péče již
při provádění dřívějších
zákonů osvědčilo, že má
pro řízení dobrou a velmi dobře vybavenou
administrativu. Závisí proto úspěch
věcný i úspěch řízení
od ostatních úřadů, které zákon
o stavebním ruchu volá k součinnosti. Čím
rychleji a čím více staveb bude podle tohoto
zákona zbudováno, tím méně
ostře se projeví rušení ochrany nájemníků
a tím více bude také pomoženo desetitisícům
nezaměstnaných stavebních dělníků
a tisícům stavebních živností.
Pochopí-li úřady význam tohoto zákona
a pochopí-li, že je nyní nutno rychle jednati,
věříme, že ještě letos může
býti pomoženo jak těm, kteří
chtějí budovati svoje obydlí, anebo těm,
kteří bytů nemají, tak zejména
velikému počtu hladovícího stavebního
dělnictva, které čeká, aby se rozhojnil
stavební ruch, a stejně tak i živnostnictva
stavebních řemesel a živností, které
bylo krutě postiženo stagnací a které
může získati stejně jako dělnictvo,
budou-li zákon a žádosti vyřizovány
rychle a tak dokonale, jak zájem našeho života
a také státu vyžaduje. (Potlesk.)
Místopředseda Onderčo (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Zápotocký.
Posl. Zápotocký: Vážení
pánové!
U příležitosti projednávání
osnovy zákona o stavebním ruchu a o odbourání
ochrany nájemníků se chci zabývati
výlučně jednou otázkou, a to je otázka
nezaměstnanosti. Naše stanovisko k osnově o
stavebním ruchu i k osnově o odbourání
ochrany nájemníků precisoval už včera
ve své řeči soudr. Dolanský.
Já myslím, že otázku nezaměstnanosti
není dnes možno vyloučiti při projednávání
jakéhokoliv hospodářského opatření,
a to zvláště proto, že se říká
a tvrdí, že i projednávané osnovy o
stavebním ruchu a o odbourání ochrany nájemníků
budou míti příznivý vliv na odbourání
nezaměstnanosti. Fakt, že na počátku
jara při zahájení t. zv. stavební
sezony máme u nás 860.000 nezaměstnaných,
charakterisuje poměry. V listopadu při projednávání
rozpočtu se slibovalo snížiti nezaměstnanost
nejméně o 200.000. Úřední statistika
vykazovala tenkrát 600.000 nezaměstnaných.
Dnes máme 860.000 nezaměstnaných, to znamená,
že nezaměstnanost o 200.000 nepoklesla, naopak nezaměstnaných
o 260.000 přibylo. Koaliční vláda
v boji proti nezaměstnanosti ukazuje a odhaluje svoji naprostou
neschopnost. Vláda nevidí svůj úkol
v boji proti nezaměstnanosti, nýbrž v boji
proti nezaměstnaným. Proto zakazuje schůze
a projevy nezaměstnaných, zakázala i sjezd,
který měl o požadavcích nezaměstnaných
jednati, upírá nezaměstnaným jakákoliv
občanská práva a persekvuje nezaměstnané.
Nezaměstnaní jsou dnes označováni
za veřejného nepřítele. "Právo
lidu" 5. března píše: "Vláda
se musí pokusiti ze všech svých sil armádu
nezaměstnaných poraziti". Co se dělá,
aby armáda nezaměstnaných byla poražena?
[ ]. Takovými vítězstvími nad hladovou
armádou nezaměstnaných nemají se věru
vládní kruhy co chlubiti. Není divu, že
proti takovým zákrokům dělníci
se oprávněně bouří. Dokladem
toho je včerejší demonstrace na př.
v Břevnově. Dělníci pracující
na kolonkách po skončení práce demonstrovali
proti násilným zákrokům vůči
nezaměstnaným a proti zamýšlenému
propuštění dělnictva na kolonkách
ze zaměstnání. Demonstrační
průvod vzrostl brzy na tisíc lidí. Po skončení
demonstrace zakročila policie svým obvyklým
způsobem proti části demonstrantů
a přikročila k zatýkání. Sta
dělníků provázelo zatčeného
na strážnici v Břevnově [ ].
Žijeme v pohnuté době. Fašistická
reakce rozdmychává úsilovně jiskry
nových válečných požárů.
Kapitalističtí dravci ve všech státech
třesou se touhou po nové periodě válečné
konjunktury, která jim umožňuje lichvářské
zisky. Akcie zbrojařských kartelů stoupají.
V této době u nás milionová armáda
nezaměstnaných a polozaměstnaných
dělníků žije hůře, nežli
se žilo v posledních letech války. Při
tom jsou skladiště přeplněna, obilí,
cukr a j. potraviny se ničí a hladových přibývá.
Vláda svojí protilidovou kapitalistickou politikou
pomáhá finančním, průmyslovým
i agrárním spekulantům, pracující
vrstvy i střední stavy zbidačuje, armádu
nezaměstnaných a hladových při tom
rozmnožuje.
Mluví se o mírové politice této vlády.
My se ptáme, co je to za mírovou politiku, která
v době napjaté mezinárodní situace,
kdy imperialistická, fašistická reakce haraší
kolem nás mečem, obětuje vlastní pracující
lid vykořisťovatelským choutkám a spekulačním
zájmům domácí kapitalistické
reakce? Co je to za mírovou politiku, dávati úplnou
volnost reakčnímu štvaní fašistických
henleinovských kapitalistů, ale na druhé
straně nacionálně i hospodářsky
utiskovati pracující lid v Sudetách a surově
brániti mu v rozvinutí boje za práci a chléb?
Je to mírová politika, která obilním
monopolem dává milionové zisky českým
agrárním spekulantům i maďarským
magnátům, ale zbidačuje maďarský,
slovenský i ukrajinský pracující lid?
Proti požadavkům nezaměstnaných staví
se dnes otázka brannosti. Vládní kruhy u
nás v poslední době snaží se
svou naprostou neschopnost v boji za odstranění
a snížení nezaměstnanosti krýti
touto otázkou. Také pan předseda vlády
dr Hodža včera, když jsem k němu
vedl deputaci nezaměstnaných, v rozmluvě
s nezaměstnanými uváděl otázku
brannosti jako překážku, aby se mohla otázka
opatření práce a opatření nezaměstnaných
vyřešiti.
Při tom t. zv. levicové vládní kruhy,
které se dnes velmi často chlubí svým
přátelstvím k Sovětskému svazu,
dávají nám za příklad jeho
skvělou armádu. Říkají nám:
Podívejte se, vždyť také Sovětský
svaz pro svou brannost a pro vybudování své
armády tak mnoho obětoval. Ano, Sovětský
svaz má opravdu skvělou rudou armádu, ale
Sovětský svaz má také ohromně
rozvinutý stavební ruch, Sovětský
svaz, dříve než vybudoval tuto skvělou
rudou armádu, likvidoval úplně armádu
nezaměstnaných. (Potlesk komunistických
poslanců.) Proto dělníci v Československu
mohou býti na sovětského spojence opravdu
hrdi, ale za poměry u nás se musíme před
ním stydět. Je zrádcem lidu a nepřítelem
skutečné, protiválečné, protifašistické
brannosti, kdo myslí jen na budování militaristické
armády, ale milionovou armádu nezaměstnaných,
polozaměstnaných a pracujících nechává
hladovět.
Co žádají dnes nezaměstnaní,
o čem měl jednat jejich sjezd? Včera předložili
nezaměstnaní memorandum o svých požadavcích
jak vládě prostřednictvím pana předsedy
vlády dr Hodži, tak parlamentu prostřednictvím
předsednictva parlamentu, ministerstvu soc. péče,
poslaneckým klubům i odborovým ústřednám.
Jaké jsou to velezrádné požadavky, které
podle mínění vlády a zákazu
policejního ředitelství ohrožují
republiku a nesměly býti na sjezdu projednávány?
Co žádají nezaměstnaní?
Především opatření práce.
Co se už u nás o zaopatření práce
pro nezaměstnané namluvilo a napsalo, a když
o tom chtějí nezaměstnaní rokovat
a ukázat, jak by se skutečně práce
opatřovati měla, považuje to policejní
ředitelství za rušení klidu a pořádku.
Nezaměstnaní chtějí skutečně
práci, ne sliby. Kdyby se nezaměstnanost dala léčit
vládními sliby, nebylo by už dnes nezaměstnaných,
byl by u nás nedostatek dělníků. Ale
v tom je právě ta otázka, že se stále
dávají jen sliby, ale ke skutečnému
odbourávání nezaměstnanosti, ke skutečnému,
opravdovému zahájení velkých investičních
prací se nepřikročuje a ani dnes projednávaná
osnova stavebního zákona nedává záruku,
že bude nezaměstnanost likvidována, že
bude odpomoženo strašlivému stavu, ve kterém
jsou dnes u nás nezaměstnaní. V důsledku
toho, že se práce nedává, žádají
nezaměstnaní řádnou úpravu
podpor pro neorganisované i organisované. A je zajímavé,
že čím více jsou nezaměstnaní
vyčerpáváni dlouholetou krisí, tím
menší podpory dostávají. Uvedu o tom
několik dokladů.
Těsně po válce, kdy ještě u nás
nebyl zaveden t. zv. gentský systém, nýbrž
kdy byla všeobecná podpora pro nezaměstnané,
činil podle statistiky průměr nezaměstnaných
dělníků r. 1919 169.000 a celkový
náklad na podpory 344 mil. Kč; to znamená,
že podpora na den činila pro nezaměstnaného
průměrně 5.56 Kč. R. 1923, kdy bylo
202.000 nezaměstnaných, činil celkový
náklad 392 mil. Kč, to značí 5.30
Kč průměrné denní podpory.
Po zavedení gentského systému a při
nástupu krise vypadaly poměry takto: R. 1932 byl
průměrný počet nezaměstnaných
553.800, náklad na jejich podpory - počítaje
v to i t. zv. produktivní péči, mléčnou
akci a pod. - činil 591 mil. Kč, to znamená
průměrně 3.42 Kč pro nezaměstnaného
na den. R. 1933 bylo 758.000 nezaměstnaných, náklad
na ně celkem 820 mil. Kč, to znamená 3.04
Kč na den, r. 1934 677.000 nezaměstnaných,
náklad 643 mil. Kč, to znamená 2.60 Kč
na den, a r. 1935 696.000 nezaměstnaných, náklad
625 mil. Kč, to znamená 2.45 Kč na den. Tedy
je vidět, jak náklad na nezaměstnané
rok od roku klesá, proti 5.56 Kč z r. 1919 je dnes
2.45 Kč. (Posl. dr Novák: Koruna má dnes
jinou cenu!) Co to má za
jinou cenu? Tak dobře, ale vezměte poměr:
r. 1932 3.42 Kč a dnes 2.45 Kč! Také to má
jinou cenu? U vás to má všecko jinou cenu,
ale pro nezaměstnané mají houby cenu všecka
ta vaše opatření!
Dnes se na příklad mluví o bytové
péči, o stavbě nových malých
bytů pro dělníky, a říká
se: Činže v malých domech bude činit
600 Kč ročně. Když 860.000 dělníků
má 2.45 Kč denně, jak mají platit
600 Kč činže? Vysvětlete mně
to, pánové, rozpočítejte to! A při
tom jsou statisíce dělníků, kteří
nedostanou průměr 2.45 Kč, nedostanou ani
korunu, jsou statisíce nezaměstnaných, jak
konstatoval sám pan ministr soc. péče inž.
Nečas, 170 tisíc nezaměstnaných,
kteří nedostanou ani haléře podpory
celé týdny! Tak vypadá dnes vaše sociální
péče.
Nezaměstnaní žádají dále
demokratická a lidská práva. Proč
je žádají? Protože z nezaměstnaných
tvoří se dnes nový stav, stav bezprávných
občanů, kteří jsou postaveni úplně
mimo zákon. Jestli se ústavní svobody jako
shromažďovací právo, volnost projevu pro
dělníky omezují všeobecně, pro
nezaměstnané se dnes úplně ruší.
Důkaz: nepovolování schůzí
nezaměstnaných, rozpouštění akčních
výborů a důvěrnických sborů
nezaměstnaných, zákaz sjezdu, který
má o požadavcích nezaměstnaných
jednat. Ale jde také o lidská práva. Někdo
by snad mohl říci: Přece lidská práva
se nezaměstnaným neupírají! Ano, i
lidská práva. Proti nezaměstnaným,
kteří dnes chtějí podávat požadavky,
se vystupuje brutálně policejní mocí.
Policejní a četnické strážnice
jsou svědky nelidského týrání
a bití nezaměstnaných dělníků.
Přes to nezaměstnaní si nedají vzít
právo o požadavcích jednat, požadavky
podávat a jich splnění prosazovat. Proti
kapitalistické snaze nezaměstnané vyhladovět,
proti vládním, byrokratickým zákazům,
proti policejním zákrokům stavějí
nezaměstnaní nezadatelné, přirozené
právo boje o život, sebeobrany proti útokům
na život vlastní i na životy svých rodin.
A fakt je, že dnes se vede brutální útok
na život nezaměstnaných dělníků
a na životy jejich rodin. Životy nezaměstnaných,
jejich dětí a jejich rodin jsou ohroženy, a
to je lidské právo bránit se proti tomu,
když mne někdo ohrožuje na životě;
to je lidské právo, přirozené právo
bojovat, abych mohl být živ, bojovat, abych nebyl
vyhladovován, bojovat, abych nebyl týrán,
abych nebyl štván jako divá zvěř,
abych mohl jako člověk lidsky žít. (Potlesk
komunistických poslanců.) Proto kladou nezaměstnaní
svoje požadavky. Jejich požadavky jsou minimální
a jsou splnitelné. (Předsednictví převzal
místopředseda Taub.) Je dobře možno
dát dnes při dobré vůli nezaměstnaných
práci a chléb. Je tu dostatek práce, dostatek
příležitosti ku práci. Jsou tady přebytky
chleba. Není potřebí, aby na jedné
straně se obilí ničilo, aby se potraviny
ničily a miliony a miliony nezaměstnaných
dělníků a jejich rodin bloudily po ulicích
hladem. Kdo chce obhajovat tenhle pořádek, kdo chce
tvrditi, že je to pořádek spravedlivý,
kdo chce dokazovati, že to musí být a jinak
že to nejde, kdo chce dokazovati, že je nutno ničiti
potraviny a nechat lidi zmírat hladem?
Nezaměstnaní obracejí se se svými
požadavky na vládu a parlament, ale po zkušenostech,
po těch všech slibech, které se jim 7 roků
dávají, neobracejí se jen na vládu
a parlament, obracejí se na všechen pracující
lid, aby jejich požadavky přijal za své, aby
se zúčastnil akce nezaměstnaných za
vybojování jejich požadavků a aby dopomohl
nezaměstnaným k vítězství a
právu.
Dělníci v závodech musí si uvědomiti,
že likvidování nezaměstnanosti znamená
i zlepšenou existenci, vyšší mzdy a lepší
pracovní podmínky pro zaměstnané dělníky.
Proto musí každý boj za své požadavky,
za zkrácení pracovní doby, za řádné
kolektivní smlouvy, za vyšší mzdy a pod.
spojit s bojem za požadavky nezaměstnaných
a odborové dělnické organisace musí
jednotně postaviti své síly do boje za práci
a chléb, za vyřešení otázky nezaměstnaných.
Malí živnostníci musí míti na
paměti, že splnění požadavků
nezaměstnaných jest i jejich zájmem, zájmem
malých živnostenských kruhů, poněvadž
dokud nebude vyřešena otázka nezaměstnanosti,
budou malí živnostníci dále bankrotovat.
Malí rolníci musí si uvědomiti, že
čím více nezaměstnaných a hladu
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
mezi pracujícími, tím více bude
přebytků obilí a bídy mezi malými
zemědělci. Zemědělská krise
nebude vyřešena omezováním osevních
ploch, obilním monopolem a pod. Zemědělská
krise, bída malých zemědělců
může býti vyřešena jen tím,
když se dá pracujícím možnost dosyta
se najíst. Obecní zastupitelstva musí si
býti vědoma, že jen splněním
požadavků nezaměstnaných zastaví
bankrot samosprávy, zachrání i zabrání
chátrání obecního majetku, že
je potřebí zahájit skutečné
investiční práce, vymáhat na vládě
prostředky, zasazovat se o uskutečnění
nucené půjčky pro kapitalisty, aby tak skutečné
investiční práce, skutečný
pracovní ruch mohl se rozpoutat a aby tím nezaměstnanost
byla likvidována. I když sjezd nezaměstnaných
byl policejně znemožněn, jejich požadavky
jsou tady. Byly vládě podány, byly podány
panu předsedovi vlády, byly podány předsednictvu
parlamentu, byly podány všem poslaneckým klubům
a jiným institucím. Boj za tyto požadavky nemůže
být znemožněn. 1 milion nezaměstnaných
a miliony pracujících stojí za tímto
požadavkem.
Místo sjezdu v Praze musí se rozpoutat široká
akce po celé republice. Dělnická i lidová
fronta, nezaměstnaní i pracující dělníci,
živnostníci, malorolníci, pracující
inteligence musí sněmovat, demonstrovat, naléhat,
usnášet se, urgovat, bojovat a neustoupit dříve,
dokud požadavky nezaměstnaných vládě
předložené nebudou splněny. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Bečko. Dávám mu slovo.
Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Zprávy
výboru soc.-politického a rozpočtového
o stavebnom ruchu a bytovej pečlivosti sú vo svojej
podstate významu národohospodárskeho a sociálneho.
Ony sú tiež regulátormi celého súhrnu
bytovej kultúry. Zásahy verejnej moci do bytových
pomerov nie sú nové ani nie sú zjavom poválečným.
Ony sú už dáta staršieho. Nie sú
ani žiadnou zvláštnosťou a výhradou
Československej republiky, lebo vieme, že i v iných
štátoch - ba snáď o mnoho účelnejšie
a účinnejšie - zasahuje verejná moc
do bytových pomerov a do bytovej kultúry, takze
opravdu je treba brať náležité poučenie
i nám z cudzích príkladov, aby sme mohli
konečne dospeť v ohľade právnom k jednotnému
a trvalému usporiadaniu našich stavebných a
bytových pomerov a celej bytovej kultúry, menovite
pokiaľ ide o ľudové vrstvy.
V súvise s tým nejde len o s amotný stavebný
ruch, o samotnú bytovú pečlivosť, ale
zároveň je treba sa vynasnažiť i o to,
aby konečne v jednotnom právnom štáte
bola tiež riešená otázka jednotného
stavebného poriadku.
Pod pojem bytovej kultúry náleží celý
súhrn dobrého a zdravého bývania vôbec.
Tu ide o to, či väčšina obyvateľstva,
predovšetkým pracujúci ľud je schopný
vo svojom hmotnom postavení obstarať si dobré,
zdravé a lacné bývanie. Viem, že je
mnoho rozhodujúcich faktorov, ktorých je treba brať
v úvahu pri kalkulácii dobrej bytovej a stavebnej
politiky. Naše pomery nie sú priaznivé tomu,
aby sa mohlo lacno a dobre stavať. Nie je možné
u nás vytvoriť podmienky, aby sa stavalo lacno a preto
dobre a účelne.