Pan kol. Dubický se ve své řeči zmínil o regresu a o těch, kteří si za státní garancie postavili luxusnější obydlí. Nemáme žádných námitek proti tomu, aby byl regres uskutečněn proti těm, kteří jako zámožní mají povinnost navrátiti státu, co jim propůjčil. Nesmí však býti zapomínáno, že regres nemůže býti uplatněn proti nezámožným majitelům rodinných domků, z nichž veliká část následkem krise a poklesu platů nebo mezd o své těžce vybudované domky za státní garancie byla skutečně připravena, anebo proti těm, kteří za největších obtíží při dnešních těžkých hospodářských poměrech sotva stačí plniti úrokovou a umořovací povinnost, takže při uplatnění regresu proti chudým lidem byli by tito drobní majitelé rodinných domků naprosto zničeni.

Stejně tak nemůže býti uplatňován regres proti domům obecním a družstevním, v nichž bydlí nejchudší obyvatelstvo, které by nemohlo snésti jakéhokoliv zvýšení nájemného. Uplatnění regresu proti zámožným a proti lidem s vysokým služným jest věcí spravedlnosti, ale nebylo by spravedlivé uplatňovati regres proti lidem s živořícími rodinami, proti lidem chudobným, proti lidem nezaměstnaným, proti lidem, kteří poslední svůj haléř dali do stavby, aby sobě a svojí rodině zajistili aspoň přiměřeně dobré bydlení. (Zcela správně!)

Není správné, když se paušalisuje, že všechny státní garancie a všechna státní pomoc byla věnována jen a jen na nějaké luxusní stavby. Tisíce a desetitisíce rodin vděčí státu za to, že jim stát v nejtěžších poměrech pomohl. Nejsou to rodiny boháčů, jsou to rodiny chudáků, dělníků, malých úředníků, kteří právě na základě garancie, na základě našich zákonů získali obydlí anebo si postavili domy. A je nesprávné, když se veřejnost irituje a když je sugestivně na veřejné mínění působeno, jako by zejména ze zákonů o podpoře stavebního ruchu čerpali jenom majetní, kteří odpírají regres, vrátiti to, co jim bylo dáno. Na této půdě, vymáhati na majetných lidech, aby státu navrátili, co jim stát zapůjčil anebo čím jim přispěl, se sejdeme, ale, pánové, nevyčítejte chudáku, že za pomoci státu za nejtěžších poměrů a s vynaložením všech svých sil si zbudoval svoje obydlí. Dnes to není žádným luxusem míti rodinný domek u rodiny dělníka a malého úředníka, poněvadž při svých platových poměrech nestačí, jak jsem již řekl, platiti úrok a anuity. A proti těmto lidem jíti s regresem znamenalo by vzíti jim poslední kus chleba a znemožniti jim bydlení, poněvadž by nebyli s to, aby ze svých chudých platů a mezd mohli vykonati regresní povinnost.

Pro osnovu zákona o stavebním ruchu budeme hlasovati, neboť věříme, že jeho prováděním bude zlepšen daný stav a umožněn větší pracovní ruch. Musíme žádati, aby státní administrativa pochopila svůj mimořádný význam, neboť od toho, jak rychle bude prováděno řízení o žádostech stavebníků, závisí nejen účel, nýbrž i zlepšení hospodářského života zvýšeným stavebním ruchem. Stavebně-bytové oddělení ministerstva soc. péče již při provádění dřívějších zákonů osvědčilo, že má pro řízení dobrou a velmi dobře vybavenou administrativu. Závisí proto úspěch věcný i úspěch řízení od ostatních úřadů, které zákon o stavebním ruchu volá k součinnosti. Čím rychleji a čím více staveb bude podle tohoto zákona zbudováno, tím méně ostře se projeví rušení ochrany nájemníků a tím více bude také pomoženo desetitisícům nezaměstnaných stavebních dělníků a tisícům stavebních živností. Pochopí-li úřady význam tohoto zákona a pochopí-li, že je nyní nutno rychle jednati, věříme, že ještě letos může býti pomoženo jak těm, kteří chtějí budovati svoje obydlí, anebo těm, kteří bytů nemají, tak zejména velikému počtu hladovícího stavebního dělnictva, které čeká, aby se rozhojnil stavební ruch, a stejně tak i živnostnictva stavebních řemesel a živností, které bylo krutě postiženo stagnací a které může získati stejně jako dělnictvo, budou-li zákon a žádosti vyřizovány rychle a tak dokonale, jak zájem našeho života a také státu vyžaduje. (Potlesk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký: Vážení pánové!

U příležitosti projednávání osnovy zákona o stavebním ruchu a o odbourání ochrany nájemníků se chci zabývati výlučně jednou otázkou, a to je otázka nezaměstnanosti. Naše stanovisko k osnově o stavebním ruchu i k osnově o odbourání ochrany nájemníků precisoval už včera ve své řeči soudr. Dolanský. Já myslím, že otázku nezaměstnanosti není dnes možno vyloučiti při projednávání jakéhokoliv hospodářského opatření, a to zvláště proto, že se říká a tvrdí, že i projednávané osnovy o stavebním ruchu a o odbourání ochrany nájemníků budou míti příznivý vliv na odbourání nezaměstnanosti. Fakt, že na počátku jara při zahájení t. zv. stavební sezony máme u nás 860.000 nezaměstnaných, charakterisuje poměry. V listopadu při projednávání rozpočtu se slibovalo snížiti nezaměstnanost nejméně o 200.000. Úřední statistika vykazovala tenkrát 600.000 nezaměstnaných. Dnes máme 860.000 nezaměstnaných, to znamená, že nezaměstnanost o 200.000 nepoklesla, naopak nezaměstnaných o 260.000 přibylo. Koaliční vláda v boji proti nezaměstnanosti ukazuje a odhaluje svoji naprostou neschopnost. Vláda nevidí svůj úkol v boji proti nezaměstnanosti, nýbrž v boji proti nezaměstnaným. Proto zakazuje schůze a projevy nezaměstnaných, zakázala i sjezd, který měl o požadavcích nezaměstnaných jednati, upírá nezaměstnaným jakákoliv občanská práva a persekvuje nezaměstnané. Nezaměstnaní jsou dnes označováni za veřejného nepřítele. "Právo lidu" 5. března píše: "Vláda se musí pokusiti ze všech svých sil armádu nezaměstnaných poraziti". Co se dělá, aby armáda nezaměstnaných byla poražena? [ ]. Takovými vítězstvími nad hladovou armádou nezaměstnaných nemají se věru vládní kruhy co chlubiti. Není divu, že proti takovým zákrokům dělníci se oprávněně bouří. Dokladem toho je včerejší demonstrace na př. v Břevnově. Dělníci pracující na kolonkách po skončení práce demonstrovali proti násilným zákrokům vůči nezaměstnaným a proti zamýšlenému propuštění dělnictva na kolonkách ze zaměstnání. Demonstrační průvod vzrostl brzy na tisíc lidí. Po skončení demonstrace zakročila policie svým obvyklým způsobem proti části demonstrantů a přikročila k zatýkání. Sta dělníků provázelo zatčeného na strážnici v Břevnově [ ].

Žijeme v pohnuté době. Fašistická reakce rozdmychává úsilovně jiskry nových válečných požárů. Kapitalističtí dravci ve všech státech třesou se touhou po nové periodě válečné konjunktury, která jim umožňuje lichvářské zisky. Akcie zbrojařských kartelů stoupají. V této době u nás milionová armáda nezaměstnaných a polozaměstnaných dělníků žije hůře, nežli se žilo v posledních letech války. Při tom jsou skladiště přeplněna, obilí, cukr a j. potraviny se ničí a hladových přibývá. Vláda svojí protilidovou kapitalistickou politikou pomáhá finančním, průmyslovým i agrárním spekulantům, pracující vrstvy i střední stavy zbidačuje, armádu nezaměstnaných a hladových při tom rozmnožuje.

Mluví se o mírové politice této vlády. My se ptáme, co je to za mírovou politiku, která v době napjaté mezinárodní situace, kdy imperialistická, fašistická reakce haraší kolem nás mečem, obětuje vlastní pracující lid vykořisťovatelským choutkám a spekulačním zájmům domácí kapitalistické reakce? Co je to za mírovou politiku, dávati úplnou volnost reakčnímu štvaní fašistických henleinovských kapitalistů, ale na druhé straně nacionálně i hospodářsky utiskovati pracující lid v Sudetách a surově brániti mu v rozvinutí boje za práci a chléb? Je to mírová politika, která obilním monopolem dává milionové zisky českým agrárním spekulantům i maďarským magnátům, ale zbidačuje maďarský, slovenský i ukrajinský pracující lid?

Proti požadavkům nezaměstnaných staví se dnes otázka brannosti. Vládní kruhy u nás v poslední době snaží se svou naprostou neschopnost v boji za odstranění a snížení nezaměstnanosti krýti touto otázkou. Také pan předseda vlády dr Hodža včera, když jsem k němu vedl deputaci nezaměstnaných, v rozmluvě s nezaměstnanými uváděl otázku brannosti jako překážku, aby se mohla otázka opatření práce a opatření nezaměstnaných vyřešiti.

Při tom t. zv. levicové vládní kruhy, které se dnes velmi často chlubí svým přátelstvím k Sovětskému svazu, dávají nám za příklad jeho skvělou armádu. Říkají nám: Podívejte se, vždyť také Sovětský svaz pro svou brannost a pro vybudování své armády tak mnoho obětoval. Ano, Sovětský svaz má opravdu skvělou rudou armádu, ale Sovětský svaz má také ohromně rozvinutý stavební ruch, Sovětský svaz, dříve než vybudoval tuto skvělou rudou armádu, likvidoval úplně armádu nezaměstnaných. (Potlesk komunistických poslanců.) Proto dělníci v Československu mohou býti na sovětského spojence opravdu hrdi, ale za poměry u nás se musíme před ním stydět. Je zrádcem lidu a nepřítelem skutečné, protiválečné, protifašistické brannosti, kdo myslí jen na budování militaristické armády, ale milionovou armádu nezaměstnaných, polozaměstnaných a pracujících nechává hladovět.

Co žádají dnes nezaměstnaní, o čem měl jednat jejich sjezd? Včera předložili nezaměstnaní memorandum o svých požadavcích jak vládě prostřednictvím pana předsedy vlády dr Hodži, tak parlamentu prostřednictvím předsednictva parlamentu, ministerstvu soc. péče, poslaneckým klubům i odborovým ústřednám. Jaké jsou to velezrádné požadavky, které podle mínění vlády a zákazu policejního ředitelství ohrožují republiku a nesměly býti na sjezdu projednávány? Co žádají nezaměstnaní?

Především opatření práce. Co se už u nás o zaopatření práce pro nezaměstnané namluvilo a napsalo, a když o tom chtějí nezaměstnaní rokovat a ukázat, jak by se skutečně práce opatřovati měla, považuje to policejní ředitelství za rušení klidu a pořádku. Nezaměstnaní chtějí skutečně práci, ne sliby. Kdyby se nezaměstnanost dala léčit vládními sliby, nebylo by už dnes nezaměstnaných, byl by u nás nedostatek dělníků. Ale v tom je právě ta otázka, že se stále dávají jen sliby, ale ke skutečnému odbourávání nezaměstnanosti, ke skutečnému, opravdovému zahájení velkých investičních prací se nepřikročuje a ani dnes projednávaná osnova stavebního zákona nedává záruku, že bude nezaměstnanost likvidována, že bude odpomoženo strašlivému stavu, ve kterém jsou dnes u nás nezaměstnaní. V důsledku toho, že se práce nedává, žádají nezaměstnaní řádnou úpravu podpor pro neorganisované i organisované. A je zajímavé, že čím více jsou nezaměstnaní vyčerpáváni dlouholetou krisí, tím menší podpory dostávají. Uvedu o tom několik dokladů.

Těsně po válce, kdy ještě u nás nebyl zaveden t. zv. gentský systém, nýbrž kdy byla všeobecná podpora pro nezaměstnané, činil podle statistiky průměr nezaměstnaných dělníků r. 1919 169.000 a celkový náklad na podpory 344 mil. Kč; to znamená, že podpora na den činila pro nezaměstnaného průměrně 5.56 Kč. R. 1923, kdy bylo 202.000 nezaměstnaných, činil celkový náklad 392 mil. Kč, to značí 5.30 Kč průměrné denní podpory. Po zavedení gentského systému a při nástupu krise vypadaly poměry takto: R. 1932 byl průměrný počet nezaměstnaných 553.800, náklad na jejich podpory - počítaje v to i t. zv. produktivní péči, mléčnou akci a pod. - činil 591 mil. Kč, to znamená průměrně 3.42 Kč pro nezaměstnaného na den. R. 1933 bylo 758.000 nezaměstnaných, náklad na ně celkem 820 mil. Kč, to znamená 3.04 Kč na den, r. 1934 677.000 nezaměstnaných, náklad 643 mil. Kč, to znamená 2.60 Kč na den, a r. 1935 696.000 nezaměstnaných, náklad 625 mil. Kč, to znamená 2.45 Kč na den. Tedy je vidět, jak náklad na nezaměstnané rok od roku klesá, proti 5.56 Kč z r. 1919 je dnes 2.45 Kč. (Posl. dr Novák: Koruna má dnes jinou cenu!) Co to má za

jinou cenu? Tak dobře, ale vezměte poměr: r. 1932 3.42 Kč a dnes 2.45 Kč! Také to má jinou cenu? U vás to má všecko jinou cenu, ale pro nezaměstnané mají houby cenu všecka ta vaše opatření!

Dnes se na příklad mluví o bytové péči, o stavbě nových malých bytů pro dělníky, a říká se: Činže v malých domech bude činit 600 Kč ročně. Když 860.000 dělníků má 2.45 Kč denně, jak mají platit 600 Kč činže? Vysvětlete mně to, pánové, rozpočítejte to! A při tom jsou statisíce dělníků, kteří nedostanou průměr 2.45 Kč, nedostanou ani korunu, jsou statisíce nezaměstnaných, jak konstatoval sám pan ministr soc. péče inž. Nečas, 170 tisíc nezaměstnaných, kteří nedostanou ani haléře podpory celé týdny! Tak vypadá dnes vaše sociální péče.

Nezaměstnaní žádají dále demokratická a lidská práva. Proč je žádají? Protože z nezaměstnaných tvoří se dnes nový stav, stav bezprávných občanů, kteří jsou postaveni úplně mimo zákon. Jestli se ústavní svobody jako shromažďovací právo, volnost projevu pro dělníky omezují všeobecně, pro nezaměstnané se dnes úplně ruší. Důkaz: nepovolování schůzí nezaměstnaných, rozpouštění akčních výborů a důvěrnických sborů nezaměstnaných, zákaz sjezdu, který má o požadavcích nezaměstnaných jednat. Ale jde také o lidská práva. Někdo by snad mohl říci: Přece lidská práva se nezaměstnaným neupírají! Ano, i lidská práva. Proti nezaměstnaným, kteří dnes chtějí podávat požadavky, se vystupuje brutálně policejní mocí. Policejní a četnické strážnice jsou svědky nelidského týrání a bití nezaměstnaných dělníků.

Přes to nezaměstnaní si nedají vzít právo o požadavcích jednat, požadavky podávat a jich splnění prosazovat. Proti kapitalistické snaze nezaměstnané vyhladovět, proti vládním, byrokratickým zákazům, proti policejním zákrokům stavějí nezaměstnaní nezadatelné, přirozené právo boje o život, sebeobrany proti útokům na život vlastní i na životy svých rodin. A fakt je, že dnes se vede brutální útok na život nezaměstnaných dělníků a na životy jejich rodin. Životy nezaměstnaných, jejich dětí a jejich rodin jsou ohroženy, a to je lidské právo bránit se proti tomu, když mne někdo ohrožuje na životě; to je lidské právo, přirozené právo bojovat, abych mohl být živ, bojovat, abych nebyl vyhladovován, bojovat, abych nebyl týrán, abych nebyl štván jako divá zvěř, abych mohl jako člověk lidsky žít. (Potlesk komunistických poslanců.) Proto kladou nezaměstnaní svoje požadavky. Jejich požadavky jsou minimální a jsou splnitelné. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Je dobře možno dát dnes při dobré vůli nezaměstnaných práci a chléb. Je tu dostatek práce, dostatek příležitosti ku práci. Jsou tady přebytky chleba. Není potřebí, aby na jedné straně se obilí ničilo, aby se potraviny ničily a miliony a miliony nezaměstnaných dělníků a jejich rodin bloudily po ulicích hladem. Kdo chce obhajovat tenhle pořádek, kdo chce tvrditi, že je to pořádek spravedlivý, kdo chce dokazovati, že to musí být a jinak že to nejde, kdo chce dokazovati, že je nutno ničiti potraviny a nechat lidi zmírat hladem?

Nezaměstnaní obracejí se se svými požadavky na vládu a parlament, ale po zkušenostech, po těch všech slibech, které se jim 7 roků dávají, neobracejí se jen na vládu a parlament, obracejí se na všechen pracující lid, aby jejich požadavky přijal za své, aby se zúčastnil akce nezaměstnaných za vybojování jejich požadavků a aby dopomohl nezaměstnaným k vítězství a právu.

Dělníci v závodech musí si uvědomiti, že likvidování nezaměstnanosti znamená i zlepšenou existenci, vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky pro zaměstnané dělníky. Proto musí každý boj za své požadavky, za zkrácení pracovní doby, za řádné kolektivní smlouvy, za vyšší mzdy a pod. spojit s bojem za požadavky nezaměstnaných a odborové dělnické organisace musí jednotně postaviti své síly do boje za práci a chléb, za vyřešení otázky nezaměstnaných. Malí živnostníci musí míti na paměti, že splnění požadavků nezaměstnaných jest i jejich zájmem, zájmem malých živnostenských kruhů, poněvadž dokud nebude vyřešena otázka nezaměstnanosti, budou malí živnostníci dále bankrotovat. Malí rolníci musí si uvědomiti, že čím více nezaměstnaných a hladu (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) mezi pracujícími, tím více bude přebytků obilí a bídy mezi malými zemědělci. Zemědělská krise nebude vyřešena omezováním osevních ploch, obilním monopolem a pod. Zemědělská krise, bída malých zemědělců může býti vyřešena jen tím, když se dá pracujícím možnost dosyta se najíst. Obecní zastupitelstva musí si býti vědoma, že jen splněním požadavků nezaměstnaných zastaví bankrot samosprávy, zachrání i zabrání chátrání obecního majetku, že je potřebí zahájit skutečné investiční práce, vymáhat na vládě prostředky, zasazovat se o uskutečnění nucené půjčky pro kapitalisty, aby tak skutečné investiční práce, skutečný pracovní ruch mohl se rozpoutat a aby tím nezaměstnanost byla likvidována. I když sjezd nezaměstnaných byl policejně znemožněn, jejich požadavky jsou tady. Byly vládě podány, byly podány panu předsedovi vlády, byly podány předsednictvu parlamentu, byly podány všem poslaneckým klubům a jiným institucím. Boj za tyto požadavky nemůže být znemožněn. 1 milion nezaměstnaných a miliony pracujících stojí za tímto požadavkem.

Místo sjezdu v Praze musí se rozpoutat široká akce po celé republice. Dělnická i lidová fronta, nezaměstnaní i pracující dělníci, živnostníci, malorolníci, pracující inteligence musí sněmovat, demonstrovat, naléhat, usnášet se, urgovat, bojovat a neustoupit dříve, dokud požadavky nezaměstnaných vládě předložené nebudou splněny. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Bečko. Dávám mu slovo.

Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Zprávy výboru soc.-politického a rozpočtového o stavebnom ruchu a bytovej pečlivosti sú vo svojej podstate významu národohospodárskeho a sociálneho. Ony sú tiež regulátormi celého súhrnu bytovej kultúry. Zásahy verejnej moci do bytových pomerov nie sú nové ani nie sú zjavom poválečným. Ony sú už dáta staršieho. Nie sú ani žiadnou zvláštnosťou a výhradou Československej republiky, lebo vieme, že i v iných štátoch - ba snáď o mnoho účelnejšie a účinnejšie - zasahuje verejná moc do bytových pomerov a do bytovej kultúry, takze opravdu je treba brať náležité poučenie i nám z cudzích príkladov, aby sme mohli konečne dospeť v ohľade právnom k jednotnému a trvalému usporiadaniu našich stavebných a bytových pomerov a celej bytovej kultúry, menovite pokiaľ ide o ľudové vrstvy.

V súvise s tým nejde len o s amotný stavebný ruch, o samotnú bytovú pečlivosť, ale zároveň je treba sa vynasnažiť i o to, aby konečne v jednotnom právnom štáte bola tiež riešená otázka jednotného stavebného poriadku.

Pod pojem bytovej kultúry náleží celý súhrn dobrého a zdravého bývania vôbec. Tu ide o to, či väčšina obyvateľstva, predovšetkým pracujúci ľud je schopný vo svojom hmotnom postavení obstarať si dobré, zdravé a lacné bývanie. Viem, že je mnoho rozhodujúcich faktorov, ktorých je treba brať v úvahu pri kalkulácii dobrej bytovej a stavebnej politiky. Naše pomery nie sú priaznivé tomu, aby sa mohlo lacno a dobre stavať. Nie je možné u nás vytvoriť podmienky, aby sa stavalo lacno a preto dobre a účelne.