My sme to dokázali, že držíme sa toho nášho v srdciach vrytého zákona, že blaho vlasti je nám zákonom najvyšším. Pánovia, čo chcete od nás vlastne? (Výkřiky: Nic!) Nič? (Veselost.) Do čoho nás vlastne chcete vohnať, pánovia? Chcete nás rozpustiť? Prosím, môžete nás rozpustiť. Spravte to bezprávie naraz a nebude sa to bezprávie robiť stále. Myslím ale, že takým spôsobom nedojdete k ničomu. Nikdy sa s týmto nič nedocielilo. Keď i rozpustíte národnú obec fašistickú, to, čo dnes tu je, už nenapravíte. (Veselost.)

Pánovia, prečo je ten postup taký voči nám? Preto, poneváč sa všetci trasete. (Veselost.) Bojíte sa, nie nás, ale niekoho celkom iného, tam snáď na tej strane (ukazuje na levici). Dnes ovláda celý svet tak zv. veľkožidovský internacionálny kapitalizmus. Ten ovláda i Rusko, ten ovláda mysle, ten neprial našej republike, ten neprial útvaru našej republiky a na základe toho i riadi anonymne osudy nášho štátu takým spôsobom, že vy slepo lezete do toho. To je boľševizmus a začiatok boľševizmu u nás, veď je u nás už kerenština. Ľudia polonahí i polohladní. Čo s nimi chcete? Chcete im dnes pomôcť stavebným ruchom, s tými 300 mil. Kč? S 300 mil. korunami niekoľko tisíc nezamestnaných môžete podporiť, ale nič sa nenapraví. My sme u nás postupom voči Italii sankciami stratili o mnoho viac, ako pomôžeme teraz týmto stavebným ruchom.

Teraz mi dovoľte, abych čiastočne prehovoril i ku stavebnému ruchu samému.

Ja som, vážení pánovia, podal tento návrh na zmenu alebo na doplnenie zákona o stavebnom ruchu z toho dôvodu, poneváč zvlášť u nás na Slovensku je veľa takých prípadov, ktoré ešte nie sú zákonom riešené.

Ja by som vám povedal jeden príklad z Veľkého Bočkova, kde je štátna správa lesov, ktorá povolila 29 rodinám, aby si postavily svoje domky na svahoch lesov, ktorých majiteľom je štátna správa. Keď už boly tieto chaty alebo baráky, ako to oni nazývajú, postavené, žiadala štátna správa od týchto rodín 15 až 20 Kč za štvoročnú siahu. Snáď by sa vám zdalo, že to nie je moc drahé, ale na druhej strane práve v tom istom čase tá istá štátna lesná správa potrebovala pre lesnú dráhu vyvlastniť pozemky na nížinách, kde sú úrodné polia, ktorých tí ľudia potrebujú. Tieto pozemky vyvlastnila resp. chcela vyvlastniť štátna lesná správa v hodnote 3 Kč za štvor. siahu, a síce preto, že sa odvolávala na pozemkovú reformu a uvádzala, že r. 1914 bola asi takáto cena - a tu sa jednalo, vážení pánovia, o 130 roľníkov, ktorým sa takýmto spôsobom chcela zabrať pôda. Poneváč je tomu dnes 9 rokov a vec nie je ešte v poriadku, nie je ešte zákonom riešená, žiadal som, aby bol § 6 vyvlastňovacieho zákona doplnený v tom smysle, že v takých prípadoch môže okr. úrad vyvlastniť tiež pozemky, na ktorých už budovy stoja. To nie je nič, k čomu by nemohlo dojsť, ale poneváč to navrhol fašista, prijatie sa odoprelo.

Vážení pánovia, ja som vám pripomenul, že sme v dobe kerenštíny a že spejeme k boľševizmu. Sú to asi 2 či 3 dni, čo tu posl. Gottwald celkom smele, ba beztrestne kričal: "Kramář, Stříbrný, Henlein, Kahánek, Vraný, Hlinka a Sidor, tí vlastizradcovia, tí zradcovia pracujúceho ľudu, ktorí sa spojujú s Hitlerom atď." (Výkřiky komunistických poslanců.) Pánovia, je to možné, že si to necháte ľúbiť od takého pána Gottwalda, ktorý do včulka bol v Rusku alebo inde, ktorý je rozhodne platený niekym celkom iným ako Československou republikou alebo občanmi Československej republiky. Ja ako Slovák a ako mladý poslanec po stránke poslaneckej sa tomu divím, že si to všetko necháte ľúbiť.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Upozorňujem p. rečníka po tretie, aby hovoril k veci. (Další slova řečníkova nebyla podle §u 50 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Poneváč som pána rečníka volal tri razy k veci a toto volanie zostalo bezvýsledným, odnímam pánu posl. Ivákovi podľa §u 50 jedn. poriadku slovo.

Ďalším rečníkom je p. posl. Dubický. (Výkřiky komunistických poslanců: To jste hrdinové, že se necháte odehnat? - Posl. Ivák: V našej demokracii sa dá odobrať slovo! - Posl. Gajda: To je demokracie, ale bolševická!)

Volám pána posl. Gajdu k poriadku.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Teprve po 18 letech naší státní svobody, když dvacetkráte byly měněny a prodlužovány zákony bytové, přistupuje se ke konečné likvidaci ochrany nájemníků u všech nájemních předmětů, bohužel, až na t. zv. obytné kuchyně.

Děláme-li dnes po 18 letech bilanci naší bytové a stavební politiky, máme před sebou mnoho nepříznivých zjevů. Soukromý ruch stavební téměř neexistuje, jelikož stavebníkům hrozí nebezpečí, že byty v některých domech za rentabilní činže nepronajmou. Na trhu nemovitostí je dnes ve městech i na venkově mnoho obytných domů, které vůbec při dražbách anebo ve volné nabídce nenalézají kupců. Velká část peněžních ústavů naříká, že nedostává z hypotekárních zápůjček po válce na domy poskytných příslušné úroky, tím méně splátky a uzavírá se proto novým půjčkám.

V důsledku velké nabídky obytných domů a vázanosti bytů i činží je domovní majetek zadlužen více nežli výroba průmyslová a živnostenská. Ochabnutí stavebního ruchu je důsledek nejistoty, která vzniká z bytových zákonů, je to dále obava před zvyšováním cen stavebních hmot a je to i nedůvěra k naší bytové politice, která svou vázaností zabraňuje klidnému vývoji na bytovém a stavebním trhu.

Prokázal jsem v soc.-politickém výboru enormní zvyšování cen různých stavebních potřeb teď před rozvojem nového stavebního podnikání. Je to zejména cement, cihly, dřevařina, zkrátka všechny materiály, které jsou ke stavbě nezbytné a které kartel zdražuje. Z vázané bytové situace vzniká v řadách našeho obyvatelstva pocit nejistoty v právní řád. Mám za to, že by se nemělo zapomínati, že předpokladem hospodářské obrody a pořádku na trhu bytovém je právní bezpečnost.

Základy naší bytové politiky byly již v prvních letech popřevratových pochybné.

Stavební ruch a bytová politika byly hned po válce postaveny na nezdravou základnu úvěrovou, na vratký a nespolehlivý princip rentability nových domů. V bytové politice poválečné se zvláště zapomínalo na jednu ze základních podmínek zdravého stavebního ruchu, že totiž kapitál do novostaveb vložený musí býti do jisté míry rentabilní, zejména pokud jde o stavby takové, na které byla větší část stavebního nákladu vypůjčena, a že je třeba tedy kapitál nejen zúročiti, nýbrž i zamortisovati. Zapomnělo se též na to, že bydlení v každém normálním státě a společnosti je předmětem nutné životní potřeby a jako takové že podléhá zákonu poptávky a nabídky. Udržování ochrany nájemnické, jak jsem řekl již v soc.-politickém výboru, je opatřením protisociálním, zejména dnes, kdy jde o existence malých a chudobných majitelů domků.

Ochrana nájemníků poškozuje sociálně slabé majitele domů a ničí jejich majetek, který chátrá, nehledě k tomu, že daňové zatížení přesahuje již hranici snesitelnosti. Staré domy hynou, výnos z nich nestačí ani na úrok a úmor, tím méně na opravy. Bylo vydáno nedávno nové vládní nařízení o daňových úlevách na opravy domů, ale výhody jsou tak minimální, že snaha získati tímto opatřením práci mine se účinkem.

Jak se dívá na stavební ruch a problém bytový společenstvo stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Praze a politický okres lounský, je dokladem podání, které jsem právě obdržel. Dne 19. března na velkém projevu stavitelů bylo prohlášeno (čte): "Jedině zrušení ochrany nájemníků oživí stavební ruch, kdežto další ochrana nájemnická bude největší jeho překážkou. Není možno stavěti domy s malými byty o jednom pokoji a kuchyni, když budou udržovány ve starých domech činže nepřesahující 500 Kč ročně. Všechno volání po stavbě takových malých bytů jest za těchto okolností bezúčelné. Nenalezne se majitel domu, tam patrně obec, jež by při těchto činžích prováděla nějaké stavební opravy, a tak i zákon o daňových úlevách při stavebních opravách zůstane nevyužit, ač právě na základě tohoto zákona by bylo možno zmírniti nezaměstnanost."

Mám za to, že je nutno především vrátiti důvěru občanstva ve státní podnikání a v právní řád, pokud jde o řešení otázky bytové. Domy a byty musí se státi předmětem volné nabídky a poptávky, musí dojíti k snížení daňových břemen a naprosté svobodě domovního majetku. Všichni občané mají nárok na odměnu za svoji práci. Bere-li se jim těžce nastřádaný majetek nesmírným zatížením daňovým, jako drobným majitelům domů, jsou-li nuceni pracovat a starat se bez odměny a dívati se bez pomoci, jak jejich skrovný majetek pustne, jsou-li pod vlastní střechou bezprávnými, pak je to, slavná sněmovno, situace zoufalá. Majitelé domů u nás jsou vedle zemědělců jedni z největších poplatníků státu. Stát požaduje od majitelů starých domů skoro 1/3 hrubého příjmu, bez ohledu na to, co musili věnovat na udržování domů a na úpravu bytů. I tady je potřebí radikální nápravy.

Naše bytová a stavební politika neřeší se s náležitou měrou odpovědnosti a s ohledem na potřeby všech vrstev lidu i státu. Nejlepším toho dokladem je, že jsme od převratu prodloužili zbytečnou ochranu nájemníků 20krát, že jsme tím prohospodařili základní podmínky a důvěru ve stavební ruch a rentabilitu domovního majetku.

Státní pokladna je podporou stavebního ruchu zatížena měrou velmi značnou, vždyť jenom záruky na podporu stavebního podnikání dostupují výše 7 miliard Kč, z čehož největší procento připadá na stavební družstva.

Otázka bytová je dnes především otázkou národohospodářskou, a to nejen pro vlastníky domů, nýbrž i pro stát a samosprávu.

Ty závratné miliony, o které přišly až dosud autonomní svazky, země a stát zbytečným prodlužováním ochrany nájemníků a soustavným podceňováním soukromého stavebního ruchu, jsou těžkým proviněním na celém národním hospodářství.

Teprve teď, po 18 letech, dochází k rušení vázaného hospodářství s byty ve větším rámci, ale škody dosavadním stavem způsobené nedají se nahraditi.

I když nebyly v této osnově splněny všechny naše spravedlivé požadavky ve příčině úplné likvidace bytové ochrany, přece jen jsem povinen konstatovat, že to, co osnova zákona přináší, je zásluhou naší strany a aspoň částečným lékem na otevřené rány domovního majetku drobných lidí.

Postavili jsme se s celou vahou za spravedlivé požadavky nejen majitelů starých domů a domků, nýbrž podporovali jsme i volání stavebních živností, aby již jednou došlo ke stabilisaci na bytovém a stavebním ruchu a k opatření větší práce pro nezaměstnané.

Všechny korporace odborné a zájmové bez rozdílu politického presvědčení, obchodní komory, živnostenská společenstva, stavitelské a inženýrské komory dožadovaly se důrazně zrušení výjimečných bytových zákonů, spatřujíce vším právem, zejména v zákoně na ochranu nájemníků, brzdu jakéhokoliv zdravého soukromého podnikání. Není sporu, že jen zajištění svobody domovního majetku, možnost kalkulace do budoucnosti a naděje na rentabilitu může zajistiti zdravý stavební ruch. (Výkřiky na levici: Jděte se podívat kolem Prahy, jak spí lidé, ve stohu, v kanálech atd.!)

Musím konstatovat, že při jednání o vládní předloze nebylo, bohužel, přihlédnuto ke všem našim spravedlivým návrhům, které jsme při jednání podali.

Měli jsme na mysli nejenom zájem jedné skupiny obyvatelstva, jako ti, kteří tvrdošíjně ochranu nájemnickou brání. Měli jsme na mysli zájem celku. Vycházíme i v bytové a stavební politice ze zásady, že zrušení výjimečných zákonů bytových upevní důvěru a právní jistotu, umožní těm, kteří podnikat chtějí a mohou, řádnou kalkulaci a znemožní, aby nově postavený bytový prostor zůstal nevyužit.

S trpkostí musím konstatovat, že jsme nenalezli porozumění při hájení požadavků těch sociálně nejslabších majitelů domů a domků, kteří dlouhou dobu ještě ponesou na svých bedrech sociální břemena, která ve všech jiných oborech přejímá na sebe stát a samosprávné celky. Majitelé domů a domků s malými byty jsou dnes vlastně charitativní společností, neboť musí poskytovat ukojení nejnutnější životní potřeby svým nájemníkům za peníz, za který nedostane přístřeší ve Velké Praze ani často tulák. Řada majitelů domů a domků dostává podle zákona na nájemném nikoliv přiměřenou úplatu, nýbrž almužnu. Co je to jiného nežli almužna, která nestačí ani na správní výdaje, když na př. dostane majitel domu na nájemném z jedné místnosti v hlavním městě státu čtvrtletně 45 Kč? Tento ubožák má z toho udržovat byt v obyvatelném stavu, platiti daně a dávky, opravovat dům a býti živ sám i s rodinou. Většina těchto vlastníků domů a domků si pořídila budovy ze svých těžce nastřádaných úspor, aby z jejich výnosu měla starobní rentu, a dnes jsou zásluhou bytové politiky ožebračeni.

Páni z protivných táborů, kteří se honosí sociálním cítěním, nenalezli bohužel kouska lidského citu pro ty, kdož třídní politikou přišli o poslední prostředky své chudé existence.

U vědomí této křivdy, která je novým břemenem pro drobné majitele domků, předložíme návrh zákona, kterým se má pomoci zejména drobným majitelům domků v jejich dlouholeté bídě. Není přece možno, aby i po 18 letech nesli majitelé domků důsledky sociální krise jen na svých bedrech a sanovali své nájemníky, když v téže době dává stát ročně z peněz všeho poplatnictva téměř 1 miliardu Kč na nezaměstnané. (Potlesk.)

Když pomoc trpícím a ochuzeným, tož také pomoc majitelům drobných domků, kteří jsou svírání pouty ochrany nájemnické a kteří dali do svých domků poslední jmění svých rodin, aby se za to dočkali ve svobodném státě postavení občanů druhého řádu a těžkého sociálního utrpení. Očekávám, že návrh, který podáme pro podporu drobných domařů, bude podporován i těmi, kteří se dosud staví proti zrušení bytové vázanosti. Vidí sociální obtíže jen na straně nájemníků, ačkoliv mezi nimi je velmi mnoho lidí, jichž sociální úroveň je mnohem lepší nežli vlastníků zchátralého domovního majetku.

Pokud jde o úhradu na výdaje vzniklé na záchranu malých domařů, chci poukázati na vyřešení zákona o regresu. Naše strana volá po jeho uplatnění již několik let. Když jsme dovedli dáti milionové podpory na stavbu vil a budov s přepychovými byty, postarejme se o to, aby ve smyslu zákona o postihovém právu státu byly dary tyto vráceny, a věnujte je na záchranu devastovaného domovního majetku drobných a trpících domařů.

Náš zápas za svobodu domovního majetku je v zájmu trpících majitelů, ale také v zájmu celého národního hospodářství. Naříká se, že lid pozbyl důvěry ve spravedlnost. Nedivte se tomu! Jaký pocit má býti v duších statisíců drobných domařů, když po 18letém utrpení vidí snahu některých stran po dalším prodloužení ochrany, zatím co v jiných státech je problém bytový již dávno ve stavu normálním ku prospěchu celého národního hospodářství? (Potlesk.) Neustále rostoucí počet nových bytů, a při tom neobsazené domy ve městech, bezvýsledné exekuce domovního majetku, nemožnost hypotekárního úvěru na obytné domy, zadlužení domovního majetku jdoucí do miliard, naprostá anarchie v činžích, to je, prosím, ovoce pochybené politiky bytové a stavební.

My jsme svou povinnost vykonali. Stavěli jsme se po celých 18 let na stranu práva, svobody a spravedlnosti. Usilovali jsme, aby v bytovém problému nastal právní řád, vynucovali jsme krok za krokem proti všem zrušení vázaného hospodářství s byty. A proto naše svědomí je klidné. Domovní majetek representuje důležitou část majetku národního. Křivda, která byla spáchána na majitelích domů, musí býti odčiněna. Dnešní čin parlamentu je prvním krokem k nápravě.

Končím svůj projev a prohlašuji: Je nutno vrátiti důvěru ve stavební podnikání, je nutno zajistiti naprostou svobodu domovního majetku, je třeba zrevidovati zatížení daňové u domů, objektů, je nutno pomoci drobným majitelům domků a vrátiti po 18 letech klid a důvěru do velkého úseku našeho hospodářského života. My svoji povinnost vykonáme. (Potlesk.)