Čtvrtek 19. března 1936

Takových případů máme velmi mnoho. A proto se dožadujeme, aby i tato věc invalidů, zejména těžkých, kteří se nemohli přihlásiti do r. 1923, byla ještě vyřešena a aby tím byl také doplněn pořad upravených zákonů, kterými by se přispělo ke zlepšení těžkého existenčního údělu válečných poškozenců.

Při této příležitosti upozorňuji také na těžkou situaci vdov při přiznávání vdovských důchodů. Vdovský důchod může býti přiznán vdově po invalidovi jedině v tom případě, když lékař prokáže, že choroba, na kterou nemocný zemřel, je chorobou, na kterou byl superarbitrován, na kterou byl uznán invalidním. Máme velkou řadu dokladů, že nemocný zemřel na chorobu, která byla pokračováním invalidní choroby, ale bohužel na konec se přidružila srdeční slabost, jako diagnosa úmrtí byla označena srdeční slabost a nikoli choroba, a tím vdova přišla o vdovský důchod, který jí plným právem náležel.

Mám dále případ z Písku, který konkretně mohu citovati; invalida utrpěl ve válce těžký průstřel mozku, trpěl nesnesitelně hroznými bolestmi hlavy, a tyto těžké, úporné bolesti dovedly ho až k tomu, že vzal provaz a oběsil se. A protože oběšení neznamená pokračování anebo skončení choroby, pro kterou byl uznán invalidním, vdova nemá nároku na vdovský důchod. (Slyšte!)

V této věci upozorňuji, že je třeba najíti nejen lidské, nýbrž také spravedlivé stanovisko k řešení tohoto problému poskytování vdovských důchodů. Máme fakticky lékařsky prokázáno, že i sebevražda při těžkých, úporných a bolestivých chorobách je důsledkem choroby. Lékařsky je potvrzeno, že sebevražda je také částí choroby, kterou nemocný trpěl, a jejím ukončením. Přes to však nadřízené úřady lpí na judikatuře, na usnesení brněnského správního soudu, podle kterého sebevražda není skončením choroby, kterou invalida trpěl.

A já především upozorňuji, že velmi často úřady lpí na judikatuře tam, kde jde o poškození sociálně slabých lidí, ale tam, kde je tomu naopak, velmi často nevidíme, že by se stejnou měrou lpělo na judikatuře. Proto se dožaduji, aby zejména ministerstvo soc. péče také těmto otázkám věnovalo pozornost a nalezlo cestu ke spravedlivému řešení tohoto problému při přiznávání vdovských důchodů.

Do té doby, dokud se nepodaří vyřešiti otázku přihlášení se těch, kteří do r. 1923 nebo legionáři do r. 1925 - nepodali své přihlášky, je potřebí také, abychom hledali cestu k řádnému dotování invalidního fondu při ministerstvu soc. péče. Tento invalidní fond je utvořen proto, aby z něho byly dávány jednoroční nouzové výpomoci těm, u nichž se prokáže, že jsou invalidy anebo pozůstalými po invalidech, kteří by byli měli nároky, kdyby se byli přihlásili do r. 1923. Z tohoto fondu se vyplácí jednou za rok částka 200, 250, nanejvýš 300 Kč. Ale my vidíme, že tento fond rok od roku klesá. Je utvořen z různých vojenských fondů a s pomocí státu, takže tvoří kapitál 11 milionů Kč, ale lze každoročně používati jenom úroků z tohoto kapitálu. Mimoto je fond dotován každoročně položkou plynoucí z daru ministerstva nár. obrany v částce asi 200.000 Kč ročně. V letošním roce ministerstvo nár. obrany dosud tuto položku ministerstvu soc. péče neposkytlo. Doufáme pevně, že se tak stane a že ministerstvo nár. obrany také v tomto ohledu splní svoji mravní povinnost k invalidům, kteří se dožadují alespoň částečné pomoci z tohoto fondu a kteří se do r. 1923 o důchod nepřihlásili.

Letošního roku bude úrokový výtěžek daleko menší, poněvadž je snížena úroková míra, takže v letošním roce proti letům minulým bude moci býti podělena daleko menší část invalidů, ačkoliv počet žadatelů o podpory z invalidního fondu rok od roku stoupá. Ministerstvo soc. péče by nám mohlo podati doklady, jak těžcí váleční poškozenci pobírají tuto jednoroční výpomoc z fondu. Jiného východiska, prozatím, bohužel, nebylo.

Dále bych se chtěla při příležitosti projednávání této osnovy zákona zmíniti o akutních požadavcích našich legionářů-invalidů, z nichž především uvádím požadavek, po němž legionáři-invalidé již delší dobu volají, a to dosažení unifikace. Jenom nepatrná část invalidů-legionářů spadá do péče ministerstva nár. obrany. Na základě zaopatřovacího zákona č. 76 z r. 1922 nespadá veliká část invalidů-legionářů do působnosti a do ochrany tohoto zákona. Bylo by jenom aktem spravedlnosti, kdyby došlo k novelisování §u 81 tohoto zákona a kdyby byla rozšířena jeho působnost na všechny legionáře-invalidy. (Výborně!)

Upozorňuji také především pana ministra nár. obrany na veliké nesnáze s umisťováním legionářů-invalidů a invalidů vůbec. V této době se přistupuje v řadě podniků k zahajování prací na obranu státu a proto jsme přesvědčeni, že ministerstvo nár. obrany by dovedlo najíti cestu, aby v podnicích pracujících na obraně státu nebo v podnicích, na nichž je stát kapitálově zúčastněn, byli přijímáni invalidé a invalidé-legionáři, aby tím byla splněna část povinnosti k těm, kteří v zahraničních armádách vykonávali svoji povinnost pro svobodu národa, pro svobodu československého státu.

Při této příležitosti poukazuji, že praxe ministerstva nár. obrany podle §u 7, odst. 3 všeobecných podmínek zadávacích, platných pro zadávání prací a potřeb pro československou brannou moc, naprosto nepostačí a je zde potřebí opatření daleko důraznějších.

U příležitosti volání po zaměstnávání invalidů a invalidů-legionářů poukazuji na skutečnost, že v tabákových továrnách státních je veliká řada systemisovaných míst, která dosud nebyla obsazena proto, že ministerstvo financí se zdráhá dáti souhlas k rozšíření počtu zaměstnanců tabákové režie. Proto žádám ministerstvo financí, aby urychleně projednalo žádost ústředního ředitelství tabákové režie a poskytlo tím možnost nerušeného chodu zaměstnání v tabákových továrnách a zaměstnání řady lidí, volajících po práci a po slušné lidské existenci.

Zároveň chci se zmíniti také o tom, že doposavad byla invalidům omezena možnost hledání existence na úzký okruh získávání tabáčních prodejen. My jsme nesčíslněkrát zakročovali a žádali ve prospěch válečných invalidů o poskytnutí nových prodejen anebo prodejen vypsaných a zkušenosti nám ukázaly, že je potřebí, aby byla vydána jasná pravidla a jasné směrnice, podle kterých se zadávají jak nové, tak i staré prodejny. Máme důkazy, že jsme žádali pro těžké válečné poškozence anebo vdovy tabáční prodejny. Tito lidé na to obětovali značné finanční položky, našli si místo, vypracovali plánky, a když měli všechno hotové, žádost se jim zamítla s tím, že místo, na kterém žádají o povolení prodejny, je v přílišné blízkosti druhé nebo třetí prodejny. My jsme se s tím spokojili, poněvadž jsme si řekli, že jsou pro to pravidla, jimž se nemůžeme brániti. Ale za měsíc nebo za dva měsíce v témže místě byla zřízena prodejna nová, která byla dána invalidovi někdy daleko méně potřebnému, nežli za kterého jsme se přimlouvali my.

Uvádím především doklad, který už byl interpelován v poslední době v posl. sněmovně. Před několika týdny byla zadána nová prodejna tabáku v Hybernské ulici blízko "Bulhara" panu Františkovi Pitrovi a tato prodejna je vzdálena pouhých 30 kroků od nejbližší prodejny, ačkoliv se nám říká, že ve směrnicích je udána vzdálenost nejméně dvou set kroků. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Tato prodejna je vedle toho ještě v blízkosti dvou druhých tabákových prodejen a kromě toho pan František Pitr v době, kdy mu byla dána tabáková prodejna, byl majitelem prodejny Třídní loterie, která mu vynášela a vynáší ročního příjmu 30.000 Kč, kromě toho je majitelem insertní kanceláře, je majitelem vily ve Velkých Popovicích, obývá třípokojový byt. (Posl. Zeminová: Slyšte!) Vedle toho má ve své kanceláři spolunájemníka, který má realitní kancelář, a ten mu podle výtěžku svých příjmů platí 300 až 500 Kč měsíčně. Dále týž pan Pitr bydlí ve společné domácnosti se svým tchánem, který má šatnu na nádraží v Ústí n. Labem a z této šatny odvádí panu Pitrovi až 2000 Kč měsíčně, poněvadž Pitr je podle všeho kapitálově na této šatně zúčastněn.

Je tedy nesporné, že takovéto případy značně rozrušují naše trafikanty a válečné poškozence. Proto se domáháme se vším důrazem, aby byla provedena řádná revise držitelů tabáčních prodejen, žádáme, aby těm držitelům dosavadních prodejen, kteří mají jiný výdělek, jiný existenční příjem, nebo kteří jsou majiteli výnosných domů nebo jiných nemovitostí, byla trafika odňata a aby byl vypsán konkurs, v němž by se mohli o tuto trafiku přihlásiti potřební, sociálně slabí váleční invalidé.

Shrnuji v závěru své řeči všechny tyto požadavky v tom, že kvitujeme předloženou osnovu zákona ne jako závěr všech požadavků pro válečné poškozence, nýbrž jako nový krok kupředu, k uskutečnění všeho, čeho se ve prospěch válečných invalidů, vdov a sirotků domáháme. Budeme hlasovat pro předloženou osnovu zákona a předpokládáme, že tím plníme svoji národní a lidskou povinnost k válečným poškozencům. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Knebort.

Posl. Knebort: Slavná sněmovno! Snad žádnému stavu v republice nebylo tolik ublíženo a nebyl tolik opomíjen, jako se to stalo válečným poškozencům. Pracoval jsem již od začátku s tímto stavem na zákonu z r. 1920 a vím, kolik potíží, kolik bolestí a kolik protestních schůzí zde bylo na to, aby byl uskutečněn. Teprve v r. 1922 byl tento zákon novelisován, ovšem tak, že nepřinesl válečným poškozencům ani minimum, kterého je potřebí k zajištění životní existence. R. 1926 byl zákon z r. 1920 novelisován takovým způsobem, že vyvolal velikou bouři odporu v řadách válečných poškozenců. V tomto roce byl nárok na důchod příjmový snížen u osob nesamostatně výdělečných ze 12.000 na 10.000 Kč, u osob samostatně výdělečných ze 6000 Kč na 5000 Kč ročního příjmu. Slavná sněmovno, táži se, jak může dnes člověk samostatně výdělečný, je-li při tom válečným invalidou, být živ z příjmu 5000 Kč ročně, kde může člověk samostatně nevýdělečný, invalida nebo pozůstalý při dnešní velké nezaměstnanosti, kdy je dostatek zdravých lidí, získat práci a býti živ z příjmu 10.000 Kč, když mu na chorobu, kterou získal válkou, není přiznáno nejméně 25%, aby měl nárok na důchod pro válečné poškozence?

To jsou věci, které vyvolávají v řadách všech válečných poškozenců velikou nevůli a které by měly býti touto sněmovnou konečně řešeny a odstraněny tak, aby spravedlivé požadavky válečných poškozenců byly konečně splněny.

Osnova zákona, kterou dnes projednáváme, jest, řekl bych, vynucena současnou dobou, poněvadž není vyloučeno, že v dohledné době se budeme muset starat o nové válečné oběti. A tu je strašnou obžalobou pro zákonodárné sbory republiky Československé, že za 15 let neusnesly se ani na jednom zákonu, který by byl aspoň do jisté míry splnil oprávněné požadavky válečných poškozenců.

Již v soc.-politickém výboru zaujal jsem k této osnově stanovisko a ukazoval jsem zároveň, že zákon má býti jasný a má zřetelně vymezovati práva a povinnosti. Zde hned v úvodu vlád. návrhu v čl. I stojí (čte): "Po uplynutí této lhůty může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti, aby invalidovi byl zemským úřadem pro péči o válečné poškozence přiměřeně zvýšen invalidní důchod." Proč tam stojí slovo "může"? Dává-li zákon občanu povinnost, musí na druhé straně jasně ukázati jeho práva; pro toto okénko v tomto zákoně, pro to slovo "může" se bojím, aby na jeho podkladě nebylo rozhodováno stranicky nebo aby nebyly opomíjeny velmi křiklavé případy.

Bylo zde už hovořeno, že ve velmi mnoha případech nebyla přiznána válečná náležitost nebo nebyla uznána válečná příčina té které choroby. Zasedal jsem řadu let v zemské odvolací komisi a vím, jak se v ní jedná, když se válečný poškozenec odvolává co do výše procent své neschopnosti. Mohu říci, že z dobrých 50% jsou váleční poškozenci posuzováni nikoli podle současného stavu tělesného a své choroby, nýbrž podle spisů. Máme-li tu dnes odhlasovat, aby nárok na zvýšení důchodu byl již od 50%, tedy žádám, aby při odvolacích prohlídkách, t. j. při prohlídkách, kdy se válečný poškozenec odvolal, nebylo v řadě případů postupováno zase tak, že se jejich procento invalidity bude odhadovati nikoli podle skutečného stavu, nýbrž podle spisů.

A tu bych prosil pana ministra soc. péče, aby těmto případům byla věnována zvláštní pozornost, aby lidé, kteří se odvolávají na to, že jejich stav se zhoršil, byli povoláváni k prohlídkám, ale také aby byli prohlíženi osobně. Jsou případy, že podle spisů byl invalida odhadnut na 25%, ačkoli se pohyboval jen na vozíku, jinak se totiž pohybovati nemohl. Jsou případy, kde se nechce přiznati válečná příčina vzniku choroby, a invalida dostane 20% -čili těmito 20% uzná mu lékař, který jej odhaduje, částečně válečnou příčinu invalidity - ačkoli je to ve skutečnosti 100% invalida. Mám na mysli invalidu Vimra z Kladna, jenž dostal pouze 25%. Proto jsou moje obavy do jisté míry oprávněny a prosil bych jen pana ministra soc. péče, aby při odvolání bylo postupováno vždycky tak, aby byl invalida zároveň osobně prohlédnut.

K tomuto vládnímu návrhu jsme podali resoluci, která byla přijata a v níž jsme žádali, aby byli pojati do tohoto zákona všichni ti, kdož se vzdali důchodu hned v prvopočátku republiky z důvodů čestných, národních a dnes jako invalidé a pozůstalí těžko dostávají práci a jsou postaveni v nouzi. Dnes by tento důchod pro ně znamenal aspoň částečnou úhradu životních potřeb.

Jsou ještě jiné věci, které nutno míti na zřeteli při projednávání osnovy zákona o válečných poškozencích. Řadu let se váleční poškozenci domáhali státního zprostředkování práce, řadu let tento požadavek vycházel na prázdno a dnes vidíme, že i při zadávání trafik - a bylo to zde zdůrazněno - se postupuje tak, že 75 až 85% válečným poškozencům není dnes trafika dána, zatím co v mnohých případech protekčně a stranicky tuto trafiku dostávají poškozenci 25 až 30%.

Prosil bych dále, aby v době nejbližší byl vzat zřetel na to, aby neschopnost, nezpůsobilost invalidova u všech válečných poškozenců byla znovu přezkoumána, aby každý invalida byl znovu pozván k prohlídce, poněvadž podle platných formulí a předpisů jsou invalidé, kteří byli odhadnuti 20 a 25%, jak jsem již řekl,dnes jsou již 60 i 70%, a takových případů je řada. Jsou případy, kde živnostník ztratil jedno oko následkem války a během doby se mu zrak stále a stále zhoršuje. Tento živnostník byl ve své živnosti činný do té doby, pokud mu druhé oko dělalo službu. Dnes za sebe musí míti náhradu v živnosti, nemůže pracovat, a dovolá-li se k odvolací prohlídce, je posouzen podle spisů a stane se, jak nařízení říká: Na jedno oko 33.3%, takže tento odvolatel dostane zas těch 33.3%, aniž byl zjištěn jeho faktický stav, a tak jest samostatně výdělečně činný trestán dvakráte, jednou %, po druhé nízkou hranici příjmovou.

Jménem klubu prohlašuji, že budeme hlasovati proto toto částečné zlepšení zákona o válečných poškozencích, budeme pro ně hlasovati, protože předpokládáme, že je to první krok k spravedlivému řešení otázky válečných poškozenců. Dovoláváme se jen toho, aby všechno, co je v důvodové zprávě, bylo také splněno a aby také nejméně do roka zde byl návrh zákona, který by válečné poškozence po mnoha stránkách a hlavně po stránce jejich důchodů lépe zaopatřil.

Máme dále svůj požadavek a vznášíme jej tu, aby zároveň všem válečným poškozencům, kteří ne vlastní vinou promeškali lhůtu k přihlášení o důchod, byla dána možnost znovu tak učiniti. To se týká i legionářů-invalidů, týká se jich to všech dohromady, poněvadž v řadě případů se stalo, že promeškali lhůtu ne vlastní vinou. V mnoha obcích totiž vyhláška o lhůtě k přihlášení o válečný důchod nebyla vyvěšena nebo vybubnována a tím tito lidé, kteří jsou velmi potřební, o svůj důchod, o svůj nárok na něj přišli. Proto by bylo žádoucí, aby soc.-politický výbor v době co nejkratší tento náš návrh vzal za svůj a akceptoval jej.

Dále žádáme, aby byly bezodkladně provedeny nové lékařské prohlídky u všech invalidů-legionářů, a to proto, že i u těchto legionářů-invalidů nebylo postupováno tak, jak toho jejich stav a zásluhy doopravdy vyžadují.

Jak jsem již řekl, budeme hlasovati pro tuto osnovu v předpokladu, že je to prvý krok k nápravě křivd, které se staly na válečných poškozencích. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích a doplňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Vodičky a Schenka:

Článek I znějž:

Ustanovení §u 29, odst.3 zák. čís. 142/1920 Sb. z. a n. se mění takto:

" Zhorší-li se zdravotní stav válečného poškozence následkem události zakládající jeho nárok na důchod invalidní, má válečný poškozenec nárok na zvýšení svého důchodu. Žádá-li válečný poškozenec o zvýšení důchodu, není přípustné snížiti jeho důchod při přezkoumání oprávněnosti jeho žádosti o zvýšení důchodu."

2. Pozměňovací návrh posl. Bečko, Dubického, Stejskala, Bezděka, Luky, Tauba a Kunze ke čl. I, odst. 1:

V 6. řádce shora za slovy "pro poranění" budiž slovo "nesporně" nahrazeno slovem "prokázaně".

V 9. řádce shora za slovem "poměrů" slovo "nesporně" budiž nahrazeno slovem "prokázaně".

3. Doplňovací návrhy posl. Vodičky a Schenka:

Čl. I budiž doplněn takto:

Ustanovení §u 29, odst. 1 zák. čís. 142/1920 Sb. z. a n. se mění takto:

"Válečný poškozenec může kdykoliv uplatňovati nárok na důchod, založený na tomto zákoně."

Ve čl. III budiž ustanovení §u 36, lit. a) doplněno takto:

"Při zabavení důchodu pro pojistné premie na životní pojištění musí však zůstati nezabaveným příjem válečného poškozence do 400 Kč měsíčně."


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP