Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční,
p. posl. Světlíkovi.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Zahraniční výbor pojednal ve schůzi
dne 23. ledna 1936 o vládním návrhu tisk
261 a připojil se k usnesení výboru živn.-obchodního
ze dne 22. ledna 1936.
Jménem výboru zahraničního doporučuji
posl. sněmovně přijmouti návrh schvalovacího
usnesení tak, jak je obsažen v řečeném
vládním návrhu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme
proto ke hlasování.
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Schvalovací usnesení má jeden odstavec a
dám o něm hlasovati podle zprávy výborové.
(Nebylo námitek.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením
ve znění zprávy výborové, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednání dalšího
odstavce pořadu, jímž jest:
Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. Uhlíř,
za výbor rozpočtový p. posl. dr. Macek.
Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor
kulturní, p. posl. Uhlířovi.
Zpravodaj posl. Uhlíř: Slavná sněmovno!
Kulturní výbor předkládá plenu
sněmovny osnovu zákona, jednající
o zproštění dětí od povinnosti
choditi do veřejné školy obecné nebo
měšťanské. Uvedená osnova novelisuje
§ 23 zákona čís. 62 z r. 1869 ř.
z. ve znění zákona čís. 53
z r. 1883 ř. z., dále § § 2, 3, 6 a 7
zák. článku XXXVIII z r. 1868 a § 23,
odst. 1 zákona čís. 233 z r. 1935 Sb. z.
a n. Kulturní výbor a jeho subkomitét, pojednávaje
o iniciativním návrhu tisk 49, dospěl k tomuto
zdůvodnění návrhu a předložené
zákonné osnovy:
Rakouský školský zákon z r. 1869 a uherský
z r. 1868 jsou zejména v oněch svých statích,
v nichž se poskytuje dětem školou povinným
zproštění od docházky školní,
zastaralé a nevyhovují změněným
všeobecným poměrům, ani novým
poměrům ve školství. Jest nesporno,
že zákonodárce z r. 1868 a 1869, sdělávající
zákon za jiných politických, sociálních
a kulturních podmínek, než v jakých
žijeme dnes, chtěl zejména umožniti tehdejší
aristokratické společnosti, aby nemusila své
děti svěřovati kolektivnímu vyučování
společně s dětmi nižších
sociálních tříd. Zejména zastaralá
a pro dnešní poměry naprosto se nehodící
jest ona část zákonů, jež jedná
o domácím vyučování a jeho
povolení. Tato část zákona nevyhovuje
již ze zásadního, demokratického hlediska,
neboť demokratické normy československého
státu vylučují jakákoliv privilegia
ať rodu, stavu, třídy či národnosti.
Chloubou československého školství jest
právě jeho nejširší demokratičnost,
universálnost a nestrannost. Tyto zásady vyvěrají
přímo z tradice československé, jsou
vtěleny v ústavní zákon republiky
a tvoří náplň celého našeho
osvobozeneckého úsilí i práce do budoucna.
Než zákony rakouský a uherský nevyhovují
a v uvedených statích jsou zastaralé i s
jiných hledisek.
Jsou to důvody především pedagogicko
didaktické, které volají po nápravě.
Snahou československého školství bylo
vždy i zůstane, aby důstojně navazovalo
na naši osvětovou tradici a aby národ dvou
největších učitelů nové
doby, Komenského a Masaryka, založil výchovu
a vzdělávání svých dětí
na nejpevnějších, nejmodernějších
a nejdokonalejších pedagogicko-didaktických
zásadách. Naše národní školství
státem spravované jest krásným dokladem
těchto snah. Nejnovější pedagogické
směry, hledání nejbezpečnějších
výchovných cest, nalézá u naší
školské správy plného porozumění,
a naše školy jsou proto pravým ohniskem vzdělanosti
a tvoření pevných charakterů. V národní
škole, ovládané tímto duchem, může
dítě kterékoliv národnosti vyrůsti
na platného člena svého národa a společnosti
lidské. Československý stát jako strážce
občanských ctností i duchovní úrovně
národů, jeho území obývajících,
stará se mimořádně dobře o
tyto úkoly. Proto každý občan v tomto
státě, mající zájem na mravním
i duchovním růstu svých dětí,
může naprosto bezpečně svěřiti
je výchově ve školách státem
spravovaných. Domácí vyučování,
jež nedisponuje ani řádně aprobovanými
učitelskými silami, nemá ani náležitých
vyučovacích prostředků, jako školních
pomůcek, kabinetů, pokusných cvičení,
cvičení kolektivní družnosti a kázně,
nabádavých příkladů k řádné
výchově potřebných, nemůže
nikdy splniti výchovných a vzdělávacích
cílů, jež splněny býti mají.
Vychovatel amatér, bez vlastní průpravy a
bez uvedených předpokladů k výchově
nutných, nemůže v žádném
směru dosáhnouti cílů, jež moderní
pedagogika a didaktika sleduje. Již s tohoto hlediska jest
třeba se dívati na domácí vyučování
jako na velikou újmu, jež se dítěti
při výchově a vzdělání
děje, když je zbavováno možnosti použíti
výhod, jež mu řádná škola
poskytuje. Rakouský zákon velmi skromně žádá,
aby se domácím vyučováním dostalo
dítěti vyučování, předepsaného
obecné škole, měrou dostatečnou. Již
tehdejší zákonodárce chápal,
že více není možno dosáhnouti při
této nedokonalé učební formě.
A to bylo v době, kdy všeobecné vzdělání
a výchova byly v počátcích, kdy hlavní
důraz se kladl pouze na trivium. Oč vážnější
úkoly čekají dnes odpovědného
pedagoga, když má vědomosti dítěte
nejen rozšířiti požadavky trivia, ale
má mu také dáti nejdůležitější
vědomosti vlastivědné, státoobčanské
a má v něm vypěstiti zdatnost fysickou i
mravní. Že výsledky domácího
vyučování jsou hluboko pod obecný
průměr dosažených vědomostí
dětí ze škol národních, svědčí
výsledky zkoušek, jimž se podrobily děti
doma vyučované. Děti doma vyučované
nejen že nedosáhly vědomostí předepsaných
jejich školnímu stupni, nýbrž byly většinou
nedostatečné ve vědomostech, jež jsou
běžné dětem o celý stupeň
níž. My si musíme býti vědomi,
že budoucnost národa leží ve vysoké
úrovni jeho občanů. To, co nám chybí
na kvantitě, musíme nahraditi kvalitou! Proto dorost
národa musí do škol řádně
státem spravovaných. Domácí soukromé
vyučování sráží úroveň
národa.
Pro novelisaci rakouských a uherských zákonů
mluví však i jiné vážné
důvody. Jde tu zejména o zajištění
pořádku ve školské administrativě
a o autoritu školských orgánů. Za dosavadní
prakse jsme byli svědky, že rodiče nechápající
podstatného rozdílu mezi školou a domácím
vyučováním, brali své děti
ze škol proto, aby sami z toho měli určité
výhody. Dítě se vyučovalo doma jednu
až dvě hodiny denně, pak mělo prázdno,
resp. rodiče je používali k různým
domácím pracím a výdělečným
službám. Kontrola těchto dětí
se stran školských úřadů byla
těžká a proto minimální. Dítě
doma vyučované mělo až o celý
měsíc dříve prázdniny než
dítě navštěvující řádnou
školu. Tyto příklady působily namnoze
zhoubně, kazily dobré mravy, sváděly
k následování i ty rodiče, kteří
své děti posílali do školy. Tak jsme
byli svědky, že v některých obcích
se nám přímo zhroutila školská
výchova a školské orgány byly proti
této anarchii téměř bezmocny. Tak
na př. v Dolním Benešově nechodilo do
školy 55 dětí, v Bohuslavicích 34, v
Hlučíně 74, v Koutech 76, v Ludgeřovicích
37, v Píšti 47, v Bolaticích dokonce 134 atd.
Při tom třeba podotknouti, že ve všech
těchto obcích jsou řádně vybavené
školy. Vzhledem k tomu, že většinou jde
o obce malé, působil tento odliv dětí
ze škol přímo katastrofálně na
školy a jejich udržení v řádném
chodu. Pokud mám zjištěno, chaos, který
v důsledku dosavadní prakse zavládl, měl
také za následek, že 283 dětí
nebylo ještě počátkem prosince vyučováno
vůbec, ani ne v domácím vyučování
ani ve školách, ačkoliv vesměs tyto
děti byly z obcí, v nichž školy jsou.
Z domácího individuálního vyučování
se stávalo většinou domácí vyučování
kolektivní. V soukromých bytech vznikaly pokoutní
školy, jež vedli lidé, kteří často
ani po stránce mravní, ani státoobčanské
- o pedagogické způsobilosti ani nemluvě
- nehodili se za učitele dětí v Československé
republice. Poněvadž dosavadní zákonná
opatření byla nedokonalá, zápasila
školská správa s těmito hromadnými
zjevy, ztrácela často na své autoritě
a v široké veřejnosti vznikalo oprávněné
pobouření. Ti občané, kteří
posílali řádně své děti
do škol, vytýkali školské správě
slabost, že dopouští takové přehmaty,
a ti, kteří tento stav způsobovali, opírajíce
se o zastaralý zákon, bouřili se proti zásahům
školské správy, která chtěla
zjednati nápravu.
Tak se stávala tato eminentně školská
záležitost otázkou politickou a v poslední
době nabyla povahy přímo státně-politické.
Bylo totiž prokazatelně zjištěno, že
zájem na zneklidňování a rozleptávání
naší státní autority mají přímo
zahraniční živly a že agitace pro domácí
vyučování a financování jeho
v některých krajích se rovněž
děje ze zahraničí z důvodů
více než průhledných. Tak v poslední
době byli zatčeni František Ptok z Petřkovic,
Max Heiduk ze Vřesiny, jenž sám byl domácím
učitelem, dále Dřevjany, Kies, Sauer, Wilkus
a Heiduk pro styky, které měli s cizí mocí.
Ptok na př. obstarával ze zahraničí
pro domácí pokoutní vyučování
peníze, tyto rozděloval, sám také
uzavíral smlouvy s učiteli a učitelkami,
podnikal inspekční cesty auty a platil jak učitele
domácího vyučování, tak i jeho
příznivce, ačkoli sám měl jen
nepatrné příjmy. V poslední době
se odhaduje částka ročního zahraničního
příspěvku na domácí vyučování
na 400.000 Kč.
Nutnost nové úpravy této důležité
otázky vyvolal i ten fakt, že se domácího
vyučování zneužívalo k odnárodňování
dětí. I z důvodů národně-politických
bylo nutno zasáhnouti. Jen v oblasti mého volebního
kraje bylo každoročně odnárodňováno
několik set dětí a počet tento rok
od roku stoupá. Různé živly pracující
proti zájmům veřejné školské
správy využívaly i hospodářské
závislosti rodičů a jejich slabého
sociálního postavení k získání
jejich dětí pro soukromé vyučování.
Tak mám zjištěno, že na př. 123
rodičů pracujících v zahraničí
jako sezonní dělníci nebo jiní zaměstnanci
v důsledku této hospodářské
závislosti na cizí moci vzali své děti
ze státních škol a dali je doma vyučovati.
Kromě toho 132 rodičů nezaměstnaných
učinilo totéž, ačkoliv nemají
prostředků k zaplacení nákladu na
domácího učitele. Je zde prokazatelně
zjištěn i tento hospodářský tlak,
který byl na rodiče vykonáván. Tak
se celý tento problém dostal i na pole politiky
hospodářsko-sociální.
Pro novelisaci zákonů rakouského a uherského,
jakož i zákona č. 233/1935, pokud jednají
o zproštění dětí od docházky
do národní školy, mluví tudíž
tyto důvody: 1. zabezpečení demokratisace
školní docházky jako výraz demokratisace
celého našeho života; zrušení starých
privilegií; 2. pedagogicko-didaktické zájmy;
3. pořádek ve školské administrativě;
4. zabezpečení zájmů státně
a národně politických; 5. zamezení
cizího tlaku na hospodářsky závislé
a sociálně slabé občany. Nová
osnova zákona, předložená posl. sněmovně
ke schválení, řeší naprosto správně
všecky tyto otázky.
Demokratisaci školní docházky zabezpečuje
tím, že řádně precisuje výjimky,
jež od školní docházky mohou dítě
osvoboditi. V §u 1 nového zákona se praví,
že od povinnosti choditi do školy obecné nebo
měšťanské jsou zproštěny děti,
které navštěvují školy střední,
ústavy pro děti úchylné, soukromé
školy řádně zřízené,
a děti osvobozené od školní docházky
pro těžkou duševní nebo tělesnou
vadu či chorobu.
Pokud se pak týká dětí, které
chtějí býti vyučovány doma,
praví o tom § 2, že se to může státi
jen ve výjimečných případech
za zvláštních okolností, o nichž
rozhodne okresní školní úřad.
Tím jest pevně zdůrazněna základní
linie demokratické československé školy.
Starý zákon nedefinoval domácí vyučování
jako výjimku, ale dělal z něho pravidlo a
tudíž pro určitou skupinu výsadu. To
se novým zákonem upravuje.
Pedagogicko-didaktické zájmy jsou rovněž
dobře zabezpečeny novým zákonem. Domácím
vyučováním musí býti zaručeno
dosažení učebného cíle předepsaného
veřejné škole národní. O dosažení
tohoto cíle bude pečovati okresní školní
úřad tím, že se kdykoliv bude přesvědčovati
o výsledcích domácího vyučování
a že se děti musí každoročně
podrobiti zkouškám na veřejných školách
národních. Při tom zákon pamatuje
i na opatření pro případ, že
by se neplnily podmínky v něm uvedené nebo
pominuly příčiny, jež vedly k povolení
domácího vyučování.
Do školské administrativy se vnáší
pořádek, neboť o zproštění
od školní docházky budou rozhodovati jedině
pravoplatně školské úřady.
Zájmy pedagogické i státně-politické
jsou v novém zákoně zabezpečeny tím,
že jest postaráno vedle stránky naukové
i o výchovu mravní a státoobčanskou,
a zájmy národně-politické jsou zabezpečeny
tím, že se musí vyučovati v jazyku národnosti
dítěte. Zdůrazňuji, že každý
občan v tomto státě, kterékoliv národnosti,
mající na mysli zdárnou výchovu svých
dětí a loyálně se stavějící
k Československé republice, musí nový
zákon uvítati, neboť jest v každém
směru a ke všem stejně spravedlivý.
Tímto zákonem dostává se také
náležité ochrany i těm, kdož z
hospodářské závislosti podléhali
tlaku agitace s různých stran. Dnes nejen nad jejich
dětmi, ale nad nimi samými bude držeti ochrannou
ruku úřad, opírající se o jasné
zákonné směrnice.
Opíraje se o tyto naprosto věcné důvody
a u vědomí, že jde o osnovu zákona,
jehož vydání je velmi aktuální
potřebou, navrhuji, aby poslanecká sněmovna
schválila osnovu zákona v tom znění,
jak jí byla kulturním výborem předložena.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový,
p. posl. dr. Mackovi.
Zpravodaj posl. dr. Macek: Slavná sněmovno!
Úkolem rozpočtového výboru bylo posouditi
navrhovanou osnovu zákona jen s hlediska státních
financí. Výbor zjistil, že navrhovaná
osnova zákona neukládá státním
orgánům takových úkolů, které
by vyžadovaly zvláštního řešení
rozpočtového. Proto ji bez debaty doporučil
k přijetí. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je schválena.
Přihlášeni jsou řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Esterházy,
inž. Karmasin, Appelt, Zajiček, Jaross; na
straně "pro" p. posl. Jaša.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
zapsanému "proti", p. posl. Esterházymu.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr. Markovič.)
Posl. Esterházy (maďarsky): Ctená
snemovňa!
Predložený návrh zákona je opätným
dôkazom váhavej nemohúcnosti vlády.
Dnes, kde vlnobitie krízy ohrožuje hospodársky
život pohltením, a vážne, ba povážlive
ohlodáva základy existencie štátu, kde
celé legie nezamestnaných iba s najväčšou
samokázňou a dôverujúc vo fatamorgánu
sľubov, snášajú svoj ťažký
osud, kde ešte v živej pamäti máme nástupné
slová pána ministerského predsedu, z ktorých
vyznieva spádnejšie tempo k sanácii tých
veľa hospodárskych mizerií, galíb a
trpkostí, dnes, kde strážcovia zmietajúceho
sa hospodárskeho života zazvonili na poplach vo zpráve
hlavného zpravodajcu záverečného účtu
štátnej domácnosti, kde zákonodárstvo
pre nehnuteľnosť vládnej koalície vo svojom
složení tak heterogennej musí sa zabývať
s návrhom, ktorý zdôrazňuje síce
zásadu modernosti, ale v podstate má slúžiť
k tomu, aby radikálne zaútočil na dušu
národností v republike inkorporovaných, a
tým aby ešte viac rozdmýchal rozhorčenie.
A preca v dnešných dobách, zaťažkaných
zlovestnými mračnami nemožno nedbať toho,
aby ľudové vrstvy menšinové, ktoré
tvoria jednu tretinu obyvateľstva republiky, boly uspokojené
a aby ich trpezlivosť nebola nadmieru prepínaná,
zvlášte nie vtedy, keď pán predseda vlády
- pociťujúc snáď ťažkú
odpovednosť dnešnej doby - svojími zahraničnými
cestami vyhľadáva možnosti spolupráce
s materskými štáty menšín. Opatrenia
však, podobné tomuto návrhu, nehodia sa k tomu,
aby túto cestu urovnávali. (Posl. Kosik [maďarsky]:
Snáď by sa vám ľúbil fašizmus?)
A vám Moskva.
Návrh totiž chce nabudúce takmer úplne
znemožniť súkromné vyučovanie na
poli vyučovania škôl ľudových a
meštianskych, rešp. chce toto vyučovanie vtesnať
v medze, za ktorých nabudúce sotva kto bude
môcť dostať povolenie k súkromnému
vyučovaniu svojho dieťaťa.
Kto je len trochu oboznámený s pomery verejného
vyučovania v republike, ten vie veľmi dobre, že
sem spadajúce ustanovenia dosavádnych zákonov
z valnej časti užívali menšinové
národné sporády, bydliace roztrúsene
vo smiešaných územiach. Sám pán
kol. poslanec, ktorý tento návrh predkladá,
dozaista veľmi dobre vie, čo znamenalo osvedčené
ustanovenie dosavádneho zákona pre jeho národ
v dávnych dobách. Vo veľa prípadoch
snáď práve tieto ustanovenia zachovaly národné
sebavedomie jeho rasy. Teda nemaly tie ustanovenia sociálnu
tendenciu, ktorú dôvodová zpráva tohoto
návrhu pokládá za vhodné násilne
zkresliť. Je to návrh zpiatočnícky,
ktorý v škraboške demokratizmu a s byrokratizmom
pripomínajúcim éru bachovskú chce
zbaviť národného rázu vyučovanie
národných menšín na školách
ľudových a mešťianskych.