Vidíme, že nejenom buržoasii, nýbrž
i vládně-socialistickým ministrům
a poslancům, kteří jako věrní
přisluhovači stále slouží dnešnímu
vládnímu režimu, jsou vedlejší
požadavky a bída nezaměstnaných, že
jsou jim vedlejší drahota a snižování
mezd na závodech i exekuce malorolníků, domkářů
a dělníků - oni věrně slouží
buržoasii dále. Ovšem, panstvo potřebuje
šafáře a oni jej dělají velmi
dobře.
My při projednávání těchto
osnov však říkáme, že již
je dosti toho zbídačování, že
si pracující třída nedá nadále
tyto útrapy a ústrky líbiti a nedá
se ani zmámiti tím, že se jí říká
po celé roky: Bude lépe, je lépe, krise je
na přelomu. Podle vydané statistiky o počtu
nezaměstnaných vidíme, že to není
pravda, že naopak za celou dobu hospodářské
krise je letos nezaměstnanost největší.
Vezmeme-li si statistiku, která není správná,
vidíme, že jen za měsíc prosinec přibylo
118.000 nových nezaměstnaných. Pánové
mluví o práci a investicích, ale při
tom žádná práce není a o těch
jejich miliardách se píše jen v novinách.
Mám zde statistiku investičních prací,
na které ukáži, jak se podle rozpočtu
státní správy, podniků a fondů
jevily investiční práce: R. 1931, kdy byla
nejmenší nezaměstnanost, bylo to 2078 mil.,
r. 1932 2086 mil., r. 1933 1612 mil., r. 1934 1478 mil. a r. 1935
1379 mil. U nás se stále píše a mluví
o 5 miliardách, stále se těmito 5 miliardami
operuje, ale zde usvědčuji vládu a ty, kteří
vědomě lhou, aby odvrátili nezaměstnané
od boje, z naprosté nepravdy. Pánové by se
měli při tom zamysliti a jíti se podívati,
jak to vypadá v rodinách pracujícího
lidu i v rodinách nezaměstnaných dělníků.
Hlad, nemoci z podvýživy a zoufalství vzmáhají
se nejen v rodinách nezaměstnaných dělníků,
nýbrž i v rodinách našeho pracujícího
lidu. Není to jen chléb, nýbrž i střecha
nad hlavou, která chybí našim nezaměstnaným
dělníkům, kteří musejí
jako zvířata spáti v jeskyních, stozích,
kanálech atd. Když se dočítáme
každé chvíle v novinách, že vyhořel
stoh, jde pak humanita vyhrabovati spálené kosti
nezaměstnaných dělníků. Za
tento stav není odpovědno jen agrárně
sjednocené panstvo, nýbrž celá vláda,
i ministři nár. socialističtí a soc.
demokratičtí, kteří společně
provádějí zbídačování
a proto za ně také nesou plnou odpovědnost.
Pánové začali s kampaní zimní
výpomoci. Bylo povoleno 54 mil. Kč, ale vidíme,
že tam, kde nezaměstnaní nenastupují
cestu boje, nic nedostanou. Zimní výpomoc byla podle
ministerstva soc. péče stanovena na listopad, prosinec,
leden a únor. Bude tu už konec ledna, ale nezaměstnaní
ve většině případů ještě
nic nedostali. Zatím co dnešní vláda,
vláda reakce, [ ] zbídačuje pracující
lid, nezaměstnaní dělníci nastupují
boj, a tu vidíme, že okamžitě s tímto
nástupem začíná byrokratický
aparát šikanovati nezaměstnané dělníky,
vidíme, že celé obce a okresy jsou vyřazovány
z jakékoliv podpory, že sta a tisíce nezaměstnaných
dělníků je bezdůvodně ze seznamů
škrtáno. Na Slovensku jsou nezaměstnaní
dělníci donucováni pracovati za žebračenky,
musejí pracovati i v úkolu; ale to není jen
na Slovensku, tuto praksi roboty chtějí pánové
zaváděti i jinde.
A nejen to, byrokratický aparát, který je
placen z krve a mozolů pracujícího lidu,
myslí, že prostředky, které dává
nezaměstnaným, aby neumřeli, dává
ze svého. My však vidíme, že tyto prostředky
a peníze jsou sehnány z práce dělníků
a z daní vymačkaných z drobných poplatníků.
Letošního roku mají pánové velmi
dobře rozděleny úlohy k šikanování
dělníků. Na jedné straně jsou
to agrární starostové nebo jejich věrní
přisluhovači, kteří pod dojmem svého
tisku nebo svou nedbalostí nezaměstnané nepřihlásili,
nebo jich přihlásili málo, a potom škrtají
v seznamech po celých stovkách. U pánů
potřebným není ten, kdo má hlad a
kdo potřebuje, ale namnoze pojem nezaměstnaných
dělníků u nich je v tom, že se pánové
dívají na protekci a namnoze na politickou legitimaci.
Sociální komise obecní jsou též
případem samy pro sebe. Tyto komise jsou jmenovány
a zasedají v nich ve většině případů
lidé, kteří jsou najedeni a proto nemohou
věřiti a také nevěří
bídě nezaměstnaných dělníků.
Žádáme, aby v těchto komisích
byli dělníci a hlavně nezaměstnaní,
kteří cítí útlak dnešní
hospodářské krise.
Druhou instancí tohoto byrokratického šimlu
jsou okresní hejtmani. Těmto pánům
je hlad a zoufalství nezaměstnaných španělskou
vesnicí. Tito pánové mají dobrý
plat a škoda, ze zapomínají, že placeni
jsou z práce dělníků, škoda,
že zapomínají, že na ně musí
pracující třída pracovati. Tito pánové
provádějí poslední dobou stále
větší a větší škrty
v seznamech nezaměstnaných dělníků.
Vidíme, jak čisté svědomí mají
tito pánové. Okresní úřady
podobají se pevnosti, kam se nemůže nikdo dostati.
15 četníků je dole, spousta po chodbách,
4 jsou u p. okresního hejtmana v úřadovně.
Takhle vypadá řízení na okresních
hejtmanstvích. Jsem toho mínění, že
tito pánové by si měli býti vědomi
toho, že jsou v úřadech proto, aby dělali
prostředníka mezi pracujícími, mezi
občanstvem a vládou. Jestli si myslí, že
nezaměstnaní dělníci nejsou občany
tohoto státu, že nejsou lidé, pak jsou na omylu
a nezaměstnaní si s nimi respekt ke svým
deputacím vyřídí.
Nejenom že to dělají pánové na
okresních úřadech, vidíme, že
praxe ve škrtání provádí se i
na zemském úřadě. Na zemském
úřadě v Praze, v oddělení XVI,
sedí skrytý byrokrat, pan dr. Kučera. Tento
pán zavděčuje se velice agrárnímu
panstvu, poněvadž on je to, který dělá
ty hubené kolektivní smlouvy pro zemědělské
dělníky. Tento pán ještě přes
okresní hejtmany a přes všechny provádí
škrty přihlášených v seznamech
nezaměstnaných dělníků. Chci
právě poukázati, jak tento pán hospodaří
právě v župě pana ministra soc. péče
Nečase. Jistě toto hospodářství
je jinde ještě horší. Mám zde několik
cifer: v Ústí n. L. byl snížen příděl
pro nezaměstnané tímto pánem o 50.000
Kč, v Mladé Boleslavi o 50.000 Kč -zde jsem
právě u toho, k čemu došlo v Lysé;
když nezaměstnaní dělníci nedostali
poukázky, poněvadž byli škrtnuti, a šli
si pro ně, byli zavoláni četníci.
Když dělníci chtějí své
žebračenky, říká se tomu komunistické
hecování. Tento pán dále v Turnově
strhuje 30.000 Kč, v Poděbradech 20.000 Kč.
Takovéto škrty se provádějí,
uvádím z nich jen namátkou škrty v těchto
čtyřech okresech, ale jsem přesvědčen,
že tento pán dělá škrty i jinde
a že provádí škrty stále větší
a větší. Nestačí, když škrtají
agrární starostové nebo jejich přisluhovači,
nestačí, když škrtají četníci
a okresní hejtmani, musí ještě přijít
škrtat p. dr. Kučera. Na tom je věru krásně
vidět, jak pánové v zájmu finančního
kapitálu mají dobře rozděleny úlohy.
Je vidět, že najedení byrokraté v zájmu
bohatých šetří, a to právě
na těch nejvíce ubohých, a když dělníci
volají po práci, po chlebě pro své
rodiny, mají pro ně pendreky, četnické
kolby, bodáky, jediné to jídlo, kterého
je pro chudé v Československu dosti. A jestli se
nám rýsuje v celoříšském
měřítku bída a hlad nezaměstnaných
dělníků, pak musíme s tohoto místa
pranýřovati, že daleko horší je
to v německých oblastech, v oblastech potlačovaných
národů. Továrny tam stojí, průmysl
a závody, to jsou hřbitovy. Vidíme, že
více než několik set tisíc nezaměstnaných
dělníků umírá zde pozvolna
hlady. Investiční práce v těchto oblastech
potlačených národů žádné
nejsou a na místo přídělu pánové
a vláda posílají do těchto ohrožených
míst české četníky, české
policajty, české exekutory a české
finance. Ne chléb a práci, ale na dělání
pořádku pendreky, kolby, to pánové
tam mají.
My říkáme svým kamarádům,
že zde není jenom otázka jejich chleba a jejich
práce, nýbrž že je to i otázka
jejich svobody, jejich národnostních práv,
která jsou stále více a více oklešťována.
Obviňujeme s tohoto místa vládu, která
svým počínáním žene vodu
na mlýn fašistickému, hitlerovskému
hnutí. Pracující z potlačených
oblastí vidí, že mají jenom jediného
spolubojovníka, a to je český proletář,
který svým bojem proti vlastní buržoasii
a společným bojem s nimi nejen za práci a
chléb, nýbrž i za jejich svobodu a jejich národnost
vybojuje rovnoprávnost. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Nezaměstnaní vidí, že bez boje nebude
ani práce, nebude ani chleba a proto se organisují.
Opřeni o dělníky v závodech, na vesnicích
o malorolníky a drobné živnostníky,
opřeni o celou pokrokovou veřejnost nastupují
v okresních městech, nastupují v obcích
a připravují se k velkému bojovnému
nástupu, k svému říšskému
sjezdu nezaměstnaných. My komunisté vítáme
tento boj, vítáme tento boj nezaměstnaných,
tak jako vítáme každý boj pracující
třídy, a slibujeme, že v čele tohoto
boje budeme státi všude tam, kde nás bude potřebí,
a nejen že budeme státi v čele tohoto boje,
nýbrž že tento boj budeme organisovat a že
jej povedeme k vítězství.
Nezaměstnaní si kladou své požadavky
a říkají: To jsou požadavky naše
a za ně společně s celou dělnickou
třídou povedeme boj. Jako první požadavek
nezaměstnaných je práce. Práci proto,
aby ti povalovači, kteří žijí
a tyjí z krve a mozolů pracujícího
lidu, nemohli mu vyčítat žebračenky
a podpory, které dostávají. Ovšem žádají
práci po celý den, žádají práci
po celý rok. Ale práci, ne robotu, ne za žebračenky,
nýbrž za mzdy podle kolektivních smluv.
Žádají dále, aby byly vytaženy
ty slibované miliardy na investiční práce.
A my říkáme: Ven s penězi, poněvadž
slibů se nikdo nenají! Pro ty pak, kteří
práci nedostanou, žádají ne almužnu,
nýbrž podporu takovou, aby mohli býti živi
oni i jejich rodiny.
Náš názor na gentský systém je
znám. Žádáme podpory pro všecky
nezaměstnané po celou dobu nezaměstnanosti
tak dlouho, dokud nedostanou práci. Ale proto, že
bylo schváleno do března provisorium gentského
systému, který zde je ohrožen, žádáme
ne jeho zrušení, nýbrž zlepšení,
a nastoupíme společný boj za podporu všech
nezaměstnaných po celou dobu nezaměstnanosti.
Dále žádají nezaměstnaní
rozšíření směrnic ministerstva
soc. péče o státní stravovací
akci. Těmito směrnicemi je vyřazeno tisíce
mladých dělníků, třeba se naši
páni ohánějí tím, že říkají:
Vše pro mladé! - Vidíme, že právě
tito mladí dělníci a dělnice jsou
vyřazováni stále více a více,
jsou to pracující ženy, jsou to zemědělští
a sezónní dělníci, kteří
jsou vyřazováni ze státní stravovací
akce. A proto žádáme, aby toto vyřazování
bylo zrušeno a aby bylo zajištěno právně
všem nezaměstnaným, kolik musejí dostati,
aby o tom nerozhodoval nějaký byrokrat na obci nebo
nějaký [ ] byrokrat na okresním nebo zemském
úřadu, nýbrž aby se řeklo, nač
mají nezaměstnaní právo, a tolik musejí
dostati.
A je velice ožehavou otázkou nejenom zajištění
práce a chleba, nýbrž i důstojné
střechy pro člověka, aby lidé nemuseli
spát v kanálech, ve stozích a v děrách.
Je třeba zajistiti jim proto právo na jejich boj
o chléb, zajistiti jim, že nebudou šikanováni
a rozpouštěny jejich schůze, že nebudou
rozpouštěny jejich jednotné orgány a
důvěrnické sbory.
Dělníci, kteří pracují na závodě,
mají právo na stávku, a proto také
nezaměstnaní dělníci mají právo
na svůj boj o chléb a práci. Ale nejenom
na toto, oni mají právo na uznání
svých orgánů, svých důvěrníků,
aby tito byli uznáváni, když je třeba
jednati s činiteli obecními nebo okresními.
Předkládáme dnes sněmovně také
návrh na rozšíření zimní
výpomoci, poněvadž vidíme, že je
velmi slabá. Žádáme nových 54
mil. Kč, a žádáme, aby to neleželo
na okresních úřadech nýbrž aby
to přišlo do hladovějících rodin
nezaměstnaných dělníků. - To
jsou základní požadavky nezaměstnaných:
práci anebo podporu, právo na svůj boj. Co
však vidíme? Vláda odpovídá činem:
méně chleba. žádnou práci, ale
větší teror, více četníků
a policajtů! Pánové budou říkati,
že na tyto požadavky a návrhy není dosti
peněz. Ale my odpovídáme, že by bylo
potřebí podle těch jejich slibů došlápnout
na ty bohaté. Vidíme, že daňovou reformou,
zákonem o stabilisačních bilancích
dostalo se kapitalistům na úkor státu 13
miliard. To nejsou cifry naše, nýbrž cifry pana
Vraného-Řehoře, který o tom
psal ve "Venkově" v době volební
kampaně.
A není jenom toto: Již r. 1921 a 1922 zákonem
o stavebních úlevách bylo kapitalistům
dáno 2 1/2 miliardy Kč. Mimo to říkáme
- když páni nevidí, kde jsou peníze:
zdaňte milionáře! Náš návrh
na zdanění 4 % až 7 % by vynesl 3 miliardy
Kč, a žádný z těch milionářů
by nešel žebrat a nešel se postavit pro žebračenku
někam k obecnímu úřadu! Vedle toho
v Československu je více než 800 kartelů
s obrovskými zisky. Jenom cukerní a uhelný
kartel má ročně zisků 300 až
400 mil. Kč. Kdyby se zdanily tyto kartely, byla by ihned
1 miliarda Kč, které by se mohlo použíti.
Dále jsou tady zbrojařské zisky, které
by se mohly zabaviti, jsou zde jednotkové obchody, které
jsou málo zdaněny a které zbídačují
drobné živnostníky. Dovede-li přijíti
exekutor na chudého domkáře nebo malorolníka,
je třeba, aby tyto exekuce byly opravdu do důsledků
prováděny i u bohatých, čímž
by se vybraly 2 miliardy Kč.
Zabavte zisky velkostatkářů z obilního
monopolu, zabavte miliardové zisky kapitalistů,
a zabavte - o čem jste psali - ty miliardy, které
byly vyvezeny za hranice! Tady by bylo dost peněz nejen
na práci, nejen na chléb pro nezaměstnané,
nýbrž i pro oddlužení malorolníků
a tady by bylo dost peněz pro splnění všech
požadavků pracujících měst i
venkova.
My ovšem říkáme, že jenom bojem
pracujících bude vláda donucena došlápnout
na bohaté. Ukazujeme, kde peníze jsou a kde je možno
je vzíti, a proto je potřebí, aby tyto peníze
se vzaly, kde jsou, a daly se tam, kde je jich potřebí.
S tohoto místa žaluji na vládu a této
reakční vládě s tohoto místa
vypovídáme neúprosný boj. Na lavici
obžalovaných je celá žádá
i sociálně-demokratičtí a nár.
socialističtí ministři, poněvadž
oni spolu odpovídají za celý režim,
který zbídačuje. A naše obžaloba
je opravdu strašná. V Československu 95 % obyvatel
je vykořisťováno. V Československu 50
% obyvatel úpí hladem, živoří
a hyne. Koncem roku 1935 vykazuje počet nezaměstnaných,
zničených existencí a hladovějících
toto: Úředně nezaměstnaných
je hlášeno přes 700.000. Vidíme, že
tato statistika není správná, že je
jich ještě daleko více. Ale nejen to. Je zde
i 80.000 autodopravců, kteří byli zničeni
velkými daněmi, kteří byli zničeni
zákonem autodopravním a lihobenzinovým. Dále
je to 60.000 obuvníků, které zničil
Baťa, kteří dnes marně hledají
existenci. Je tu 50.000 drobných živnostníků,
které zničily jednak obchodní domy, jednak
to, že pracující třída, největší
konsument a odběratel, nemá peněz, nemá
prostředků. Je to i 160.000 malodomkářských
a malorolnických rodin, kterým byly anebo budou
prodány jejich usedlosti, jediné živobytí,
které měly. Je to dále 250.000 dělníků,
pensistů a drobných živnostníků,
jejichž příjem je více než ubohý,
a je to 1,200.000 dělníků, jejichž denní
mzda nepřesahuje 10 Kč. A dále je to 250.000
dělníků, kteří pracují
2 nebo 3 dny v týdnu a jejichž mzda je nanejvýš
100 Kč týdně.
Máme-li tuto bilanci, tuto strašnou obžalobu
dnešní vlády před sebou, vidíme,
že je to 2,700.000 zničených existencí,
a počítáme-li k tomu rodiny, je to 6,800.000
obyvatel měst i venkova, kteří hladovějí.
Zkoumáme-li tuto smutnou bilanci dnešní vlády,
která má stále nové daně, která
stále více dává bohatým a béře
chudým, vidíme, že tímto naše obžaloba
není skončena. Vidíme, že jsou to státní
zaměstnanci, kterým bylo ubráno na mzdě,
vidíme, že je to drahota, která roste a která
stoupla posledním rokem o 30 %. Pánové nedělají
proti drahotě nic. Pánové si myslí,
mají-li v šuplíku soc. politického výboru
resoluci, že ji odtamtud nikdo nevyndá. Vidíme,
že vláda posílá stále více
a více exekutorů ne na bohaté, nýbrž
na malé živnostníky, na dělníky,
na malorolníky. Vidíme, že zavedla obilní
monopol, který zdražuje životní potřeby
pracujícímu lidu, ale přináší
zisky pouze velkostatkářům. Zatím
co obilí hnije, vidíme, že v rodinách
nezaměstnaných dělníků není
kusu chleba, zatím co agrární prasata žerou
cukr za 70 hal. kilo, vidíme, že dělnická
máma, máma nezaměstnaného dělníka
nemá, čím by osladila cikorkovou vodu pro
své děti, a nemá pro ně ani kusu chleba,
který je jí odpírán.
To jest strašlivá obžaloba dnešní
vlády, a to je jenom část toho zbídačovacího
plánu, který ona provádí, a proto
také je zde náš neúprosný boj
proti této vládě. Naše heslo "vzít
bohatým a dát chudým" nabývá
stále větších bojovných forem.
My komunisté se tomuto boji stavíme v čelo,
a nejenom my, nýbrž stále více a více
socialistických dělníků touží
po sjednocení, stále více a více socialistických
dělníků vidí v sjednocení své
vítězství, práci a chléb pro
nezaměstnané dělníky.
My také vidíme, že socialistické souručenství
přes hlavy vůdců, kteří je
brzdí, je na postupu. A my v dvanácté hodině
voláme k vůdcům socialistickým, že
už je dost té zrady, kterou páchali na třídních
zájmech pracujícího lidu, že už
je dost toho zbídačování a že
je potřebí, aby společně dali se do
služeb zájmů pracujícího lidu
a ne aby sloužili bankrotujícímu kapitalistickému
systému.
Pracující třída vidí a nastupuje
svůj boj, nastupuje boj za záchranu, nastupuje boj
proti drahotě, proti zbídačení; v
závodech nastupují dělníci svůj
boj za zvýšení mezd, domkáři
a malorolníci nastupují boj za své oddlužení.
Nezaměstnaní vidí jasně, že po
dobrém od dnešní vlády, od buržoasie
nic nedostanou, a proto nastupují do boje, ale už
ne sami, nýbrž opřeni o celou pracující
třídu, nastupují boj za splnění
všech svých požadavků. A my komunisté
říkáme, že s celou pracující
třídou budeme s nimi společně bojovati,
že budeme všude tam, kde nás bude potřebí.
(Předsednictví převzal místopředseda
Langr.), k mobilisaci, k vedení boje a k boj i všech
dělníků v Československu, nejen k
boji o kus chleba a o práci, nýbrž k boji za
naše cíle, za lepší zítřek,
za lepší budoucnost.
My opravdu máme cestu a máme východisko.
My komunisté můžeme býti hrdi, [ ].
Vidíme, že právě v tomto období
byla nastoupena cesta k socialismu. V Sovětském
svazu není nezaměstnaných jako v jiných
kapitalistických zemích, a proto také půjdeme
touto cestou, cestou našeho velkého Lenina, cestou
našeho velkého Stalina, cestou našeho soudruha
Gottwalda, a budeme pro tuto cestu získávati
pracující třídu. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Říkáme dnes otevřeně: Je možno
vybojovati kus chleba, je možno vybojovati práci a
kus úspěchu. Ale práva, svobodu, mír
a spokojený život dá jenom vláda dělníků
a rolníků, vláda socialistů, která
zbaví pracující lid vykořisťovatelských
upírů. Tato vláda dá lidem práci,
dá jim chléb, národnostní rovnoprávnost,
dá jim mír a svobodu. (Potlesk komunistických
poslanců.)