Druhá vládní osnova je vlastně součástkou této osnovy o dani z obratu a dani přepychové a platí o její nutnosti tytéž důvody, které jsem uvedl při dani obratové a přepychové.

Po stránce formální upravuje vládní osnova ustanovení o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové pro dobu od 1. ledna 1936 do 31. prosince 1937 celkovým novým zákonem, vzhledem k podstatným změnám zvláštní přirážky k oběma daním. Zvláštní přirážka zvyšuje se z 50 % daně na 100 % daně (bez všeobecné přirážky), takže pravidelná 2%ní daň z obratu s všeobecnou a zvláštní přirážkou bude nyní činiti celkem 5 % místo dosavadních 4 %.

Zvláštní přirážka pak rozšiřuje se na všechny podniky výrobní i obchodní, které mají tři nebo více prodejen, v nichž se zboží prodává přímo spotřebitelům.

Dále se rozšiřují zvláštní přirážky na podniky s jednotkovými cenami i když mají jen jednu prodejnu s jednotnými cenami.

Povinnost platiti tuto zvláštní přirážku ukládá se těmto podnikům i k paušalované dani z obratu.

Dosavadní omezení zvláštní přirážky na dodávky, prováděné prodejnami, jakož i osvobození podniků, jejichž celkový obrat nepřesahoval 500.000 Kč, a osvobození družstev od této přirážky se ponechává.

Rozpočtový výbor projednal vládní osnovu ve schůzi, konané dne 19. prosince 1935, navrhuje poslanecké sněmovně, aby schválila vládní osnovu ve znění, jak se na něm usnesl výbor rozpočtový a které je připojeno.

Doporučuji posl. sněmovně, aby tento návrh rozpočtového výboru schválila. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Nebude-li námietok, slúčili by sme jednanie o týchto 2 odstavcoch s odst. 1 poriadku schôdze, ktorý je:

Ako dôvod pre slúčenie uvádzam, že i v tomto prípade ide o osnovu úhradovú.

Sú snáď nejaké námietky proti slúčeniu tohoto odstavca s uvádzanými 2 odstavcami? (Námitky nebyly.)

Niet ich. Bude tedy prejednávanie všetkých 3 prvých odstavcov slúčené.

Udeľujem slovo zpravodajcovi k 1. odstavcu, p. posl. R. Chalupovi. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno!

Novelisace zákona o stabilisačních bilancích má býti korektivem původního zákona. Pozdě sice, ale přece se došlo k názoru, že zákon o stabilisačních bilancích poskytl nezasloužené výhody podnikům a že je nutno, třebas pozdě, aby aspoň správa finanční si vzala, co státu po právu náleží. Musíme si ovšem dále uvědomiti, že se k novelisaci zákona o stabilisačních bilancích přichází nejen pozdě, nýbrž také v nevhodnou dobu, takže mohou býti určité pochyby, jak se zákon prakticky projeví.

Základ k novelisaci zákona o stabilisačních bilancích je týž jako základ pro původní návrh zákona. Jsou to především hospodářské poměry, podle nichž se musí měnit i zákon, který jim už neodpovídá. Původní zákon neměl účelu fiskálního, nýbrž měl účel národohospodářský, opíral se o stabilisovanou korunu, usiloval o převedení bilančních hodnot na stejnou měnovou jednotku. Sledoval dále zásadu bilanční kontinuity, ocenil nově jen předměty, které jsou trvale v užívání podniku, ať jsou to budovy, stroje nebo zařízení. Při tom zákon byl velmi liberální, byl fakultativní, byla - jen do určité doby - poskytnuta možnost provésti stabilisační bilanci jenom tomu, kdo chtěl. V ocenění stanovil určitou mez pouze nahoru podle ceny pořizovací nebo obecné, zato však nestanovil žádné omezení dolů a tím poskytl znamenitou příležitost pro vybudování reserv. Stabilisační přebytek nebyl výnosem, ziskem a nebyl předmětem zdanění a stejně tak schodek nebyl považován za ztrátu.

Původní zákon usiloval o nové ocenění předmětů, které jsou v trvalém užívání, v nové měnové jednotce, poněvadž dosavadní nízké ocenění vedlo k nízké amortisační kvotě a zvyšovalo tak zdánlivě zisk na účet substance. Daň pak, která byla předepsána z toho zdánlivě zvětšeného zisku, pomáhala rovněž stravovati substanci. Proto původní zákon sledoval především tyto dvě zásady: 1. správné ocenění investic, správné vypočtení amortisační kvoty a tím zabránění stravování substance; 2. správné zdanění zisku, který by nebyl zvětšen o nedostatečnou amortisační kvotu. To byly zásady a cíl původní předlohy.

Jaký je cíl a jaké zásady předlohy, kterou právě projednáváme? Novelisace zákona o stabilisačních bilancích vychází rovněž z předpokladu stabilisované koruny, která však na rozdíl od dřívější znehodnocené koruny počítá s korunou zhodnocenou především deflací, což má v zápětí pokles cen předmětů, které jsou v trvalém používání podniků. Ale tyto předměty výše oceněné, než je jejich dnešní cena, pohlcují vyšší amortisační kvotu, jíž dneska není již zapotřebí k tomu, aby skutečně byla podstata zachována. Proto je nutno, aby amortisační kvota byla úměrně snížena tak, aby čistý výnos stoupl a finanční správa dostala správně měřenou daň výdělkovou a aby autonomní svazky dostaly své přirážky.

Jak pronikavým způsobem se projevily důsledky zákona o stabilisačních bilancích a ovšem také zákona o přímých daních, zejména ustanoveními, že zapravená daň s přirážkami je odčitatelnou položkou nebo použitím holdingu, poučí nás těchto několik cifer:

Podle uzávěrek státních účtů r. 1925 činil výnos na obou daních výdělkových 375.8 mil. Kč, r. 1926 379.5 mil. Kč, r. 1927 294.7 mil. Kč. Celkem za tato 3 léta 1.050 mil. Kč.

Po účincích daňové reformy a zákona o stabilisačních bilancích činil výnos na obou daních výdělkových r. 1928 jen 97 mil. Kč, r. 1929 153.8 mil. Kč a r. 1930 192.1 mil. Kč. Celkem za tato 3 léta 442.9 mil. Kč.

To znamená ztrátu pro státní pokladnu v těchto 3 letech, a musím podtrhnouti, v letech konjunktury, 507.1 mil. Kč. Tedy přes 1/2 miliardy Kč. Ztráty pro autonomní svazky při 470 % přirážek činily v těchto 3 letech 2.383.37 mil. Kč. Přinesly tedy výhody v zákoně o stabilisačních bilancích s ostatními úlevami v zákoně č. 76 značný zisk poplatníkům obou daní výdělkových z důchodů státu a autonomních svazků v celkové částce 2.890.47 mil. Kč.

Jest jen litovati toho, že k novelisaci přichází pozdě, kdy namnoze nebude již možno zachytiti to, co právem náleželo státu a autonomním svazkům, a již, jak jsem podotkl, přicházíme k době hospodářské krise, ve které se budou velmi těžko zachycovati zisky finanční správou.

Vedle důvodů již uvedených přispívá také k novelisaci pozdě probuzené vědomí, že určité úlevy, zejména podle zákonů t. zv. Rašínových, č. 102/1921 a 403/1922, dostávaly se tyto výhody dvakrát.

V novele zákona o stabilisačních bilancích se hledí dosáhnouti vyrovnání tím, že § 5, odst. 2 se mění vypuštěním slov "v patnácti letech počínajíc dnem ustanovení východiskové bilance" a odnímá se právo disponovati libovolně stabilisačním reservním fondem po uplynutí 15leté lhůty.

Tato změna se také důsledně provádí v §u 16, odst. 2 s výhradou případů v §u 22, odst. 8. V §u 22, odst. 8 se dává totiž možnost snížení v počáteční bilanci 1935 všech předmětů trvale v podniku užívaných. Bilance ovšem musí býti schválena a u podniků veřejně účtujících musí býti uveřejněna. Snížení - úbytek jest volno uhraditi ze stabilisačního reservního fondu a tato částka jest považována za zdaněnou. Naproti tomu odpisy mají býti prováděny jen ze snížených hodnot.

Změna v §u 22, odst. 1 zaručuje sice reservnímu fondu, jenž vznikl z přebytků ocenění, nezdanitelnost, dále krytí bilančních ztrát, ale také zaručuje se státu pro případ likvidace podniku postižení zvláštní daní výdělkovou. Ustanovení §u 22, odst. 6 snižuje odpisy při vyměření daně důchodové a obou daní výdělkových každoročně po dobu 10 let o částku rovnající se jednomu procentu přebytku povstalého při novém ocenění. Tato částka se zdaní a nebude ani v následujících letech daněprostě odpisována.

Dále v §u 22, odst. 7 postihují se ti, kteří použili odpisu podle zákona čís. 102 z r. 1921 a zákona čís. 403 z r. 1922 a kteří si přes to znovu ve východiskové bilanci předměty ocenili, a to snížením řádných odpisů, dalšími dvěma procenty po dobu 10 let z přebytku povstalého při novém ocenění. Poněvadž by mohl nastati případ, že by poplatník tímto ustanovením mohl býti poškozen, stanoví se dále, že přebytek, který nedosahuje při novém ocenění 20 % celkového přebytku (§ 4, odst. 1 zákona č. 78 z r. 1927), sníží se odpisy vedle snížení podle odst. 6 každoročně po dobu 10 let pouze o částku rovnající se 10 % přebytku povstalého při novém ocenění těchto předmětů.

Zákon však kromě nuceného snížení podle odst. 6 a 7 připouští také snížení dobrovolné, a to podle odst. 8 a 9. Jestliže snížení bilančních hodnot (s vyloučením pozemků) bude činiti nejméně 12 % celkového přebytku, nenastanou účinky uvedené v odst. 6 a 7, bude-li toto snížení činiti nejméně 20 % celkového přebytku.

Konečně v odst. 10 je přísné ustanovení pro ty, kteří překročili meze stanovené v §u 2 zák. č. 78 z r. 1927. Těm se mají po dobu 10 let snížiti řádné odpisy podle §u 6 a další 2 % přebytku povstalého podle §u 4, odst. 1 vpředu citovaného zákona. V těchto pří úřadech působí rozhodčí soud podle §u 20 zák. č. 78 z r. 1927 a částka se zdaní a nemůže býti ani v následujících letech daněprostě odpisována.

Vládním návrhem zabýval se rozpočtový výbor ve dvou schůzích, a poněvadž v prvé schůzi rozpočtového výboru nedošlo ke shodě, byl tento vládní návrh dán k projednání subkomisi rozpočtového výboru, která provedla některé změny. Je to především změna u odst. 6 §u 22, a to poslední věta tohoto odstavce: "Tato částka se zdaní a nemůže býti ani v následujících letech daněprostě odpisována" má dnes docela jasnější stylisaci, takže je zaručeno, že nemůže býti tohoto ustanovení zákona zneužito, a sice tato poslední věta bude nyní zníti takto: "Tato částka se započítá do daňového základu a nemůže býti ani v následujících letech daněprostě odpisována".

Subkomise rozpočtového výboru provedla ještě některé další změny, a to v §u 22, v odst. 6, 7 a 10. Jde o to, aby náležitým způsobem byly oceněny pozemky. Pozemky, které nepodléhají ocenění, přirozeně musí býti z toho vyloučeny. Jenom ty pozemky, které podléhají znehodnocení, na příklad doly, pískovny, štěrkovny atd., jichž neustále na ceně ubývá, mohou býti předmětem zdanění, kdežto pozemky, které jsou užívány k rolnictví, přirozeně nijakým způsobem zvláštním se neoceňují.

Z toho důvodu v §u 22, odst. 6 za slova "§ 4, odst. 1" vkládá se vložka, a to: "vyjímajíc přebytek povstalý novým oceněním pozemků, u nichž není odpis přípustný" a analogicky, poněvadž se tyto věci opakují, je to také v odst. 7 za slovy "§ 4, odst. 1" v řádce 10 a rovněž v odst. 10 za slovy "§ 4, odst. 1" v řádce 5.

V rozpočtovém výboru vznikly určité pochyby, zda skutečně zákon o stabilisačních bilancích správně postihne ty, kteří využili nebo nadužili původního zákona o stabilisačních bilancích. Jde tady především o ty podniky nebo společnosti, které použily zákona o stabilisačních bilancích na kolkování nebo vydání tak zv. gratisakcií. Všeobecně se konstatovalo, že není možno postihnouti tento způsob zneužívání pro praeterito, ale že je možno tento způsob zneužívání postihnouti do budoucnosti. V tomto směru rozpočtový výbor, vlastně nejdříve subkomise, přijala za článek I nový článek II tohoto znění (čte):

"(1) Ze zvýšení akciového kapitálu úplnou nebo částečnou přeměnou reservního fondu stabilisačního v kapitál akciový podle § 6, usneseného v roce 1935 valnou hromadou akciové společnosti nebo komanditní společnosti na akcie, platí se poplatek z akcií ve výši 15 %.

(2) Došlo-li k vydání nebo nakolkování akcií před vyhlášením tohoto zákona, budiž poplatek zaplacen do 30 dnů ode dne vyhlášení. Jinak platí přiměřeně ustanovení o poplatku z akcií."

Slavná sněmovno! Z důvodů, které jsem uvedl, dovoluji si doporučiti osnovu zákona o stabilisačních bilancích ke schválení i s těmi změnami, které jsem si dovolil uvésti, a s připojenými resolucemi. (Souhlas.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. dr. Toušek, dr. Pružinský, dr. Peters, Knebort; na straně "pro" pp. posl. Šedý, Netolický.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", panu posl. inž. dr. Touškovi.

Posl. inž. dr. Toušek: Slavná sněmovno! Buď mně dovoleno, abych jenom několika stručnými slovy zaujal stanovisko k tomu, co pan zpravodaj řekl ve svých posledních slovech. Pan zpravodaj o stabilisačních bilancích nám vykládal celou historii stabilisačních bilancí v některých místech způsobem, který vzbuzoval pochybnosti o jeho mínění, zda vůbec původní zákon o stabilisačních bilancích byl správný. Ale o této věci, o původním zákonu, o provádění jeho a o jednotlivostech novelisačních bych se nerad šířil, poněvadž je v takových chvílích ve sněmovně, která má zajištěnu tak velikou většinu, naprosto zbytečným žádati od jednotlivých stran, aby snad ještě dělaly pokusy o jednání o změny ve věcech, které pokládají delší dobu za dohodnuty.

Ovšem v jedné věci musím se hned na počátku debaty - a to je, k čemu právě chci několik slov říci - ujmouti slova a musím apelovati na většinové strany, aby tuto otázku vzaly neobyčejně vážně. Je to nový článek II, který právě pan zpravodaj přečetl, a k němuž neřekl - prosím, ať to neráčí bráti osobně - jediného důvodu, jediného slova odůvodnění, kterýžto článek je celým svým textem a smyslem v naprostém rozporu s tím, co jménem koaliční většiny prohlásil zde před několika dny pan předseda vlády dr. Hodža.

Pan předseda vlády ohlásil, že chce vésti většinu a vládu v takové snaze a v takových liniích, aby byla podnikavost podepřena, aby byla vrácena důvěra, aby byla právní jistota a bezpečnost. A první zákon, při němž je příležitost, aby se zpětná platnost, které se pan předseda vlády tolik zříkal, byla zrušena, již tuto zpětnou platnost zase obsahuje. Račte si představiti ne nějaké podniky, které jsou vždycky v očích veřejnosti postaveny tak, že unesou všechno, ale kteréhokoliv občana tohoto státu, že r. 1935 podle stávajících zákonů podle práva (Posl. dr. Macek: Platného!), ano, platného i za nynější vlády většiny učinil určité opatření a 10 dní před koncem roku se mu toto opatření, které učinil za docela jiných předpokladů, zvrací, zatěžuje nějakými břemeny atd. A to právo, které má každý občan, právo na právní jistotu, musí míti tím spíše podnikání, protože organisuje práci a zaměstnání pro tolik a tolik lidí. A není bez trestného zásahu do podnikání a tyto zásahy mnohokráte na konec končí tím, že se zmenšuje zaměstnanost... (Posl. dr. Macek: Nemluvte o podnikání, mluvte o gratisakciích!) Já se k nim hned dostanu.

Řekl jsem, že podle platných zákonů, akciového práva a jiných předpisů učinily podniky určitá opatření, která nebyla protizákonná, a nyní se přichází 10 dní před koncem roku s opatřením, které znamená, že se dodatečně proti platnému právu zatěžuje tato transakce 15 %. A prosím, další věc, která tu jest, placení do 30 dnů! Mám zde několik čísel a mohu vám říci, že to prakticky znamená - my jsme nemohli v posledních hodinách, kdy se věc stala aktuální, opatřiti celkovou sumu, o níž jde - že 7 podniků, které máme vyčísleny, musí zaplatiti částky od půl do 50 milionů Kč, dohromady přes 60 mil. Kč. Prosím slavnou sněmovnu a koaliční strany, aby nedesauovaly p. předsedu vlády, a žádáme, aby v poslední chvíli - jest k tomu čas během debaty a doufám, že o tomto projevu snad p. předseda vlády se bude moci v této chvíli dověděti - nepřipouštěla se zpětná platnost, a očekáváme, že vládní strany, když p. předseda vlády v prvém prohlášení svém řekl, že nebude zpětné platnosti a že nebude rušena jistota nabytých práv, budou jej v této věci podporovat. (Potlesk poslanců národního sjednocení.)