To jsou síly, které pracují na Podkarpatí v zájmu zahraničního fašismu, které zeslabují, rozbíjejí protiválečné, protifašistické síly a které připravují pracujícímu obyvatelstvu na Podkarpatí peklo nové války. A kdo je tou silou na Podkarpatí, která by mohla toto nebezpečí odvrátiti? Tou silou je pracující lid Podkarpatí. A kdo ničí zesláblé síly pracujícího lidu na Podkarpatí? Především je zeslabuje protinárodní politika, jakou provozovaly dřívější vlády a ve které pokračuje i nynější vláda. Ničí je právě Zajícové, Bačinští, Kosseyové, lidé Stoupalů, lidé Hodžů.

Tato politika uvedla pracující lid na Podkarpatí do katastrofálního stavu. Je to snad politika ve prospěch zesílení demokracie, zesílení sil k ochraně míru, když na Podkarpatí, na Verchovině jest právě hlad, za nějž se musí republika styděti před celým světem? Je to snad politika k zesílení protifašistických a protiválečných sil na Podkarpatí, když český finanční kapitál zničil ve velké míře i ten průmysl, který se vyvinul před válkou, když následkem toho a také následkem hospodářské krise je na Podkarpatí ohromná nezaměstnanost a tito nezaměstnaní nedostávají takovou podporu, jako dostávají v českých územích? Je to snad politika k podpoře sil proti fašismu a proti válce, když na Podkarpatí dělníci mají takové výdělky, že se rovnají výdělkům japonským? Je to snad politika na podporu selských sil, základních sil vojska, které jsou povinny hájiti demokratická práva a které jsou jedinou zárukou proti zahraničnímu fašismu, když byla na Podkarpatí provedena pozemková reforma tak, že půdu dostala firma "Latorice", čeští kolonisté, zbytkoví statkáři a velcí sedláci, ale bezzemkové a dr§ní sedláci nedostali skoro nic? Nyní 111.200 selských hospodářství má 385.000 ha půdy a 2.800 velkostatkářů, velkých sedláků má 814.000 ha půdy. Většina selského obyvatelstva nemá vůbec příležitosti a možnosti žíti. Je to snad politika k zesílení protifašistických a protiválečných sil, když daňová břemena pracujícího obyvatelstva na Podkarpatí vzrostla od r. 1919 do r. 1932 z 9 mil. Kč na 107 mil. Kč? Tato politika uvrhla pracující sedláky a střední městské vrstvy do takového zadlužení, že více dluhují bankám a lichvářům, než zač stojí jejich vlastní majetek. Je to snad politika k podpoře obrany republiky, obrany demokratických práv pracujícího lidu, obrany míru, když drobní řemeslníci a obchodníci jsou již úplně zničeni hospodářskou krisí, a exekutoři jim béřou jejich poslední majetek?

Je to snad politika užitečná třeba jen samé republice, když se na Podkarpatí poskytují občanská práva ruským a ukrajinským bělogvardějcům, ale pracující, kteří se narodili na Podkarpatí, se vypovídají za hranice? Je to snad politika k podpoře protiválečných a protifašistických sil, když se na Podkarpatí provozuje počešťování a podporuje bratrovražedná válka ukrajinského lidu pro t. zv. jazykovou otázku? Je to snad politika pro obranu demokracie a míru, když i nyní někteří okresní hejtmani (rachovský, sevlušský, iršavský a perečinský) zakazují protifašistické schůze a povolují schůze fašistům? A je to snad - táži se konečně - politika ve prospěch podpory protifašistických a protiválečných sil, když můj soudr. posl. Lokota, nejbojovnější protifašista, jest ve vězení, zbaven poslaneckého mandátu, ale pan Fencik, o jehož spojení s polským konsulem psaly dokonce i noviny vládních stran, a jehož protistátní rejdy v Americe jsou nám všem ve sněmovně známy, je zde? A tak by bylo možno ještě dlouho vypočítávati fakta této politiky, která uvrhla podkarpatoruský lid do nynější katastrofální situace.

Aby byl podporován mír v tak důležitém bodu, jakým je Podkarpatí, musí vláda učiniti přítrž této politice. Nejlepší zárukou proti fašismu, proti válce na Podkarpatí bude, aby pracující lid měl chléb, práci, půdu a svobodu.

Z toho, co jsem řekl, jest zřejmo, že na Podkarpatí jest velice málo té demokracie pro pracující, mnohem méně než v českých územích, že tato demokracie je zde velice obřezaná, velice omezená, velice zmrzačená, ale nám komunistům není naprosto lhostejné, kdyby dokonce na místo té omezené, nedostatečné demokracie měla nastoupiti krvavá fašistická diktatura. Pracující vrstvy Podkarpatí budou bojovati o každý kousek této demokracie, budou hájiti demokratická práva před vnějším a vnitřním fašismem, ale zároveň budou bojovati o rozšíření těchto práv. Pracující vrstvy Podkarpatí nechtějí pocítiti na své kůži krvavého horthyovského teroru, nepřejí si ani trestných výprav a dragonád polského fašismu. Budou brániti demokratická práva i před maďarským a polským fašismem a zároveň budou bojovati o rozšíření těchto práv, o takovou svobodu, jakou má největší část ukrajinského lidu, která žije v sovětské Ukrajině.

Nevydáme Podkarpatí ani vnějším ani vnitřním fašistům, neboť fašismus přinesl by pracujícímu lidu na Podkarpatí ještě větší hlad, ještě větší národní otroctví, přinesl by válku. Pracující lid na Podkarpatí, jehož synem jsem, nevyléčil ještě své rány z poslední světové války. Nová válka znamenala by pro naši zem pohromu, nová válka proměnila by naši zemi v jakousi Habeš. Nová válka přinesla by zkázu pracujícímu obyvatelstvu na Podkarpatí.

Pracující lid na Podkarpatí si nepřeje války ani fašismu, ale chce míti svobodu. Proto se obrací k vládě v zájmu zesílení míru na tak důležitém bodu, jakým jest Podkarpatí, aby vláda zavedla rovnoprávnost pro pracující lid na Podkarpatí, aby zrušila staré zpátečnické

maďarské zákony, které ještě do dneška na Podkarpatí platí, aby zrušila zákon o schůzích, starý maďarský tiskový zákon, zákon o organisacích, o udělování státního občanství atd.

Pan ministr dr Beneš ve svém projevu řekl mezi jiným i to, že československá vláda plní své závazky k národním menšinám. To jsou krásná slova, ale skutečnost je jiná. Faktem jest, že za 15 let nebyla splněna autonomní práva pracujícího lidu na Podkarpatí. My komunisté máme v národnostní otázce svůj program. Bojujeme o plné právo sebeurčení, neboť pouze uskutečnění tohoto práva poskytuje plnou svobodu každému národu, aby rozhodl o svém osudu. Živým příkladem toho jest Sovětský svaz. Žádná autonomie v kapitalistických státech nemůže dáti takovou svobodu, ale zavedení autonomních práv pracujícího lidu mohlo by pracujícím poskytnouti aspoň hospodářskou a politickou úlevu.

Proto je svrchovaný čas, aby autonomní práva Podkarpatí byla provedena. V zájmu pracujícího lidu na Podkarpatí podáváme ruku všem pracujícím, všem organisacím, které skutečné a poctivě chtějí bojovati o provedení autonomních práv. Ale voláme všechny pracující do boje proti všem těm, kteří hesly autonomie klamou pracující vrstvy v zájmu zahraničního a vnitřního fašismu. Voláme je do neúprosného boje proti Fencikům, kteří klamou lid na Podkarpatí autonomií a rusofilským nacionalismem v zájmu české finanční oligarchie, v zájmu Kramářů, Hodáčů, Preissů a Stříbrných. Budeme bojovati proti vedoucím činitelům maďarských buržoasních stran, kteří také v maďarských územích na Podkarpatí hesly autonomie klamou maďarský pracující lid v zájmu maďarského fašismu. Budeme bojovati proti Vološinům a Braščajkům, kteří také ukrajinským nacionalismem a hesly autonomie klamou pracující masy v zájmu našich nepřátel.

Dále budeme bojovati proti Bačinským, Zajícům, Kosseyům, Kločurákům, kteří hesly autonomie chtějí zesíliti agrární režim na Podkarpatí, aby mohli pracující lid hnáti ještě do většího hladu a útisku. Uvítáme také, budou-li kurťakovské organisace skutečně bojovati o provedení autonomních práv pracujícího lidu. Víme, kam směřuje politika vedoucích činitelů kurťakovské strany pod vedením Bródyho a proto budeme dále bojovati s nimi, budeme je nutiti, aby přiznali svou barvu.

Ale v zájmu polepšení života pracujícího obyvatelstva a polepšení těch sil, které bojují proti válečnému nebezpečí v tak důležitém bodu, jakým jest Podkarpatí, jest, aby se učinila přítrž počešťování na Podkarpatí, aby se nepodporoval ruský a ukrajinský šovinismus a tím spíše aby byly zastaveny pokusy o utvoření t. zv. třetího, "rusínského" národa.

Většina podkarpatského lidu mluví stejnou řečí, má tytéž mravy a zvyky, jaké mají Ukrajinci v Západní Ukrajině, na Bukovině, v Bessarabii a v sovětské Ukrajině. To potvrzují tací autoritativní činitelé, jakými jest leningradská akademie věd a pražská akademie věd. Rusofilství na Podkarpatí jest zpátečnické, nemá přirozené půdy, jeho potřebuje zpátečnická česká buržoasie jako pomůcky pro počešťování tamějšího obyvatelstva, jeho hlavními nositeli jsou ruští bělogvardějci. Je to přímo směšné, když dnes vystupuje s této tribuny pan posl. Kramář proti rozbíjení velkého ruského národa na Ukrajince a Rusy. Je to přímo směšné a komické, když ještě nyní se pronáší Valujevovo prohlášení, že "Ukrajinci nejsou, nebyli a nemohou býti."

Žádáme, aby lidový jazyk byl zaveden do škol, do úřadů a k soudům. Zároveň také žádáme, aby se vyučovalo ruštině v měšťanských a středních školách jako povinnému předmětu. Vidíme, že v Sovětském svazu mohou tyto dvě kultury žíti ve vzájemné dohodě a proto také na Podkarpatí bude nutno zastaviti bratrovražednou válku. Tato bratrovražedná válka je potřebná Fencikům, Vološinům, Braščajkům, je potřebná zpátečnické české buržoasii, neboť touto bratrovražednou válkou rozbíjejí síly pracujícího lidu na Podkarpatí a rozbitým silám se ovšem snáze panuje.

Dále je v zájmu podporování sil proti fašismu, proti válce, v zájmu zesílení postavení míru v takovém důležitém bodě, jakým jest Podkarpatí, aby z úřadů byli odstraněni ruští a ukrajinští bělogvardějci, aby na jejich místo byla přijata naše nezaměstnaná pracující inteligence. V témž zájmu jest, aby vláda provedla širokou výpomocnou akci pro hladovějící na Podkarpatí, pro všechny nezaměstnané, aby snížila ceny chleba, cukru, aby daňové příročí prodloužila aspoň na dva roky, aby zastavila exekuce u pracujících sedláků, drobných řemeslníků a obchodníků, aby obilní monopol reformovala v zájmu pracujících sedláků a dělníků, aby půdu "Latorice" rozdělila bezzemkům a drobným sedlákům, aby byla zajištěna shromažďovací svoboda, demonstrace proti fašistům, aby byly rozpuštěny fašistické organisace, aby Lokota a všichni jiní protifašisté byli propuštěni na svobodu.

Neoddáváme se ilusím, že vláda tyto požadavky, které by mohly značně zlepšiti život pracujícího lidu na Podkarpatí a tím také zmocniti síly, které stojí na stráži míru, síly, které stojí proti fašismu, neoddáváme se ilusi, že vláda splní tyto požadavky beze všeho nátlaku pracujících, tím spíše nelze se oddávati takovým nadějím tenkrát, když přichází v čelo vlády Hodža, čímž se zesiluje reakce v Československu, naopak upozorňujeme pracující vrstvy Podkarpatí, že vláda s Hodžou v čele může provésti další útok na pracující vrstvy na Podkarpatí, že ještě více hrozí nebezpečenství fašismu a války, a proto všichni pracující na Podkarpatí, všechny organisace, které skutečně chtějí bojovati proti fašismu, o polepšení života pracujícího lidu na Podkarpatí, musí se ještě silněji sjednotiti v jednu mohutnou lidovou frontu, neboť pouze mohutnou lidovou frontou mohou čeliti nebezpečí fašismu, nebezpečí války. Pracující vrstvy na Podkarpatí, spojené v jednu mohutnou frontu společně s pracujícími vrstvami československého a německého národa, mohou se domoci chleba, práce, země a svobody. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Wolf. Dávám mu slovo.

Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno! (Výkřiky posl. Śliwky.) Poněvadž pan ministr pro věci zahraniční ve své zprávě o zahraniční politice upozornil na zacházení s polskou menšinou v našem státě a označil je jako úplně správné a poněvadž v politické mezinárodní hře mezi Polskem a Československem se opakuje a zdůrazňuje otázka postavení polské menšiny v naší republice, a jistí čeští činitelé projevují úsilí podceňovati věc této menšiny, což hrozí možností, že budeme zbaveni národních práv, jsem nucen jako zástupce polského lidu v Československu vylíčiti tuto věc ve sněmovně tak, jak ji vidí a cítí v celém svém společenském životě náš polský lid. (Výkřiky posl. Śliwky. - Veselost.)

Dělám to z povinnosti, neboť čeští činitelé nejen že líčí v českém tisku a v rozličných prohlášeních naši situaci v tomto státě jako růžovou a nejlepší, nýbrž také vybírají z rozličných řečí zástupců polského lidu, zvláště také z mých - jak se to stalo i s mou řečí ve Stonavě - slova a věty nejen o loyálnosti k tomuto státu, kterou nepopíráme, nýbrž i slova zjišťující spokojenost s tím nebo oním stavem věci, jakož i slova svým významem odsuzující to, co českému usuzování není milé, sestavují z toho věty a prohlášení a vyvozují důsledky, že polský lid jest spokojen nynějším stavem věcí. (Různé výkřiky.)

Aby se dokázala tato spokojenost, vynechává se pečlivě obsah celku řečí těchto polských zástupců, zvláště všechny stížnosti a protesty, vždy se v nich opakující s velkým důrazem, pro bezprávné, ničím neodůvodněné zacházení s polským lidem. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Takový způsob vylíčení věci nemůže nikdy napraviti zlo a pravou příčinu neshody mezi národem polským a českým. (Výkřiky posl. Śliwky.) Věděl jsem, že jste křikloun, ale že jste takový, to jsem nevěděl. Konstatování projevů loyálnosti a vyvozování z toho důsledků, že se polský lid má v tomto státě dobře a že je spokojen se svým postavením, jest jen úmyslným zahalováním utrpení a bolesti tohoto lidu a divadelní záclonou propasti mezi oběma národy. (Výkřiky posl. Šliwky.) Chceme-li skutečně hledati most, musíme jak s polské, tak i české strany míti odvahu pohleděti pravdě do očí, zla nezahalovati, nýbrž poznati je a napraviti. (Posl. Špaček: V čem se vám křivdí konkretně?) To jsem již řekl.

Na otázku, kde se má hledati toto zlo, působící utrpení a nespokojenost polského lidu a tím i propast mezi oběma národy, najdeme úplnou odpověď v tom, že československé zákonodárství jest sice dobré, ale že se polské menšině nedodržují povinnosti a neužívá se práv, vyplývajících z ústavy a zákonodárství tohoto státu, z rozhodnutí velvyslanců ze dne 28. července 1920 a z mezinárodních smluv s Polskem, zvláště ze smlouvy o otázkách právních a finančních ze dne 23. dubna 1925, vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení Československé republiky ze dne 29. dubna 1926 pod č. 56. (Různé výkřiky.) Abych doložil toto tvrzení, dovolávám se četných memorand polského lidu, předložených úřadům republiky, sněmovních řečí polských poslanců v této sněmovně, zvláště své řeči ze dne 26. června t. r., na které v celém jejím obsahu trvám. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Vyčítá-li se nám Polákům v Československu vina, musíme to rozhodně odmítnouti, neboť nemůžeme uznati za zločin ochranu svých práv a volání toho, na němž se páchají křivdy, aby se učinila přítrž těmto křivdám. Právě to, že jsme bojovali stěžujíce si, protestujíce a dovolávajíce se spravedlnosti, bylo snad dostatečným důkazem naší loyálnosti, že chceme v tomto státě, jehož vnitřní stavba a zákonodárství jest přiměřená pro možnost vývoje naší zvláštní kultury a národní ideologie, žíti a vyvíjeti se. (různé výkřiky.) Bohužel však musíme konstatovati, že způsob, jak se k nám chovají směrodatní činitelé, nesouhlasí s literou, především však s duchem příslušného liberálního zákonodárství a demokratismu, který má býti základem vnitřní stavby tohoto státu. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Bojovali jsme o svá národní práva, o blaho svého lidu a jeho rovnoprávnost, tudíž proti soustavné a násilné akci odnárodňovací, vždy zákonitými prostředky a chtěli jsme zvítěziti dlouholetou spoluprací s vládnoucími stranami v tomto státě. (Různé výkřiky.) Když tato spolupráce byla marná, a další službičkování vládním stranám ohrožovalo naši národní hrdost, zrušili jsme se souhlasem lidu spojení s vládními stranami a zaujali jsme stanovisko legální oposice. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Hájíce svá národní a občanská práva nepotírali jsme stát ani jsme neusilovali odtrhnouti od něho zemi, kde bydlíme, ale podle povahy věci celé naše jednání směřovalo jen proti těm českým národním činitelům, kteří si vytkli cíl odnárodniti všemi způsoby náš polský lid, nevyhýbajíce se ani zničení existence hospodářsky závislých členů naší národnosti, odporujících odnárodnění. Také nemůžeme podporovati vládu, pod jejíž ochranou se tyto věci dějí. (Různé výkřiky.)

Poněvadž pro změnu volebního řádu provedenou v posledním sněmovním období a pro rozdělení našeho společného polského tábora, způsobené pro odnárodnění, byla ohrožena volba zástupce polského lidu do Národního shromáždění, a naši dosavadní spojenci při volbách, strany židovské, nechtěli s námi jíti do voleb, musili jsme se ohlédnouti po novém volebním bloku. (Různé výkřiky. - Hluk.) Obrátili jsme se na slovanskou skupinu Slovenské strany ľudové pátera Hlinky, nechtějíce se spojovati s organisacemi neslovanskými. Jsme vděčni této straně, že s její pomocí jsme získali v autonomistickém bloku mandát do této poslanecké sněmovny a že v tom klubu aspoň jako hospitant mohu projeviti, že polský lid v tomto státě existuje a že v těžkém boji o svá národní práva chce zákonitou cestou obhájiti a zajistiti svou existenci. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Pro toto naše stanovisko a v souvislosti s napjatou zahraniční politikou mezi naší republikou a republikou Polskou jest náš lid, se kterým se vždy zacházelo jako s občany nižší třídy, v poslední době vydán v šanc neslýchanému pronásledování (Výkřiky.) a týrání, projevujícímu se zvláště v trestním vyšetřování a řízení proti řečníkům na veřejných schůzích; v úmyslném zabavování obyčejně z nepatrných důvodů našeho místního polského tisku, v zastavování jeho vydávání a nedovolování vydávati jiné polské časopisy; v malicherném omezování svobody slova na schůzích, (Výkřiky.) v umlčování všeliké, třebas úplně věcné kritiky jednání českých činovníků a systému vládnutí vůči polské menšině, ve vyzývavém slídění po jakýchkoliv projevech pocitů nespokojenosti uvědomělých zástupců polských dělníků a jiných vrstev polské menšiny; (Výkřiky. - Hluk.) v četných zatčeních z toho důvodu a v protahování vyšetřovací vazby, aby náš lid byl postrašen a desorientován; v propouštění dělníků z práce z národně politických důvodů, zvláště pro jakékoliv vyslovení kritiky nynějšího systému; v překládání železničních zaměstnanců z místa stálého pobytu jejich rodin do vzdálených krajin a stálého strašení dalším překládáním; v pronásledování polských učitelů (Stálé výkřiky.) pro jejich organisační práci v kulturních spolcích, v zatčení některých následkem donašečství a zastavení jejich úřední činnosti a konečně v zastavování činnosti odborových organisací a kulturních spolků, při čemž zavřenim také domu Katolické čítárny v Třinci (Výkřiky posl. Śliwky.) byly způsobeny nejen tomu spolku hmotné škody nedající se vypočísti, nýbrž byla znemožněna také činnost dvanácti jiným spolkům, které měly své sídlo v tom domě.

Z těchto příčin, zesílených stálými útoky, štvaním, pomluvami a hrozbami místního českého tisku, tudíž všelikými opatřeními politické povahy, zesílením policejních a četnických stanic v dosud neznámé míře, byl náš lid uveden do nejvyššího stupně rozdráždění a roztrpčení. (Výkřiky.)

Je zřejmo, že za takových poměrů a těmito methodami lid nebude vychován v občany lnoucí k tomuto státu, který v jeho očích ztrácí vážnost. Stále se u nás vynořuje otázka, proč s námi, kteří věrně plníme občanské povinnosti, dovoluje se zacházeti jako s cizinci, kteří mají býti vyloučeni z práv a státní ochrany?

Přes to že provokující a nepovolaní činitelé rozšiřují zprávy o převratech, náš lid se všeobecně nejen nedal vyprovokovati, nýbrž zachoval úplnou rozvahu a klid, (Výkřiky.) a jsou-li ústřední úřady a činitelé mimo naše území informováni o nějakém neklidu a úmyslech vzbouření - jak to vyvozujeme při 3. výročí smrti Zwirki a Wigury v Těrlicku mají za to co děkovati rozvášněnému českému tisku a šovinistickým českým činitelům, (Výkřiky.) kteří pro nějaké ukryté účely a ve strachu, odůvodněném jen zaviněním proti domácímu polskému lidu, touží po tom, aby pod ochranou státní autority byl ten lid uveden v zoufalství.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že není dovoleno řeč čísti.

Posl. dr Wolf (pokračuje): Prosím, to je prohlášení.

Ale když se za takových poměrů příliš rozohnění jedinci dokonce i z polského lidu dopustí nějakých výstřelků, (Různé výkřiky.) jsou to činy oddělené, kterých nelze připisovati na vrub celému lidu. (Výkřiky posl. Śliwky.) Tento lid byl ve veřejném mínění odsouzen pro vytloukání oken v českých školách na našem území, neboť celý český tisk jednomyslně hlásal, že pachateli jsou Poláci. (Výkřiky.) Byla vytlučena okna některých polských škol a domů, ale o tom se vůbec nepsalo. My máme své mínění o té věci. (Výkřiky.) Divím se jen, že přes tolik policejních agentů a tolik tak silných četnických stanic nebyli pachatelé dosud odhaleni. (Posl. Špaček: My jsme to udělali?) Já nevím.

Jistě kdyby náš polský lid byl měl s těmi činy něco společného, byli by pachatelé dávno odhaleni. Nevylučuji také možnosti, že tyto činy spáchali šílenci z polského tábora, lidé, kteří byli uvedeni do zoufalství poměry u nás panujícími, a pak zasluhují politování stejně jako jejich činy, které samé věci nepomohou, naopak jen jí škodí a jsou ještě větším důvodem ke štvaní českého tisku proti všemu polskému. (Výkřiky posl. Śliwky.) Proto také rozhodně protestujeme proti žalobám na polský lid pro tyto a jim podobné činy, (Výkřiky.) proti všem opatřením policejních úřadů, směřujícím z této příčiny proti polskému lidu.

Obraceje se k mezinárodním poměrům tvrdím, že by bylo směšné, kdybychom chtěli konstatovati, že náš národ, jeho život ve vlastním státě nemá vlivu na náš národní život v republice. (Výkřiky.) Pro naši menšinu by bylo tedy nejvítanější, kdyby mezi Československou republikou a Polskem bylo co nejideálnější přátelství. Proto jsme v této sněmovně já i můj předchůdce poslanec pan dr Buzek žádali, aby i pro tuto věc byla dána naší menšině všeliká možnost vývoje a udržení nezmenšeného celku, a uváděli jsme, že žádný národ nemůže býti lhostejný k osudům své části, žijící v jiném státě. (Posl. Špaček: Mluvte konkretně!) V r. 1920 měli jsme v polských školách 22.000 dětí a dnes jich máme 12.000. (Výkřiky.)

Dnes mluvíme o poměrech mezi Polskem a Československem jako o silně přiostřených a nepřátelských. Vůdcové zahraniční politiky tohoto státu připisují vinu na tomto stavu věci Polsku. Bojujíce o svou národní existenci nemůžeme zjistiti, kde jest vlastně vina (Výkřiky posl. Śliwky), neboť Polsko se rozhodně ohrazuje proti tomuto podezření. (Výkřiky.)