Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1375.

Interpelace

senátorů Šimka, Votruby, dra Kaprasa a druhů

na pana ministra vnitra

v záležitosti neuznání státního občanství Ph. Dru Josefu Huttrovi, docentu Karlovy uni­versity.

V poslední době množí se případy tak roz­dílného právního nazíraní a správního po­stupu v otázkách týkajících se státního ob­čanství československého, nechť běží o uzná­ní československých občanů za státní obča­ny Čsl. republiky či o udělování českosloven­ského státního občanství cizincům, že vzbuzují odůvodněné obavy v této tak důležité otázce pokud se týče právní a správní jisto­ty osob, o něž jde. Lze pozorovati, že na jedné straně příslušné československé úřady postupují při udělování státního občanství­ cizincům nejen velmi rychle, ale také velmi blahovolně, na straně druhé pak, že lidem českým činí se závažné překážky, než aby se jim dostalo jejich práva k státnímu občan­ství československému.

Tak v případě docenta university Karlovy Dra Josefa Huttera, jenž žádal za vydání o­svědčení o státním občanství a po zamítnutí domáhal se uznání za československého stát­ního občana, postupovaly úřady tak stroze, že podepsaní touto cestou musejí žádati o zjednání nápravy. Docent JUDr Josef Hutt­er se narodil 28. II. 1894 v Praze, po otci je domovským právem příslušný do Prahy, je české národnosti, vychodil v Praze české ná­rodní školy, vystudoval české gymnásium i universitu v Praze, jsa rodově i národnostně Čech. Území Čech nikdy neopustil, kromě let 1914-1918, kdy konal službu v poli. Ne­získal žádné jiné příslušnosti leč pražské ani státního občanství v jiném státě. Byl dosud vybaven československými papíry jako státní občan československý domovsky do Prahy příslušný a na jejich základě byl r. 1920 promován, r. 1927 habilitován na universitě Karlově, je od 15. července 1920 do dnes nepřetržitě ve státní službě; od 28. října 1918 příslušník československé armády (věstník M. N. O. č. 98/1919, nadporučík v záloze v 2. jezdeckém pl.), vykonávaje všechna z toho plynoucí práva i povinnosti, civilní i vojenské, státního občana českoslo­venského. Při příležitosti návrhu na jeho jme­nování mimořádným profesorem university Karlovy byl vyzván, aby předložil osvědčení o státním občanství československém, a tu mu toto bylo nejen odepřeno, nýbrž i popře­no, že je státním-občanem československým. Podepsaní zjistili při jednání o státní občan­ství docenta JUDra Josefa Huttera z jedna­cích listin, že příslušné československé úřa­dy, Zemský úřad v Praze a ministerstvo vnit­ra, nepostupovaly způsobem nezávadným.

Především řečené úřady podkládají ústav­nímu zákonu č. 236/1920 Sb. z. a n. mylný výklad. Docent Hutter opírá existenci svého československého státního občanství o § 1, odst. 3. citovaného zákona, který praví, že státními občany československými jsou: >Bývalí státníobčané němečtí, rakouští, uherští, kteří se narodili na území republikyčeskoslovenské jalo děti státních občanů německých, majících na tomto územířádné bydliště, nebo státních občanů rakouských nebo uherských, majících tamprávo domov­ské, i když osoby, o něž jde, nemají v době, kdy tento zákon vejdev platnost (t. j. 16. července 1920) bydliště, nebo domovského práva vČeskoslovenské republice.<

Ze svrchu řečeného curricula vitae JUDra Huttera vyplývá, že splnil nejen všechny podmínky ústavním zákonem požadované, nýbrž nad ně ještě prokazuje domovské prá­vo i bydliště v Praze. Nicméně, příslušné československé úřady přičiňují k cit. zákonu podmínky, které v zákonu obsaženy nejsou a které vyloučil Nejvyšší správní soud judi­kátem ze dne 29. dubna 1932, č. 6838 (Bo­huslav A. čís. 9865, roč. XIV; str. 669). Tím­to postupem příslušné československé úřady přičiňují jednak k zákonu výklad, který Nej­vyšší správní soud označil jako mylný a protizákonný, přesto, že citovaný nález Nejvyš­šího správního soudu musí jím býti znám, jed­nak ukládají JUDru Hutterovi podmínky, pro něž není zákonného podkladu a proti nimž se brání stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, podanou 31. května t. r. pod č. j. 11687/34.

Další okolnosti, jež vyšly najevo při pro­jednávání státního občanství JUDra Huttera opravňují k mínění, že příslušné českosloven­ské úřady užívají citovaného zákona proti JUDru Hutterovi nejen mylně a protizákon­ně, nýbrž se zjevnou snahou zbaviti jej práv československého státního občanství. Z ře­čených okolností uvádějí podepsaní alespoň tyto, které lze prokázati ze spisů, vedle ostat­ních, které by vyšly na jevo provedeným vy­šetřováním.

Od samého počátku uplatňuje JUDr Hut­ter nárok na československé občanství podle § 1, odst. 3. a z té příčiny předlužil Zem­skému úřadu doklad magistrátu hlavního mě­sta Prahy o své domovské příslušnosti v Pra­ze, kde je tento nárok s citovaným §em i odstavcem vepsán. Také všechna další podání o tento paragraf 1 a odstavec 3 opíral. Nicméně příslušné úřady odpíraly posoudit jeho nárok podle dožadovaného paragrafu a odstavce, užívaly opětovně paragrafů jiných, a teprve po intervenci podařilo se přiměti je k tomu, aby se alespoň negativně podle §u 1, odst. 3, vyslovily. Postup tento není zajisté prost snahy mařiti jednání o jeho státní ob­čanství. To vyplývá i z okolností dalších. Na poukaz přednosty oddělení I. Zemského úřadu, vlád. rady dra Heinze prokazuje se výpisem jednacích čísel, který mu učinil re­ferent dr Šulc, že vyzvedl JUDr Hutter na magistrátě k nahlédnutí pro Zemský úřad některé spisy, týkající se jeho domovského práva v Praze a donesl je do Zemského ú­řadu. Sotvaže však tyto listiny donesl a předložil, byly mu spolu s osobními doku­menty drem Šulcem - podle jeho sdělení na poukaz vládního rady Heinze - a na zákla­dě prý telefonického rozhodnutí minister­stva vnitra - odebrány a zabaveny s tím, že jako cizozemec nesmí je chovat u sebe. Nejprve bylo odepřeno vydati JUDru Hut­terovi o zabavení potvrzení, na rozhodný však odpor jeho bylo mu vystaveno potvr­zení na spisy ze spisovny města Prahy na útržku upíru v takové formě, že archiv města Prahy zdráhal se je přijati, neboť je po­kládal za padělek JUDra Huttera. Přes to ve spisech odeslaných ze Zemského úřadu magistrátu hl. města Prahy je vsunut příkaz, aby město odebralo JUDru Hutterovi to, co mu bylo proti platným předpisům zabaveno na Zemském úřadě. Jednání toto, charakte­risované zatím jen těmito dvěma okolnostmi, nenasvědčuje, že příslušný úřad mínil podle zákona neosobně záležitost JUDra Huttera posuzovati.

JUDr Hutter kromě cit. §u 1, odst. 3. ú­stavního zákona č. 236/1920 ukazoval na o­kolnost, že 18. října 1918 přihlásil se do čes­koslovenské armády a složil vojenskou pří­sahu věrnosti republice, konaje dále potom vojenské své povinnosti a ještě letos 19. dub­na absolvoval instrukční kurs pro důstojníky v záloze. V zamítavých rozhodnutích Zem­ského úřadu a ministerstva vnitra není vo­jenská přísaha nejen náležitě oceněna ve svém významu, nýbrž závaznost její se strany stát­ní moci československé popřena. Podepsaní protestují proti takovémuto pod­lamování československé brannosti právě v dobách, kdy se vynakládá všechna péče, aby brannost československé armády byla nejen uchována, nýbrž i zvýšena. To také kontrastuje s případem profesora německé university v Praze, který byv jmenován do Prahy přijal jako cizinec státní občanství československé s tím, že jeho synové nebu­dou nuceni sloužit v české armádě. Jmenu­jí-li podepsaní tento případ z německé uni­versity pražské, nemohou neporovnati s po­stupem namířeným proti českému docentu blahovolný postup, jaký je právě na němec­ké universitě prokazován cizincům. Nejen, že prorektor této university v těchto dnech přiznal, že jsou na ní ještě profesoři, kteří státní občanství československé nemají, nýbrž je známo, že v určitých případech přijali je jiní jen pod nátlakem ze strany českosloven­ských úřadů, na př. prof. Ernst Ott z Bran­deburku a p. (Doklady o tom v MŠANO.).

Z řečeného vyplývá, že postup příslušných československých úřadů proti doc. dru Hut­terovi odporuje zákonu a přidržuje se mylné­ho výkladu zákona, a nad to, že nemá vlast­nosti, jež nutno od úředního postupu neúpros­ně požadovati. Škodí vědecky i existenčně českému badateli, ještě více však poškozuje mravní hodnoty, na nichž stát trvá.

Z té příčiny táží se podepsaní, hodlá-li pan ministr vnitra záležitost tuto přezkoušeti a zjednati nápravu.

V Praze, dne 3. července 1934.

Šimek, Votruba, dr Kapras,

dr Řehák, Rovňan, Thoř, Kianička, Bergman, ing. Havlín, Horák, Janček, Navrátil, Curkanovič, Janík.