Senát národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

 

III. volební období.

10. zasedání.

 

Tisk 1369.

 

Usnesení poslanecké sněmovny

 

o usnesení senátu (tisk sněm. 2716)

k vládnímu návrhu (tisk sen. 1345 a 1350) zákona,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk sněm. 2721).

 

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 342. schůzi dne 4. července 1934 tuto osnovu zákona:

 

Zákon

 

ze dne..............................................................................1934,

 

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

 

Čl. I.

 

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 r. z., o soudním řízení v občanských právních vě­cech (civilní řád soudní), se mění a doplňuje takto:

 

1. § 448 zní:

 

"Jestliže peněžitá částka žádaná v žalobě nebo hodnota předmětu sporu (§§ 54 až 59 j. n.) nepřesahuje 500 Kč anebo jestliže ža­lobce prohlásí; že místo předmětu žádaného v žalobě chce přijmouti peněžitou částku ne­převyšující 500 Kč (věci nepatrné), platí zvláštní ustanovení uvedená v následujících §§ 450 až 453."

 

2. § 502, odst. 3 zní:

 

"(3) Proti potvrzujícímu rozsudku odvola­cího soudu není přípustné dovolání, nepřevyšuje-li předmět sporu, o němž by měl dovolací soud rozhodnouti, na penězích nebo peněžité hodnotě 7.000 Kč, nebo jde-li o výměru vý­živného ze zákona, leč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.

 

3. K § 510 se dodává tento třetí odstavec: 3) Nevyhoví-li dovolací soud dovolacímu návrhu a shledá-li, že důvody rozsudku odvo­lacího soudu neodporují zákonu, může se obmeziti v důvodech svého rozhodnutí na pro­hlášení, že neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen."

 

4. § 527, odst. 2 zní:

 

"(2) Jestliže by usnesení v odpor vzaté bylo v druhé stolici zrušeno a soudu prvé stolice bylo uloženo, aby doplně řízení učinil rozhod­nutí nové, může rozhodnutí rekursního soudu toliko tenkráte býti vzato v odpor, když jest v něm ustanoveno, že má býti příkaz udělený prvé stolici vykonán teprve, až by usnesení nabylo právní moci."

 

5. § 528, odst. 1 zní:

 

"(1) Rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice, kterými bylo potvrzeno v odpor vzaté usnesení prvního soudu; rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice v otázce útrat nebo znaleckého; rekursy proti rozhod­nutím soudu druhé stolice v otázce přísluš­nosti; rovněž i rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice ve sporech o rušení držby (§ 49, č. 4 j. n.) nejsou přípustné. Nepřípustné rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice buďtež odmítnuty soudem prvé stolice."

 

Čl. II.

 

Zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. (exekuční řád), se mění a doplňuje takto:

 

1. § 66 zní:

 

"Samostatného opravného prostředku není proti usnesením, kterými roky byly položeny nebo odročeny nebo kterými bylo nařízeno slyšení stran neb osob v exekučním řízení zú­častněných, jakož i proti příkazům, které jsou dány výkonným orgánům, aby byly provedeny jednotlivé exekuční úkony. V těchto přípa­dech rozhoduje soud druhé stolice o odloženém rekursu s konečnou platností.

 

2. K § 402 se dodává tento druhý odstavec:

 

"(2) Proti rozhodnutím soudů druhé stolice není dalších opravných prostředků."

 

Čl. III.

 

Zákon ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb. z. a n., o základních ustanoveních soudního ří­zení nesporného, se doplňuje takto:

 

1. Ve smyslu § 46, odst. 2 jest nezákonné takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito.

 

2. Proti rozhodnutím soudu druhé stolice o výši výživného ze zákona a o úpravě styků rodičů s dětmi není dalšího opravného pro­středku.

 

Čl. IV.

 

(1) Změny cenové hranice podle čl. I, č. 1 a 2 neplatí pro spory u pracovních soudů, u zvláštních oddělení okresních soudů pro pracovní spory a u okresních soudů, které jednají na místo pracovních soudů (§ 42 zá­kona o pracovních soudech ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb. z. a n.).

 

(2) O zastupování v těchto sporech u okres nich soudů platí ustanovení zákona č. 131/ 1931 Sb. z. a n., rovněž o řízení až na ustano­vení o přísedících. Rozsudek budiž označen jako vydaný v řízení podle zákona o pracov­ních soudech. O odvolání proti rozsudkům okresních soudů v pracovních sporech o hod­noty vyšší než 300 Kč rozhoduje odvolací soud podle předpisů § 33 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. v senátě složeném podle § 32 té­hož zákona čl. V. První věta § 521 zák. čl. I/1911 (občan­ského soudního řádu) ve znění čl. VII, č. 2, písm. e) zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., a čl. IV zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., se mění a bude zníti:

 

"Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 7000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání, leč by odvolací soud v roz­sudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu."

 

Čl. VI.

 

Ustanovení čl. I, č. 2 a 5, čl. II., čl. III., č. 2 a čl. V neplatí, stalo-li se rozhodnutí soudu druhé stolice podle svého data do dne účin­nosti tohoto zákona. Ustanovení čl. IV, odst. 2 neplatí, byl-li spor zahájen před účinností tohoto zákona.

 

Čl. VII.

 

Zákon tento nabývá účinnosti prvým dnem měsíce následujícího po vyhlášení a pozbude jí koncem roku 1936; provede jej ministr spravedlnosti.

 

 

F. Staněk v. r.,
předseda.

Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,
zapisovatel.