Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

Tisk 451.

1. sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. na p. ministra vnitra stran používání slezského orla slezskými korporacemi.

2. sen. Teschnera a soudr. na p. ministra vnitra stran jednání četnického strážmistra z Kopist u Mostu a mužstva, kterému velel při veřejné voličské schůzi dne 8. března 1931 v Kopistech u Mostu.

3. sen. Teschnera a soudr. na p. ministra vnitra stran jednání četnictva v Bochově u Karlových Varů, obzvláště tamního vrchního strážmistra Schallera při smuteční slavnosti dne 4. března v Bochově.

4. sen. dr Hellera a soudr. na p. ministra vnitra stran reakcionářského výnosu českého zemského presidenta proti campingu mládeže.

Následujíce starých zvyklostí, přejí si některé korporace na území Slezska používati slezského orla jako odznaku na svých praporech. Poněvadž slezský orel tvoří součást státního znaku, je k tomu podle § 10 zákona č. 252 z roku 1920 resp. podle nařízení č. 512/1920 zapotřebí svolení ministerstva vnitra. Takovéto žádosti k ministerstvu vnitra podaly a odůvodnily mezi jinými spolky vysloužilých vojínů v Bílovci a v Chlebičově.

Tyto spolky neobdržely dosud vyřízení svých žádostí. Příčinou nevyřizování žádostí prý jest, že podle názoru zemské správy v Brně používání slezského orla není již přípustno, ježto následkem sloučení Moravy a Slezska slezský zemský znak již neexistuje.

Tento názor brněnského zemského úřadu byl by s to dotknouti se oprávněných citů obyvatelů Slezska. Odporuje však také zákonu ze dne 30. března 1920, č. 252 o státním znaku, v jehož § 5 slezský znak jest uveden jako zvláštní součást státního znaku. Státní znak a znak země Slezské jakožto součást státního znaku nebyly zákonem o organisaci správy nikterak dotčeny, což přece také je samozřejmé; neboť znaky, jež jsou součástí státního znaku, jsou symboly historických zemí, nikoli však správních území.

Není, zde tudíž také žádného právního důvodu, aby se korporaci, která má své sídlo ve Slezsku, zásadně odpíralo používati této součásti státního znaku.

Úřad má jedině zkoumati, zdali tu jsou jinaké pochybnosti proti používání státního znaku a jeho součástí u žádající korporace.

Podepsaní senátoři se tudíž pana ministra vnitra:

1. Z jakého důvodu nebylo dosud doručeno vyřízení korporacím, které zažádaly za povolení k užívání slezského orla na svých praporech?

2. Je pravda, že u zemského úřadu v Brně jsou zásadní pochybnosti proti povolení užívati slezského orla u slezských korporací a ústavů, a je pan ministr ochoten proti těmto pochybnostem zjednati platnost ustanovením zákona o tom, že znak Slezska existuje?

V Praze, dne 22. dubna 1931.

Stolberg, F. Scholz,
Böhr, dr Medinger, Teschner, dr Jesser, Köhler Wenzel, dr Hilgenreiner, dr Feierfeil, Richter, dr Grosschmid, Böhm.

betreffend den Gebrauch des schlesischen Adlers durch Korporationen in Schlesien.

Allen Gepflogenheiten folgend wünschen einige Korporationen im Gebiete Schlesiens, den schlesichen Adler als Abzeichen auf ihren Fahnen zu gebrauchen. Da der schlesiche Adler einen Bestandteil des Staatswappens bildet, ist nach § 10 des Gesetzes Nr. 252 aus dem Jahre 1920. bezw. nach der Verordnung Nr. 512/1920 die Bewiligung des Ministieriums des Innern hiezu enforderlich, Solche Ansuchen an. das Ministerium des: Innern wurden unter anderem von den Vereinen gedienter Soldaten, in Wagstadt und in Klapsch eingebracht und begründet.

Diese Vereine haben bisher auf ihre Ansuchen keine En1edigung erhalten. Die Nichterledigung der Ansuchen soll darauf zurückzuführen sein, dass nach Ansich der Landesverwaltung in. Brünn der Gebrauch des schlesischen Adlers nicht mehr zulässig sei, wei1 durch die Vereinigung Mährens und Schlesiens ein schlesisches Landeswappen nicht mehr bestehe.

Diese Auffassung der Brünner Landesbehörde wäre geeignet, berechtigte Empifindingen der Bevölkerug Schlesies zu werletzen. Sie widerspricht aber auch dem Gesetze vom 30. März 1920, Nr. 252 über das Staatswappen, in dessen § 5 das schlesische Wappen als besonderer Bestandteil des Staatswapens angeführt ist. Das Staatswappen,,und das Wappen des Landes Schlesien als Bestandteil des Staatstwappens sind durch das Gesetz über die Organisation, der Verwaltung in keiner Weise berührt worden, was ja auch selbstverständlich ist; denn die Wappen, welche die Bestandteile des Staatswappens bi1den, sid die Symbole historischer Landschaften, nicht aber von Verwaltungsgebieten.

Es liegt also auch kein rechtlicher Grund vor, einer Körpenschaft, welche in Schlesien ihren Sintz hat, grundsätzlich den Gebrauch dieses Bestandteiles des Staatswappens zu verweigern.

Die Behörde hat 1ediglich zu prüfen, ob sonstigs Bedenken gegen den Gebrauch des Staatswappens und seiner Bestandteile bei der ansuchenden Körperschaft vorliegen.

Die gefertigten Senatoren fragen, daher den Herrn Minister des Innern:

1. Aus wellchem Grunde wurde bisher den Korporationen, welche um die Bewilligung zum Gebrauche des schleisischen Adlers af ihren Fahnen angesucht haben keine Erledigung zugestellt?

2. Ist es richtig, dass seitens der Landesbehörde in Brünn grundsätzliche Bedenken gegen die Bewilligung zum Gebrauche des schesischen Adlers durch schlesische Korporationen und Anstalten vorliegen und ist der Herrr Minister bereit, diesen Bedenken gegenüber den gesetzlichen Bestimmungen über den Bestand des Wappens Schlesiens Geltung zu verschaffen?

Prag, am 22. April 1931.

Stolberg, F. Scholz,
Böhr, dr Medinger, Teschner, Dr Jesser, Köhler Wenzel, Dr Hilgenreiner, Dr Feierfeil, Richter, Dr Grosschmid, Böhm.

Místní skupina německé národně socialistické strany dělnické v Kopistech a Konobrži svolala na den 8. března 1931 ve 20 hodin do Zartova hostince v Kopistech veřejnou schůzi voličů za příčinou obecních voleb, jež se tam měly konati dne 15. března.

Po zahájení schůze podával socialistický tajemník Kern z Mostu, který byl přítomen s velkým počtem většinou mladistvých osob obojího pohlaví ve stáří, jež neopravňuje k účasti při volbách, návrhy k řečnické lhůtě obou referentů senátora Teschera a zemského zástupce Jindřicha Proske, které byly pro svolavatele schůze nepřijatelný. Pro jednohodinovém bezvýsledném vyjednávání skonči1 předsedající schůzi a ohlásil konání schůze podle § 2. Přítomní marxisté za vedení Kernova měli opustit sál, což odmítli. Přítomný komunistický místní starosta z Kopist schůzi nyní rozpustil. Na to přihnali se připravení četníci za vedení strážmistra s nasazeným bodákem na podium (12-14 mužů), kde se nalézalo předsednictvo, referenti a část pořadatelstva, a zakročovali.......... proti osobám, jež se tam nalézaly, místo aby vyklidili sál. Zemský zástupce Proske dostal ránu pažbou do stehna blíže kloubu kyčelního, což mělo v zápětí okamžitý otok jeho, a velitel strážců zákona........... křičel na něho: >Zůstaňte v Mostě a vyprázdněte si tam svoji držku.<

Jak interpelant potom mohl zjistiti, byl tento oddíl pro případy přepadení vyslán ve dvou osobních autech z Mostu do Kopist. Kdo to zařídil, není známo.

Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Jak dlouho ještě bude se za jeho mnisterské činnosti československé státní četnictvo, které jest placeno také z německých peněz daňových,.........pouštěti obzvláště na německou národně-socialistickou stranu dělnickou a její příslušníky, aby i s těmi, kdož mají mandáty této strany, zacházelo způsobem nejbrutálnějším?

2. Je-li ochoten dáti tento případ co nejpřísněji vyšetřiti a disciplinárně potrestati strážmistra, jenž při výkonu své služby nejhrubším způsobem urazil osobně jemu známého zástupce sudetskoněmeckého lidu?

3. Je-li ochoten zjistiti, kdo žádal za zbytečnou četnickou asistenci, čímž snadno by bylo mohlo vzniknouti krveprolití?

V Praze, dne 11. března 1931.

Teschner,
Füssy, Stolberg, dr Jesser, Böhr, Wenzel, Köhler,dr Feierfeil, Tichi, Eichhorn, Richter, Böhm.

Die Ortspartei der D. N. S. A. P.in Kopitz und Kunnerpursch.hatte für den. 8. 3. 1931 um 20 Uhr in, Zartes Gasthof in Kopitz eine öffentliche Wählerversammlung anlässlich der aim 15. 3. dortselbst statfindenden Gemeindewahlen einberufen.

Nach Eröffnung der Versammlung stelle der soz. Sekretär Kern aus Brüx, der mit einer grossen Anzahl zumeist jugendlicher beiderlei Geschslechtes im nichtwahlfähigen Alter anwesend war, Anträge zur Redezeit der beiden:Referenten Senatorr Teschner und Landesvertreter Heinrich Proske, die für die Versrammlungseinberufer unannehmbar waren. Nach einstündiger ergebnisloser Verhandlung schloss der Vorsitzende die Versammlung und kündigte die Abhaltung einer § 2 Verssammlungen. Die anwesenden Marxisten unter Führung Kerns sollten den Saat verlassen, was sie verweigeten. Der anwesende kommunistische Ortsvorsteher von. Kopitz löste nun die Versammlung auf Darauf stürmben bereitgestellte Gendarmen unter Führung eines Wachmeisters mit gefälltem Bajonett auf das Podium (1/2 bis 14 Mann),wo sich der Vorsitz, die Referenten und ein. Teil des Saalschutzes befand und ging..... gegen die dort befindlichen Personen, vor, anstatt den Saal zu räumen, Landesvertreter Proske erhielt einen Kolbenstoss an den linken Oberschenkel nahe dem Hüftgelenk, was eine sofontige Schwellung desselben im Gefolge hatte und der Anführer der......... Gesetzeshüter schrie ihm die Worte zu: >Bleiben Sie in Brüx und leeren Sie sich dort ihre Gusche aus<.

Wie der Interpellant dann feststelen konnte, war dieses Ueberfallkommando in zwei Personenautos von Brüx mach Kopitz beordert worden. Wer dies veranlasst, ist unbekannt.

Wir fragen daher den Herrn Minister:

1. Wie lange noch wind unter seiner Ministertätigkeit die čech. staatl. Gerdarmerie, die auch

vom deutschen Steuergelde bezahlt wird,....... insbesondere auf die D. N. S. A. P. und ihre Angehörigen Iosgelassen, um selbst Mandatsträger dieser Partei in der brutalsten Weise zu behandeln?

2. Ob er gerwillt ist, den Fall strengstes untersuchen zu lassen und den Wachtmeister zu disziplinieren, der in Ausübung seines Dienstes einen, ihm persönlich bekannten Vertreter des sudetendeutschen Volkes in der gröblichsten Weise beleidigte?

3. Ob er geneigt ist festzuste1len, wer die unnötige Gendarmerieasistenz anforderte, wodurch leicht ein Blutbad hätte enstehen können?

Prag, am 11. März 1931.

Teschner,
Füssy, Stolberg, Dr. Jesser, Böhr, Wenzel, Köhler, Dr. Feierfeil, Tichi, Eichhorn, Richter, Böhm.

Skupina německé národně - socialistické strany dělnické v Bochově zažádala u politického okresního úřadu ve Žluticích za povolení k pořádání pochodňového průvodu k válečnému pomníku místních občanů, padlých ve světové válce, postavenému na kopci za městem, aby v den smutku sudetskoněmeckého lidu uctila tyto padlé a mrtvé z března roku 1919, to jí bylo zakázáno, načež konána tichá slavnost v sále jednoho hostince.

Takovýmito směšnými, že strachu vzešlými zákazy nikdo nám ze srdcí nevyrve památku našich kamarádů a soukmenovců, kteří padli konajíce věrně svou povinnost, nikdo však také nevynutí lásku a loyalitu německého lidu............. nýbrž mnohem spíše dosáhne pravého opaku u německého lidu, prohlášeného za psance, jak s dostatek ukazují následující události: Jednání s příslušníky německé národně-socialistické strany dělnické podobá se velice jednání s otroky..................., ježto ministerstvo vnitra přes mnohé oprávněné stížnosti nezjednává nápravy, patrně pobízí anebo vydalo příslušné rozkazy.

Podle protokolu, sepsaného u obecního úřadu v Bochově, který mně byl dán k dispozici, událo se dne 4. března toto: >....... Před touto oslavou šlo nás sedm, čtyři z nich v čapkách skupiny , s 10 pochodněmi (voskovými pochodněmi) k válečnému pomníku, abychom pochodně tam zastrčili do sněhu a zapálili. O tomto úmyslu nevědělo předsednictvo spolku, obzvláště starosta Ernst Ulbert, ničeho. Nešli jsme v uzavřené řadě, nýbrž v jednotlivých skupinách. U kostela narazili jsme na četníka, strážmistra Františka Urbana, který za námi šel až k t. zv. farní stezce, a z toho viděl, že míříme k válečnému pomníku. Poněvadž jsme neměli v úmyslu ani nějakou oslavu, ani nějaký proslov nebo něco podobného, naopak své počínání jsme považovali za naprosto dovolené, nestarali jsme se dále o to. Na kopci jsme pak pochodně zastrčili do sněhu resp. zarazili je pomocí rýče, k tomu účelu s sebou přineseného, a pak jsme je zapálili. Při této práci viděli jsme při jasném měsíčním svitu již z daleka přicházeti několik četníků. Zůstali jsme však klidně státi, poněvadž jsme si nebyli vědomi žádného bezpráví. Proslov nebyl žádný pronešen, jen já, Karel Liebisch, řekl jsem při spatření četníků v obyčejném tónu zábavy k ostatním: >Jako zlodějové musíme se sem krásti v noci, abychom uctili své mrtvé<.Viděli jsme pak také vrchního strážmistra spěchati do kopce, zůstali jsme však dále klidně státi. Když vrchní strážmistr dospěl na vrchol kopce, přiběhl k nám a křičel na nás: >Kdo vám.......!< a začal ihned nějakým červeným nástrojem (zdali to byl gumový obušek, pružina nebo něco jiného, nevíme) do nás bíti, o čemž jednotliví postižení budou ještě zvláště vypovídati. Rozprchli jsme se samozřejmě ihned na všechny strany a s kopce dolů, při čemž jsme my, Jan Mattusch, Alois Ulm, Walter Cecil a Karel Liebisch mohli nezadrženi uniknouti, kdežto Alois Ullmann, Jiří Böhm a Florian Zimmer byli zadrženi četníky, se všech stran přicházejícími. Když jsme běželi s kopce dolů, křičel vrchní strážmistr Schaller na četníky zdola přicházející: >Postřílejte je, ty psy!< Tři zadržení byli četníky Urbanem a Janem Maderem, z části po dalším zlém nakládání se strany vrchního strážmistra Schallera, odvedeni na četnickou stanici v Bochově, kam také museli vzíti s sebou pochodně. Na stanici byl s nimi sepsán protokol. Tam mimo 3 zdejší byli ještě přítomni 4 další cizí četníci.