Zmínka pana min. předsedy o nutném oddlužení zemědělství zaslouží plné pozornosti. Měli jsme příležitost častokráte zdůrazniti své stanovisko, že stojíme na paritě zemědělské výroby s výrobou průmyslovou. Proto jsme nemohli snésti jednostranné řešení oddlužení jen jedné vrstvy nebo jedné třídy našeho obyvatelstva, a když se bude jednati o oddlužení zemědělského stavu, pak nutno pomýšleti na oddlužení nejen zemědělců, nýbrž i druhých výrobních vrstev (Potlesk.), na oddlužení rolníků stejně jako živnostníků, na oddlužení státních, veřejných i soukromých zaměstnanců a dělníků, a když budeme jednati o oddlužení jednotlivých vrstev, nesmíme zapomenouti na nutnost oddlužení obcí, okresů a zemí. Jistě před řešením problému oddlužení bude nutno přihlédnouti i k dávno vyhlášenému zákonu o pojištění osob samostatně výdělečně činných (Výborně!), jehož novelisace a urychlené provedení by podstatně zmírnilo tíhu břemen doléhajících na bedra středního stavu. Jsme povděčni, že pan min. předseda zdůraznil ve svém prohlášení nutnost zvýšiti nákupní schopnost obyvatelstva na našem domácím trhu. Jsme stejně s ním přesvědčení, že zvýšení kupní síly, zejména, pracujících vrstev našeho státu, je základním kamenem pro zlepšení celého našeho národního hospodářství.

Tolik, pokud se týče hospodářské části výkladu pana min. předsedy.

V politické části svých výkladů vyzdvihuje pan min. předseda význam a důležitost spolupráce národních menšin. A plným právem. Jsme-li pro vytvoření a trvalé udržení zdravých vztahů mezi státem naším a státy a národy cizími, kdo by se mohl postaviti doma proti pěstování a udržení zdravých vztahů k menšinovým národnostem našim?

Beze vší pochyby vybojovali a vytvořili jsme si svůj stát jako stát národní, jako jedinou možnost vyžití našeho československého národa na vlastním samostatném území. Přesto však od počátku obnovení své samostatnosti jsme dbali z vlastní vůle také ovšem podle závazků z mírových smluv o přiznání a zákonné zabezpečení práv politických, hospodářských i kulturních našich menšinových národností. Že jsme dobře činili, vidno z toho, jak časem se menšinové národnosti přiznaly bezvýhradné ke státu našemu a jeho demokratické myšlence a přihlásily k odpovědné spoluprácí v něm.

Účast německých našich spoluobčanů ve vládě nese jisté dobré ovoce, nejen pro pověst naši ve světě, nýbrž i pro klid a pořádek náš doma, jak jsme toho byli svědkem právě při nedávných mohutných manifestacích německého dělnictva. Je proto nepochopitelné, snižuje-li se dnes tato účast národnostních menšin na odpovědné státní práci u nás, a je to tím nepochopitelnější, je-li tato myšlenka zle kritisována a vysmívána právě těmi, kteří první - původně bez vůle a účasti socialistických stran - přibrali německé spoluobčany do občanské vlády roku 1926 (Hlas: A jindy ne?) aktéři s nimi po všechna ta léta až do nedávná ve vládě seděli. (Souhlas.)

Upřímně vítáme úmysl vlády, aby byla uzákoněna registrace politických stran. Demokracie musí ukázati pevnou ruku všem těm, kdož usilují a spekulují na rozvrácení našeho spořádaného politického života. Svoboda našich politických stran nemůže vésti k anarchii, v zájmu státním nelze strpěti snahy určitých skupin a hnutí, směřujících k oslabení a rozvratu naši ústavnosti a naší demokracie. Bylo by žádoucno, aby zákonem o registraci politických stran byla konečně zabezpečena právní existence a uznána právnická osobnost politických stran, které od počátku naší obnovené samostatnosti byly, jsou a zůstanou nejpevnějšími pilíři našeho státního, politického i hospodářského života (Potlesk.)

Přecházeje k prohlášení pana ministra zahraničních věcí, jež tak plasticky nám předvedlo mezinárodní nesnáze, v nichž se celá Evropa ocitá, zastavuji se především u státu a národa nám nejen územně, nýbrž i našim srdcím tak blízkého, u Polska. Zdůrazňujeme, že prese vše, co se až dosud v bratrském státě polském vůči nám stalo a děje, nezměníme své politiky vůči Polsku, politiky, která vždy chtěla jen přátelství a dohodu. Učinili jsme v tomto směru mnoho pokusů, podávali jsme často přátelskou ruku, která nebyla přijata. Bereme to tudíž na vědomí, klidně vyčkáváme, ale ani v budoucnosti ničeho proti Polsku podnikati nebudeme.

Je ovšem nutné, aby v našem tisku bylo na polskou kampaň odpovídáno věcně a klidně; lidé jsou desorientování, v Polsku se správné zprávy potlačují, vyvolává se vědomě neklid a stejně vědomě se dělá kampaň proti nám, takže pomalu už ani naši dobří přátelé v Polsku nevědí, na čem s námi jsou. Nesmí ovšem naše reserva býti vykládána špatně. Nechceme útoky na Polsko, chceme klidný, a věcný výklad skutečných faktů ve věcech menšinových i ve všech věcech ostatních,

Počítají-li v Polsku někteří politikové na to, že favorisováním slovenského autonomismu něco proti nám dokážou nebo získají, jsou na. velikém omylu. To by naší Slováci nesměli věděti, co se všechno dělo s Gömbösem, a nesměli by pozorovati a rozuměti všem těm polsko - maďarským manévrům. Jsou to mylné výpočty, kterými se našemu sjednocení se Slováky jen prospívá.

Rádi se připojujeme k vřelým slovům, která pronesl náš ministr zahraničí o našem poměru k bratřím Jihoslovanům a jejich státu, a k jeho ujištění, že s bratrským národem jihoslovanským jsme a zůstaneme za všech okolností a v plném vědomí, co toto prohlášení znamená, pospolu. (Výborně!-Potlesk.) Nic nás nerozloučí. Při tom zdůrazňujeme, že stejně si přejeme a budeme pracovati pro dohodu s Itálií, jejíž životní zájmy podle našeho přesvědčení i podle hlasu -nejlepších synů Itálie samé mohou jen získati upřímným přátelstvím s Jihoslavií.

Vítáme rozšíření mezinárodní fronty mírové o balkánskou dohodu a o Bulharsko, A s ministrem Benešem opakujeme a zdůrazňujeme, co v dějinách našich se tolikrát osvědčilo: Jdeme ruku v ruce v dobách dobrých a zlých se spřátelenou a bratrskou Francií (Výborně! - Potlesk.)

To jsou naše devisy, se kterými schvalujeme projev min. předsedy i ministra zahraničí naší koaliční vlády: Mír mezi národy Evropy a všeho světa, mír, chléb a práci u nás doma.

Zůstáváme věrni principům koaliční spolupráce, jak jsme si jí ve svém státě vytvořili, jak jsme ji plných pět let udrželi a jak ji - věříme a chceme - do konce volebního období udržíme. Vzájemná loyální práce koalice naší je nám nejlepší zárukou pro velikou a pro stát náš nepostradatelnou ideu národní solidarity.

Souhlasíme s prohlášeními jak pana min. předsedy, tak i pana ministra věcí zahraničních a jménem klubu čsl. nár. socialistů prohlašují, že budeme hlasovati pro jejich schválení. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Heller. Dávám mu slovo.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Pan ministr věcí zahraničních upozornil ve svém exposé na obtížnost situace a vyvodil z toho, že opakem ke svým dřívějším výkladům musí sobě uložiti jistou reservu, která vyplývá z toho, že věci nedospěly dosud tak daleko, aby o nich mohl podati přesnou zprávu. Myslím, že také my jsme povinni ukládati sobě podobnou reservu, poněvadž také naší povinností jest, abychom zahraniční politiku našeho státu žádným způsobem nerušili. Myslím, že v dnešních těžkých dobách, v dobách, kdy často válka a mír visí jen na nitce, také svou vnitřní politiku musíme podříditi potřebám politiky zahraniční. Cokoli zde činíme v oboru vnitřní politiky, vždy musíme pomýšleti na to, jaký vliv to může míti na naše styky s jinými státy, zdali tím sloužíme zachování míru či nikoli. Myslím tudíž, že rekriminace, které každou neděli můžeme čísti v jistém tisku, těmto požadavkům naší zahraniční politiky neslouží a že mnohem spíše jsou s to, aby nám připravily jisté potíže. Ostatně chci se spokojiti jen s několika málo poznámkami k tomu, co řekl pan ministr věcí zahraničních. Jistě je pro nejbližší dobu nejtěžším problémem saarský problém, hlasování, které se koná dne 13. ledna v saarském území. Nepřejeme si ničeho jiného, než aby pro toto hlasování zabezpečena byla nejen technická svoboda, nýbrž také duševní svoboda, to jest přejeme si, aby nikdo v Saarsku nemusil býti ovlivněn myšlenkou, že jeho hlasování pro setrvání ve státu quo je konečné. Bylo by beze vší pochybností obyvatelům Saarska, kteří z 95 % jsou Němci, velmi za těžko optovati pro všechny budoucí časy proti Německu. Následkem toho je naším přáním, aby se přihlédlo k této žádostí valné části obyvatelstva v Saarsku, aby jim také potom, kdyby přihlížejíce k přítomným poměrům hlasovali pro setrvání státu quo, v dozírné době byla dána možnost hlasovati znovu, aby pak, změní-li se poměry v Německu, čehož si všichni toužebně přejeme, měli možnost projeviti své svobodné přesvědčení k návratu do Německa.

Mluvilo se zde dnes již s několika stran o problému polském. Také my prohlašujeme, že si přejeme zůstati v klidných stycích s Polskem. Můžeme tak tím více, ježto jsme přesvědčeni, že také většina polského obyvatelstva sama si nepřeje, aby rušeny byly styky mezi jimi a námi, jak se to v poslední době stalo bez zavinění Československa. Nás zajímá přirozeně také stanovisko, jež zaujal polský zástupce ve Společnosti národů k otázce menšin. Prohlásil tam, že žádá, aby smlouva o menšinách rozšířena byla na všechny země. Není-li tomu tak, nepovažuje se Polsko dále vázáno smlouvou o menšinách. Nechci se blíže vyjádřiti o takovéto politice, která jednoduše prohlásí, že z dneška na zítřek bére zpět daný podpis, ale myslím, že v tom spočívá jisté nebezpečí pro zemi, která tak činí. Neboť nejen úprava problému menšin v Polsku, nýbrž také právní existence Polska zakládá se na mírových smlouvách a konečně, co platí pro jednoho, platí pro druhého, a mohla by přijíti doba, kde by odvolání podpisu Polska na smlouvě o menšinách mohlo míti za následek odvolání podpisu na jiných smlouvách. Konečně otázka, zdali Polsko smlouvu o menšinách zachovává čí nikoli, není prakticky tak důležitou, poněvadž v praxi smlouvu o menšinách nikdy nezachovávalo. Pro nás je důležitější otázka našeho stanoviska k problému rozšíření smlouvy o menšinách na všechny země anebo, jak to činí Polsko, nestane-li se tak, odvolání smlouvy o menšinách. Schvalujeme úplně prohlášení, které pan ministr věcí zahraničních podal ve svém výkladu k tomuto problému. Také my bychom uvítali, kdyby nejen jednotlivé země, nýbrž všechny země byly smlouvou zavázány k ochraně menšin. Uznáváme však, že v nynější době toho nelze dosáhnouti, proto si přejeme, aby ochrana menšin alespoň pro země, pro něž byla mírovými smlouvami stanovena, zůstala zachována a nespatřujeme v tom újmu prestiže těchto zemí. Země, která v sobě uzavírá různé národnosti, musí přirozeně na ně bráti ohled. Musí se při vzniku rozhodnouti, zdali tyto národností chce pojmouti do své výsostné oblasti či nikoli. Rozhodne-li se pro positivní výsledek, musí na ně bráti ohled, což neznamená nic jiného, nežli zabezpečení menšinových práv smlouvami o menšinách.

Při této příležitosti chtěl bych ještě jednou vytknouti naše stanovisko k otázce menšin, poněvadž při řeči pana ministra bylo s jisté strany výkřiky zaujato stanovisko jiné. Spatřujeme v národnostní otázce v této zemi jen vnitřní politickou otázku a naprosto žádnou otázku zahraniční politiky. A to není snad teprve výsledkem posledních let, nýbrž chtěl bych se zde vrátiti k historické vzpomínce. Již v letech 1920 a 1921, když jsme byli ještě v nejprudší oposicí proti tehdejší vládě, když ještě o nějakém vstupu naší strany do vlády nebylo v nejmenším řeči a také tak býti nemohlo podle tehdejších poměrů, již tehdy jsme odmítali jakýkoli pokus, jejž činily jiné občanské strany, dovolávati se k odpomocí proti jistým stížnostem fóra Společnosti národů za účelem řešení národnostní otázky u nás. Již r. 1920 a 1921 odmítali jsme spolu podepsati stížností, jež tehdy občanské strany podávaly u Společnosti národů. Proč? Jednak poněvadž jsme předem věděli, že je to cesta neschůdná, ale také ještě ze dvou jiných příčin. Předně, poněvadž jsme již tehdy poznali, že tyto otázky nelze řešiti před fórem Společnosti národů, že to nejsou otázky, které patří před fórum Společností národů, nýbrž že své národnostní obtíže vyříditi musíme v zemi samé. A z druhého důvodu: řekněme - nestalo se tak - že by společnost národů se byla zabývala těmito stížnostmi, že by byla nějak rozhodla; nechť dopadlo rozhodnutí jakkoli, bylo by národnostní poměry v naší zemi zostřilo, ta neb ona strana byla by se cítila rozhodnutím postižena, bylo by muselo přispěti k tomu, aby národnostní protivy v žerní vzrostly. To byly úvahy, které nás již tehdy, v letech 1920 a 1921, odvracely od toho, abychom tyto stížnosti spolu podepsali. Shrnuji: poněvadž jsme řešení národnostní otázky považovali za vnitropolitický problém a poněvadž jsme se chtěli vyhnouti všemu, co by národnostní protivy v naší zemi zostřovalo.

Vývody pana ministra můžeme podepsati od prvního do posledního slova. Víme, že snaha naší zahraniční politiky směřuje k udržení míru a pouze k udržení míru, a proto podporujeme tuto politiku a bereme vývody pana ministra na vědomí.

Co se týče výkladu pana min. předsedy, myslím, že nejdůležitější, pro nás rozhodující část v jeho vývodech je ta, kde mluví o tom, že naše hospodářství musí opustiti staré liberální zásady, že tato liberální hospodářská politika je předstižena a že je třeba, aby stát zasahoval do hospodářství. Kdo toto prohlášení srovnává snad s prohlášením, které svého času zde podal ještě min. předseda Udržal, ve kterém se bez výhrady postavil na stanovisko soukromokapitalistického hospodářství, vidí, jaká změna, v našem smyslu jaký vyslovený pokrok v názoru vlády v hospodářských otázkách zatím nastal. Spatřujeme v zásahu státu nikoli konec vývoje, spatřujeme v tom však potřebný přechod k lepšímu a jinému hospodářskému řádu, a proto podporujeme tuto politiku vlády, která vyhovuje našim intencím a považujeme moment opuštění liberální hospodářské politiky za nejdůležitější část vývodů min. předsedy, za část, kterou plně můžeme podporovati.

Ponechme jinak stranou, zdali optimistický názor pana min, předsedy o vývoji našeho hospodářství je plně oprávněn. To u-káže budoucnost. Ale vzrůst vývozu o jisté procento ukazuje zajisté na jakýsi vývoj hospodářství. Ale min. předseda vyložil ve své řeči sám důvody, pro které se vzrůst vývozu nemohl projeviti také v poklesu nezaměstnanosti, a pro nás jakožto zástupce pracující třídy je přirozeně otázka nezaměstnanosti nejdůležitější a nejožehavější, a myslíme, že tato otázka také pro vás, pro celý parlament a pro celou veřejnost měla. by býti nejdůležitější. Všechno je správné, co min. předseda řekl o podpoře vývozu, o sjednávání obchodních smluv, o stavební a investiční činnosti - při čemž nemůžeme úplně souhlasiti s vývody kol. Kroihera a pří čemž bychom si bylí přáli, aby pan min. předseda byl trochu zevrubněji řekl, jak si tyto věci představuje; podpora stavební činnosti bez dlouhodobých úvěrů - mluvil o tom - není možná, ale nevidíme nikde cesty, kde možno tyto úvěry opatřiti. Souhlasíme s ním, mluví-li o potřebném uvolnění peněžního trhu, o snížení úroků a rozšíření úvěru - to tím rozumíme - a souhlasíme s ním samozřejmě zplna, praví-li, že nutným předpokladem pro zlepšení hospodářských poměrů je sanace našich samosprávných korporací. V tom všem tedy souhlasíme s min. předsedou, i kdybychom si byli také přáli, aby nám řekl nejen cíl, nýbrž ukázal také cestu, kterou se chce bráti, aby k tomuto cíli došel. Není nám však zcela jasno, co min. předseda míní, mluví-li o opatřeních v hornictví. Pokud jsem se pokoušel porozuměti těmto vývodům o opatřeních v hornictví, zdá se mi, že věc se má tak, že se mají podniknouti pokusy zastaviti nevýnosné doly, tím opatřiti výnosným dolům více práce, horníkům v těchto výnosných dolech zaměstnaným o-patřiti více práce a, což pro nás přirozeně je rozhodujícím, pečovati o to, aby dělníci, kteří zastavením nevýnosných dolů přišli o prácí, nalezli zase zaměstnání.

Musím otevřeně doznati, že si dnes ještě nedovedu představiti, kde těchto asi 20,000 lidí, kteří tímto opatřením v naší uhelné pánvi přijdou o práci, naleznou zase zaměstnání, a musíme přece jen vyčkati bližších vývodů a výkladů o těchto věcech, nežli se o tom budeme moci rozhodnouti. Pro všechen případ bych řekl, že úprava hornictví, která by byla spojena s rozmnožením nezaměstnanosti horníků, pro nás je sotva možnou. Právě horníci nesou nikoli teprve od r. 1929 a 1930 následky krise, nýbrž v hornictví se pracují od desíti let tři, nejvýše čtyry směny, a tito dělníci trpí dnes tak nesmírnou nouzi, jakou zná již jen málo jiných kategorií dělníků. Bylo by sotva snesitelné, kdyby zde nastalo ještě zhoršení situace.

Pro nás a pro stát rozhodujícím problémem je nezaměstnanost. Všechny návrhy, všechna opatření, která pan min. předseda u-vedl ve svém exposé, směřují k boji proti nezaměstnaností, investice, stavby, rozšíření úvěru atd. Ale obávám se, že všechny nemohou vésti bezprostředně k nějakému zlepšení naší situace na trhu práce. My však stojíme před pátou, pro mnohé před šestou zimou v době krise, a stojíme před skutečností, že 600.000 dělníků nemá práce, že vedle toho statisíce pracují po zkrácenou dobu a mají mzdy, které stačí k pouhému živoření a že všechny reservy dělníků, pokud ještě nějaké snad měli, jsou právě tak vyčerpány, jako možnost vydělati si ještě několik haléřů vedlejší prací. Přál bych si, aby se pánové přesvědčili jednou osobně o nouzí a bídě, která panuje v našich severočeských, severomoravských a severoslezských krajinách, O tom můžete si sotva učiniti představu. Pořádali jsme dne 4. listopadu projevy, ke kterým přišlo skoro 100.000 lidí. Také přítomní zástupcové tisku musili konstatovati, jak bídnou, otrhanou a vyhladovělou, jak strašně sešlou byla většina těchto lidí. Opakuji, nemůžete si udělati představu o tom, co se v našich krajinách děje, (Předsednictví se ujal předs. dr Soukup,), že lidé se připravují o život, protože jejich celá rodina je bez práce a nevidí žádného východiska, že, jak jsme to viděli v Plzní, jeden člověk šel neoblečen na ulici, jen aby byl zavřen a nalezl přístřeší a chleba, že v Mariánských Lázních se dělníci potulují, poněvadž nemají přístřeší a jsou šťastni, když je policie konečně jednou zavře. Jsou rodiny v karlovarském okresu, který obzvláště krutě je krisí postižen, ale také v jiných krajinách, kde skutečně prodaly poslední kus nábytku, kde jako stolu používají staré bedny a v nějakém koutku mají několik hadrů, na kterých ztráví noc, kde nemají osvětlení a proto s nastalým soumrakem musejí ulehnouti, rodiny, ve kterých sem tam mají kousek chleba a bramborovou polévku a někdy ani to. U nás na duchcovsku je mladý muž, který měl přijíti k nějaké schůzí, nedostavil se však a příštího dne přišel s pláčem a omlouval se, že nemohl přijíti, poněvadž po 2 dny neměl kousek chleba k jídlu. Tu přestává jakákoli filosofie a jakékoli rozumné uvažování u takovýchto lidí, a musíme se jen diviti, s jakou trpělivostí naše obyvatelstvo snáší všechnu tuto nouzi a bídu. Ale zdali tato trpělivost přetrvá také ještě novou zimu v krisi, nevím, a proto žádáme především za opatření pro nejbližší dobu na tuto zimu. Žádáme především, aby konečně jednou přestaly šikany úřadů při rozdílení lístků na potraviny a při přiznávání podpor podle gentského systému. Není přípustno, aby vyšli četníci a zjišťovali, zdali někdo potřebuje podpory či nikoli. Četník není k tomu způsobilý, aby to zjišťoval, nedostává se mu styku s obyvatelstvem a jakékoli znalostí zákonů. Neví ani, kdo má nárok na podporu a soudí podle toho, co se mu doneslo a podle svého vlastního uvážení. K tomu máme u okresů sociální komise, které na základě platných předpisů mají zjišťovati, kdo má dostati podporu podle vyživovacího systému a kdo nikoli. Již zasahování okresních hejtmanů do výsledků porad sociálních komisí je podle mého názoru nemístné. Již okresní hejtman nemůže posuzovati poměry, sedí v okresním městě a ví málo, co se děje venku. Musí se po každé spoléhati na relace četníků, které nejsou spolehlivé a nemohou poskytnouti měřítka pro posouzení nedostatku jednotlivce. Ale okr. hejtmani, nebo alespoň část jích, začínají škrtati, když již sociální komise škrtala na základě ustanovení zákona tam, kde je dobře složena anebo také nad ustanovení zákona tam, kde je špatné složena. Druhý, kdo škrtá, je pan okr. hejtman, pak jde listina do Prahy, a nyní začne veliké škrtání u zemského úřadu. Jak může úředník zemského úřadu zde v Praze posuzovati, zdali ten neb onen potřebuje podpory či nikoli, a jak může usuzovati proti vlastnímu okr, hejtmanu, když ten již prohlásil, že tento člověk potřebuje pomocí? Nevěříte, jaký neklid a pobouření vzbuzují tyto šikany úřadů v obyvatelstvu, a proto je prvním naším přáním, aby se tomu konečně jednou učinila přítrž. Bylo neštěstím, že správa této části naší péče byla ministerstvu soc. péče většinou odňata a přenesena na zemské úřady.

Zcela podobně mají se poměry v úseku podpor v nezaměstnanosti, který se opírá o gentský systém. Také zde šikanující šetření úředníků, trestní udání, obtěžování soudů, při čemž soudy často vůbec neznají předpisy, které zde platí. Stalo se, že se jistý soudce domníval, že pro podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému platí ještě zákon z r. 1921, a který neměl tušení o tom, že mezitím vydána byla celá řada jiných zákonů. Musil ho teprve poučiti svazový tajemník - z opatrnosti zavolal si také ještě funkcionáře ministerstva soc. péče - který ho poučil o platných ustanoveních zákona, ačkoli soudce by byl povinen znáti sám zákony. Jaký aparát se tu uvede v pohyb, je-li domněnka, že někdo bral o několik korun podpory více! Útraty, které s tímto obtěžováním úřadů jsou spojeny, nejsou v žádném poměru k obnosu, který by stát po případě mohl uspořiti. Při tom nutno uvážiti, že organisace samy mají zájem na tom, aby nevyplácely podporu někomu, komu nepatří; neboť musí jim přece také poskytovati své příspěvky. Odstranění všech těchto obtíží a šikan je prvním požadavkem. Ale k tomu přistupují ještě jiné věci. Stát musí se rozhodnouti k tomu, aby příští zimu podpora byla vydatnější nežli doposud. Sen. Kroiher pravil, že každý v republice říká, že se musí spořiti, ale nesmí se spořiti na těch, kteří jsou mu nejblíže. Spořiti je velmi pěkná věc, ale spořiti na podpoře v nezaměstnanosti nyní v páté zimě doby krise může se trpce vymstíti a způsobilo by za okolností více útrat, nežli možno tímto spořením zachrániti. Žádáme především, aby se u nás konečně jednou také přistoupilo k problému mládeže. Statisíce mladých lidí neměli dosud nikdy zaměstnání. Máme v našich nařízeních zcela nelogické ustanovení, že podporu smí bráti jen ten, kdo byl alespoň po tři měsíce přihlášen u některé pokladny. Mladistvý dělník, který nebyl nikdy zaměstnán, nebyl přirozeně nikdy hlášen u nemocenské pokladny a neobdrží ani těch 10 korun, které mu patří podle systému potravinových lístků. Toto ustanovení nutno konečně jednou odstraniti, poněvadž pro dlouhé trvání krise pozbylo také jakékoli stopy oprávnění.

Žádáme akce pro dítky. V exposé se nám ohlašuje, že vojenský erár klade nám nové požadavky, nejspíše zvýšení služební doby. Rozpočet ministerstva nár. obrany je značně vyšší než roku loňského. Ale půjde-li to tak dále, budete míti dvouletou dobu služební a vysoké výdaje, ale nebudete míti více žádných vojáků, poněvadž naše dětí, které dnes vyrůstají v době krise, budou tak poškozeny na svém zdraví, že k jakékoli vojenské službě budou neschopny. Je také s tohoto stanoviska zájmem státu zabrániti tomuto úpadku naších dětí, a myslím, že žádné prostředky nejsou příliš vysoké, aby zde čelily tomuto zlu. Myslím, že stát zde musí jíti tak daleko, jak mu jen nějak možno, že nutno opatřiti takové prostředky, které by chránily alespoň děti nezaměstnaných, Že dnes jsou školy, do kterých chodí více než polovina dětí, jejíchž rodičové jsou bez práce, že je zcela veliký počet dětí, které dnes přicházejí do školy bez snídaně a ještě větší počet bez oběda, kam to má vésti? To znamená přece fysickou, a v souvislosti s tím také duševní a mravní zkázu člověka, A je první povinností státu, aby zde zjednal nápravu, aby zde přinesl všechny potřebné obětí, aby se tomu zabránilo. Při tom musíme upozorniti na to, že schematické rozdílení podpor dnes není více možné. Je rozdíl, trvá-li v některém místě nebo okrese nezaměstnanost rok nebo půl roku, anebo čtyři a pět let. Je rozdíl jsou-li v takovém místě nezaměstnaní, kteří bylí propuštěni z továrny, kde se nikdy více nebude pracovati, a máme, jak jsme slyšeli, 90.000 dělníků, kteří byli propuštěni ze závodů, které jsou navždy zavřeny, kteří však také nemají více naděje nalézti v budoucnosti někde zaměstnání, kteří přece ještě mají naději, musíme činiti rozdíl mezi stavem rodiny a všemi jinými věcmi. Toto schematické provádění není trvale více možné. Proto vznesl bych k vládě ještě jednou výzvu, aby podnikla vše, co může zmírniti nezaměstnanost stavbami atd., ale okamžitě, pro tuto zimu především, opatřila prostředky, aby se nezaměstnaným lidem pomohlo přes tuto zimu.

Pan min. předseda mluví o zkrácení pracovní doby a pak poukazuje na vyjednávání, které se konalo mezí organisacemi dělníků a zaměstnavatelů, a které dosud zůstalo bez výsledku. Tato vyjednávání zůstanou při velmi nepatrném sociálním cítění našeho podnikatelstva také v budoucnosti bez výsledku a také na tomto poli bude musit stát zasáhnouti, bude musit následovati příkladů, které mu již byly dány ve vlastní zemi ale také mimo ni. Jestliže ministerstvo věř. prací zadává již jen pod podmínkou zachování 40ti hodinové doby pracovní, pod podmínkou zachování kolektivních smluv, musí býti možno uplatniti toto stanovisko pro všechny státní podniky a většinu soukromých podniků. Poněvadž při nepatrném sociálním cítění, jež naše podnikatelstvo projevuje, nelze očekávati, že cestou úmluv dospějeme ke zkrácení pracovní doby, musíme žádati, aby toto zkrácení provedeno bylo cestou zákona.

Čeho naši podnikatelé jsou schopní, mluvilo o tom již několik pánů, ukazuje nám příklad továrny v Holýšově. Patří belgické společnosti. Tam po celá léta vydělávali těžké peníze, neukládali však reserv, nýbrž celý výdělek odváželi do Belgie, Nyní, od doby krise, jdou obchody ovšem trochu hůře, reservy tu nejsou a nyní se továrna jednoduše zavře a nikdo se neptá, z čeho bude žíti těch 600 dělníků a zaměstnanců, kteří jednoduše z dneška na zítřek mají býti propuštěni. Dlužno nesmírně litovati, že, je-li to pravda, belgická vláda vyhrožovala represaliemi pro případ, že továrna nebude zavřena. Ale je typickým příkladem pro hospodářství našich podnikatelů, dokud právě mohou hospodařiti, jak chtějí, a je typickým příkladem nutnosti státního dozoru nad podnikateli. Také v této souvislosti obracím se k vládě s výzvou, aby něco učinila pro tyto lidí, kteří nyní tam pravděpodobně přece přijdou o prácí, aby je neponechávala nouzi a bídě, pokud nejsou odborově organisováni.

Dalším požadavkem, který musíme klásti s veškerou rozhodností, jest obligatorní zprostředkování práce, o kterém ve vládním prohlášení bohužel není řeči. Naši podnikatelé mají málo sociálního cítění, také málo hospodářského smyslu, ale mají vypěstěný smysl pro metody teroru proti dělníkům, a množí se v našich krajinách případy, kde naši podnikatelé propouštějí dělníky pro jejích smýšlení a na jejich místa dávají haknkrajclery, lidi Henleinovy. Tomu nelze čeliti jiným způsobem, nežli zavedením obligatorního zprostředkování práce, které podnikateli znemožní přibírati dělníky podle své libovůle, podle politických a jiných zásad. Je dnes pro nás a pro dělníky vůbec zavedení obligatorního zprostředkování práce jednou z nejdůležitějších otázek a prosíme vládu, aby je již v co možno nejkratší době uskutečnila.