Schůze zahájena v 16 hodin 24 minut.

Přítomni:

Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

Celkem přítomno 112 členů podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr Bradáč.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Dovoluji si zahájiti schůzi.

Vážený senáte! (Senátoři povstávají.)

V neděli dne 18. května t. r. došla zpráva, že v Komárně ve svém bytě po delší těžké chorobě zesnul člen senátu, kol. Jan Richter, řím.-katolický farář ve výslužbě. Zemřel ve věku 62 let.

Byl rodákem ze Spišské Nové Vsi na Slovensku. V tomto svém rodném městě absolvoval také střední školy, načež studie teologické vykonal v semináři řím.-katolického biskupství Spišského. Na kněze byl vysvěcen r. 1894. Působil pak jako kaplan v několika obcích býv. župy Spišské, načež r. 1898 převzal faru v Oravské Velké Vsi. Zesnulý věnoval se již v mladém věku veřejné činnosti a byl nejdříve členem zastupitelstva býv. župy Oravské, načež byl r. 1910 v okresu oravském zvolen poslancem za národní stranu práce a zastupoval okres dolnokubínský v uherském parlamentě v Budapešti. Byl tenkráte stoupencem býv. min. předsedy Štěpána Tiszy. R. 1914 převzal faru v Ipolyszakáloši v okresu Šahy, na níž setrval až do svého pensionování. V republice Československé stal se pracovníkem Maďarské strany malorolnické, jež se r. 1925 přetvořila na Maďarskou stranu národní. Za tuto stranu byl také ve volbách r. 1925 zvolen členem senátu Národního shromáždění. V srpnu r. 1927 odešel do pense a přestěhoval se do Komárna. Při posledních volbách r. 1929 byl opětovně zvolen členem senátu, a to znovu za volební kraj XI. se sídlem krajské volební komise v Nových Zámcích.

Zesnulý ovládal jazyk slovenský stejně jako jazyk maďarský a německý, vystupoval často jako řečník na veřejných shromážděních, a byl také žurnalistou, jehož články byly publikovány v listech maďarských a německých i slovenských. V našem senátě se častěji chápal slova a zasahoval pravidelně zejména do debaty rozpočtové. Byl členem celé řady senátních výborů, zejména rozpočtového, ústavně-právního, kulturního a zahraničního a byl také náhradníkem v parlamentní komisi úsporné.

Kol. Richter onemocněl vážně před dvěma lety kornatěním cév a byl nucen podrobiti se dlouhému léčení. Choroba však neodvratně postupovala a výronem krve do mozku byl jeho život na květnou neděli ukončen. Předsednictvo senátu položilo na jeho rakev věnec.

Děkuji váženému senátu, jenž svým povstáním projevil svou pietu nad odchodem svého váženého člena, a současně udělil také svůj souhlas, aby vzpomínka tato pro paměť zesnulého byla zapsána do stenografického protokolu o dnešní schůzi. (Senátoři usedají.)

 

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. dr. inž. Bottovi, Hlávkovi, Janíkovi, Kelloovi, dr. Krčmérymu, Zimákovi; od 5. do 10. t. m. sen. Volkovi; na tento týden sen. Jančekovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu udělil senát hlasováním zdravotní dovolené: sen. Bergmanovi na měsíc červen, sen. Böhrovi na tři týdny od 22. května t. r., sen. Kotrbovi na jeden měsíc, sen. Fr. Novákovi (lid.) dodatečně od 18. května do 2. června t. r., sen. Olejníkovi na 4 týdny, sen. Pánkovi na 3 týdny, sen. Pastyříkovi od 4. června do 16. července t. r., sen. Thořovi od 4. června do 2. července t. r., sen. Tichimu od 29. května do 20. června t. r., sen. Vydrové od 15. května do 15. července t. r.

Předseda sdělil, že sen. Kello dopisem ze dne 30. května 1934 oznámil, že nemohl se zúčastniti volby pana presidenta republiky dne 24. května 1934 pro nemoc (vřed žaludkový), což ošetřující lékař na dopise potvrdil.

Ověřena volba sen. Csehyho.

K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. Pichl dopis volebního soudu ze dne 28. dubna 1934, č. 2/34:

Volební soud usnesl se v dnešní plenární schůzi podle §u 8, č. 2 a §u 10 zákona o volebním soudě ověřiti volbu člena senátu Národního shromáždění Endre Csehyho, zemědělského dělníka v Berehách, nastoupivšího z kandidátní listiny č. 1 (komunistická strana Československa - sekce III. internacionály) na místě Jana Lokoty, jenž byl nálezem volebního soudu z dnešního dne č. 25/34 zbaven mandátu.

Hácha v. r.

 

Rozdané tisky.

Odpovědi tisk 1270/1 až 1270/3, 1286.

Zpráva tisk 1275 (poštou).

Vládní návrhy tisky 1276, 1282, 1284, 1287, 1288.

Návrhy tisky 1277 až 1281.

Interpelace tisk 1283/1 a 1283/2, 1285.

Těsnopisecká zpráva o 261. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis o 261. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis

o 262. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno.

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 1277 až 1281.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrhy tisky 1276, 1282, 1287.

Výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu vládní návrh tisk 1284.

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému vládní návrh tisk 1288.

Výboru imunitnímu žádosti:

vrch. stát. zastupitelství v Bratislavě s žádostí kraj. soudu v Komárně za souhlas k stíhání sen. Mezö pro přečin podle §u 14, č. 1 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 11.435 pres.),

kraj. soudu trest. v Praze za souhlas k dalšímu pokračování ve stíhání sen. Horáka pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491, 493 tr. z. a §u 1 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. (č. 11.436 pres.).

 

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

1. Zpráva výborů branného, soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1245) o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem (tisk 1257).

Zpravodaji jsou: za výbor branný sen. Sehnal, za výbor soc.-politický sen. Riedl, za výbor rozpočtový sen. dr. Havelka.

Dávám slovo zpravodaji výboru branného, panu sen. Sehnalovi.

Zpravodaj sen. Sehnal: Vážený senáte! Jako zpravodaj branného výboru mám podati zprávu o vládním návrhu zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem.

Jestliže téměř všechny státy starají se o uchování zdraví svého obyvatelstva, zejména očkováním proti nakažlivé nemoci "neštovicím", někde i nemocem jiným, tím spíše starají se také o možné nejjistější zabezpečení zdraví svých armád. I u nás se tak již děje. Ale poněvadž nynější stav nemá dostatečného zákonného podkladu, přichází vláda s návrhem, kterýž má dnešním nedostatkům odpomoci.

Zákonem tímto ministerstvo národní obrany chce dosíci účelů:

1. chrániti příslušníky branné moci před nakažlivými nemocemi a před smrtí a vrátiti vojáka zdravého zpět do občanského povolání,

2. usnadniti vojenské správě v míru konání všech úkolů, zejména výcviku vojáků, a zabrániti epidemiím anebo značnějšímu počtu nakažlivých nemocí, které by plnění povinností a úkolů daných překážely,

3. umožniti těmito opatřeními, aby branná moc za války nakažlivými nemocemi nebyla zeslabena a aby po případě epidemie nerušily válečných operací, jak vláda ve své důvodové zprávě uvádí. Vedle toho třeba zdůrazniti, že tím předchází se i rozšiřování nemocí mezi ostatní obyvatelstvo.

Ochranné očkování u vojína jest tím nutnější, jak v míru tak za války, poněvadž společným bydlením a také mládím, kteréž jest nákazám přístupnější, jest vojsko více ohroženo možností nákazy než obyvatelstvo civilní. Zejména války jsou zpravidla doprovázeny nakažlivými nemocemi, ba hrozí i nebezpečí tzv. bakteriologické války, v jejíž upotřebení není možno nevěřiti i přes mezinárodní dohodu jejího zákazu. Zde nutno býti připravenu a dosažitelných ochranných očkovacích protiopatření co nejvíce použíti.

Návrh zákona má celkem jen 9 paragrafů.

§ 1 ukládá za povinnost podrobiti se očkování proti neštovicím všem osobám, nastupujícím vojenskou presenční službu nebo výcvik náhradní zálohy; rovněž i při nastoupení do výjimečné činné služby v míru podle §u 27 branného zákona, bylo-li tak ministerstvem nár. obrany stanoveno.

Je prokázáno, že ony státy, kde řádně provádí se očkování proti neštovicím, jsou těchto téměř uchráněny, zejména tam, kde nařízeno jest očkování též až v roce 20. neb 21. U nás zákonem z r. 1919 jest nařízeno očkování to v 1., 7. a 14. roce věku. Jest tedy u nás zvýšiti imunitu vojínů novým očkováním, jehož dobrodiní přenese si každý do dalšího života občanského i pro případné pozdější cvičení služební, i pro případ války. Povinným očkováním podchytí se také ti, kteří z jakýchkoli důvodů nikdy očkování proti neštovicím se nepodrobili a jichž se, jak z důvodové zprávy vysvítá, v armádě zjistilo 2 promile, a tímto zákonem se také odstraní nedostatky zákona z 15. července 1919, č. 412 Sb. z. a n., jehož účinnost pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou nebyla dosud vyhlášena a v jehož §u 4 mezi osobami očkovací povinnosti podléhajícími nastupující branci nejsou jmenováni. Tak předejde se možnosti odpírání očkování. V odst. 2 §u 1, jenž týká se těch, kteří jsou povoláni "do výjimečné služby v míru" podle §u 27 bran. zákona z 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., ve znění vyhlášky ministra nár. obrany č. 30/1934 Sb. z. a n., nechává se rozhodnutí o očkování v rukou ministerstva nár. obrany podle dané situace.

§ 2 stanoví povinnost očkování proti břišnímu tyfu a paratyfům, jehož rozsah určí ministerstvo národní obrany.

Toto ochranné očkování proti tyfu, jak zase v důvodové zprávě k předložené osnově uvedeno, po zkušenostech z poslední války ve mnohých státech nyní se praktikuje téměř všeobecně. Ze statistických dat v důvodové zprávě uvedených vidno, že na 1 milion obyvatelů zemřelo v Československu v r. 1928 břišním tyfem 87 osob, tedy z 22 států v důvodové zprávě uvedených jsme na 17. místě, a že vyšší než u nás jest úmrtnost na tuto nákazu jen v Portugalsku, Japonsku, Maďarsku, Španělsku a Italii. U nás ministerstvo národní obrany po delším váhání a dobrých zprávách z ciziny se odhodlalo k zavedení tohoto očkování v letech 1930 a 1931 a po dobrých zkušenostech z r. 1932 zavedeno všeobecně jako stálé opatření, a to v dubnu a počátkem května vzhledem k výskytu tyfu hlavně v létě. Jak osvědčilo se očkování proti tyfu v naší armádě, vysvítá nejlépe z řady dat, uvedených v důvodové zprávě, z nichž se uvádí:

V pětiletém průměru v době před očkováním (1926 až 30) onemocnělo ročně 74.6 osob, zemřelo 7, po očkování v roce 1932 kleslo onemocnění na 20 a úmrtí na nulu. V r. 1932 připadlo na 100.000 očkovaných nemocných tyfem (paratyfem) 24.9 a na 100.000 neočkovaných 62.5. U nemocných před tím očkovaných trvala horečka 18 dní, u neočkovaných 30.3 dne. Také se nikde od doby očkování epidemie břišního tyfu nevyskytla. Dále dlužno podotknouti, že osoby jednou očkované lépe snášejí případné nové očkování, takže jejich výkonnost v nejbližších dnech po očkování bude méně trpěti. Zajisté věc důležitá v čas války. Také v případu očkování proti tyfu nebylo dosud dostatečného právního podkladu a vyskytly se případy, že vojáci odpírali dáti se očkovati. Rozsah a dobu tohoto očkování podle tohoto paragrafu stanoví ministerstvo národní obrany a může upustiti od očkování některých skupin (dnes neočkuje se náhradní záloha), a proto doba očkování zde není stanovena, jako je při očkování proti neštovicím.

§ 3 stanoví, že očkování proti neštovicím, břišnímu tyfu a paratyfům jsou povinny podrobiti se i vojenské osoby z povolání, tj. důstojníci a rotmistři z povolání, a stejným způsobem že je nutno nakládati i s délesloužícími.

§ 4 osnovy dává možnost ministerstvu nár. obrany, aby v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy podrobilo všechny vojenské osoby v činné službě očkování i proti jiným nemocem, jsou-li jimi v době míru ohroženy a jsou li známy vyzkoušené methody ochranného očkovaní proti nim.

§ 5 stanoví poměry očkování za mobilisace a ve válce a váže touto povinností vojenské osoby v činné službě, osoby vykonávající zvláštní úkony podle §u 3 branného zákona, občanské osoby přidělené ke službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanské zaměstnance vojenské správy a válečné zajatce, aby se potlačily zhoubné vlivy epidemií na výsledek války, zesílila záchrana života vojínů a ochrana obyvatel v zápolí před zavlečením nákazy z front, ať vojíny, dovolenci, raněnými atd.

§ 6 rozšiřuje ustanovení očkovací i na četnictvo, při čemž příslušné předpisy o očkování bude vydávati ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, s výjimkou, stanou-li se příslušníci četnictva podle příslušných zákonných ustanovení vojenskými osobami v činné službě, kdy ve všem podléhati budou ministerstvu nár. obrany.

§ 7 obsahuje trestné sankce pro odepření podrobiti se očkování jednak pro osoby vojenské a četnické, jež přirozeně podléhají kázeňské a kárné pravomoci svých sborů, jednak pro osoby nepodléhající pravomoci výše uvedené, - které v případě provinění proti tomuto zákonu trestány budou okresními úřady peněžitou pokutou do 5000. Kč nebo vězením (v zemi Slovenské a Podkarpatoruské uzamčením) do 14 dnů.

§em 8 bere na sebe povinnost hraditi náklady s tímto očkováním spojené stát; pokud se týče četnictva z rozpočtu ministerstva vnitra, pokud se týče osob vojenských z rozpočtu ministerstva nár. obrany, v němž jest již s těmito náklady počítáno.

§ 9 stanoví dobu účinnosti a provádění zákona ministrem nár. obrany a ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy.

Branný výbor projednal ve své schůzi konané dnešního dne osnovu zákona vládou předloženou a uznav vývody důvodové zprávy usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění otištěném v tisku 1257. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan sen. Riedl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte!

Soc.-politický výbor, který je také odborným výborem pro otázky hygieny, pojednal o vládním návrhu zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem ve schůzi dne 25. dubna t. r. a posuzoval jej s hlediska zdravotního, ponechávaje stranou hlediska vojenská, ku kterým přihlížel výbor branný, i hledisko hospodářské, které řešil výbor rozpočtový. Soc.-politický výbor vítá novou předlohu jako opatření, které je s to obmeziti nebezpečí epidemií, vyplývající z hromadného ubytování mladých lidí v době míru a z hromadění mas v poměrech krajně hygienicky nepříznivých v době války, na míru co nejmenší.

Ochranné očkování proti nakažlivým nemocem osvědčuje se čím dále tím více. Serologické bádání je stále na vzestupu, počet nemocí, u nichž se s úspěchem užívá profylaktického očkování, stále roste. Vývoj lékařské vědy je po této stránce stále rychlejší a rychlejší. Projednávaná předloha vyhovuje nejen přítomnému stavu, nýbrž umožňuje i snadné přizpůsobení potřebě budoucí.

Zavádí nejen povinné očkování proti neštovicím, tyfu a paratyfům, kterého se dnes už užívá všeobecně, nýbrž dává vojenské správě i právo, aby zavedla povinné očkování i proti jiným nakažlivým nemocem podle postupu vědy - najde-li se účinný a vyzkoušený už prostředek nebo nova očkovací metoda. Určiti míru a rozsah ochranného očkování jest ponecháno vojenské správě; to proto, že různé nemoci vyskytují se za rozdílných předpokladů a vyžadují tedy také různých opatření. Bylo by zajisté neúčelné zavésti bezpodmínečné všeobecné očkování i tam, kde není ani sám zjev nemoci všeobecný, nýbrž kde výskyt nemoci je podmíněn na př. věkem, místem a pod. Také úspěšnost očkování stejně jako nebezpečí s ním spojené nutí k tomu, aby vojenské správě byla dána možnost, uvážiti prospěch i risiko zdravotních opatření a podle toho rozhodnouti.

Toliko při očkování proti neštovicím jest předpis striktní, rozhodný a závazný: očkování toto je všeobecné a bezpodmínečné. Očkování proti neštovicím se tak osvědčilo, jest tak úspěšné a dnes už bez risika, že mu podléhají i civilní osoby v historických zemích republiky: zákon o povinném očkování proti neštovicím z r. 1919, č. 412 Sb. z. a n., nařizuje povinné očkování dětí v 1., 7. a 14. roce a dospělých tehdy, když nastupují do zaměstnání, které je vystaveno zvláště nebezpečí nákazy. Ovšem zákon ten nenabyl platnosti pro Slovensko a Podkarpatskou Rusa nezabezpečuje ochranu ve věku, kdy se nastupuje vojenská služba, neboť ochranná doba očkování proti neštovicím trvá 5 až 15 let podle odolnosti individua (jen ve výjimečných případech až 30 let). Poněvadž pak pospolitý život vojenský skrývá už sám v sobě nebezpečí nákazy, jest starost o zdraví vojáků více než odůvodněna. Vždy nestačí však poučování, mnohdy musí nastoupiti i přinucování, a proto má státní správa vojenská předkládaným zákonem obdržeti oporu pro svá zdravotnická opatření, pokud jde o profylaxi očkováním; autorita zákona i trestní sankce mají tyto snahy vojenské správy náležitě podepříti.

Není to však jen zřetel na zdraví vojáků, který vedl k podání tohoto zákona - jest to v řadě neposlední zájem o zdraví všeho obyvatelstva, který si tento zákon vynutil. Jest to vidno ze značného rozsahu osob, na které se zákon bude vztahovati. V době míru nejde jen o vojáky, kteří konají vojenskou službu presenční nebo vojenský výcvik náhradní zálohy - ať už jde o mužstvo nebo též o vojenské osoby z povolání a délesloužící - ale jde také o osoby civilní, povolané podle §u 27 branného zákona k činné službě v míru presidentem republiky po slyšení vlády. Za mobilisace a ve válce budou tomuto zákonu podřízeny také všechny občanské osoby, vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci voj. správy i váleční zajatci - zkrátka všechny osoby, které by mohly rozšířiti případné epidemické nemoci do širokých vrstev obyvatelstva za frontu. Ze stejných důvodů rozšiřuje se platnost nových zákonných ustanovení i na příslušníky četnictva - zkrátka snahou navrhovaného zákona jsou profylaktická opatření proti vzniku epidemických nakažlivých nemocí a rozšiřování epidemií.

Takové snahy nutno vítati a podporovati. Soc.-politický výbor navrhuje proto, aby vládní návrh zákona (senátní tisk 1245) byl přijat slavným senátem beze změny.

U příležitosti projednávání této vládní předlohy byl přetřásán v soc.-politickém výboru způsob dodávek očkovacích látek a ser vyrobených státním ústavem zdravotním. Až na očkovací látku proti neštovicím dodává státní zdravotní ústav očkovací látky a sera výhradně prostřednictvím soukromého podniku. Ve výboru bylo výslovně konstatováno, že se tím ani bezpečnost ani kontrola nezvyšuje, poněvadž očkovací látky a sera jsou i této soukromé firmě dodávány už v původní, bezpečné uzávěře. Podle mínění soc.-politického výboru není žádného důvodu pro takový postup, kterým se látky a sera toliko zdražují, a navrhuje proto soc.-politický výbor slavnému senátu resoluci otištěnou v sen. tisku 1257 k tomu cíli, aby látky a sera, vyrobená ve Státním zdravotním ústavě, mohla býti z tohoto ústavu dodávána přímo veřejným léčebným a humanitním ústavům a veřejnoprávním institucím. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr. Havelka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte!

Podle §u 24 jedn. řádu má rozpočtový výbor podati zprávu s hlediska úhrady, když osnova zákona zatěžuje státní pokladnu nad rozpočet již povolený.

Podle §u 8 projednávaného návrhu zákona náklady vzniklé bude hraditi stát, tedy nikoli osoba očkováním povinná. Pokud jde o osoby vojenské v činné službě, budou tyto náklady hrazeny z rozpočtu vojenské správy, pokud jde o osoby četnické, které nejsou vojenskými osobami v činné službě, z rozpočtu ministerstva vnitra, pokud jde o osoby ostatní, z rozpočtu vojenské správy.

Náklady postihující rozpočet vojenské správy nevyžadují podle důvodové zprávy zvýšení rozpočtu, protože výdaje za očkování proti neštovicím a tyfu, které bylo prováděno již nyní v rozsahu zamýšleném v návrhu zákona, jsou preliminovány v kap. 5 státního rozpočtu, titul 2, § 11, pol. 6. Výdaje za možné mimořádné očkování podle §u 4 navrženého zákona bude hraditi vojenská správa, pokud by výše uvedený rozpočtový úvěr nestačil, úsporami v mezích řádných výdajů věcných citovaného rozpočtového paragrafu, kterých získá odsunutím méně nutných opatření.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh ve své schůzi konané dne 25. dubna 1934 a usnesl se z důvodů nahoře uvedených a uváživ, že jde tu o zdraví, statek to nejcennější, k jehož zachování žádný náklad není příliš veliký, připojiti se k usnesení branného a soc.-politického výboru a navrhnouti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění níže otištěném. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji trvání lhůty řečnické na čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Lhůta je stanovena.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Mikulíček. Uděluji mu slovo.

Sen. Mikulíček: Paní a pánové! Platí u nás ještě základní ústavní zákony, platí ještě právo kritiky ústavních poslanců a senátorů a proto doufám, že bude dovoleno učiniti krátké prohlášení jménem komunistické strany. Jsem pověřen, abych jménem klubu komunistických senátorů učinil toto prohlášení:

V pátek dne 1. června byly provedeny v klubu komunistických poslanců a senátorů soudní a policejní prohlídky. Je to v Československu po prvé, kdy je takto hrubě porušována parlamentní imunita vůči legální straně. Vznášíme proti tomuto postupu nejostřejší protest...

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci.

Sen. Mikulíček (pokračuje): ... a pranýřujeme zejména postup "socialistických" zástupců ve vládě a v presidiu posl. sněmovny a senátu, kteří mluví "o obraně demokracie", sami sedí však za jedním stolem s nejhoršími fašistickými reakcionáři, ale vůči velké dělnické straně šlapou oběma nohama i to nejelementárnější politické právo, právo na parlamentní imunitu.

Už sama záminka k prohlídce vrhá ostré světlo na "demokratickou" politiku nynější vlády. Záminkou bylo hledání textu prohlášení našeho klubu poslanců k volbám presidenta Masaryka. Na základě tohoto prohlášení chce vláda proti nám organisovati "velezrádný" proces. Pranýřujeme znovu, že je to v Československu rovněž po prvé, kdy za projev, učiněný v parlamentě, má býti někdo soudně stíhán, nehledě ani na to, že je tím šlapán ústavní zákon o volnosti projevu poslance v parlamentě.

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka poznovu, aby mluvil k věci.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Ale okolnosti, za nichž ku prohlídkám došlo, jakož i průběh prohlídek samých, ukazují, že vládním iniciátorům prohlídek šlo o víc, že jim šlo o hledání materiálu [ ]. Měli jsme již mnohokráte příležitost s této tribuny odhaliti, jaké metody [ ] jsou u nás proti revolučnímu hnutí používány. Dokázali jsme dokumentárně, že za každou "špionážní" a pod. aférou trčely prsty policie. Pánové se opět a opět pokoušeli pomocí těchto a podobných a fér zostuditi komunistickou stranu v očích pracující veřejnosti, zbaviti ji sympatií mas a vy volati tak atmosféru, potřebnou pro všeobecný pogrom na komunisty. Pánové se vždy při tom spálili, ostuda padla na jejich hlavy, lid jejich úmysly prohlédl, nedal se poštvati proti komunistům. Pánové to mohli viděti na 1. máje v Praze, kde komunisté byli i inteligenty a intelektuály bouřlivě zdraveni, zatím co oni sami narazili na mrazivý odpor. [ ].

A vám, kteří jste si k novým útokům na komunistickou stranu vyvolili právě tento měsíc, kdy chcete pronikavě zhoršiti nemocenské pojištění, kdy zhoršujete pensijní pojištění soukromých zaměstnanců, kdy chcete prodloužiti a rozšířiti fašistický zmocňovací zákon, kdy přes obilní monopol chcete velkostatkářům a bursiánům vraziti stamiliony a pracujícímu lidu zdražiti poslední kousek chleba, vám, kteří mluvíte o "obraně demokracie" a [ ] berete lidu poslední zbytky politických práv, prohlašujeme:

Nás nezlomíte! Neustaneme v boji proti vám a vašemu [ ] systému! Berete nám poslední zbytky legálních práv v tomto boji za šťastnou budoucnost pracujícího lidu. Ti z vás, kteří se na hanbu a posměch dávají nazývati "socialisty", dokazují tím nejen, že už dávno přestali býti socialisty, nýbrž že nejsou ani měšťáckými demokraty. [ ]. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu:

2. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu (tisk 1274) zákona o daňovém osvobození cizozemských motorových vozidel (tisk 1275).

Zpravodajem za omluveného pana sen. Pánka je pan předseda rozpočtového výboru sen. dr. Karas, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Vláda předkládá osnovu zákona, kterouž mají být osvobozeny automobily osobní a po případě i autobusy od daně motorové, daně dopravní a od daně z motorových vozidel, pokud tato vozidla přijíždějí do Československa na dobu přechodnou - to se myslí zejména na výlety a do lázní - a jestliže v tom státě, ze kterého ta vozidla k nám dojíždějí, je podobné ustanovení, tedy že naše vozidla tam požívají reciprocity, totiž výhody osvobození od daní. Úbytek na daních se odhaduje asi na 1 mil. Kč, ale tento úbytek bude prý opět vynahrazen tím, že se umožní bohatším lidem ze zahraničí návštěva lázní v naší republice a tím prý ten zisk obchodní vyváží ztrátu na daních. Poněvadž je to omezeno čistě recipročně - bude to platiti jen pro státy, které poskytují našim vozidlům podobnou ochranu - je zcela přirozené, že hledíme použíti výhody cizí i pro naše území, a proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby tato osnova zákona byla schválena. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou čtvrt hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není, návrh můj je schválen.

Uděluji slovo panu sen. Šťastnému.

Sen. Šťastný: Slavný senáte!

Vyžádal jsem si slovo nikoli proto, abych mluvil přesně k látce, o níž referoval právě pan sen. dr. Karas, ale používám příležitosti pro věc, která přece jen převážně souvisí.

Pánové, vám všem je známo, že automobilní průmysl, zasažený zákonem, dne 18. prosince r. 1932 zde usneseným, vyvíjí se směrem dolů. Nemůže nám to být lhostejno, posuzujeme-li tuto skutečnost se stanoviska zájmů dělnických a také ne ze zájmů ostatních zúčastněných vrstev. Domyslíme-li látku s hlediska bezpečnosti státu, zjišťujeme, že i brannost státu je tu vážně dotčena. Používám této příležitosti, abych pověděl a čísly doložil, jakým efektem se zákon projevil u státních příjmů, když přece jsme jím předpokládali jich zvednutí ze dvou titulů: především daněmi, které jsme zákonem zavedli, a pak vzpružením velikého státního podniku, jak jsme ho měli na zřeteli. Věc resultuje směrem opačným.

Výsledky úředního šetření Státního úřadu statistického bylo zjištěno v roce 1933 mimo provoz právě tolik automobilů kolik za týž rok nových přibylo. Ovšem vyřazovaná velká auta byla vystřídána auty malými. Nepoměrně horší je věc u aut nákladních a autobusů. Těch zmizelo z provozu asi osmkrát tolik, kolik bylo nových zařazeno.

Podle onoho šetření bylo do konce r. 1933 odstaveno celkem 7.737 aut osobních, 6.391 nákladních a 667 autobusů. Uvážíme-li, že osobní auta se vyřazují nejspíše velká, poněvadž daň podle obsahu válců je velká a, jak se odborně říká, moc žerou, pohonná látka je drahá, můžeme je odhadnout průměrem na 2.5 litru. Tento obsah podléhá dani 840 Kč. Násobíme-li to počtem odstavených 7.737 aut, znamená to jen u těchto ztrátu 6.5 mil. Kč. Rovněž u nákladních přichází v úvahu auta větší únosnosti. Odhadujeme průměr na 4 tuny, u nichž činí daň asi 1.800 Kč. Násobeno počtem 6.391 odstavených, je to ztráta 11.5 mil. Kč. U autobusů pak přichází v úvahu průměrem chassis tři tuny. Odstavených 667 se opět rovná ztrátě jeden a čtvrt milionu Kč, takže jen na dani z motorových vozidel státní pokladna ztrácí téměř 20 milionů Kč.

Je tu však ztráta další a citelnější. Pohonná látka, zatím lihobenzinová směs, platí se za jeden litr 2.80 Kč. V této ceně obsaženo je 1.17 Kč daní a dávek. Rozumně odhadnuto, odstavené auto mohlo za ten rok ujet průměrně 20.000 km. Průměr spotřeby u oněch osobních odhadujeme na 18 litrů pro 100 km. U nákladních odhadujeme tuto spotřebu na 45 litrů, u autobusů pak na 40 litrů. Jednoduchou násobilkou jako u daně z motorových vozidel docházíme k těmto číslicím ztrát na odběru pohonných látek: U osobních aut 27,853.200 litrů, u nákladních 57,519.000 litrů, u autobusů 5,336.000 litrů, což znamená ztrátu okrouhle 105 milionů na dani z pohonných látek. Celková ztráta z obou titulů tedy pro státní pokladnu činí 125 milionů Kč. Nehledě ovšem k řadě dalších v logické souvislosti nutných ztrát.

Tento státně finanční defekt však doprovází jeden z důsledků, pro nás nejbolestnější. Po zdařilém letošním autosalonu se sice automobilky poněkud rozběhly, pravda, ale úpadek, jaký vykázaly za r. 1933, byl povážlivý. Z okrouhle 12.000 dělníků našich automobilek je stále i teď ještě okrouhle 7.000 mimo zaměstnání. Nechci říci, že tohle je pouze následkem zákona z 23. prosince 1932, ale jeho důsledky tu nesporně přitížily. Železnicím jsme také nepomohli, všichni víme, že tomuto největšímu státnímu podniku může pomoci jedině nová obchodní a průmyslová konjunktura.

Je známo, pánové, že v nejdramatičtější fázi války v září 1914 na Marně odrazila Francie německý nápor jen tím, že v poslední chvíli dosadila potřebné síly na místo. Je omylem mínění, že tuto situaci zachránily pařížské taxi. To byla velká nákladní auta, která tuto velkolepou dopravu vyřídila. Představme si pak, že by naše branná moc byla náhle postavena před podobný úkol, kdy právě, jak bylo konstatováno, naše velká nákladní auta stojí zablokována ve svých garážích a kolnách. Jak by v takovém případě vypadaly jen ty jejich pryže, když ještě nějaký rok na jednom bodu ponesou celou váhu vozu?

Ze všeho, co jsem zde uvedl, vyplývá, myslím, jasně, že náš zákon ze dne 23. prosince 1932 není žádným požehnáním. Není to malá věc, pro kterou žádám vládu, aby s nejmožnějším urychlením připravila jeho novelisaci. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Sechtr.

Sen. Sechtr: Vážený senáte! Jsem tomu neobyčejně povděčen, že kolega z druhé koaliční strany zde prohlašoval nutnost novelisace zákona o automobilismu. Není třeba, abych opakoval, co on zde zdůvodňoval, že je státní nutností, ve prospěch našeho průmyslového lidu uvolniti tento zákon a rozšířiti možnost práce našeho průmyslového dělnictva.

Jsem tomu neobyčejně povděčen z toho důvodu, že při projednávání automobilového zákona jsem to byl já, který mluvil proti němu a prohlašoval, že to nemůže dlouho trvati a musí vzejíti novelisace tohoto zákona z nutnosti práce našeho průmyslového lidu. Ale jestliže dnes my po omezení našeho automobilismu a autobusové jízdy povolujeme zlevnění cizím značkám a cizímu provozu do naší Československé republiky, dáváme tomu úplně korunu na hlavu, poněvadž, když jsme znemožnili s odůvodněním, že bude pomoženo železnici, jízdu našemu modernímu dopravnímu prostředku, místo abychom jej nyní uvolnili zde v tuzemsku, uvolňujeme provoz cizí.

Myslím, že to není správná cesta a že by bylo na místě, kdyby byla bývala již dnes nastoupena cesta novelisace tohoto zákona. Také jsem vítal, když jsem viděl, že má železniční správa snahu nahraditi dopravu železniční vlastní dopravou autobusovou tam, kde by znemožnila soukromý provoz, ale shledal jsem, že se to dělalo jen tam, kde nebyli ve spolku páni úředníci, kdežto tam, kde ve spolku byli, může jezditi dále soukromník. Tam, kde nejsou ve spolku, znemožnili podle zákona soukromníku jakýkoli provoz.

Když jsme se dožadovali - já i mnoho mých kolegů - aby kvůli dítkám byla stanovena pro jízdu státního autobusu taková hodina, aby se děti mohly dostati do vyšší školy ve ³/₄ na 8, bylo mně z ministerstva i z ředitelství železnic řečeno, že se má přizpůsobiti škola. Ne ten autobus, ale škola se má přizpůsobiti, aby děti v tom autobuse mohly přijeti včas do školy.

Na mnoha a mnoha linkách, obsazených státní správou, je zřejmo, že pracují k tomu, aby autobus tam tudy vůbec nejezdil, domnívajíce se, že ti lidé se vrátí na železnice. Jsou velmi na omylu v tomto ohledu. Je velká spousta obcí, ze kterých je příliš daleko na dráhu a kde lidé používají autobusu. Tam by bylo štěstím, kdyby státní autobus linky opustil a nechal na jejich místě provoz soukromníku. Tam, kde stát prodělává, soukromník by vydělával a byl by spokojen soukromník i obyvatelé.

Proto je na čase, aby novelisace zákona automobilního byla provedena co možná nejrychleji, aby byla umožněna konkurence schopných soukromníků se státní správou, která je ztrnulá, a na druhé straně aby doprava vyhovovala i obecenstvu, aby vymoženosti nového rychlejšího dopravního prostředku mohly býti využitkovány. (Souhlas.)

Předseda: Jednání je skončeno. Budeme tedy hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

3. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okr. súdu trest. v Prahe zo dňa 1. marca 1934, č. j. Nt XV. 2/34, za súhlas k trest. stíhaniu sen. Horáka pre priestupok proti bezpečnosti cti podľa §u 1 a 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. j. 10861/1934 preds.) (tisk 1267).

Zpravodajem je pan sen. Pocisk, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. Pocisk: Vážený senáte!

Okr. súd trest. v Prahe žiada za súhlas k trest. stíhaniu sen. Horáka pre priestupok proti bezpečnosti cti podľa §§ 1 a 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. j. 10.861/1934 preds.).

Vo spore č. j. Ck XII. a 158/1933 zastupoval advokát JUDr. Emanuel Neumann žalobcu Jaroslava Heřta proti žalovanému Jaroslavovi Horákovi. Pri ústnom jednaní konanom dňa 31. októbra 1933 nedostavil sa svedok Miroslav Horák, syn obžalovaného, ktorého neprítomnosť omluvil nemocou obžalovaný. Pre nedostavenie sa svedka bolo jednanie odročené, nad čím Jaroslav Heřt bol pobúrený a v kontroverzii pri tom vzniklej prehlásil JUDr. Emanuel Neumann, ako sám vo svojej žalobe uvádza, toto: "Krátce učiníme trestní oznámení". Žaloba neuvádza, aký bol ďalší obsah kontroverzie vyjmúc toho, že žalovaný, t. j. sen. Horák, dal svojmu právnemu zástupcovi príkaz, aby na JUDr. Emanuela Neumanna podal žalobu pre urážku na cti, pretože JUDr. E. Neumann mimo iné uviedol, že podá trestné oznámenie na obžalovaného. V závere kontroverzii upozornil údajne JUDr. E. Neumann na správne znenie svojich výrokov, na čo dnes žalovaný sen. Horák podľa žaloby prehlásil: "Takovou zbabělost jsem ještě neviděl, aby někdo takhle od svého výroku utíkal". Týmto výrokom cíti sa JUDr. E. Neumann dotknutý na svojej cti a žiada, aby sen. Horák pre priestupok podľa §§ 1 a 2 zákona o ochrane cti bol potrestaný.

Imunitný výbor navrhuje, aby senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. Horáka pre priestupok podľa §§ 1 a 2 zákona o ochrane cti.

Dôvody: Podľa §u 1 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. dopúšťa sa urážky, kto niekomu nadávkou, zlým nakladaním, vyhrážkou zlého nakladania, vydaním v posmech, alebo ináč na cti ublíži. Skutková podstata pomluvy podľa §u 2 tohože zákona sa uskutočňuje, jestliže niekto niekomu na cti ublíži tým, že pred treťou osobou o ňom sdelí skutočnosť, ktorá by ho mohla vydať v opovržení, alebo snížiť v obecnom mienení.

Z inkriminovaného výroku nemožno však mať za to, že by žalovaný sen. Horák vedome chcel sa dotknúť cti žalujúcej strany a nakoľko ani žaloba neuvádza podrobnejšie obsah kontroverzii, takže nie je možno bez tejto súvislosti učiniť si úsudok o význame výroku sen. Horáka, ktorý sám o sebe neuskutočňuje skutkovú podstatu priestupku podľa §u 1, resp. 2 zákona o ochrane cti, treba z doznania v žalobe uvedeného, že klient JUDr. E. Neumanna nedostavením sa svedka bol pobúrený a že bolo vyhrožované učinením trestného oznámenia, usudzovať na urážlivosť výrokov v kontroverzii učinených so strany druhej, bez znalosti ktorých nemožno prikladať výroku sen. Horáka iný smyseľ, než ako vyššie uvedené, t. j. pozastavenie sa nad rozdielnosťou výrokov prenesených dr. E. Neumannom, ktoré však v žalobe podrobne reprodukované nie sú.

Z toho dôvodu imunitný výbor navrhuje, aby slávny senát nevyhovel žiadosti okr. súdu trestného v Prahe a nedal teda súhlas k trest. stíhaniu sen. Horáka pre priestupok proti bezpečnosti cti podľa §§ 1 a 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát v tomto případě nedal svého souhlasu k trest. stíhání sen. Horáka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 1 a 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl tím schválen a senát nedal souhlasu k trest. stíhání sen. Horáka.

Tím je vyřízen odst. 3 pořadu.

Projednáme nyní 4. odstavec pořadu:

4. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty, dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I.);

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II.);

c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II.);

d) o pojistné smlouvě (tisk 1022-III.);

e) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III.)

f) kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách (tisk 1128-III.);

g) kterým se upravují některé služební poměry soudců (tisk 1201-III.).

Posl. sněmovna žádá, aby každá z těchto lhůt byla prodloužena o 5 měsíců.

Navrhuji, aby této žádosti posl. sněmovny o prodloužení lhůt bylo vyhověno.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím byl návrh schválen a senát prodloužil posl. sněmovně lhůty dané §em 43 úst. listiny o 5 měsíců.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Sděluji, že nastupují do výboru

soc.-politického za sen. Berkovce sen. Merta,

imunitního za sen. Berkovce sen. Pichl,

iniciativního za sen. Richtera sen. Füssy,

kulturního za sen. Richtera sen. Keresztury a

zahraničního za sen. Richtera sen. dr. Szilassy.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 7. června 1934 o 10. hod. s

pořadem:

1. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1273) o pletichách při zadávání veřejných dodávek a prací [podle §u 35 jedn. řádu].

2. Druhé čtení osnovy zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem (tisk 1257).

3. Druhé čtení osnovy zákona o daňovém osvobození cizozemských motorových vozidel (tisk 1275).

4. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu v Komárne zo dňa 7. februára 1934, č. j. Nt 9/34/3, za súhlas k trest. stíhaniu sen. Ďurčanského pre prečin rušenia obecného mieru dľa §u 14, č. 1, 3, 5 zák. na ochr. republiky (čís. 10698/34 preds.) (tisk 1271).

Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.

Končím dnešní schůzi.

(Konec schůze v 17 hod. 34 min.)