Pátek 4. května 1934

Stálý pokles spotřeby piva má přirozeně za následek také zmenšenou spotřebu chmele a poptávka po chmelu ubývala rok od roku s pokračující všeobecnou hospodářskou krisí. Potřebujeme si jen uvědomiti, že naše domácí pivovary r. 1929 vystavily ještě přes 12 milionů hektolitrů piva, kdežto r. 1933 nečinil tento výstav již ani 8 milionů hektolitrů, což se rovná zmenšení výstavu asi o 40 procent. Tento poměr shledáváme však skoro ve všech jiných státech a jen Francie, kde během let 1930 až 1932 konsum piva značně stoupl, činí zde výjimku. Náš názor o úpravě plochy chmelem osázené nutno zajisté uznati za úplně oprávněný. Naše domácí chmelařství, které je přece asi 70% odkázáno na vývoz, vidělo se nuceno přizpůsobiti se těmto změněným poměrům v konsumu chmele, a musím konstatovati, že vedení našich organisací pěstitelů chmele v té příčině vykonalo v každém směru svou povinnost.

Poněvadž novela k zákonu o původu chmele poměry v našem chmelařství přece jen částečně upravuje, musí se nám za činorodé podpory naší vlády a obzvláště našeho ministerstva věcí zahraničních podařiti, abychom v rámci států, které mají zájem na pěstění ušlechtilého chmele, dosáhli jednotného řešení ploch chmelem osázených stanovením a přiznáním vývozních kontingentů ušlechtilého chmele. Poukazuji v té příčině na organisaci výroby cukru.

Jestliže se v tomto oboru podařilo vytvořením zájmového společenství otázku výroby v mnohých státech s representanty nejrůznějších zájmů upraviti a výrobu cukru uvésti do spořádaných kolejí, pak musí býti možno docíliti téhož anebo něčeho podobného s menšími obtížemi také u chmele. Všechny státy na této otázce interesované - počtem pět - projevily prostřednictvím svých organisací pěstitelů chmele svůj souhlas s řešením této otázky a předporady v této příčině mají býti zahájeny již během nejbližší doby. Naše organisace chmelařů žateckého území provedou předběžné práce pro řešení této otázky.

Většina našich pěstitelů chmele je bohudíky tak rozumná, že si řekne: Nemohu míti žádného zájmu na otázce "velkého množství vypěstěného chmele za hanebné ceny" a nebude také pro mne dále žádným neštěstím, budu-li míti dnes jen 400 kop chmele, kdežto před rokem 1930 na př. jsem ho měl ještě přes 600 kop. Hlavní věcí pro mne jest a zůstane, abych za svůj sklizený chmel dosáhl ceny, která mně vůbec umožňuje pěstovati chmel ještě nadále. Řekne si dále: Vítám všechna opatření, která mně poskytují záruku, že se tak riskantní a velice nákladný obor "pěstování chmele" utváří a zůstane výnosným. Ale zmenšená plocha chmelem osázená umožní také výrobcům produkovati skutečně bezvadné, kvalitní zboží, což přece dnes má největší význam, poněvadž za dnešní doby lze boj o odbyt vésti s úspěchem jen pomocí kvalitního zboží.

Dnes také v kruzích obchodnických panuje všeobecně názor a přesvědčení, že u nás sklizeň chmele 140.000 až nejvýše 150.000 centů po 50 kg je maximum toho, co lze snad ještě prodati. Každý přebytek bude na trh příští sezóny vykonávati jen nepříznivý vliv jakožto zboží, jež zůstalo neprodáno. Bylo by tedy skutečně šílenstvím, kdyby někdo ze zkušeností, jež nahromadil po mnohá léta na světovém trhu chmele, nechtěl vyvoditi přiměřené důsledky a produkci přizpůsobiti dnešním poměrům, na kterémžto přizpůsobení však musí míti největší zájem netoliko producenti, nýbrž také náš obchod s chmelem a sama naše vláda.

Podání této novely zákona opozdilo se bohužel přes všechny naše snahy a námahy alespoň o 11/2 až 2 roky. Ceny chmele sklizně 1933 se u nás pro menší sklizeň a pro různé jiné příčiny proti předešlým letům přece bohudíky dosti zlepšily. Toto zlepšení cen však u části našich pěstitelů chmele mělo za následek, že se rozhodli od r. 1934 zvětšiti plochu chmelem osázenou. Poněvadž však základní linie novely zákona vychází z toho, nachovati prozatím osevní plochu r. 1933 a nepřipouštět! jejího zvětšení, zvířilo toto ustanovení u těch pěstitelů chmele, kteří se rozhodli zvětšiti svou osevní plochu, velmi mnoho prachu a vedlo k velmi nemilým debatám s vedením organisací. Kdyby novela zákona bývala podána na podzim 1932 a parlamentem hned přijata, pak by každý pěstitel chmele byl tento zákon uvítal jen s radostí. Tento zákon byli by uvítali také ti, kdož pokud jde o pěstování chmele jdou tak rádi svou vlastní cestou. Ti pěstitelé chmele, kteří od r. 1929, resp. 1930 svou plochu chmelem osázenou zmenšili o 80 a také více procent, postiženi jsou ustanovením zákona v této chvíli zajisté krutě. Zde musí prováděcí nařízení uplatniti vyrovnávací vliv. Nutno však dále také opraviti chybu, která se stala při vydání vládního nařízení o omezení osevní plochy chmele koncem března t. r. Jak tuto korekturu dlužno provésti, je zajisté věcí naší vlády. Běží zde o úplně nesprávný výklad odst. 2 §u 2 tohoto nařízení. Při poradě o tomto vládním nařízení šlo o takové nové chmelnice, které na jaře 1933 již byly založeny a kde v zimě 1934, resp. na jaře 1934 zařizovací práce k tomu měly býti provedeny. Navrhuje a žádá se, aby chmelnice založené r. 1933 byly počítány do skupiny ploch vyjmutých v odst. 2 Sxi 2 a aby s nimi také bylo tak nakládáno. Že chmelnici, zřízené roku 1934, i když zemědělec zařizovací práce pro tuto chmelnici provedl již před rozhodným dnem, nelze přičítati výhodu podle odst. 2 §u 2, je zajisté samozřejmé.

Ježto referenti okresních úřadů v chmelařských oblastech ustanovení vládního nařízení z března t. r. zcela různě vykládají a podle toho rozhodují, žádám: Naše ministerstvo zemědělství nechť v dohodě s ministerstvem vnitra a zemským úřadem pro Čechy svolá během nejbližších dnů referenty příslušných okresních úřadů k instruktivní poradě do zemědělské rady v Praze a zařídí, aby k této poradě vedle obou sekcí zemědělské rady pro Čechy pozvány byly také všechny naše organisace chmelařů. Při této poradě dosáhne se, čeho v té příčině je zapotřebí. Bude pak možno docíliti toho, aby rozhodnutí okresních úřadů o ustanoveních vládního nařízení a zákona dala se ve všech chmelařských oblastech stejnoměrně, což by jen bylo dlužno vřele uvítati a což by především mohlo naše organisace a úřady ušetřiti mnohých nepříjemností.

Zmínil jsem se před tím, že zmenšená sklizeň r. 1933 a také různé jiné momenty přispěly k tomu, že se ceny chmele sklizně 1933 proti předešlým letům zlepšily. K různým jiným momentům určitě dlužno také čítati opatření, jež učinila říšskoněmecká vláda po sklizni 1933 stran zpeněžení chmele. Německá říšská vláda určila nařízením, že všechen chmel sklizně 1933 odvésti dlužno německé společnosti chmelařské v Norimberku a že se smí prodávati jen prostřednictvím této instituce. Tato chmelařská organisace pak stanovila směrné ceny jakožto minimální ceny a podle těchto morem zpeněžovala chmel. Ježto však sklizeň chmele roku 1933 v Německu dopadla mnohem lépe nežli jak zjistil odhad zde před sklizní, odbyt do ciziny a také doma nebyl daleko podle přání, podrobila německá chmelařská společnost zmíněné směrné ceny korektuře a snížila je. Německá chmelařská společnost v Norimberku podporovala v dohodě s vládou vývoz chmele tím způsobem, že poskytovala celní prémii 40 říšských marek za celní cent, to jest nyní 380 Kč. Že následkem takovýchto opatření náš obchod s chmelem musil ochabnouti a náš vývoz pak poklesl, jest jasno. Opatření říšské vlády nutí naši vládu k tomu, aby pro zpeněžení našeho chmele počátkem příští sklizně rovněž učinila přiměřená opatření.

Zřízení vývozního syndikátu chmele označujeme všichni za naléhavý požadavek. Kdyby se nám mělo podařiti vyloučení těch živlů z obchodu s chmelem, které píro většinu našeho chmelařství působily dosud jen ve škodlivém smyslu, znamenalo by to již velmi mnoho.

Nemohu pochopiti zamítavé stanovisko části našeho obchodu s chmelem k těmto našim snahám. V Německu provedlo se nařízené odevzdání veškerého chmele chmelařské společnosti bez jakýchkoli závad. Obchodník se svými agenty a náhončími nemohl ovšem venku na vesnici vykonávati u chmelařů vliv na snížení cen chmele a prováděti tak svůj obchod na základě pouhé spekulace. Co se týče spekulace, zaujímal ovšem náš domácí obchod s chmelem vysloveně přednostní postavení. Také pokud jde o předprodej chmele chovali se říšskoněmečtí obchodníci s chmelem vždy reservovaněji.

Jsem si plně vědom, že vzhledem k dnešním poměrům a jinakým momentům u nás tyto otázky nebude lze řešiti tak jednoduchým způsobem, jak to bylo možno v Německu. Že však všechny tyto otázky nutno vyřešiti co nejdříve, jest jasno. Vznášíme právě tak jako náš průmysl nárok na podporu vývozu. Tomuto požadavku se naše vláda nemůže nadále uzavírati. Nejdříve však musíme vytvořiti nástroj pro provádění tohoto vývozu a tím je vývozní syndikát chmele.

Dosud byl chmelař přece jen více nebo méně hříčkou spekulace několika obchodníků s chmelem, kterým náš pivovarský průmysl v těchto jejich snahách co nejlépe napomáhal. Namnoze projevují se vážné stížnosti do toho, že pivovarský průmysl nepracuje ruku v ruce s pěstiteli chmele a že při dosažení svého cíle nekráčí společnou cestou. Před několika desítiletími bylo tomu v té příčině zcela jinak nežli dnes. V dřívějších letech jel sládek do chmelařské krajiny a kupoval svůj chmel buď přímo u pěstitele anebo u obchodníka s chmelem. Dnes sice většina švýcarských sládků přijíždí každoročně ještě do Zátce a nakupuje za intervence svého komisionáře chmel sama, dává si svůj chmel v balírně preparovati a baliti. Dohlížejí sami na všechny tyto práce a jedou většinou domů teprve tehdy, když chmel byl odevzdán dráze. Švýcarský sládek vezme si čas na nákup chmele a obstarává si ho sám. Naši domácí páni sládci tvrdí, že se jim nedostává času pro nakupování chmele a že sami není onou prováděti tento nákup. Po mém názoru je to zajisté zcela zvláštní úkaz a argumentace, pro kterou raději nechci užíti správného výrazu. My přece známe všechny tyto momenty, které mluví pro obvyklé dnes metody nákupu našich pánů sládků.

Naše pivovarnictví prohlašuje stále, že nemá naprosto žádného zájmu na nízkých cenách chmele a že jsou mu ceny chmele, které chmelařům umožňují ještě pěstování chmele, daleko milejší nežli hanebné ceny, které chmelaře musejí přivésti k záhubě. Krásná slova, která se zde pronášejí, jsou to však jen pouhá slova a skutečnost nám praví něco zcela jiného.

Nechci se dnes blíže zabývati nákupní taktikou, kterou od několika let zavedl Měšťanský pivovar v Plzni. Podrobil jsem tuto taktiku již dříve s tohoto místa kritice a označil ji za nevhodnou, zavržení hodnou. Tuto taktiku osvojil si také Smíchovský pivovar a také mnohé jiné větší pivovary. Zlý příklad kazí, jak známo, dobré mravy, tohoto přísloví mohlo by se zde zcela dobře užíti. Jaký účel sledují jisté pivovary touto nákupní taktikou? Pivovary neberou nikdy zřetele na cenu platnou v den nákupu. Přiznají dodávku tomu obchodníkovi, který podal nejlevnější nabídku. Oferent v mnohých případech není pivovaru znám ani podle jména. Zdali oferent také pro svou osobu poskytuje pivovaru záruku za bezvadné provedení příkazu mu daného či nikoli, to u takového pivovaru nehraje žádnou úlohu. Znám z doby před třemi až čtyřmi lety zajímavý případ, který se udal u Měšťanského pivovaru v Plzni. Vedle 5 nebo 6 bezvadných obchodních firem chmelařských ucházel se o dodávku většího množství chmele také mladý obchodník s chmelem. Nabídka tohoto obchodníka, který by si mohl činiti nárok jen na označení "Schmuser" a nikoli na označení obchodníka s chmelem, byla o 75 Kč za cent levnější nežli nabídka zmíněných nejlépe renomovaných firem, které již po mnohá léta byly pivovaru známy jako spolehliví dodavatelé chmele. Levná, pod denní cenu znějící nabídka byla přijata, mladý neznámý obchodník zvítězil nad starými známými obchodníky, kteří jako spolehliví obchodníci měli nejlepší jméno. Mladý obchodník neměl však jediného kila chmele na skladě, když jeho nabídka byla potvrzena. Musil se podle všech pravidel umění a s použitím všech myslitelných triků namáhati, aby sehnal prodaný chmel. Poněvadž prodal daleko pod denní cenou, neměl však ani prostředků a neměl ani chuti při tomto obchodě snad ztratiti peníze, naopak chtěl na tomto obchodě vydělati hezké peníze, musil zkrátka škodu nésti producent. Jiného východiska přece nebylo. Kontremina zasáhla svými snahami; mluvkové a nadháněči se snažili sedláky obměkčiti; spekulace všech ostatních také pomáhala a na konec zvítězil spekulant a špinavá konkurence. Za truchlící pozůstalé bylo především považovati chmelaře a zajisté také solidní, reelní obchod. Jest u nás celá řada starých, nejlépe renomovaných firem, zabývajících se obchodem s chmelem, které se již po celá léta vůbec nezúčastňují nabídkového řízení u Měšťanského pivovaru v Plzni a u podobných pivovarů. Nemluví to řečí více nežli jasnou?

Po mém názoru nemůže našim pivovarům záležeti mnoho na spekulaci při nákupu chmele s kolísajícími cenami. Našim pivovarům mělo by daleko více záležeti na stejnoměrných, stabilních, přiměřených průměrných cenách nežli na nákupu chmele spekulací. Vždyť přece dávka chmele při výrobě piva nehraje rozhodující úlohu pokud jde o výrobní náklady. Průměrnou cenu 2.000 Kč za cent dobrého žateckého chmele musíme dnes uznati za snesitelnou pro každý pivovar. Bylo by věcí naší vlády, aby v této příčině s našimi pivovary promluvila jednou zcela vážné slovo.

Poněvadž zdanění našeho pivovarského průmyslu již nabylo forem, které my jako zástupcové sedláků neuznáváme již za přiměřené, klademe požadavek, aby daň z piva v zájmu zlevnění piva a zvýšení konsumu snížena byla tak, jak toho dnešní poměry vyžadují. Naše vláda musí míti zájem na vývozu všeho exportního zboží, přírodou podmíněného, tedy především také chmele, a podporovati pěstování a vývoz takovéhoto zboží. Podporování vývozu je pro náš stát dnes důležité. Ale bohužel se v poslední době dělalo jen to, co se rovnalo zmenšení vývozu tohoto přírodou podmíněného vývozního zboží. Kdyby naše vláda přiměla naše konsumenty k bezpodmínečnému odebrání těchto 45.000 až 50.000 centů chmele za určitých stanovených cen, čímž by se umístila asi třetina sklizně, mohl by vývozní syndikát, který se má utvořiti, na světovém trhu chmele vystupovati zcela jinak a míti daleko větší úspěch, nežli to je dnes možno jednotlivému obchodníkovi. Náš vývoz mohl by se nejen lépe přizpůsobiti poměrům na světovém trhu chmele, musil by se dokonce státi směrodatným činitelem na světovém trhu chmele. Žádáme od naší vlády pro ozdravění našeho hospodářství konečně činy a nemůžeme se déle spokojovati prázdnými útěchami a sliby. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Jednání je skončeno.

Pan zpravodaj sen. Stržil prohlásil, že si nepřeje slova k doslovu.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Není námitek.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1255.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele (tisk 1259).

Táži se pana zpravodaje sen. Stržila, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Stržil: Nenavrhuji ničeho.

Předseda: Není návrhů.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1255.

Přistoupíme ke druhému odstavci pořadu, jímž jest:

2. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1189), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda k II. dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1952 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaná dne 2. prosince 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 255 Sb. z. a n. (tisk 1229).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. dr. Kloudy a za výbor národohospodářský sen. inž. Marušáka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Nemám návrhů.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Rovněž ne.

Předseda: Není návrhů.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Budeme ještě hlasovati o resoluci výboru národohospodářského.

Kdo souhlasí s resolucí výboru národohospodářského, otištěné ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato se přijímá.

Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

3. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu v Komárne zo dňa 18. novembra 1933, č. j. Nt 309/33, za súhlas k trest. stíhaniu sen. Füssyho pre prečin podľa §u 14, č. 1 zák. na ochranu republiky (č. j. 10409/1934 preds.) (tisk 1240).

Zpravodajem je pan sen. dr. Farkas, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. dr. Farkas: Slávny senát! Podlá zprávy akt. adjunkta okr. úradu v Leviciach sen. Füssy ako rečník na verejnom shromáždení, konanom dňa 14. mája 1933 v Leviciach v prítomnosti asi 1000 osôb, údajne používal medzi inými nasledujúcich výrazov: "Keď sa tie čierne mračná na nás zvalily, ktoré ešte i teraz nevľúdnym činia náš národný život, odtrhli sme sa my Maďari sem od tela maďarskej krajiny."

Na návrh štát. zastupiteľstva krajský súd v Komárne žiada, aby pre tieto inkriminované výrazy dal senát súhlas k trest. stíhaniu sen. Füssyho pre prečin podľa §u 14, č. 1 zák. na ochranu republiky.

Imunitný výbor navrhuje, aby senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. Füssyho pre uvedený trestný čin.

Dôvody. Inkriminovaná čiastka reči sen. Füssyho nemôže byť považovaná za štvanie proti vzniku samostatnosti alebo ústavnej jednote štátu, ako to vyžaduje § 14, č. 1 zák. na ochranu republiky.

Citované výrazy nie sú ani takej povahy, aby mohly poburovať verejnosť k nejakému protištátnemu činu a nie sú ani spôsobilé k tomu, aby mohly vzbudiť vo verejnosti pochybnosť p správnom vzniku nášho štátu. V reči sen. Füssyho nemožno zistiť žiadne znaky štvania proti štátu, lebo v tejto reči chyba nejaká výzva, alebo vyjadrenie takého želania, aby poslucháčstvo málo sa snažiť pozmeniť terajší stav štátu a obnoviť staré hranice Maďarska.

Z reči sen. Füssyho možno uzatvárať len toľko, že mal na mysli pred svojím poslucháčstvom vyjadriť názor, že odtrhnutie sa Maďarov od svojej materinskej vlasti stalo sa medzi ťažkými okolnosťami a že podlá jeho názoru tieto ťažké pomery, medzi ktorými sa to stalo, ani dodnes neprestaly.

Toto tvrdenie samé ale nezakladá skutkovú podstatu trestného činu podlá lu 14, č. 1 zák. na ochranu republiky? Okrem toho sen. Füssy v danom prípade jednal ako zákonodarca v súvislosti svojej zákonodarskej činnosti. Preto imunitný výbor navrhuje, aby senát nevyhovel žiadosti kraj. súdu a nedal súhlas k trest. stíhaniu.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Füssyho pro přečin podle §u 14, č. 1 zák. na ochranu republiky.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Füssyho.

Projednáme další odstavec pořadu:

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Berehově ze dne 26. října 1933, č. j. Nt VI. 75/33, za souhlas k stíhání sen. dr. Korlátha pro podezření z přečinu podle §u 14, č. 1, 3, 5 zákona na ochranu republiky (č. j. 10.456/34 předs.) (tisk 1241).

Zpravodajem je pan sen. Šimek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Šimek: Slavný senáte! Krajský soud v Berehově požádal dne 26. října 1933, č. j. Nt VI. 75/33, za souhlas ke stíhání sen. dr. Korlátha pro podezření z přečinu podle §u 14, č. 1, 3, 5 zákona na ochranu republiky.

Sen. dr. Korláth zúčastnil se 11. června 1933 v Berehově na Kalvínově dvoře okresní výborové schůze maďarské národní strany, kde ve své řeči před počtem asi 200 osob použil mezi jinými těchto výroků:

1. že jeho funkce jest strašně znesnadněna zlým úmyslem vládních stran, které v každém Maďaru míní viděti jen nepřítele, třebas jde i o loyální občany. Každý zřejmě může viděti snahu československé vlády, která směřuje k tomu, aby maďarské daňové subjekty byly vyhubeny a jejich místo bylo obsazeno spolehlivějšími elementy a že vláda toho chce docíliti veškerým násilím;

2. s politováním konstatuje, že značná část maďarské mládeže, obzvláště z řad vysoko-školáků, měla program kráčeti jinými cestami, prý loyálními, vedoucími k vládě, což jest ovšem smutná okolnost a bude míti ještě smutnější následky. Oni se strašně mýlí, myslí-li, že se kdy umístí v českém společenství a se s ním asimilují, poněvadž Češi přijmou podané maďarské ruce jen potud, pokud je potřebují a pak je zahodí jako vytlačený citron. Takové příklady vidíme již i v minulosti.

3. Řečník přešel na vylíčení světové hospodářské krise, na které má velikou účast československá vláda, jmenovitě pan ministr Beneš. Celý svět dospěl již nyní k oné konklusi, že největší příčina hospodářské krise spočívá v nesvědomitosti při uzavírání míru po světové válce. Celý svět cítí již nyní, že v tom ohledu jest náprava na místě, neboť nespravedlivé rozptýlení zemí a hranic porodilo nenávist, která pak měla za následek separativní politiku, šovinismus, ultranacionalismus a pak ony neproniknutelné celní zdi, které vyloučily možnost internacionálního obchodního styku, a tím během let vzrostla hospodářská krise, která dosáhla nyní neuvěřitelných mezí. A kdy velmoci považují samy za neodkladně nutné tyto mírové smlouvy prozkoumati, činí Beneš neustálé překážky, aby se tato idea uskutečniti nemohla, poněvadž se zdá, že pro něj není spravedlivost důležitá, nýbrž jest důležitou otázkou pouze, aby nynější hranice zůstaly nedotknuty.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát dal souhlas k trest. stíhání sen. dr. Korlátha ve smyslu §u 24 úst. listiny.

Důvody: Sen. dr. Korláth podle podané úřední zprávy zřejmě překročil právo volné kritiky, snažil-li se vzbuditi u posluchačů své strany mínění,

1. že vládní strany vidí v každém Maďaru jen nepřítele, třebas jde i loyální občany. Stejně nepříznivě musilo na posluchače působiti tvrzení, že jest snahou československé vlády, aby maďarské daňové subjekty byly vyhubeny a jejich místo bylo obsazeno spolehlivějšími elementy veškerým násilím.

2. Také je neodůvodněná jeho výtka, že značná část maďarské mládeže, zvláště z řad vysokoškoláků, která zaujímá loyální stanovisko k vládě republiky, bude zklamána, myslí-li, že se kdy umístí v českém společenství a s ním se asimiluje, poněvadž Češi přijmou podané maďarské ruce jen potud, pokud jich potřebují. Takovými výroky popuzuje se zřejmě proti snahám po loyálním soužití příslušníků různých národností a ohrožuje se tím klid.

3. Ve spojitosti s vylíčením hospodářské krise budil u posluchačů dojem, že nespravedlivé upravení hranic jest příčinou nenávisti, která zamezuje obchodní styk mezi zeměmi. Poněvadž ministr dr. Beneš jako představitel zahraniční politiky trvá na nedotknutelnosti našich hranic, vytýká mu nespravedlnost.

Z uvedených výroků vzniká podezření, že se sen. dr. Korláth dopustil přečinu podle §u 14, č. 1, 3, 5 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n., a proto imunitní výbor doporučuje slavnému senátu, aby souhlas k trest. stíhání sen. dr. Korlátha dán byl.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha pro podezření z přečinu podle §u 14, č. 1, 3, 5 zákona na ochranu republiky.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha. (Výkřiky sen. Kindla.)

Projednáme nyní poslední odstavec pořadu:

5. Zpráva soc.-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1251), jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích (tisk 1258).

Zpravodajem je pan sen. Koukal. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Koukal: Vážený senáte! Vláda předložila senátu návrh zákona tisk 1251, jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n.

Ustanovení §u 2 zákona č. 170/24 týká se rozhodování rozhodčích soudů hornických o sporech: a) které vzniknou mezi správou závodů a závodní radou z výroků revírní rady, b) o stížnostech závodní rady do propuštění zaměstnanců z práce z trestu bez výpovědi, mimo případy propuštění podle §u 202 horního zákona, stalo-li se tak bez souhlasu závodní rady, c) o stížnostech zaměstnanců do propuštění z práce bez výpovědi, d) o žádostech závodní správy o zrušení pracovního nebo služebního poměru se členem závodní nebo revírní rady, e) o odvolání zaměstnanců po př. závodní správy z výroku závodní rady, f) o žalobách zaměstnanců ve sporech mzdových a platebních.

Podle tohoto zákona rozhoduje také rozhodčí soud hornický ve mzdových neb disciplinárních věcech, stížnostech a propuštění zaměstnanců i v těch závodech, kde není závodní rady (§ 2, odst. 2).

Rozhodčí soudy hornické odmítají rozhodování v případech, ve kterých se jedná také o dělníky na dolech pracující, kteří vykonávají práce souvisící sice přímo s provozováním hor, jako na příklad práce skrývkařské, tj. odstranění zemní vrstvy nad uhelným šlo jem ručním nebo strojním bagrováním, kteréžto práce byly zadávány podnikatelům nehornickým. Také nakládací práce jsou někdy zadávány soukromým podnikatelům. Dělníci těchto podnikatelů, pracující na hornických závodech, jsou považováni za horníky a proto uplatňují také v případě sporu své nároky před rozhodčími soudy hornickými. Hornické soudy rozhodčí však prohlašují, že jsou povolány rozhodovati jen o nárocích osob, které jsou zaměstnány v podnicích hornických (§ 131 ob. hor. zák.), nikoli však o nárocích osob zaměstnaných u nehornických podnikatelů, třebaže provádějí uvedené práce má hornických závodech, a zamítají příslušné žaloby. Také pracovní soudy zamítají žaloby, nepatřící prý do jejich kompetence. Dokonce i některé civilní soudy zamítají žaloby, takže jsou dělníci úplně bez ochrany.

Podle vládního návrhu má se kompetence hornických rozhodčích soudů vztahovati také na zaměstnance, konající práce v hornických závodech, podléhajících dozoru báňských úřadů, i když práce tyto vykonávají podnikatelé, "kteří nejsou majiteli dolů".

V judikatuře hornických soudů tato otázka však spornou není a nikdy nebyla, neboť vrchní hornický rozhodčí soud již od počátku své působnosti připouští, aby u hornických rozhodčích soudů byly projednávány také žaloby dělníků, zaměstnaných u pachtýřů dolů, tedy nikoliv u majitele dolu. Hornické rozhodčí soudy již také celé stovky sporů zaměstnanců, zaměstnaných u pachtýřů dolů, pravoplatně rozhodly - viz judikáty vrchního hornického soudu, zaznamenané na př. na str. 20 Beránkovy Sbírky judikátů vrchního hornického rozhodčího soudu, jakož i podobná rozhodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu ve Sbírce Kolacího (Vhrs. 17. května 1933, č. 92/33 - Vrhs. 28. června 1933, č. 91 - Vrhs. 21. října 1926, č. 94.)

Vrchní hornický rozhodčí soud odmítal jednati pouze o žalobách dělníků, zaměstnaných u nehornických podnikatelů třebaže tito konali na hornických závodech hornické práce, a k tomu, zda šlo a majitele dolu nebo nikoli, vrchní hornický rozhodčí soud nepřihlíží. Toto stanovisko vrchního hornického rozhodčího soudu, že hornický rozhodčí soud může rozhodovati pouze o žalobách zaměstnanců hornických podnikatelů, je také podnětem navrhované novelisace, kterou má býti hornickým rozhodčím soudům přiřčena jurisdikce také při sporech zaměstnanců podnikatelů nehornických, konají-li na hornických závodech hornické práce. Těmito nehornickými podnikateli jsou míněni podnikatelé, provozující činnost na podklade řádu živnostenského a nikoli na podkladě obecného horního zákona.

Ve vládním návrhu je proto třeba "majiteli dolů" rozuměti "podnikatele hornictví". V pojmu podnikatel hornictví je zahrnut jak pojem majitele dolu, provozujícího ovšem dílo, neboť pouze takový přichází při pracovních sporech v úvahu, tak po případě také nájemce dolu, když majitel dolu provoz dolu pronajal, jde tudíž o pojem přiléhavější.

Majitel dolu podle §u 131 obecného horního zákona v tom případě, když důl pronajal, nese určité závazky pouze vůči báňským úřadům, to jest závazky rázu veřejnoprávního.

Horní zákon zná jen toho, komu bylo propůjčeno kutací právo, a ten nese vůči správním, totiž báňským úřadům určitou odpovědnost, i když důl pronajal. Při sporech soukromoprávních, totiž při sporech z pracovního poměru, neručí však zaměstnanci majitel dolu, nýbrž ten, kdo jej do práce najal, ať je to majitel dolu sám nebo nájemce dolu. Sjednal-li s horníkem služební smlouvu nájemce dolu, nemá pak zaměstnanec při svých eventuálních sporech ze služebního poměru s majitelem dolu vůbec co činiti - viz rozhodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu ze dne 21. října 1926, č. 94.

Při soukromoprávních sporech, vyskytujících se v hornictví, přicházejí v úvahu tyto tři skupiny zaměstnavatelů:

1. majitel dolu, pokud ovšem provozuje těžbu,

2. nájemce dolu,

3. podnikatel nehornický (podle živnostenského řádu), konající práce na hornickém závodě.

První dvě kategorie označuje judikatura vrchního hornického rozhodčího soudu báňskými nebo hornickými podnikateli a při soukromoprávních sporech zaměstnanců obou těchto skupin podnikatelů pravoplatně rozhoduje. Tato věc není a nikdy nebyla předmětem sporu a také není příčinou novelisace zákona č. 170/24 Sb. z. a n.

Předmětem častých sporů a také důvodem k této novelisaci je, že hornické rozhodčí soudy odmítaly rozhodovati o žalobách zaměstnanců, pracujících sice při hornictví a při pracích, které ustálená judikatura nejvyššího správního soudu uznává za práce hornické, avšak nebyli najati hornickým podnikatelem, ať majitelem dolu nebo nájemcem, to je věcí vedlejší, nýbrž byli ve službě u subpodnikatele nehornického, konajícího živnost na základě ustanovení řádu živnostenského.

Z odůvodnění vládního návrhu je sice zjevno, že jde o tuto otázku, neboť se tam výslovně mluví o podnikatelích nehornických. Je však třeba také správné textace zákona, neboť pro výklad zákonné normy je směrodatným na prvém místě text zákona a nikoli důvodová zpráva. Okolnost pak, že znění původního obsáhlého návrhu ministerstva veřejných prací z prosince 1932, kde se ve 3. odstavci mluvilo o nehornických podnikatelích, bylo změněno, by jen zvyšovala nebezpečí, že text tohoto zákona by mohl býti třeba později předmětem nových sporů a že by účelu, touto novelisaci sledovaného, dosaženo nebylo.

Vzhledem k tomu, že dělníci zaměstnaní na dolech u nehornických zaměstnavatelů jsou odmítáni jednak hornickými rozhodčími soudy a jednak také pracovními soudy, zůstávají bez ochrany nebo se musí domáhati svých práv civilní cestou soudní, což je pro ně nákladné. Výlohy u rozhodčího soudu hradí revírní rady a zaměstnavatelé.

Vláda navrhuje proto, aby § 2 zák. č. 170/24 byl doplněn novým odstavcem 3, jehož znění je uvedeno v tisku 1251.

Soc.-politický výbor doporučuje, aby slavný senát předlohu zákona tisk 1251, týkající se doplnění zákona č. 170/24, schválil ve znění dole otištěném tak, jak ji schválil soc.-politický výbor. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme tedy hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 5. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích (tisk 1258).

Táži se pana zpravodaje sen. Koukala, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Koukal: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 16 hod. 50 min.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP