Přistoupíme nyní k projednání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1189), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda k II. dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaná dne 2. prosince 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 255 Sb. z. a n. (tisk 1229).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr. Klouda, za výbor národohospodářský sen. inž. Marušák.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr. Kloudovi.

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Slavný senáte! Obchodní styk našeho státu se Švýcarskem upravený obchodní smlouvou ze dne 16. února 1927 probíhá po celou dobu trvání této smlouvy celkem normálně a uspokojivě.

Přes to postupem času bylo potřebí odstraniti některé nesrovnalosti, které se při provádění smlouvy projevily, a za tím účelem pozměniti a doplniti některá její ustanovení. Stalo se tak třemi dodatkovými protokoly, sjednanými roku 1931 a 1932. Z téhož důvodu sjednána byla také další dodatečná dohoda ze dne 2. prosince 1933, která je nyní předložena Národnímu shromáždění ke schválení.

Dohoda tato tvoří doplněk druhého dodatkového protokolu k obchodní smlouvě se Švýcarskem ze dne 27. června 1932, č. 110 Sb. z. a n., a vyhovuje jí stát náš požadavku švýcarskému, aby exhaustory a dmychadla ze Švýcarska dovážená byla vyclívána za stejnou sazbu jako ventilátory. Pro všechny tyto tři druhy zboží platiti bude jednotná celní sazba per 337 Kč 50 hal. za 100 kg (položka č. 538 a/4 a 538 b/4 čsl. celního sazebníku).

Naproti tomu zase Švýcarsko vyhovujíc československým stížnostem do tarifikační praxe Švýcarska při vyclívání osvětlovacího skla a pouzder k elektrickým svítilnám upravilo vyclívání tohoto zboží podle přání našeho cestou autonomní, tj. oběžníkem švýcarského vrchního celního ředitelství ze dne 17. srpna 1933, č. 183/63.16/1932, a tuto skutečnost výměnou not nyní k schválení předložených potvrdilo.

Zahraniční výbor projednav vládní návrh této dohody usnesl se ve schůzi dne 6. března 1934 předložiti slavnému senátu těmto návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dohodu ke druhému dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednanou dne 2. prosince 1933 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 255 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. inž. Marušákovi.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Vážený senáte!

Obchodní poměr československo-švýcarský spočívá na smlouvě ze dne 16. února 1927, která byla doplněna, případně pozměněna třemi dodatkovými protokoly, a to prvním ze dne 3. září 1931, druhým ze dne 27. června 1932 a třetím ze dne 27. října 1932.

K druhému dodatkovému protokolu byla sjednána dohoda ze dne 2. prosince 1933, která se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení. Podle této dohody vyhovělo Československo požadavku Švýcarska, aby smluvní clo 337.50 Kč, zaručené pro ventilátory a exhaustory, dovážené ze Švýcarska do Československa, bylo rozšířeno i na dmychadla.

Naproti tomu zase Švýcarsko vyhovělo žádosti Československa a upravilo vyclívání osvětlovacího skla a pouzder k elektrickým svítilnám, dovážených do Švýcarska, oběžníkem ze dne 17. srpna 1933.

Při této příležitosti naskýtá se vhodná okolnost nastíniti obraz našeho vzájemného obchodu se Švýcarskem od doby platnosti obchodní smlouvy. Jeví se takto:

	Vývoz z ČSR.	Dovoz ze Švýcarska	Přebytek
	do Švýcarska	do ČSR.	čsl. vývozu
Rok:	Kč	Kč	Kč
1927	520,866.000	433,318.000	87,548.000
1928	619,486.000	478,472.000	141,014.000
1929	559,406.000	485,306.000	73,300.000
1930	504,638.000	418,265.000	86,373.000
1931	466,578.000	354,389.000	112,189.000
1932	309,207.000	217,626.000	94,581.000
za 11 měs. 1933	238,000.000	161,000.000	77,000.000

Jelikož v roce 1932 za stejnou dobu - 11 měsíců - činil náš dovoz do Švýcarska Kč 275,000.000 a náš dovoz ze Švýcarska Kč 195,000.000, jest patrno, že poklesl náš vývoz o 13.6% a dovoz o 17%.

Vzhledem k tomu, že náš celkový vývoz v roce 1933 poklesl o 20% a dovoz o 24% proti roku 1932, jest patrno, že oslabení našeho obchodu se Švýcarskem není tak nejhorší.

Náš vývoz do Švýcar činí 4.5% našeho celkového vývozu a náš dovoz ze Švýcarska 3% našeho celkového dovozu.

Vyvážíme: textilie, zboží kožené, skleněné, železné, oves, slad, ječmen a cukr.

Dovážíme: textilie, instrumenty, barviva, potraviny, zboží železné a kovové. Významný dovozní artikl tvoří sýr a hodinky. Dovoz těchto druhů zboží však povážlivě klesá.

Československo má na obchodě se Švýcarskem velký zájem a snaží se prováděním liberální praxe o jeho obnovení na bývalou výši. Doufáme, že ani Švýcarsko se této snaze nebude vyhýbati a že umožní nám plné vyčerpání přiznaných kontingentů a zvýšení našeho vývozu, zejména výrobků průmyslových. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Národohospodářský výbor projednal předložený vládní návrh ve své schůzi dne 15. února 1934 a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil uvedenou dohodu s příslušným schvalovacím usnesením.

Zároveň doporučuje přijetí resoluce o změně zákona č. 78/1927 o stabilisačních bilancích v tomto znění:

Vláda se vybízí, aby změnou zákona č. 78/1927 o stabilisačních bilancích znemožnila zatěžování výrobních nákladů čsl. průmyslu poskytováním gratis akcií a vyplácením nepřiměřeně vysokých dividend jakož i odměn správním radám a vedoucím úředníkům.

Budiž mi dovoleno, abych k přijetí této resoluce uvedl některé z hlavních důvodů:

Podle statistiky z r. 1930 je od našeho průmyslu existenčně odvislých 35% veškerého obyvatelstva. Závislost státních financí na průmyslu tvoří procento ještě vyšší. Máme proto na prosperitě průmyslu opravdový zájem. Naše výroba jest však nejméně z třetiny určena pro vývoz, který v uplynulých desetiletích tvořil základ našeho blahobytu. S poklesem vývozu klesá i zaměstnanost a s ní jak důchody občanstva, tak příjmy státní pokladny. Je to patrno z následujících číslic: R. 1929, kdy byla ještě dobrá konjunktura, vyvezli jsme do zahraničí zboží v ceně 20.499 milionů Kč. V tomto roce činil průměrný počet nezaměstnaných 41.630 osob, na které stát vynaložil 22.000.000 Kč. V roce 1933 činil náš vývoz toliko 5.922 milionů Kč, klesl tedy na 28% v poměru k roku 1929. Naproti tomu počet nezaměstnaných činil v tomto roce průměrně 738.144 osob a náklad státu na péči o nezaměstnané činil asi 850 milionů. Naše obchodní aktivum r. 1929 činilo 511 milionů Kč, r. 1933 jenom 21 milionů Kč. Katastrofální pokles vývozu přivodil krisi státních financí a byl příčinou jak snižování platů státně zaměstnaneckých, tak poklesu cen zemědělských výrobků. Uplatnila se zásada: "Nemá-li dělník, nemá ani rolník a ani stát!"

Krise výrobní a odbytová zasáhla sice všecky výrobní státy, avšak Československo nejcitelněji. Náš zahraniční odbyt klesal dokonce dál i tehdy, když se poměry u států s námi ve vývoze konkurujících zlepšily. Tak na př. do Rumunska a Jugoslávie vyvezli jsme r. 1932 zboží za 706 milionů Kč, r. 1933 již jen za 419 milionů Kč, což značí úbytek 287 milionů Kč, tj. 40%. Naproti tomu Rakousko, které r. 1932 vyvezlo do těchto států zboží za 331 milionů Kč, zvýšilo r. 1933 svůj vývoz na 386 milionů Kč, tedy o li procent. Stejně Maďarsko, které r. 1932 vyvezlo do těchto dvou států zboží za 206 milionů Kč, zvýšilo r. 1933 svůj vývoz na 243 miliony Kč, což znamená zvýšení o 18%. Ještě křiklavější je porovnání našeho vývozu do Bulharska. R. 1932 činil náš podíl na vývozu do Bulharska 7.5%, klesl však r. 1933 na 4.5%. Naproti tomu podíl Německa na vývozu do Bulharska činil r. 1932 24% a stoupl r. 1933 na 38%.

Tyto neúspěchy našeho zahraničního obchodu, jak vidět, nezavinila jen světová krise, ale zejména nedostatek včasných obchodních smluv, přehnané celní ochranářství a konečně drahota našeho zboží ve volné soutěži. Tato drahota byla zaviněna jednak vysokou naší valutou, jednak vysokými výrobními náklady našeho zboží. Měnovým zákonem odstranili jsme potíže vývozní, vyplývající z vysoké ceny čsl. koruny. Toto opatření, které podle zpráv je našemu vývozu prospěšné, bude nutno podepříti ještě snížením výrobních nákladů. Porovnáme-li indexy našich cen ve velkém, seznáme, že ani v době vysoké kupní hodnoty naší koruny neklesly tak pronikavě jako ve státech, kde valuta zůstala nezměněna, na př. v Německu nebo v Belgii. Pokles našich cen nevyrovnal se dokonce ani poklesu cen ve státech, které opustily zlatý standart, jako na př. Anglie. Zejména u zkartelovaných výrobků projevuje se to způsobem příliš nápadným.

Tak ceny kartelově vázané u železa, kamenného uhlí, koksu a tabulového skla zůstaly od r. 1929 do 1931 úplně stejné. Ceny cementu a rotačního papír ti a kaolinu poklesly velmi nepatrně, průměrně asi o 3%. Naproti tomu ceny volné, u mědi, cínu, bavlny, surové kůže a petroleje, poklesly až o 50%. Vliv kartelu na stabilisaci vysokých cen pozorujeme nejlépe v přítomné době ti cementu po rozbití kartelu. Ještě loni na jaře kartel cementářů dokazoval, že nemůže prodávati 100 kg levněji než za 26 Kč. Dnes však totéž zboží nabízí za 15 Kč. Je to dokladem, jak kalkulace svéstojné ceny cementáren, určená minulého roku pro jednání s vládou, byla nesprávná a přemrštěně vysoká. Hmatatelným dokladem toho je cementárna maloměřická, která r. 1933 vyzískala 57 milionů Kč a která v jediném roce provedla odpisy ve výši 25% svých investic. Podobný zjev bychom zažili u uhlí, železa a cukru, kdyby došlo k rozbití kartelu. Jedním z činitelů, který zavinuje vysokou kalkulaci výrobních nákladů a který je na překážku snižování cen, je zákon č. 78 z r. 1927 o stabilisačních bilancích.

Tímto zákonem dostalo se podnikatelům průmyslovým privilegovaného práva, aby nadhodnotili investovaný kapitál s ohledem na změněné valutami poměry.

Mnohé společnosti, zejména akciové, dovedly tohoto zákona důkladně využíti. Tak na př. jen pět uhelných společností severočeských nadhodnotilo svůj majetek o 14 set milionů Kč. Pomocí tohoto nadhodnocení ukrývaly podniky své zisky a zbavovaly se povinností placení státních daní a samosprávných přirážek. Hromadících se zisků používají závody k vyplácení statisícových, ba i milionových platů svým ředitelům, k vysokým odměnám správním radám a k darům svým akcionářům ve způsobu gratis akcií. Zákonodárce měl při stabilisačním zákonu zajisté na mysli vytvoření reserv v dobách dobrých pro časy zlé. Minul se však úplně svého cíle. Podělování akcionářů gratis akciemi ohrožuje výrobu a je neodůvodněné. Je to jednostranné zhodnocení úspor, věnovaných akcionáři k nákupu cenných papírů. Poukazují-li zastánci tohoto zjevu na to, že v době zlaté měny do akcií investovaný kapitál nutno zhodnotiti v poměru ke znehodnocené valutě, nutno namítnouti, že takové zhodnocení nelze provésti jednostranně. Na příklad u střádalů, kteří své úspory svěřili peněžním ústavům, nenastalo znehodnocení vůbec. Naproti tomu u podnikových akcií toto zhodnocení po většině dosaženo bylo buď následkem zvýšené poptávky a tím přivedeného stoupnutí cenného papíru nebo ve zvýšené dividendě. Gratis akcie mají však právě zakrýti skutečný stav vyplácené dividendy. Veřejnost nechápe, jak je možno, aby v době výrobní a odbytové krise, kdy závody snižují dělnické mzdy, kdy žádají daňové úlevy, v době snižování cen a důchodů, byly vypláceny dividendy vyšší nežli v době dobré konjunktury. Dokladem toho je smíchovský pivovar, který za rok 1932 vyplácel 65% dividendu, Schöllerův cukrovar, který podle usnesení poslední valné hromady daroval svým akcionářům za 18 milionů Kč gratis akcií, čímž svůj kapitál 36 milionů Kč zvýšil na 54 miliony Kč. Podobně Radlická mlékárna, jejíž akciový kapitál činil 10 a půl milionů Kč, zvýšila jej o dalších 9 a půl milionu Kč pomocí gratis akcií. Při tom vyplácí ještě každoročně 15 až 18% dividendu. Průmyslový lihovar v Kolíně vyplácel za minulý rok 20% dividendu a lihovar v Mor. Ostravě dokonce 30% dividendu. Oba lihovary při tom zdvojnásobily svůj akciový kapitál vydáním gratis akcií. Automobilisté a konsumenti lihu platí proti své vůli na pohádkový bezpracný důchod lihovarnickým akcionářům, aniž by z docílených zisků měli užitek také bramboráři. Je provokací, jestliže v době zemědělské krise předseda lihovarnické společnosti pobírá roční pevný plat 600.000 Kč a tajemník této společnosti 200.000 Kč, kromě velikých vedlejších příjmů. Jak gratis akciemi, tak vysokými dividendami a přemrštěnými odměnami, poskytovanými vedoucím úředníkům a členům správních rad, se zvyšují výrobní náklady a důsledek toho je, že naše zboží není schopno konkurence s výrobou zahraniční, která netrpí tímto příživnictvím. Zahraniční odběratel našeho zboží je chráněn světovou konkurencí, hůře na tom je však náš domácí konsument. Ten se stává bezbrannou obětí kartelů.

Výrobě se proto musí pomoci a musí se pomoci také domácím konsumentům. Je nutno snížiti výrobní režii našich tovarů odbouráním akcií, které nebyly fakticky zaplaceny svými držiteli. Je nutno stanoviti maximální hranici dividendy, snížiti přemrštěné platy jak vedoucích úředníků, tak členů správních rad, na míru odpovídající obdobným poměrům v podnicích státních. Bilančních přebytků podnikových nebudiž používáno k nezaslouženým darům, nýbrž mají se z nich tvořiti reservy v dobách dobrých pro časy zlé, aby v kritické době umožňovaly snižování cen a zajistily existenci podnikovým zaměstnancům. Vysoké zisky hromadí se zpravidla následkem nízkých mezd a vysokých cen. Tvoří je tedy zaměstnanci a konsumenti a nikoliv akcionáři. Má proto státní správa nejen právo, nýbrž i povinnost, aby zasáhla do výrobních poměrů a přivodila bezodkladnou změnu zákona č. 78/27 o stabilisačních bilancích. Zdůrazňuji, že resoluce byla ve výboru národohospodářském přijata jednomyslně. Nepochybuji, že jak ministr financí, tak vláda splní vůli senátu N. S., vyplývající z přijetí této resoluce.

Představitelé kartelů volají po hospodářském parlamentě. Pravděpodobně si myslí, že by hospodářský parlament petrifikoval dnešní neudržitelný způsob výrobní kalkulace a že by na trvalo zabezpečil statisícové a milionové roční příjmy silným jedincům na účet celku. Tak si ten parlament však nepředstavují konsumenti a podnikoví zaměstnanci. Ti naopak jsou toho mínění, že výrobní náklady jest třeba radikálně zrevidovati jak v zájmu konsumentů a dělnictva, tak v zájmu státní a samosprávné pokladny.

Na to však při dobré vůli stačí jak stávající parlamentní systém, tak vláda. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu se nikdo nepřihlásil.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, račte zvednouti ruku. (Dějeme.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Dalším odstavcem pořadu je:

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu ve Šluknově ze dne 26. května 1933, č. j. Nt 58-33-3, za souhlas k trest. stíhání sen. Reyzla pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. j. 8931/33 předs.) (tisk 1239).

Zpravodajem je pan sen. dr. Holitscher. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Holitscher: Slavný senáte!

Proti sen. Reyzlovi byl inž. Willy Weberem, průmyslníkem ve Šluknově, jako vydavatelem, a JUDr R. Pilousem, jako redaktorem časopisu "Die Vernunft", podán soukromý obžalovací spis, v němž soukromí žalobci uvádějí, že se sen. Reyzl ve schůzi dne 29. března 1933 v hostinci "Zum Adler" ve Šluknově konané vyjádřil: Ich würde mich in den Arsch hinein schämen, wenn ich der Redakteur von so einem Wurschtblatt wäre", při čemž držel jedno číslo týdeníku "Die Vernunft" v ruce. Okresní soud ve Šluknově žádá za vydání sen. Reyzla k trest. stíhání pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Reyzla.

Důvody. Při zkoumání otázky, zda senát má dáti souhlas k trest. stíhání sen. Reyzla, nutno uvážiti:

Výrok sen. Reyzla je sice velmi drastický, ale ve svém smyslu obsahuje pouze kritiku časopisu "Die Vernunft". Kritika je v takovém případě odůvodněna a jest jistě v zájmu veřejném, aby veřejně vycházející časopisy byly věcné kritice podrobeny. Též musí býti především členům Národního shromáždění přiznáno právo pronésti svůj odůvodněný úsudek o veřejných věcech. Z toho důvodu by zajisté i soud podle lu 6 zákona č. 18/1933 připustil důvody pravdy.

K objektivnímu posouzení případu s této stránky je potřebí znáti úroveň tohoto týdeníku. Každý, kdo čte tento list, pochopí rozhořčení sen. Reyzla a omluví i poněkud drsný způsob jeho kritiky. Po čtení tohoto týdeníku možno pochopiti, že sen. Reyzl jasně a srozumitelně svoji nevoli dal najevo, a nutno mu přiznati právo na jeho kritiku.

Z těchto důvodů navrhuje imunitní výbor, aby senát nedal souhlas ke stíhání sen. Reyzla pro tento výrok.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. dr. Hilgenreiner. Dávám mu slovo.

Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Jen nerad chápu se v této věci slova. Ale některé věci nutno říci. Případ sen. Reyzla mne nezajímá. Můj názor je ten: Kdo se dal svésti k takovémuto tónu sporu, má dáti zadostiučinění, a neučiní-li tak, je souzen také bez soudu. Mluviti chci o událostech, které byly spojeny s projednáváním tohoto případu v imunitním výboru.

Pánové, předložená zpráva je druhou zprávou, měli jste v rukou již jinou tištěnou zprávu. V prvé zprávě, podepsané dvěma senátory - ředitelem státní střední školy a lékařem - byla proti listu, který vydává a financuje vážený severočeský továrník (Sen. Reyzl [německy]: S vašeho stanoviska!), velice vážený, velmi zasloužilý muž, pro sta dělnických existencí podmínka... (Sen. Reyzl [německy]: Tažte se jen, jak je vykořisťuje!) Viděli také dobré časy, když bylo možno vydělávati.

Proti tomuto listu vznesena byla výtka hakenkrajclerství. Bylo řečeno, že tento list celou svou povahou je hakenkrajclerský. V situaci, ve které se my Němci nyní nalézáme, pochopíte, že takovouto politickou denunciaci nelze přehlédnouti. Není lhostejno, jaké stanovisko dnes vláda zaujímá k průmyslu a k průmyslníkům, a je-li takový průmyslník před celou veřejností, obzvláště před vládou denuncován jako hakenkrajcler, pak může to pro celou továrnu znamenati existenci, možno tím zničiti existenci sta dělníků.

A byla tato výtka snad nějak odůvodněna? V dřívějším tisku byl v té příčině pokus, ale pokus naprosto nepostačující. Dovolil jsem si předložiti předsednictvu celý ročník časopisu "Vernunft" s prosbou, aby přesně sledovalo, zdali se ve všech sloupcích časopisu nalézá něco, co by zasloužila výtku hakenkrajclerství. Výsledkem této mé intervence je dnešní zpráva. Předsednictvo, jak předpokládám, spravedlivě a důkladně zkoumalo věc a došlo k přesvědčení, že se nestala jen formální chyba, pokud se totiž, jako tak často, imunitní výbor zabýval věcí samou, nýbrž že také odůvodnění je falešné a dlužno je odvolati, a odtud dnes předložená, oběma zmíněnými pány podepsaná zpráva.

Tento případ politické denunciace nebyl jediný, který strana zpravodajova provedla. Nepopírám zlo, které v německém obyvatelstvu jest, řekl bych lépe, z valné části bylo. Nepopírám, že právě pro nerovné zacházení s Němci v mládeži vzrostly mnohé radikální a nerozumné myšlenky, jež se mládeže zmocnily; ale vtahovati nyní také do toho ty, kdož naprosto jsou nevinni, to přece nejde, to nic nepomůže, to jen škodí a přivádí naše německé obyvatelstvo do mnohem těžšího postavení, nežli v jakém se již nalézá. Zdůrazňuji, že muž, o kterém mluvím, továrník Weber, není příslušníkem naší strany, neztotožňuji se také naprosto s tímto listem, který přináší mnohé rozumné hospodářské články, ale prohlížel jsem si jej někdy a došel jsem k pevnému přesvědčení, že je to trpké bezpráví, jež jeden příslušník německého lidu způsobil druhému, politická denunciace, a proti tomu chtěl jsem dnes protestovati.

Druhá věc, o které jsem se chtěl zmíniti, je tato: Je to po druhé, že zde v senátě podává zprávu německý zpravodaj. Prvním byla moje maličkost, a to dne 1. března 1921. Předložil jsem v otázce hudebních komor česky tištěnou zprávu a pokoušel jsem se vyložiti tuto zprávu svým německým soukmenovcům, kteří nejsou mocni českého jazyka. Byl jsem třikráte napomenut a bylo mně odňato slovo - zcela právem. (Sen. Thoř: Vy jste to česky tenkrát nečetl!) Předložil jsem to česky písemně a mluvil pak k tomu německy.

Zcela právem bylo mně slovo odňato, náš jednací řád toho nedovoluje. Z toho Démonu předsedovi vyvozovati žádnou výtku. Ale před tím a mezi tou dobou pokoušeli jsme se zmírniti jednací řad v tom smyslu, aby také pánům, kteří nemohou zde přiměřeně referovati - a pánové neměli asi dojem, že dnešní referát byl přiměřený - aby také takovýmto pánům bylo umožněno projevovati zde jako zpravodajové své mínění, a i kdyby to záleželo jen v tom, že když přečetli českou zprávu, promluví k tomu ve svém jazyce. Tímto způsobem jsme vyjednávali, když strana zpravodajova vstoupila do vlády. Řeklo se nám: "Máme úzké styky se svými českými soudruhy, a ti nesledují šovinistického směru jako jiné české strany; doufáme, že toho docílíme, aby napříště řeč nebyla více překážkou styku, nýbrž naopak prostředkem styku." Říkám to upřímně, byl bych se ze srdce radoval, kdyby se po této stránce bylo docílilo úspěchu. Nedocílilo se ho a bez reptání uznává strana, která tehdy slibovala, status quo.

A jak při teto věci, která by se snad mnohému mohla jeviti malichernou, tak na celé čáře. Soc.-demokratické strany, česká obzvláště, pronášejí ve veřejnosti mnohé dobré slovo o poměru obou národností v tomto státě a mnohý článek "v "Právu lidu", který se tímto poměrem zabývá, možno podepsati. Ale dojíti k něčemu skutečnému, něčemu určitému, v tomto směru nebylo dosaženo toho nejmenšího. Naši soc.-demokratičtí soukmenovci stojí dnes před německým lidem s rukama právě tak prázdnýma, jak my jsme stáli po 4 letech ve vládě, přes všechno zprostředkování. Tehdy nemohli nalézti dosti ostrých slov, aby náš neúspěch odsuzovali. Dnes musí říci: Ničeho jsme nedosáhli, ba nepodnikli jsme ani vážný pokus něčeho dosáhnouti! (Sen. Reyzl [německy]: To nesmíte říci!) To musím říci, poněvadž je to pravda a toho důkazem je zdánlivě nepatrná příhoda. Bez boje opouští se posice, aniž by se učinil pokus přivoditi zmírnění.

Řekl jsem s počátku, že jsem nerad mluvil pro tuto věc, poněvadž celá příčina je tak nechutná. Ale měl jsem za to, že to musím konstatovati, aby se zabránilo opětování. Není věcí imunitního výboru, aby sám soudil a aby projednával věc samu. Dlužno posuzovati, zdali senátor jednal ve veřejném zájmu, zdali je to osobní urážka a podobně, a podle toho vyřknouti soud. Ale jednati tím způsobem, že se potupí strana, která ve výboru hledá spravedlnost, to věru nemůže v této síni nikdo zastávati, to nebude asi ani zpravodaj moci ospravedlniti. Domluvil jsem. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Niessner. Dávám mu slovo.

Sen. Niessner (německy); Velevážené dámy a pánové! Než přistoupím na námitky a vývody pana sen. Hilgenreinera, chtěl bych zde promluviti o případu, o který běží. Vydavatel časopisu "Die Vernunft" - tak se tento časopis ku podivu nazývá - podal žalobu pro utrhání na cti proti našemu kol. Reyzlovi. Kdo tento časopis zná, musí žasnouti, že se cítí uražen. Neboť pokud jsem četl jednotlivá vydání tohoto listu, shledal jsem, že bylo přímo dosud povoláním tohoto listu jiné urážeti. Že tento list vede politický boj ostře, že při každé příležitosti projevuje svůj odpor k marxismu, k naší straně, to nás nerozčiluje. Nečekáme s takovéto strany žádnou lásku, žádné uznání, žádnou spravedlnost. Že v tomto listě političtí analfabeti píší, nebo, řekněme, blábolí o marxismu, že ti, kteří patrně marxismus nedovedou rozeznati od zouváku, tam dávají k lepšímu moudrosti o marxismu, které jsou čirým galimatyášem, také to námi nemůže v nejmenším pohnouti; ani to, že tam stojí jedno překrucování za druhým - abych na př. jen jedno uvedl, že se naše strana obviňuje, že neustále podniká útoky, pomluvy a utrhání proti - jak se tam praví - velkému německému mateřskému národu a jeho dnešním velkým vůdcům. (Sen. Reyzl [německy]: To tedy nejsou žádní hakenkrajcleři!)

Také to chci přehlédnouti. Co pobuřuje, je neslýchané nízká úroveň, na které se pohybují všechny polemiky a útoky, to je celý bídný způsob boje, který zachovává, že se totiž ani v nejmenším nepokouší používati důkazů, nýbrž že hází blátem. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Právě tak jako váš list "Sozialdemokrat"!) To je všeobecné tvrzení, pro které nemůžete podati žádné důkazy.

Co však dále pobuřuje, jest okolnost, že tomuto listu je každý prostředek dobrý - prosím, zase se řekne, že je to denunciace, ale musím to vysloviti - aby Československo, Československou republiku v její demokratické ústavě tupil a snižoval. Jsem kdykoli ochoten dokázati toto své tvrzení jednotlivými čísly časopisu. Co pobuřuje, je také to, že tento časopis všechno, co se děje v hakenkrajclerském Německu, shledává ideálním, že lam všechno shledává dokonalým, nikdy nenalézá slova protestu anebo námitky proti všemu neslýchanému, co se tam děje, že však zde u nás nedovede nalézti nic než bezpráví, násilí, teror a korupci. Víme, že také u nás není všechno ideální a máme často příležitost kritisovati, ale podle vylíčení tohoto časopisu dostáváme dojem: Československo je nejzpustlejší, nejkorupčnější zemí mezi demokraciemi, jakou si jen možno představiti. Prosím, také pro to jsem ochoten, přejete-li si, podati důkazy.

Nyní několik slov o výroku, který kol. Reyzl učinil. Je to obměna citátu z "Goetz von Berlichingen", přípustný sice na divadle, ale nikoli salonní. To beze všeho přiznávám, ale někdy člověku nezbude nic jiného nežli si takovým slovem uleviti. Někdy působí takové slovo, taková ostrá kritika přímo jako úleva, a myslím, že to v tomto případě bylo potřebí anebo pochopitelné. Jak vlastně k celé věci došlo? Kol. Reyzl měl přednášku na námět: "Vznik odborových organisací". V této přednášce vypravoval, že se mravy časem změnily a že se o mnohém, o čem se dříve smýšlelo tak, dnes dávno smýšlí jinak, že dříve na příklad divocí národové své lidi, když zestárli a stali se invalidními, usmrcovali a že dnešní moderní doba došla k jiným názorům. Ke konci těchto úvah pravil "Mravné jest, co je mravem." Myslím, že to samozřejmě není žádným schvalováním usmrcování starých lidí, jak se to dalo za starých dob, nýbrž v tomto výroku "Mravné jest, co jest mravem" spočívá zjištění historické skutečnosti a pokus vysvětliti tento zjev. Ale co činí list továrníka Webera, kterého zde kol. dr. Hilgenreiner tolik chválil anebo tolik velebil, z této věty: "travné jest, co je mravem", ze slov, kterým sotva lze špatně rozuměti? List konstruuje z toho: V dnešní době je mnoho korupce, ergo je tato korupce mravem a soc. demokraté, když tedy říkají "Mravné jest, co je mravem", schvalují tuto korupci a jsou tudíž korupčníky. Tu člověku, jak se říká, dochází dech, tu přestává polemika, a tu shledáte pochopitelným, jestliže kol. Reyzl ve svém rozrušení nad tím, co tento list zde řekl, použil tak silného výrazu.

Vůbec tento list! Nazývá se "Die Vernunft". To je hochštaplerství. Zasluhuje zcela jiného jména, které vůbec nechci vyřknouti. Je to ve skutečnosti tiskovina velmi špatného druhu, nechci říci nejhoršího druhu, neboť máme přece mnohý kormutlivý zjev v oboru tisku. V každém případě spekuluje tento list s hloupostí svých čtenářů a má-li někdo vkus, uchopí se ho pouze pomocí kleští. Neříkám to proto, poněvadž jde o list protivné strany, nýbrž proto, poněvadž takovéto časopisy jsou s to otravovati mysli lidí a kaziti je. Pohled na obsah tohoto listu stačí, abychom měli představu, jakými zavržitelnými metodami se zde bojuje, jaký zkreslený obraz se podává čtenářům. Bylo by velmi snadno ukázati, jak nesvědomitě, nacionalisticky se v tomto listě štve proti českému lidu, proti českému státu a jeho vládcům.

Chci toho zanechati, aby se neřeklo, že se dělá nálada proti těmto štváčům. Toho chci zanechati. Ale abych charakterisoval způsob, jakým se dnes u nás bohužel dělá politika, chci říci toto: Továrník Weber je, pokud vím, členem pracovního a hospodářského souručenství, ale redaktorem listu "Die Vernunft", jejž vydává, jest jakýsi pan Rudolf Pilous. Byl, dokud existovala nár.-socialistická strana, nejen zapsaným členem nár.-socialistů, nýbrž patřil také k vedení nár.-socialistické strany ve Šluknově. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Dávno vystoupil!) Ano, poněvadž strana více neexistuje! Pane kol. Hilgenreinere, vy říkáte dávno vystoupil, a já vám říkám, na jaře 1933 zpíval pan Rudolf Pilous na schůzi ve Fukově Horst-Wesselovu píseň a byla mu za to ještě na jaře předešlého roku vyměřena administrativní pokuta 500 Kč. Není tomu tedy tak dávno, byl jistě již redaktorem tohoto listu v době, - kdy zpíval Horst-Wesselovu píseň. A tento pan Pilous vtiskuje tomuto listu - promiňte tvrdé slovo - svého ducha. Ten záleží v tom, že se všechno, co je demokratické, zatahuje do bláta.

Abychom měli pojem o jeho způsobu boje, chci vám uvésti na paměť jednání tohoto listu při snižování platů. List zaujal proti snižování platů stanovisko tímto způsobem: "Bohužel projevuje se u našich tribunů lidu přímo heroická skromnost při zachraňování národního hospodářství. Má se druhým zdvořile dáti přednost. Tak se státním úředníkům velkomyslně poskytuje příležitost vyrovnati schodek. Všechny platy mají býti sníženy, vyjma diety členů parlamentu. Ano, ano. Hodný muž myslí na sebe naposled. Ve starém Rakousku dostávali poslanci jen denní plat při prokázané přítomnosti" - což ovšem není pravda - "po demokratickém způsobu byly tyto požitky u nás proměněny v pevný roční plat". Domnívá se někdo, že pány Pilouse a Webera vedla při těchto útocích starost o Státní pokladnu? Nejde o nic jiného, nežli o tupení parlamentarismu, poslanců a demokracie. Při dnešní nouzi a nejistotě existence, kdy jeden druhému závidí trochu lepší příjem, spekuluje se zde s, domněle vysokými dietami poslanců, ačkoli tento muž ví velmi dobře, jaká břemena každému jednotlivému senátoru a poslanci jsou uložena, takže jim z jejich diet nic nezbývá a němotou z toho dělati úspory. Ale hledá se něco, aby se budila nespokojenost a nenávist.

Když se mu řeklo, že to přece není pravda, poněvadž poslanci mají značné srážky, řekl pan Pilous, vehnán do úzkých: "Ano, srážky, ale neplatí žádných daní!" Když mu bylo prokázáno, že také to není správné, mlčel vůbec. Je to slušný, poctivý způsob útoků, o něž se pan dr. Hilgenreiner cítí povinován se zasazovati? (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Ale hakenkrajclerem není! - Sen. Reyzl [německy]: Ale dřívějším hakenkrajclerem! - Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Nechci, abyste náš lid očerňovali!)

Nechci líciti podrobnosti boje tohoto listu, chci jen říci jedno: Lisí nezastavuje se ani před tím, špiniti mrtvé, a v domnělém generálním vyúčtování o korupci u nás panující zmínil se také, že zemřelý pan ministr dr. Viškovský zanechal jmění 60 milionů Kč. Vypočítává se nyní, že ježto byl dříve chudým tajemníkem, musil každého roku tímto způsobem uspořiti alespoň 5 milionů Kč, aby nashromáždil toto jmění. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To nevynašli Němci, nýbrž to stálo v českých listech! - Různé výkřiky. - Hluk.)

Nyní přicházím k tomu, jaké strany je to list. Pan kol. Hilgenreiner ohrazuje se proti tomu, že list panem továrníkem Willy Weberem vydávaný je listem národních socialistů. Konstatuji, že nenese punc nár.-socialistického orgánu. V hlavě není uvedeno, které straně náleží, ale pohlížíme-li na jeho obsah, hraje to všemi barvami a nár.-socialistické barvy nejsou při tom nejbledší. Naleznete tam řadu článků, které se ani v nejmenším neliší od dikce, fraseologie a celé terminologie, jak stojí v nár.-socialistických listech. V březnovém čísle 1933 praví se - a táži se, zdali to není nár.-socialistický list - o změnách v Německu toto (čte):

"V Německé říši dožívá se národ dějinného okamžiku národního znovuzrození. Hitler, Papen a Hugenberg, před nedávném zuřiví odpůrci - jsou jimi dnes zase! - "sestupují se v hodině nejvyššího nebezpečí, zanechávajíce všech osobních překážek, ve společnou frontu. Takovéto jednání značí pravé vůdcovství, které jest odůvodněno donucujícím pocitem odpovědnosti vůči vlastnímu národu. Nemůže ani tak veliký příklad probuditi sudetskoněmecké svědomí? Nezní burácející volání milionů Němců po národním ozdravění také ve všech německých srdcích na této straně hranic? Stojíme uprostřed nového utváření všeho státního a hospodářského života. Živelnou mocí razí si nová cesta dráhu." - Zrovna v osobě Hitlerově, Goeringově a Göbbelsově! (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Vyčkejte!) "Stejně jako nelze čeliti přírodním silám, právě tak nebudou moci zaslepení držitelé moci zabrániti tomu, aby duchovní obnova a pravé lidské smýšlení nezvítězily nati materialismem, mamonářstvím a pseudodemokracií. Mohou vývoji překážeti, zadržeti ho nemohou nikdy. Mocně Vzrůstající proud probouzejícího se lidu strhne s jejich podstavců všechny ty, kdož se pokoušejí ho zastaviti."

Je přece jasno, co se zde praví. Jestliže někdo četl to a nic jiného, musil by vlastně shledati nepochopitelným, že se pan kol. Hilgenreiner zasazuje o tento list, o jeho vydavatele a o obsah tohoto listu. Na druhé straně stane se to přece srozumitelnějším, vezmeme-li tuto "Vernunft" zase do rukou a tam najdeme, jak vlastně nepatrně se liší program nár.-socialistické strany od programu něm. křesťansko-sociální strany. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Nyní můžete vy denuncovati nás!) Tu se praví: "Čteme-li pozorně programy těchto obou směrů, shledáváme, že oba směry národního a křesťanského socialismu zásadně se různí jen v jednom bodě, a to jest jejich stanovisko k římsko-katolické církvi. Jinak jsou cíle obou směrů úplně stejné, i když vykazují několik růzností v prostředcích, jež považují za vhodné k dosažení těchto cílů". Tohoto názoru jest ostatně také kol. dr. Hilgenreiner sám, neboť - myslím, že to bylo v květnu loňského roku - pronesl jako říšský předseda strany řeč, kde vyslovil následující zbožňování nového utváření v probouzejícím se Německu: "Měla by se založiti jediná, německá, křesťanstvím proniklá říše. Kéž tomuto muži" - to jest Hitlerovi - "je popřáno provésti tuto myšlenku. Nemůžeme býti lhostejni k tomu, co se venku děje. Smíme se radovati z toho, že z těla německého lidu vyňat byl jed třídního boje. Smíme se radovati z toho, když špína a špatnost vykázány byly ze země. Smíme se radovati z toho, že se zachovávají smlouvy s nejvyššími církevními úřady a že se ve školách zase zavádí vyučování náboženství". (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Podepisuji dnes právě tak jako tehdy!) Dnes, kdy několik set katolických kněží sedí v koncentračních táborech společně s komunisty a sociálními demokraty, kdy několik set katolických kněží bylo v Německu trestáno, zbito - myslím, dnes byl bych se již spíše domníval, že kol. Hilgenreiner opraví poněkud tento svůj názor a že nebude již tak nadšen přesností, s jakou se zachovávají smlouvy, uzavřené s fašismem. Kol. Hilgenreiner měl přece ctižádost, překvapující ctižádost... (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Bráti čestného muže v ochranu proti utrhačům!) Nikoli, čestný muž nebyl napaden (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Weber byl napaden!), nýbrž způsob psaní, zcela ohavný způsob psaní a boje tohoto listu, a myslím, že bych byl kol. Hilgenreinerovi přisuzoval více vkusu, nežli aby měl ctižádost zaujmouti tuto tak beznadějnou posici. Ale v tom nemůžeme mu brániti.

Chtěl bych říci ještě toto: Sen. Hilgenreiner pozastavil se také nad tím a spustil národnostní tóninu, že zpravodaj k tomuto bodu referoval česky. Mínil, že v tom je uznání statu quo. Tomu tak není. Nejen my, nýbrž je zajisté také mnoho českých politiků, kteří mají za to, že nebylo promluveno poslední slovo v úpravě našich jazykových věcí. Ale vzdorovité stanovisko není žádnými činitelem v politice. Abstinence není tak účinným prostředkem protestu, jak dr. Hilgenreiner míní. Pánové! Vznáší-li však někdo výtku, že uznán byl status quo, neoprávněně, pak musí se sám držeti této zásady, nesmí sám učiniti něco, co mu vynese takovouto výtku. Byla totiž doba, kdy člen strany dr. Hilgenreinera, sen. Böhr, byl místopředsedou a v této vlastnosti naprosto neodmítal vykonávati svůj úřad česky. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Ale česky nereferoval!) V tom není nejmenšího rozdílu. Myslím, že naprosto nebylo na místě, alby sen. Hilgenreiner na podporu svého jinak neudržitelného stanoviska vnášel sem ještě národnostní tóninu.

Sen. Hilgenreiner mínil, že obviňováním tohoto listu z nár.-socialistické tendence spáchána byla politická denunciace. Neodvykneme pana sen. Hilgenreinera, aby při každé příležitosti, nazýváme-li kočku kočkou, darebáka darebákem a národního socialistu národním socialistou, nekřičel o denunciaci. To ho neodnavykneme, s tím se musíme smířiti. Jestliže však sen. Hilgenreinier to všechno činí odvolávaje se na právo a demokracii, pak bych mu připomenul, že jeho strana je sesterskou stranou rakouských křesťanských sociálů (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To s tím přece nemá nic společného!) a že jeho strana dosud proti všemu, co se dosud dalo v Rakousku, proti bezpráví, prolévání krve, střelbě na dělnické obytné domy, vraždění starců, mužů a dětí děly Dollfussova vojska, ani v nejmenším neprotestovala, ba nevznesla ani mírné křesťanské napomenutí. Mluvte tedy, protestujte a začněte, ale nečiňte tak jménem spravedlnosti, jejíž jménem mluviti práva nemáte. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nikdo není již ke slovu přihlášen, rozprava je skončena.

Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr. Holitscher: Nikoli.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, aby se členové senátu posadili na svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Reyzla pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Reyzla.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze a sděluji, že do soc.-politického výboru na místo sen. Havránka nastupuje sen. Karpišková.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 4. května 1934 o 15. hodině s

pořadem:

1. Zpráva národohospodářského výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 1255) k vládnímu návrhu zákona o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele.

2. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1189), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda k II. dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaná dne 2. prosince 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1953, č. 255 Sb. z. a n. (tisk 1229).

3. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu v Komárne zo dňa 18. novembra 1933, č. j. Nt 309/33, za súhlas k trest. stíhaniu sen. Füssyho pre prečin podľa §u 14, č. zák. na ochranu republiky (č. j. 10409/1934 preds.) (tisk 1240).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Berehově ze dne 26. října 1933, č. j. Nt VI. 75/33, za souhlas k stíhání sen. dr. Korlátha pro podezření z pře-činu podle §u 14. č. 1, 3, 5 zákona na ochranu republiky (č. j. 10456/34 předs.) (tisk 1241).

5. Zpráva soc.-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1251), jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích.

Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 18 hod. 28 min.)