Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Šimek.
Sen. Šimek: Slavný senáte! Předložená osnova o reeskontním a lombardním ústavu byla jistě předmětem mnohých úvah a diskusí tiskem i slovem. V těchto úvahách byly jistě zváženy kladné i záporné stránky této osnovy; a chci věřiti, že všechny hlasy, které v tomto směru byly pronesené, vedeny byly snahou prospěti hospodářským poměrům státu. Tuto snahu měly jak ty hlasy kladné, tak i ty záporné.
Budiž i mně dovoleno, abych zde dnes poukázal na některé body zmíněné osnovy a samozřejmě tedy na ty, které pokládám za méně kladné stránky.
Tak především nemohu se zhostiti dojmu, že odst. 2 §u 3, kterým se uzákoňuje provádění likvidace peněžních ústavů a podniků, anebo při nich spolupůsobit, přeci jen skrývá v sobě jakási zadní vrátka, jimiž možno učiniti to, co zakazuje hned následující bod tohoto paragrafu, v čem totiž už máme určité zkušenosti z minulých let a co se uplatnilo při sanaci bank.
Dále nutno vytknouti povinnost peněžních ústavů k ukládání 10% přírůstku vkladů, dokud tento celkový vklad u Ústavu nedosáhne 5% úhrnného stavu vkladů.
Mám za to, že toto nařízení bude míti svůj velmi neblahý odraz, zejména u venkovských peněžních ústavů, jejichž účelem je podporovat v okruhu krajové působnosti těchto ústavů živnostenské a obchodní podnikání.
Minulý rok nám byl přece takovou ukázkou, kdy půjčka práce odsála značné hotovosti z těchto peněžních ústavů, kromě toho ještě thesaurace, vyvolaná určitou nedůvěrou v širokých kruzích občanstva způsobila, že nebylo mobilních hotovostí a že namnoze i tam, kde podnikání by mohlo býti realisováno, prostě realisováno nebylo, protože tu nebylo hotovostí. Ovšem příčina byla i ta, že nebylo ani dosti důvěry schopných osob v podnikání. Novým odsáváním hotovostí v této formě bude podle mého nejhlubšího přesvědčení tato immobilita peněžních ústavů ještě zvýšena.
Ale velmi citelně budou tímto zákonem postiženy naše pojišťovny, kterým se, jak zřejmo z osnovy, ukládá povinnost odvádět 15% vkladů z přírůstku prémiových reserv lombardnímu a reeskontnímu ústavu. Jsem přesvědčen, že všichni pánové anebo aspoň většina z nich dostali od pojišťoven onen rozklad, ze kterého si mohou učiniti jasný obraz o tom, co je to prémiová reserva. Prosím, je velmi důležité poukázat na to, že prémiová reserva na rozdíl od vkladů nikdy není likvidní hotovostí, nýbrž že je to matematické číslo, a že příslušná peněžní základna pro reservu se musí teprve vytvořit. Je třeba si při té příležitosti ujasniti, co je to na příklad přírůstek obchodu u životních pojišťoven. Nová pojistka znamená pro pojišťovnu okamžité zatížení; znamená sice vzrůst pojištění, ale okamžitou škodu, neboť počítáme-li, kolik dostane akvisitér - myslím, že dnes mají akvisitéři u životních pojišťoven průměrně asi 3.5%, parere lékařské se řídí podle výše pojistného kapitálu - a vezmeme-li ostatní výdaje, které jsou spojeny se získáním tohoto pojištění životního, tedy první rok je to velmi pasivní, ale pasivní je to i v součtu prvých 3 let, teprve po 3 letech nastává aktivita z přílivu pojistných prémií. A teď račte uvážiti, kolik se zejména v dnešní době, stornuje pojistek. Akvisitér donutí namnoze, jak se to stává, svojí výmluvností, že se někdo dá pojistiti na vyšší kapitál nežli může spláceti prémie, potom tyto pojistky se stornují, a tu vzniká té pojišťovně skutečná škoda. Ale podle tohoto zákona bude uzavření nových pojištění znamenat přírůstek pojistek, z nichž pojišťovna má a musí platiti do reeskontního a lombardního ústavu.
Kromě toho p. kol. Pánek dobře zde poukázal na to, že pojišťovny jsou povinny na pojistky, ovšem pokud výše stáří pojistky to dovoluje, poskytovat půjčky svým členům. Tím se ovšem také likvidní hotovosti každé pojišťovny odsávají. Že se půjčky na pojistky v přítomné době velmi zvyšují, je na bíledni, to nám dokáže bilance každé pojišťovny. Dnes vidíme, že si lidé vypůjčují větší měrou nežli kdykoliv dříve. Bylo by proto záhodno, aby vyplácené zápůjčky na pojistky byly odpočitatelnou položkou od vykázatelného přírůstku prémiových reserv.
A teď, prosím, slavný senáte, račiž uvážiti ještě jednu důležitou okolnost, na kterou se velmi zapomíná. Již podle starého rakouského regulativu, a tedy také nyní podle našich zákonů, jsou pojišťovny povinny míti uloženu třetinu veškerého jmění ve státních papírech, nehledě k tomu, že pojišťovny upisují, když je upisovací akce, půjčka práce a pod., za vysokého kursu, ale pak musí vždycky v kursu nižším ty.papíry ve svém bilancování uváděti. Snížili jsme o 1/6 úrok a teď 1/3 takového jmění je nehybná. Dovedeme si tedy dobře představiti, že zde 15%ní kvóta v navržené osnově je těžkým břemenem, které podle mého přesvědčení bude mí ti skutečně neblahý vliv na hospodaření pojišťoven a zejména, řeknu přímo, pojišťoven mladých.
Se zřetelem na jmenované výtky k předložené osnově navrhuji tyto změny (čte):
Odst. 2 §u 3 budiž škrtnut.
Odst. 1 §u 6, lit. b) budiž škrtnut a písm. c) nahrazeno písm. b), písmeno d) písmenem c) a vloží se odst. 2: ťÚstav nesmí přijímati vklady ani od ústavů, ani od jednotlivců.Ť V důsledku toho odst. 2 se přečísluje na odst. 3.
§ 7 budiž celý škrtnut.
V důsledku toho v §u 8 budiž škrtnut odst. 1 a odst. 2 budiž upraven takto:
ťSprávné zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů a zástavních listů ústavem vydaných zaručeno jest podpůrně státem; ministr financí se zmocňuje, aby za jiné zápůjčky ústavu poskytnuté (§ 6, odst. 1, písm. c)) převzal státní záruku do 500 mil. Kč.Ť
§ 9, odst. 2 se mění takto: ťPřebytku v roční účetní závěrce vykázaného se použije k 41/2% zúročení základního jmění (§ 6, odst. 1, písm. a)); celý zbytek přidělí se reservnímu fondu nebo jiným fondům ústavu.Ť
V §u 12, odst. 2 budiž škrtnuta poslední věta.
§ 13 se škrtá a v §u 14 se škrtá odst. 2.
Při této příležitosti musím znovu zdůrazniti, vzhledem k některým hlasům, které se uplatňují v určitém tisku, že poukazujeme-li na stinné stránky této předlohy, tak jako jsme poukazovali při posledních předlohách měnových, činíme tak jen z hlubokého přesvědčení, jsouce si vědomi oprávněnosti našich výtek. Ujišťuji, že nám nejde o nic jiného, než o nejvyšší zájmy státu. Strana naše dokázala v minulosti, že státní myšlence přinesla i největší oběti stranické. Proto nutno znovu a důrazně odmítnouti podezření jakýchkoli postranních cílů.
Třeba jsme dnes v oposici proti dnešní vládě a dnešnímu režimu, zůstaneme oddanými služebníky demokracie a věrnými služebníky státu. Ale tím méně se obáváme také hrozeb a persekucí. Právě myšlenka demokracie žádá, aby různost názorová byla řešena dohodou, sbližováním, diskusí, ale nikdy ne persekucí. Konfiskace na našem tisku prováděné působí nám ovšem hmotné škody, ale ujišťuji vás, že jenom hmotné, ne mravní. Konfiskace našich článků nepokládá veřejnost za výraz státnické síly, ale za vaz bezradnosti. Někdy zachází prakse konfiskační do takových krajností a nechci říci ani čeho, že to lze těžko kvalifikovati. (Sen. Stejskalová: Dříve jste to dělali vy!) S vámi tu hru hráti nebudeme, to, prosím, budiž zde konstatováno. Naše oposice a vaše - to jsou dvě věci; a zde je čára, to si vyprošuji, aby to bylo jednou pro vždy konstatováno. (Smích sen. Stejskalové.) V pohádkách jsme slýchali takový smích....
Dnes mám po ruce nový doklad této nemožné konfiskační prakse. Dostal jsem lístek z Ústí n./L., ve kterém se mi píše, že dne 3. března bylo zkonfiskováno u přepážky poštovního úřadu tiskovým oddělením státní policie i po konfiskaci opravené druhé vydání ťNárodních listůŤ a ťNárodaŤ.
Slavný senáte! Vážení pánové a dámy! To jest již trochu příliš. Budeme ovšem žádati v tom směru vysvětlení. Prozatím jsme však přesvědčeni, že konfiskace není s to zlomiti sílu logiky a že přece nakonec ta pravda zvítězí! (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Kroiher.
Sen. Kroiher: Slavný senáte! Dovolte mi, abych vám hned napřed řekl, že ne.jsem národohospodář a proto vám nebudu mluviti o záležitostech reeskontního ústavu se širších hledisek. Nerad bych šel za kolegy, kteří zde vykládali věci, jež s ústavem reeskontním nesouvisely, a nerad bych se na př. postavil na stanovisko,
že kapitály vytvořené v historických zemích ať v průmyslu, ať v daních nebo dávkách, musejí zůstati zde u nás. Myslím, že by to bylo pociťováno na druhé straně Karpat neobyčejně nepříznivě a bolestně. Takto by se v senátě mluviti nemělo.
Já tedy nebudu mluviti s povzneseného stanoviska. Dovolte, abych k vám promluvil jako starosta Spořitelního a záložního spolku v Ledenicích, tedy jako člověk, který se na všechny věci dívá pouze z prakse a který na teorie nedá nic, poněvadž teorie teprve tenkráte něco znamená, když se začne uváděti v praksi. A tu bych řekl napřed, že u kolébky tohoto reeskontního ústavu stály ne tři, nýbrž více sudiček a všecky o něm vykládaly leccos nepěkného. Mám dojem, že reeskontní ústav by vypadal tak, jak jej líčí jeho nepříznivci, kdyby jej oni dostali do správy; neboť to tak obyčejně bývá, že v které peci kdo bývá, tam jiného také vidí.
Jsem názoru, že všecky tyhle řeči, které se zvláště po Praze rozšiřují, mají svůj kořen jednak ve špatné vůli, jednak v pověstné lehkověrnosti Pražanů. (Sen. Pánek: Na venkově také!) Pardon, pane kolego, my máme právo býti hloupější než Praha, poněvadž my nemáme universitu, nemáme techniku ani tolik obchodních škol, zkrátka s námi se nikdo nemazlí; ale ve skutečnosti má náš sedlák mnohem více rozumu než Pražáci, o nichž jsem na př. slyšel, že si zde vybírali z bank peníze a že to byl profesor vysokého učení, který prý si vybral 3/4 svého vkladu, poněvadž se dověděl, že pouze 1/4 je kryta. (Veselost.) To se nám v Ledenicích nestalo.
Mnoho se povídalo proti tomuto reeskontnímu ústavu, a to proto, poněvadž mnozí lidé předpokládali, že by tento ústav byl tvořen pro zakrytí nějakých špatností nebo pro dělání nových.
Nejsem zasvěcen do toho, co má přijíti, ale okolnost, že tento ústav má býti přičleněn k Zemské bance, k bance, která požívá největší důvěry, která má požívati více než 100 % důvěry, má v každém rozumném občanu vzbuzovati důvěru také k tomuto přivtělenému ústavu. Nevím, kdo bude hlavou tohoto ústavu, ale osobnost, která byla jmenována a které bohužel snad nemoc brání, aby to přijala, by zasloužila všechnu úctu a čest v naší republice. Kdybychom měli, pánové, vypadati tak, jak se po Praze o reeskontním ústavu povídá, pak by hlavní ředitel i s vedlejšími řediteli musil býti zavřen dříve než tam půjde. (Veselost.) To je ta chyba, že v Praze máme tolik lidí, kteří nám otravují studny, kteří nám tímto způsobem podlamují náš veřejný hospodářský život. Měli bychom si býti více vědomi odpovědnosti, a to nejen my, kteří jsme zde v Národním shromáždění, nýbrž i ti, kteří jsou tvůrci veřejného mínění, měli by si vždycky položiti ruku na srdce a ptáti se svého svědomí, je-li v tom kterém ohledu přednější otázka chvilkové agitace nebo prospěch státu. (Tak jest!) Bohužel, mnoho lidí nemá potuchy o vědomí, mnoho lidí považuje svědomí za věc již dávno přežitou a teprve tenkráte, když jest jim zle, se dovolávají svědomí u druhých lidí. Sami nevědí, kam své svědomí založili. Tak by možná nemluvil starosta kampeličky z Ledenice, a proto ho pustím ke slovu teď.
Slyšeli jste zde stížnosti, mnoho-li kapitálu, hlavně z lidového peněžnictví, se odsaje do tohoto nového ústavu. Já jsem starostou kampeličky a také referentem všech kampeliček, které jsou sdruženy v Ústřední jednotě hospodářských družstev, a to, co jsem slyšel v senátě, jsem slyšel od našich lidí také, a víte, co jsem řekl? ť Já bych byl šťasten, kdyby naše Ústřední jednota musila r. 1934 dáti do reeskontního ústavu 100 mil., poněvadž to znamená, že by nám přibyla jedna miliarda vkladů.Ť Pánové, tento odpor k placení takových dávek nebo k nucenému ukládání vkladů jest neobyčejně populární. Lidé to nemají rádi, jsou-li nuceni se omezovati v rozhodování s penězi. Vždyť jsme to zažili, když šlo o to, abychom z čistého zisku peněžních ústavů dávali 10% do fondu. Tenkráte přícházeli ke mne do Ústřední jednoty lidé se poraditi, kterak by mohli snížiti svůj čistý zisk, aby nemusili tolik do toho fondu platiti, a já jim teprve vykládal:
Když pro snížení čistého zisku vydáte na nějakou věc 1.000 Kč, vyhodili jste 900 Kč, abyste těch 100 Kč zachránili. Tak nemůžeme počítati. A víte, proč tak nemůžeme počítati? Nemám žádný strach, že budeme vůbec do reeskontního ústavu dávati, neboť co se má dáti do reeskontního ústavu? Má se tam dát 10% rozdílu mezi stavem 1. ledna a posledního prosince před připsáním úroků. Dovolte, abych vám pověděl, jak to postupuje. Kampeličky a záložny, soustředěné v Ústřední jednotě hospodářských družstev, měly 1. ledna 1930 uloženo v Ústřední jednotě 863 milionů přebytků. Za rok nato bylo pouze 849 mil. Kč, ale r. 1932 1. ledna už bylo jen 792 mil. Kč, za rok nato, 1. ledna 1933, už bylo jen 692 mil. Kč a letos 1. ledna jsme měli 615.5 mil. Kč..Tedy, pánové, z toho vidíme - ta centrála je přece zrcadlo stavu našeho družstevnictví - že naše spořitelní a záložní spolky mají každý rok posledního prosince vkladů méně než měly 1. ledna, a proto, bohužel, nemám žádný strach, že budou musiti do reeskontního ústavu vkládati. (Sen. Thoř: Z čeho bude žít reeskontní ústav?) Račte dovolit, pane kolego, já nejsem kojná reeskontního ústavu, abych se o to staral. O to ať se starají ti, kteří jej přivedli na svět, a je pravda, že matku sice známe, ale k otcovství se nikdo hlásiti nechce, nikdo neříká, že on s myšlenkou tohoto ústavu přišel. (Sen. Stöhr [německy]: To se stává často!) Ano, to bývá často, ale já tu zkušenost nemám.
Pánové, uvažte, co je tu zbytečného poplachu. Představte si, že kampelička jako je naše, která má 41/2 mil. Kč vkladů, má přibližně stejné poměry jako Občanská záložna v Lišově, v Trhových Svinách nebo v podobných menších městech. A stejně tak naše spořitelny. To je klam, jestliže si myslíte, že je v peněžních ústavech peněz dost a že peněžní ústavy nechtějí půjčovati, že zavírají kapsy. Já.sem minulý týden dostal účetní závěrku okresní hospodářské záložny v jižních Čechách, která má 111/2 mil. vkladů a má všecko rozpůjčeno až na 50.000 Kč. Co má víc těch přebytků, to jsou různé fondy, ale ona má také ještě fondy uloženy v cenných papírech, takže ta záložna nemůže vůbec půjčovati, poněvadž, kdyby si tam někdo přišel pro 100.000 Kč, je hotova. Byl jsem v okr. hospodářské záložně, která má 22 mil. Kč vkladů, a ona má pohotových přebytků 1,200.000 Kč. Ta nemůže půjčovati, musí si tento peníz nechati pro vkladatele, kteří by náhodou přišli. A vy mi řeknete - včera aspoň v rozpočtovém výboru se tím pánové moc obírali - že tu má býti určitý stupeň reservy, pohotovosti tohoto ústavu. Má býti a byl. Jenže od jisté doby dlužníci málo splácejí a vkladatelé vybírají (Tak jest!) a my nemůžeme pro dosažení pohotovosti, která je nám předpisována, vyhazovati ani zemědělce z jejich dvorů, ani živnostníky z jejich dílen, ani nemůžeme dokročovati na ty, kteří nám jsou snad dlužni a kteří jsou živi z pevných důchodů. (Sen. Pastyřík: Není to ani podle zákona možné!) A také je to těžké podle zákona.
To se nám nesmí vyčítati, musíme se na všecko dívati čistě prakticky. Přál bych si, aby co možná brzy přišla na mne povinnost, abych jako starosta kampeličky, ale také jako referent Ústřední jednoty mohl co nejvíce odvésti pro reeskontní ústav, poněvadž jsem přesvědčen, že bych to svěřoval do dobrých rukou; bohužel to nejde. Jednu věc však máme, kde by si pánové, kteří povedou reeskontní ústav, přece dělali určitou naději, že i od nás pasivních, abych to tak řekl, spolků a ústavů něco dostanou.
§ 7, odst. 4 má totiž zvláštní ustanovení, že povinnost zaplatiti 10% začíná 1/4 roku po účetní závěrce nejblíže příští, a je tam výslovně řečeno: 31. března r. 1935. To je správné, to bych podepsal. Ale je tam také napsáno, že peněžní ústavy jsou povinny dávati přiměřenou zálohu, a to 31. březnem 1934 a každého 1/4 roku. Dovolte, pánové, co je to ťpřiměřenouŤ? Když čtete ťKlub PickvickůŤ, tam sluha Sam Weller praví svému pánovi, že jeho Mary je tak ťpřiměřená ženskáŤ. Pánové, když bych s ním v tom ohledu nesouhlasil, není žádné neštěstí, ale když nebudu souhlasiti s reeskontním ústavem v mínění, jaká je ta přiměřená záloha, tedy podle téhož §u 7 je reeskontní ústav oprávněn poslati mi směnku, kterou já musím přijmouti. A zdá se mi, že tu budeme častokrát v rozporu, co je to přiměřená záloha. Kdybych věděl, že v prvním čtvrtletí mám takovýto přírůstek vkladů, ve druhém že bude také nějaký atd., jak to bývalo před nějakými 5 lety, kdy nám pořád vkladů přibývalo, to bych si dovedl vypočítati přiměřenou zálohu a prohlašuji, že bych nebyl nikterak skoupý, že bych v tom prvním čtvrtletí dal třeba i zálohu větší. Ale když já to mám nyní jinak! Pánové, kdo mluvíte s kýmkoliv, kdo pracuje v našich lidových peněžních ústavech, víte, třebas by saldo celoroční bylo vždy ke konci roku menší než na začátku, že přece jen první měsíce leden, únor a březen bývají aktivní. Přibývá nám vkladů a následkem toho bychom byli povinni podle tohoto přírůstku vkladů tam dáti 10%. Ale když já vím, že už v dubnu bude zcela určitě výše vybraných vkladů překračovati výši vložených a že bude to postupovati čím dále tím více, tak ta ochota, abych dával přiměřenou zálohu, klesne.
Dovolte, abych vám řekl, že na příklad v Ústřední jednotě, kde se na běžných účtech odráží hospodaření kampeliček, jsme měli v r. 1930 v dubnu 38 mil. vložených a 58 mil. Kč vybraných, v květnu 40 mil. Kč vložených, 60 mil. vybraných, v červnu 34 mil. vložených a 55 mil. vybraných. A tak je to i v dalších letech. Na příklad v r. 1931 v dubnu bylo 38 mil. Kč vložených a 55 mil. vybraných, v květnu 29 mil. Kč vložených a 49 mil. vybraných, v červnu 54 mil. vložených, 77 mil. vybraných. V r. 1932 v květnu bylo 83 mil. vložených a 108 mil. vybraných vkladů. Z toho vidíte, že naše kampeličky právě tak jako vaše raiffeisenky mají svá určitá období, kdy si tam lidé peníze donášejí, a zase mnohem delší období, kdy je vybírají. A my, kteří víme, že jsme odsouzeni k tomu míti ke konci roku třeba i s připsanými úroky méně než jsme měli 1. ledna, máme dávati do reeskontního ústavu na něco, co nebudu povinen platiti. A teď si představte ještě jinou věc! Možná, že jste si povšimli, když byla v rozhlase zpráva, že v Ledenicích hoří. Vyhořely nám tam 4 statky, přišla tam komise, odhadla škody a poslala tam peníze na spořitelní a záložní spolek. Ty peníze jsou u nás, my jsme jim vyplatili, co si přáli, ti 4 lidé si tam nechali okolo 60.000 Kč. To je náš vklad v prvním čtvrtletí. A teď si představte, že oni budou peníze potřebovati ve druhém čtvrtletí, až budou stavěti, a já mám nyní ze 60.000 Kč dáti 6.000 do reeskontního ústavu a potom jim budu musiti celých 60.000 Kč vyplatiti! Co z toho plyne? Že musím vzíti těch 6000 ze svých prostředků. Tedy prakticky řečeno, abych si těch 6000 Kč nezatloukl, musím to udělati tak, že jim řeknu poslední neděli v březnu: pánové, zde máte váš vklad, vezměte si jej domů, já z něj platiti nemohu a nechci nepoctivě účtovati. Teď si, pánové, představte, do jakých konců to přichází, že u nás na venkově se stane, že někdo prodá chalupu a nehodí se mu hned něco jiného koupiti, tak si vloží peníz, který.dostal za chalupu, nebo jiný dostal po případě věno, nepotřebuje okamžitě peněz, tak si je schová do kampeličky. To je věc neobyčejně důležitá a já všude propaguji, aby naši lidé měli kampeličku nejen za místo, kam se ukládají vklady na dlouhou dobu, nýbrž aby jim sloužila za úschovu na 14 dní, poněvadž míti peníze v domě znamená nebezpečí pro život. Což toho nečteme dosti? A máme při tom také to, že když takové peníze dostanu, posloužím vkladateli, který by možná peníze potřeboval, a my jich nemáme dosti. Posloužím dlužníkovi, který by si zasloužil úvěru, a my tu neděli nemáme dosti peněz, proto jsem rád, když někdo přinese peníze třeba jen na 14 dní. Teď si představte, že já ty peníze nebudu moci míti na měsíc nebo 2 měsíce, poněvadž by mi zatížily můj účet u reeskontního ústavu! Mně by v reeskontním ústavu tyto peníze zbyly, ale tomu člověku je musím dáti v tom okamžiku, kdy si o ně řekne, nebo za týden potom.
Tedy vidíte, do jakých nesnází jsme my přiváděni tímto ustanovením, že máme dávati přiměřené zálohy. Pochopíte, proč já zde říkám, že nevím, shodneme-li se na tom, co je to ťpřiměřená zálohaŤ. To je ta veliká nesnáz.
A nyní je tu ještě jedna věc, kterou jsme také projednávali včera v rozpočtovém výboru. Samozřejmě mám právo žádati tu zálohu zpět, když se ukáže při účetní závěrce, že jsem nebyl povinen platiti. Tedy já na př. 31. března letošního roku dám 10.000 přiměřené zálohy, ale potom se ukáže, že mám minus. Ale nemohu žádati zálohu dříve, dokud nedokáži letošní účetní závěrkou, že letošního roku mám skutečně méně. Nemohu to však jen tak napsat, oni chtějí ode mne účetní závěrku, mají na to právo, ale já nemohu s touto účetní závěrkou býti hotov, dejme tomu, v lednu, když mám 9 mil. Kč obratu, 4.000 položek a jsem na to málem sám. Tak, prosím, teprve někdy v březnu začneme jednati s reeskontním ústavem, aby mi těch 10.000 Kč vrátil. Co to znamená? Že to bude zkoumati řada referentů, podreferenti to dají referentům a referenti to dají nadreferentům. Bude to míti tolik a tolik kliček a podpisů a možná že r. 1936 dostanu poukaz těch peněz. (Veselost.)
Tedy to je ta chyba, že co my jsme povinni dávati státu nebo ústavům od státu zřízeným, to se žádá cito cito, ale co má přijíti zpátky - prosím, aby to nebylo vykládáno za koketování s komunisty - to jde lentissime, tuze zvolna. Já vím, že v tom mne nemáte v podezření.
A nyní bych chtěl ještě ukázati na jeden odstavec v §u 7. § 7 totiž určuje, kdo je povinen přispívati. Jsou k tomu povinny všecky peněžní ústavy, které přijímají vklady na knížky a na pokladní poukázky. Mají dáti 10% rozdílu mezi 1. lednem a 31. prosincem. To je v pořádku, ale my máme také hromadu ústavů, které mají třebas posledního prosince více vkladů, nežli měly 1. ledna. Ale ony jsou tak nešťastny, že vlivem místního patriotismu rozpůjčily více, než měly vkladů. Je to vážná věc, že u kampeličky - ale, pánové, také to může býti jiný peněžní ústav - když v obvodu je veliká potřeba peněz, lidé řeknou: Pánové, co bychom chodili někam, vždyť zde máme svůj ústav, vždyť jsme to stejní lidé, my si to přece vezmeme z našeho domácího ústavu! A tak, prosím, na meliorační družstvo, vodovody, na stavbu silnic, na stavbu škol a pánbůh ví na co na všecko musí dávati peníze místní ústavy. A teď se vám přihodí, že se najednou vybere větší částka a ta kampelička rázem je pasivní, totiž nemá. Na to má svoji ústřednu. A u nás v Ústřední jednotě hospodářských družstev je zásada, že půjčujeme normální úvěr na jednoho člena 1.000 Kč. Má-li tedy kampelička 100 členů, má nárok na 100.000 Kč úvěru. Ale my máme kampeličky, které jsou dlužny ještě více a jsou za to dobré, o to není, jejich dlužníci jsou dobří, ale ony nemají peníze.
A teď dovolte, abych vám řekl také nějaká statistická data. Stav zápůjček kampeliček a záložen u Ústřední jednoty 1. ledna 1930 byl 59 mil. Kč. Za rok nato 69 mil. Kč. Stav k 1. lednu 1932 již byl 97 mil. Kč, za rok nato 101 mil. Kč a letos k 1. lednu 90 mil. Kč.
Tedy, pánové, máme tu kampeličky, které mají vyčerpány svoje vklady a jsou nám dlužny 90 mil. Kč. A teď náhodou dostanou jeden větší vklad, kterým překročí posledního prosince ten stav z 1. ledna. Jsou povinny ukládati si peníze do toho reeskontního ústavu, a ony by byly mnohem raději, kdyby mohly uplatiti co možná nejvíce ve své centrále, poněvadž je přirozenou věcí, že ústředí, ať si je takové nebo makové, má také svoji režii, a proto musí půjčovati poněkud dráže, nežli dává samo ze svých vkladů. A tak vidíme, že ústavy, nemůže se říci churavé, ale ústavy, řekněme, nedokrevné, mají pomáhati těm ostatním. A správně bylo řečeno, že v takových případech se má cítiti solidarita a že si máme pomáhati společně.
Nejsem doktorem medicíny, ale přece bych řekl, že když se jedná o transfusi krve, nikdy se k tomu nebere chudokrevný. Krev musí dáti přece někdo, kdo jí má dosti. Ale když ten ústav má jí sám málo, kterak k tomu přijde, aby se na něm žádala? (Souhlas.)
Bylo správné, pánové, když jsme my chtěli, aby platil těch 10% z celkového přebytku vkladů, pokud je spravuje určité ústředí ať kampeliček nebo založen nebo okresních hospodářských záložen, ten celek, poněvadž celek sám uvnitř své organisace vykonává tu práci reeskontního ústavu. Vždyť my přijímáme vklady od jedněch a půjčujeme druhým.
Bohužel, hlas teoretiků byl silnější nežli hlas praktiků. A já, když jsem tyto praktické věci skončil, jsem povinen poděkovati vám za pozornost, se kterou jste sledovali věci, jež snad v každé osadě nemáte nebo jež vám nejsou tak běžné, a končím přáním, třebas výsledek těch porad není takový, jak jsme my, praktičtí peněžníci, si představovali, aby teorie, která je vložena do zákona, se zdařila a aby ten reeskontní ústav vyplnil všechno to očekávání, které do něho vkládáte vy, a nic bych si z toho nedělal, kdyby moje mluvení se ukázalo nesprávným. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.
Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Projednávaná osnova zákona má za účel zvýšiti plynulost peněz a zjednati nové podklady pro úvěr. Dalším účelem je podepříti kurs státních papírů a přivésti jej na přiměřenou výši. Podaří-li se nově zakládanému ústavu splniti úkoly, které jemu zákon přikazuje, zjedná tím skutečně úlevu v hospodářství, a doufajíce, že se mu to podaří, vítáme nový zákon. Výsledek bude ovšem také podstatně záviseti od politiky úrokové míry, jakou nový ústav bude prováděti. Zákon obsahuje sice ustanovení o zúročení kmenového kapitálu a o zúročení nucených vkladů, neobsahuje však žádných ustanovení o výši směnečného eskontu a o výši úrokové míry lombardních zápůjček. Poněvadž ústav má pracovati jen s velmi malou režií, ježto jest osvobozen od výdělkové a rentové daně, poněvadž provoz není vypočten na zisk, musil by vystačiti s velmi nepatrným rozpětím mezi úrokovou mírou z vkladů a zápůjček. Dlužno litovati, že o tomto bodu také v důvodové zprávě vládní není ničeho řečeno, jakož vůbec informace, které vláda dává parlamentu v důvodové zprávě, jsou dosti skrovné. Důvodová zpráva neobsahuje také ničeho, z čeho by se dalo souditi, jak vysoko se odhaduje stav nucených vkladů; a jen z toho bylo by možno utvořiti si obraz o rozsahu úkolů, jež budou novému ústavu přikázány. Není pochybnosti o tom, že zcela bezdůvodně kolísající a nízký kurs státních půjček velmi vysokou měrou přispěl k váznutí peněžního trhu, že značně přispěje k nelikvidnosti všech našich peněžních ústavů. Kterak mají peněžní ústavy ukládati své peněžní prostředky, které mají zůstati likvidními, jestliže státní papíry? nemají alespoň určitý stupeň stability?
Chtěl bych však důrazně poukázati k tomu, aby nyní vláda, zabývá-li se zevrubně úpravou našeho úvěrnictví, tutéž péči, kterou věnuje zvýšení kursu státních papírů, věnovala také dluhopisům jiných veřejných korporací, zemí, okresů a obcí, komunálním obligacím. Je bezpodmínečně zapotřebí, aby tyto veřejné korporace hradily zase svou potřebu úvěru normální cestou obligací a aby nebyly nuceny opatřovati si peníze vším možným jiným způsobem a tím způsobem odčerpávati prostředky úvěru, které by vlastně měly býti vyhrazeny soukromému hospodářství. Tanou mně obzvláště na mysli poměry u zemědělských spořitelních a záložních ústavů. V letech plynulosti peněz používaly tyto pokladny bohatých svých vkladů namnoze k tomu, aby komunálním svazkům, ať obcím, okresům anebo obecně prospěšným družstvům poskytovaly velmi značné dlouhodobé zápůjčky. To byly peníze sedláka, malého vkladatele, který počítal s tím, že v případě potřeby bude moci peníze kdykoli zase vyzvednouti. Byly to peníze, které na druhé straně v prvé řadě měly sloužiti k tomu, aby se poskytoval úvěr sedlákovi anebo malému člověku, který potřebuje úvěru. Ale skoro všechny venkovské raiffeisenky, i když jsou dobře aktivní, jsou dnes nelikvidní, nemohou dostáti svému závazku vraceti vklady, nemohou dostáti své úloze poskytovati členům úvěr. Namnoze leží příčina toho v tom, že se svého času příliš ochotně poskytovaly úvěry veřejným korporacím. Příčina však tohoto zjevu spočívá v úplném selhání normálního komunálního úvěru, v nemožném kursu.
v neprodejnosti komunálních obligací. Normálním způsobem bylo by bývalo správné, kdyby svého času - v době plynulosti peněz - byly veřejné svazky svou potřebu úvěru hradily u zemských ústavů zpeněžením komunálních obligací a kdyby spořitelny a záložny své vklady, pokud jich nebylo použito ke krátkodobým půjčkám členům, byly ukládaly v takovýchto obligacích. Jen v obvodu německého ústředního svazu zemědělských družstev na Moravě dodaly raiffeisenky na 40 mil. Kč obcím - 40 milionů, které pocházejíce od selského stavu, určeny pro selský stav, staly se nyní nelikvidními. V území moravskoslezském možno částku, která tímto způsobem jest odňata stavu selskému, jistě odhadovati daleko výše nežli částkou 100 mil. Kč.
Rychle přeměniti zadlužení komunálních svazů a obecně prospěšných svazů, zbaviti spořitelní a záložní ústavy těchto dlužníků je naléhavě nutné v zájmu družstevnického úvěru. Pro venkovskou potřebu úvěru bude rovněž zapotřebí postaviti hypotekární úvěr zase na zdravý základ a podepříti trh hypoték, zabezpečiti pozemkovým zástavním listům stabilní a přiměřený kurs. Tak jako je třeba raiffeisenky zbaviti komunálních zápůjček, nutno je také zbaviti dlouhodobých investičních zápůjček, jež ovšem nutno opatřiti právě zástavními listy. Myslím, že se na takováto opatření mělo pomýšleti dříve, nežli na osudné opatření odkladu exekucí proti zemědělcům. Kdyby zemědělské úvěrnictví bylo bývalo zachováno zdravé, pomohlo by se zemědělcům, které vůbec bude možno chrániti, více nežli odkladem exekucí, kterým se stále širší kruhy zatahují spolu do záhuby.
Před šesti lety předložil tehdejší ministr financí dr Engliš osnovu, která měla reformovati zemské úvěrní ústavy. Návrh narazil na odpor. Aparát zemských úvěrních ústavů měl býti přes míru rozšířen, řízení bylo upraveno těžkopádněji; ale návrh měl na mysli zabezpečiti a zlepšiti trh hypoték a trh komunálních obligací. V tomto směru bylo by si naléhavě přáti, aby starý návrh byl zase obnoven a dnešním poměrům přizpůsoben. Bylo by si dále přáti, aby tempo těchto nutných opatření bylo poněkud urychleno. Nemíním tempo, kterým se takové předlohy probičují v parlamentě. Pokud jde o toto tempo, nelze si přáti rychlejšího. (Veselo.st.) Míním tempo, kterým vláda vypracovává svoje předlohy. Požadavek přeměny zadlužení komunálních svazů klade se již dlouho a naléhavě a řešení této otázky je stejně důležité pro obce jako pro celé družstevní úvěrnictví a stejně důležité jako otázka lombardního úvěru a reeskontu.
Těšíme se, že alespoň poslednější otázka je nyní rozřešena a budeme tudíž hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je pan sen. Nedvěd. Dávám mu slovo.
Sen. Nedvěd: Vážení pánové! Již ve zprávě rozpočtového výboru se praví hned v prvé větě, co je nová vládní osnova o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu. Je. to pokračování předlohy o úpravě měny, je to pokračování nové finanční politik.y, je to pokračování nové inflační politiky. Obsah předlohy potvrzuje, co jsme tvrdili již při předloze o úpravě měny, že zde běží o inflaci, třebaže se vláda a vládní koalice úzkostlivě tomuto termínu vyhýbají a třebaže se v první předloze nasel výraz ťdevalvaceŤ. V prvé předloze bylo snižováno zlaté krytí a vnitřní cena koruny o 1/6. Touto předlohou se zřizuje reeskontní a lombardní ústav, jehož účelem podle §u 3 je: poskytovati nebo zprostředkovati peněžním ústavům úvěry směnečné a lombardní.
A dále se praví: ťSe zvláštním svolením vlády může Ústav, žádá-li to veřejný zájem, prováděti likvidaci peněžních ústavů a jiných podniků anebo při ní spolupůsobiti; při tom může se souhlasem ministra financí poskytovati přechodně i jiné než v odstavci 1, písm. a) uvedené úvěry.Ť
Co to znamená? Zde se praví, že může ústav spolupůsobiti při likvidaci peněžních ústavů. Máme dva druhy ústavů: ústavy, které jsou zlatem přesycené, a ústavy, které se již dlouhou dobu hýbají a které již několikráte byly sanovány. Nyní se praví, že takové ústavy mohou býti likvidovány. Poslouchal jsem v rozpočtovém výboru pana zpravodaje, který tam zdůrazňoval několikrát, že likvidace není sanace. Pánové, tomu jistě nikdo nebude věřiti. Proč ne? Který ústav bude nucen likvidovati? Nebude likvidovati ústav, který dobře prosperuje, likvidovati budou jenom ústavy, kterým je zle, které dříve byly sanovány a které nejsou životaschopné. Co to znamená, má-li být provedena likvidace? Že ten ústav má býti odstraněn, že má býti zastavena jeho činnost, ale že věřitelé musí být uspokojeni. Kdo jsou to? To jsou vkladatelé. Tedy poněvadž ten ústav bude ve zlé situaci, v takové, že kdyby nebylo reeskontního ústavu nebo pomoci vlády, dospěl by k úpadku, nejde vlastně zase o nic jiného, než o sanaci, jediné s tím rozdílem, že tyto ústavy budou sanovány pro likvidaci. (Výkřiky sen. Kindla.) Vážení pánové, jediný rozdíl tedy mezi dřívějšími sanacemi a mezi nynějšími je ten, že tyto sanace budou končiti likvidací ústavu, ale ve skutečnosti budou tyto ústavy sanovány tak jako dříve.
Dále: Je jisto, že každý ústav po likvidaci, ve skutečnosti po sanaci, bude uzavřen? Bude to jistě záležeti od konexí, od toho, kdo je v jeho správní radě a která politická strana za ním stojí. Zde není nijak jasně řečeno, že každý ústav, jemuž takováto pomoc bude poskytnuta, musí přestat s provozováním své činnosti.
Dále v §u 6 se praví:
ťProstředky potřebné ke splnění svého účelu Ústav čerpá:
a) ze základního jmění 100,000.000 Kč, které opatří stát svým vkladem; toto jmění ručí především za závazky Ústavu;
b) z povinných vkladů peněžních a pojišťovacích ústavů dále uvedených;
c) reeskontem a lombardem;
d) jinými zápůjčkami, zejména také vydáváním pokladních poukázek (bonů), dílčích dlužních úpisů nebo zástavních listů.Ť
Tedy ústav bude míti za účel mobilisaci peněz, ale poněvadž se již předem ví, že tato teorie může selhati, bude míti právo vydávati pokladní poukázky neboli bony, dílčí dlužní úpisy nebo zástavní listy. Tedy ústav bude půjčovati, ale sám při tom bude dělati dluhy, poněvadž bony nejsou nic jiného než opětně dluhy, rovněž tak dlužní úpisy a zástavní listy.
Jak to dopadne s těmi peněžními ústavy, které budou povinny podle §u 7 do reeskontního ústavu odvádět 10% svého přírůstku vkladů tak dlouho, až jejich celkový vklad u ústavu dosáhne 5% úhrnného stavu jejich vkladů, řekl zde již velice výstižně pan sen. Kroiher. Než jsem se odebral sem, informoval jsem se ve velkém peněžním ústavě pražském a bylo mi řečeno, že za r. 1933 klesla částka vkladů v tomto ústavu ze 180 mil. Kč na 160 mil. Kč. Pan sen. Kroiher zde uvedl, jak poklesly vklady od r. 1930 do r. 1933 v Ústřední jednotě hospodářských družstev a jak poklesly vklady u jiných peněžních ústavů. Jestliže vládní osnova počítá, že tímto způsobem je možno získati pro reeskontní ústav potřebné prostředky k tomu. aby mohl plniti svůj úkol, tedy se důkladně mýlí, poněvadž to, co zde uvedl pan kol. Kroiher, a příklad, který zde uvádím já, není ničím ojedinělým, nýbrž je to zjev všeobecný, a proto ustanovení §u 7 zůstane asi na papíře a způsobí jenom velké těžkosti. Avšak dejme tomu, že by se splnily tyto předpoklady, které jsou v tomto vládním návrhu. To znamená, že pro reeskontní ústav, který má pomáhati zkomírajícímu kapitalismu, bude zabaveno 10% přírůstku všech vkladů do té doby, než každý ústav odvede reeskontnímu ústavu 5% celkových vkladů. To je vyložené zabavení úspor malých střádalů, lidí, kteří si skládají do svých peněžních ústavů, aby pro stáří nebo pro různé příležitosti měli jakousi reservu.
Tímto zákonem mají býti nyní měnové zákony dokončeny, budou realisovány a 1. dubnem má také reeskontní ústavy vstoupiti v život. Tu znova zdůrazňuji, že už dnes se potvrzuje, co jsme jak v posl. sněmovně, tak také zde v senátě prohlásili. Tvrdilo se nám - a bylo na mne pokřikováno, když jsem mluvil s této tribuny - že není pravda, že dojde ke stoupání cen, že dojde ke zdražování. Čtu bedlivě den co den listy vládních stran a vidím, že v posledních dnech několikráte, zvláště v ťČeském slověŤ, v ťA-ZetuŤ a ve ťVečerníku Českého slovaŤ přiznávají, že stoupání cen zde je, ale obhajují malé obchodníky a píší proti kartelům. Žádají, aby bylo proti nim zakročeno, poněvadž prý to jsou kartely, které působí zdražování.
Vážení pánové! Kartelům se tím psaním nic nestane, jako se jim nic nestalo protikartelovým zákonem, poněvadž celý počin vlády proti kartelům spočívá v tom, že jsou zaregistrovány, že se ví, které to jsou, že se ví o jejich činnosti, ale poněvadž za kartely stojí a v nich rozhodují vlivné osobnosti, které mají rozhodující moc hospodářskou a tím také politickou, nestane se kartelářům naprosto nic.
Vážení pánové! Kdo bude nejvíce postižen, jsou zase pracující vrstvy, všichni lidé s pevným platem, státní a veřejní zaměstnanci, soukromí úředníci, dělníci, ti všichni budou na tuto finanční politiku těžce dopláceti, tak jako dopláceli na politiku deflační. Jest jisto, když se mluví o snížení zlatého krytí, že to znamená rozmnožení oběživa, že rotačky budou spuštěny a nové oběživo vyráběno ve velkém. Proto všem těm, kteří dostávají mzdy za svou práci, buď jako veřejní úředníci a zřízenci nebo jako dělníci, nezbývá žádná jiná obrana proti inflaci, nežli boj za zvýšení mezd a platů. Tak jako v době deflace a stabilisace koruny se na ně šlo, že musí slevovati v zájmu konkurenční schopnosti, v zájmu republiky, je právě tak jisto, že nikomu z vládní koalice nenapadne, aby dnes přišel a řekl: Těm jsme sebrali 10 %, těm jsme vzali vánoční remunerace, dělníkům jsme snížili mzdy několikráte, takže dnes dělník v Československu má téměř nejnižší mzdu ze všech států evropských... Proto nezbývá nic jiného, než aby všichni, kteří tímto novým opatřením budou postiženi, kteří budou postiženi novou inflační politikou, se dali do boje za zvýšení mezd a platů.
K tomu je vyzýváme a víme, že k tomu budou donuceni, ať to budou chtíti nebo ne, poměry je k tomu donutí. Finanční zákony, které jsme projednávali v poslední době, mají sloužiti k tomu, aby byl sanován kapitalismus. Kapitalismus však může býti sanován jen na účet pracujících. Když kapitalisté dovedli v době konjunktury shrabovati zisky, když dovedli v době stabilisace a deflace vydělávati obrovské miliardy, nezbývá pracujícím, nechtějí-li se dávati dále zbídačovati, než boj proti inflaci, proti nové finanční politice, boj za povalení kapitalismu. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda: Rozprava je skončena.
Byl mně podán návrh sen. Nedvěda a soudr. Prosím, aby tento návrh byl přečten.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Návrh sen. Nedvěda a soudr.:
Navrhujeme, aby přes vládní návrh zákona o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu (tisk sen. 1231) se přešlo k pořadu.
Předseda: Uděluji panu zpravodaji slovo k doslovu.
Zpravodaj sen. Pánek: Vážený senáte! Jen několik slov k předneseným námitkám a kritice této předlohy.
Pan kol. dr Kovalik mluvil zde o tom, že tímto reeskontním ústavem nebude snad nijak pomoženo naší hospodářské situaci. Chci mu říci jen tolik, že tento zákon přirozeně není cílem, nýbrž prostředkem k dosažení určitého cíle, t. j. k dosažení onoho hospodářského plánu.
Pan kol. Šimek stále operoval tím, že snad by se mohlo spatřovati v působnosti tohoto reeskontního ústavu, že má spolupůsobit při sanaci. Zdůrazňuji znovu, že tomu tak není. To je přec jasné a vyplývá to ze zákona, že o nějaké sanaci nemůže býti řeči, že jde pouze o spolupůsobení při likvidaci peněžních ústavů, případně také jiných podniků. Pokud jde o pojišťovny uvedl jsem zde, že se o věci jedná a jistě ani státní ústav, jako bude tento ústav reeskontní a lombardní, přece nebude chtíti podlamovati životní schopnost těchto ústavů, které jsou stejně důležité jako peněžní ústavy.
Znovu upozorňuji, že konstrukce peněžního hospodářství v pojišťovnách je docela odlišná od konstrukce hospodaření peněžního v peněžních ústavech. Mám zde dokonce i data, jak si na př. stojí dneska pojišťovna životní, jaký jest ohromný přírůstek všech reserv a fondů; na př. pojišťovny akciové disponovaly r. 1931 prémiovými reservami v částce celkem 73,060.000 Kč, potom jsou vzájemné pojišťovny, tuzemské filiálky cizozemských ústavů atd., celkem částkou 356,467.000 Kč. Jistě že tyto ústavy mohou odváděti těch 15 %, aniž by se snad tím mohla porušiti jejich mobilita.
Pan kol. Šimek zde samozřejmě uváděl pouze jenom námitky jedné strany, která mu dodala prostě tyto své stížnosti, ale nevyslechl a nechce vyslechnouti také námitky druhé strany, to je námitky dohlédacích úřadů.
Pokud jde o jeho výklad, že se snad chce persekucí u nás lámati oposice anebo snad odchylný názor, tomu tak není. Kdyby každý tak mluvil v oposici slušně jako pan kol. Šimek, tak by se to jistě velmi dobře sneslo, vždyť opačný názor je na místě, a my ho také chceme respektovati; ale jak píší v poslední době na př. ťNárodní listyŤ to už jde, myslím, přímo proti státu a proti jeho životu. To si troufám říci. Proto zde nějakým způsobem ostře musíme zakročiti proti takovým výstřelkům psaní v novinách, jako se to děje.
Pan kol. Kroiher díval se na věc ovšem trochu černě. On mluvil jako praktik a já ho také ctím jako praktika, ne jako teoretika. Zdá se ovšem, že se díval na věc s toho dnešního stavu, kdy nepřirůstají vklady. To je pravda, ale my chceme všemi těmito opa třeními proto jsme dělali měnové opatření a proto zakládáme tento nový ústav - aby se nová krev mohla vlévati do celého našeho hospodářského života, do všech jeho údů. Musíme tedy počítati s budoucností, že se zde skutečně rozvine hospodářský život, že se roztočí ta kola v průmyslu a obchodu a pak budou se tady tvořiti nové kapitálové hodnoty. Proto to děláme, a pak jistě že bude vkladů přibývati, to je přec pochopitelné.
Mluvilo se zde také o tom a vytýkalo se na příklad peněžním ústavům, že snad sabotují, že nechtějí půjčovati. Je fakt, nechci snad generalisovati, že dnes jsou jednotlivé ústavy, které se snad chtěly jaksi mstíti za bankovní zákon. Já to chápu a dokonce bych to snad podpisoval. Jistě že peněžní ústavy jsou hlavně k tomu, aby dělaly obchody. Kdyby měly dostatek reserv, vkladů a hotových prostředků, jistě že by půjčovaly a velmi rády půjčovaly, vždyť pro to zde jsou.
Jestliže pan kol. Kroiher poukazoval zde na ty zálohy, o té věci jsem také už psal a je to tam vysvětleno. To se rozumí, že přiměřenou zálohou nebude vždy těch 10 %, poněvadž když by se melo odváděti 10 % za to čtvrtletí, tedy by se napsalo: Musíš odvésti 10 % - a nemluvilo by se o přiměřené záloze, to je pochopitelné.
Pan kol. Kroiher mluvil o směnce, že přijde, řekněme, ústav a že předloží směnku; tato směnka se netýká záloh, ta se týká vkladů na konci roku. Tedy to by byl příliš přísný výklad.
Potom, to jsem řekl, že se mají neprodleně vrátit určité přeplatky, jakmile by zde byly.
Pokud jde o lidové peněžnictví, a k tomu patří také kampeličky, chtěl bych uvésti, že kampeličky nejsou k tomu, aby poskytovaly dlouhodobý hypotekární úvěr. Jestliže snad takový úvěr poskytují, tedy tím se samozřejmě dostávají do nebezpečí imobility, ale k tomu zde podle mého soudu nejsou.
Pan kolega zde také mluvil o solidaritě, o transfusi krve. Prosím, není přec dosti dobře možné, aby nedokrevný ústav přicházel na ty dobré ústavy a chtěl, aby ho podporovaly. Ta transfuse krve není dosti dobře na místě, proto, poněvadž i když se snad odsaje těch 10 procent přebytku, resp. přírůstku vkladového z takového slabého ústavu, tedy ta krev se neztratí, ta jde zase zpět do toho ústavu, který pak poskytuje ty půjčky.
Pouze to jsem chtěl říci doslovem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati ve čtení prvém.
Senát je způsobilý se usnášeti.
Hodlám dáti hlasovati takto:
Nejprve o návrhu sen. Nedvěda a soudr. na přechod k pořadu.
Bude-li zamítnut, budeme o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hlasovati najednou podle zprávy výborové..
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy tak postupovati.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Nedvěda a soudr., aby se přes projednávanou osnovu zákona přešlo k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1231.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu (tisk 1235).
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Pánek: Nikoliv.
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1231.
Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterýmž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkové ujednání k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednané dne 21. prosince 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 241 Sb. z. a n. (tisk 1228).
Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. dr Rozkošného a za výbor národohospodářský sen. Stržila - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoliv.
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové.
Projednáme nyní třetí, poslední odstavec pořadu dnešní schůze:
3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, sjednaný v Praze dne 27. listopadu 1933 a uvedeny v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. prosince 1933, č. 234 Sb. z. a n. (tisk 1227).
Místo omluvených pánů zpravodajů táži se předsedy výboru národohospodářského, pana sen. dr Rozkošného, zda se navrhují nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoliv.
Předseda: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením. přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Dal jsem dovolené: na dnešní schůzi dodatečně sen. Klofáčovi a Slámovi a dodatečně na schůzi dne 13. t. m. sen. Horákovi.
Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.
Konstatuji, že žádný jiný návrh nebyl podán.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 18 hod. 19 min.)