Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 76 členů podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr Dérer,

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 9 hodin 30 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda na dnešní schůzi sen. Bergmanovi, Filipínskému, dr Hrubanovi, Janíkovi, Mezöovi, Pastyříkovi, Rovňanovi, Stodolovi, Šimkovi, Tichimu, Votrubovi, inž. Wintrovi, dr Wittovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát k jeho návrhu dal hlasováním zdravotní dovolenou na dobu 6 týdnů počínaje dnem 24. t. m. sen. Berkovcovi.

Rozdané tisky.

Návrh tisk 1221.

Zpráva tisk 1222.

Z předsednictva přikázán

výboru iniciativnímu návrh tisk 1221.

 

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a národohospodářského k usnesení posl. sněmovny (tisk 1220) o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízeni proti zemědělcům (tisk 1222).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. Foit, za výbor národohospodářský sen. Danko.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. Foitovi.

Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor předkládá dnes tisk 1220, usnesení posl. sněmovny o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům. Opatření toto je dočasné jako dosavadní zákony na ochranu zemědělství, jež byly ustavovány s obavou, aby byly schváleny, a nikdy nevystihly plně potřeb zemědělce. Celkem to byla drobečková politika, která přinášela tolik zákonů, že mnohé listy o tom psaly a uváděly, že ani týden neprojde, aby se nejednalo o nějaké zemědělské předloze. Souhlasím, je to pravda, ale připomínám, že souhrn všech těchto opatření není s to ochrániti zemědělce před bídou a rozvratem. Chybou je, že o všech zákonech mluví dříve ulice, nežli je dostane zákonodárce na stůl, a tak zákon, který by se v úzkém kruhu dříve a snadno domluvil, bývá předem zostuzen a znemožněn tiskem a ulicí. Je sice pravda, že v této situaci, ba ještě horší, jsou mnohé státy jiné, doba však je nejen vážná, ale události přímo letí a vyžadují si opatření odpovídajících době.

Proto také podáváme návrhy zákonů, které by zemědělství plně zabezpečovaly, které by nepřivodily zdražení, pouze nekolísavou, průměrnou tržbu, na delší dobu zajištěnou. Je možno dnes ponechati na pospas tržbu za živočišnou produkci, která činila r. 1932 ještě přes 5 miliard a klesla nyní roku loňského více než o 105 %?

Kde se projevuje tato derutní cena? Jsou levnější obědy, odpovídající této ceně? Bez dobře prosperujícího zemědělství není silného průmyslu a my víme, že bez kvetoucího průmyslu neodbudeme v očekávané míře zvláště živočišnou produkci. Byli bychom spokojeni, kdybychom docílili úměrných předválečných cen.

Osnova zákona o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům ocitá se opětně na pořadu jednání senátu, ježto posl. sněmovna provedla v osnově jednu věcnou změnu. Bylo totiž do §u 3, odst. 1 vsunuto nové ustanovení pod písm. g), jímž je vyjádřeno, že předpisy §§ 1 a 2 neplatí též pro vymáhání pohledávek smluvených pravidelných kapitálových splátek, nepřesahujících ročně 2% původní jistiny, anuit a úroků, pokud se tyto kapitálové splátky, anuity a úroky staly splatnými po 9. květnu 1933.

Podrobíme-li rozboru tento posl. sněmovnou přičiněný dodatek, přicházíme k tomuto závěru: vytvořuje se tu nová skupina přednostních pohledávek, jimž ustupuje ohled na zemědělce jako dlužníka. Je to opatření ve prospěch věřitelů, hlavně peněžních ústavů. Společnou podmínkou je, že musí jíti o smluvené splátky, o anuity i úroky, které jsou splatné po 9. květnu 1933, kdy zákon č. 74/1933 nabyl účinnosti. Spadá-li tedy splatnost těchto splátek, anuit a úroků do doby před tímto termínem, požívá zemědělec - dlužník za podmínek zákona dočasné ochrany proti jich vymáhání.

Pokud jde o smluvené splátky kapitálové, je tu ještě další, zvláštní podmínka, má-li míti věřitel přednostní postavení, t. j. že strany nesmluvily splátky vyšší než 2%; stalo-li se tak, činí-li na př. smluvená kapitálová splátka 5%, požívá zemědělec-dlužník v řízení exekučním a konkursním ochrany v mezích zákona i co do oněch maximálních 2%, o nichž mluví zákon. Výklad, že v takovém případě může věřitel i po vydání zákona vymáhati bez omezení splátky aspoň 2%, byl by v odporu s jasným zněním zákona.

O ryze stylistické úpravě, jež se týká písm. f) téhož paragrafu a odstavce, netřeba se šířiti.

Ústavně-právní výbor přizpůsobil se ve schůzi, konané dne 23. února 1934, usnesení posl. sněmovny a doporučuje, aby senát schválil osnovu v novém znění, t. j. se změnami, na nichž se usnesla posl. sněmovna. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Danko.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Danko: Slávny senát! V tomto týždni druhý raz s tohoto miesta mám podať zprávu národohospodárskeho výboru v tej samej veci, o tej samej osnove: o dočasných opatreniach v exekučnom a konkurznom riadení proti zemedelcom. Behom niekoľko krátkych dní už druhý raz prejednávame tento návrh zákona.

Čo mysliaci človek mám svoj vlastný úsudok o veci. Čo referent v rozoberaní mienok v tejto záležitosti nemôžem a nechcem sa púšťať do podrobností. Som presvedčený, že môj úsudok je i súhlasným úsudkom mnohých iných. Jednomyseľne prichádzame k otázke, pýtame sa právom, či tomu tak muselo byť? Odpovedáme si súhlasne, že sa stala chyba, chyba veľká, ktorá sa nemusela stať a ktorá sa nesmie opakovať. Nesmie sa opakovať menovite dnes, keď našu prácu sledujú tisíce a miliony doma i v zahraničí, a keď táto práca a všetko vládne a zákonodarné úsilie musí smerovať k tomu, aby prinieslo lepšiu budúcnosť národu a vlasti, republike Československej.

V mimoriadnej, ťažkej dobe musí ísť práca oboch zákonodarných sborov v znamení stáleho súhlasu a porozumenia. Strany musia podriadiť svoje záujmy záujmom všeobecného dobra. Cesty môžu byť rozličné, ale cieľ musí byť jeden: blaho národa a štátu. Dúfajme, že všestranným pričinením dôjdeme k cieľu. Cestou k tomuto cieľu chce byť i tento návrh zákona. Zákon č. 74/1933 i neskoršie vládne nariadenie maly svoj pozitívny, avšak i negatívny dosah. A to tak na strane jednej, ako i na strane druhej, na strane veriteľa, i na strane dlžníka.

Význam týchto opatrení vyniká v čísliciach, že počet zastavených exekúcií a dražieb činil okrúhle 120 tisíc prípadov. Sú to smutné číslice, avšak v mimoriadnej, ťažkej dobe je tak i inde, v iných štátoch, čo ovšem nemôže byť našou útechou. Musíme si pomáhať a tou pomocou chce byť i pokračujúce ochranné opatrenie, ktorým našim roľníkom podávame pomocnú ruku, keď zákonitým opatrením exekúcie a dražby ďalej odkladáme a pripravovanými inými opatreniami chceme zachrániť existenciu tejto základnej složky národa a štátu.

Osnova, ktorú plénum senátu odhlasovalo v stredu, liší sa málo od osnovy posl. snemovňou zmenenej. Do §u 3 pod písm. g) bolo vsunuté následujúce ustanovenie: ťsmluvených pravidelných kapitálových splátek, nepřesahujících ročně 2% původní jistiny, anuit a úroků, pokud se tyto kapitálové splátky, anuity a úroky staly splatnými po 9. květnu 1933.Ť Naše peňažné ústavy, nevynímajúc ani ľudové peňažníctvo, za tých 10 mesiacov, pokiaľ bude trvať účinnosť tohoto zákona, neboly by bývaly na tom tak katastrofálne zle, keby vplyvom ochrany a odkladu boly dostaly svoje úroky a anuity neskoršie. To platí menovite na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, kde je ľud zadlžený väčšinou v bankách, lebo ľudové peňažníctvo je len v začiatkoch.

No, keď je to tak dohodnuté, musíme súhlasiť s takýmto opatrením a touto zmenou Ujasňujeme si však, že z doby pred účinnosťou zákona č. 74/33, tedy od 9. mája 1933 ostáva u roľníkov pred exekúciami a dražbami chránené všetko, tedy i úroky a anuity. Splátky po 9. máji 1933 budú splatné jedine v tom prípade, keď sa zakladajú na smluve a nepresahujú ročně 2% istiny. Jestli smluva znie na vyššie než 2% splátky, nebude splatné nič.

Za neblahé opatrenie tohoto návrhu zákona považujem okolnosť a podmienku, že dlžník sám musí žiadať o odklad dražby, a to v predpísanej krátkej lehote. Ustanovenie zákona č. 74/33 bolo lepšie, lebo takéto kroky robily patričné forá z úradu.

I s tohoto miesta zdôrazňujeme potrebu pravej ochrany a pomoci nášmu roľníctvu a apelujeme na ministerstvo vnútra a spravedlivosti, aby sa ľudu dostalo dostatočných pokynov a poučení, aby mohol dobrodenia zákona náležite využiť.

Národohospodársky výbor prejednal usneseníe poslaneckej snemovne o dočasných opatreniach v exekučnom a konkurznom riadeni proti zemedelcom a uzavrel, že sa pripojuje k rozhodnutiu, ktoré o tejto predlohe urobil ústavne-právny výbor; preto doporučuje slávnemu senátu, aby schválil osnovu zákona bezo zmeny, tak ako bola usnesená posl. snemovňou a uvedená v tlači 1220. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahájíme rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou na čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Lhůta je schválena.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. Stöhrovi.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Že zákon o zastavení exekucí proti zemědělcům, na kterém se senát usnesl, byl posl. sněmovnou se známými změnami senátu zase vrácen, je pro nás všechny více než nepříjemné. Nemohu se, bohužel, o tomto případě vyjádřiti tak, jak bych se ze srdce rád vyjádřil. Ale i když se nechci a nemohu dotknouti následků a průvodních zjevů této věci, nezapomenu přece, abych se při vhodné příležitosti zase k tomu nevrátil. Změny, které senát provedl na vládní předloze o zastavení exekuce, odpovídaly poměrům a požadavkům zemědělství, jeho tísni, obzvláště těch zemědělců, pro které tento zákon byl vytvořen. 90% všech projednávaných exekucí a donucovacích opatření proti zemědělcům resultuje z nedoplatků na úrocích a anuitách. Jestliže přijmeme lit. g) §u 3 ve znění posl. sněmovny, přinese jen jedno, zase pokvete pšenice advokátům, kteří jsou právními zástupci peněžních ústavů, ale peněžní ústavy, které se domáhají exekucí, nebudou z tohoto opatření míti žádný úspěch. Výsledek bude ten, že peněžní ústavy, donuceny jsouce poměry v zemědělství, budou musiti zemědělcům dobrovolně poskytnouti platební lhůtu až po provedené sklizni. Výsledkem budou tisíce a tisíce korun advokátských a soudních útrat, jež budou musit platiti zemědělci, kteří dnes nemají peněz, aby platili své dlužné úroky. Jsem přesvědčen a budoucnost dá mně za pravdu, že přijetím lit. g) v §u 3 zákona peněžní ústavy nedosáhnou kýženého výsledku, že však naopak zemědělcům bude tím způsobena velká škoda. Nechci dnes mluviti o velikých starostech alespoň 80% bez viny zadlužených zemědělců, kteří dnes nemohou platiti dlužné úroky. Zemědělci jsou dnes z 80% ochotni platiti tyto dlužné úroky, ale musí se jim k tomu poskytnouti možnost a bez této možnosti nepomůže celý paragraf, nepomohou všechny zákony. Jestliže již pod tlakem známých činitelů a známé velké moci v parlamentě pojata byla lit. g) do zákona, pak měl se také bezpodmínečně d.o zákona pojmouti moment možnosti placení a rolníkům přiznati, že této povinnosti mohou dostáti po žních: platiti 50% do 1. října 1934, zbytek až koncem roku.

Hluboce lituji, že se tímto zákonem právě zemědělcům, pro které přece vlastně měl býti vytvořen, neposkytuje bezpodmínečně nutná úleva, které by bylo potřebí. Kdyby 20 a 30 zemědělců, a kdyby i 100 zemědělců v jednom okrese své dlužné úroky a anuity od 9. května 1933 platili místním peněžním ústavům teprve v příštím podzimu neb koncem prosince 1934, nebude se z toho to důvodu žádný z těchto peněžních ústavů musiti domáhati moratoria. Pro to jsou zde přece ještě jiné prameny peněz, třeba jen míti dobrou vůli a tyto prameny nalézti. Když právě během nejbližších týdnů anebo dokonce nejbližších dnů v každém okrese u 30, 50 a více zemědělců budou ohlášeny exekuce a nucené dražby, pak teprve ti, kteří se těchto nucených opatření domáhali, uvidí, jak veliké neštěstí bylo způsobeno. Také vláda dojde k poznání, že její názor v této věci přece byl mylný. Jsem dalek toho, abych s nad chtěl hájiti požadavek, aby naši zemědělci byli snad zproštěni povinnosti platiti své dlužné úroky a anuity..Jsem si také plně vědom toho..že nutno upustiti ode všeho, co by mohlo podkopati schopnost úvěru našeho zemědělství. Hájím jen názor, že našim zemědělcům, kteří naprosto bez viny upadli do nouze a tísně, poskytnouti se má také možnost, aby plnili své závazky. My zástupcové venkovského lidu, máme po mém názoru v prvé řadě hájiti přece jen sedláky. Z tohoto poznání vyplývá mé stanovisko k předloženému zákonu.

Jestliže si rozmyslím všechno to, co naše vláda až dosud vytvořila v zájmu a na ochranu zemědělství, jestliže jako praktický zemědělec rozvážím účinky toho a mám-li podati o tom objektivní úsudek, pak může tento úsudek zajisté dopadnouti jen tvrdě, poněvadž výsledky všech těch opatření, jež naše vláda v zájmu našeho zemědělství až dosud provedla, celkem mnoho neznamenají. V každém případě znamená to všechno jen látání, kterým se zemědělci má ještě usnadniti, aby se několik týdnů mohl probíjeti. S tímto věčným vytloukáním klínu klínem se však u našeho zemědělství nic nezlepší. Čeho naše zemědělství potřebuje, je řečeno několika málo slovy: aby naše vláda vykonala plnou práci na ochranu našeho zemědělství. To však dlužno vykonati již co nejdříve, nemá-li naše zemědělství a s ním naše celé národní hospodářství býti vydáno úplné zkáze.

Úroková míra stanovená bankovním zákonem nepřinesla našemu zadluženému zemědělství vlastně žádnou úlevu, žádné pozoruhodné výhody. Tento zákon přinesl však na druhé straně bankám a věřitelům našich zemědělců zase zcela značné výhody. Dlouholeté trvání nadmíru špatné hospodářské konjunktury přineslo našemu zemědělství takový stupeň zadlužení, který snad již dosáhl hranic možného zadlužení, ba dokonce již namnoze krajní hranici zadlužení překročilo. Přes všechna omezení osobních výdajů majitele hospodářství a jeho rodiny, přes napětí všech sil šlo to u našich zemědělců v posledních letech stále víc a více s kopce. Zadlužení dlužno však v 99% všech případů označiti jako nezaviněné, což výslovně musím zdůrazniti. Příjmy z hospodářství stály právě k výdajům, váznoucím na hospodářství, v takovém nepoměru, že zemědělec musil upadnouti do zadlužení.

Co pak pomůže našemu zadluženému zemědělství posečkání dlužných daní, úroků a anuit do konce roku 1934, když se mu nezaručí jeho rentabilita? Hájíme názor, že daně a jinaké dávky, úroky a anuity z dlužného kapitálu možno platiti jen z výtěžku hospodářství. Dokud však v zemědělství není možno docíliti nějakého výtěžku, poněvadž zemědělské výrobky zaznamenávají cenu, která leží daleko pod vlastními výrobními náklady, a dokud se zemědělci a jeho rodině nedostane spravedlivé mzdy za skutečně těžkou práci, která jim dává záruku zachování existence, nebudou všechna další vládní opatření znamenati ničeho, v žádném případě však nepřinesou to, co mají přinésti: vytvoření možnosti zachovati sedláka na jeho hroudě.

Ministr dr Hodža poukázal při projednávání zákona o odkladu exekucí u zemědělců v úst.-právním výboru k tomu, že ministerstvo zemědělství připravuje zákon o úpravě zadlužení našeho zemědělství, a že tento zákon má býti co nejdříve parlamentně projednáván. Bude-li tento zákon v parlamentě co nejdříve podán, pak ministerstvo zemědělství tím jen vyhovuje jednomu z požadavků, které naše zemědělství již před dlouhou dobou prohlásilo za nutné. Kdyby se však naše ministerstvo zemědělství resp. naše vláda zcela vážně zabývaly zabezpečením takových cen zemědělských výrobků, které také skutečně zabezpečují rentabilitu našeho zemědělství, pak by otázka úpravy dluhů pro naše zemědělství neznamenala přece zase jen nic jiného nežli ránu do prázdna. Provedlo by se zase jen látání a žádná celá práce.

Následkem opatření naší vlády zaznamenáváme nyní ceny žita a pšenice, že zemědělcům poskytnuta bude možnost se udržeti, budou-li ceny tyto zachovány a pak, jestliže ceny živočišné výroby, obzvláště ceny mléka a výrobků z něho, budou vykazovati ceny poměrům přiměřené a jestliže ceny dobytka a obzvláště vepřů se zlepší asi o 50%. Naši zemědělci budou platiti daně a dávky, když budou míti možnost platiti tyto dávky, když budou míti ze svých podniků také skutečný výtěžek. Není-li tomu tak, nepomůže ustanovení exekutorů u berních úřadů, poněvadž tam, kde ničeho není, nelze také nic vzíti. Pro hromadnou nabídku zemědělských usedlostí nebude možno vzbuditi zájem ani tehdy, budou-li se nabízeti v nucených dražbách sebe levněji. Pro podniky, které ničeho nevynášejí, nebude zájmu a nelze žádný zájem vzbuditi.

Naši zemědělci budou však také velice rádi a bez námitek vyhovovati své povinnosti placení úroků našim peněžním ústavům a jinakým svým dlužníkům, ale výsledek hospodaření musí jim umožňovati aby této povinnosti mohli dostáti. Naši zemědělci zříkají se velice rádi každého odkladu svých platebních povinností, musí se jim jen zjednati možnost platiti.

Poukázal jsem před tím na dnešní, poněkud lepší ceny obilí ve srovnání s dobou po žních. Vládní opatření na podporu cen plodin ze žně r. 1933 se však daleko lépe osvědčila než-li opatření, která vláda učinila na podporu cen žně r. 1932. Velkou a těžkou chybu vykazují však přece dnešní opatření, a sice tu, že opatření byla zahájena opožděně. Bylo zapotřebí, aby naše ceny žita ze selského statku klesly až na 50 Kč a aby ceny naší pšenice ze selského statku musily klesnouti až asi na 115 Kč? Proč ponechalo se našim baissovním spekulantům na plodinové burse tolik volného pole? Mnoho set milionů ztratilo se při tom zcela neoprávněně našemu zemědělství. Mělo z těchto těžkých ztrát něco naše zemědělství a náš konsum? Kdo shrábl zisk, o tom se zajisté nepotřebuji šířiti. Naše vláda musí se nyní snažiti a učiniti včas přiměřená opatření, aby dnešní ceny žita a pšenice bez zaokrouhlení nahoru zůstaly zachovány také pro příště, t. j. pro žně příštích let. Ceny obilí, které baissovní spekulace stlačila vždy přede žněmi na nejnižší míru, způsobily našemu zemědělství obrovské škody, konsumentům však nepřinesly a neprospěly naprosto ničím. Ceny chleba nejsou dnes snad takové, aby je konsum nemohl snésti. Ani o haléř nepotřebuje náš konsum platiti kilogram chleba nebo mouky dráže nežli ho platil dosud. Potřebujeme jen vyloučiti úplně neoprávněný a škodlivý meziobchod a především spekulaci.

Za jednu z nejdůležitějších úloh naší vlády považuji zabezpečení žně tohoto roku. Zdali se tak stane sjednáním nové akce pro zpeněžení obilí anebo reorganisací již zřízených institucí, je při projednávání této otázky po mém zdání zcela lhostejno. Zdali se půjde tou neb onou cestou, je dnes rovněž více nebo méně zcela lhostejno. Dlužno jen nastoupiti cestu včas, aby také včas bylo možno dosáhnouti cíle. Je pochopitelno, jak asi pro mnohé obilní spekulanty musí býti bolestné, když se dnes vidí postaveni před skutečnost, že vláda nakoupila a uskladnila přes 40.000 vagonů chlebového obilí ze sklizně 1933 a že s tímto množstvím za dnešních poměrů nemohou spekulovati tak, jak by to rádi činili. Pánům následkem těchto opatření naší vlády unikl pěkný výdělek. Škoda těch mnoha krásných tisíců ztraceného nebo ušlého lehkého výdělku.

Že většina našich malých a středních sedláků z dnešních lepších cen obilí nemá ničeho, dlužno velice litovati. Těšíme se právě nadějí, že tak neblahé poměry, jaké zde byly pokud jde o ceny obilí po žních r. 1933, v kteréžto špatné době většina našich sedláků své obilí musila prodávati za tyto hanebné ceny, poněvadž je se všech stran tísnili jejich věřitelé, budoucně nikdy více nenastanou a že naše vláda včas učiní potřebná zajišťovací opatření.

Další velmi akutní otázku tvoří otázka mléka a problému tuků. Dokud u nás problém tuků ve svém celku nebude rozřešen takovým způsobem, jakým je toho potřebí, budeme nuceni odříkati se poměrům přizpůsobených cen za venkovské máslo, t. zv. selské máslo a lepších cen za vepře. Jestliže zde mluvím o utváření lepších cen za mléko a výrobky z něho a o utváření lepších cen vepřů, pak zajisté žádný zástupce těch stran, které si hrají na zástupce konsumentů, nebude v tomto mém požadavku moci spatřovati snad sledování nějaké politiky peněžního měšce nebo žaludku. Ceny mléka 50 až nejvýše 70 haléřů za jeden litr plnotučného mléka a 8 až 10 Kč za 1 kg t. zv. selského másla jsou dnes ve značném počtu našich krajin obvyklými číslicemi zpeněžení. Ceny vepřů 4 Kč za 1 kg živé váhy t. zv. pečenáče nejlepší jakosti, 2 ¹/₂ až 3 Kč za 1 kg živé váhy telete a 2 až nejvýše 2 ¹/₂ Kč za 1 kg živé váhy jatečné krávy, nejvýše 3¹/₂ Kč za 1 kg živé váhy dobře vykrmeného mladého jatečného vola a 3¹/₂ až nejvýše 4 Kč za 1 kg prima jatečné jalovice jsou ceny, pod kterými žádný zemědělec nemůže s úspěchem vyráběti mléko anebo s úspěchem pěstovati chov vepřů. Lituji, že se nemohu blíže zabývati otázkou margarinu a umělých tuků. Zde jen tento poukaz: margarin se považuje za máslo, za tuk chudých. Výroba však ze všech výrobců udělala boháče, dává každoročně sta milionů výdělku. Budeme přece v nejbližší době míti příležitost zabývati se zevrubněji těmito otázkami. Jsem zvědav, kdo si zde bude hráti na ochránce těchto pánů továrníků.

Po mnohých námahách podařilo se naší vládě rozřešiti problém měnový. V poznání, že jsme se se svou deflační politikou hospodářsky pomalu ale jistě octli ve psí, pocítěna byla povinnost provésti přiměřená opatření v měnové politice. Ukázalo se, že náš průmysl nemohl pomýšleti na zlepšení vývozních možností za poměrů, které u nás panovaly. Ukázalo se však také, že na oživení našeho hospodářství nemůžeme pomýšleti tak dlouho, dokud se poměry u nás nezmění od základu. Co zde pomáhají všechna opatření a snahy, které se na papíře tak krásně vyjímají, když jejich praktický výsledek se rovná nule? Co nám pomůže nejvyšší záznam naší koruny na mezinárodním kursovním lístku, nemáme-li v kapse žádné koruny, abychom je mohli vydávati? Po mém názoru musíme koruny nejdříve přijmouti a pak to také s oživením našeho hospodářství půjde kupředu.

Poukázal jsem již v rozpočtovém výboru při projednávání měnové předlohy k tomu, že tento problém při nejpříznivějším svém účinku našemu, bohužel, tak silně zadluženému zemědělství nepřinese to, čeho pro úpravu svého zadlužení potřebuje, a že v nejbližší době zcela vážně nutno projednávati problém úpravy dluhů našeho zemědělství. Ve zjištění, že během krise asi dvě třetiny jmění resp. hodnot jmění jednotlivých národních hospodářství postiženy byly těžkým znehodnocením, kdežto na druhé straně dluhy nabyly jistého zhodnocení, je také směrnice, ve které nutno učiniti opatření, jež nynější kritický stav mohou odstraniti anebo alespoň zmírniti. Jestliže dále trvám na tom, že pro bezvadnou práci v národním hospodářství jako nejvyšší zásada vždy musí platiti udržení zdravého poměru mezi úhrnem dluhů a celkovým jměním, je také ukázána cesta, kterou je nutno se dáti, chce-li někdo u našeho zadluženého zemědělství zavésti zase zdravé poměry.

Četl jsem dnes ve článku naší ťLandpostŤ tuto poznámku, pocházející z pera upřímného a neohroženého zástupce sedláků: ťAgrární zákonodárství po zničení selského stavu rovná se hnojení a zavlažování stromu, když jeho kořeny uschly.Ť

Nikdo se nezastavuje před tím, rozbíjeti selské statky a máme politické strany, které pak říkají: nu, pak malí lidé dostanou půdu! Stanovisko, které se asi rovná stanovisku supa. Vyháněti z domu a ze dvora selskou rodinu, která po staletí tvrdě a těžce bojovala o udržení majetku, proto, že okamžitě pro nepřízeň hospodářských poměrů se octla v nouzi a tísni, nezaviněně upadla do dluhů, je zločinem, který se na konec musí pomstíti na těch, kdož přiložili ruku ke zničení těchto selských existencí. Vinu na dnešních bezútěšných poměrech v našem zemědělství mají ti, kteří sedláka nechali bez mzdy pracovati pro sebe. Nedojdeme-li u nás co nejdříve k poznání, že náš selský stav nutno udržeti a zachrániti, nebude možno udržeti stát. Zajde-li náš selský stav, pak zajde také naše hospodářství. Hrstka bankovních ředitelů nebude moci stát zachrániti ani udržeti. Dokud ještě ruka rozsévá zrní a vede pluh, stát potrvá. Bude-li však jednou stav selský ztracen, anebo vzdá-li se stát svého selského stavu, pak je zajisté všechno ztraceno. Musí-li tak býti, dovedou naši sedláci choditi zase v cvilinkových halenách a v dřevácích. Jestliže by se však druzí měli domnívati, že jejich ženy a dcery budou v hedvábných šatech a lakových střevících choditi po ulicích velkoměsta, pak pravím těmto pánům: Ta to domněnka bude omylem a my sedláci budeme se musiti starati o to, aby se tak nestalo! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíiček: Paní a pánové! Již několikráte byly senátu poslaneckou sněmovnou předlohy vráceny, ale vždycky předlohy tyto, senátem usnesené, byly v poslanecké sněmovně zhoršeny reakčně, zpátečnicky, a senát jako poslušný sluha uposlechl rozhodnutí poslanecké sněmovny.

Když se tvořily na začátku tohoto státu dvě komory, tu pánové, kteří se o utvoření druhé komory přičiňovali, dokazovali, že senát bude mnohdy korigovati urychlené nebo nepromyšlené usnesení poslanecké sněmovny, a proto také do senátu nabyl pasivního volebního práva pouze občan, který překročil 45 let, v domněnce, že je klidnější a rozumnější než ti 3Otiletí v poslanecké sněmovně.

Když byl kterýkoli zákon, který prošel napřed senátem, v poslanecké sněmovně pozměněn, nikdy neuhnula sněmovna, nýbrž vždycky senát. Je to smutné vysvědčení pro koaliční strany senátu. Vyzdvihuji slova ťpro koaliční stranyŤ, poněvadž oposiční návrhy neberete vůbec v úvahu. Připomínám to hlavně do řad socialistických, aby mně někdo nevytýkal, že zde hájím dlužníky zbytkaře nebo velkostatkáře. My jsme podali při projednávání té to předlohy návrh, aby ochrany tohoto zákona požívali jen ti, kteří mají roční příjem menší než 16.000 Kč. Tím jsme jistě vyřadili všechny zbytkaře a velkostatkáře. Připomínám to do řad socialistických, které by zítra nebo pozítří mohly v časopisech psáti o tom, že komunista hájil dlužící zbytkaře a velkostatkáře. Pánové, měli jste přijmouti náš návrh, kterým by zbytkaři a velkostatkáři byli jasně vyřazeni. (Sen. Kindl: Vraný je schopen to napsat!) On je schopen ještě jiných věcí. Přijdu ještě k tomu, čeho je schopen.

Mám zde zrovna váš časopis (obrácen k senátorům čsl. republ. strany zeměděl. a malorol. lidu) a snad přiznáte, že ťVečerŤ je váš časopis a že ho diriguje Vraný, ačkoliv odpovědným redaktorem je Pachmayer.

Připomínám, že jsme zde před 3 dny podali návrh, aby byli exekučních výdajů po dobu trvání tohoto zákona na 10 měsíců ušetřeni nevinní chudáci, kteří nemohou platiti. Přes to, že i v koaličních řadách jak ve výboru národohospodářském, tak i ústavně-právním, i v plénu projevoval se souhlas s naším návrhem, přece na konec byl návrh ten zamítnut, čili: jsme zde již delší dobu svědky, že se radikálničí neb o něco schvaluje, ale - ačkoliv by to mohlo trpícím pomoci - odhlasuje se zákon krajně reakční. (Sen. Sechtr: Nejsi na to hrdý, ze jsme radikální?) Co pomůže tvůj kravál, když uděláš reakční zákon a když pro něj hlasuješ oběma rukama? Kol. Modráček zde včera mluvil velmi radikálně o tom, jak se rozkrádá státní majetek, jak se stamiliony rozhazují - kdybych o tom byl tak mluvil já, jistě předsednictvo mou řeč zkonfiskovalo - ale nakonec i Modráček odhlasuje, co vláda předkládá.

Bylo by lepší raději mírněji mluvit a dělat skutečně lidové zákony! Fakt je ten, že váha zákonodárných sborů upadá na všechny strany, a jste tím vinni zase vy, vy koaliční členové zákonodárných sborů. Vždyť člověk slyší zde z úst vládních koaličních činitelů touhu po diktatuře! Člen vládní koaliční strany, pan bývalý místopředseda Kahler dokonce, podle časopiseckých zpráv, mluvil na veřejném shromáždění, že nebude jiné cesty, než nastoupiti cestu Hitlerovu, a schvaloval postup Hitlerův. (Sen. Kindl: A je členem koalice!) A byl místopředsedou tohoto senátu. My zde na tom vidíme, že by měli pánové ze socialistických řad (Sen. Kindl: Kde jsou?) - na snídani - uvážiti, že buržoasie, až bude vidět, že pozbývají vlivu na masy, pak s nimi zatočí zrovna tak jako zatočila v Rakousku a v Německu. (Hlasy: To jsou beztoho jejích stoupenci!) Ovšem, oni se dovedou glajchšaltovat a v ČSR, už jsou glajchšaltováni. Jestliže vůdce dělnické strany, ať už je to český socialista, nebo soc. demokrat, snese toto, co píše agrární tisk (ukazuje časopis) o hladovce na severu Čech, takovou podlou lež, že po 4denním hladovění vyšli horníci ze šachet a že se v jejich kapsách našly vuřty a že se v dolech našly nenakrojené bochníky chleba, že se v dolech našla prázdná láhev od koňaku, jestliže s takovými darebáky, kteří kryjí takové psaní, dovede ještě sedět v jedné společnosti vůdce, který si dává nadávat, že je vůdcem dělnické třídy, pak, pánové, přestává všecka diskuse! To byl článek v předvčerejším ťVečeruŤ, a včera byl ve ťVečeruŤ jiný článek, který je nadepsán: ťJak dlouho naši udření horníci budou ve dvojím ohni - uhlobaronské bezohlednosti a marxistické demagogie?Ť Prosím, to je ťVečerŤ (ukazuje časopis) úvodní strana. Čili čistě už se dnes dává našim pánům ze socialistických řad najevo, že jsou zbyteční, že marxistická demagogie musí býti odstraněna, čili to, zač dělnictvo 50, 60 let v Evropě bojovalo, za uznání své lidské důstojnosti, za konečné dobytí moci na vykořisťovatelích, má zmizet! A jistě je stokrát spravedlivější boj pracujících, aby byli pány nad svou prací, než boj vykořisťovatelů, kteří chtějí ovládnouti výsledek práce druhého; s hlediska lidskosti, spravedlnosti, s hlediska náboženského, a kdybych vzal jakékoli hledisko, je tento boj stokrát spravedlivější, když bojuje ten, který tvoří, aby byl pánem nad tím, co vytvoří, než když bojuje ten, který okrádá tvořícího a když se k tomuto boji vykořisťovatele, lupiče, připojuje mocenský a potlačovací aparát určitého útvaru, ať státního, obecního nebo kteréhokoli jiného. A zde si pánové ze socialistických řad dají klidně tyto rány pěstí přímo do očí líbiti a říkají: Však to tu nějak dopadne, v nejhorším případě dopadne to tak jako s Noskem, dosloužíme půl roku, abychom dostali plnou pensi, nebo se budeme glajchšaltovat, jako se glajchšaltují vůdci německé sociální demokracie.

Skutečně člověku, který stojí 35 let v řadách dělnického boje, boje dělnictva za holou existenci:, na jedné straně by se chtělo plakat, na druhé straně svírá pěsti a okamžitě by se vypořádal s podobnými klamači a zrádci dělnického boje. Otázka životní úrovně pracující třídy se nevyhandluje za zeleným společným stolem se zástupci vykořisťovatelů!

Tato otázka jest otázkou boje o moc, a jestliže se tohoto boje sociálfašističtí vůdcové zbaběle straní - to dnes už není nadávka, poněvadž pánové ze sociálfašistických řad fašisaci státu, odklon od ústavy, od demokracie schvalují nebo spolupůsobí na tomto postupu; ťsociálfašistéŤ - to není už nadávka, nýbrž jen vyjádření činnosti těchto vůdců - jestliže dělnictvo a pracující rolnictvo zrazují, musí se dělnictvo k těmto vůdcům obrátiti zády a jíti ruku v ruce s předvojem dělnické a rolnické třídy, poněvadž také rolníci jsou zničeni. Zničili jste je vy patnáctiletým vykořisťováním, schvalováním a ochranou vykořisťování. Proto musí jíti s předvojem dělnické a rolnické třídy, s komunistickou stranou, musí si vybojovati lidský, člověka důstojný život. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. J. J. Krejčí.

Sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Když jsme projednávali zákon o zastavení exekučních dražeb, který nabyl účinnosti 9. května loňského roku, upozorňoval jsem na stinné stránky, které tento zákon přinesl. Bylo nám známo, že zákon vedle určitého dobrodiní pro prodlužené přinese velmi mnoho zla pro celý pospolitý život zemědělského lidu, že zákon je s to ohroziti to, co tu po 60 let svědomitými a obětavými družstevníky bylo vybudováno, lidové peněžnictví. Nazval jsem tento lék jedem, se kterým je třeba opatrně zacházeti. Když zákon byl prodlužován, upozorňoval jsem, že následky se dostavily a že je potřebí nového způsobu, jak bychom jej hladce likvidovali bez velkých otřesů a bez těžkých následků. Ovšem tak, jak jej likvidujeme dnes, tak si to nikdo z nás nepřál a nepředstavoval.

Prodlužujeme zákon do konce r. 1934, ale toto prodloužení právě pro ty nejnešťastnější, pro ty nejubožejší nemá již ceny. Nedala se držeti zásada, že zastavení dražeb má dovoliti dlužníku, aby nic neplatil, proto také ministerstvo vsunulo do předlohy zákona písm. e) v §u 4, kterým se dlužníku ukládá povinnost platiti úroky a anuity, jinak by nebylo možno dražby proti dlužníkům zavedené zastavovati a odkládati. Toto ustanovení bylo nutné, ale bylo dosti příkré, poněvadž kdyby bylo přijato tak, jak ministerstvo spravedlnosti osnovu vypracovalo, znamenalo by, že dlužník musí platiti nejen úroky a anuity, nýbrž i úroky a anuity zadržené od 9. května loňského roku.

O věci se dalo jednati. Pánové z ministerstva spravedlnosti mi sami sdělili, že bylo možno jednati o zadržené úroky a anuity, jakým způsobem budou spláceny. Byli ochotni přistoupiti na řešení v ten smysl, že by se dlužné úroky a anuity za loňský rok rozdělily na několik splátek a že by tyto splátky byly splatné v době požňové v roce 1934, event. 1935, takže by dlužník byl stačil zaplatiti běžné úroky a anuity, a zadlužené úroky a anuity mohly se odkázati na dobu příznivější.

Vedle toho bylo možno jednati také o anuitách, aby vůbec spláceny nebyly, neboť v tom bych nespatřoval zkracování peněžních ústavů, jestliže anuity v době zlé placeny nejsou, ovšem jen při takových zápůjčkách, na něž nebyly vystaveny dílčí dluhopisy nebo zástavní listy, poněvadž tam, kde jsou dílčí dluhopisy a zástavní listy podkladem zápůjčky, je slosovací plán, který se musí dodržeti, leč by byl zákon učinil opatření, aby i slosování zástavních listů a dílčích dluhopisů se po tu dobu odsunulo.

O té věci se nechalo jednati. Ale stalo se tu něco, co se státi nemělo. Musím si stěžovati - a činím to s plným rozhořčením - na způsob, jakým se jedná s námi, senátory. V poslanecké sněmovně hádají se o slepičí kvoč šest až osm týdnů a mají na to dosti času, na nás se přijde s karabáčem, předloží se osnova zákona - a do 24 hodin musí býti hotova! Potom ovšem to vypadne tak, jak to v tomto zákoně vypadlo.

Ale pak si musím stěžovati také na určité diktátorské choutky jedné skupiny v tomto slavném senátě. Řekli si: My škrtneme písm. e) v §u 4 vůbec - a nepomýšleli, co to má za následek. Vynutili si škrtnutí tohoto odstavce, přes to že tu byly odchylné náměty, odchylné návrhy. O odchylných návrzích, kdyby byly sebelepší, se vůbec nejednalo, zpravodaj se postavil proti všemu.

Já jsem činil pozměňovací návrh, aby v zákoně, tam kde se mluví o prolongování směnek, za slovo ťsměnkaŤ bylo vloženo slovo ťa dluhopisŤ, poněvadž když je směnka prodlužována podle tohoto zákona, jak jej po prvé senát přijal, lze považovati vznik dluhu od doby, kdy skutečně zápůjčka byla povolena, ne od té doby, kdy nová směnka je v platnosti. Ale stejně tak něco podobného máme při úvěrech podložených dluhopisem nezaknihovaným. V hospodářských záložnách, v občanských záložnách a v raiffeisenkách je prakse taková, že zní-li dluhopis na čtyři roky a je splatný, kryje se sice novým dluhopisem, ale nový dluhopis není podložen, nýbrž na novém blanketu nově kolkován; věc provede se tak, že stará zápůjčka se uvede jako zaplacená a nová jako nově poskytnutá.

Bude tedy musiti dlužník pracně dokázati, že tu nejde o starou zápůjčku, musí případně při žalobě žádati o odročení líčení, musí žádati o předložení knih, aby z nich dokázal, že je to zápůjčka stará. Toho všeho nebylo potřebí, kdyby se za slovo ťsměnkaŤ vložilo ťa dluhopisŤ. Ale ačkoliv jsem ten návrh dělal, národohospodářský výbor přes něj přešel.

Upozorňoval jsem, že pohledávky živnostníků jsou dobytelné dražbou věcí nemovitých a movitých jenom když nepřesahují 300 Kč, že tu je chyba. Má-li živnostník u někoho 300 Kč, může ho pro ně hnáti do dražby, má-li u něho 310 Kč, nemůže dostati ani haléře. Ta cifra měla býti vyšší. Ale i když není vyšší, bylo by nutno, aby 300 Kč bylo za každých okolností dobytelných, poněvadž by pak živnostník, vesnický kovář, kolář, sedlář mohl přijíti ke svému, kdežto dnes může na těch drobných zemědělcích vymáhati pohledávku, kde nedělá více než 300 Kč, ale od sedláka a statkáře, kde dělá přes tři sta, nedostane nic, tam žalobu a exekuci proti nim nastoupiti nemůže. Jsou tu určité trhliny, je zde více trhlin, na které zatím nepomýšlíme a kterých dnes nevidíme. Původní zákon zacpal jednu trhlinu, výkon dražby, objevila se druhá, konkursy, sotva ji vládní nařízení zacpalo, objevila se třetí, vnucená správa. Tímto zákonem vnucená správa při zemědělských usedlostech do 100 ha je odstraněna. Je tu nové okénko, zabavení pohledávky zemědělce za mlékárnou, cukrovarem, družstvem atd. do jedné poloviny. Objeví se nám ještě nové a nové nesnáze, ale největší nesnáz bude spočívati v tom, že zadržené dluhy a anuity od 9. května 1933 do konce r. 1933 jsou novou pohledávkou, a i když ne pro starou pohledávku, pro novou pohledávku může býti výkon dražby proveden, a pak si ovšem věřitel z výkonu dražby uhradí celou svou pohledávku. A v této době, když se dovolilo, aby pro 1 rok byly dražby zastaveny, když se nakupila spousta návrhů na dražby a když budou tyto dražby tak překotným způsobem prováděny dnes, kdy zemědělci vyčerpali všechno co měli, do čí rukou půda, která se bude prodávati, přijde? Jak uhradí dlužník nejen nové úroky, jak uhradí také staré? To je opravdu těžká otázka, nad níž mnohý zešediví, jak to uhradí dnes, kdy má chlév a stodolu prázdnou. Naše politika republikánská si vynutila něco, co lze nazvati politikou ťryc anebo nicŤ. U nás jsme škrtli písm. e) v §u 4, posl. sněmovna to změnila na zákrok Centrokooperativu, poněvadž Centrokooperativ jako vrcholná korporace družstevní nemohl připustiti, aby se to, co 60 let bylo budováno, naše lidové peněžnictví, zhroutilo, poněvadž toto peněžnictví budeme ještě velmi potřebovati Proto poslanecká sněmovna změnila naše usnesení a pak nám ovšem nezbývá nic jiného, než přijmouti zákon, jak se na něm usnesla posl. sněmovna. Víme, že zákon jest nedostatečný, horší než bezzákonný stav, ale nemůžeme nic jiného dělati, než přijmouti zákon, jak se na něm poslanecká sněmovna usnesla, poněvadž by pravděpodobně setrvala na svém usnesení a pak podle §u 44 úst. listiny nemohl by býti zákon během 1 roku podán v žádné komoře Národního shromáždění, a nastal by bezzákonný stav, který by byl daleko horší, než kdyby se se zákonem vůbec nepřicházelo. Jsme si vědomi, že osnova zákona neobsahuje ochrany zemědělců, nýbrž že se stane při činou, aby řada zemědělců byla dána do prodeje v době nejhorší, ale musíme pro ni hlasovati ve vědomí, že nejsme ničím vinni, že jako strana jsme se snažili, aby zákon byl upraven tak, aby mohl obstáti. Ale když se přes varovné hlasy přešlo k dennímu pořadu, budeme míti zákon, nad nímž zemědělci spláčí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mi podán resoluční návrh sen. Olejníka a druhů. Prosím o přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. Olejníka, dr inž. Botto, Stöhra, Sehnala, Sechtra, J. Krejčího a druhů:

Vláda se vyzývá, aby dala pokyn peněžním ústavům v tom směru, aby povolily zemědělcům, kteří mají platiti dlužné anuity dle odst. g) §u 3 této osnovy a jsou nyní na jaře bez hotových finančních prostředků, přiměřené splátky, a to tak, aby jim bylo posečkáno s placením až po nové sklizni.

Předseda (zvoní): Páni zpravodajové si slovo k doslovu nepřejí.

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

Senát je způsobilý se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1222, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1220.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům (tisk 1222).

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Foit: Nikoli.

Zpravodaj sen. Danko: Nie sú.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1220.

Přikročíme nyní ještě k hlasování o podané resoluci pp. sen. Olejníka a druhů.

Kdo souhlasí s právě přečtenou resolucí pp. sen. Olejníka a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je rovněž většina. Resoluce byla schválena.

Projednáme nyní další odstavec pořadu:

2. Návrh posl. sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnově zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách (tisk 1128-III).

Navrhuji, aby této žádosti posl. sněmovny bylo vyhověno a aby lhůta byla prodloužena o 1 měsíc.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a senát prodloužil posl. sněmovně lhůtu danou §em 43 úst. listiny o 1 měsíc.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný jiný návrh nebyl podán.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 10 hod. 39 min.)