Schůze zahájena v 16 hod. 57 min.

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 72 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Beneš, Bradáč, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Hodža, dr Krčmář, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Vážený senáte! (Senátoři povstávají.)

Včera v neděli jsme byli vzrušeni zprávami rozhlasu o tragické smrti belgického krále Alberta I. Král vsedl v sobotu k večeru v Bruselu do auta, jež si sám řídil, a provázen jenom svým komorníkem, odjel směrem k městu Namuru na známé skály Marche les Dames. Když tam dojel, nechal komorníka u vozu a sám se odebral do skal, aby tu načerpal trochu svěžího vzduchu a posílil nervy, jistě zasažené útrapami velké války a těžkými starostmi celé dnešní doby. Byl mužem velké, statné postavy, pevné tělesné konstrukce, jež byla zocelena ve cvičeních tvrdého sportu. Král počal slézati strmé skály a dospěl až k místu, známému pod jménem Le vieux bon Dieu (Starý dobrý Pán Bůh), na jehož vrcholku byla kalvarie. Před vystoupením na vrchol byl zasažen padajícím balvanem do hlavy, byl okamžitě usmrcen a mrtvé tělo se sřítilo se skály. Mrtvola králova byla pak po dlouhém nočním hledání nalezena teprve ve 2 hodiny v noci ze soboty na neděli.

Tragická smrt tohoto belgického souverena zachvěla celou Belgií a Francií i vším ostatním světem, jenž ví, čím byla osobnost krále Belgů, Alberta I. Tomuto králi byly cizími všechny ony militaristické a imperialistické cíle starých dynastií, proti nimž jsme ve světové válce zvedli svůj revoluční odboj za svou národní svobodu a demokratickou, republikánskou samostatnost. Král Belgů vstoupil do dějin svého národa nejenom jako velký, neohrožený bojovník za svobodu Belgie, nýbrž i jako velký člověk, celým svým životem prostý, skromný a nenáročný, demokrat z přesvědčení, monarcha, ale ve skutečnosti konstituční president svobodného demokratického národa, první občan svého státu, jako jest jimi dnes tolik monarchů kulturních, vzdělaných národů severských.

Jméno tohoto krále Belgů šlo celým světem, když vojska císařského Německa roztrhla všechny mezinárodní smlouvy o neutralitě Belgie a chtěla přes Belgii uchvátiti Paříž a diktovati ve Versailles jako r. 1871 svou vůli celé Evropě. Tento král Belgů se postavil v čelo svých vojáků, stál s nimi v palbě strojních pušek v zákopech, setrval na posledním zbytku své země až ke konci války jako velitel spojenecké armády belgické, britské a francouzské, podnikl v měsíci září ve Flandrech generální útok a v říjnu dobyl znovu celého pobřeží svého národa. Byla to Belgie, jež rozhodla o světové válce.

Vpád císařských vojsk německých do neutrální Belgie vzbouřil svědomí celého světa a v říjnu r. 1918 triumfovala malá, slavná, hrdinná Belgie nad troskami staré moci císařského Německa. Albert I se v čele svých vojsk a svého celého slavného národa Belgů vracel do Bruselu, zatím co císař Vilém v zbabělosti, jíž rovné dějiny světa neznají, prchal přes hranice holandské.

Albert I nebyl však jen velkým bojovníkem za svobodu svého státu a svého národa, nýbrž i velikým státníkem a velkým člověkem. Belgie jest obydlena dvěma národy: Valony a Vlámy. Jižní Belgie je francouzská, severní je vlámská. I Vlámové bojují za kulturní, jazyková a politická práva svého lidu. Byl to Albert I jenž tolikrát se zasloužil o dohodu mezi těmito oběma národy jednotného státu, udržovaného nerozbornými pouty společné kultury a společné demokracie.

Albert I byl také velikým člověkem. Měli jsme tolikráte v životě možnost se s ním setkati a s ním jednati. Bylo to hned na př. v letě r. 1924, když jsme jako delegace našeho Národního shromáždění byli v Bruselu na Conference internationale et interparlementaire du Commerce, na mezinárodní a meziparlamentní konferenci obchodní. Tato konference se sešla tenkráte v nádherné historické zasedací síni belgického senátu. Pamatujeme se, jakoby to bylo dnes, jak král Belgů tenkráte přišel mezi nás. V jeho průvodu byli někteří mužové, pokrytí řády ze světové války, ale král sám přišel v prosté jednoduché uniformě bez jediné dekorace, prvý se nám poklonil a po té usedl na prostou židli do našeho středu, aby naslouchal jednání konference od počátku až do konce. Měli jsme pak možnost mluviti s ním osobně. Nebylo tu absolutně žádné ceremonie a mluvili jsme s tímto králem otevřeně a kamarádsky stejně tak, jako mluvíme s naším presidentem republiky Masarykem. A byl to zejména Kornel Stodola, jenž krále zaujal svými plastickými informacemi o Československu a střední Evropě.

Tohoto belgického krále měli v Bruselu a v celé Belgii všude rádi. Vycházel do ulic často beze všeho průvodu úplně sám, jako každý jiný občan, přátelsky se s každým pozdravil, a kde mohl, všude rád a ochotně pomohl. Smutek nad jeho úmrtím jest proto dnes po celé Belgii všeobecný a jsou v něm zajedno všechny strany a všechny vrstvy národa. Byl to včera i sám předseda Socialistické internacionály a předseda belgické strany socialistické, bývalý ministr zahraničí belgického státu Emil Vandervelde, jenž jménem dělnictva prohlásil, že toto pociťovalo k zesnulému králi upřímné a poctivé přátelství.

K tomuto všeobecnému smutku Belgie připojujeme se dnes.i my v senátě Národního shromáždění republiky Československé. Jsme vděčni zesnulému králi Belgů za vše, čím svým hrdinstvím v čele svého národa přispěl také k naší svobodě a samostatnosti, jsme mu vděčni za všechnu jeho oddanost a lásku k našemu presidentovi a k naší demokratické republice Československé. Belgie jest v tolika směrech analogií našeho státu československého. A posílajíce jí dnes pozdravy nejhlubších a nejupřímnějších sympatií, toužíme všichni, aby tato budovatelka velké kultury, a svými Antverpami brána světa do celé Evropy žila a zkvétala dál pro zdar svého obyvatelstva i pro příští demokratickou Evropu na oněch velkých všelidských pravdách a zásadách, na nichž se buduje Společnost Národů.

Vážený senáte! Jste všichni zajisté se mnou za jedno, aby tento projev piety za mrtvým souverenem Belgů a tento pozdrav k dalšímu životu celého belgického národa byl zanesen do zápisu o dnešní schůzi. (Senátoři usedají.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Doudovi, Dundrovi, dr Farkasovi, Fidlíkovi, Kellovi, dr Krnovi, Langerovi, Nedvědovi, Pilzovi, Trnobranskému, Vydrové, inž. Wintrovi, dr Wittovi; na dnešní a zítřejší den sen. Tichimu, Votrubovi; na tento týden sen. dr Bačinskému, dr Hrubanovi, Stržilovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolenou od 16. do 28. t. m. sen. Szilassymu.

Rozdané tisky.

Vládní návrhy tisky 1211 až 1213.

Zápisy

o 250. a 251. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

výborům soc.-politickému a úst.-právnímu vládní návrh tisk 1211,

výborům národohospodářskému a úst.-právnímu vládní návrh tisk 1212,

výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1213.

Stanoveny lhůty výborům.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu byly jmenovaným výborům k podání zpráv o vládních návrzích tisky 1211 a 1212 uloženy lhůty 24 hodin.

*

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to:

1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1097) o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 1202).

Zpravodajem výboru je p. sen. dr Havelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Vláda podala senátu r. 1921 v tisku 887 návrh zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády, jehož účelem bylo provésti zásady stanovené v §§ 34, 67 a 79 úst. listiny.

Paragrafy tyto znějí:

ť§ 34.

(1) Usnesení poslanecké sněmovny na obžalobu presidenta republiky, předsedy vlády a členů vlády může se státi toliko většinou dvou třetin za přítomnosti dvou třetin poslanců.

(2) Řízení před senátem jako trestním soudem upravuje zákon.

§ 67.

(1) Trestně může býti stíhán (t. j. president republiky) jen pro velezradu, a to před senátem na obžalobu sněmovny poslanecké (§ 34). Trestem může býti jen ztráta úřadu presidentského a způsobilosti tohoto úřadu později znovu nabýti.

(2) Podrobnosti upravuje zákon.

§ 79.

(1) Poruší-li předseda nebo členové vlády úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v oboru své úřední působnosti ústavní nebo jiné zákony, jsou trestně odpovědni.

(2) Právo k obžalobě přísluší sněmovně poslanecké (§ 34). Trestní řízení provádí senát.

(3) Podrobnosti upravuje zákon.Ť

Osnova byla rozdána dne 2. srpna 1921 a byla přikázána výboru úst.-právnímu, který na ní provedl změny a usnesl se dne 2. prosince 1924 doporučiti přijetí její senátu, který ji přijal dne 17. prosince 1924.

Odpovědnost ve smyslu projednávané osnovy je povahy trestní, jak je tomu v Anglii, a nikoliv povahy disciplinární (obdobná disciplině úřednické), jako je tomu ve Spojených státech severoamerických, kde president republiky a státní sekretáři (ministři) mohou býti stíháni pro porušení úředních povinností, ale kde trestem může býti pouze pozbytí úřadu a způsobilosti vykonávati jakoukoli funkci čestnou nebo úřední.

U nás pak § 34 úst. listiny výslovně mluví o řízení před senátem jako trestním soudem; tak § 67 výslovně mluví o trest. stíhání presidenta republiky a § 79 o trestní odpovědnosti předsedy a členů vlády.

Na tomto stanovisku stojí důsledně projednávaná osnova.

Zvýšená pravomoc, jež byla poskytnuta vládě zákonem ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, byla úst.-právnímu výboru posl. sněmovny podnětem k tomu, aby s urychlením dokončil projednání osnovy, které pro obtížnost problémů v ní obsažených po stránce politické i právní setkalo se se značnými průtahy.

Úst.-právní výbor posl. sněmovny jednaje o této osnově došel ku přesvědčení, že osnova vyžaduje v některých podstatných bodech změny, pročež ji přepracoval, takže je tu usnesení odlišné od vládního návrhu i od usnesení senátu.

Nejdůležitější a rozhodná změna, týkající se ve svých důsledcích takřka celé osnovy, provedena v §u 2, jenž obsahuje materielně-právní předpisy o odpovědnosti předsedy a členů vlády.

Široké znění §u 79 úst. listiny připouští rozličné úpravy trestní odpovědnosti předsedy a členů vlády.

Podle řešení, pro něž se rozhodla osnova v §u 2, porušil-li ministr zákon trestní mimo obor své úřední působnosti, podléhá řádným soudům trestním; porušil-li zákon ústavní nebo jiný zákon mimo zákon trestní v oboru své úřední působnosti, podléhá výhradně trestní pravomoci senátu; porušil-li v oboru své úřední působnosti zákon trestní, nastává konkurence senátu s řádnými trestními soudy.

V úst. listině není řešena otázka, má-li v tomto případě (ať při ideální nebo reální konkurenci) řízení býti soustředěno před senátem nebo vedeno odděleně i před soudy řádnými.

Usnesení senátu, shodující se v podstatě s návrhem vlády, volilo po vzoru francouzském řešení takové, že před senátem, jakožto trestním soudem, mělo se soustřediti celé řízení proti obviněnému členu vlády, že porušil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v oboru své úřední působnosti ústavní nebo jiné zákony, bez ohledu na to, šlo-li tu o činy obecně trestné nebo nikoli. Rozdíl byl pouze v tom, že pro činy obecně trestné mohl býti před senátem obžalován, jen pokud byl členem vlády, kdežto pro jinaká porušení zákonů i později až do uplynutí promlčecí lhůty.

Při tomto stavu věci vznikly by jistě spory o příslušnosti mezi parlamentem a soudy i jinými úřady nadanými trestní pravomocí, zakládající se na odlišných názorech, zda čin byl spáchán v oboru úřední působnosti, a není tu nikoho, kdo by tyto spory o příslušnost rozhodl.

Posl. sněmovna volila jiný způsob řešení, totiž rozlišuje důsledně mezi trestným činem, spočívajícím v porušení předpisu §u 79 úst. listiny, a případným trestným činem dalším, totiž trestným činem spočívajícím v porušení všeobecných trestních zákonů. Trestný čin na prvém místě uvedený má býti stíhán vždy před forem parlamentu, a to tresty uvedenými v §u 3 osnovy (trest peněžitý nejvýše do 500.000 Kč, pro případ nedobytnosti trest státního vězení do 6 měsíců), kdežto nastalo-li oním jednáním i porušení všeobecných trestních zákonů, mají býti ke stíhání takových trestních činů souběžně příslušny soudy (úřady) k tomu povolané podle všeobecných předpisů, tedy soudy trestní, soudy důchodkové, úřady politické, finanční atd.

Dopustil-li by se tedy ministr v oboru své úřední působnosti úkladu o republiku, byl by stíhán jednak před parlamentem pro porušení §u 79 úst. listiny, jednak před trestním soudem podle zákona na ochranu republiky.

Dopustil-li by se však ministr porušení zákona finančního nebo provedl-li by na př. nějaké jmenování, k němuž není oprávněn, aniž by to zakládalo skutkovou podstatu činu podle trestního zákona, mohl by býti stíhán jen před parlamentem.

Z uvedeného vychází, že vedle odpovědnosti politické, t. j. z činů spáchaných při výkonu úřadu člena vlády, zůstává nedotčena odpovědnost trestní, která je dána obecnými trestními zákony.

Usnesení posl. sněmovny projednal subkomitét úst.-právního výboru ve svých schůzích konaných dne 14. listopadu, 5. prosince, 20. prosince 1933 a úst.-právní výbor pak ve své schůzi konané dne 23. ledna 1934 a navrhuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění usneseném posl. sněmovnou a obsaženém v sen. tisku 1097. Dále doporučuje výbor slavnému senátu, aby přijal resoluci ve zprávě výborové otištěnou. (Souhlas).

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji řečnickou lhůtu 1/2 hodiny.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly).

Námitek není.

Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému ťprotiŤ, panu sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Ctěný senáte! Jménem klubu senátorů komunistické strany Československa jsem zplnomocněn učiniti toto stručné prohlášení:

Proti senátorům strany komunistické je přísně vykládán jednací řád senátu, jak kromě jiného dokazuje můj případ z druhé schůze senátu r. 1929, kdy jsem byl vyloučen ze schůze a násilím policií vynesen pro obstrukci mých soudruhů, při které jsem osobně přítomen nebyl. Mému odvolání, které jsem předsednictvu i s důvody svědky potvrzenými předložil, nebylo vyhověno.

Dnes konstatuji, že totéž předsednictvo senátu ve schůzi dne 17. února 1934 porušilo jednací řád. § 33 jedn. řádu zní (čte): ťZpravodaj výborem zvolený přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu, a když ji výbor schválil, hájí v senátě usnesení výboru. Zpráva odevzdá se kanceláři senátní a vytiskne se za dohledu zpravodajova. Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li senát prostým hlasováním bez rozpravy.Ť

Tak zní jednací řád. A co se stalo v sobotu ve schůzi? Zpravodaj pan dr Karas přednesl nám zde důvodovou zprávu, tisk 1208. Tato důvodová zpráva, která už byla rozdána na stůl senátorům, byla najednou konfiskována. V původní zprávě, kterou zde p. sen. Karas osobně přednesl, byly zkonfiskovány tyto odstavce: [ ].

Přes to, že to výslovně odporuje jedn. řádu, byla tato původní zpráva nám se stolu vzata, čímž podle §u 33 jedn. řádu byl tento jednací řád předsednictvem porušen. (Výkřiky sen. Kindla.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr Havelka: Děkuji, nikoliv. (Výkřiky sen. Kindla.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati ve čtení prvém.

Senát je způsobilý se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1202, ve znění shodném s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1097.

Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Dal jsem dovolené na schůzi dnešní ještě dodatečně sen. Jílkovi; na tento týden sen. Fr. Scholzovi, Curkanovičovi.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala ve středu dne 21. února 1934 o 11. hod. s

pořadem:

1. Zpráva výborů soc.-politického a úst.-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1211) o exekucích a konkursech proti nezaměstnaným (tisk 1214).

2. Zpráva výborů národohospodářského a úst.-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1212) o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům (tisk 1215).

3. Druhé čtení zprávy úst.-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1097) o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 1202).

Konstatuji, že žádný jiný návrh nebyl podán.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 28 min.