Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 95 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Krčmář.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 16 hodin 33 minut.

dal předseda: na dnešní a zítřejší den sen. Dankovi, Dundrovi, Hanckovi, dr Hrubanovi, Pastyříkovi, Stržilovi, Volkovi; na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Kellovi, F. V. Krejčímu, Mezöovi, Pilzovi, Vydrové; dodatečně na včerejší schůzi a na schůze až do 20. t. m. sen. Plamínkové.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolenou do konce t. m. sen. Šimonkov i.

Předseda sdělil, že vláda republiky Československé zvolila ve schůzi konané dne 14. února 1934 podle ustanovení §u 71 úst. listiny náměstkem předsedy vlády ministra železnic Bechyni.

Usnesení posl. sněmovny tisk 1207.

Zápisy o 247. a 248. schůzi senátu N.S. R.Čs.

Předseda přikázal usnesení posl. sněmovny tisk 1207 výboru rozpočtovému, a k jeho návrhu uložena byla výboru lhůta k podání zprávy o tomto usnesení do soboty dne 17. t. m. do 8. hodiny.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní místo pana sen. dr Miloty je pan sen. dr Veselý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Osnova, kterou vláda původně předložila o záležitosti, o které dnes máme jednati, byla tehdy mnohem obšírnější a chtěla upravovati více poměrů soudcovských, nežli dnes jest uvedeno v usnesení ústavně-právního výboru. Ukázalo se však, že není možno dosáhnouti úplného souhlasu o všech dalších návrzích a požadavcích vlády, a proto byla vybrána částka právě nejnaléhavější, které vláda nejvíce potřebovala - o věku soudcovském. Na tento předmět byla osnova, o které má senát dnes rozhodovati, omezena. Zákonem má býti stanoveno. že soudce po 65 roce svého věku má jíti na odpočinek. Zatím nežli by k této praksi bylo přikročeno, jsou dvě vládní ustanovení, podle kterých má po tři roky soudce, kterému je 67 let, jíti do výslužby, a po dalších třech letech soudce. kterému je 66 let. A teprve od 1. ledna 1940 by platilo. že soudcové dosažením 65. roku mají odejíti do výslužby.

Vláda odůvodňovala svůj původní návrh a také tento návrh tím že dosažení určitého věku je považovati všeobecně za časově shodné s počátkem ubývání nutných tělesných i duševních schopností

A také ústavně-právní výbor ve zprávě, kterou sepsal kol. Milota, praví, že nynější personální stav soudců a nerušený výkon soudnictví vyžadoval, aby věková hranice pro pensionování soudců byla stanovena nejprve na 67. rok věku a pak až na 65 let.

K těmto dvěma důvodům bych uvedl ještě další důvod, na kterém nám záleží. Mně záleží na tom, aby do soudnictví docházely četné mladé, nové síly, které by se mohly zapracovati, které by nemusily dělati nezaměstnané jako za dosavadního smutného stavu, doprošovati se jmenování, nýbrž aby mohly již zvykati tradici a vážnosti soudcovského stavu. To pokládám také za velmi závažné a důležité okolnosti, které by nám krisi učené a zkoušené inteligence aspoň poněkud omezily.

Chtěl bych k osnově zákona přidati ještě další přání. V soudnictví se naříká na přetíženost některých soudců a soudů. Je to pravda. Některé soudy, kde agenda příliš vzrostla, zejména ve velkých městech, jsou velmi přetíženy a není potřeba si lámati hlavu, jak by se s pány soudci mělo zacházeti, aby stačili na vyřízení agendy. Zde jest jen jediná pomoc. Když správa justiční zjistí, že u určitého soudu je přetíženost, je prostě svatá její povinnost aby tam dosadila dostatečný počet soudců na dobu, pokud tam nával práce bude trvati. Není přece možno žádati, aby soudce přetížený, na kterého se valí spousta práce, všechno to postě musil vykonati a překonati. Vždyť soudcovská práce není žádná manipulace, soudcovská práce znamená studium, přemýšlení, uvažování a záleží na tom, aby tyto úvahy, které musejí vždy spočívati na vědeckém podkladě, se dály střízlivě, klidně a rozumně. Já bych tedy přidal k tomu, co se uvádí ve zprávě ústavně-právního výboru, další přání, aby justiční správa se starala, aby u soudů, kde se ukáže přetíženost, neobyčejné stoupnutí agendy, byla ihned zřizována nová místa a aby tam byl vyslán dostatečný počet soudců.

Pokud jde o výsledek, jaký tento zákon bude míti pro nejbližší dobu, dovoluji si uvádět,i že v roce 1934 podle něho by musilo odejíti na odpočinek celkem 28 soudců, a to od Nejvyššího soudu 1, obvodě vrch. pražského soudu 13, v obvodě brněnského soudu 9, v obvodě vrch. soudu bratislavského 1 a v obvodě vrch. soudu košického 4. V příštím roce 1935 pak odejde podle tohoto zákona do pense 18 soudců. Tedy to je dosti značný počet a jistě mladým čekatelům, kteří téměř protekcí se musí doprošovati, aby byli připuštěni do soudní prakse, aspoň poněkud se uvolní

Pozoruhodné je, že proti rozhodnutí disciplinárního senátu, který rozhoduje o tom, že některý soudce pro svůj věk má jíti na odpočinek, není žádné stížnosti, že to rozhodnutí jest ihned právoplatné a že v nejbližší době, v příštích měsících musí býti i vykonáno. Proti tomu byly vysloveny některé pochybnosti, ale já nemám příčiny, abych souhlasil s těmito pochybnostmi, poněvadž v disciplinárním senátě se prostě zjišťuje, jakého věku kdo dosáhl, dosáhl-li 65. neb 67. roku věku Zjištění to se děje jistě podle úředních dokladů a podle vlastního přiznání příslušného soudce o tom, kdy se narodil. Justiční správa má také doklady, které stále má a jistě bude míti v evidenci, takže není možné, aby někomu bylo ukřivděno, když se zjistí jeho rok narození. Připustiti stížnosti by znamenalo, že by se odchod na odpočinek zbytečně protahoval a prodlužoval a ze by nastalo jakési zneklidnění

Úplně souhlasím s ustanovením osnovy a dovoluji si jen poukazovati, že ustanovení této osnovy v podstatě se srovnávají se zákonem č. 23 z r. 1932 o překládání vojenských soudců do výslužby, takže oba tyto soudcovské zákony spočívají na stejných zásadách a jsou tedy shodné.

Očekáváme proto od tohoto zákonného ustanovení nápravu, zlepšení v soudcovství, justici a proto ústavně-právní výbor senátu doporučuje, aby vážený senát schválil osnovu, která mu je dnes předložena (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Senát je způsobilý se usnášeti

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1201.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějakou textovou změnu?

Zpravodaj sen. dr Veselý: Ano. Dovoluji si navrhovati opravu textové chyby v §u 1, odst. 1, řádka druhá. Místo slova ťsoudcůŤ má tam státi ťsoudůŤ; žádného zákona o organisaci soudců není. Prosím proto, aby ze slova ťsoudcůŤ bylo ťcŤ vyškrtnuto.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a ú vodní formulí, přijatou právě ve čteni prvém, také ve čtení druhém, s textovou změnou, navrženou panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, podle zprávy výborové tisk 1201, s textovou změnou navrženou panem zpravodajem.

Přistoupíme nyní k projednání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. dr Rozkošného a za výbor národohospodářský sen. Stržila - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nemám žádných.

Zpravodaj sen. Stržil: Nikoliv.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové tisk 1195.

Přerušuji projednávání pořadu.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala v sobotu dne 17. února 1934 o 9. hod. s

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1207) o vládním návrhu zákona, kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení jednak opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., o konečné úpravě československé měny, jednak zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (tisk 1208).

2. Rozprava o prohlášení pana předsedy vlády, učiněném ve 249. schůzi dne 1 5. února 1934.

Žádný jiný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.