Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

Celkem přítomno 118 členů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bradáč, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Hodža, dr Krčmář, dr Spina, dr Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 16 hodin 54 minut.

Sdělení předsednictva

Dovolené

dal předseda.: na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Kellovi, Kianičkovi, Mezöovi, Pilzovi; na tento týden sen. dr Kovalikovi, dr Šrobárovi; od 15. do 17. t. m. sen. dr Žiškovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolené: dodatečně na schůze v lednu sen. Šelmecovi: dokonce února sen. Navrátilovi: na celý rok 1934 sen. Lokotovi; od 12. do 28. února sen. dr Kaprasovi; na jeden měsíc sen. Joklovi.

Rozdané tisky

Návrh tisk 1200.

Interpelace tisky 1204/1 a 1204/2.

Vládní návrh tisk 1205.

Odpovědi tisky 1206/1 až 1206/4

Těsnopisecké zprávy o 241., 242., 245. a 247. schůzi senátu N.S.R.Čs.

ťZ cizích parlamentůŤ, rok 1934, roč. XV, čl. a 2.

Zápisy o 247. a 248. schůzi senátu N.S.R.Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrh tisk 1200.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1205.

Výboru imunitnímu žádost vrch. stát. zastupitelstva v Bratislavě se žádostí kraj. soudu v Nitře za souhlas k trest. stíhání sen. Hancko pro zločin podle §u 10, č. 1 zák. na ochr. rep., přestupek podle §u 4, odst. I a II zák. č. 309/21 a přestupek podle §u 2 zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 10.594 předs.).

Předseda (zvoní): Předsednictvu senátu zaslán byl dopis ze dne 14. února 1934, čj. 852/909/S/34 m. r., o složení nové vlády.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby dopis přečetl.

Zapisovatel sen. Stržil (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

President republiky rozhodnutím ze dne 14. února 1934 přijav demisi vlády sprostil členy její úřadu a jmenoval rozhodnutím z téhož dne mne předsedou vlády a poslance: dr Edvarda Beneše ministrem věcí zahraničních, dr Josefa Černého ministrem vnitra, dr Ivana Dérera ministrem spravedlnosti, inž. Jana Dostálka ministrem průmyslu, obchodu a živností, Rudolfa Bechyni ministrem železnic, dr Emila Franke ministrem pošt a telegrafů, dr Ludvíka Czech a ministrem veřejných prací, dr Milana Hodžu mistrem zemědělství, Bohumíra Bradáče ministrem národní obrany, dr Alfreda Meissnera ministrem sociální péče, dr Františka Spinu ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, dr Jana Šrámka ministrem pro sjednocení zákonův a organisace správy, dále guvernéra Poštovní spořitelny dr Karla Trapla ministrem financí a profesora dr Jana Krčmáře ministrem školství a národní osvěty.

Jmenovaní složili slib na ústavu do rukou presidenta republiky dne 14. února 1934.

O tom kladu si za čest presidium senátu vyrozuměti.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Předseda (zvoní): Představuji novou vládu senátu Národního shromáždění a oznamuji zároveň, že pan ministr Bechyně omlouvá churavostí svou nepřítomnost v této schůzi.

Slovo si vyžádal pan předseda vlády. Uděluji mu je.

Předseda vlády Malypetr: Slavný senáte! Nově jmenovaná vláda republiky, chtíc zachovati, prováděti a účelně doplňovati program vlády minulé podle zásad vládního prohlášení ze dne 3. listopadu 1932, předkládá zákonodárným sborům návrh zákona, kterým se mění nebo doplňují některá příslušná ustanovení o konečné úpravě československé měny a o akciové bance cedulové.

Má za svou povinnost při této příležitosti podati zákonodárným sborům obsáhlejší odůvodnění tohoto kroku:

Je pravda, že měnové opatření, které navrhuje vláda zákonodárným sborům ke schválení, uchyluje se od dosavadní tradice potud, že jsme dosud vždy přizpůsobovali vnitřní, domácí nákupní sílu koruny mezinárodnímu jejímu kursu.

V provolání vlády k obyvatelstvu republiky ze dne 1 0. září 1922 po náhlém a prudkém vzestupu kursu koruny se pravilo doslovně: ť Jsme přesvědčeni, že můžeme a musíme tuto krisi překonati tím, že vnitřní domácí nákupní sílu koruny přizpůsobíme jejímu mezinárodnímu kursu.Ť

Je nesporno, že uskutečnění toto stálo značné oběti. Teprve až se odstranil onen nepoměr vnitřní nákupní síly koruny tím, že byly sníženy ceny a výrobní náklady, vrátilo se po čtyřech letech krise nové oživení hospodářského života.

Této tradici jsme zůstali věrni i za nynější světové krise, při které vznikl nepoměr mezi domácí nákupní silou koruny a jejím kursem zahraničním, jenž jest určován po uzákonění zlaté měny jejím zlatým obsahem. Tento nepoměr se ukázal zejména vůči státům, které opustily zlatou měnu a nedělaly žádné inflace, takže ceny i po opuštění zlaté měny zůstaly celkem beze změn. Tyto měny však, ačkoliv jejich nákupní síla zůstala nezměněna, mají vůči zlatu které dříve představovaly, menší hodnotu. Protože pak naše koruna představuje stále od roku 1929 stejné množství zlata, byl poměr naší koruny k libře vyjádřen v r. 1929 číslem 163.95 a jest vyjádřen nyní číslem 103; poměr k dolaru byl vyjádřen v r. 1929 číslem 33.80 a je vyjádřen nyní číslem 20.45.

To znamená na př, že určitě zboží. které stálo v Anglii v r. 1929 1 libru, mohlo u nás státi bez újmy soutěživosti v té době 164 Kč, ale že totéž zboží které i nyní stojí v Anglii 1 libru - by musilo u nás státi 103 Kč, abychom obstáli v soutěži mezinárodní. Chtěli-li bychom udržeti zlatý obsah své měny. musili bychom snížit i své ceny proti r. 1929 ještě asi o 20 až 25% Jde tedy zase o nepoměr mezi cenami doma a domácí nákupní silou koruny proti jejímu zahraničnímu kursu. Věrni dřívější tradici snažili jsme se opět s těžkými obětmi, abychom zase přizpůsobili vnitřní nákupní sílu koruny k jejímu zahraničnímu kursu snižováním cen. Boj tento je provázen hospodářskou tísn všech vrstev obyvatelstva, jakož i všech veřejných svazků, neboť ceny musí krýti výrobní náklady a jejich složky, zejména dluhy, mzdy a veřejná břemena. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dluhy se číselně nemění a proto se při snížených cenách stávají tíživějšími. Veřejné svazky jsou v krisi, protože se při klesající výrobě a spotřebě zúžuje jejich finanční základna na straně jedné a na druhé straně jim přirůstá břímě nezaměstnanosti. Tímto procesem vynucované snižování cen brzdí všecky investice a stavby v podnicích, protože nikdo nevidí, budou-li v budoucnosti rentabilní. Zastavuje se výroba do zásoby, ale i nákup spotřebitelů, kteří čekají na další klesání cen. Ne.jistota ochromuje i dlouhodobý úvěr. Pokud není odstraněn nepoměr mezi domácí a zahraniční nákupní silou koruny, snižuje se vývoz a uměle se podporuje dovoz, takže musí býti obmezován na daný rozsah vývozu protože bychom neměli dovoz čím zaplatiti. Musíme v tomto stavu také obmezovati dovoz v zájmu měny.

Je proto účelným a včasným řešením odstraniti nepoměr mezi domácí a zahraniční nákupní silou koruny, protože podpora vývozu daněmi tohoto nepoměru neodstraní a zostřuje již dnešní krisi veřejného hospodářství, nehledíc ani k tomu, že vývozní podnikání potřebuje všeobecně pevné kalkulační základny, nikoliv podpory pro jednotlivé své obory. Také problém našich světových lázní by se tímto způsobem nerozřešil.

Odstraniti řečený nepoměr je možno buď dalším snižováním cen, snad o 20 neb 25%, anebo přizpůsobením kursu měny k cenové úrovni, k níž jsme dospěli dosavadním úsilím.

Máme za to, že další snižování cen, mezd, platů, veřejných rozpočtů atd. v takovém rozsahu jest pro nás neuskutečnitelné. Brání tomu především vnitřní zadlužení. Dnes už je zadlužení samosprávy, zemědělství, jakož i úrok z průmyslových dluhů vážným problémem, neboť další stupňování tíživosti dluhů není možné

Postup sám by musil býti provázen těžkou krisí výrobní i sociální, která svými účinky přenáší se na stát Pro tuto cestu není únosnosti. Nezbývá tedy než, když jsme šli do krajního napětí všech sil -v linii dosavadní tradice, abychom si řekli. že není kurs měny samoúčelem, je muž má býti obětováno celé národní hospodářství.

Navrhujeme proto odstranění tohoto nepoměru mezi domácí a zahraniční nákupní silou koruny tím, že přizpůsobíme zahraniční kurs nákupní síle domácí a domácí cenové úrovni. To činíme tím, že navrhujeme snížení zlatého obsahu koruny o jednu šestinu. Rozdělujeme tím úkol, před který jsme byli postaveni poklesem světových cen, na polovinu. neboť asi polovinu toho jsme dosáhli nebo ještě dosáhneme snižováním cen. Nejsme k tomu nuceni situací naší měny, která je a zůstane dobrá, ani situací finanční, ani zahraničním zadlužením: jsme k tomu vedeni jen ohledem na naše národní hospodářství.

Tím odpadne potřeba podporovati vývoz do zemí s nižší cenovou úrovní. než jaká je při výrobě doma, a dospějeme tak ke kalkulační soutěžní základně, která teprve ukáže, co se dá z našeho,vývozu trvale udržeti, co je v něm nezdravé a potřebuje vnitřní reorganisace. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Hlavní námitka je že toto opatření zvýší naši cenovou úroveň. Není k obecnému zvýše-ní cen žádného důvodu(Výkřiky sen. Kindla.) Kdyby přes to objevily se snahy po neodůvodněném nebo spekulačním zvyšování cen, je vláda odhodlána použíti všech vhodných prostředků, aby takovýto zdražovací pokus byl zmařen. (Výborně! - Potlesk.)

Vláda očekává že veškeré obyvatelstvo v této snaze bude ji co nejúčinněji podporovati.

Jest třeba si jasně uvědomiti. že navrženou změnou měnového zákona uchraňujeme se nebezpečí skutečné inflace do které bychom dospěli kdyby stát pod tíhou dluhů. břemen rostoucí nezaměstnanosti a za stále klesajících příjmů nemohl uhraditi svá řádně byť s největší šetrností vyměřovaná a nutná vydání. Nepřipustíme inflace a proto zachováme rovnováhu a pořádek ve veřejných financích. (Potlesk.)

Kdyby někde měl v uzákonění předložených osnov býti spatřován valutární dumping, bylo by to neprávem, neboť nenavrhujeme snížiti zlatý obsah své měny více, než odpovídá rozdílu mezi domácí a zahraniční hodnotou koruny.

Cílem naším jest oživiti podnikání a umožniti mu návrat k práci. Nečekejme zázraků, ale obrat k lepšímu, jehož potřebujeme, má umožniti abychom načerpali sil a nadějí v lepší zítřek. Každých 100.000 dělníků, jimž umožníme návrat do práce. znamená pro státní pokladnu v příjmech a vydáních 200 milionů Kč a podstatné oživení spotřeby všeho druhu zboží.

Jest nutno připomenouti, že i nadále zůstává v plné platnosti zásada šetrnosti ve veřejném hospodářství i v podnikání.

Vyrovnání státního rozpočtu nám ukládá šetrnost i úspory ve smyslu návrhů parlamentní úsporné komise, protože bude nutno snižovati aspoň některá daňová břemena. (Výkřiky sen. Kindla a Mikulíčka.)

Rovněž i tíživé situaci financí samosprávných věnuje vláda za součinnosti zástupců samosprávy ve zvláštním poradním sboru svoji pozornost a přistoupí vhodnými návrhy a opatřeními k účelnému jich uspořádání.

Použijeme ovšem i jiných vhodných prostředků k oživení našeho hospodářského života ve prospěch všech vrstev obyvatelstva. Připravené osnovy zákonů a administrativní opatření umožní toto provádění.

Vláda bude důsledně postupovati proti všem, kdo by tyto její dobré snahy chtěli mařiti.

Naše demokracie osvědčila vždy tolik solidární soudržnosti, že byla schopna nésti odpovědnost i za veliké oběti obyvatelstva. Jsme přesvědčeni, že je pevně odhodlána na této základně za všech okolností setrvati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh sen. Donáta, Havleny. dr Kloudy, F. Nováka (lid.), dr Hellera, Kahlera a druhů:

Podepsaní navrhují aby o prohlášení pana předsedy vlády zahájena byla rozprava v některé z nejbližších schůzí senátu.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen.

Přikročíme k projednávání pořadu schůze.

Navrhuji, aby první odstavec dnešního pořadu byl přesunut jako odstavec poslední.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Přikročíme k projednání odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1163), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkové ujednání k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednané dne 25. listopadu 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. prosince 1933, č. 221 Sb. z. a n. (tisk 1195).

Zpravodajem za výbor zahraniční je sen. dr Rozkošný, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Zahraniční výbor jednal ve své dne 9. června 1933 konané schůzi o vládním návrhu (tisk 1043) na schválení čtvrté dodatkové úmluvy k českoslov.-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, kterou přiznalo Německo Československu níženou celní sazbu 700 říšských marek za 100 kg knoflíků zcela z perleti zhotovených v množství 5 q na jeden kalendářní měsíc, pro měsíce srpen, září a říjen 1933, a tento návrh byl také slavným senátem schválen.

Dne 25. listopadu 1933 dojednala naše vláda s vládou německou, že tato povoluje na každý z měsíců listopad a prosinec 1933 dovoz 7.5 q perleťových knoflíků s kvalitním osvědčením, uznaným říšskou vládou, za celní sazbu 700 říšských marek, při čemž vyclívání bude obmezeno na celní úřad, na němž se obě vlády dohodnou.

Zahraniční výbor projednav vládní návrh, doporučuje slavnému senátu, aby schválil zmíněné dodatkové ujednání a učinil schvalovací usnesení ve znění svrchu uvedeném. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Stržil. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Stržil: Vážený senáte! Výbor národohospodářský projednával vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkové ujednání k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednané dne 25. listopadu 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. prosince 1933, č. 221 Sb. z. a n. Z týchž důvodů, které uvedl zpravodaj výboru zahraničního, doporučuje i národohospodářský výbor senátu. plenu senátu, aby přijal schvalovací usnesení ta'k, jak jest uvedeno v tisku sen. 119. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji trvání řečnické lhůty na čtvrt hodiny.

Námitek není? (Nebyly.) Není jich.

Uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku, panu sen. F. V. Krejčímu.

Sen. F. V. Krejčí: Vážený senáte! Jestliže se zde mluví o vládní osnově, týkající se našich hospodářských vztahů k Německu - tedy záležitostí oné hospodářské sféry, k níž jsme se až dosud čítali a k níž náleží také stát s námi sousedící, totiž Rakousko -není možno, myslím, mlčeti dnes o tomto Rakousku ve dnech, kdy ještě jsme se neuklidnili z rozechvění, do něhož nás uváděly poslední zprávy z této sousední země. (Výkřiky sen. Kindla.)

V této zemi, jen několik hodin železniční jízdy od nás, tekla a teče dosud krev lidu, krev dělnická. Proč teče? Ne proto, že by tento lid byl otřásal základy tohoto státu, ne proto, že by byl ohrožoval tam bezpečnost, naopak dělnická krev teče tam proto, že tento lid svou organisací soc.-demokratickou byl tam nejpevnější a poslední ještě záštitou demokracie, svobody, (Potlesk senátorů soc.-demokratických.) před hrozící diktaturou fašistickou. Proto tam teče krev tohoto lidu. Tomuto lidu byla vnucena záminka, že chystal prý vzpouru, ve skutečnosti však šlo o to, aby se uskutečnil starý a dobře zosnovaný záměr fašistický (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.), aby konečně byly povaleny poslední pilíře demokracie v Rakousku. (Výkřiky senátorů strany komunistické a něm. strany soc.-demokratické.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. F. V. Krejčí (pokračuje): Proto musila téci krev dělnictva ve Vídni a v jiných městech Rakouska. (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.)

Vážený senáte! Pro člověka 20. století, žijícího v civilisovaném, pokojně se vyvíjejícím státě, je vždycky hroznou věcí (Hluk a výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.), má-li si uvědomiti, že na blízku jeho teče proudy krev, že se válejí po ulicích civilisovaného, kulturního velkoměsta mrtvoly nejenom mužů, nýbrž i žen a dětí. Již to je hrozné pomyšlení. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Prosím znovu o klid.

Sen. F. V. Krejčí (pokračuje): Při tomto krveprolití nešlo o to, aby v tomto státě byl zjednán pořádek, nešlo tu o nějaké osvobozenské hnutí, aby se touto krví došlo k větší svobodě, nýbrž naopak, tímto krveprolitím měly býti zdeptány poslední zbytky svobody, občanské rovnosti a sociálního pokroku v tomto státě. (Výkřiky komunistických a soc.-demokratických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Pane kol. Witte, prosím, aby nebylo polemisováno. (Opětovné výkřiky.) Prosím o klid.

Nemá smyslu vésti v této chvíli polemiku. (Hluk. - Předseda zvoní.) Věc sama si toho vyžaduje. Slovo má pan kol. F. V. Krejčí.

Sen. F. V. Krejčí (pokračuje): Při tomto krveprolití, opakuji, nešlo o to, aby osvobozenským hnutím, revolučním výbuchem zjednána byla větší svoboda v tomto státě, naopak šlo o pošlapání a zdeptání posledních zbytků občanských svobod a o to, aby dusná, temná atmosféra, která se vznáší nad střední Evropou a tvoří útvary fašistické a diktátorské, rozšířila se i na Podunají, na Vídeň, a aby takovým způsobem přibyl ještě jeden stát, v němž jsou zašlapány poslední zbytky svobody z dřívější doby a kde se nastupuje cesta čirého násilí a brutální barbarské bezohlednosti.

Slavný senáte, myslím, že nejen naše strana soc.-demokratická, za niž mám čest zde mluviti, nýbrž, že každý český člověk se musí zachvěti při myšlence, co se to dělo a dosud děje v naší blízkosti, při myšlence, že tam nejde jen o věc jedné strany. Někdo může býti odpůrcem sociální demokracie, může smýšleti špatně o marxismu, ale musí cítiti, že tato strana soc.-demokratická v této zemi rakouské představovala západ, západoevropskou civilisaci, vyšší kulturu, sociální pokrok. Připomínám jen, co vykonala v oboru školském, vzdělanostním a ve všech oborech sociální práce. Byla to strana, která byla pýchou socialismu západoevropského a která měla příležitost plodně a klidně tvořiti, která se nepropadala v nějakých revolučních dalekých a mlhavých názorech. (Sen. Mikulíček: Ale byla tak silná, že mohla odstraniti kapitalismus!) To nemohla. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid

Sen. F. V. Krejčí (pokračuje): Nezáleží kolegům komunistům na tom, abych mohl zde vysloviti své rozhořčení nad tím... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Kol. Mikulíčku, nikdo tě neruší, když máš slovo, nech totéž právo každému jinému řečníkovi. (Sen. Mikulíček: Moje poznámka nebyla urážlivá! - Předseda zvoní.) Slovo má kol. Krejčí a nikdo jiný.

Sen. F. V. Krejčí (pokračuje): Myslil jsem, že kolegové komunisté snad přece jen alespoň v této věci cítí trochu proletářského soucitu a solidarity s námi Zatím nemají nic jiného na práci, nežli nedovoliti nám, abychom projevili rozhořčení, jaké všichni cítíme.

Myslím, vážený senáte, že nejen strana soc.-demokratická, nýbrž - opakuji i každý český člověk musí cítiti, že zde jde také o naši věc, o věc národní, poněvadž jsou tímto zásahem postiženi naši čeští lidé ve Vídni. Víme, jaká je menšina ve Vídni a co znamená a jak důležité postavení má a jaké by to bylo ochuzení a otřesení jedné z bašt našich národních zájmů, kdyby tyto události a vše, co se tam ještě chystá, mělo poškoditi český živel ve Vídni Ale jde také o to, co se tam děje proti straně soc.-demokratické, neděje se proti n í snad proto že je marxistická, nýbrž proto, že to je strana demokratická, strana státotvorného socialismu, strana pacifistická a strana celým svým kulturním duchem svobodomyslná, pokroková. A to všecko se příčí duchu oněch fašistických piklů a temných záměrů, o nichž víme, ze které země a ze kterých míst tam přicházejí, a proto tato strana musila být povalena a odsouzena: ne proto, že by byla nějak otřásala základy státu, nýbrž právě naopak, že chtěla tento stát držeti na jeho republikánských a demokratických základech na týchž základech, na nichž stojí naše republika. Vždyť rakouská soc. demokracie je svým duchem nejpříbuznější všem stranám u nás. které v této době hrozících fašistických diktatur stojí a hájí demokracii a možnost dalšího kulturního pokroku.

Tedy, jak pravím, vážený senáte, nemohli jsme přes to přejíti mlčením a já nejen, že tu mám příležitost projeviti jménem soc.-demokracie naše rozhořčení nad tím, co se v Rakousku stalo, a sympatie, které cítíme s hrdinně zápasícím lidem ve Vídni i v jiných městech rakouských, nýbrž doufám také, že tento projev protestu, rozhořčení a hněvu, který při těchto zprávách cítíme, musí se dotknouti srdce každého českého člověka a že musíme uvažovati, jak bychom vůči těmto událostem, jichž snad bude Rakousko nyní dějištěm, uhájili zájmy našeho státu a našeho národa. A my, kteří duchem, prací i způsobem organisace jsme nejblíže těm, kteří bojovali a mrtvi klesali na vídeňských ulicích, můžeme z nejhlubšího srdce vysloviti lítost nad tím, co se tam stalo, ale snad přec jenom vy sloviti na konec také naději, že krev dělnického lidu v Rakousku netekla nadarmo a že z ní vzejde op.t símě svobody a lepší budoucnosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. dr Heller.

Sen dr Heller (německy): Slavný senáte! Nemůžeme opomenouti příležitosti, a niž bychom se dotkli strašlivých událostí, které se v posledních dnech sběhly v Rakousku. Tyto události nalezly u německých dělníků této země nejsilnější odezvu.

Od delší doby nepřetržitě jsouc drážděno, prokázalo dělnictvo Rakouska trpělivost věru obdivuhodnou. Naprosto bezdůvodné vyloučení parlamentu, neustálý řetěz zásahů do osobní a politické svobody. do svobody spolčovací a shromažďovací, pokus finančními opatřeními brániti městu Vídni v jeho sociální činnosti, policejní pohlídky v bytech a místnostech strany, zatýkání nesčetných důvěrníků, protiprávní snižování sociálních vymožeností, zrušení koaliční svobody, konečně směrodatnými osobnostmi ohlašované zrušení nynější a oktrojování nové plutokratické ústavy, s tím odstranění všech demokratických práv, přinutilo dělnictvo k ochraně republiky, demokracie a jeho sociálních práv.

Fašistická reakce odpověděla děly a šibenicí.

Fašistická reakce proměnila v trosky pyšné domy města Vídně, ve kterých dělníci a zaměstnanci slušně bydleli. Zničila to, co dělnictvo vybudovalo dlouholetou namáhavou prací.

Prvním činem nezastřené fašistické reakce je zdolání dělnického hnutí, je zavraždění set mužů, žen a dětí.

A to vše proto, poněvadž se dělnictvo nechtělo podrobiti jhu, poněvadž chtělo chrániti ústavu, na kterou všichni přísahali.

Německé dělnictvo tohoto státu stojí s celým svým srdcem na straně rakouského dělnictva, projevuje jeho hrdinnému, v dějinách ojedinělému zápasu svůj nejhlubší obdiv a posílá bratrům a sestrám v Rakousku své nejvřelejší pozdravy.

Německé dělnictvo tohoto státu sklání v nejužším spojenectví, s nejsrdečnějším účastenstvím a v nejhlubším smutku své prapory u hrobů obětí fašistické reakce. -

Ale nejsou jen ohroženy vymoženosti dělnictva; spatřujeme v událostech těchto dnů těžké ohrožení míru.

S rostoucím údivem a rostoucím roztrpčením sleduje dělnictvo stanovisko českého a německého měšťáckého tisku.

Již následuje po sociálním pronásledování národnostní štvance, která se v Rakousku obrací proti Čechům. Ať se fašismus zahaluje haknkrajclersky anebo křesťansky, vždy zůstává nacionalistickým. Ať je cílem usměrnění anebo znovunastolení Habsburků, v obou případech ohrožuje vítězství fašismu demokratickou povahu, samostatnost a trvání naší republiky. Kdo podporuje fašismus v Rakousku, kdo hanobí a odsuzuje zápasy dělníků v Rakousku, ten je žoldnéřem kapitálu, nikdy však zastáncem zájmů naší země. V této osudové hodině, v této hodině pýchy a smutku zároveň, prohlašujeme my, zástupcové německých dělníků této země, že všechno, jmění i krev nasadíme za demokracii, za sociální práva, za samostatnost a trvání naší republiky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Páni zpravodajové si nepřejí doslovu. Budeme tudíž hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato ve čtení prvém podle zprávy výborové tisíc 1193.

Projednáme nyní odst. 3 pořadu:

3. Druhé čtení. zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1138), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, podepsaná dne 29. srpna 1933 (tisk 1192).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. dr Rozkošného a za výbor národohospodářský sen. inž. Marušáka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Upozorňuji, že v českém textu smlouvy v tisku 1138 nutno provést opravy:

1. ve čl. XX po slovech ťa statutuŤ má konec zníti: ťo svobodě transitu, podepsaných v Barceloně dne 20. dubna 1921.Ť,

2. ve čl. XXI, odst. 1 až 4, dále v příloze C. Úprava veterinárních styků ve čl. I, odst. 1, 3, 4, 5 a 6 a ve čl. IV, odst. 5 a konečně v Závěrečném protokolu v oddílu K článku XXI v odst. 3 buďtež všechna místa, kde se mluví o ť dopravě, dopravních sazbách,.dopravní tratiŤ a pod. nahrazena slovy ťpřeprava, přepravní sazby, přepravní tratiŤ a pod.,

3. ve čl. XXI odst., lit. a) a h) budiž před slovo ťúmluvyŤ vsunuto slovo ťmezinárodníŤ.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s tímto schvalovacím usnesením také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá také ve čtení druhém podle zprávy výborové 1192.

Kdo souhlasí s resolucí výboru národohospodářského, jak je otištěna ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce je rovněž schválena.

Projednáme nyní odst. 4 pořadu:

4. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1155), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení protokol o interpretaci čl. XX obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925 mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaný ve Varšavě dne 26. října 1933 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. listopadu 1933, č. 212 Sb. z. a n. (tisk 1193).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. Plamínkové, za výbor národohospodářský sen. Hubky - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hubka: Není změn.

Předseda: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové tisk 1193

Přerušuji projednávání pořadu.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala v pátek dne 16. února 1934 o 16. hod. s

pořadem:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 413) zákona, kterým se upravují některé služební poměry soudců (tisk 1201).

2. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1163), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkové ujednání k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednané dne 25. listopadu 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. prosince 1933 č. 221 Sb. z. a n. (tisk 1 195).

3. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1097) o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 ústavní listiny (tisk 1202).

Konstatuji, že žádný jiný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 17 hod. 37 min.)