Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

Celkem přítomno 108 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Meissner

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 15 hodin 31 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Dankovi, Fidlíkovi, Langerovi; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Pastyříkovi; na tento týden sen dr Budayovi, Hanckovi, dr Kovalikovi, Navrátilovi, Stöhrovi; dodatečně na schůze dne 17. a 18. ledna 1934 sen. Kostkovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát k jeho návrhu dal hlasováním zdravotní dovolenou na 1 4 dní sen. Pavelkovi.

Rozdané tisky.

Návrhy tisky 1190 a 1191.

Usnesení posl. sněmovny tisk 1196.

Interpelace tisk 1197/1 a 1197/2.

Odpovědi tisk 1198/1 až 1198/3.

Vládní návrh tisk 1199.

Zápisy o 242. až 244. schůzi senátu N.S.R.Čs.

Zápisy

o 245. a 246. schůzi senátu N.S.R.Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno.

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 1190 a 1 191.

Výborům ústavně-právnímu a soc.-politickému usnesení posl. sněmovny tisk 1196.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1199.

Výboru imunitnímu žádost okr. soudu trest. v Praze za souhlas k stíhání sen. Johanise pro přestupek §§ 2, 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. 10527/34 pres.).

Stanovena lhůta výborům.

K návrhu předsedovu uložena byla výborům ústavně-právnímu a soc.-politickému lhůta k podání zprávy o usnesení posl. sněmovny tisk 1196 do středy dne 24. ledna 1934 do 12. hod.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:

1. Zprávu ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1040), kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestu smrti a o doživotních trestech na svobodě (tisk 1154).

Zpravodajem výboru je pan sen. dr Milota, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Nejdůležitější bod osnovy zákona, o kterém mám čest podati zprávu, týká se trestu smrti, ovšem jen po té stránce, že se stanoví právo soudu, aby uložil za zvláštních polehčujících okolností na místě něho trest na svobodě.

Tato úprava je nová jediné v zemi České a Moravsko-slezské, kdežto v druhé oblasti právní, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské trvá již od dob účinnosti tamějšího trestního zákoníka, tedy od r. 1878. Je tedy osnova dílem unifikačním toho způsobu, že rozšiřuje ustanovení býv. uherského zákona, ovšem s určitými změnami, na celou republiku.

A přece přes to, že lze důvodně očekávati, že tato ustanovení se i u nás osvědčí stejnou měrou jako v zemích býv. uherského práva, ozval se proti osnově v ústavně-právním výboru s jedné strany odpor. Tento odpor ukázal. jak nesprávný poměr má naše širší veřejnost k otázce trestu smrti. Nesprávný proto, že ji řeší s hlediska povýtce citového. Těžkými a nebezpečnými zločiny je společnost dotčena ve své potřebě klidu a pořádku a instinktivně si uvědomuje nebezpečí které jí hrozí od individuí, jednajících proti nejzákladnějším pravidlům sociálního spolužití. A k tomuto strachu z takových rušitelů zákona se připojuje i hněv proti nim, a obojí toto citové hnutí vzbuzuje myšlenku na trest, který živoucím bytostem připadá o všem nejpřísnějším. na trest smrti.

Avšak toto citové stanovisko je naprosto pochybené. Účinnost boje proti zločinnosti závisí na vhodné volbě prostředků, které má nalézti rozumná kriminální politika, a problémy tohoto boje se musejí proto řešiti nikoli podle citového vzrušení, nýbrž jediné chladnou, rozumovou úvahou, která. jako v každé politice, tak i v politice kriminální, jest jediné správnou metodou.

Na poli trestního práva zápolí mezi sebou od určité doby dvě idee, které v praktickém užití vedou často k různým důsledkům: idea spravedlivé odplaty, která hledí jen na to, co se v minulosti stalo, a ukládajíc trest, působí zločinci přiměřené zlo za to, že též on zlo způsobil, a idea účelovosti trestu, která má na mysli spíše nebezpečí budoucích možných zločinů a snaží se trestem ochrániti společnost, jednak aby se nedopouštěl nových zločinů zločinec, jednak aby ani jiní se nedali svésti k takovým útokům na společnost.

V nové době, která vůbec na rozdíl od individualistické minulosti chrání zvýšenou měrou prospěch společnosti, zvítězila již nesporně idea trestu účelového a je i v naší republice původkyní některých nových institucí a vůdčí hvězdou všech moderních reformních snah na celém světě.

S hlediska účelovosti trestní represe hájí mnozí trest smrti jako účinný odstrašující prostředek, který tímto účinkem poskytuje ochranu společnosti před nebezpečnými zločinci.

Nemohu zde ovšem vyčerpati těžký problém trestu smrti ani v nejstručnějších rysech, přece však pokládám za potřebné, kriticky se dotknouti nejpádnějšího argumentu. kterého užívají obhájci trestu smrti.

Nejprve je nutno si uvědomiti, že smrt není zlem pro každého člověka a že mnozí lidé volí smrt dobrovolně jako východisko z útrap, které jim působí život. Pokud pak jde o zločince, nejsou vzácné případy, že zločinec spáchá sebevraždu ve vazbě nebo že nechává poslední kouli svého revolveru pro sebe, když vidí, že upadá do moci úřadu jako jsme to právě čtli dnes v novinách o basilejských lupičích bankovních. Na popraviště vstupují velmi mnozí zločinci úplně lhostejně, ba i se ťšibeničníčním humoremŤ. jak se říká, nebo s cynickým výsměchem nenáviděné společnosti.

Avšak i kdybychom připustili, že smrt značí skutečně zlo, musíme si uvědomiti fakt, který podle bedlivého pozorování četných zločinců zjistila moderní kriminální psychologie, že zločinci. kteří se dopouštějí nejstrašnějších činů, jsou lidé naprosto odlišní od normálních občanů a že u nich zejména zastrašující moc trestní hrozby naprosto selhává. Veřejnost chybuje v tom. že zastrašující účinek trestu posuzuje všeobecně s hlediska psychologie normálního člověka, u něhož, je-li slabší vůle nebo nedostatečného mravního uvědomění, skutečně trest tento účinek projevuje. Avšak u povahových zločinců, proti nimž tato přísná represe má směřovati, ukázalo moderní badání kriminologické, opírající se o vědecké studium četných zločineckých individuí, že u nich myšlení, vůle i cítění se berou zcela odlišnými cestami. Jejich porucha ve sféře rozumové, volní i citové způsobuje, že jsou to lidé duševně méněcenní, slabé vůle a citově otupělí kteří podléhají úplně svým chtíčům, svému zlozvyku a špatným instinktům i svodům vhodné příležitosti a nejsou nijak přístupni představám, které determinují jednání normálního člověka.

Je tedy víra v odstrašující účinek trestu smrti úplně klamná, ba troufám si tvrditi, že pro lidi vylíčené povahy, pro něž život má cenu, jen když je naplněn nízkými požitky, je perspektiva jednotvárného a neradostného doživotního žaláře zlem mnohem horším.

Zůstává tedy zdůvodnění trestu smrti pro společnost jediné v teorii trestu odplatného, která, jak jsem již řekl, ve své ryzosti je překonána, a nebylo by správné v této speciální otázce se k ní vraceti. Ba šli-li bychom na samý kořen věci, viděli bychom, že přesvědčení o nutnosti trestu smrti u velké většiny lidí pramení z instinktivní potřeby msty, která v dávných dobách byla původním důvodem trestu.

S hlediska účelové reakce dá se trest smrti hájiti jediné tím, že vněm má společnost prostředek, kterým se nejjistěji a pro sebe i nejpohodlněji zbavuje nebezpečného zločince, jenž by ji v budoucnosti ohrožoval. Tento argument jest jistě velmi závažný a zákonodárce nemůže přes něj přejíti. Podle něho ocitá se společnost v podobné situaci jako jednotlivec, který je napaden a musí míti právo se brániti i za cenu života útočníkova. Nebylo by též správné, kdybychom chránili život asociálního jedince, jakým je nebezepečný zločinec, a vydávali při tom v nebezpečí život jiných lidí, zejména vězeňského personálu, tedy životy jedinců sociálně mnohem cennější.

Avšak uznáváme-li v takových případech oprávněnost poprav-y, musíme si uvědomiti dvojí: Poprava v takovém případě není již trestem. kterým bychom zločinci působili zlo chtěné v odplatu za zlo, kterého on je původce, nýbrž poprava je tu zabezpečovacím prostředkem, kterým se společnost brání proti nebezpečí jež jí hrozí od zločince, a předchází budoucím možným jeho zločinům.

Z toho však plyne dále že popravovati je přípustno jediné takové zločince, kteří značí trvalé a nebezpečné ohrožení společnosti a jediné tehdy, když se společnost nemůže úspěšně proti nim brániti jinými humánnějšími prostředky. Jen za těchto dvou podmínek může býti trest smrti ve formě zabezpečovacího opatření zařaděn do trestního systému.

Kromě toho má trest smrti oprávnění pouze ještě jako výjimečné opatření za mimořádných nebezpečných okolností, za kterých je nutno vyhlásiti stanné právo. Jediné v takovýchto případech projevuje trest smrti skutečně svůj odstrašující účinek, neboť působí na normální občany, kteří podlehli v okamžitém davovém opojení zločinu a potřebují mocné psychologické motivace, aby se vzpamatovali.

Uvážíme-li toto všechno. vidíme - a v tom prosím, aby slavný senát nalezl důvod, proč jsem se zde dotkl podstaty trestu smrti - že stanovisko práva dříve rakouského, které předpisuje trest smrti jako absolutně určitý, jejž musí soud uložiti bez výjimky ve všech případech určitého zločinu, je naprosto pochybené a že mnohem správnější jest úprava bývalého práva uherského, které tu soudu zůstavuje určitou volnost.

Přísnost trestního zákona rakouského nikdy, ani za bývalé monarchie, nedala se uskutečniti. neboť není prakticky myslitelno, aby trest smrti byl vykonán ve všech případech anebo alespoň ve většině případů, ve kterých jej soud podle ustanovení tohoto zákona musil uložiti. Proto bylo a je nutno zjednávati nápravu milostí dříve panovníka, nyní presidenta republiky. President republiky musí tedy svým ústavním právem milosti vyrovnávati nedokonalost zákona, což zajisté účelem tohoto ústavního aktu není a trvale nesmí býti. Zákonem, který projednáváme, á se tento stav změniti. Jako tomu je na Slovensku a Podkarpatské Rusi, má se i v zemích českých vyhraditi soudu úkol, který jediné jemu podle ústavy náleží, totiž stanoviti trest, jaký je v daném případě potřebný a spravedlivý, a milosti presidenta republiky má zůstati jen vlastní její určení: napravovati nespravedlivost zákona tam, kde je toho zapotřebí pro zvláštní, zcela mimořádné příčiny, na které zákon ve své všeobecnosti nemůže hleděti. Je to i v zájmu soudnictví samého, neboť soud musí svůj rozsudek odůvodniti a je postaven pod kontrolu veřejnosti, čehož u milosti presidenta republiky ovšem není. Při tom má býti podle usnesení ústavně-právního výboru též porotě samé poskytnut význačný vliv na stanovení trestu, který by měl býti na místo trestu smrti uložen, ježto soud bude povinen otázati se všech porotců na jejich mínění o tom.

Byl bych ovšem raději. kdybych vám mohl, dámy a pánové, doporučiti zákon, který by revidoval otázku trestu smrti ve smyslu, jak jsem vylíčil. Avšak uznávám, že dnešní doba, která je plna neklidu, obav a vzrušení, není vhodná k definitivnímu vyřešení této otázky. Z té příčiny uznal též ústavně-právní výbor. aby trest smrti zůstal v dosavadním rozsahu zařaděn do trestního systému obou platných trestních zákonů a aby byl jen pokud možná vyrovnán v nich rozdíl v ustanovení o ukládání trestů na svobodě na místo něho.

Jenom jedné poznámce nemohu se ve své zprávě ubrániti Jestliže někteří jak se ukázalo, i zde v senátě - staví se rozhorleně proti každému omezení trestu smrti a dovedou nalézti argumenty na ochranu jednotlivých lidských životů proti ojedinělým zločincům, ale naproti tomu projevují liknavost tam, kde jde o záchranu velikého počtu lidí a o zabránění kolektivní smrti celých zástupů, jaká nastala právě v žalostné důlní katastrofě u Oseku, nutno jim vytknouti při nejmenším nedůslednost. Přísnost zákona nezastrašuje povahové zločince, proti nim je nutno brániti se jinak, ale zastrašuje ty, jichž zištnost a egoism nutí riskovati životy jiných lidí. Zde by tedy zastánci trestu smrti měli projeviti právě nejvíce energie.

Tato osnova je dílem unifikačním. Bohužel, jest jen malým krůčkem na tomto poli a ve zprávě ústavně-právního výboru jsme poukázali na nedostatky této unifikace. Osnova jest jen dokladem, jak těžko zjednává se skutečná unifikace, ba jak to někdy ani vůbec možné není, jako právě v tomto našem případě, třeba by slovné znění zákona bylo jednotné, když základní ustanovení zákona při tom zůstávají stále různá. A tu ceterum autem censeo - už budu tu jako starý Cato - musím burcovati opětně, jak jsem již učinil několikráte s tohoto místa, naše vládní činitele a upozorniti je na nezbytnou a velmi vážnou nutnost skutečné a velkorysé unifikace. Dnes, kdy Maďaři usilují o revisi mírové smlouvy, která učinila Slovensko a Podkarpatskou Rus nedílnými součástkami naší republiky, my jejich snahy vlastně nepřímo podporujeme, když udržováním duplicity právního řádu tyto země oddělujeme od českých zemí a když dovolujeme, aby jejich občané stále žili pod vlivem kulturního výtvoru bývalé uherské říše a tím neustále si uvědomovali. že jednoty republiky není ještě dosaženo. Úkol sjednotiti právo republiky není proto nikterak menší než jiné úkoly dnešní doby a před jeho velikostí a významem musí umlknouti všechny námitky, zejména i poukaz na obtížné řešení některých problémů při tom se naskytujících nebo na finanční překážky. Zmíněná obtíž nikterak se neumenší prodlením doby a finanční obtíže mohou se překonati v nejhorším případě tím, že opatření, která by vyžadovala zvláštního nákladu, sice v zákoně se stanoví, ale realisace jejich se odsune na určitou dobu, až by se stav státní pokladny zlepšil.

Co do podrobností osnovy zákona dovoluji si dovolávati se na podanou zprávu ústavně-právního výboru a doporučuji jeho jménem slavnému senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění, na kterém se ústavně-právní výbor usnesl. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme tedy hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1154.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu:

2. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1039) o náhradě členům volebního soudu (tisk 1153).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Veselý, za výbor rozpočtový p. sen. dr Karas.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní. panu sen. dr Veselému.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! U nás v Československé republice jsou tři soudy, které jsou složeny jednak z úředníků, právníků, soudců, jednak z přísedících. Je to soud ústavní soud volební a soud státní.

Pokud jde o náhradu členům těchto soudů, ustanovoval zákon z 9. března 1920 o ústavním soudě. že se poskytuje všem členům ústavního soudu nárok na náhradu, jejíž výši stanoví vládní nařízení. Vládní nařízení pak určilo tuto náhradu i předsedovi i členům ústavního soudu stálým ročním platem.

Naproti tomu při soudě volebním určil zákon z 29. února 1920 v §u 4, že členové nejvyššího správního soudu a pomocné síly nejvyššího správního soudu, které jsou přiděleny volebnímu soudu, nemají nároku na zvláštní odměnu, a dále že přísedící, tedy nikoliv členové správního soudu, mají nárok na cestovné a stravné ve výši, kterou určí vládní nařízení. Tedy nemluví se tu už všeobecně o náhradě za jejich práci, nýbrž jenom o cestovném a stravném. Vládní nařízení ze 4. května 1920 pak určilo, že přísedící volebního soudu dostanou jako stravné - nehledíc k bydlišti - částku 100 Kč denně a nárok na cestovné podle bývalé V. hodn. třídy státních úředníků.

Ústavní soud konal několik schůzí, a to v letech 1921 až 1931 celkem 13 schůzí plenárních, 4 veřejná líčení, 8 neveřejných schůzí; volební soud konal r. 1930 dvě schůze, r. 1931 7 schůzí, 1932 3 schůze, kdežto státní soud měl r. 1930 jednu schůzi a r. 1931 také jednu schůzi.

Je tu tedy různost v určování náhrad, které mají dostávati přísedící těchto soudů.

Slovem ťnáhradaŤ při ústavním soudě rozumí se jenom náhrada za výlohy spojené s výkonem funkce, kdežto u všech přísedících má se mysliti touto náhradou také náhrada za ztrátu času a odměna za výkon práce, poněvadž jde o důležitou činnost právnickou a nemůže býti lhostejné. vykonají-li právníci, kteří - řekněme - jsou živi jen ze své práce, důležitou funkci pro stát za pouhou náhradu svých hotových výloh.

Vzhledem k tomu vláda navrhuje, aby ustanovení o náhradě přísedícím volebního soudu bylo shodné s ustanovením které má zákon o ústavním soudě, a aby bylo užito také tam rčení, že členové volebního soudu mají nárok na náhradu, jejíž výši stanoví vládní nařízení - tedy nikoliv pouze na stravné a cestovné, nýbrž i na celou náhradu svých výloh a své ztráty, kterou utrpí zanedbáním svého vlastního povolání

Ústavně-právní výbor nabyl přesvědčení, že této nové úpravy, této shody, této jednosti pro ustanovení náhrad členům ústavního a volebního soudu je potřebí, že je to účelné a spravedlivé, a proto navrhuje, aby vážený senát schválil vládní návrh v nové úpravě.

Kromě toho navrhl ústavně-právní výbor také resoluci, ve které vyzývá vládu, aby náhrady pro předsedy a členy volebního a ústavního soudu upravila podle jednotných hledisek úměrně k práci, kterou předsedové a členové těchto soudů konají, šetříc zásad uplatněných v dosavadních platových úpravách.

Zdá se, že trvalé celoroční náhrady, které byly ustanoveny členům ústavního soudu všeobecně, nebyly dosti účelně upraveny a že by se spíše hodila jednota pro tyto náhrady mezi členy ústavního soudu a členy volebního soudu, že je tedy potřebí provésti novou úpravu odměn nebo náhrad pro členy ústavního soudu.

Vzhledem k tomu navrhuje ústavněprávní výbor, aby vážený senát schválil osnovu zákona zde předloženou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. sen. dr Karas. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Poněvadž zde nejde o nové finanční výdaje, nýbrž nové rozvržení těchto diet má býti upraveno v mezích dosavadních finančních prostředků, připojuje se rozpočtový výbor k usnesení ústavně-právního výboru a navrhuje taktéž přijetí této osnovy zákona. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno..

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1153.

Projednáme nyní odst. 3 pořadu:

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Jablonci n. N. ze dne 16. července 1933, č. j. T IX 804/33, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Pilze pro přestupek §§ 2, 19 shromažďovacího zákona (č. j. 9516/33 předs.) (tisk 1146).

Zpravodajem je p. sen. Šimek, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Šimek: Slavný senáte! Okr. soud v Jablonci n. N. požádal dne 16. července 1933, pod č. j. T lX 804/33, za souhlas k trest. stíhání sen. Pilze pro přestupek §§ 219 shromažďovacího zákona. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)

Skutková povaha: Sen. Pilz společné s posl. Hadkem uspořádali dne 4. června 1933 přes zákaz komunistického dne mládeže nedovolený průvod demonstrantů z Jablonce n. N. po hlavní třídě a obcí Mšenem n. N. v počtu asi 250 až 300 osob. Když tento demonstrační průvod byl vyzván, aby se klidně rozešel, nebylo výzvy k rozchodu uposlechnuto a bylo nutno průvod rozptýliti zakročením soustředěného četnického oddílu. Tím stal se sen. Pilz podezřelým z přestupku §§ 2, 19 shromažďovacího zákona.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát dal souhlas k trest. stíhání sen. Pilze podle §u 24 úst. listiny.

Důvody: Příslušné úřady v uvážení mimořádných okolností nepovolily uspořádání komunistického dne mládeže zajisté proto, aby nebyl ohrožen pořádek. Takové předpoklady v tomto případě byly, neboť doba jest po stránce hospodářské a sociální mimořádně citlivá a předchozí zkušenosti k těmto předpokladům opravňovaly. Přes tento zákaz sen. Pilz a posl. Hadek se zúčastnili nepovoleného průvodu demonstrantů a stali se podezřelými, že k němu dali podnět. Tímto skutkem, kdyby se zakládal na pravdě, byli by porušili zákon a proto doporučuje imunitní výbor slavnému senátu, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Pilze byl dán. (Souhlas.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme ke hlasování.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trest. stíhání sen. Pilze pro přestupek §§ 2, 19 shromažďovacího zákona.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválena senát dal souhlas k trest. stíhání sen. Pilze.

Dalším odstavcem pořadu je:

4. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty, dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I),

b) o veřejné stráž.i zemědělské (tisk 699-II),

c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II),

d) jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. (tisk 821-III),

e) o pojistné smlouvě (tisk 1022-III),

f) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).

Navrhuji, aby této žádosti posl. sněmovny o prodloužení lhůt do konce měsíce března 1934 bylo vyhověno.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a senát prodloužil posl. sněmovně lhůtu danou §em 43 úst. listiny do 31. března 1934.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala ve středu dne 24. ledna 1934 o 15 hodině s

pořadem:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a soc.-politického o usnesení posl. sněmovny (tisk 1196) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení obecného horního zákona (tisk 1203).

2. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1040), kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestu smrti a o doživotních trestech na svobodě (tisk 1154).

3. Druhé čtení zprávy výborů ústavněprávního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1039) o náhradě členům volebního soudu (tisk 1153).

4. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1138), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, podepsaná dne 29. srpna 1933 (tisk 1192).

5. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1155), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení protokol o interpretaci článku XX obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925 mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaný ve Varšavě dne 26. října 1933 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. listopadu 1933, č. 212 Sb. z. a n. (tisk 1193).

Konstatuji, že žádný jiný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.

Konec schůze v 16 hod. 16 min.

lll. volební období, 9. zasedání.