Schůze zahájena v 9 hodin 43 minut.
Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.
Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.
Celkem přítomno 113 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi a konstatuji, že senát je způsobilý jednati.
Sděluji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Jančekovi.
Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.
Projednáme především odst. 1 pořadu:
1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 1166) k vládnímu návrhu zákona, kterým se opět mění čl. XVI, odst. 1, písm. b) uváděcích ustanovení k zákonu ze dne 15. června 1927, č.76 Sb. z. a n., o přímých daních (tisk 1171).
Zpravodajem je p. sen. Šimek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Šimek: Slavný senáte! Zákonem č. 76 z r. 1927 bylo stanoveno, že zaměstnanec má platiti kvotu, která na něho připadá, do pokladny nebo do určitých fondů sám i tehdy, zaváže-li se zaměstnavatel, že ji za něho bude platiti, a to i tehdy, kdyby se k tomu zaměstnavatel zavázal smluvně.
Poněvadž v době, kdy zákon vznikl, nebyly zaměstnanecké poměry tak příznivé, aby se k plnění tohoto ustanovení bylo mohlo hned přistoupiti, terminoval zákon působnost tohoto ustanovení až 1. lednem 1932. Poněvadž však se ani toho roku poměry nezlepšily, ba naopak, mohli jsme viděti tendenci zhoršující, byla novým usnesením obou zákonodárných sborů oddálena účinnost tohoto zákona na 1. leden 1934. Poněvadž však dnešní poměry jsou jistě
horší, než byly v kterémkoliv jiném roce, předložila vláda posl. sněmovně návrh, který tato sněmovna schválila, aby příslušné paragrafy, stanovící, že od 1. ledna 1934 má býti započato s účinností tohoto zákona, byly opětně změněny tak, že se počátek účinnosti odkládá o jeden rok, na 1. ledna 1935.
Posl. sněmovna přijala tento vládní návrh - týkající se §u 17, č. 6 a §u 78, lit. e) zákona č. 76 z r. 1927 Sb. z. a n. a usnesla se, aby účinnost těchto ustanovení nastala teprve 1. ledna 1935.
Rozpočtový výbor senátu přijal a schválil toto usnesení posl. sněmovny a doporučuje slavnému senátu, aby schválil usnesení posl. sněmovny ve znění tisku 1166, jak to navrhuje zpráva rozpočtového výboru tisk 1171, kterou ráčíte míti tištěnou. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.
Senát je schopen se usnášeti.
Budeme hlasovati ve čtení prvém.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1166.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu provedeme ještě v této schůzi druhé čtení projednávané osnovy:
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se opět mění čl. XVl, odst. 1, písm. b) uváděcích ustanovení k zákonu ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních (tisk 1171).
Pan zpravodaj sen. Šimek nenavrhuje žádných změn.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1166.
Projednáme nyní odst. 2 pořadu:
2. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1167) o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n., o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1172).
Zpravodajem je p. sen. Pánek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna nám předkládá své usnesení o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n., o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem.
Jak už jsem naznačil, jde o prodloužení citovaného zákona na dobu dvou let a důvody, proč se tak děje, jsou stejné, jak byly uvedeny v mé důvodové zprávě z července 1932. Je to hospodářská krise, která ovšem také vykonává svůj neblahý vliv na státní pokladnu, je to nutnost zabezpečiti stabilitu naší koruny a rovnováhu státního rozpočtu nejen po stránce výdajové, nýbrž i příjmové, máme-li splniti všechny úkoly, které jsme si předsevzali.
Musím konstatovati, že daň tato je nesmírně tíživým břemenem. Progrese je příliš ostrá, v některých vyšších položkách znamená dokonce 50 až 60 % veškerého důchodu, což se podobá bezmála konfiskaci důchodu vůbec.
Také mne velmi překvapilo, že má míti toto prodloužení platnost na dvě léta, což je ovšem ve zvláštní, řekl bych, ťharmoniiŤ s naší deflační politikou. Není přece dobře možné, abychom prováděli deflaci jen pokud jde o některá hospodářská čísla a ne také pokud jde o daně.
Když to však ministerstvo financí žádá a když nemůže postrádati žádných zdrojů dosavadních příjmů, musíme s touto předlohou souhlasiti, a proto také rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby ji schválil tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna a jak jest obsažena v sen. tisku 1167. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.
Budeme hlasovati ve čtení prvém.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schvaluje se ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1167.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu provedeme ještě v této schůzi druhé čtení této osnovy.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n., o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiém (tisk 1172).
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Pánek: Nikoli.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1167.
Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:
3. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1168) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a n., o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními (tisk 1177).
Zpravodajem je pan sen. Stržil. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Stržil: Vážený senáte! Zákonem ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a n., byla stanovena podle našeho názoru samozřejmá povinnost, aby veřejné úřady, podniky, ústavy atd. odebíraly především výrobky tuzemské, což bylo již dříve praktikováno u výrobků průmyslových a stalo se zákonným předpisem i u výrobků zemědělských. Zákon byl terminován do konce tohoto roku, neboť v době jeho vydání se doufalo, že do té doby zlepší se hospodářské poměry. Zkušenost však dokázala, že se tak nestalo, a vláda předložila osnovu, kterou se prodlužuje účinnost tohoto zákona na neurčitou dobu. Možno předpokládati, že podobně jako v jiných státech zákon tento bude platiti trvale, neboť ustanovuje samozřejmou povinnost, aby veřejné úřady, podniky a ústavy vydržované z peněz poplatníků kupovaly domácí výrobky.
Národohospodářský výbor jednal ve schůzi dne 21. prosince 1933 o výše uvedeném usnesení posl. sněmovny a usnesl se doporučiti je plenu senátu ke schválení, jak jest uvedeno v tisku 1168. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli budeme hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitky nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1177, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1 168.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme hlasovati ve čtení druhém také v této schůzi.
Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a n., o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními (tisk 1177).
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Stržil: Nikoli.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1 168
Navrhuji nyní, abychom odst. 4 dnešního pořadu přesunuli na místo pozdější. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Projednáme proto nyní odst. 5 pořadu, t. j.:
5. Zpráva výborů národohospodářského a ústavně-právního k usnesení posl. sněmovny (tisk 1173) o vládním návrhu zákona, jímž se mění §§ 1 a 2 zákona ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a §§ 1 a 2 vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců (tisk 1179).
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský pan sen. Stržil, za výbor ústavně-právní pan sen. F. Novák (rep).
Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. Stržilovi.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Zákon č. 74 z r. 1933 odložil provedení exekucí dražbou zemědělských usedlostí a věcí potřebných k vedení hospodářství (inventáře) do konce tohoto kalendářního roku. Někteří věřitelé, mezi nimi i některé berní správy, využili jisté nejasnosti v původním zákoně k tomu, že uvalovali na zemědělce vnucené správy, čímž postižení zemědělci byli přímo ohrožováni na své existenci, neboť k dosavadnímu zadlužení přistoupily ještě někdy značné náklady na vnucenou správu.
Aby se toto nedělo, vydala vláda podle zmocňovacího zákona zvláštní vyhláškou nařízení č. 155 z r. 1933 o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců, kde se doufalo, že zavádění vnucených správ bude v zákoně přesněji stanoveno.
Zákon o odkladu exekucí i vládní nařízení o nepřípustnosti uvalování vnucených správ na jmění zemědělců platily do konce tohoto kalendářního roku, a to proto, že se očekávalo v době vydání těchto opatření, že hospodářská situace zemědělců se do konce tohoto roku, jmenovitě po letošních žních, natolik zlepší, že zemědělci alespoň ve velké své většině budou moci dostáti svým povinnostem a uhraditi splatné dluhy a úroky. Bohužel však tento předpoklad se neplnil, neboť hospodářská krise světová se průběhem doby ještě zhoršila a ani řadě opatření ve prospěch zlepšení zemědělských cen nepodařilo se natolik tyto ceny zlepšiti a někde ani ne uhájiti, aby poměry v zemědělství byly takové, že by zemědělci nepotřebovali této mimořádné ochrany.
Ke zhroucení cen přistoupila ještě dnes těžká krise odbytová, se kterou přímo zápasí každý zemědělec na venkově.
Konečně i v době vydání původního zákona počítalo se s tím, že do konce t. r. bude vydán zákon o vybavení zemědělství z dluhů, který by pozvolně upravil zoufalou situaci zadlužených zemědělců, jako se již stalo v řadě jiných států, tak na př. v Německu, Polsku, Maďarsku, Jugoslavii, Rumunsku, Švýcarsku i v zámořských státech. Je jisto, že vydání takovéhoto zákona vyžaduje pečlivých příprav a studií a konečně i dohody řady činitelů, a tak se stalo, že nemohl býti včas pro zákonodárné sbory připraven nový návrh na oddlužení našich zemědělců.
Z těchto důvodů předložila vláda osnovu zákona, kterým se původní zákon i vládní nařízení prodlužuje do konce února 1934, kdy snad bude možno přijíti s osnovou zákona, která by definitivně řešila tento palčivý problém zadluženosti našich zemědělců. Není potřebí zvlášť zdůrazňovati, je to všeobecně známo, že není možno připustiti, aby od 1. ledna 1934 zůstali zadlužení zemědělci bez jakékoli ochrany, protože by to vedlo k provedení exekučních dražeb, jejichž počet se odhaduje na 25.115, a toto hromadné provádění dražeb ohrozilo by existence postižených zemědělců. Ministerstvo spravedlnosti dalo vyšetřiti všechny tyto případy zadlužených usedlostí a zjistilo v soudní agendě případy, které odložení exekučních prodejů odůvodňují. V Čechách je celkem v agendě soudní podle §u 1, odst. 1 a 2, 9.768 případů, v celkové hodnotě vymáhaných pohledávek 45,353.903 Kč, na Moravě a ve Slezsku 9.419 případů v hodnotě 24,678.522 Kč, v Bratislavě, tedy pro Slovensko, 4.074 případů v hodnotě 24,800.444 Kč, v Košicích, kde to je i pro Podkarpatskou Rus, 1.854 případů v hodnotě 3 mil. 352.936 Kč. Tedy celkem bylo u soudů odloženo na základě toho zákona, jak jsem již uvedl, 25.115 případů v celkové hodnotě 98,185.807 Kč.
Národohospodářský výbor pojednal o usnesení posl. sněmovny ve schůzi dne 21. prosince t. r. a doporučuje slavnému senátu, aby schválil tuto osnovu zákona tak, jak ji schválila sněmovna poslanců, ve znění sen. tisku 1173. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. sen. F. Novák ze strany republikánské. Prosím. aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. F. Novák (rep.): Slavný senáte! Katastrofálním poklesem cen zemědělských výrobků dostala se veliká část zemědělců bez svého zavinění do hospodářské situace, jaké není pamětníka. Nízké ceny zemědělských produktů trvají na světových trzích již po několik let, odbyt zemědělských výrobků však přes to následkem nadprodukce vázne a zemědělci za své výrobky namnoze neutrží ani tolik, kolik potřebují k uhájení nejnutnějších životních potřeb a ke splnění závazků, které na sebe vzali za doby lepší konjunktury, kdy nemohli počítati s takovým hospodářským obratem, jaký později, zejména v zemědělství, nastal. Na zemědělce, kteří nemohli dostáti svým závazkům, přivalila se v důsledku toho spousta žalob a exekucí a přemnozí z nich i přes nejlepší snahu přišli o všecko. Exekučními dražbami byli připraveni o veškerý svůj majetek a octli se v bídě.
V zájmu celkovém nebylo možno klidně přihlížeti k tomu, aby tak důležitá složka hospodářského života, jako jsou zemědělci, byla takto systematicky připravována o své existenční základy. Byla proto připravována řada opatření, kterými mělo býti postiženým zemědělcům pomoženo, a jedním z nich byl zákon z 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům. Tento zákon sice nesplnil všecky naděje postižených zemědělců, avšak přece jen pomohl podstatně těm, kteří byli v tom nejhůře. Znemožnil totiž, aby po dobu jeho platnosti bylo proti zemědělcům používáno nejtíživějších exekučních prostředků, totiž dražeb svršků i nemovitostí, jimiž byli zemědělci zbavováni své existence. Záhy po jeho vydání se však ukázalo, že je zemědělcům potřeba ochrany další. Řada věřitelů totiž, kterým bylo znemožněno žádati za výkon exekučních dražeb zemědělského majetku, počala proti zemědělcům postupovati tak, že žádali, aby byl na zemědělce prohlášen konkurs. Oklikou přes konkurs chtěli takovíto věřitelé dosáhnouti okamžitého zaplacení, kterého přímo exekucí dosíci nemohli. I z konkursů hrozilo všem zemědělcům nebezpečí, stejné jako z exekucí, hrozila jim úplná hospodářská zkáza. Aby tomu bylo zabráněno, vydala vláda na základě zmocňovacího zákona z 9. června 1933, c. 95 Sb. z. a n., vládní nařízení, kterým bylo rozhodnutí o návrzích věřitelů na prohlášení konkursu proti zemědělcům odloženo d o konce tohoto roku.
Oba tyto předpisy, zákon č. 74 i vládní nařízení o odložení konkursů z 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., byly pomocí z nejhorší nouze. Platnost obou skončí se dnem 31. prosince 1933.
Hospodářské poměry, které zavdaly podnět k jejich vydání, se však nezlepšily, hospodářské potíže zemědělců trvají dále a možno říci, že se jejich situace zhoršila ještě více. Není proto možno naráz upustiti od ochranných opatření zavedených zákonem č. 74/1933 a vlád. nařízením č. 155/1933. Mělo by to v zápětí zkázu desítek tisíců zemědělských existencí a zavalení soudů exekučními dražbami a konkursy. Jak bylo v ústavně-právním výboru sděleno, připravuje proto vláda novou úpravu celé této otázky. Nebylo však možno dospěti ještě k úplné dohodě o způsobu, jak má býti konečné řešení této otázky provedeno. Vláda potřebuje k přípravě definitivních návrhů ještě jisté kratší doby, během které doufá, že jednání přivede ke konci. Navrhla proto vláda, aby platnost zákona č. 74 i nařízení č. 155 byla prodloužena na krátkou dobu 2 měsíců bez jakékoliv změny.
Ústavně-právní výbor uznal, že okamžité potíže, ve kterých se zemědělci nynější hospodářskou krisí octli, vyžadují opatření vládou navrhovaného. Za nynějších poměrů není možno, aby bylo od odkladů exekučních prodejů a prohlášení konkursů upuštěno, nemá-li býti nepřehledná řada zemědělců uvedena v hospodářskou zkázu. Ústavně-právní výbor však očekává, že doby krátkého prodloužení zákona č. 74 i vlád. nařízení č. 155/1933 Sb..z. a n. bude využito. k tomu, aby bylo důkladně připraveno definitivní řešení této otázky tak, aby koncem února 1934 nebylo opět nutno předpisy o odkladu exekucí a konkursů beze změny prodlužovati dále.
Nutno míti na zřeteli, že zejména odklad exekucí v rozsahu stanoveném zákonem č. 74/1933 jednak plně nevyhovuje ani samotným zemědělcům, jejichž úvěr je přímočarým řešením odkladů exekucí podkopáván, jednak že všeobecným odkladem exekučních prodejů ocitají se v tísni četné peněžní ústavy, které nedocházejíce zaplacení svých nároků proti dlužníkům, stávají se imobilními a nemohou samy splniti závazků proti svým věřitelům, zejména proti vkladatelům, a že vedle toho dotčeni jsou citelně i mnozí jiní věřitelé, zejména živnostníci a obchodníci, z jejichž řad pak je voláno po obdobných opatřeních v jejich prospěch.
Konečně nelze ani přehlížeti, že výhod, plynoucích z odkladů exekucí proti zemědělcům, se s některých stran přímo zneužívá a že morálka některých věřitelů citelně poklesla. Všem těmto nedostatkům dosavadní úpravy má býti odpomoženo zákonem novým, který vláda slibuje předložiti v době povánoční
Uznávaje všechny tyto okolnosti ústavně-právní výbor doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění §§ 1 a 2 zákona z 5. května 1933, čís. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a §§ 1 a 2 vlád. nařízení ze dne 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců, bylo beze změny schváleno. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.
Navrhuji řečnickou lhůtu čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Návrh můj je schválen.
Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. sen. Slámovi.
Sen. Sláma: Slavný senáte! Projednávaný návrh zákona na odsunutí dražeb v zemědělství má hluboký dosah. Nemluvím zde proto, že bychom byli proti tomuto zákonu a že bych snad chtěl vzbuzovat domněnku, že se stavíme proti němu. Mohu prohlásiti za naši stranu, že plně souhlasíme s provedením tohoto zákona do důsledků, a to nejen s prodloužením dosavadního zákona na 2 měsíce, nýbrž že žádáme, aby byla zákonem stanovena konečná úprava zemědělských dluhů. Ale přihlásil jsem se o slovo proto, poněvadž zde bylo včera v rozpočtové debatě při projednávání rozpočtu zdůrazňováno koaličními zástupci ze všech stran, že se u nás musí něco stát v celé administrativě a v celé soustavě vládní, aby se odpomohlo dnešním křiklavým poměrům, které abnormálním způsobem zatěžují naše národní hospodářství. Tak mně to připadalo, když jsem včera slyšel mluvit kolegy z druhých politických stran, i vládních, že celý senát je oposiční, že tu nemáme ani jednu vládní stranu. Všichni si stěžovali na nedostatky, které jsou dnes fakticky uznávány všemi, ale není ochoty, aby se odstraňovaly.
Vážení pánové! Představte si koloběh národohospodářského života! Pro jednu složku národa děláme moratorium a žádáme upravení její zadluženosti, na druhé straně ostatní složky v tomto národě úplně opomíjíme, jako kdyby tyto složky k národu a ke státu nepatřily. (Sen. Plamínková: Toto odložení exekucí je danajský dar!) Já mluvím o tom, že se toto odložení musí všeobecně upravit. Jestliže se volá po státní záruce nebo po dlouhodobých zárukách, pro mne je tato otázka vyřízena, jen když to jednou bude upraveno ve prospěch státu, aby byl zbaven břemen, nesnází a nepříjemností, které dnes má. Ale musím konstatovati jedno: Nevyskytl se tu ani jeden hlas, který by poukazoval na to, co vlastně to bude znamenati pro hospodářskou produktivitu v našem národohospodářství na venkově i ve městech, poněvadž všechno je vzájemně těsně spojeno. Dělnictvo, živnostnictvo a rolnictvo na celém venkově je spojeno čistě hospodářskými zájmy. O jednu složku v národě se staráme, ale druhé složky necháváme bez povšimnutí. Vážení pánové, zde se mluví o tom, že v zemědělství je 25.000 exekucí. Já to podpisuji, protože vím, že je to pravda, ale nemluví se o tom, kolik exekucí je v živnostech a obchodu. V živnostech a obchodu bude tentýž počet, ne-li vyšší než v zemědělství. A vážení pánové, nikdo z našich kolegů z vládních stran se tu nezastal tohoto stavu, aby řekl, že poměry v živnostech musejí býti také upraveny.
Před 14 dny jsem intervenoval na zemském finančním ředitelství v Brně V jedné malé obci o 70 číslech bylo 15 exekucí. Týkaly se pouze živnostnictva, protože zemědělské exekuce jsou zastaveny. Před měsícem byli u mne z Mutěnic, z vinného kraje na Moravě, kde bylo provedeno 80 exekucí. Vážení pánové, jak chcete přivoditi hospodářskou obrodu, když má rolnictvo zastavené exekuce? Rolnictvo je konsumentem živností a obchodu, rolnictvo nemůže platiti, jelikož zemědělský produkt je znehodnocený, ale ten živnostník a obchodník musí platiti za zboží, které dostává, musí toto zboží dávati i na dluh nezaměstnaným, takže musí tu charitativní péči, kterou má konati stát, země a obce, bráti na sebe a dělati ji sám. Na druhé straně pro daně a civilní poměry nemůže dostáti svým povinnostem a zaplatiti svým dodavatelům, poněvadž konsumenti nedostáli svým povinnostem vůči němu.
Ten systém je do nebe volající. Bylo zde mnohokráte zdůrazňováno, jak tragické jsou poměry na venkově. Mám zde dopis, kde píše žena obchodníka, která byla od mládí v obchodě a poctivě se s mužem živí, že jim stojí exekutor, který to má nařízeno, od rána do večera v obchodě, strženou tržbu vždy zabaví a nenechá jim ani 3 Kč pro děti na večeři. Stojí tam 3 až 4 dny, celou tržbu sebere. Je-li oprávněn berní úřad nebo berní správa celou tržbu sebrati, jest otázka, zvláště když obchodník se odvolává, že mu vymáhaná částka byla berní správou neprávem předepsána. Jestliže je v tom kus pravdy, jest otázka, může-li berní správa tuto částku takovým drastickým způsobem vymáhati. Na dopise je podepsána učitelka a profesorka jako svědek a kromě toho druhá osoba, která půjčovala po tři dny této tragedie rodině pro děti 10 Kč na jídlo.
Bylo zde mluveno o těžké situaci dělnictva. Přiznávám, že jeho situace je těžká. Ale vy říkáte, že střední stav je buržoasie. Tato buržoasie nemá tři dny co jísti a musí si vypůjčovati od svého konsumenta, který po případě, má-li, jí půjčí 10 Kč, aby mohla uživiti své dítky. (Sen. Stejskalová: Střední stav není ještě buržoasie! - Sen. Mikulíček: To je vyžehlená bída!) Vy to uznáváte zde, ale venku se mluví, že každý zaměstnavatel patří do buržoasie.
Pánové a dámy, myslím, že je zde nutno něco dělat pro ten střední stav, mluvíme-li zde o zadlužení živnostnictva a zemědělství.
Z naší strany kol. Thoř uvedl, že u živností zadlužení hypotekární a kontokorentní činí okrouhle 28 miliard Kč, v zemědělství že toto zadlužení činí okrouhle 30 miliard Kč. Dnes tyto údaje ťVenkovŤ podepisuje, když cituje státní statistiku. Ty předpoklady byly tedy úplně správné a shodují se aspoň přibližně se státní statistikou. Je viděti, že dnes při té bídě a krisi v našem národě a národním hospodářství propadá naše občanstvo úplně zkáze. My vidíme, že majetné vrstvy, které vlastnily určitý majetek, na němž byly dědici, přicházejí o něj a že tento majetek přechází do druhých rukou, do rukou těch, kteří mnohdykráte nekalým způsobem nabyli peněz. Hospodáři, kteří se snaží svůj majetek zachrániti, nemohou jej zachrániti. musejí dělati hypotekární a kontokorentní dluhy. Dnes celý stav rolnický i živnostensko-obchodnický jde vstříc úplné zkáze, nestane-li se náprava.
Řekl jsem již několikráte, že obrana, která se dělá ve prospěch těchto stavů, je nedostatečná. Poukázal jsem na státní zákrok. Stát říkal: Budeme tvořiti syndikáty. Říkal jsem, že syndikáty nemohou rolnictvu absolutně pomoci. Toto naše očekávání se splnilo. Máme syndikát masný, obilní, ale rolník nemůže dostati nic ani za maso, ani za obilí. Úplně správně psal ťVenkovŤ, že masný syndikát je na to, aby 17 lidí tylo a žilo ze zisků, které tito lidé mají z hospodářské bídy celého národa. Tam je těch 17 parasitů veřejného národního hospodářství pod patronátem vlády. Nemůže se tím pomoci drobnému rolníkovi ani rolnictvu vůbec, nemůže se tím způsobiti fluktuace peněz ani usměrnění cenové hladiny. Vláda zde dává do rukou prostředek určitým kapitalistickým vrstvám, jež chtějí vydírati, co se dá, z našeho národního hospodářství v neprospěch státu a stavů. Dnes se splnilo, co jsem říkal, že není možno takovýmito zákroky pomoci stavům. Tyto zákroky potřebují širšího základu.
Co dělá stát ve prospěch všech vrstev, aby se mohly zbaviti břemen? Jak je chrání při obrovské láci, jakým způsobem se stará, aby občané mohli svým povinnostem dostáti? U našeho oboru vidíme, že se všechno dělá proti tomuto stavu, aby nemohl platiti a aby nebyl schopen svým povinnostem dostáti. Při zemědělském stavu jsem se zmínil o syndikátech. Představte si však, pánové, jak to vypadá u živnostnictva a obchodnictva, když vláda navrhne zákon o obchodech s jednotnými cenami! V té obrovské bídě se cizincům a cizímu kapitálu dovolí prodej za jednotné ceny. Dělník nemá peněz, nemá výdělku, a když něco na vánoční svátky přece koupí, koupí za nejlacinější cenu a v nejhorší kvalitě. Cizinci seberou čistý zisk, ale vyvezou jej do ciziny, kdežto náš obchodník nemá podmínky, aby mohl tržiti a dávati státu daň, kterou jako řádný občan má dávati. To je na jedné straně.
Na druhé straně stát svými vlastními zákroky ničí veškeré vrstvy živnostenské. Není vám známo, že firma Nekvasil si podala žádost o koncesi na 40 živností a ministerstvo obchodu to odůvodňuje tím, že prý to má býti pro cizinu? Dovolte laskavě, naše zákony přece neplatí pro cizinu, tam musí každý sám žádati o své oprávnění, tu by snad šlo o to nejhlavnější, jak to bylo sjednáno dohodou všech států, ale nemůže jich býti 40. Má firma Nekvasil koncesi pro čištění stok v Německu nebo ve Francii, má ta firma sprostředkování bytů pro nás či pro cizí státy? V této kritické době bych varoval vládu a ministerstvo obchodu, aby povolily takovýto šlendrián proti živnostenskému řádu. (Výkřiky.) Jsou to drastické případy, kde stát místo co má napomáhati tomu stavu, aby mohl býti dobrým poplatníkem, dává do rukou jednotlivců obrovskou moc. Tento Nekvasil má obrovské přátele ve všech ministerstvech, tato firma provádí stavby po celé republice a vůbec všechno možné na úkor všech živností a všeho obchodu v různých krajích republiky - a potom má platiti střední člověk, kterému se předepíší obrovská břemena a na nějž se uvalují exekuce! Je vypočítáno, že firma Nekvasil platí minimální daně, jako platí jednotkové obchody, a nedodržuje ani kolektivní smlouvu. Účel světí prostředky. U nás se neměří podle demokratického způsobu stejným loktem, nýbrž podle toho, jak kdo má za sebou velkou moc, jak si tu moc dovede získati a konečně jaký máme režim. (Sen. Mikulíček: Demokratický!) Bohužel, to je moc demokratické.
Řekl bych, že u nás je vlastně celé hospodářství přeorientované. Proč? Národohospodáři a teoretikové u nás říkají, že musíme usměrniti hospodářská čísla, že musíme míti v hospodářství jakousi stabilisaci, avšak, vážení pánové, my jí nemáme a nemůžeme míti. Ve včerejších projevech veškerých kolegů, kteří zde mluvili, bylo zdůrazněno, že jsou obrovské rozdíly. Dnes jsem četl ťNárodŤ. Tam si svolali sekci úředníků a štvou veřejně úřednictvo, že prý musí všechno dolů, že prý na př. pečivo neodpovídá předválečnému. Divím se, že se to může v tisku objeviti, když sám ministerský předseda konstatoval, že pečivo je lacinější než před válkou, že i maso se prodává laciněji než před válkou. ale že jsou na něm obrovská břemena.
Vážení pánové, proč se neustále volá, že se musí dolů, pročpak neusměrňujeme ta hospodářská čísla? Na nás se volá: Všechno musí dolů - ale co dělá stát? Daně jsou 60 až 80krát větší než před válkou, ceny veškerých plodin a poživatin i výrobků se rovnají předválečným, nebo je velmi malé procento diference. Říká se, že všichni musíme přinášeti oběti, ale filiálky těžkého průmyslu a konsumy neplatí skoro žádných daní. Žádáme proto tam usměrnění hospodářských čísel, aby každý dával státu, co je povinen, aby se břemeno rozložilo aby nespočívalo jenom na jednom nebo dvou stavech, ale aby bylo podle možnosti rovnoměrně rozloženo na veškeré poplatnictvo ve státě
Vážení pánové, včera zde kol. Stöhr mluvil o kartelech. Nezmiňoval bych se o tom, nebýti toho, že stát ukázal, že chce kartelům diktovati. Nařídil totiž kartelům, zejména uhelnému, že uhlí musí býti o 10% lacinější. Jak je to však s tím uhlím? Uhlí nebude lacinější o těch 10%, zejména ne u uhlobaronů, ale odnesou to obchodníci. Dnes se již vidí, že to nedělá 10%, ale 2%, a obchodníci budou tuto slevu odnášeti, poněvadž již v červnu musili prostřednictvím bank zaplatiti za uhlí plnou cenu, aby na zimu uhlí dostali a mohli konsumenty uspokojiti.
Divím se socialistickým stranám. V uhelných dolech leží na jamách 70% průmyslového uhlí a 30% hospodářského uhlí. Hornictvo se propouští, poněvadž prý jsou zásoby a průmyslové uhlí není zkonsumováno. Leží tam spousta prachu, který se prodává za 13 nebo 16 Kč 1 q. Nebylo zde povinností vlády říci kartelu, aby se snížila zásoba průmyslového uhlí: Vy budete prach prodávati chudině po 8 Kč za 1 q, aby zde bylo určité procento, které chybí do té průmyslové potřeby, aby hornictvo bylo zaměstnáno? Ale prach není lacinější, prodává se po 16 Kč a chudina při tom mrzne a chodí bosa.
Je možno za takových poměrů věřiti, ze by vláda měla dobrou vůli hospodářská čísla usměrňovati? Neustále se mluví o meziobchodu. Uhlí se dnes dostane jen přes banky, které na tom mají ohromné zisky. Proč nezakročíte proti takovému meziobchodu, který jest vlastně, abych tak řekl, pijavicí toho národohospodářství?
Ovšem bylo zde také řečeno, že si nikdo, ani celá vláda na banky netroufá, že je na ně moc krátká. Chceme-li však národohospodářství upraviti, musí se jednou ten poměr změniti, musí tu býti odvaha, otázky tyto luštiti a řešiti, poněvadž není možno, abychom se v těchto kritických dobách, kdy jsme vrcholu krise ještě nedosáhli těmito věcmi nezabývali a neudělali radikální nápravu. Je možné, aby se u nás odepsalo 480 mil. na daních velkýma u malých aby se prováděly exekuce? Je možné, aby se u nás v době krise sanovaly ústavy, když státní pokladna zeje prázdnotou? Je možné, aby se politickým stranám a jejich korporacím pro jejich účely dávalo 100 mil., jak to zde zdůraznil kol. Modráček? To musí přestati, nemá-li stát peněz. to musíme všechno omezit, musíme hospodařit v mezích nám dané možnosti finanční, jinak nejsme s to vybřednouti z tohoto špatného hospodářství.
U nás vlastně největší chyba vězí v tom, že nemůžeme pomoci středním stavům, že nedovedeme pozvednouti konsum. U nás musíme už jednou zaujmouti stanovisko k průmyslu. Jestliže podle zahraničních statistik vývoz a dovoz nám neustále klesá, znamená to, že pro budoucnost bude neustále stoupati nezaměstnanost, a to znamená také, že hospodářská krise se bude rozšiřovati, nezačneme-li ji řešiti tím směrem, abychom zvýšili konsum. A zde jsou dvě kardinální otázky, kterými by se vláda měla zabývati. Když jsme strhli státním úředníkům. poukazoval jsem zde, že miliarda zmizí z vnitřního trhu, že zmizí okruh konsumentů, a řekl jsem, ze tím není rozřešena otázka státního úřednictva, ta že se musí řešiti takovým způsobem, aby byla jednou rozřešena konečně: maximem a minimem platu, zjednodušením stupnic, odstraněním dvojích, trojích platů, dvojího, trojího zaměstnání abychom měli jen takový počet úřednictva, který e naprosto nutný.
Na druhé straně velmi kvituji, co zde bylo řečeno včera, že otázka zaměstnanecká není jen otázkou stran socialistických, nýbrž otázkou státu. To je pravda, to plně podpisuji, ale pak se stát nesmí starati o odstranění nezaměstnanosti tím způsobem jako dosud. Dvě půjčky jsme dělali, 1.300 mil. r. 1931, a půjčku práce, která činí 2 miliardy, a jakou práci jsme obstarali za ně nezaměstnaným dělníkům? Žádnou práci. Z půjčky z r. 1931 jsme zaplatili pasivitu rozpočtu a o půjčce práce nevíme vůbec nic. Včera zdůraznil zde pan kol. Winter, že by si přál, aby náš stát řekl, jakým způsobem bylo vlastně využito půjčky práce pro účely, pro které byla vypsána. Takovým způsobem se stát nesmí starati o odstranění nezaměstnanosti, stát se musí starati o to, aby se obstaraly peníze a z nich práce, aby se nedávaly podpory v nezaměstnání, nýbrž práce, a když takovým způsobem bude stát pokračovati, jsme plně přesvědčeni, že nezaměstnanost se bude menšiti, že konsum se bude rozšiřovati a že pak nebudou ty doby tak kritické že střední stavy budou moci plniti svoje povinnosti, že si zachovají svoji produktivnost a že se budou moci hospodářské poměry u nás usměrniti.
Podotýkám, že při příštím projednávání tohoto zákona budeme žádati, aby byly také upraveny veškeré otázky rázu finančního v živnostech a obchodech. Stane-li se to u jedné složky v národě, budeme to žádati také pro druhou složku, která je pro národ nevyhnutelně nutná. Tím končím (Souhlas.)