Schůze zahájena v 16 hodin 18 minut.

P ř í t o m n i:

Předseda dr. S o u k u p.

Místopředsedové: D o n á t, dr. H e l l e r, dr. H r u b a n, K l o f á č.

Zapisovatelé: J o h a n i s, S t r ž i l.

Celkem přítomno 100 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády M a l y p e t r; ministři B r a d á č, dr. C z e c h, dr. D é r e r, ing. D o s t á l e k, dr. F r a n k e, dr. H o d ž a, dr. M a t o u š e k, dr. M e i s s n e r, dr. S p i n a, dr. T r a p l.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Š a f a ř o v i č; jeho zástupci dr. B a r t o u š e k, dr. T r m a l.

Předseda (zvoní): Z a h a j u j i schůzi.

Vážený senáte! (Shromáždění povstává.) Konáme jenom svou truchlivou povinnost, když se v této chvíli obracíme k památce toho, jenž v této historické budově s námi pracoval v nejosudovějších chvílích našeho národa a státu. V úterý ve 4 hodiny odpoledne nám zemřel Antonín Š v e h l a. V pátek jsme se rozloučili s jeho tělesnými pozůstatky na dvoře jeho otcovského statku. Byli jsme tam všichni jeho spolupracovníci a 83letý president republiky stál obdivuhodně a statečně v našem čele. Pochovali jsme ho do rodinného hrobu vedle jeho otce a jeho 92leté matičky na prostém venkovském hřbitově hostivařském. Bylo to za strašného mrazu, ale naše oči byly zality horkými slzami bolesti a smutku.

Antonín Š v e h l a jest mimořádnou postavou našich dějin. Byl ve dnech převratu prvým předsedou vlády vzkříšeného národa. Byl ministrem vnitra a pak opětovně předsedou naší vlády. Ale všechny jeho hodnosti a funkce veřejné nejsou ničím proti tomu, čím nám Antonín Š v e h l a byl a povždy zůstane svým duchem, svou školou, svou tradicí a svým příkladem. Ten velký duch, a dovolte mi podle pravdy říci, ten velký genius národa šel touto budovou, v této budově dospěl ke svým vrcholným výškám a ta pamětní deska, to nádherné dílo našich Mistrů sochařů Ladislava Šalouna a Foita, jež jsme na tuto budovu zasadili před několika týdny, v den 28. října, v den 15. výročí naší státní samostatnosti, jež mluví jen o historických faktech a na níž není jediného osobního jména, ta je ve skutečnosti a především pamětní deskou onoho známého neznámého vojína naší domácí revoluce a prvých dvou nejtěžších a nejodpovědnějších let naší republiky, pamětní deskou Antonína Š v e h l y.

Zde v této budově bývalých zemských sněmů království Českého r. 1908 po prvé zvedla se hlava českého sedláka jako zemského poslance českého, jenž nikdy nemluvil s císaři a králi z rodu Habsburků, jenž v době války hrdě a neohroženě unikal všem pozváním posledního císaře, jenž z vlastního rozhodnutí nikdy nevstoupil na půdu říšské rady vídeňské, jehož vůle se však vznášela nad parlamentem Vídně, když v listopadu 1917 prosadila, že poselstvo národa českého odmítlo jednati o reformě ústavy, ježto věc národa přestala již býti věcí habsburské monarchie, a bude vznesena na forum světové konference mírové, - a jenž pak v této budově dovršil své historické poslání v den 28. října, v den 14. listopadu, a poté ve dvou těžkých letech práce revolučního Národního shromáždění, zejména v ústavní listině, jež byla v této zasedací síni schválena v den 29. února 1920, a předseda T o m á š e k vzpomenul pak Antonína Š v e h l y, upoutaného již tenkráte na lože, a za volání slávy celého Národního shromáždění mu poslal nejhoroucnější pozdravy za vše to, co vykonal pro tuto ústavní listinu a republiku.

Při odhalení pamětní desky na této budově v předvečer letošního 28. října jsem mluvil slovy Š v e h l o v ý m i. Těmito budovami senátu a zemského výboru šly dějiny národa a dějiny Evropy. V roku 1618 zde vzala vznik válka třicetiletá. Byla vznícena odbojem českých pánů, tehdejších politických representantů národa proti habsburské usurpaci. Tyto budovy viděly defenestraci císařských místodržících z oken pražského hradu. Český lid byl tenkráte temnou masou bezejmenných rabů. Armáda byla shlukem placených žoldnéřů bez ideí a ideálů. Dějiny jsou knihou, v níž můžeme čísti vlastní své hříchy. V roku 1618 jsme ještě byli samostatným státem. Po bitvě na Bílé hoře a za 30 let v míru Westfálském jsme již nebyli ničím. Westfálský mír již neznal českého státu a českého národa. Zmizeli jsme s jeviště dějin. A trvalo celá tři staletí, nežli jsme z hrobu povstali k novému životu. Rok 1618, 1648 a 1918 - jaké to veliké poučení a výstraha dějin!

Den 28. října 1918 byl jistě vrcholným dnem života Š v e h l o v a. Velký organisátor domácího odboje naslouchal dnem i nocí tajemným vlnám osudů milionů synů a dcer lidských, zmítaných vulkanickým hřměním světové války. Naslouchal volání československých legií a chvění elektronů v kabelech Atlanticu mezi Evropou a Amerikou. Hodina osudů se naplnila. Antonín Š v e h l a zahájil útok jménem naší revoluce, jménem svobody, demokracie a pravdy. V den 28. října v 9 hodin ráno jsme s ním stáli ve Válečném obilním ústavě na Václavském náměstí v Praze, v němž rozvazoval přísahy Habsburkům a přijímal přísahy věrnosti k novému státu Československému. A tlouklo poledne dne 28. října 1918, když jsme vstupovali do této budovy bývalých sněmů království Českého. V našem čele Antonín Š v e h l a jako úřadující místopředseda revolučního Národního výboru. Vstoupili jsme zde vedle do úřadovny bývalého nejvyššího zemského maršálka hraběte Schönborna. Vojtěch Schönborn, hlavní představitel České historické šlechty, věrný služebník dynastie, seděl zahrabán v aktech denní agendy. Neměl o ničem ani tušení. S údivem vzhlédl na známé mu čtyři muže z různých politických stran. Antonín Š v e h l a promluvil: Jsme zástupci Národního výboru, jenž se uchopil vlády v novém státě československém a přejímá veškeru veřejnou správu. Pan předseda zemské správní komise se může rozhodnouti, chce-li ještě nadále státi v čele zemské samosprávy jako zmocněnec Národního výboru, čili nic. Národní výbor

učiní podle toho své rozhodnutí. - Vysoká kostnatá postava hraběte se zhroutila, ruce mu bezvládně klesly a pergamenovou tvář pokryla zsinalá bledost. Uvědomil si, že v tomto okamžiku dosáhl již k němu první plamen revoluce, o níž nevěděl, co ve své bouři nese pro jeho šlechtickou třídu, pro jeho císaře a jeho monarchii. Bojoval těžký boj. Prohlásil, že nemá informací a že neví, co se děje. Poděkoval za zprávy, ale již před odchodem u dveří podal Š v e h l o v i ruku se slovy: Prosím, aby pánové vzali na vědomí, že své síly dávám k disposici novému státu.

Antonín Š v e h l a dal ihned otevříti tuto zasedací síň a vstoupili jsme do ní. Byl to pohled úžasný a zdrcující. Tato památná síň byla za války proměněna v magacín. Byla tu aprovisace zemské správní komise. Na tomto předsednickém stolu byly pytlíky s kroupami, na poslaneckých křeslech byly rozestaveny pytle mouky, po zemi se válely brambory a luštěniny a celá síň byla prosycena vlhkým zápachem země a hniloby. Takový byl respekt habsburské monarchie k historické síni české samosprávy a českých sněmů! Z parlamentu vídeňského udělali vojenskou nemocnici a z českého sněmu magacín brambor.

Antonín Š v e h l a byl jistě tím, o němž dlužno právem říci, že byl mužem 28. října. Jeho největší životní hrdostí bylo, že jsme tenkráte již byli státem ve státě, že v den 28. října nebyla v Praze prolita jediná krůpěj krve a rozbito jediné okno, že místo vojáků mohl do ulic poslati hudby, že dal celou Prahu polepiti plakáty: ťZachovejte pořádek a klidŤ, že podepsal prvý zákon republiky a že v 8 hodin večer v Obecním domě pražském on, šéf generálního štábu naší revoluce domácí, přijímal kapitulaci šéfů vojenské branné moci habsburské.

Z rozkazu Š v e h l o v a byla tato zasedací síň připravena na den 14. listopadu pro revoluční Národní shromáždění, a v této síni byla pak ústy předsedy Národního výboru dra Karla K r a m á ř e přervána všechna pouta, která nás vázala k dynastii habsbursko-lotrinské, stát československý byl prohlášen za svobodnou Československou republiku a prvním jejím presidentem byl aklamací a za nekonečného nadšení zvolen Tomáš M a s a r y k. Antonín Š v eh l a byl zvolen za ministra vnitra. V prosinci 1918 byl dr. Vavro Š r o b á r poslán na Slovensko jako ministr s plnou mocí pro správu Slovenska, a koncem prosince stanula českoslovenká revoluce v Bratislavě na březích Dunaje. Dunaj se stal velikou branou republiky na Balkán, do Ruska a do celého světa.

V sobotu dne 21.prosince 1918 vstoupil do této síně Tomáš M a s a r y k. Bývalý senátor Jan Herben tenkráte napsal: Biblické obrazy se tlačí na jazyk, pozorujeme-li rozechvění, s nímž ho národ uvítal. Požehnaný, jenž přichází. Trůn český, na němž sedělo od roku 1526 12 císařů římských a 4 císařové rakouští z rodu habsburského, jest uprázdněn a na něj zasedá Tomáš M a s a r y k, proti panovníkům z Boží milosti syn chudého kočího, z vůle národa.

Antonín Š v e h l a byl tu tenkráte do duše vzrušen. Jeho ruka se stiskla s rukou Tomáše M a s a r y k a. Triumf 28. října byl dovršen tímto triumfem 21. prosince, a mluvil ústy presidentovými: ťChceme všichni jednotlivci i národové býti lidmi. Dosáhli jsme svého cíle. Všichni občané dobré vůle bez rozdílu stran, náboženství a národností mají možno vybudovati vzorný demokratický stát, jehož úkolem bude starati se o zájmy všeho svobodného a samosprávného občanstva.Ť

Jaké to chvíle, jejichž vznešenost nám brala slova! Požehnaná generace, jíž bylo dáno jich dožíti!

Antonín Š v e h l a byl jedním z této generace. Svému národu odkázal tři nejvyšší hodnoty: svědomí, srdce a mozek. Antonín Š v e h l a byl k tomu oprávněn. On sám nechtěl být a nikdy nebyl ničím jiným, nežli svědomím, srdcem a mozkem národa. A zde vstoupil Š v e h l a v řady velkých mužů Evropy. Jeho škola a jeho metody vlády přesahují daleko hranice našeho státu. Antonín Š v e h l a byl jistě tím, čemu se dnes říká ťvůdceŤ, nebo jinde Duce, Führer, diktátor. Ale jaký to byl vůdce obdivuhodný a jedinečný! Vůdce, jenž nemluvil pěstí, nýbrž úsměvem. A v tom úsměvu bylo všechno okouzlující fluidum jeho osobnosti. Vůdce, jenž nerozkazoval, nýbrž přesvědčoval. Přesvědčoval přátele a vnucoval respekt odpůrcům. Vůdce často tvrdých a drastických slov, jako tvrdá a drastická je často pravda. Ale vůdce, jenž nikdy nikomu osobně neublížil a v jehož slovníku nikdy nebylo slovo terror! Antonín Š v e h l a chtěl vždy jen dohodě, a jen v této práci pro dohodu byl vždy tvrdý, pevný a neúprosný. Sám v této práci neznal oddechu a chytráctví. Co konal sám, žádal od druhých. Když vypukly hornické stávky a revíry letěly plameny sociálních bouří, zavřel Š v e h l a uhlobarony, úřady a dělníky do konklave v ministerstvu veřejných prací a zle hrozil, že nikoho nepustí, dokud se rozumně a spravedlivě nedohodnou. Sám nespal celou noc a celé noci. Tak zvané úřední hodiny, neděle, svátky, zábavy, výlety, hony, o. bědy, večeře - vše to mu nebylo ničím. Salus rei publicae, suprema lex - blaho republiky nejvyšším zákonem - to mělo právě ve Š v e h l o v i svou personifikaci!

V hrůzách doby poválečné byla řada států a mladých republik jevištěm občanských válek a krvavých vichřic politických a sociálních. V křečích nejstrašnější lidské sveřeposti, v mrazivých a hladových džunglích starých žalářů, v deportacích a koncentračních táborech, v pyramidách zmučených mrtvých těl mužů, žen a dětí, v ukřižování vší lidské svobody, v zneuctění vší důstojnosti člověka a v dýmu požárů horké lidské krve viděli a hledali metody záchrany a upevnění,svých států a svých režimů v nich. Nebylo tu svědomí, nebylo tu srdce a mozku. To svědomí, to Š v e h l o v o srdce a mozek, - to bylo u nás. Prvým slovem Š v e h l o v y revoluce v den 28. října bylo: pořádek a klid! V den 28. října nebylo v Praze prolito jediné krůpěje krve. To bylo Š v e h l o v i největším štěstím osobním a největším zadostiučiněním. Antonín Š v e h l a bránil každé krvi. V novém rozvratu Evropy zůstala a zůstává naše republika přístavem svobody a demokracie pro všechny, kdož v našem státě žijí a chtějí žíti v respektu před velikými statky civilizace, jimiž je pravá svoboda, demokracie a lidskost.

Antonín Š v e h l a byl velikým člověkem, velkým vůdcem této svobody, demokracie a lidskosti. Jeho příklad je příkladem Evropě, vůdce malého národa je listem velikých dějin ostatního světa.

Byla doba, kdy v demokratické republice státní návladní akademického vzdělání mohl prohlásiti: Co nám může říci takový sedlák! - Sedlák Antonín Š v e h l a a akademická inteligence - jaký je v tom problém psychologický, kulturní a politický! Může se v demokracii akademická inteligence vynášeti nad sedláky a dělníky, kteří tvoří dva hlavní pilíře pracujícího lidstva? A neuvědomovati si, že vedle universit je tu ještě nesmírná škola života, která formuje charaktery a volá talenty k nejvyšším funkcím ve společnosti? A že muž třeba i s několika doktoráty universit nemusí býti ničím proti sedlákovi a dělníkovi s prostou obecnou školou vesnickou? - Antonín Š v e h l a byl takovým sedlákem a dělníkem! V době, kdy jiní studovali na gymnasiích a universitách, Antonín Š v e h l a rozvážel chleba po Praze a pracoval jako dělník na statku a ve mlýně. A přece tisíce těch akademických občanů přešlo dějinami národa často beze stop, ale hostivařský sedlák a dělník bude v nich žíti na věky!

Antonín Š v e h l a byl samoukem. Ale právě to nám všechnu mimořádnost jeho zjevu jenom zmnožuje. Bylo úžasné vidě ti, jak tento samouk pracuje a se učí, jakou byl nadán inteligencí a jakou se vyzbrojil vzdělaností, jak nám dokazoval, že v demokracii je vládnout povinností, jak také on sám bezpečně vládl celému Národnímu shromáždění, s jakou bystrostí zvládal nejsložitější problémy státovědy, národního hospodářství a vědy finanční, a jak nebylo zákona, jehož resonu a materii by byl Antonín Š v e h l a nepromyslil a neprojednal do všech podrobností. - A jestliže česká vysoká škola technická v Praze ho jmenovala svým čestným doktorem, nebylo to jistě žádným aktem poklony před státníkem republiky, nýbrž celebrací skutečnosti. A jistě by bylo vděčným analyzovati, kolik v tomto slavnostním aktu bylo cti pro nového doktora honoris causa, a kolik cti v tom bylo pro tuto vysokou školu samu. Ten Antonín Š v e h l a, to nebyla v jeho věku, jak často vidíme, již uzavřená, ztrnulá a nehybná kniha života, - Antonín Š v e h l a - to byl věčný zdroj vody živé, to byl strom života, jenž stále vzrůstal a stále vzkvétal. A měl pravdu min. předseda M a l y p e t r. když na dvoře hostivařského statku před rakví mrtvého řekl slova, jež nás tak chytla za srdce: Teprve když padne strom, vidíme jeho pravou velikost.

Antonín Š v e h l a byl takovým stromem, jenž rostl do velikosti rok od roku, a v němž rostlo tolik nových nadějí kultury, národa a státu. Antonín Š v e h l a byl jistě velkým naším státníkem, ale ze státníka v době choroby vyrůstal i velký myslitel a skutečný prorok národa. Na jaře roku třicátého prvého, sám nemocen, jsem zajel za ním pod jižní slunce Mentonu. Tři roky jsme se neviděli a nevyměnili slova. Š v e h l a ke mně mluvil o té velké demokracii francouzské. U nás doma ta honba po titulech a všelijakých stupních společenské hierarchie. Ve Franci tituly ničím, a člověk, jeho jméno vším. Jeden titul pro všechny, pán a paní, jako jeden bílý chléb pro všechny, a nikdo se tu tím nepohoršuje a neponižuje. V starých demokratických kulturách Francie a Anglie viděl hlavní kultury světa. I naše obdivuhodné hnutí husitské je produktem těchto kultur. Paříž, Avignon - kolik vůdčích osobností husitských studovalo na universitách francouzských. A čemu se zde ještě můžeme a musíme učiti! - Každé jeho slovo bylo resultantou dlouhého a hlubokého myšlení! A když jsem v noci od něho odcházel, dlouho jsem stál na břehu modrých vln Středozemního moře, kudy šly dějiny vzdělanosti tolika staletí starých národů, a dlouho jsem hleděl k oknům jeho pokoje, za nímž jako by se mi v duševní visi zjevovala postava Petra Chelčického a druhých slavných, starých selských písmáků a evangelistů naší revoluce táborské, husitské a lipanské.

Antonín Š v e h l a byl velikým jako člověk. Čistota jeho srdce a jeho rukou je legendární. President M a s a r y k prohlásil právem ve svém prvém poselství dne 22. prosince 1918: ťNevzali jsme od spojenců nikdy ani krejcaru. A také jsme po celou dobu války neužili proti svým nepřátelům jediné nepravdy. Tak čestný politický boj, tak čestná revoluce, smím to říci, sotva kdy byla provedena!Ť - M a s a r y k měl jistě pravdu. Nebyli jsme ani zrádci, ani sběhy, ani zbabělci! Nebojovali jsme za starou degenerovanou dynastii, která vyvolala světovou válku. Nebojovali jsme za její monarchii. Ale bojovali jsme za cíle nekonečně vyšší! Bojovali jsme za svobodu národa, za novou Evropu, za nové, lepší lidstvo! A naši lidé, kteří opouštěli frontu rakouskou, nebyli sběhy, ale heroy, kteří šli dobrovolně do všech front na břehu druhém, aby dávali krev a životy za svobodu národa a za jeho cíle všelidské.

Antonín Š v e h l a byl velkým apoštolem této revoluce. On jí dal všechnu svou práci, on jí dal život. - Byla doba války. Byly hrůzné doby. Byli poslanci a spisovatelé, byli lidé v žalářích a neměli ani na chleba, ani na činži svým rodinám. Kdykoli jsem v důležitých případech přišel ke Š v e h l o v i, vždy vše opatřil a dal. Nikdy nežádal žádné stvrzenky, nikdy nečekal žádného vrácení. A přece jsem věděl, že dává ze svého. Snad všichni z těch, na něž bylo pamatováno, ani nevěděli, kdo dává. Kolikráte Š v e h l a v případech nad jiné delikátních důtklivě prosil, aby nebyl jmenován. Toto němé kavalírství bylo samozřejmým derivátem celé jeho povahy.

Š v e h l a nebyl jistě nadán vezdejšími statky. Všechno břímě starostí o statek leželo na bedrech jeho vzácné, tak nekonečně ušlechtilé ženy, která skromná a nenáročná zůstávala povždy v Hostivaři. A přece od republiky, které dal všechno, nevzal Antonín Š v e h l a nikdy ani jediného haléře odměny nebo výhody. Své diety většinou rozdal. Ke konci měsíce musila často vypomoci rodina. Když byl r. 1929 znovu zvolen, a pro churavost nemohl zabezpečovati, že bude svou funkci moci řádně plniti, nepřišel ani ke slibu, aby na něm nezůstal ani stín odia, že bere diety, avšak ve sněmovně nepracuje. -. Vláda se usnesla, aby Š v e h l o v i byl vypraven pohřeb z Pantheonu na náklad státu, ale Š v e h l a svým testamentem všemu předešel. Nechtěl a nevzal od státu, republiky nic ani po své smrti. Uložil si prostý pohřeb venkovský, na prostý hřbitov vesnický, do prosté hrobky svého rodu. Prostý a skromný byl tak všechen život Antonína Š v e h l y. Dva pokojíky v budově strany, s jedním malým akváriem a několika rybkami na jednoduchém stole - to byl všechen přepych předsedy strany, vůdce domácího odboje a později ministerského předsedy republiky Československé. Všechny úřady a hodnosti nezměnily ničeho na jednoduchosti a prostotě tohoto velkého muže národa. Na všechny tak zvané zábavy velkého světa hleděl s blahovolnou útrpností. Nekonečně bohatý vnitřní život genia a starosti o běh státního stroje byly mu jediným zájmem a štěstím života.

V Antonínu Š v e h l o v i nám odešel jeden z největších mučenníků národa, muž, jenž spolubudoval stát, jenž byl jeho pilířem a stálou nadějí, jehož život byl ověnčen úspěchy, o nichž se mu v mladých letech nikdy ani nesnilo! Krásný, statný muž velitelské hlavy, magnetických očí a duchaplné, oslňující rhetoriky, v největším rozmachu všech svých mohutných sil duchovních a fysických, jemuž byly otevřeny všechny nejvyšší funkce ve státě, a od něhož se čekalo, že přijde doba, kdy bude mluviti i do dějin Evropy! A tento muž byl schvácen tragedií, o jejíž hrůzách mohou mluviti jen čtyři stěny světnice,do níž byl po léta zaklet. Karel Havlíček žil řadu let v exilu, Alois R a š í n zápasil tři týdny se smrtí, ale Antonín Š v e h l a mluvil s tou smrtí celých šest strašných a nekonečných let! A všichni jsme schváceni úžasem nad tou antickou silou heroa, s níž ve svých hovorech se smrtí ještě dál pracoval a myslil, a nad tou titánskou vůlí, s níž se chtěl znovu vrátit v život!

Když jsem byl u Š v e h l y na jaře 1931 v Mentonu na francouzské Rivieře, mluvil tenkráte ke mně: ťNa mnoho věcí jsem se už díval pod zorným úhlem věčnosti. Celé tři roky jsem již zápasil se smrtí. Třetina plochy čtverečního metru byla mým místem na zemi. Jedna židle! A při tom jsem nemohl ani sedět, ani vstát, ani chodit, ani ležet, ani číst, ani mluvit, dovedeš si představit, jaký to byl život! Ale nebál jsem se smrti. Zemřít je lehko a snadno. Smrt je někdy i zbabělostí. Ale já chtěl žít! Ve mně byla taková pevná vůle k životu. V tomto zápasu o život jsem viděl, co vše znamená duševní síla pro tělesný organismus člověka. Vše se v mé duši - mluvil

Š v e h l a - vzpíralo: Tvůj život nemůže být ještě u konce! Ty máš ještě co říci a co udělat! A tato vůle v boji o život na konec vše překonala! - A co dělají lidé v Praze? Švehla se ptal na řadu osob a přísně poznamenal: Vy jste všichni přepracováni - to nejde! Vezměte si poučení ze mne! Lidé přepracovaní ztratí nervy, ochromí si srdce, stanou se podrážděnými a mrzutými - a pak se žádná rozumná politika dělat nedá. Práce musí býti radostí, a ne zničující robotou. Proto se nemůže klidně přihlížet k takovému pustošení nejlepších našich sil politických - však jich nemáme v mladém státě nadbytek. Pozdravuj ode mne všechny kamarády v Praze - vždyť víš, že je mám všechny rád!Ť

Š v e h l a se již nevrátí. Dnes k nám už mluví jen jeho odkaz.

Byli jsme u něho naposled dne 28. října loňského roku. Tlumočili jsme mu pozdravy všech pracovníků 28. října. Švehla mluvil s námi celou hodinu. Nevěděl on a nevěděli jsme my, že tu mluví svůj politický testament.

Š v e h l a napomínal a varoval. V den 28. října nebyla naše historie dopsána. To není konec, nýbrž počátek. Vám mohu říci, co na mně leží takovou tíhou. Kamarádi, dejme pozor, abychom šli dobře. Dejme hlavy dohromady, abychom víc věděli. Probuďme svá srdce a své svědomí. Svoboda je starost! Kde se včera za mne staral jiný, musím se dnes starat sám. Čím více překážek, tím větší musí býti naše solidarita a pevnější vůle. Přichází doba, kdy budeme znovu povinni ukázati své hodnoty. Bude to nové velké měření sil. A kde je měření sil, tam je také záruka pokroku. Neobstojíme-li, padneme. To je zákon dějin. Žádného hadrníka není škoda. Dějiny jsou knihou, v níž člověk čte své vlastní hříchy. Život je věčný pohyb. Nikdy nesmíme ustrnout. Konflikty jsou proto, že ustrnuli ti, co měli bdít. Kdo mi řekne, že je překvapen, tomu odpovím: Měl jsi dávat pozor a nespat! Stalo se nám vždy jenom to, čeho jsme si zasloužili. Dosáhneme také do budoucna jenom toho, čeho si sami zasloužíme a co budeme dohromady věrně a poctivě chtít. Mohu vám říci, že budu rád, až budu moci být zase mezi vámi. Já věřím a kdo věří v národ, kdo věří ve svobodu a pokrok, nic jím nemůže otřásti a neotřese.

Pochovali jsme ho do té jeho rodné půdy, a jenom velká kniha zhodnotí vše to, čím byl nám, čím byl národu, čím byl státu a čím byl lidstvu.

Stáli jsme tam v pátek v poledne nahoře na tom hostivařském hřbitově u toho otevřeného hrobu! Stáli jsme tam, kolego senátore K r o i h e r e, před svatým mystériem života a smrti, před nekonečným majestátem věčnosti! Všichni jsme lidé, a odešel nám člověk, po němž je tak nevýslovně smutno a pusto. My jsme zaplakali a my jsme se za ty slzy nestyděli. Vy svaté hroby národa! Vy svaté hroby republiky! Jak mně osobně tam bylo nahoře, na tom hřbitůvku hostivařském nekonečně těžko! Co je ten život lidský! Já sám snad na 45 let stojím již letos v těch nekonečných bojích a bouřích národa, - a jako by to bylo včera. A teď ty rány jedna za druhou! Pochoval jsem dva věrné druhy z 28. října, Aloise R a š í n a a Vlastimila T u s a r a, dva kamarády z nejrannějšího mládí, pochoval jsem Gustava H a b r m a n a, a stál jsem v pátek nad otevřeným hrobem velkého vůdce 28. října, nad hrobem Antonína Š v e h l y! Jak ten život může těšit? A kdo na jich místa - kdo zvedne jich štít? -

Antonín Š v e h l a nám odešel - Republika zůstala. Život jde dál. Nové bouře letí světem. Nevíme dnes, co nás čeká zítra. U svaté památky mrtvého si dnes všichni slibme, že poctivě, věrně a pevně budeme státi pohromadě, abychom svou svobodu a svou demokratickou republiku uchránili všech pohrom, a že si povždy uchováme, co nám odkázala velká, šlechetná duše mrtvého: svědomí, srdce a rozum!

Vážený senáte! Budete zajisté všichni souhlasiti s tím, když na důkaz naší vděčnosti památce mrtvého schůzi senátu na 15 minut přeruším.

(Schůze přerušena v 16 hodin 55 minut opět zahájena v 17 hodin 15 minut.)

Předseda (zvoní): Z a h a j u j i přerušenou schůzi.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. D u n d r o v i, dr. F a r k a s o v i, F i d l í k o v i, K o s t k o v i, ing. K o u b k o v i, L a n g r o v i, P a s t y ř í k o v i, S t e j s k a l o v é, T i c h i m u, V y d r o v é, dr. W i t t o v i; dodatečně od 4. do 9. prosince t. r. sen. T r n o b r a n s k é m u; na týden sen. dr. K r č m é r y m u, dr. R e y l o v i.

P ř e d s e d a konstatoval, že senát jest způsobilý se usnášeti, a senát dal k jeho návrhu dovolenou od 13. do 24. prosince t. r. sen. V o l k o v i.

Rozdané tisky.

Zprávy tisky 1153, 1154, 1164; poštou 1160, 1161.

Vládní návrhy tisky 1159, 1163.

Návrh tisk 1162.

Zápis o 238. schůzi senátu N. S. R. Čs.

ťZ cizích parlamentůŤ, rok 1933, ročník XIV, č. 10 až 12.

Zápis

o 239. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru i n i c i a t i v n í m u návrh tisk 1162.

Výborům z a h r a n i č n í m u a n á r o d o h o s p o d á ř s k é m u vládní návrhy tisky 1159 a 1163.

Výborům ú s t a v n ě - p r á v n í m u a r o z p o č t o v é m u vládní nařízení ze dne 17. listopadu 1933 o úschově a správě soudních a správních deposit u poštovní spořitelny (č. 10144).

Výborům n á r o d o h o s p o d á ř s k é m u a r o z p o č t o v é m u vládní nařízení ze dne 24. listopadu 1933, č. 215 Sb. z. a n.,

o zpracování žita na líh ve výrobním období 19331934.

Výborům s o c. - p o l i t i c k é m u, ž i v n o s t. - o b c h o d n í m u, t e c h n. - d o p r a v n í m u a r o z p o č t o v é m u vládní nařízení ze dne 7. prosince 1933, č. 220 Sb. z. a n., o cenách uhlí pro domácí otop (č.10214).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze. Především budeme jednati o odst. 1:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a techn.-dopravního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1148) o dalším prodlouženi účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímní předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 1160).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. sen. R i e d l, za výbor techn.-dopravní p. sen. ing. W i n t e r.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. sen. R i e d l o v i.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Zákonem č. 124 z r. 1931 provedena byla ťMezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidlyŤ, která obsahuje předpisy o mezinárodních průkazech pro automobily, řidiče, mezinárodní značky a pod. Kromě toho upravuje zákon ještě některé otázky, jak si je automobilová doprava vyžádala, na př. trestání přestupků pomocí bloků a pod.

Celý komplex otázek naší bezpečnosti na silnicích byl vyhrazen definitivnímu automobilovému zákonu. Proto také účinnost nového zákona byla terminována. Vláda svůj návrh terminovala 31. prosincem a posl. sněmovna, potom také senát, zkrátily tuto dobu o celý rok, takže účinnost tohoto nového zákona končila 31. prosincem 1932.

Kromě toho přijalo Národní shromáždění resoluci, ve které vyzvalo vládu, aby co nejdříve předložila definitivní automobilový zákon.

R. 1932 vláda v důsledku ustanovení §u 3 zákona vydala vládní nařízení z 30. srpna 1932, čís. 107, k provedení tohoto zákona, které však terminovala 30. červnem 1934. Dále pak podala návrh na prodloužení zákona do 31. prosince 1933 s dodatkem o některých trestních sankcích, které jaksi vyplývaly z nových poměrů valutárních.

Ústavně-právní výbor dal souhlas k tomuto návrhu na prodloužení, ale vytkl, že vláda - tím, že vydala vládní nařízení, které bylo terminováno déle, nežli byl původní zákon, který mělo prováděti - překročila mez, určenou pro vládní nařízení, která mohou býti vydávána toliko v mezích a rámci zákona, a usnesl se proto na doplňku, který měl tento postup vlády jednak legalizovati, jednak zameziti případné opakování.

Kromě toho byla opět přijata resoluce, v níž se vláda vyzývá, aby co nejdříve v ydala definitivní automobilový zákon.

Nyní však přichází vláda opětně s návrhem na nové prodloužení, tentokráte do konce června 1934, t. j. do dne účinnosti vlád. nařízení č. 107 z r. 1932. Prodloužení se žádá beze změn, ale také bez ohledu na doplněk, na kterém loňského roku,se usnesl senát.

Pro to ústavně-právní výbor pozměnil znění vládního návrhu tak, aby terminování do 30. června 1934 vztahovalo se také na tento doplněk, který byl do zákona čís. 208 z r. 1932 pojat jako druhý odstavec §u 1.

Okolnost, že vláda ani tentokráte nepředkládá ještě definitivní návrh zákona, odůvodňuje se v důvodové zprávě tím, že ťřešení jiných neodkladných otázek znemožnilo zamýšlené včasné předložení připravené již osnovy všeobecného zákona o jízdě motorovými vozidly Národnímu shromáždění.Ť

Těžké hospodářské poměry a starosti, které z toho plynou, zabírají jistě plně všechen čas i celou mysl rozhodujících vládních činitelů, přesto však vyslovil ústavněprávní výbor opětně výzvu, aby vláda slíbenou osnovu předložila co nejdříve tak, aby ji bylo možno ústavně projednati do 30. června 1934.

Výbor techn.-dopravní k tomu ještě přičinil resoluci, ve které se vláda opět vyzývá, aby v termínu do 30. června 1934, který si sama určila, definitivní návrh zákona opravdu předložila.

Jménem ústavně-právního výboru připojuji se k této resoluci, navržené techn.dopravním výborem, a prosím, aby slavný senát přijal jak tuto resoluci, tak také osnovu zákona o dalším prodloužení účinnosti zákona čís. 124 z r. 1931, a to ve znění, jak jest obsaženo v senátním tisku 1160. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor techn.-dopravní, p. sen. ing. W i n t r o v i.

Zpravodaj sen. ing. Winter: Slavný senáte! O meritorní stránce není třeba, abych se zmiňoval, poněvadž materii vystihl již zpravodaj úst.-právního výboru pan kol. R i e d 1. Také nebylo nutno, aby techn.-dopravní výbor šel do merita věci, poněvadž, bohužel, neměl příležitosti, aby otázkami úpravy automobilního provozu se meritorně zabýval, neboť vláda předlo. žila opět návrh na prodloužení prozatímní úpravy. Techn.-dopravní výbor pozastavil se nad tím, že ačkoliv sněmovna již roku 1931, když jako první tento zákon projednávala, zkrátila termín vládou požadovaný o plný rok a tím dala najevo, jakou důležitost tomuto zákonu přikládá, přesto přese všechno definitivní návrh nebyl předložen ve lhůtě, kterou posl. sněmovna a konformně s ní také senát ustanovily, a dokonce, že nebyl návrh definitivního zákona předložen ani ve lhůtě, kterou si původně vláda sama ustanovila.

Techn.-dopravní výbor klade značnou váhu na to, aby konečně ve lhůtě, kterou nyní vláda požaduje, t. j. do konce června příštího roku, opravdu definitivní zákon byl předložen. Z toho důvodu techn.-dopravní výbor usnesl se na resoluci tohoto znění: ťVláda se vyzývá, aby v termínu do 30. června 1934, který si sama určila, definitivní návrh zákona opravdu předložila.Ť

Doporučuji, aby jak osnova zákona, tak i tato resoluce techn.-dopravního výboru slavným senátem byly schváleny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen. Jednání je skončeno, budeme tedy hlasovati, a to ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla s c h v á l e n a ve čtení p r v é m podle zprávy výborové tisk 1 160.

Podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu provedeme z usnesení předsednictva senátu ještě v této schůzi druhé čtení projednávané osnovy.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona (tisk 1148) o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímní předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 1160).

Táži se pánů zpravodajů, za výbor ústavně-právní sen. R i e d l a a za výbor techn.-dopravní sen. ing. W i n t r a, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Riedl: Žádné.

Zpravodaj sen. ing. Winter: Není změn.

Předseda: Textových změn není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u je s e.

Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí s c h v á l e n a byla také ve čtení d r u h é m podle zprávy výborové tisk 1160.

Kdo souhlasí s resolucí výboru techn.dopravního, otištěnou ve zprávě výborové tisk 1160, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se p ř i jí m á.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

2. Zpráva ústavně - právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1152) o zřízení berních správ v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (tisk 1161).

Zpravodajem je p. sen. dr. K a r a s. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Touto předlohou činíme další krok k unifikaci právního řádu na Slovensku se zeměmi historickými.

Podle rakouských zákonů bylo u nás ve II. instanci zřízeno pro každou korunní zemi rakouskou t. zv. zemské finanční ředitelství. Jim patřila veškerá agenda finanční. Úřady ty sice formálně podléhaly místodržitelství - místodržitel byl jejich presidentem a vlastní ředitel byl pouze vicepresidentem - ale fakticky byly úplně samostatné. Teprve po převratu byla prohlášena i právní jejich samostatnost.

První stolici tvořily úřady již rozdělené, a to pro daně nepřímé, které nevyžadují tak přímého styku s poplatníkem jako spíše kvalifikované síly, byla zřízena okresní finanční ředitelství. Název nekryl se se skutečným obvodem, neboť pro okresní finanční ředitelství byl obvodem spíše dřívější kraj. Pro daně přímé však, kde jest potřebí bližšího styku s poplatníkem a kde tedy jejich obvod musí býti menší, byla t. zv. berní správa pravidelně pro okres jednoho hejtmanství - byl to skutečně okresní úřad finanční - a k této berní správě byl přiřazen berní úřad, jaksi pomocný úřad berní správy pro nejmenší obvod okresního soudu, okresního zastupitelstva.

V nejnovější době hledí finanční správa z důvodů úsporných tyto menší obvody berních úřadů v malých městech rušiti a spojovati je přímo s berními správami. Tak vypadá finanční organizace u nás v Čechách.

V Uhrách však to bylo poněkud jinak. Tam pro zemi fungovalo okresní finanční ředitelství pro obvod župy, každá župa měla své okr. finanční ředitelství. Obvody byly veliké, mnohem větší než v rakouských zemích a vedle toho zvláštní také tím, že tato okr. finanční ředitelství, která byla pro celou župu, měla sloučenou agendu přímých i nepřímých daní. To bylo možnější v Uhrách, kde hospodářský život nebyl tak rozčleněn jako v rakouských zemích kulturně a hospodářsky mnohem pokročilejších. Tam to bylo jednodušší. Vzpomínám, jak kol. J a n č e k ve výboru rozpočtovém líčil, jak bylo dříve takové patriarchální jednání u okr. finančních ředitelství v Uhrách, jak si zavolali poplatníka a vyjednávali s ním, kolik chce zaplatiti. Bylo to jaksi spíše rodinné jednání. U našich úřadů už to bylo jiné.

Toto okresní finanční ředitelství bylo příliš rozsáhlé, obvod jeho příliš veliký a proto hned po převratu jsme udělali jistý krok k unifikaci, že jsme správu rozdělili jako v historických zemích, že se utvořily expositury okresních ředitelstev v menších obvodech, jsoucích pod správou okr. náčelníka, a těm bylo svěřeno také vyřizování daní přímých, kdežto nepřímé daně zůstaly u okr. finančních ředitelství. Vedle toho tam bylo ovšem ještě pro celou zemi zřízeno t. zv. generální finanční ředitelství.

Vláda nyní přichází s osnovou zákona, která tento trvající stav přeměnila na stav právní, že by organizace našich úřadů podle rakouského finančního práva byla utvořena také na Slovensku pro obvody bývalého práva maďarského, takže na Slovensku budeme míti pro území okr. náčelníka berní správu a k ní přidělený berní úřad jako pomocný orgán, dále pro větší obvody zůstanou okresní finanční ředitelství a pro celou zemi Slovenskou i Podkarpatoruskou bude gen. finanční ředitelství zemské. Zavádí se tím naprostá unifikace; tentýž stav právní, který existoval u nás už z doby před převratem, má býti proveden na Slovensku, jinými slovy má býti skutečně provedena unifikace.

Poněvadž tyto úřady fakticky tam již existovaly - alespoň z největší části nevzniká právním provedením tohoto stavu žádný zvláštní nový náklad, ani osobní, ani věcný, a poněvadž se při tom zavádí skutečná unifikace formálního práva finančního, navrhuje ústavně-právní výbor slavnému senátu schválení této vládní osnovy. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen. Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Budeme tedy takto postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla s c h v á l e n a ve čtení p r v é m podle zprávy výborové tisk 1161.

Podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu provedeme ještě v této schůzi druhé čtení projednávané osnovy.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona (tisk 1152) o zřízení berních správ v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (tisk 1161).

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Karas: Nikoli.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u je se.

Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí s c h v á l e n a byla také ve čtení d r u h é m podle zprávy výborové tisk 1161.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1111), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení pátá dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 21. srpna 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 26. srpna 1933, č. 179 Sb. z. a n., (tisk 1132).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr. R o z k o š n ý, za výbor národohospodářský sen. S t r ž i l.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. sen. dr. R o z k o š n é m u.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Velmi často se radíme o nějaké dohodě nebo o dodatkové úmluvě, jak se také tato jmenuje, uzavřené mezi Československou republikou a Německem. Bohužel, že tomu tak je, ale není ani do budoucna jiných vyhlídek, poněvadž - jak jste dnes viděli - máte na stolech již zase novou dohodu s Německem, která už zase flikuje to, co máme dnes schváliti.

Zahraniční výbor jednal ve schůzi konané dne 9. června 1933 o opatření německé vlády - to jsme již dříve schválili - jímž tato předepsala německým pivovarům za povinnost používání chmele v Německu vyrobeného aspoň 75 %, a doporučil slavnému senátu schválení dodatkové úmluvy československo-německé ze dne 6. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. z r. 1932, kterým se německá vláda zavázala k sazbě 70 ř. m. za chmel z Československa přivezený, jakož i k tomu, že bude blahovolně vyřizovati žádosti svých pivovarů o používání československého chmele podle §u 2 svého nouzového nařízení o používání domácího chmele.

To bylo v té dřívější dohodě.

Naproti tomu Československo vyhovělo německému přání, aby dehtové barvy s obsahem nastavovadel až do 80% byly odbavovány v pol. 625 československého celního sazebníku a aby žádosti o povolování dovozu hašeného vápna z Německa byly blahovolně vyřizovány.

Ujednání čl. 1 až 4 této dodatkové úmluvy pozbyla platnosti dnem 31. srpna 1933. Z toho důvodu bylo nutno jednati znovu s německou vládou o prodloužení platnosti těchto ujednání a výsledkem tohoto jednání jest předkládaná pátá dodatková úmluva ve formě výměny not, kterou se platnost zmíněných ujednání prodlužuje o další rok. Čl. II nové úmluvy kromě toho obsahuje malý dodatek k veterinární příloze úmluvy z 6. října 1932, jímž se Německo zavazuje připustiti bez povolení dovoz peří po továrensku praného vodní parou.

Zahraniční výbor navrhuje slavnému senátu schválení této dodatkové úmluvy s příslušným schvalovacím usnesením. (Souhlas.)

Předseda: Zpravodajem za výbor národohospodářský je p. sen. S t r ž i l. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Národohospodářský výbor senátu jednal o této páté dodatkové úmluvě ve schůzi dne 24. října t. r. a doporučuje plenu senátu přijetí této páté dodatkové úmluvy tak, jak se na ní usnesl výbor zahraniční, a to z týchž důvodů, které uvedl již pan zpravodaj výboru zahraničního. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Jednání je skončeno. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo s c h v á l e n o ve čtení p r v é m podle zprávy výborové tisk 1132.

Projednáme konečně ještě odst. 4 pořadu, jímž je:

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 3. června 1933, č. j. Nt XXIV 18/33/2, za souhlas k trest. stíháni sen. Foita pro přečin podle §u 2 zákona ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n. (č. j. 901633 předs.) (tisk 1147).

Zpravodajem je pan sen. dr. H a v e l k a. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Podle předložených spisů byla při nabídkovém řízení u Zemského úřadu v Praze předložena nabídka firmy F. Foit v Doupí, a to osobně majitelem této firmy sen. Ferdinandem F o i t e m. V této nabídce byla pak objevena obálka, v níž bylo nalezeno 1.500 Kč.

Z toho důvodu žádá se za stíhání a sen. Ferd. F o i t žádá rovněž za své vydání.

Z těch důvodů navrhuje imunitní výbor, aby slavný senát této žádosti vyhověl.

Předseda: Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trest. stíhání sen. F o i t a pro přečin podle §u 2 zákona ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl s c h v á l e n a senát d a l souhlas k trest. stíhání sen. F o i t a.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi dodatečně sen. L u k s c h o v i.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu v dnešní schůzi usneslo, aby se příští schůze senátu konala v úterý dne 19. prosince 1933 o 9. hodině s

p o ř a d e m:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 1158) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančního zákona pre rok 1934 (tisk 1164).

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1932, spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1149).

3. Rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve schůzi senátu dne 5. prosince 1933.

Konstatuji, že jiný návrh podán nebyl.

K o n č í m schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 44 min.