Přikročíme k dalšímu předmětu pořadu, jímž je:

2. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1082) k vládnímu návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon na ochranu republiky. Tisk 1086.

Zpravodajem je pan sen. dr. Karas. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Předlohou touto doplňuje se zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., tedy zákona desítileté platnosti. Onen zákon v roce 1923 rodil se velice těžce. Ta mladá svoboda nechtěla si ukládati žádných pout. Idealisté myslili, že jich není potřebí.

Vzpomínám si na zjev, který se mi přihodil na Štrbě v r. 1920. Tam se stavěla silnice Svobody ze Štrby do Smokovce. Byli tam dělníci. Stojím, dívám se a ptám se: "Jak se vám vede nyní v té svobodě?" Dělník na to povídal: "Škoda, že ta svoboda trvala jen tak krátce." Ptám se: "Proč krátce?" "Jenom 3 dny po převratě jsme směli rabovati, pak už nám to zakázali." Tak si mnozí lidé vykládali svobodu. Ale skutečnost nám zatím dokázala, že onen zákon byl nanejvýš potřebný, neboť během 10-letí vidíme, že ten zákon se dnes pomalu stává nedostatečným, že je příliš mírný a že neobsahuje veškeré případy, kdy je skutečně potřebí svobodu republiky hájiti, neboť zneužívání svobody musilo by nutně vésti k jejímu zničení. A proto vláda přichází dnes s návrhem na rozšíření obranných prostředků proti takové kritice, a to ve dvou směrech.

Ve čl. I. je stanovena nová ochrana Národního shromáždění proti urážkám a hanobení. V tom směru slyšíme dnes ve veřejném životě často takovou kritiku, která je vším jiným, jen ne kritikou. Zjev ten, známý z jednotlivých případů, napadá přímo čest všech členů Národního shromáždění. Proto je nutná sebeobrana, jak ji čl. I. tohoto zákona dopřává Národnímu shromáždění a jeho orgánům.

Čl. II. a III. zákona dává státní moci možnost, aby obrana státu, jevící se v zastavení periodických časopisů, které se trvale staví proti veřejnému pořádku, mohla býti účinnější, neboť dovoluje, aby na základě zkušeností nabytých i v dalších případech ještě mohly býti zastaveny časopisy, které se staví proti státu nebo pořádku a klidu v něm. (Místopředseda dr. Heller převzal předsednictví.)

Za těchto podmínek ústavně-právní výbor shledal osnovu tuto zcela nutnou a přirozenou a proto navrhuje slavnému senátu, aby i on přistoupil na usnesení posl. sněmovny a předlohu tuto schválil. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller: Zahajuji rozpravu. Řečnická lhůta je 15 minut.

Slovo má pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Jménem senátorů německé křesťanskosociální strany lidové, německé národně-socialistické strany dělnické, německé strany živnostenské a německého pracovního a hospodářského souručenství kladu sobě za čest podati následující prohlášení:

Osnova zákona o doplnění zákona na ochranu republiky znamená zostření zákona ze dne 9. března 1923, proti kterému vystupujeme. Německé strany prohlásily tehdy jednomyslně, že nemohou hlasovati pro tzv. ochranná opatření, kterých se zneužívá proti menšinám ve státě. Tehdy podal pan posl. Křepek jménem svazu zemědělců, německé křesťansko-sociální strany lidové, německé strany národní a německé demokratické strany svobodomyslné prohlášení, že tento zákon vésti musí k úplnému zničení demokratických zásad ve státě a že není ničím jiným nežli zastřeným terorem určitého pojetí státu ve formě parlamentně přijatých zákonů, a posl. dr. Czech prohlásil jménem německé sociálně-demokratické strany dělnické, že zákonem na ochranu republiky "demokracie v této zemi dostává ránu do srdce, poslední zbytek politické svobody na této půdě se ničí a bezohledné potírání politického odpůrce stává se zásadou státu."

Deset let trvání zákona na ochranu republiky ukázalo, jak oprávněnou byla kritika a zamítnutí zákona na německé straně. Zejména v poslední době nabylo libovolné zatýkání a pronásledování ve znamení zákona na ochranu republiky zahanbujícího rozsahu, především proti německému lidu, a to za spoluvlády německých stran, které svého času co nejostřeji proti tomuto zákonu vystupovaly.

Doplněním, jehož se má zákonu dostati projednávanou předlohou, stává se tento zákon pro demokratické strany ještě nepřijatelnějším, pro německé strany jen ještě nesnesitelnějším. Naše pouta mají býti ukována ještě pevněji. K tomu svou ruku podati nemůžeme. Věrni jsouce svému stanovisku z r. 1923 zavrhujeme zákon na ochranu a ještě více všechna zostření, a budeme hlasovati proti tomu.

Německé vládní strany však činíme odpovědnými za zesílené prostředky k pronásledování, jež nový zákon poskytnouti má státní policejní moci. Dne 6. března 1923 prohlásil posl. dr. Czech v poslanecké sněmovně: "Všechen německý proletariát je za jedno ve svém rozhodnutí, vypověděti této předloze trvalou válku. I když se stane zákonem a drakonická její tvrdost zasáhne sebe nemilosrdněji, náš boj proti této předloze půjde dále, a potrvá tak dlouho, až tato skvrna bude očištěna a až odstraněno bude ponížení, kterého se nám dostalo. To je naše předsevzetí, za kterým stojíme se svou ctí, pro které nám žádná oběť, ani ta nejtěžší, není příliš velikou."

Abychom stranám poskytli příležitost odstraniti tuto skvrnu, podali jsme pozměňovací návrh: "Zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923 zrušuje se v celém jeho rozsahu." Vybízíme všechny strany, které to s demokracií myslí vážně, aby hlasovaly pro tento náš návrh. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Niessner.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Slyšeli jsme v poslední době, naposledy z úst řečníka nebo předčitatele přede mnou, mnoho nářku nad ohroženou československou demokracií, a slyšeli jsme právě nyní, jak velice československá demokracie právě pánům z německých oposičních stran přirostla k srdci. Viděli jsme také, že prolito bylo mnoho slz nad domnělým rozbitím a pochováním občanských práv svobody. My však nedáváme se klamat! Slzy, které se zde prolévají, jsou krokodýlí slzy, a ti, kteří je prolévají, to věru nejsou strážci a přátelé demokracie, jak celé jejich dějiny dokazují. Nevymizelo přece ještě z paměti, že se mezi stranami, jejichž jménem pan sen. Tichi nyní mluvil a podal toto obrněné prohlášení, nalézají také takoví, kteří, když pyšně seděli ve vládní většině, pro zachování demokratických svobod neměli porozumění a že jim žádné omezení nešlo dosti daleko, že naopak souhlasili s omezeními mnohem těžšími. Připomínám jen reformu správy. Ukázalo se dosti často, že ti, kteří nyní tak dojemně bědují, příležitostně a také jinak stojí na stanovisku, že schvalují všechny náhubky, všechno rušení práv lidu, týká-li se to dělnictva. (Souhlas.) Stačí to, co jsem řekl, aby těmto domnělým zastáncům demokracie, kteří by si nyní chtěli hráti na žalobce proti nám, protože souhlasíme s předlohami, kterými stát dokazuje své odhodlání brániti sebe a obyvatelstvo proti vniknutí fašistického moru, aby těmto stranám, které zde vystupují ve zcela nové úloze jako přátelé demokracie, odepřena byla tato legitimace. Ale uvidíme, že to není jediným důvodem.

Tyto předlohy jsou části komplexu předloh, které se vláda odhodlala podati a provésti. My sociální demokraté byli jsme vždy - nepotřebujeme pro to podávati veliké důkazy - pro zachování demokracie a dalekosáhlých svobod. Nejsme naprosto nadšeni, že nutno projednávati tyto předlohy. Litujeme toho hluboce. Souhlasíme však přece, i kdybyste podali sto takových prohlášení. A kdybyste stokráte prohlašovali, že nás činíte v prvé řadě za to odpovědnými, budeme přece souhlasiti s těmito předlohami. Strpíme s naprostým klidem, budete-li nám přičítati hlavní vinu, předstoupíme klidně před soudnou stolici voličstva. Čeho však nedopustíme a proti čemu se bráníme, to je přesunování odpovědnosti a přesunování skutečností a smyslu.

Pánové z německé oposice! S tímto politickým přesunováním, které zde ráčíte prováděti, nebudete míti štěstí! Kdo odpovídá za to, že musilo dojíti k takovýmto předlohám, to je fašismus, který, kdybychom mu ponechali plnou vůli, u nás by rozvíjel úplně tytéž methody, tentýž teror, který by lidu a státu připravil stejný osud, jaký připravil v Německu: Přeměnu státu v jediný veliký žalář. My však činíme odpovědným nejen fašismus, nýbrž také strany, které potají nebo zjevně podporují fašismus, které zde vystupují v masce přátel demokracie, ale pokud mohou, dělají fašismu zeď. Ať nikdo neřekne, že německý národní socialismus zde je příliš slabý, aby zde státu vnutil svoji vůli, aby svým terorem něčeho dosáhl. Nedejme se klamati! Má jednoho partnera, českého partnera, to jsou čeští fašisté. Čtěte přece listy pana Stříbrného! Nenaleznete nadšenějšího bubeníka a agenta Hitlerova nežli je Stříbrný a jeho garda. Všechno chvástání, které se nyní v Německu oficiésně a po továrnicku vyrábí o domnělém dobrodiní fašismu, opětuje a otiskuje se nejen bez kritiky, nýbrž s přiměřenou ozdobou; všechno, co by pověsti fašistického režimu v Německu bylo na škodu, to všechno se potlačuje. Zkrátka a dobře, dělá se nálada takovým způsobem, že by se mohlo říci, že jde o placené agenty a emisaře německého fašismu.

Jděme jen věci na kloub: Pánové, kteří zde licoměrně hájí demokracii, nečiní tak přece, poněvadž chtějí demokracii uchovati, nýbrž poněvadž pomocí demokracie ji chtějí zardousiti, odstraniti, sprovoditi se světa. (Potlesk.)

Dámy a pánové! Demokracie nemá býti úzkoprsá, nemá býti falšovaná, jak se říká. Ano, ale demokracie nesmí také poklesnouti, aby se stala výsměchem, nesmí také býti bezbrannou, slabou, nesmí býti tak slabou, aby každý kejklíř, každý podvodník, každý demagog, jen když má náležitou dávku nesvědomitosti, této demokracie používati mohl jako žebříku, po kterém se vyšplhá k moci, slávě a vážnosti. Nikoli, pánové, tak my demokracii nechápeme, aby se nechala poplivati, aby se jí mohlo použíti jako nástroje, kterým právě někdo chce demokracii odpraviti. Nemáme žádné chuti k tomu, abychom sdíleli smutný, strašlivý osud německého lidu a německého dělnictva obzvláště. Nechceme se bez vážné obrany státi obětí fašismu. Jistě že boj proti fašismu není jenom problémem policejně technickým. Nedomýšlíme se, že proti duševní nákaze možno vystačiti jen zákonodárnými opatřeními. Víme, že je potřebí neúnavné a plné práce, především práce pro hospodářské zlepšení poměrů, aby bylo možno tuto nákazu zastaviti.

Ale na druhé straně vidíme přece před sebou, že to je mimořádná doba, ve které žijeme, a že nelze vystačiti s obyčejnými řádnými prostředky, že je právě potřebí mimořádných prostředků, aby bylo lze zdolati tento chorobný zjev, jakým je fašismus.

Že se nyní činí opatření, neznamená nic jiného nežli nutnou obranu demokracie, a že tato opatření naprosto nejsou bezúčelná, to přece vidíme na tom, jak se chovají páni národní socialisté.

Dámy a pánové! Dokud nebylo naprosto žádného nebezpečí při otravování mozku a srdcí lidí, tu si páni národní socialisté neukládali žádnou reservu a hráli si na radikály. Sotva však zde ve státě zavanul ostřejší vítr, v tom okamžiku, kdy spojeno je s jistým risikem zasazovati se o tzv. národně-socialistické ideje, spatřili jsme překvapující metamorfosu, o které se nám nezdálo. Přes noc stali se z revolucionářů, z převratníků, loyální státní občané, nevinné ovečky, které tvrdí, že přece nemají naprosto zlého úmyslu, že jsou čisté a nevinné, asi toho druhu, jako ta vyšší dívka, která se naivně táže: Maminko, co pak to je, lajtnant?

Přece ještě nevypukly žádné vzpoury, říká se nám. Což máme čekati, až bude pozdě? Říkají: Nic se nestalo. Což je to pravda? Což jsme neviděli, jaké poměry nastaly v pohraničních územích státu v prvých týdnech před Hitlerovým vítězstvím a po něm? Neviděli jsme jak úzké bylo spojení mezi hnědými košilemi na té a oné straně? Neviděli jsme, jak mnozí z našich lidí, kteří přicházeli ke konferencím naší strany do Prahy, vždy znovu prohlašovali: Soudruzi, u nás jsou takové poměry, že nevíme, zdali se sem ještě příště budeme moci dostaviti, zdali se mezi tím nestaneme obětmi fašismu.

Dámy a pánové! Nejsme úzkostliví. Nechceme však také býti bezstarostnými a nechceme především však býti hloupými. Můžeme-li demokracii v Německu něco vytknouti, pak je to výtka, že neměla sebevědomí, že neměla síly postaviti se na odpor, že se v Německu stále říkalo: Ach toto Německo přece není Italie, zde nemohou nastati takové poměry. Nechceme, aby se nám činila výtka, kterou možno činiti demokracii v Německu, že klidně přihlížela a trpěla, jak fašismus organisoval své násilnické tlupy.

U nás hledíme si také namluviti, že v Československu něco takového není možno, ve státě, ve kterém žije tolik příslušníků jiných národností, zde že by fašismus znamenal nejen politické, nýbrž také národnostní utlačování, a to že by před mezinárodním forem dělalo špatný dojem, že by se to netrpělo a podobně.

Takovýmito útěchami se nám nepomůže. Víme jedno: že žijeme v době, která je dobou krise a tím zároveň dobou nejtěžších duševních otřesů. Víme, že v této době je na miliony zoufalých a zoufajících lidí, kteří hledají a chápou se stébla, mátohy, poněvadž od toho očekávají záchranu. A víme, že v takovéto době z fašismu vy hází obrovské nebezpečí nákazy, nebezpečí nákazy duševní epidemie, proti které jsou duševní argumenty bez jakéhokoli účinku. Lidé, kteří trpí nouzí, kteří po dlouhou dobu zoufají, nevidí, že je to selhání kapitalistického hospodářského řádu, které je uvrhlo do této situace, nýbrž hledají viníky v politickém systému demokracie. O sobě musili bychom si říci, že přece příklad Italie dosti jasně dokazuje, že ani změna politického systému nedovede přinésti pomoc. Vidíme, že fašistický režim v Italii projevil ještě horší účinky na hospodářství a státní finance - nepotřebuji zde zajisté uváděti číslice, ty jsou dosti známy - než na příklad režim v demokraticky spravované Francii. Je zde dosti příkladů toho, že diktaturou nelze pro lid získati nic jiného nežli řetězy, které ho spoutají. A přece ohlížejí se lidé po tomto diktátoru, po tomto zachránci a mesiáši, který je má uvésti do zaslíbené země.

Ať nikdo neříká,-že u nás není žádného Hitlera. Nikoli, Hitlera nemáme, ale máme sta Hitlerů! Každý malý politický podvodník chtěl by se dnes státi Hitlerem, diktátorem ve státě. Také obecenstva pro takovéto šarlatány je velmi mnoho. Kdo by si byl pomyslil, že v Německu, které platilo za zem mravu, kultury a svobody, že v národě, o kterém se s pýchou říkalo, že je národem básníků a myslitelů, že v takovémto národě pořádným otvíráním úst několika kejklířů a jednoho vrchního kejklíře a stálým a nepřetržitým opětováním jedné a téže lži, tento kulturou nasycený národ ve své většině může býti proměněn v hromadu fanatiků, nemajících pevného smýšlení! Nemysleme si proto, že tato nákaza musí se bezpodmínečně zastaviti na našich hranicích, že se tam zastavila. Nouze a starost matou hlavy a každý bloud se domnívá, že si může hráti na vykupitele, a má také posluchače, je-li dosti nesvědomitý, aby spekuloval s nejnižšími pudy lidí. Nepropůjčíme se tomu, abychom to podporovali. Máme za to, že se demokracie musí postaviti na odpor tomuto hnutí, tomuto chorobnému zjevu. Je zde ovšem snaha nám namlouvati, že německý nacionalismus u nás nemá nic společného s hnutím Hitlerovým. Ale pánové, vidíme přece všude tytéž formy zjevů. Což pak haknkrajclerství je v Rakousku snad jiné nežli v Německu? Právě páni křesťanští sociálové, kteří spolupodepsali prohlášení, jež zde bylo podáno, mají smutné zkušenosti s národně-socialistickou zločinností, s tímto duchem, který se tu pěstuje, který z mladých lidí vychoval vrahy, vyrabitele pum a vrhače pum. Což pak se někdo domnívá, že právě u Podmokel přestává národní socialismus býti tím, čím je na oné straně hranic? Kdo se to domnívá, patří do politické dětské opatrovny. Ale ovšem, pan posl. Jung, "Duce" národního socialismu u nás, ten ovšem projevil velkou mužnou odvahu, když v novém vydání brožurky, kterou před časem napsal, vynechal všechna místa, která by dokazovala nějak spojení s duševním směrem hitlerismu. Tím se jaksi sám oklestil. Ale tato maska nezakryje to, že také u nás národní socialismus není ničím jiným nežli odnoží hitlerismu, že jest úplně stejný a že věrnost ke státu a loyalita, o které nás nyní pan Jung, a společníci ubezpečují, nezískaly jim německou měšťáckou a maloměšťáckou mládež, nýbrž vždy znovu živená naděje, že, získá-li v Německu národní socialismus nadvlády, obrněnou pěstí dopadne pak na Československo a že zde také zřídí své panství.

Pánové, žádný klam, nesmíme národní socialisty u nás - pan kolega Teschner nechť mně promine - posuzovati na příklad podle jeho osoby. Doufám, že tím, že ho považuji za neškodného, u své strany nepozbude důvěry. Nikoli, podle jednotlivých osob nelze posuzovati národní socialismus, který je tisíciprocentním fašismem, nýbrž lze ho posuzovati jen v celku jako jediné hnutí, a vidíme přece zde a viděli jsme po celá léta zřetelně, jak se všechno napodobilo podle německého a italského fašismu, uniforma, pozdrav, celý směr smýšlení, zkrátka vidíme, že jsou duchem tohoto ducha.

Zákonodárná opatření však, která se zde provádějí, budí nevůli nejen u osob bezprostředně postižených, nýbrž na podiv také u německých občanských stran. Především chtěl bych pánům celé oposice poraditi, aby se dohodli; jedni s panem křesťansko-sociálním posl. Krumpem v čele prohlašují, že jsou to zákony na ochranu sociálních demokratů, druzí, páni komunisté, prohlašují zase, že jsou to zákony na ochranu buržoasie, měšťáckého třídního státu a fašismu. To nejde. Zde musilo by se přece dojíti k nějaké dohodě. Pánové musí se rozhodnouti, čím tyto zákony vlastně jsou. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: My jsme s komunisty neměli nikdy nic společného!) Vy jste s nimi měli více společného, nežli chcete doznati. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Vy jste velký utrhač na cti! - Výkřiky. - Hluk.) Co pak se týče těch stran, které tak náhle objevili své srdce pro demokracii, známe je dostatečně. (Výkřiky sen. dr. Hilgenreinera a sen. Polacha.) Ale pánové, přes vaše přiznání ústy k demokracii nás neoklamete. My jsme vás prohlédli a víme, že jste nadobro zfašisováni a že máte jen jeden ideál a tento ideál zní: Zdolání dělnické třídy. (Výkřiky a odpor senátorů něm. křesť.-soc. strany lidové.) Nezáleží na jednotlivém dělníku, záleží na třídě. Až do posledních dnů horovali -jste ještě všichni pro fašismus. Ano, dokud jen marxisté byli obětmi fašismu, byli jste úplně němí jako ryby, nejen to, tu jste se spokojeně usmívali. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Není naší věcí starati se o Německo! - Výkřiky. - Hluk.) Vy jste ještě před měsícem, pane sen. Hilgenreinere, na sjezdu strany mluvil o vnitřní a zahraniční situaci a tam jste prohlásil, že v Německu má býti založena jednotná německá, křesťanstvím prodchnutá říše, tomu muži nechť je přáno tuto myšlenku provésti. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To si přeji ještě dnes!) Jaká blahovůle, jaké to jemné křesťanské porozumění! Vy jste dále řekl: "Nám nemůže býti lhostejno, co se venku děje. Smíme se radovati, že z těla německého lidu odstraněn jed třídního boje, smíme se radovati, jestliže špína a šmejdy se vypuzují ze země, smíme se radovati... tedy sama radost! ..., že se zachovávají smlouvy s nejvyššími církevními úřady a že se ve školách zavádí zase vyučování náboženství." Není-li to úsměv, není-li to spokojenost nad tím, že marxističtí dělníci byli zdoláni, pak nevím, jak se to má vůbec vysloviti.

Pánové, mlčeli jste ke všemu tomu, co se dálo v Německu, mlčeli jste, když vysocí hodnostáři třetí říše zjevně vybízeli k násilí a porušování práva, mlčeli jste a tlachali jste o propagandě hrůzy, když na tisíce dělníků v kasárnách úderných oddělení bylo mučeno, masakrováno a prý na útěku postříleno. Mlčeli jste ke všemu tomuto porušování práva, ke všem vraždám, popravám, k pálení knih, mlčeli jste, když vlastnictví dělníků, domy od borových organisací a redakce novin, když 40 milionů pracně ušetřených krvavých dělnických krejcarů odborových organisací bylo ukradeno a uloupeno. Tu jste mlčeli. Mlčeli jste, když hnědá okupační armáda jako Hunové řádila v dobyté zemi. Vy a jiné měšťácké strany nalezli jste řeč zase teprve tehdy, když se krvavé... (Hluk. - Výkřiky sen. dr. Hilgenreinera.) Můžete zde mluviti, nerozumím Vám. (Výkřiky sen. Kostky.) Ale pane Kostko, což pak jste také již naroveň postaven? Naproti již byste také seděl v koncentračním táboře, pane Kostko! (Výkřiky.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky sen. dr. Hilgenreinera.) Ich bitte, Herr Kollege Hilgenreiner, nicht zu unterbrechen. (Výkřiky sen. dr. Hilgenreinera.) Ich bitte nicht zu unterbrechen! (Sen. inž. Havlín: Co je to, pane místopředsedo? S předsednického místa nemůžete mluviti německy, nemůžete, já protestuji, to je porušení jednacího řádu senátu! - Výkřiky.)

Sen. Niessner (pokračuje): Pan kolega Kostka křičí jako viník a má k tomu všechnu příčinu. Pravím jen, že může býti rád, že ještě žije pod československou demokracií. (Výkřiky sen. dr. Havelky a sen. inž. Havlína.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím sen. inž. Havlína o klid!

Sen. Niessner (pokračuje): Kdyby se naproti choval, jak se chová zde, kdyby v Německu si osvojoval takovou míru kritiky jako zde, seděl by také již v koncentračním táboře. Můžete toužiti po koncentračním táboře, budete musit ještě podati důkaz své odvahy! Prozatím tomu ještě nevěřím. Pánové, vy všichni jste nalezli řeč teprve tehdy, když se začalo postupovati proti občanským židům, proti členům občanských stran, proti občanským učencům, také proti kněžím jako proti marxistům, když kněží, učenci a spisovatelé byli týráni a propouštěni, když také ti padli do krvavých spárů fašismu. Nyní někteří z vás, vyjímaje pana sen. Kostku, jsou zaraženi. Nyní se také vám otevřely oči. Kopance, kterých se vám dostalo, přivedly vás zase trochu k sobě. (Výkřiky.) Inu ovšem, kdybychom měli čas, mohli bychom se radovati z vývoje, který nyní nastal v Německu. Mohli bychom z toho pociťovati srdečnou škodolibost. Ale říkám vám, vy a ostatní pánové, kteří dělají fašismu zeď, uvidí také zde a také jinde ještě své divy. (Výkřiky. - Místopředseda dr. Heller zvoní.) Vidíme v Německu... (Výkřiky sen. Kostky a sen. Polacha.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím pana sen. Kostku o klid, aby nevyrušoval! (Výkřiky.)

Sen. Niessner (pokračuje): Vidíme, že důtky, které jste pomáhali plésti, mohou se zde a jinde obrátiti také proti vám. Fašismus potřebuje tempo, tempo. Fašismus má potřebí stále nových omamných prostředků, nemůže obyvatelstvo vyvésti z krise, nemůže lidu a dělnictvu dáti chléb a práci, a proto potřebuje nových her. Nejprve to šlo proti marxistům a židům, nyní to jde proti centru a německým nacionálům, proti všemu, co si zachovalo dosud jiskru samostatnosti. Někteří však - a jsou to obzvláště páni němečtí demokraté, jako jejichž representant na sebe právě upozornil sen. Kostka, a také němečtí nacionálové to jsou - táhnou stále ještě zcela neochvějně za fašistický provaz. Mluví o jednotné frontě všech německých stran, čítaje v to i německé národní socialisty. Tam v Německu však putují příslušníci jejich stran do žaláře. Ale co chcete, pane Kostko, kde máte ještě nějaký demokratický orgán v celém československém státě? Kde z vaší strany ozval se jediný hlas protestu proti těmto ohavnostem a ničemnostem? Tam zavírají vaše vlastní lidi do žaláře a do koncentračních táborů, připravují je o čest jako korupčníky, a zde projevujete stále ještě jistou spojitost s národně-socialistickou zločinností.

Vidíme ve fašismu nebezpečí pro kulturu, pro mír a pro právní řád, a jsme ochotni vynaložiti vše, abychom toto zločinectví potírali. Vidíme v tom nebezpečí pro kulturu, poněvadž se lid fašismem vrhá zpět do područí, do duševní nedospělosti. Vidíme ve fašismu nebezpečí pro právní řád, poněvadž hájí právní názor, který zní: prováděj loupež, krádež, vraždu, ale zpívej k tomu Horst Wesselovu píseň, pak nejsi zločincem, nýbrž národním hrdinou! Jsme proti fašismu, poněvadž je nebezpečí pro mír. Vidíme přece, jaký neklid vznikl v celé Evropě za několik měsíců Hitlerova režimu, ale nejen jaký neklid, nýbrž také jaká nedůvěra. Co demokracie v Německu s námahou vybudovala za 15 roků na základě důvěry a blahovůle v mezinárodním světě, to fašismus za právě tolik dní úplně zničil, rozdupal a zašlapal do země. A celý svět podezření a nedůvěry číhá dnes kolem této nešťastné země. Nechceme pánům z německých občanských stran, pokud ještě nejsou obráceni, brániti v jejich náklonnosti k fašismu. Nechceme jim také bráti dětinskou radost, když pronášejí řeči nad hrobem sociální demokracie, poněvadž se fašismu a stranám s ním spolčeným podařilo sociální demokracii formálně, navenek smazati s povrchu. Mnoho se povídá o tom, že sociální demokracie selhala. Jedno selhalo, a to jsou měšťácké strany, především tyto svobodomyslné měšťácké strany, které nás v boji proti fašismu úplně opustily. (Odpor.) Sociální demokracie neselhala, byla jen příliš slabou, příliš důvěřivou. Na jedné straně tísněna komunisty, na druhé straně majíc proti sobě celý měšťácký a fašistický tábor. Tentokráte byla sociální demokracie ještě příliš slabou, nezůstane takovou. Mnozí se domnívají, že mohou přes ni přejíti k dennímu pořádku, ale, pánové, dělnické hnutí možno navenek potlačiti. To se přece stalo. 12 roků zákona o socialistech za Bismarcka tísnilo Německo. Ale k těm, kteří mohou mysliti, jejichž mozek dosud nezakrněl, kteří ho používají k myšlení, k těm obracím se s otázkou: Což pak se domníváte, že dějiny zůstanou státi? Což pak se domníváte, že vítězství dobyté za abnormálních poměrů může míti trvalou cenu? Sociální demokracie mrtva? To je naivní představa. Navenek může v Německu panovati hřbitovní klid. Ale 7 milionů sociálnědemokratických hlasů, které dne 5. března za nejhorších opatření teroru přece byly odevzdány, ty jsou důkazem, jsou důkazem, že socialismus nelze potlačiti, těchto 7 milionů a dohromady 12 milionů marxistických hlasů.

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím pana řečníka, aby svou řeč skončil. Lhůta již uplynula.

Sen. Niessner (pokračuje): Všechna opatření, všechny akty teroru násilné vlády v Německu nemohou přece odstraniti vědomí o slanosti systému.

Co se týče zde této předlohy, kterou dnes projednáváme, přál bych si jen, aby jen jedna desetina těch svobod byla zůstala zachována v Německu, jaké zde ještě po tomto zákoně zůstanou. Nedejte se postaviti naroveň. My se bráníme. Říkáte-li, že nás postavíte na pranýř, pak pravím: My postavíme vás na pranýř, poněvadž jste fašismu dělali zeď a přijde čas, který nám dá za pravdu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Hilgenreiner.

Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři, senátorky! Neměl jsem v úmyslu uchopiti se slova. To, co chceme říci k předloze, shrnuli jsme krátce do prohlášení. V tomto prohlášení jsme konstatovali, že všechny německé strany označily tento zákon před deseti lety jako ránu pěstí proti demokracii, jako skvrnu, a to ústy svých vůdců Křepka a Czecha. To byl podstatný obsah našeho prohlášení.

Důvody, které tehdy přiměly německé strany, aby hlasovaly proti zákonu, musí dnes platiti tím spíše, ježto zákon má býti zostřen. Na tuto výtku odpověděl pan řečník přede mnou dnes jen ostrými, z části osobními útoky na německé strany.

Velevážení, k tomu jen jedno slovo: Jsme přesvědčeni, že osudy Německa nebudou spřádány zde na této půdě a že ti, kdož chtějí vyvolati ostré politické stanovisko Československé republiky proti nynější německé vládě, která podle všeho ještě dlouho potrvá, neprokazují dobré služby tomuto státu a obzvláště Němcům v tomto státě. (Potlesk.)

Dále máme za to, že věci v Německu daleko nepokročily tak, abychom o tom mohli podati konečný úsudek. Je zcela patrno, že venku v Německu i ve vládnoucí straně různé proudy se navzájem potírají a že v jednotlivostech uplatňují se činitelé, jejichž postup na nejvyšším místě nedoznává souhlasu.

Co se však týče mého citovaného prohlášení při posledním sjezdu strany, prohlásil jsem, že vítáme to, co se v Německu děje, jestliže skutečně splněno bude to, co se slibuje, zříditi totiž silný, čistý, křesťanský, německý národ. To je ideál, za který jsme se my křesťanští sociálové vždy zasazovali. Pryč s třídním bojem a pryč se špínou a šmejdy! Výchovu mládeže, ba celého národa na křesťanském podkladě! To jsou naše zásady. Prostředky, které tam venku byly voleny, nemáme zde práva posuzovati. To nepatří do naší kompetence. Ale jedno pravím: Jestliže se zde v Praze na jisté straně najde odvaha kritisovati, a to kritisovati tak ostře, že se spílá vůdci velikého státu, jestliže se kritisuje takovým způsobem, že se nutno diviti, že se to zde trpí, pak táži se: Kde pak byli jeho soudruzi ve straně, kteří zde tak otevírají ústa, venku v říši, aby zjevně zahájili boj proti muži, kterého označují za svého utlačovatele. (Různé výkřiky. - Hluk.)

To jsem chtěl zcela krátce zdůrazniti. Ještě jednou pravím: Jestliže jsme zde k mnohým věcem mlčeli a částečně ještě mlčíme, děje se tak v přesvědčení, že se nic nezlepší takovými řečmi, jaká dnes zde byla promluvena. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh sen. dr. Hilgenreinera a druhů.

Žádám, aby byl přečten. (Výkřiky sen. Kostky.)

Prosím pana sen. Kostku o klid!

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. dr. Hilgenreinera a druhů:

Článek I. zákona má zníti takto:

Zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., se v celém jeho rozsahu zrušuje.

Místopředseda dr. Heller: Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen. dr. Karasovi.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu budeme ve čtení prvém hlasovati takto:

o čl. I. podle návrhu sen. dr. Hilgenreinera a druhů, bude-li zamítnut, o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl podle pozměňovacího návrhu sen. dr. Hilgenreinera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí zněla podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Tím celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1086, souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 1082.

Budeme projednávati další odstavec pořadu, jímž je:

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1083) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění zákon o mimořádných opatřeních. Tisk 1087.

Zpravodajem je pan sen. dr. Havelka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Některá všeobecná práva státních občanů, jako svoboda osobní, nedotknutelnost domovní, právo listovního tajemství, právo spolčovací a shromažďovací a svoboda tisku mohou za okolností uvedených v zákoně ze dne 14. dubna 1920. č. 300 Sb. z. a n., dočasně a místně býti suspendována a místo toho mohou býti zavedena mimořádná opatření.

Výjimečné a mimořádné poměry, v nichž nejen naše republika, ale takřka celý svět žije, vyžadují nutně, aby vládě byla dána větší možnost, než stalo se uvedeným zákonem, za mimořádných okolností v zájmu ochrany celistvosti státu, jeho ústavní formy, jakož i veřejného klidu a pořádku mimořádnými prostředky a ihned zakročiti.

Neboť musí-li býti dbáno o náležitou ochranu těchto statků i v míru a za poměrů normálních, tím více je potřebí býti na stráži za války, nebo nastanou-li i mimo válku události mimořádné. V takových případech sluší počítati s tím, že předpisy platného práva normálního stavu mohly by se ukázati nedostatečnými a že daná situace mohla by znemožniti opatřiti si potřebných právních norem cestou parlamentní. Mohlo by tak vzniknouti velké nebezpečí v prodlení.

Projednávaná osnova zákona dává vládě nesporně značnou moc. V případě války, nebo v případě mimořádných událostí, ohrožujících celistvost státu, státní formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, může vláda naříditi mimořádné opatření a tím omeziti značně občanské svobody. Zejména může vláda tak učiniti v případě, nastanou-li mimořádné události nejen uvnitř státu, ale i na jeho hranicích a může tak učiniti nejen k obnovení veřejného klidu a pořádku, nýbrž i k jeho udržení.

Tato značná a nyní rozšiřovaná pravomoc vlády je plně odůvodněna vážností doby, kterou prožíváme, i nebezpečností událostí v okolních státech a proto nutno se říditi bezohledně potřebou státu a jeho bezpečností.

Nutno zdůrazniti, že nic se nemění na dočasnosti mimořádných opatření ani na tom, že k jich platnosti je potřebí usnesení vlády schváleného presidentem republiky a že jedna nebo druhá sněmovna, nebo Stálý výbor má právo odepříti souhlas s mimořádnými opatřeními a tím je zrušiti. Platnost jejich rovněž pomíjí, neučiní-li Národní shromáždění nebo Stálý výbor do měsíce ode dne vyhlášení dotyčného nařízení žádného usnesení. Ústavně-právní výbor projednav usnesení poslanecké sněmovny ve své schůzi dne 27. června 1933 usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby je schválil beze změny tak, jak je obsaženo v sen. tisku č. 1083.

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Řečník není žádný přihlášen.

Byl mi podán návrh sen. Hakena a soudr. na přechod k pořadu.

Žádám, aby byl návrh přečten.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Hakena a soudr.:

Navrhuji, aby se přešlo přes 3. bod pořadu dnešní schůze tisk 1087 k dennímu pořadu.

Místopředseda dr. Heller: Přikročíme k hlasování ve čtení prvém.

Nejprve budeme hlasovati o návrhu sen. Hakena a soudr. na přechod k pořadu, bude-li zamítnut, budeme hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli, a to najednou.

Jsou proti tomu návrhu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Hakena a soudr. na přechod k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1087, souhlasně s usnesením posl. sněmovny, tisk 1083.

Na pořadu dále je:

4. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1064) k vládnímu návrhu zákona o ochraně cti. Tisk 1080.

Zpravodajem je pan sen. dr. Veselý.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Nemám, prosím.

Místopředseda dr. Heller: Není změn.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formule schvalují se v uvedeném znění také ve čtení druhém.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená od 20. června do 10. července t. r. sen. Plamínkové a na červenec panu sen. Kroiherovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená dovolená se uděluje.

Ve smyslu §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo dne 28. června 1933, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 14 hod. 28 min.