Schůze zahájena v 16 hodin 6 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

119 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Dérer, dr. Matoušek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní); Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůze sen. Volkovi, na dnes a zítra sen. Trnobranskému, dodatečně na schůzi 9. června 1933 sen. Měchurovi, na týden sen. Jančekovi, dr. Korláthovi, Navrátilovi.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 2 měsíců sen. dr. Soukupovi, od 18. června do 31. července sen. Kavanovi, od 25. června do 15. července sen. Köhlerovi, do konce srpna sen. Šimonkovi, na 3 měsíce sen. Beutelovi.

Kdo s těmito dovolenými souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržené dovolené se udělují.

Předsednictvu senátu došel připiš ministerstva vnitra ze dne 13. června 1933, čís. 41.159/1933/7, o povolání náhradníka dr. Vladimíra Krno za zemřelého senátora Cyrila Pivko.

Žádám pana zapisovatele sen. Johanise, aby připiš tento přečetl.

Zapisovatel sen. Johanis (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Cyrila Pivko povolávám na základě ustanovení § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění náhradníka dr. Vladimíra Krno, starostu města Bratislavy, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Černý v. r.

Místopředseda Donát: Do dnešní schůze dostavil se nový člen pan sen. dr. Vladimír Krno a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy.

Žádám pana zapisovatele sen. Johanise, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pana senátora, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji" (Senátoři povstávají.)

Zapisovatel sen. Johanis (čte):

Sľubujem, že budem verný republike československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Sen. dr. Krno (podávaje ruku místopředsedovi Donátovi): Sľubujem. (Senátoři usedají.)

Sdělení předsednictva.

Rozdané tisky.

Návrhy tisky 1067, 1068, 1073.

Zprávy tisky 1069, 1070, 1072 (poštou), 1071.

Vládní návrh tisk 1074.

Těsnopisecká zpráva o 201. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 2. března 1933.

Zápisy

o 221. až 223. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 1067, 1068, 1073.

Výboru imunitnímu žádost krajského soudu trestního v Praze za souhlas k stíhání sen. Foita pro přečin podle §u 2 zák. z 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n. (č. j. 9016 předs.).

Stálý výbor

podle §u 54 úst. listiny ustavil se dne 14. června 1933 a zvoleni byli: předsedou dr. Staněk František, místopředsedy: dr. Soukup František, Tučný Alois, zapisovateli: Navrátil Gustav, Taub Siegfried.

 

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1043), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení čtvrtá dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 8. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. května 1933, čís. 79 Sb. z. a n. Tisk 1069.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr. Rozkošný, za výbor národohospodářský pan sen. Stržil.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. dr. Rozkošnému.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Obchodně politické styky Československa s Německem upraveny jsou hospodářskou dohodou z 29. června 1920, která je vybudována na doložce o nejvyšších výhodách. Doposud se nepodařilo sjednati s Německem velkou tarifní dohodu, a upravuje se proto v mezích možnosti toliko po malých částech, při čemž je nutno konstatovati, že Německo je doposud naším největším dovozcem i vývozcem, což nás nutí ke stálým snahám po rozšíření našich dovozních i vývozních možností.

Naše obchodní bilance s Německem je bohužel stále pasivní. Toto pasivum se sice zejména v roce 1932 značně zmenšilo, nikoli však proto, že by byl poměr našeho vývozu k dovozu příznivější, nýbrž proto, že vývoz i dovoz v tomto roce velice poklesl, neboť činil v milionech Kč:

r. 1931 dovoz 3302.0, vývoz 2039.3 = pasivum 1262.7,

r. 1932 dovoz 1975.7, vývoz 1201.2 = pasivum 774.5.

Za účelem snížení tohoto pasiva upraven byl vzájemný platební styk mezi oběma státy zřízením vázaných účtů u Národní banky Československé a u Říšské banky německé, což má dáti možnost úpravy dovozu z Německa podle vývoje našeho vývozu do Německa.

Německo zvýšilo v poslední době svá cla, z nichž poskytuje touto úmluvou Československu určité celní výhody při dovozu štěrku, různého dřevěného zboží, cigaretového a hedvábného papíru, a váže autonomní sazbu pro duté sklo a přírodní barvy, a poskytuje nám vázání dvou důležitých poznámek pro dovoz plstí a bavlněných tkanin, jakož i povoluje nám určité provisorní celní kontingenty pro perleťové knoflíky.

Konečně sluší podotknouti, že jsme obdrželi od Německa slib příznivější pro nás úpravy vývozu zmíněného zboží na podzim 1933.

Československo pak prohlásilo, že bude blahovolně vyřizovati žádosti o dovoz tašek a páleného vápna z Německa, což má důležitost hlavně pro náš pohraniční styk s Německem.

Tato úmluva není časově omezena a může býti vypověděna k prvnímu dni každého měsíce se lhůtou jednoměsíční.

Zahraniční výbor po projednání tohoto návrhu doporučuje slavnému senátu usnesení, jak je navrženo vládou.

Podotýkám toliko, že je žádoucno, aby se splnil slib, který nám Německo dalo, že na podzim r. 1933 bude s námi jednati o větší spojení obchodní, jak pokud se týče našeho vývozu, tak i dovozu. To si zajisté z plné duše přejeme.

Jinak doporučuji slavnému senátu, aby tuto dohodu, která má býti s Německem uzavřena, schválil. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Národohospodářský výbor senátu jednal ve své schůzi dne 30. května 1933 o dodatkové smlouvě českosl.-německé, která se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení. Podle této úmluvy poskytuje nám Německo některé celní slevy, jako na dovoz štěrku, různého dřevěného zboží jako kvedlačky, máslové formy, dřevěné lžíce, kuchyňská prkna ze dřeva javorového, bukového a topolového, cigaretového a hedvábného papíru a váže autonomní sazbu pro duté sklo přírodní barvy. Mimo to poskytuje Německo jisté ulehčení našemu vývozu plstí a bavlněných tkanin, jak uvádí se v zařazených poznámkách v německém celním tarifu, a umožňuje nám vývoz perleťových knoflíků tím způsobem, že stanoví nám pro měsíc srpen, září a říjen kontingenty o měsíční výši 5 q. Provisorním toto bude podle dohody upraveno definitivně na podzim t. r.

V článku II. této úmluvy prohlašuje oproti tomu Československo, že bude blahovolně vyřizovati žádosti o povolování dovozu tašek všeho druhu a páleného vápna z Německa, což má důležitost hlavně pro náš pohraniční styk. Německo bylo a je dosud na prvém místě mezi dovozními a vývozními státy v naší republice. Proto bylo již dávno naším přáním, aby dosavadní dohoda československo-německá v roce 1920 sjednaná, kterou považujeme za úmluvu přechodnou, byla zaměněna za velkou tarifní úmluvu československo-německou. Až do r. 1928 byl náš styk s Německem čilý a naše bilance obchodní vykazovala s Německem aktivum dosti značné. Vždyť jsme byli r. 1927 aktivní částkou 1.096,155.000 Kč, od r. 1928, když se začala projevovati všeobecná hospodářská krise v Německu, klesal náš vývoz do Německa, neboť Německo provozovalo silně ochranářskou politiku tím, že zvyšovalo celní sazby a znemožňovalo nám vývoz do Německa.

Proto již r. 1928 se objevilo v naší obchodní bilanci s Německem pasivum, které r. 1931 dostoupilo částky 1.26049.000 Kč. Roku 1932 bylo toto pasivum sníženo na částku 774,504.000 Kč. Očekává se, že předloženou dodatkovou smlouvou bude částečně snížen obchodně-bilanční schodek, který je odvislý od našeho vývozu do Německa.

Národohospodářský výbor doporučuje proto slavnému senátu schválení této dodatkové úmluvy československo-německé i s příslušným schvalovacím usnesením/ jak jest uvedeno v tisku senátním 1069. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Modráček. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Modráček: Slavný senáte! Ačkoli před sebou máme předlohu ryze hospodářskou, není možno vzhledem k tomu, co se odehrálo v sousední říši, vyhnouti se při jejím projednávání také úvahám politickým. Jak již páni zpravodajové připomněli, s Německem máme největší obchodní styky. V roce 1929 a 1930 činil obchod s Německem v našem zahraničním obchodu více než jednu pětinu. Náš vývoz šel do Německa ze 17 až 19 procent, dovoz k nám z Německa činil v celkovém dovozu naší republiky více než 25%.

Ačkoli v pozdějších letech v důsledku všeobecného poklesu zahraničního obchodu i náš styk s Německem se podstatně zmenšil, zůstává nicméně Německo poměrně stále největším naším odběratelem a dovozcem. Je proto pochopitelné, že máme zvláštní zájem na tom, jak se utvářejí poměry v Německu, a to nejenom z ohledů politických, nýbrž i hospodářských.

Je nepochybno, že události, které v Německu přivodily převrat lednový a únorový, budou míti při známé povaze hnutí hitlerovského velmi silný vliv na hospodářské poměry Německa k jiným zemím a zejména k našemu státu. To hnutí, které hitlerovství vyvolalo, i u nás rozhodně nepřispěje k tomu, aby styky, které jsme s Německem měli po celou tu dobu sousedské a přátelské, zůstaly i do budoucna takovými. My se nechceme plésti do vnitřních poměrů německých. Každý národ ať si své poměry uspořádá tak, jak za dobré uzná. Nicméně nemohou nás nechati poměry v Německé říši lhostejnými právě vzhledem k tomu, jak působí na naše politické poměry a jak se dotknou také našeho hospodářského poměru k Německu.

Četl jsem mnohokráte listy naše i cizozemské, které předpovídaly a předpovídají, že hitlerovský režim v Německu nebude míti dlouhého trvání. Skutečně půda, na níž Hitler vybudoval a chce vybudovati svou třetí říši, není nikterak příznivá. Dvě miliardy říšských marek deficitu ve státním rozpočtu, 8% krytí oběživa v Národní bance německé, asi 6 nebo snad ještě více milionů nezaměstnaných, to ovšem není nikterak příznivá půda pro velkolepé experimenty ve státním, a podle programu hakenkrajclerského, i v mezinárodním životě.

Jel jsem tyto dny Německem do Švýcarska a zpět přes Karlsruhe a byl jsem překvapen ne hitlerovskými prapory, které jsem viděl tu a tam ve vesnicích a v ulicích měst, nýbrž úžasnou prázdnotou na nádražích. Nádraží jako Stuttgart a Karlsruhe, kde sbíhají se tak důležité mezinárodní linky, které dříve hemžily se přímo cestujícími, byly liduprázdny, a jestliže vstupovalo do vlaku 8 až 15 osob, to bylo všechno. I. třída byla úplně prázdná, ve II. třídě byly obyčejně dvě osoby a také třeba jedna osoba přes celé Německo. Již na nádražích Německa je viděti, že hospodářská situace v Německu není valná a že to, co z Německa čteme ve zprávách bursovních a úředních o stoupání hospodářské aktivity, o zmenšování počtu nezaměstnaných, jest asi úřední iluse, nebo jak se tomu říká, úřední zalepování očí jak německému obyvatelstvu, tak i cizině. Přes to nevěříme, že by bylo možno počítati s krátkým trváním hitlerovského režimu, resp. s brzkým jeho zhroucením. Vlna, která v Německu byla vyvolána, je příliš široká, příliš mocná, byla příliš dlouho připravována a je příliš hluboko založena v psychologii německého národa, nežli aby jen tak brzy opadla a aby se režim právě v Německu budovaný brzy zhroutil. Není pochyby, že Německo kráčí k militarismu a k císařství, to vidíme všichni, vidí to celý svět a musí se s tím počítati. Gesta ta nebude nikterak klidná, ačkoli cíl je jasný a zřejmý a bude provázena nepochybně těžkými konflikty s cizinou a aniž bychom si to přáli, snad i různými a vážnými konflikty s námi. Bylo to jistě pro každého pozorovatele překvapením, když v Německu, kde po taková desetiletí trvala nejmocnější strana socialistická, která byla učitelkou socialismu celého světa, najednou se u-kázalo, že může demagogické, reakční a všemi možnými nectnostmi obdařené hnutí, jako je hnutí hitlerovské, ovládnouti mínění širokých mas, ne pouze jen určitých tříd-jak se vykládá; skutečně musíme říci, že hnutí hitlerovské ovládlo široké masy německého národa. To si nesmíme zapírati. To si vysvětluji prostě tím, že Německo neprošlo jako jiné západní země revolucemi, aby si bylo vytvořilo silnou tradici demokratickou a republikánskou ve své duši. Anglie měla svoji revoluci v polovině XVII. století, měla svého Cromwella, Francie měla velkou revoluci v r. 1793, my jsme měli svoji velikou revoluci, první revoluci evropskou, husitskou revoluci. Také jiní národové prošli mohutným převratovým ideovým hnutím, jež zanechalo v historii národa hluboké stopy. Německo mělo rok 1848, kde pouze dělnictvo a studentstvo chtělo něco nového, kdežto vrstvy měšťanské a selské se prostě nevyznaly v tehdejší době ve svém prostředí a vlastně nevěděly, co mají chtíti. Německo neuchovalo si z revoluce r. 1848 vzpomínku na nějaký velký historický přelom, na nějaké velké ideje, nýbrž jen vzpomínku na bláznivý rok. R. 1848 platí v německé historii za bláznivý rok. Rozumí se samo sebou, že národ, který tak málo poznal mohutné otřesy velkých ideových erupcí jako Německo, zůstal příliš konservativní, zůstal, abych tak řekl, v historii polostředověké, v monarchismu, v militarismu. Světová válka nemohla v Německu vznítiti hluboce a široce založené ideje demokratické a republikánské, poněvadž dospělo k republice, k demokracii porážkou národa, ne vítězstvím národa, ne vítězstvím nad absolutní neb jinou mocí. V Německu nebyly vytvořeny historicko-psychologické síly, jež činí z národa národ skutečně republikánský a demokratický. Proč na to vzpomínám? Proto, abych se zde vyslovil proti názorům, které jsou u nás přímo stereotypně pronášeny, že Němci jsou od přírody barbarským, vojenským, monarchistickým národem. To není pravda. Němci jsou právě takovými lidmi jako jiní Evropané, jenže měli poněkud jinou historii, ale Němci prodělají právě tytéž otřesy duševní a musejí je prodělati jako jiní národové a půjdou těmi kolejemi, kterými jde vývoj celé civilisace.

V minulých stoletích, od století sedmnáctého až do druhé poloviny století devatenáctého, byl v Evropě jeden mohutný vojenský stát. To nebylo Německo. Stát ten byl vojenský tak, že po celá staletí se kolem něho točila mezinárodní politika Evropy. To byla Francie, která dnes vystupuje jako nejmírumilovnější národ na světě, která hlásá pacifistické ideje, spolky, Panevropu a nevím, co všechno, Francie, která se dnes zabývá jen problémem bezpečnosti, která je, můžeme říci, přímo pilířem Společnosti národů, takže, kdyby nedržela Společnost národů, tato by se rozpadla. Byla to Francie, která byla po několik století ještě militarističtějším státem než předválečné Německo.

Vždyť generálové Ludvíka XIV. vlastně rozhodovali o celé diplomacii evropské a vojenský duch Francie vyvrcholil v Napoleonovi, který krájel Evropu jako oplatku, který dělal nové krále, sesazoval krále, dělal nové státy, bořil státy staré atd. Francie prodělala po r. 1848 převrat, převrat, který opravdu je potřebí si obnoviti v paměti vzhledem k poměrům německým. Roku 1848, jak víte, obnovila Francie republiku, kterou si zřídila za velké revoluce a která byla pak Napoleonem odstraněna. Jak to dopadlo? Za několik měsíců po známém krveprolití, jež způsobil ministr vojenství Cavaignac ve Faubourgu, St. Antoine, kde pobil 10.000 dělníků, Francie, ta revoluční Francie za několik měsíců po tom šla k urnám a zvolila více než dvoutřetinovou většinou Ludvíka Bonaparta za presidenta. To, co vidíme dnes v Německu, jak se tam probudila idea vilémovská, probudilo se ve Francii hned několik let po revoluci jako idea napoleonská, vojenská. A jak to šlo dále? Za dva nebo tři roky po tom dal se Ludvík Napoleon zvoliti za diktátora na 10 let a obdržel nějakých 80% hlasů všech vrstev národa a tuším za rok po tom se dal zvoliti za císaře a dostal skoro všechny hlasy, až na čtvrt milionu.

Proč to uvádím? Uvádím to proto, abych zde ukázal, jak podivně se vytváří psychologie národů po revoluci. Každá revoluce přivádí na svět reakci, někdy silnější, někdy slabší, a tu vidíme, že i ve Francii, o které se mnozí domnívají, že se skládá z lidí zcela jiných přírodních typů než Německo, právě po revoluci také ovládl vojenský duch, ovládla idea napoleonská, která tam vedla k nastolení císařství, a to císařství napoleonského. Jaký toho byl konec, víme. Napoleon dělal totéž, co Hitler, dělal socialismus, přirozeně ten panský. Chtěl pomoci sedlákům, hlásal ideu druhé napoleonské říše, jako Hitler hlásá ideu třetí německé říše. Jak říkával Ben Akiba, všechno už tu bylo. Druhou napoleonskou říši předváděl lidem v nejbujnějších barvách, všude dával se oslavovati jako spasitel lidu, jako obroditel celé Francie - totéž, co dnes dělá Hitler. Přirozeně konec toho byl roku 1870 u Sedanu a pak důsledek toho pařížská komuna a od té doby francouzská republika, jíž už neotřese nic na světě. Kam jde Hitler? Řekl jsem, že jde k Hohenzollernům - o tom není pochyby - že jeho dráha vede k císařství. Já ovšem bojím se toho, aby ta analogie mezi dnešním Německem a Francií po tehdejší revoluční době nebyla si příliš podobná, bojím se toho, aby Německo těmi divokými davy, jež Hitlerovi pomohly na vrchol jeho moci, nebylo strženo také do takového dobrodružství, jako byla stržena Francie. Ale jisto je, že Hitlerovo Německo neovládne Evropu. Toho se nebojím a nemusí se toho báti nikdo. Dnes je konec podobných experimentů, jaké chtěl se světem prováděti Vilém II. a jaké chtěl prováděti Hugenberg v Londýně. Víme, jak dopadl, jak musil bráti zpět to své famosní memorandum a vidíme i na Hitlerovi, jak začíná býti skromným, když vidí, že svět je zcela něco jiného, než fantomy, které hlásá na táborech hnědých košil.

Nehodlám se tu zabývati chováním demokratických stran v Německu, jež tak snadno uvolnily pole Hitlerovi. Bylo již tolik výtek vrženo proti německé soc. demokracii. Hrdinství tam nebylo žádné, o tom není pochyby. O to se nemusíme příti.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Modráček (pokračuje): Já mluvím. O tom není pochyby, že při té všeobecné vlně bylo velmi těžko pomýšleti na nějaký odpor, ne při té přemoci policejní a vojenské, ale při té vlně, která zachvátila veřejné mínění Německa. Ani Ludvík Napoleon nenašel vážného odporu, ačkoli měl co dělati se stranami velmi radikálně demokratickými a republikánskými. Já v tomto ohledu hledím na věc zraky střízlivými a vím, že je velmi těžko stavěti se proti takovým psychologickým lavinám doby, které nelze naprosto ničím překonati a žádným odporem zadržeti, ba naopak, které se potom ještě spíše ženou do živelnějšího fanatismu.

Musím se při tom zmíniti několika slovy, přes to, že mě pan předseda napomenul, o otázce pohostinství německé emigraci u nás. Je potřebí si to otevřeně říci. V našem tisku se objevily velmi těžké výtky proti úřadům, že zde dovolují vydávati list říšskoněmecké soc. demokracie. Musím prohlásiti, že právo pohostinství je všeobecně uznáváno u všech civilisovaných států, že ve Francii vycházejí listy protifašistické, proti Mussolinimu, vycházejí tam i listy ruské, rovněž jako v Berlíně, proti režimu ruskému. (Sen. inž. Winter: Pavel Skála a Komenský vydávali v Braniborech projevy proti Habsburkům!) Ano, i z historie jsou toho doklady. Musím připomenouti, že ve Vídni vychází list, který je proti naší republice, list Maďaronů, v Polsku jej vydávají také. My však uznáváme, že pro tyto věci nemůžeme do druhého státu zasahovati, pokládá se to za samozřejmé právo emigrace, ať je odůvodněné, nebo ne. Pokládal bych za ohromnou chybu, kdyby se mělo toto právo emigrace na vydávání časopisu proti režimu v její domovině omezovati. To by znamenalo, že se příliš bojíme Hitlera, a my se ho báti nemusíme. (Souhlas.)

Musím to zde přednésti, poněvadž to je i v zájmu naší dobré pověsti. Ale to, co zde uvádím, má ovšem nejen vztahy politické, nýbrž i hospodářské.

My musíme počítati s tím, že s Německem přijdeme v budoucnosti- snad dosti brzy - do vážných hospodářských konfliktů. Nevíme, co si vyjednal Gömbös s Hitlerem v Berlíně. Gömbös tam prý jel, aby projednal dovoz tuků a zeleniny, ale jistě mluvili také o něčem jiném, co nebylo ani tukem ani zeleninou. To jest jisté. Ale nechme toho. Jest jisto, že se zde tvoří něco, co by nás hledělo nejenom politicky, nýbrž i hospodářsky blokovati. A tu je potřebí, vážení pánové, abychom se připravovali na všechny eventuality. V pravý čas, myslím, přišla Malá dohoda, to úzké společenství v Malé dohodě, které má býti vybudováno také hospodářsky. Ovšem nemůžeme se omezovati jen na Malou dohodu, nýbrž musíme hleděti se všemi státy, se kterými bude možno hospodářsky vejíti do bližšího styku, uzavříti co nejtěsnější hospodářské společenství, to znamená, musíme jednostrannou ochranářskou politiku nechati stranou. Jsme ve zlých dobách, musíme se zachrániti teď za každou cenu, a když hospodářský styk s Německem bude restringován v důsledku nějakých politických neshod mezi námi a Německem, musíme nalézti náhradu jinde. To je to poučení, které si musíme vzíti z nynější situace a musíme proto hleděti tuto dobu překonati ne nějakým sobectvím, nýbrž rozumem a rozum povýšiti nad sebevražedné sobecké ochranářství. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena. Má pan referent nějaký doslov?

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Nemám.

Místopředseda Donát: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo schváleno ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1069.

Dalším předmětem je:

2. Zpráva výborů zahraničního, technicko-dopravního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1056), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná ve Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 1070.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. F. V. Krejčí, za výbor technicko-dopravní sen. inž. Winter, za výbor rozpočtový sen. Šimek.

Dávám slovo zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. F. V. Krejčímu.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Slavný senáte! Před nedávném schvalovali jsme zde úmluvu mezi naší republikou a republikou Polskou o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranic mezi těmito oběma státy. Věc, o níž dnes je nám jednati, vztahuje se právě k této úmluvě a nám je potvrditi právě řešení této otázky, týkající se pohraničních styků mezi Slovenskem a Polskem, resp. Haličí na velmi zajímavém, malebném a turisticky významném místě našich hranic, třebas že je to kraj u nás v Čechách a na Moravě málo známý. (Tak jest! - Místopředseda Votruba převzal předsednictví.)

Jde tu o tzv. pěninskou cestu, která vede podél řeky Dunajce, kteráž, jak známo, pramení v Tatrách, teče pak na sever od hřebene Tater do Haliče, a tu si na naší hranici prodírá cestu malebnou soutěskou, pohořím tzv. pěninským. Tato cesta nabývá vždy více významu pro turistiku tím spíše, že na každém jejím konci leží lázeňské město, na severu polské lázně Szszawnica Nižna a na jižní straně naše slovenské lázně Smerdžonka. Mezi oběma lázněmi vyvíjí se čilý styk na člunech a prámech po této řece Dunajci, tam kde se prodírá peřejemi tohoto pěninského údolí a odedávna již bylo v tomto smyslu této cesty užíváno. Tato cesta se však během času téměř zničila, slouží již jen ke stykům pěším a jest velmi potřebí ji rekonstruovati. Na našem území jde při tom o 8¹/₂ km. Jde tedy o to, aby tato cesta byla znovu upravena, aby tam byl postaven most přes říčku Lesnici na našem území, a vůbec aby celý tento pohraniční styk byl co nejlépe upraven. Tato věc vyžaduje jistého nákladu pro nás, a právě proto je na základě §u 41 ústavní listiny předložena k parlamentnímu schválení. Jde však o náklad celkem neveliký. Celá úprava cesty bude státi 400.000 Kč, z čehož připadne na náš stát 25%, to jest 100.000 Kč, což bude uhrazeno ministerstvem veřejných prací a zemí Slovenskou, takže o uhrazení nákladu je dostatečně postaráno. Je důležitým zájmem tohoto kraje, jednak obyvatelstva, lidu tamního, jednak ruchu turistického, aby pohraniční styk v tomto zajímavém koutě naší republiky byl náležitě upraven na základě celkové rekonstrukce této pěninské cesty, aby tímto způsobem byla i veřejnost na toto místo upozorněna, čímž by zejména získaly slovenské lázně Smerdžonka. Tedy i z tohoto důvodu, aby se zde usnadnil pohraniční styk mezi oběma spřátelenými státy, aby se pomohlo zapadlému kraji, jeho obyvatelstvu i aby se přispělo ke zvýšení turistického ruchu v této zajímavé a půvabné krajině, dovoluji si navrhnouti jménem zahraničního výboru, aby této úmluvě mezi naší republikou a Polskem se dostalo plenem senátu schválení.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. inž. Winter. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! Pan zpravodaj zahraničního výboru již vyložil, oč jde po stránce mezinárodní dohody. Já si dovolím vysvětliti tuto záležitost po stránce technické, po stránce výsostnosti státní a po stránce hospodářské.

Dunajec tvoří v části svého horního toku hranici československo-polskou. Levý břeh jest polský, pravý československý. Takovéto konfigurace hranic tvoří velmi často, téměř pravidelně, obtíže po stránce technické, poněvadž úprava závisí od dvou činitelů, od dvou států a není ani v hospodářské, ani technické, ani výsostné moci jednoho z těchto činitelů, aby sám o věci rozhodnul a je potřebí vždy dohodování mezinárodního. Takováto úmluva byla právě učiněna ve Gdyni, a její podstatu vyložil již pan zpravodaj zahraničního výboru. Po stránce provedení jde o to: Československá republika je prostřednictvím státních lesů a statků majitelkou lesů, které převzala po býv. státu uherském, který je koupil svého času od kapituly prešovské. Tyto lesy se nacházejí na katastru obce Lesnice v rozloze asi 9 km. Pro hospodářství v těchto lesích je potřebí, aby byla zřízena cesta, komunikace; má tedy býti zřízena takováto lesní cesta. Nebude zvláště technicky vypravena a proto se určuje, že nesmí býti pojížděna motorickými vozidly, nýbrž že jí smějí užívati pouze pěší - také se tam může jezditi povozy s koňským potahem - ale motorická vozidla budou vůbec vyloučena, vyjímaje motorická vozidla orgánů úředních, ale každý stát může užívati motorických vozidel jen na svém území.

Pro vypracování projektu přichází v úvahu stát, na jehož území objekt leží, tedy Československá republika, avšak tato komunikace bude sloužiti více zájmům státu polského než československého. Proto také byla učiněna dohoda o participaci na stavebních nákladech v tom smyslu, že z těch 400.000 Kč nákladu uhradí Polsko 300.000, Československo 100.000 a ve stejném poměru bude také uhrazován náklad udržovací. Část připadající na Československo se odhaduje na 12.250 Kč a z těchto 12.250 Kč udržovacích nákladů bude uhrazeno 6.125 Kč Ústředním ředitelstvím státních lesů a statků a druhou polovici uhradí země Slovenská z položky, která je určena pro podporu turistického ruchu. Jak náklad stavební, tak také udržovací výlohy budou polskou republikou placeny v čsl. měně, a to do jednoho měsíce po předložení účtů.

Československá republika je na zřízení těchto proponovaných úprav interesována vedle všeobecných zájmů státních, o kterých mluvil p. zpravodaj výboru zahraničního, ještě zvláště po stránce výkonu stavební svrchovanosti, po stránce vodoprávní, po stránce úpravy pohraničních styků, po stránce finanční a jako majitelka lesů, tedy československá republika, poněvadž jde o stavby na jejím území, bude projekty schvalovati, i ty, které vypracují Poláci po dohodě s čsl. úřady, a pod jejím dozorem se také budou stavby prováděti. Kolaudovati se budou stavby společně zástupci obou států. Československá! republika je, jak jsem již řekl, interesována na této cestě hospodářsky jako majitelka lesů a je interesována jako majitelka lázní Smerdžonka. Proto také správa lázní přispívá k úhradě toho nákladu 100.000 Kč na stavbu částkou 10.000 Kč.

Pro nás jde také o otázku hospodářskou. Dovolil bych si při této příležitosti podotknouti, že je v našem zájmu, abychom s Polskou republikou udržovali dobré sousedské styky hospodářské. Rád bych viděl, aby podobný dobrý sousedský styk byl udržován a prováděn s obou stran, nejen jednostranně, nýbrž i se strany druhé. Tu, bohužel, musím konstatovati, že po stránce pracovního trhu jsme v poměru k Polsku v nevýhodě. Podle odhadů je na území Československé republiky zaměstnáno asi 70.000 příslušníků státu polského, naproti tomu však příslušníků republiky Československé je na území republiky Polské zaměstnáno jen asi 5.000. Je tedy ten poměr 70.000 příslušníků polských u nás proti 5.000 příslušníků československých v Polsku pro naši republiku velmi nepříznivý. Velmi rád bych viděl - a používám k tomu této příležitosti - kdyby po této stránce nastala nějaká náprava a kdyby ministerstvo soc. péče a ministerstvo zahraničí věnovalo této otázce také pozornost.

Úmluva slouží dobrým sousedským stykům v pohraničí, slouží také hospodářským stykům republiky, a proto doporučuje technicko-dopravní výbor, aby slavný senát dal k této úmluvě svůj souhlas.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Šimek. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Šimek: Slavný senáte! Oba páni zpravodajové promluvili o zprávě po stránce zahraniční a po stránce technicko-dopravní. Mně zbývá, abych o ní promluvil po stránce rozpočtové. Že cesta pěninská, spojující význačné naše lázně Smerdžonku - to jsou naše známé jodové lázně - s polskými lázněmi Szczawnica, má svůj velký význam nejen turistický, jak se vpředu praví, nýbrž také význam pokud se týče ruchu, který je zde také mezi dvěma lázeňskými místy, je věcí samozřejmou.

Tato cesta, která byla v minulosti několikráte zničena dravými vodami Dunajce, musí býti znovu vybudována a má velký vyznám jak pro náš stát, tak pro republiku Polskou a pro republiku Polskou tím více, poněvadž má méně lázeňských míst než máme my. Proto také při sjednávání této smlouvy, když se bral zřetel k nákladům na tuto cestu, musilo Polsko uznati, že bude přispívati větší kvótou, a to 75% na to, co bude zřízeno na našem území, kdežto náklad - na část, která náleží Polsku, musí Polsko hraditi úplně samo; tedy pro nás v tom směru je smlouva zcela výhodná. Těchto 25% jeví se pak v celkovém efektu číselném tak, že na území našem bude cesta dlouhá 8¹/₂ km a bude vyžadovati celkového nákladu 400.000 Kč a připadne tedy na naší republiku 100.000 Kč, kterážto částka bude uhrazena jednak z titulu ministerstva veř. prací, jednak zemí Slovenskou a 10.000 Kč přispěje na to správa státních lázní.

Dále běží o trvalou částku 12.250 Kč, které bude potřebí k udržování úseku na naší půdě, který jde ke hranicím. Tato částka 12.250 Kč bude kryta tím způsobem, že 6.125 Kč bude hraditi ministerstvo zemědělství a zbytek země Slovenská z položky na podporu turistického ruchu. Tedy běží o to, aby 100.000 Kč na zřízení cesty bylo uhrazeno společně ministerstvem veř. prací a zemí Slovenskou, jakož i příspěvkem ústředního vedení podniku "Státní lázně" při ministerstvu veř. zdravotnictví a tělesné výchovy.

Rozpočtový výbor souhlasí s výše uvedeným nákladem a doporučuje slavnému senátu schválení učiněné smlouvy.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen jako první řečník pan sen. dr. Kovalik. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! K vládnemu návrhu o úmluvě republiky Československej a republiky Poľskej o pieninskej ceste a o usnadnení pohraničného styku medzi Slovenskom a Poľskom, dovoľujem si predniesť nasledovné:

Prítomnú úmluvu ako užitočnú a potrebnú prijímame, lebo je to v záujme oboch republík a v záujme usnadnenia pohraničných stykov medzi Slovenskom a Poľskom, medzi republikou Československou a Poľskou v čarokrásnom národnom parku v Pieninách. Národný park alebo iným menom rezervácia pieninská je prvým medzinárodným parkom v celej Európe, len po otvorení tohoto medzinárodného parku v Pieninách objavil sa podobný park národný na hraniciach švajčiarsko-francúzskych.

Dovolím si k tomuto predmetu hovoriť preto, poneváč osobne poznám tento kraj a zo všetkých slovenských poslancov a senátorov ja jediný bol som prítomný pri otvorení národného parku v Pieninách. Dovolím si to preto spomenúť, lebo Poliaci, čo sa týka ocenenia svojich prírodných krás, môžu nám slúžiť za príklad a vzor. U nás ešte není tak rozšírené to uctenie a váženie si našich slovenských prírodných krás, ako to vidíme v Poľsku. Oni to dokázali i tým, že ku nákladu prispejú 75%, kdežto naša republika prispeje 25%, totižto Poliaci dajú 300.000 Kč a republika naša 100.000 Kč, z toho ministerstvo verejných prác a Slovenská krajina 90.000 Kč a ministerstvo zdravotníctva 10.000 Kč. Ministerstvo zdravotníctva preto pristupuje k tejto akcii svojím príspevkom, poneváč v Pieninách pri tejto ceste sú kúpele Smerdžonka, ktoré sú s roka na rok ako zo slovenskej, tak aj z poľskej strany väčšmi a väčšmi navštevované. Úprava tejto cesty je potrebná preto, poneváč prudký prúd Dunajca poškodzuje tú cestu tak, že niekoľkokrát premávka tam bola zastavená. Úprava je potrebná nielen s turistického, ale aj s hospodárskeho ohľadu, lebo tam bývajúci ľudia užívajú tejto cesty na premávku svojich hospodárskych produktov. Môže sa tam chodiť pešky, bicyklami, na voze, ale automobilová premávka je zakázaná.

Tento čarokrásny kraj Slovenska je už dávno známy a navštevovaný a preto utvoril sa z neho národný park. Národný park slúži na ochranu pôvodných krás prírodných, na udržanie pôvodnej prírodnej krásy, udržanie lesov, rastlinstva a zviereny. Tamojší ľud na loďkách vozí návštevníkov tohoto kraja, ktoré loďky sú vytesané z jedného pňa smreku a sviazané sú potom také loďky dve, tri i štyri, aby mohly na tom prúde Dunajca bezpečne sa dostať z Červeného Kláštora do poľských kúpeľov Štiavnice. Pred tým musel tento chudobný ľud, ktorý z toho žil a nejaký zárobok mal, tie loďky zpäť na povrazoch uviazané po Dunajci zo Štiavnice do červeného Kláštora viesť. Touto úmluvou je to obľahčené, môžu teraz tie loďky na vozoch na ceste, ktorá bude následkom tejto úmluvy upravená, dovážať. Teda aj s tohoto ohľadu sa odporúča prijatie tejto úmluvy, poneváč tam ľud má ako z turistov, tak má aj z vozenia týmito loďkami zárobok.

Už som spomenul, že Poliaci venujú Tatrám a Pieninám veľkú pozornosť a starostlivosť. Od toho sa máme my učiť, a síce tak, že musíme našu vlasť najprv poznať a potom sa obrátiť na iné cudzie kraje.

Ale nielen romantický je tento kraj, lež aj historický. Nachádza sa tu starodávny kláštor a pri ňom kostol opravdu veľkolepý, ktorý je však vystavený zrúcaniu sa, lebo je zanedbaný. Slovenský pozemkový úrad v Bratislave by mal venovať udržaniu, reštaurovaniu tohoto kostola tú najväčšiu pozornosť a mal by všetko vykonať, aby sa aspoň časť tohoto kláštora, ktorá môže byť užívaná potom aj ako byt, i kostol zrenovovaly. Slúžilo by to nielen k záchrane historickej pamiatky starobylej, leč slúžilo by to aj ako lákadlo pre turistov a návštevníkov tohoto kraja. Teda zaiste by to aj užitočné bolo k reštaurovaniu tohoto kraja. Poneváč štátne lesy kúpily tento majetok, tak nielen ministerstvo financií, ale i v prvom rade štátne lesy by maly prispieť a všetko možné vykonať, aby táto reštaurácia prevedená bola.

Podobné pohraničné styky ukazujú sa za potrebné aj na iných slovensko-poľských hraniciach. Tak je to v Kysuckej Doline, kde Poliaci upravili cestu až zo Zvardona a u nás zo Skalitého naša cesta upravená neni. Sú to 2.5 km. Aj táto cesta žiada, aby bola upravená cieľom pozdvihnutia pohraničných stykov. Ale aj týmto sa dostane tomuto chudobnému kraju práce a zárobku; práve v terajšej dobe by bolo nutné takéto práce prevádzať.

Keď sa uskutočnil prvý národný park v našej republike a môžeme riecť v celej Európe, pieninský park, bolo by veľmi žiaducné, aby sa utvoril ďalej aj tatranský národný park. Zaiste že by to bolo ešte niečo veľkolepejšieho, ale obťažnejšieho, ťažšieho k prevedeniu, poneváč v Tatrách sú mnohí majitelia obecní i jednotlivci, teda ich pozemky musely by byť vyvlastnené ku cieľu utvorenia tatranského národného parku a musely by im byť dané iné pozemky. Je to veľký plán, ale zaiste prevedeniahodný preto, lebo by to bola atrakcia prvotriedna pre Európu. Už teraz navštevujú Tatry Česi, potom cudzinci, Nemci, Francúzi a Angličani. Slovákov, žiaľbohu, malo by tam byť viacej ako ich tam je. Ale môže sa to vysvetliť tým, že čo máme na blízku, pred očami, si nevážime, kdežto vyhľadávame, čo je nám ďalšie.

Utvorenie tatranského parku a propaganda privodila by a doviedla nielen do Tatier, ale i na Slovensko a do republiky zaiste mnoho cudzincov, ktorí by tak vyhľadávali nielen Tatry, ale aj iné čarokrásne kraje Slovenska a republiky Československej.

Teda pri tejto príležitosti veru je to k odporučeniu, aby sa ďalej pracovalo v tom smere a utvoril sa tatranský park. Tá pieninská cesta, spájajúca Slovensko s Poľskom, má byť aj cestou sblíženia sa slavianskych národov. Je to opravdu potrebné, obzvlášte v terajšie dobe, je to aktuálna vec, aby národy, štáty slavianske sa sbližovaly. Keďže teraz chceme tu hovoriť aj o politickej stránke tohoto pohraničného styku, keď teraz západné mocnosti Anglia, Francia, Nemecko, Itália utvorily pakt štyr bez toho, že by tam bol nejaký slovanský národ alebo štát zastúpený. Je potrebné, aby aj Slovania a slovanské štáty sa zbližovali a tvorili tiež taký blok, ako aj najnovšie zprávy, dnešné noviny donášajú, že maďarský ministerský predseda Gömbös bol v Berlíne, a mala započať akási zmena v juhovýchodnej strane Európy, tak musíme mať pred očami a nesmieme zapomínať, že slovanské národy a štáty majú byť pripravené ku všetkým možným udalostiam, ktoré sa môžu vyvinúť v politike európskej.

A tak v prvom rade práve k príležitosti tohoto pohraničného styku vyslovujeme žiadosť, aby sa Poľsko nielen turisticky s republikou Československou zbližovalo, ale i politicky aby sa zbližovalo Poľsko s republikou Československou a Malou dohodou, aby tým vrelejšie a pevnejšie sa dohodlo a tvorilo spolok. Žiaduce je, aby potom k tomuto bloku pristúpilo i Bulharsko ako slavianský štát, lebo je to v záujme stredoeurópskych slovanských štátov, aby tvorily jeden blok pevný, ktorý by potom zavážil v europejskej politike. Dosiaľ toho niet, dosial boly fumigované slavianske štáty a slavianske národy, ako to vidíme z paktu štyr. Teda všetko postupuje k tomu, aby sa slavianske štáty a národy zbližovaly, aby boly silné, a tu musíme podotknúť, čo už bolo pripomenuté, že slavianske štáty budú silné vtedy, keď bude v týchto štátoch úplné dorozumenie, rovnoprávnosť, rovnocennosť, keď nebude jeden slovanský národ druhý utlačovať, aby bola tá svornosť a spolupráca pevná, lebo len tak môže odolať slovanský svet na fóre protivníkov. A táto svornosť slovanská, ktorá žiaľbohu nebola utvorená, táto solidarita bude takou silou, ktorá zabezpečí a bude najbezpečnejšou zárukou proti akémukoľvek revizionizmu a bude zabezpečením pokoja Európy.

Preto u príležitosti tohoto návrhu o pohraničných stykoch medzi republikou Československou a Poľskom dovolil som si i túto reflexiu politickú a končím tým, nech návrh o pieninskej ceste a usnadnení pohraničných stykov medzi Slovenskom a Poľskom, republikou Československou a Poľskom slúži ako symbol sbratrenia slovanských národov. Návrh prijímame. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, pánu sen. Stodolovi.

Sen. Stodola: Slávny senát! Pieniny patria, riekol bych, do okruhu našich Tatier. My všetci, ktorí poznáme Tatry, vieme veľmi dobre, že je to kus, ale tvrdý kus Alp, že na tomto tvrdom kuse nášho úskalia slovenského bolo možné, že my Slováci žijúci v lesoch a horách sme lepšie mohli zachovať si individualitu, než keby sme bývali žili na rovine. Tie Tatry sú ospevované našimi slovenskými piesňami, ale nielen to. Tiež tak veľký ruský básnik, ako Lermontov, ich spomína, lebo skutočne od Kaukazu po Tatry niet význačnejších a romantickejších vrcholov, a márna sláva. Človek i dnes v tej ťažkej borbe o jestvovanie nepozostáva zo samých číslic a kalkulácií, ale iste sa musí venovať, práve aby svoje sily obodril do ťažkého existenčného boja, i prírodným krásam, ktoré v tak veľkom množstve nám poskytujú práve naše Tatry.

Je istá vec, že ten kraj okolo Pieniny, ktorý je tak opustený a ktorý je ešte tak zachovalý, poskytuje veľmi mnoho zaujímavého. Dobre ráčite vedieť, že je tam práve tá legenda ľudu, že tam lietal ten mních nad tým Červeným Kláštorom a sám Červený Kláštor tam uprostred tých storočných lesov a na brehoch krásneho Dunajca má zvláštne kúzlo. Celkom správne riekol jeden z pánov referentov, že tento tak zaujímavý kút je v našej Československej republike ešte tak neznámy. Je pravda, že pred tým život v tých krajoch bol čulejší, ale dnes ten spev ľudu skôr prestal, lebo dobre vieme, že ťažká kríza drevárska nám robí sociálne poruchy, že tie lesy sú opustené, a ovšem tým viac nám záleží na tom, aby v dobe, keď do tých viesok vtiahla ťažká bieda, alespoň cudzineckým ruchom bolo niečo donesené pre podporu nášho biedneho slovenského a rusínskeho národa. Je zaujímavé, že tam ešte existujú pústevníci a že skutočne život tam v tých lesoch ide celkom zvláštnym originálnym tokom. Ľudové kroje sú tam zachované a každý cudzinec, ktorý tam príde, iste si odnesie krásne dojmy.

Ale, slávny senát, my musíme aj s vyššieho stanoviska hľadieť, aby padlý všetky hrádze, ktoré sú medzi Poľskom a našou republikou, aby všetky tie mosty, ktoré je treba znova vybudovať, boly do života uvedené, lebo skutočne doba je tak ťažká, že musíme túto solidaritu každopádne udržať práve s takým národom, ktorý je garanciou, že na východe bude zachovaná spoločenská štruktúra, s národom, ktorý dokázal práve v posledných rokoch tak ohromnú perkusívnu energiu v hájení svojich práv a v uznaní svätosti mierových smlúv práve v dobe revízie. Som tak smelý vás upozorniť na to veľké oduševnenie protirevizionistické, ktoré prešlo celým slovenským národom. Počalo v Bratislave a rozliehalo sa po všetkých dedinách. Bol to ten najlepší doklad a dôkaz, riekol bych, ľudového cítenia za jednotnosť Československej republiky. Tým viac musíme sa primknúť ku štátu, ktorý i v diplomatickej službe tak úspešne vedel chrániť prestíž versailleského a trianonského mieru. Každý, kto chodí do zahraničia, musí vidieť, že Poľsko požíva všeobecnej úcty. A prečo požíva tejto úcty? Lebo snáď v žiadnom národe niet tak zachovaná tradícia veľkého patriotizmu, ako práve tam, a je pravda, že bratia Poliaci, kdekoľvek sme sa sišli v zahraničí, tam stáli pevne v jednej fronte s nami i vtedy, keď sa jednalo o uľahčenie agrárnej kríze počínajúc od Strese až po Bukurešť a o tom sme presvedčení, že i v Londýne budú stáť spolu s nami a bojovať spoločne.

Chcem len spomenúť v krátkosti, že Poľsko aj v hospodárskom ohľade musí veľmi padať na váhu ako veľký trh a veľké odbytište. Som presvedčený o tom, že tieto rozdiely, ktoré sa ešte nachádzajú, musia prestať tým viacej, že je to vo východnej a centrálnej Európe snáď jediná zem, ktorá nepotrebovala devízové predpisy, ktorej obchodná bilancia je stále aktívna, a to preto, poneváč poľský národ vedel trieť a iste žiadny druhý národ v Rusku tiež netrpel toľko pod byrokraciou ruskou. Konečne ruský a poľský národ mal tietiež záujmy a vzbudzuje iste obdiv, že čokoľvek sa v Poľsku urobí v hospodárskom ohľade, ide v širokých dimenziách.

Vezmite si na pr. spojenie s vrchným Sliezskom a predovšetkým tak krásny postup a ohromný vývoj prístavu Kdyne, toho Kdyne, ktorý je vlastne náš terminus na tom koridore centrálno-európskom, ktorý spojuje Galac s Komárnom, Bratislavou a poľskými prístavy. Vieme veľmi dobre, že Kdansko ťažko trpí a že Hamburg - nechcem spomenúť lanovú dráhu na Tatry a v je opustený - túto konkurenciu cíti a je našou povinnosťou, aby sme Poľsko v tejto rekonštrukcii všetkých produktívnych síl jedného veľkého národa podopreli, aby smer našej obchodnej dopravy išiel tam k Poľsku, ku Kdyni, aby sme tým spôsobom umožnili ešte lepšie a bližšie naše spojenie.

Ale keď už tu hovorím, že ako nám záleží na tom, aby, keď už ten zvon a zvuk sekery prestal po našich horách, aby čím viacej cudzincov sme mali tam, ktorí by doniesli zárobok nášmu ľudu, tu sa osmeľujem vás upozorniť, že v Tatrách a Pieninách sú veľké možnosti vývoja cudzineckého ruchu. Ja chcem spomenúť dráhu na Tatry a v tomto ohľade riekam, že z nášho záujmu je rozhodne lepšie, keby sme urobili dráhu na Lomnický Štít, ktorá je na našom štátnom teritóriu, než na Gerlach. Predovšetkým dráha na Lomnický Štít by stála len 11 miliónov, kdežto na Gerlach 17 mil. a za druhé z meteorologických príčin a z ohľadu výhľadu je Lomnický Štít o mnoho lepší než jeho konkurent Gerlach, kde je rozdiel vo výške len 19 - 20 metrov.

Prichádza leto a ja by som prišiel s tou úctivou prosbou pred slávny senát, abyste vy bratia Česi v čo najväčšom počte prišli na Slovensko. Buďte ubezpečení, že vás s otvorenou náručou prijmeme. Ale i vy, bratia z nemeckej strany, budeme sa tešiť, že sa presvedčíte, akú veľkú konštruktívnu prácu urobila naša Československá republika na Slovensku, aby bolo dokázané, že všetko to, čo sa v zahraničí hovorí o rozdieloch medzi týmito a druhými záujmy, nie je pravda. Práve nedávno v zahraničí som sa zmienil o tom, že keď niekto príde na návštevu k nám, sa presvedčí, že jestvujú medzi Čechmi a Slovákmi len regionálne, nie duševné diferencie, ako na pr. medzi západným a východným Nemeckom a ako medzi severnou a južnou Franciou. Ale tá konštruktívna práca, ktorá s pomocou vašou tu bola prevedená, tá je najlepším dôkazom, že my v budúcnosti môžeme existovať len v najužšej jednotnosti. Preto buďte nám vopred všetci bratia vítaní.

Tento návrh prijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. F. V. Krejčímu.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Vzdávám se slova.

Místopředseda Votruba: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor technicko-dopravní, panu sen. inž. Wintrovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Vzdávám se slova.

Místopředseda Votruba: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Šimkovi.

Zpravodaj sen. Šimek: Vzdávám se slova.

Místopředseda Votruba (zvoní): Přikročíme tedy k hlasování.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo schváleno ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1070.

Navrhuji, aby bod 3. pořadu jednání byl přesunut za odstavec 4. pořadu dnešní schůze.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je schválen.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

3. Návrh poslanecké sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná sem 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny, tisk 2016-I.;

b) kterým se mění §§ 82 a 54 živnost. řádu a § 70 živnost. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, tisk 2245-I.;

c) o veřejné stráži zemědělské, tisk 699-II.;

d) o ochraně polního majetku, tisk 702-II.;

e) jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 r. z., tisk 821-III.

Navrhuji, aby této žádosti poslanecké sněmovny bylo vyhověno.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a senát prodloužil poslanecké sněmovně lhůtu danou §em 43 úst. listiny o 4¹/₂ měsíce.

Přerušuji jednání.

Ve smyslu 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo dne 20. června 1933, aby se příští schůze senátu konala za 5 minut po této schůzi za účelem

přikázání došlých spisů.

Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 35 min.