Přítomni:

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

108 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministr dr. Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 10 hodin 30 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal místopředseda Donát: na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Šabatovi; na týden sen. Ďurčanskému.

Rozdané tisky.

Zpráva tisk 1066.

Zápis o 220. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 1. června 1933.

Z výboru iniciativního

podle usnesení ze dne 8. června 1933 přikázány:

Výboru kulturnímu a rozpočtovému návrh tisk 1037.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisk 1049, 1060 až 1062.

 

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1065) k vládnímu návrhu zákona o mimořádné moci nařizovací (podle §u 35 jedn. řádu). Tisk 1066.

Zpravodajem je pan sen. dr. Havelka. Udělují mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Vláda předložila poslanecké sněmovně návrh zákona o mimořádné moci nařizovací, na kterém ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny provedl některé změny.

Vláda odůvodňuje svůj návrh mimořádnými poměry v důsledku současné všeobecné tísně hospodářské, která vyžaduje rychlého a hlavně včasného jednání a rozhodování, což nebylo by dobře možno cestou zákonodárnou již z důvodu parlamentní techniky.

Přes to součinnost vlády se zákonodárnými sbory nemá býti nad nutnou potřebu omezena.

Nařizovací mocí mají býti upravovány některé hospodářské otázky a hlavně zachována rovnováha veškerého hospodářství státního. Oprava politických otázek vyloučena.

Nařizovací moc vlády omezuje se časově do 15. listopadu 1933, spolupodpisem presidenta republiky a konečně právem Národního shromáždění odepříti souhlas a tím zrušiti jejích platnost.

Poslední doba vede nutně ke zmocňovacímu zákonu. Poměry se stále horší, výnos daní klesá, klesá i výnos státních podniků, podpory v nezaměstnaností vyžadují ohromných částek.

Za první čtyři měsíce 1933 klesly státní příjmy víc než o šest set milionů a schodky státních podniků zvětšily se víc než o tři sta milionů, celkem schodek za první čtyři měsíce činí téměř jednu miliardu.

Vláda přejímá neobyčejně velikou a těžkou odpovědnost, ovšem pod kontrolou veřejnosti a zvláště obou zákonodárných sborů.

Zmocnění nevztahuje se na úpravu naší měny, jejíž bezpečnost -je zajisté nejlepší ochranou proti cizině ve věcech finančních.

Ústavně-právní výbor, projednav předlohu ve své schůzi, konané dne 8, června 1933, usnesl se doporučiti slavnému senátu, v zájmu státu a občanstva, aby schválil osnovu zákona beze změny tak, jak je otištěna v senátním tisku č. 1065.

Místopředseda Donát: Ke slovu je přihlášen pan sen. dr. Buday. (Není přítomen.)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dále má slovo pan sen. dr. Hilgenreiner.

Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Jménem a z příkazu senátorů německé křesťansko-sociální strany lidové, německé národně-socialistické strany dělnické, německé strany živnostenské a německého pracovního a hospodářského souručenství pokládám si za češi, k předloze o udělení mimořádné nařizovací plné mocí vládě, v souhlasu se zástupci těchže stran v poslanecké sněmovně podati následující prohlášení:

Vládou požadované zmocnění je způsobilé, aby prakticky vyloučilo Národní shromáždění ze zákonodárné moci, která jemu přísluší, a aby otevřelo cestu k hospodářské diktatuře. Po našem přesvědčení není tu pro tak dalekosáhlé zmocnění vlády ani při panujícím nyní postupu myšlenek žádné nutností, poněvadž v nynější vládní koalicí má pro všechny případy dostatečnou většinu, aby podle nedávno teprve zostřeného jednacího řádu zamýšlená hospodářská opatření uskutečnila také v nejkratší době v ústavním rámci parlamentu. (Hluk. - Místopředseda Donát zvoní.)

Dává-li se vláda přes to touto nedemokratickou cestou, pak projevuje tím vnitřní slabost vládní většiny, řešiti ožehavé hospodářské a sociální otázky přítomné doby normální cestou ústavní. (Sen. dr. Heller (německy): Mluvíte proti Dolfussovi, anebo proti komu mluvíte?) Patrně ostýchají se nyní vládní strany převzíti veřejně na sebe plnou odpovědnost za nezbytné následky své dřívější pochybené hospodářské politiky. Oproti tomu konstatujeme před celou veřejností, že za všechno, co vláda zařídí na základě předloženého zákona, každá ze stran, které pro to budou hlasovati, obzvláště každá z německých vládních stran musí nésti plnou odpovědnost, také tehdy, jestliže vláda na základe udělené jí plné moci změní, anebo dokonce zruší nynější sociální zákony.

Německé oposiční strany v senátě vznášejí již nyní námitky proti tomu, aby vláda podle předloženého zákona činila opatření, která by národní, hospodářskou a sociální nouzi našeho německého lidu ještě zvýšila. Ohrazujeme se co nejrozhodněji proti tomu, aby na místě slíbeného znovu vybudování hospodářství úsporná opatření, kterých vyžaduje rovnováha ve státním hospodářství, na základě tohoto zmocňovacího zákona zatěžovala pracující obyvatelstvo všech výdělečných stavů a obzvláště vyřizována byla na bedrech sudetsko-německého lidu. Odsuzujeme co nejostřeji, že předloženým zákonem parlamentní ochrana ústavou stanovená našemu lidu má býti ještě více zkrácena.

Přihlížejíce k parlamentní situaci nemůžeme učiniti nic jiného, nežli v poslední chvíli odpovědné vládní strany naléhavě varovati před tím, aby bez naléhavé nutnosti se nevzdávaly parlamentních práv a tím také v Československé republice ještě více nežli dosud nahrazovaly ústavní demokracii diktaturou vlády.

Ve smyslu tohoto prohlášení budeme společně hlasovati proti zmocňovacímu zákonu. (Potlesk. - Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Buday.

Sen. dr. Buday: Slávny senát! Keď som dnes ráno premýšľal trochu o terajšej politickej našej situácii, neviem prečo, ale akosi mimovoľne mi prišla na myseľ veselohra "Blázinec na prvom poschodí".

Opakujem: stalo sa to celkom mimovoľne, a tak sa mi zdá, že medzi našou politickou situáciou a touto veselohrou istá spojitosť, podobnosť bude. Skutočne, v našom politickom živote v poslednom čase javí sa toľko nelogičnosti, toľko kontradiktórnych prvkov, že keby to nebolo tak osudové, človek by povedal skutočne, že je to komédia.

Prosím, od prvopočátku politickí vodcovia naši nič tak neprízvukujú ako demokratičnosť. A keď následkom ich nešťastnej politiky táto demokratičnosť prišla do krízy, idú retovať - a retovať čím? Ničením najelementárnejších a najeklatantnejších prvkov demokracie, ako sú sloboda tlače a sloboda shromažďovania. Okrem demokratičnosti v poslednom čase častokráť sa prízvukuje kríza nášho parlamentarizmu. Abysme túto krízu parlamentarizmu odstránili, obnovili sme, zreformovali náš domáci poriadok, ovšem tak nešťastlivo, že ten nový poriadok nemôže dvíhať úroveň nášho parlamentarizmu. A teraz ako by na dovŕšenie toho ubíjania (parlamentarizmu dnes sa ide vynášať zákon, ktorý ten parlamentarizmus z politického života temer úplne vyraďuje. Že vládne naradenie vydané na základe zmocňovacieho zákona oznámené musí byť schválené zákonodarným sborom, to neznamená temer nič, lebo zákonodarné sbory na základe tohoto návrhu vyraďujú sa z toho najprimitívnejšieho svojho práva, že nemajú kritiku vynášať o tých nariadeniach, lebo, ako návrh hovorí, prostým hlasovaním, bez debaty bude rozhodované nad vládnym nariadením.

A ešte jedna smutná záležitosť hrá rolu v tomto nešťastnom zákone. My všetci, menovite však koalované vládne strany, stojíme na stanovisku najprísnejšieho odsudzovania veškerej diktatúry v Rakúsku, Taliansku a najnovšie aj v Nemecku. Ja sám mal som česť pri debate o zahraničnom expozé pána ministra zahraničia žiadať ho úctivé, keďže menované diktatúry zatracuje, aby sa pričinil, aby zmizla diktatúra aj z jedného štátu malodohodového, totižto z Jugoslavije. Očakával som výsledok, a výsledok je tu, že i náš štát, naša vláda, i keď nie v rozmeroch tak veľkých, ale v podstate siaha k tej istej diktatúre, ktorá vládne v Jugoslaviji.

Za takých okolností, slávny senát, myslím, márne by bolo presvedčovanie, ja viem, že aj vládne strany sú presvedčené o nesprávnosti kroku, ktorý týmto návrhom zákona podstúpili. A tu presvedčenie by nič neplatilo, a miesto jalovej práce nech je mi dovolené menom klubu, ktorého som členom, predniesť nasledujúce krátke prehlásenie:

"Klub senátorov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany s ustrnutím hľadí na nemožný skutok vlády, že na záchranu svojej ohroženej, silno otrasenej moci ubijanim všetkej demokracie a parlamentarizmu dáva si odhlasovať vždy povoľnou svojou väčšinou zmocňovací zákon. Činí to práve tá vláda, ktorá v zákonodarných sboroch disponuje väčšinou, akou ešte dosiaľ žiadna vláda nedisponovala. Príčinu toho zúfalého kroku dobre badáme. Vládne strany chcú týmto činom utiecť pred zodpovednosťou, aby neutratili pred voličstvom ešte i tu špetku dôvery, ktorú požívajú. Keď túto falošnú hru s voličstvom čo najrozhodnejšie odsudzujeme, zároveň ubezpečujeme vládne strany, že sa pričiníme, aby sa voličstvo v čim širších rozmeroch dozvedelo, že za všetky skutky vlády, už či z tohoto zmocňovacieho zákona plynúce, či iné, plnú odpovednosť nesú i vládne strany, ktorých zástupcovia majú účasť vo vláde. Jestli sa vláda - ako to prejednávaný práve návrh zákona dokazuje - necíti schopnou k vedeniu štátnych záležitostí, nech vypíše voľby a prepustí svoje miesto novej schopnej vláde, ktorá bude mať viac úprimnosti k voličstvu a viac citu odpovednosti voči nášmu štátu."

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Páni a dámy! Předložený návrh zákona dokazuje, že ani při největší poslušností vládních stran není možno ještě pilně uspokojiti ty, kteří řídí hospodářský život tohoto státu, není možno ještě plně uspokojiti kapitalistické vydřiduchy a je proto potřebí vyřaditi na určitou dobu i parlament a tak poslušnou vládní většinu, jakou vidíme poslední čtyři léta. O zákon, který projednáváme, byla svedena v samé koalici delší bitva. Předpověděli jsme v tisku hned na začátku této bitvy, že na konec sociální demokraté, kteří se houževnatě tomuto zákonu na oko bránili, poslechnou, a zvláště jsme věděli, že se tak stane, když ústřední orgán strany pana min. předsedy pohrozil, že v případě, nebude-li sociální demokracie míti pochopení pro potřeby státu, bude vyřazena z vládní koalice. I když to neřekl týmiž slovy, jako já to opakuji, byl smysl tentýž, a proto si na konec pánové dali říci a přes to, že před několika dny dokazovali, že je nutno uzákoniti jednotlivá u-stanovení pro posílení silné demokracie, přes to, že udělali zákony, aby poslanci a senátoři byli povinni účastniti se schůzí svých zákonodárných sborů a aby v těchto schůzích zachovali pořádek a slušnost, přicházejí za týden potom s novým návrhem, kterým vyřazují obrozenou silnou demokracii, jímž vyřazují nyní k slušnosti a pořádku donucený parlament a senát.

Již zákonem o novelisaci jednacího řádu zešněrována byla volnost projevů poslanců a senátorů, zešněrována byla možnost, aby poslanci a senátoři to, co nesmí napsati redaktor, poněvadž by to bylo zkonfiskováno, mohli pronésti s tribuny parlamentní. A při tom se pořád mluví a ještě včera p. min. předseda v ústavně-právním výboru dokazoval, že v tom ostrově diktatur jsme my jediná demokracie, demokracie takřka přímo vzorná. Já jsem tu vzornost demokracie v demokratických zákonodárných sborech pocítil na vlastní kůži třikrát. Ponejprv, když jsme se bránili tzv. zákonu na ochranu republiky - tehdy ještě páni soudruzi z německé strany bojovali s námi - byl jsem vynesen ze senátu, po druhé, když jsme se bránili střelbě do dělníků na Václavském náměstí, kde nynější, také velký oposičník, ligista Stříbrný na nás doporučoval pendreky, a po třetí, když jsem tu byl předsednictvem tohoto senátu vyloučen pro obstrukci, při níž jsem vůbec nebyl zúčastněn. Byl jsem mimo tuto síň, když moji kolegové dělali obstrukci a předsednictvo na moje vysvětlení písemné to uznalo, že možná jsem tu nebyl, ale poněvadž to byla druhá schůze senátu, tuším 13. prosince 1929, že předsednictvo ve druhé schůzi senátu nemůže podle fysiognomie znáti všechny pány senátory osobně. Možná, že prý se předsednictvo zmýlilo, že mne vyloučilo ze schůzí pro věci, které jsem nekonal, ačkoliv, kdybych zde byl, byl bych jistě také se obstrukce zúčastnil, nepovídám to na omluvu, že bych obstrukci nebyl dělal, byl bych se jí jistě zúčastnil, ale předsednictvo vzhledem k animositě vytvořené ve schůzí předcházející, kdy jsem činil různé poznámky na psí boudy, zbytkové statky a špiritus, řeklo, že se mi za to odvděčí, a proto mne vyloučilo. Já jsem tu demokracii poznal jako člen zákonodárného sboru na vlastním těle. Žili jsme v dobách německé a maďarské hegemonie. Stovky ilegálních schůzí jsem vykonal na rozkaz strany, tehdejší levé sociální demokracie, a dvakrát jsem platil 5 K pokuty, víc nic, a dnes jako člen zákonodárného sboru, který podle ústavy požívá imunity, když není chycen při zločinu, nesmí se ho ozbrojená státní moc ani dotknouti, byl jsem už několikrát, přes to, že mi dal policejní rada pod věží u Havlíčkova náměstí čestné slovo, že nedá zahájiti útok na dav, když jsem mu slíbil, že jej odvedu na druhou stranu, byl jsem bít pendrekem; a když jsem ukázal policajtovi legitimaci, řekl mi - já to tu opakuji, není to můj výraz: já vám na to..., - a bil mne pendrekem dál. Taková je ta demokracie! Vy jste jí obrodili zákonem před týdnem a dnes ji posíláte na výměnek. Tak rozumíte demokracii ve skutečnosti! Či v demokracií je dovoleno jen to, co podmazává a chválí vládnoucí systém? Jak to řekl včera soudr. Gottwald v parlamentě: kdyby byla svolána schůze nebo i tábor lidu státních zaměstnanců před parlament, aby si dali snížiti platy, aby se nechali vyhazovati z práce, pak to ta demokracie bude trpět přes to, že je zákon, že kilometr od parlamentu a senátu nesmí býti žádné shromáždění, ale svolati státní zaměstnance proti snižování platů a proti propouštění, to už demokracie nedovolí, ale svolati dělníky, aby schválili vyhazov z práce a snižování mzdy, svolati rolníky, aby si dali...

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Mikulíček (pokračuje): ... sebrat poslední kravku ze stáje, to by bylo dovoleno. Ale protestní projev dovolen není.

Páni ve staré demokracii tomu tak nerozuměli. V ústavě první francouzské revoluce bylo napsáno, že lid má právo i ozbrojeným povstáním špatnou vládu shoditi. Tak rozuměli demokracii lidé před 140 lety! Ovšem, my jsme se vývojem dostali dále.

Tento zákon je předložen prý v zájmu státu. Páni ze socialistických stran již se neohánějí silnou demokracií, zájem státu to káže, aby tento výjimečný zákon, který je začátkem cesty, jaké jsme byli svědky v sousedním Německu, začal zmocňovacím zákonem pro Brüninga a skončil Hitlerem. Páni soudruzi v Německu dokazovali, že je menší zlo Brüning i Papen, než Hitler, a dočkali se v krátké době toho, že si Hindenburg s Hitlerem podali ruku a že dnes je zločinem v sousední říši dáti se zvoliti poslancem. Poslanci dělnické nekompromisní sírany jsou vesměs jako zločinci internováni nebo zavřeni.

Tutéž cestu nastupují dnes vládní strany i zde k hanbě pro historii, za součinnosti, ba dokonce z iniciativy jednotlivých socialistických stran (Výkřiky.) v zájmu státu! Co je to stát? To jsou jenom Petschkové, Rotschildové, Baťové, Lichtensteini, Koburci? Stát není také masa těch 80%, kteří mají založenou existenci na výtěžku své práce? Což stát je nějaký duch svatý, který krouží nad vodami? Co je to stát s hlediska třídního? Výkonná moc vládnoucí třídy, čili, jak to řekl správně Lenin: Stát není nic jiného než potlačovací aparát v rukou panující třídy.

A my to nepopíráme, že sovětský stát je také takový. Ano. Ale, pánové, buďte tak upřímnými a přiznejte to, že také kapitalistické státy jsou všecky takové. My naopak přiznáváme na plných 100%, že státní aparát v Sovětském svazu je také potlačovacím aparátem v rukou panujících dělníku a rolníků proti kapitalistům, lichvářům, které bez milosti dávají odstřelovat. Používá se státního aparátu proti třídě nepřátelské, čili kapitalistické, ale přiznejte se, že i zde udržujete váš stát jako ochranný aparát třídy vládnoucí, kapitalistické, proti třídě pracujících dělníků a rolníků a proti třídě maloživnostníků, které vháníte ať již vysokými daněmi nebo lichvářskými úroky přímo do katastrofy. (Sen. Sechtr: Jenže tady jsi bit pendrekem a tam střílejí, to je ten velký rozdíl!)

Místopředseda Donát (zvoní): Projím o klid!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Nemůžeme za to, pane kolego Sechtře, že zde se bankovním pirátům dává z veřejných prostředků, které se krvavě vymáhají...

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Mikulíček (pokračuje): ... na poplatnících, místo co by se tito piráti pozavírali za své nehospodářství v podnicích, které jim byly svěřeny. V Rusku takovíto piráti nebo takovíto lichváři a zloději se staví ke zdi. Zcela správně. V zákoně je psáno, že bude zasahováno do hospodářských poměrů, aby se "činila opatření pro přiměřenou úpravu cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a zemědělství, jakož i pro zachování rovnováhy v hospodářství státním, státních nebo státem spravovaných podniků, ústavů, fondů a zařízení, rovněž i ústavů, fondů nebo zařízení, jež z moci zákonné vybírají příspěvky, poplatky nebo dávky."

Prosím, "činila opatření", proti komu? Proti kartelům? Máme dnes kartel - budu jmenovati jenom hlavní - cementářský, který brzdí veškeré stavební podnikání a kde se vyplácejí milionové tantiémy a 25%ní dividendy. Tento kartel znemožňuje odbourání nezaměstnanosti, poněvadž znemožňuje svými lichvářskými cenami nákup potřebných stavebních hmot. Máme kartel železářský, který prodává v Československu železo třikráte tak draho, jako je ve Francii. Vážení, v mnohém jdete ve šlépějích zlínského Bati, ale v tomto ho nenapodobujete. Zlínský Baťa vám dokázal prakticky i teoreticky v časopisech, že nakoupil železo v zahraničí přesto, že musil platiti drahou dopravu - daleko levněji, nežli by jej koupil od podnikatelů u nás, ačkoli u nás v těchto oborech jsou sotva třetinové mzdy proti mzdám v zahraničí a sotva pětinové proti mzdám v Americe, které jsou tam. Tedy dva kartely, které brzdí stavební podnikání, cementářský a železářský, prodávají své produkty třikráte tak draho, jako se prodávají za hranicemi. A co udělala vláda a vládní strany, které jsou každou chvíli ochotny zde odhlasovati zákon proti zástupcům dělnické třídy a proti dělnické třídě samé, proti těmto kartelům, než byla celá koalice, která má dvojí iredentu státu, aby bylí silnější proti kartelům, než byla celá koalice, která má dvoutřetinovou většinu? Kdo je v těchto kartelech? Jací jsou to lidé? Jsou to snad čeští legionáři, jsou to snad lidé, kteří příslušejí - aspoň z ohromné většiny - k českému nebo slovenskému národu? Jsou to většinou kapitalisté, kteří kořistili v době válečné a nejen že nadržovali Němcům, ale přímo násilím nutili dělnictvo ve Vítkovicích a na Ostravsku ke germanisaci. Jsou to lidé, kteří se snažili, aby ten starý režim zvítězil a myslili, kdyby nastal režim nový, že se jim bude dařiti daleko hůře. Ale v této domněnce se ohromně zklamali. Daleko lépe jsou chráněny jejich zájmy dnes, než byly chráněny před 20 nebo 25 lety.

Vážení! Tento zákon také stanoví event. tresty za přestoupení nařízení ve věcech celních. Přestupky podle §u 4 a jiné přestupky podle tohoto zákona budou pokutovány až do 50.000 Kč a v případě nedobytnosti trestány 6 měsíčním vězením. Tedy hospodářské nařízení, aby uvedlo hospodářskou a výrobní činnost do normálních poměrů, bude vyžadovati zákaz stávky. Kapitalisté vám lehce dokáží, jako dokazují vždy, že je nutno snížiti mzdy a vyhoditi tolik a tolik procent dělníků z práce. Dělníci se budou brániti, ale přijde ministerské nařízení podle tohoto zmocňovacího zákona, a ti, kteří tu stávku povedou, kteří budou v jejím čele, mohou býti podle tohoto zákona odsouzení až na 6 měsíců do kriminálu, poněvadž je ilusorní chtíti po těchto lidech 50.000 Kč pokuty, kterých jak živi neviděli a vidět nebudou.

Zavádí se to čistě po vzoru Mussoliniho a Hitlera, že stávka je zločinem. Již před týdnem jsem tu řekl, že zavádíte nucenou práci. Nucená práce byla revolucí r. 1848 odstraněna, ačkoliv tehdy ti, kteří k ní byli nuceni, měli jiné životní a existenční podmínky, než mají ti, kteří jsou dnes vyřazeni z výrobního procesu. Tehdy ten robotník měl aspoň krov, brambor, kus chleba, dnes z těch ³/₄ milionu nezaměstnaných nemá nikdo ani brambor, ani chleba, ba nemá ani krov nad sebou, nemůže zaplatit ani nájemné a v osvobozené vlasti musí český a slovenský dělník hledati útočiště před deštěm, mrazem a větrem ve staré cihelně, pod mostem, v kanálu, nebo kdekoliv jinde. (Výkřiky Sen. Kindla.)

Vážení, ale tento zákon nepostihne jenom dělníky námezdné, tento zákon jest namířen také proti pracujícím rolníkům a živnostníkům. Ti také jsou vykořisťování kartely, kartelem cukerním, který dává ¹/₁₂ za řepu, zač prodává cukr témuž rolníkovi, který dává ¹/₂₀ za ječmen a chmel, zač prodává pivo z téhož ječmene a chmele uvařené, který dává ¹/₂₅ za brambory z ceny, zač prodává témuž rolníkovo líh z těch bramborů vyrobený. V důsledku toho jak dělnická, tak rolnická třída je uvedena úplně do zkázy, živnostenská třída automaticky je ničena, nemajíc konsumentů, čilí rozšiřuje se tu bankrot na všecky strany, poněvadž v důsledku tohoto ožebračení nejširších mas poplatníků jste vy v bankrotu státních financí. Dnes už je dokonce dovoleno psát, že by mohla nastat i eventualita, že by ministr financí na příštího prvního neměl čím vypláceti státní zřízence a úředníky. A proto i referent k tomuto předloženému vládnímu návrhu včera musil doznati, že za 4 měsíce se snížily daňové příjmy cca o 600 mil. Kč a že deficit státních podniků se zvýšil o 300 mil. Kč (Výkřiky sen. Kindla.), čili, že můžeme počítati, že za 4 měsíce ubylo státních příjmů cca 1 miliarda Kč. Vážení, v zákoně stojí, že stát bude zasahovat podle tohoto zmocňovacího zákona pro zachování rovnováhy v hospodářství státním nebo státem spravovaných podniků. Pánové z agrární strany, kteří jste si přímo vydupali tento zákon, kolik bolševiků hospodaří v podnicích státních statků a lesů? (Sen. Sechtr: Hodně!) Na čelných místech? Snad za 15 Kč denně jako čeledínové u potahů, snad jako nádeníci za 12 až 15 Kč denně. Ale ti nemají vliv na deficit, který vykazují ty ohromné státní podniky, které obhospodařují 1,050.000 měříc půdy, několik desítek pil, několik desítek pivovarů, tuším 12 lihovarů, vesměs podniků, které v soukromém podnikání vykazují čisté zisky, kdežto ve státní správě spravovány jsou na čelných místech právě straníky vaší strany republikánské a pracují s deficitem. Rád bych věděl, jak nařídí pan ministerský předseda, předák vaší agrární strany, ministři agrární strany i ostatní ministři, aby se příště hospodařilo lépe. Na čí účet? Na účet ředitelů a správců nebo zase na účet těch, kteří dosud byli nuceni pracovati za 12 až 15 Kč denně? Vláda nebo vládní strany až dosud byly bezmocny, aby zavedly řádné hospodaření v těchto státem spravovaných podnicích, nuže, má býti silná ruka několika jednotlivců, která má k tomu donutiti tyto pány, kteří přímo rabují tento státní majetek?

Dále podle §u 1 mají se upraviti také hospodářské poměry v podnicích nebo ústavech, které z moci zákonné vybírají příspěvky, poplatky nebo dávky. Kdo to jest? Sociální nebo invalidní pojištění, nemocenské pojištění, úrazové pojištění, bratrské pokladny. Jak může býti upraveno hospodářství v těchto podnicích? Snad není nikdo tak naivní, aby myslil, že bude upravováno srážkou z platů vedoucích, kteří mají horentní platy v mnohých případech, nebo že bude odbourán dluh tím, že budou prodány paláce, které za těžké desítky milionů zbytečně se nastavěly. Ne, opačným směrem ponese se toto vládní jednání podle zmocňovacího zákona. Zvýší se příspěvky, sníží se podpory z nemocenského pojištění a i ty mizerné léky, které dostával dělník podle vojenského řádu kdysi za dob panování France Josefa I., se budou odbourávat a dělníci, kteří umírají již cestou do nemocenských pojišťoven, budou posílání nanovo do práce, aby přímo u práce padli, jak nesčetné případy ukazují. Včera v parlamentě - a je, bohužel, to zase hanba, že to musel vytknouti ligista Chmelík, - bylo řečeno, že při vašem křiku o demokracií 20 roků nevypisujete volby do nemocenských pojišťoven. Staré reakcionářské Rakousko, kde vládla oligarchie byrokratů, v dobách, kdy bylo nemocenské pojištění uzákoněno, kdy na 4 velkostatkáře připadal jeden poslanec a na desítky tisíců voličů, drobných zemědělců, také jeden poslanec, zavedlo zákon, že dělníci, když si platí, mají také právo rozhodovati, ale v demokracií československé 20 let jsou volby odsunovány. Když byl ministrem sociální péče příslušník lidové strany pan dr. Šrámek, tu pro naházení písku do očí dělníkům se dělal kravál v novinách za vypsání voleb do nemocenských pojišťoven, dnes, kdy máte nanovo půl čtvrtého roku ministerstvo sociální péče v rukou, říkáte: nač volby do sociálních pojišťoven? To by bylo čištění a zametání, poněvadž měřítkem voleb do nemocenských pojišťoven nejsou volby, kde volí každý přednosta soudu, každý profesor, každý učitel socialistických stran, měřítkem voleb do nemocenských pojišťoven jsou volby do závodních výborů, a tam ztrácíte, pánové, kteří sloužíte do roztrhání buržoasii, posici za posicí. Pracujícím lidem se nalhává, že zájem státu vyžaduje tento zmocňovací zákon. Co je vyšší, zájem státu, anebo zájem pracujícího lidu? Čím by byl stát bez pracujícího lidu? Zkrachovat by musil během několika měsíců. Za té vaší starosti o stát se pracujícímu lidu daří čím dále, tím hůře, ale vy mu namlouváte, že musí přinésti nové a nové -oběti. Vy říkáte, že jsou to oběti už poslední. To už je opakováno několikráte. Při investiční půjčce před půl druhým rokem slibovalo se s této tribuny i tam za Vltavou, i ve vládním tisku, že se roztočí kola výroby, jen až dostaneme pod střechu investiční půjčku 1.300 mil. Kč. Byla pod střechou ve velmi krátké době, ale na mzdu z ní nepřišlo ani tolik, kolík vydělali upisovatelé na té půjčce. Vy jste slibovali státním a veřejným zaměstnancům: je to poslední oběť, po vyrovnání státního rozpočtu už bude lépe - a dnes už nanovo se pomýšlí nejen na novou srážku státním a veřejným zaměstnancům, nýbrž také na novou restrikcí, a jak plzeňský případ tohoto týdne dokazuje, už nejsou vyhazování jen komunisté, poněvadž jich tam není, už jsou vyhazováni také ti, kteří pánům v těchto a v oněch lavicích (ukazuje na nár. soc. a soc. dem. senátory) pomohli k moci zrovna tak, jako když před čtyřmi léty při volbách do závodního výboru ve Škodovce říkalo: nevolte komunisty, budou vyhozeni z práce při první příležitosti. Tito dostali jen 5.700 hlasů, ale socialistické strany dostaly 21.300 hlasů a dnes je vyházeno 14.000 dělníků. Je vyházeno jen 5.700 komunistů? Ne, ale také 11.300 těch Fridolínů, kteří věřili ať panu Moudrému či Pikovi a ostatním. A zrovna tak dopadnou také státní zaměstnanci. Namlouváte lidem, aby přinesli tuto poslední oběť ve prospěch státu. Co je to ta poslední oběť? Je to totéž - promiňte mi to přirovnání - jako když stádo ovcí je ohroženo vlky. Pastýři mají k disposicí nejen kyje, nýbrž také nože a pušky, mohli by toho vlka odstřeliti, mohli by zbaviti stádo nebezpečí, ale oni tvrdí: ne, těch vlků se zbaviti nemůžeme, musíme obětovati jednu ovci po druhé, aby hlad vlků byl ukojen. Dnes je ukojen jednou ovcí, zítra dvěma, pozítří už třemi. Zrovna tak vy v řadách socialistických máte v rukou pušky, názorně řečeno, máte v rukou dělnickou třídu a proti její vůli nebylo by moci, která by se mohla vzepříti. (Výkřiky sen. Sechtra.) Pane kolego, za 14 dnů při generální stávce jste při rozumu, musil by se zhroutiti celý kapitalistický stát. (Výkřiky.) Odpusťte, jsou to také poplatníci a dělníci. Ale vy, místo abyste zbraněmi třídního boje, tak jak jste nás učili celé desítky let, tyto kapitalistické vlky odehnali od toho stáda a při novém náporu je zdolali, ubili, názorně řečeno, přinášíte z řad těchto pracujících ve prospěch kapitalistických vlků jednu oběť za druhou.

Vážení! Co při tom dělají strany, které venku hlásají, že zde hájí zájmy lidu, které hlásají, že demokracie a poválečné státy jsou spravedlivé jak vůči třídně utlačovaným, tak také vůči národnostně utlačovaným? Máme jasný doklad, jak v kapitalistickém státě vůbec a v kapitalistickém zřízení jsou třídně vykořisťováni pracující, ale také ovládané národností jsou všestranně utiskovány.

Budu stručný v těch věcech, jenom poukáži na to, co dělá na př. taková země tradiční demokracie, jako jest Anglie, co dělala v Irsku, co dělá dnes v Indii, která je několikráte větší územně i počtem obyvatel. Co dělá taková Francie v koloniích afrických a asijských? (Hluk. - Místopředseda Donát zvoní.) Co dělá Itálie s Němci, co dělá s Jihoslovany, které uchvátila do svých hranic? Co dělá Jugoslávie s Chorvaty a Slovinci?

Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana řečníka po třetí k věci!

Sen. Míkulíček (pokračuje): A co dělá Polsko s Ukrajinci, co dělá Československo s Rusíny a Maďary a pracujícím lidem na Slovensku?

Včera při jednání v ústavně-právním výboru, když jsem drastickými slovy, které ještě úplně nevystihly věci, jak se odehrávají, líčil bídu pracující třídy, reagoval na mé vývody vůdce sociálně demokratické strany německé p. dr. Heller, že jsem naivní, že je to sice pravda, co líčím, že je pravda to přímo zločinné jednání kartelů cementářských, cukrovarnických, železářských, lihovarnických, pivovarských, ale že - tak aspoň to bylo řečeno panem dr. Hellerem a mně přeloženo mým soudruhem, který perfektně umí německy - jsem naivní, když se domnívám, že jakýkoliv zákon proti kartelům v kapitalistickém řádě bude míti jakoukoliv účinnost. Pan dr. Heller mne několikrát apostrofoval, několikráte mne nazval naivním, když se domnívám, že je možno zákonem uraziti osten vykořisťovatelů kartelářských, že je možno zákonem zvýšiti mzdy, opatřiti práci atd. atd. Dokazoval, že tolik mám vědět jako marxista, že dokud je kapitalistický právní řád a - on to neřekl, ale logicky se musí domysliti - kapitalistický stát k ochraně tohoto řádu, dotud všecky zákony proti kartelům, všecky zákony proti lichvářům a vykořisťovatelům jsou ilusorní. Nuže, prosím, podpisují, co řekl pan dr. Heller, že dokud je soukromokapitalistický právní řád a dokud tento právní řád je hájen kapitalistickým státním útvarem výkonnou mocí kapitalistického státu, všecky naděje dělnické třídy, ožebračené rolnické třídy, zničené maloživnostenské třídy jsou ilusorní.

Ale pak, pánové ze socialistických řad, co je vaší povinností? Abyste všecky síly, které jsou vám k disposici, které vám dává k disposici dělnická třída, abyste vy, rolničtí zástupci, všecku moc, kterou vám svěřili před bankrotem stojící rolníci, obrátili proti kapitalistickému právnímu řádu, a jestliže ten kapitalistický právní řád je chráněn kapitalistickým státem, tedy i proti tomu kapitalistickému státu. Pak by bylo vaše jednání upřímné. A také jiného východiska není. Dokud nebude změněn právní řád - opakuji to, co řekl pan dr. Heller, ač i bez něho bych to zrovna tak definoval - pokud bude kapitalistický právní řád chráněn kapitalistickým státním potlačovacím aparátem kapitalistického státu, potud není naděje pro pracující třídu na vyváznutí z této bídy. Tu musíme, chceme-li dělnickou třídu a pracující rohlíky a živnostníky zachrániti, všechen boj obrátiti nejen proti kapitalistické třídě, ale také proti jejímu ochránci, proti potlačovacímu aparátu kapitalistického státu. Musíme bojovati za vládu dělníků a pracujících rolníků, ale opravdu pracujících rolníků. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Debata je skončena, prosím, má-li pan referent nějaký doslov, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte, musím na některé výroky reagovati. Pan dr. Hilgenreiner pravil, že se zákonodárné sbory vyřaďují. Toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, neodpovídá ani slovnému změní zákona, ani jeho duchu. Dále se pozastavoval nad tím, že se dává vládě příliš velká plná moc. My měli již zmocňovací zákony, kde byla dána vládě daleko větší plná moc, ale tímto zákonem je plná moc v podstatě omezena, jak časově, tak i jinými okolnostmi, jak jsem si již dovolil uvésti. Ovšem jest potřebí uznati, že takováto plná moc vzhledem k těžkému postavení hospodářskému, je naprosto nutná. Dále vytýkal, že je to něco nedemokratického. Slavný senáte, právě naše demokracie vzhledem k těžkým poměrům si dává tento zmocňovací zákon proto, aby se zachránila, aby nepřišlo něco takového, jako se děje v okolních státech. Tento zákon byl proto uznán za nutný. Vytýkal dále, že koaliční strany vládní utíkají od odpovědnosti. To neodpovídá skutečnosti. Právě tímto zákonem dávají najevo, že od odpovědnosti neutíkají, když vedení věcí přenášejí na své důvěrníky ve vládě.

Pan sen. dr. Buday užil jednoho výrazu, nad kterým se musím pozastaviti, tvrdil totiž, že se hraje falešná hra s voličstvem. To je výrok, který v senátě nemá padnouti.

Konečně p. sen. Mikulíček zmínil se ve velké části své řeči také o jednacím řádu, o tom tzv. zešněrovaném jednacím řádu. Slavný senáte, právě jeho dlouhá řeč je nejlepším důkazem toho, že i ten kacéřovaný, opravený a změněný jednací řád je tak liberální, že ho mohl použíti ke své řeči. Užil ovšem jednoho výrazu, který by zde neměl padnouti. Řekl sice, že toliko cituje, ale slova ta se nehodí ani na parkety salonní, tím méně do našeho senátu. (Výkřiky sen. A. Nováka. - Místopředseda Donát zvoní.) Je to opět důkazem, jak bylo potřebí náš jednací řád změniti a doplniti.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Přikročíme ke hlasování ve čtení prvém.

O celé osnově zákona míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1066, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 1065.

Další odstavec je:

2. Druhé čtení osnovy zákona o mimořádné moci nařizovací (podle usnesení předsednictva senátu z 8. června 1933 na základě §u 54 odst. 1 jedn. řádu). Tisk 1066.

Zpravodajem je pan sen. dr. Havelka.

Táži se plana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Nikoli.

Místopředseda Donát: Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, schvaluje se v uvedeném znění také ve čtení druhém, a to podle zprávy výborové, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 1055.

Dalším bodem je:

3. Volba Stálého výboru podle §u 54 ústavní listiny. (Výkřiky sen. Kindla. - Zvoní.)

Nebude-li námitek, vykonáme volbu podle §u 54 úst, listiny z plena.

Jsou proti tomuto způsobu námitky? (Nebyly.)

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl jména členů a jich náhradníků.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Za členy a náhradníky navrženi jsou:

1. za klub strany čes. soc. dem. sen. dr. Soukup (sen. dr. Witt).

2. za klub nár. soc. sen. dr. Klouda (sen. dr. Veselý).

3. za klub strany komunistické sen. Haken (sen. Nedvěd).

4. za klub strany lidové sen. dr. Hruban (sen. dr. Karas).

5. za sdružené kluby německé strany soc. dem. a Svazu zemědělců sen. Niessner (sen. Stöhr).

6. za sdružené kluby slovenské strany ľudové a německé křesť. soc. strany lidové sen. dr. Buday (sen. dr. Hilgenreiner).

7. za sdružené kluby strany republikánské, nár. demokratické a živnost. obchodnické strany středostavovské sen. Donát (sen. dr. inž. Botto) a sen. Navrátil (sen. Thoř).

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo s navrženými souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Jmenovaní jsou zvoleni za členy, případně náhradníky Stálého výboru.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzí sen. Jančekovi.

Ve smyslu §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo dne 9. června 1933, aby se příští schůze svolala písemně neb telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán.

Končím schůzi.

Konec schůze v 11 hodin 33 min.