Schůze zahájena v 15 hodin 35 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč.

Zapisovatelé: Navrátil, Stohr.

98 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem na dnešní schůzi dovolené: sen. Bergmanovi, dr. Budayovi, Hanckovi, inž. Havlínovi, Ikertovi, Jančekovi, dr. Kaprasovi, Kavanovi, dr. Krčmérymu, Kroiherovi, Mertovi, Navrátilovi, Pavelkovi, dr. Řehákovi, Šachlovi, Šimkovi, Tichimu, Volkovi, Votrubovi.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 2 měsíců sen. dr. Šrobárovi, do konce května t. r. sen. Niessnerovi, do 3. června t. r. sen. Stodolovi, na dobu 6 neděl sen. Pastýřikovi, na měsíc sen. Janíkovi, do 16. června t. r. sen. Fr. Scholzovi.

Kdo s těmito navrženými dovolenými souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržené dovolené se udělují. Předsednictvu senátu došel připiš ministerstva vnitra ze dne 15. května 1933, čís. 32.485/1933/7, o povolání náhradníka Barbory Schackové za zemřelého sen. Antonína Jarolima.

žádám pana zapisovatele sen. Johanise, aby připiš tento přečetl.

Zapisovatel sen. Johanis (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Antonína Jarolima povolávám na základě ustanovení § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění náhradníka Barboru Schackovou, soukromnici v Chebu, a vydávám jí ověřující list, opravňující ji ke vstupu do senátu.

Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Černý v. r.

Předseda: Do dnešní schůze dostavil se nový člen pí sen. Barbora Schacková a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy.

Žádám pana zapisovatele sen. Johanise, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a paní senátorku, aby vykonala do mých rukou slib podáním ruky a slovem slibuji (Senátoři povstávají.)

Zapisovatel sen. Johanis (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr. Šafarovič (čte):

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten, sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Schacková (podávajíc předsedovi ruku): Ich gelobe. (Senátoři usedají.)

 

Sdělení předsednictva.

Rozdané tisky.

Návrhy tisky 1037, 1042, 1047, 1048.

Vládní návrhy tisky 1038 až 1040 (poštou), 1043.

Odpovědi tisky 1041/1 až 1041/3.

Usnesení posl. sněmovny tisky 1044 až 1046.

Těsnopisecké zprávy o 196., 202., 203. a 215. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. února, 14., 17. března a 3. května 1933.

Zápisy o 214. a 215. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 3. května 1933.

Zápis

o 216. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 1037, 1042, 1047, 1048.

K návrhu předsedovu stanovena byla iniciativnímu výboru k podání zpráv o návrzích tisky 1047 a 1048 lhůta 24 hodin a výboru, jemuž budou tyto návrhy výborem iniciativním přikázány, stanovena byla lhůta 48 hodin.

Výboru ústavně-právnímu vládní návrhy tisky 1038, 1039, 1040.

 

Předseda (zvoní): Vážený senáte! Budeme projednávati dnešní pořad.

1. Zprávu ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu (tisk 844) zákona o finančních prokuraturách. Tisk 1033.

Zpravodajem výboru je pan sen. Riedl, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Instituce finančních prokuratur jako úřadů, zastupujících hmotné zájmy nejdříve zeměpána a komory královské, později pak hmotné zájmy státu, jsou původu historického. Změnou obsahu moci panovnické a ponenáhlým oslabováním absolutistické moci zeměpána staly se z těchto dříve zeměpanských úřadů úřady státní, které zastupovaly pak i majetek státní a jiný jemu na roven postavený.

Právě tak jako se v různých zemích vyvíjely různé formy státní moci a státní správy, vzaly na sebe v různých zemích různé formy i obsah také tyto zástupci úřady státní. V historických zemích - v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - zřízeny byly finanční prokuratury již za doby rakouského absolutismu: výnosem ministerstva financí z 13. srpna 1851, č. 188 ř. z., bylo provedeno nejvyšší rozhodnutí z 21. února 1850, kterým byly zřízeny finanční prokuratury v Praze a v Brně, první pro Čechy, druhá pro Moravu a Slezsko. R. 1855 byla pak vydána provisorní instrukce pro finanční prokuratury ze dne 16. února, č. 34 ř. z., a r. 1898 zákonem z 9. března, č. 41 ř. z., s platností od 1. dubna 1898 nová definitivní instrukce jako nařízení veškerého ministerstva, která ve své podstatě platí dodnes. Změny, které si vyžádaly nové státoprávní poměry po převratu, byly precisovány nařízením vlády republiky Československé ze dne 4. června 1919. Vládní nařízení z 21. března 1924, č. 66 Sb. z. a n., zavedlo jen menší změny personálního rázu.

Naproti tomu v Uhrách byly analogické fiskální úřady průběhem doby přeměněny v ředitelství erárních právních záležitostí v Budapešti s řadou podřízených erárních zastupitelství, z nichž však na území našeho Slovenska a Podkarpatské Rusi nebylo zřízeno ani jediné; před převratem konalo všechny zástupci služby na území našeho Slovenska přímo ředitelství erárních záležitostí v Budapešti a na území Podkarpatské Rusi erární zastupitelstvo v Marmarošské Sihoti, která připadla Rumunsku. K obstarávání funkcí těchto nyní cizích úřadů byly po převratu určeny tyto nové úřady československé: nařízením vlády ze dne 27. března 1919, č. 279, pověřeno generální finanční ředitelství v Bratislavě funkcí zástupčího úřadu pro Slovensko a výnosem čsl. ministerstva financí ze dne 21. května 1920 finanční referát civilní správy v Užhorodě funkcí zástupčího úřadu pro Podkarpatskou Rus. Tato funkce finančního referátu civilní správy v Užhorodě přešla pak r. 1922 na nově zřízené finanční ředitelství v Užhorodě, které si k tomu účelu - stejně jako generální finanční ředitelství v Bratislavě - zřídilo cestou administrativní zvláštní právní oddělení zvané i finanční prokuraturou.

Je tedy dnes stav takový, že v Čechách a v zemi Moravsko-slezské jsou samostatné finanční prokuratury podřízené přímo ministerstvu financí, kdežto na Slovensku vykonává státní zástupci službu generální ředitelství v Bratislavě a na Podkarpatské Rusi hlavní finanční ředitelství v Užhorodě - obě svými právními odděleními.

Skutečnost, že v historických zemích jsou finanční prokuratury organisovány na podkladě zákona, na Slovensku a Podkarpatské Rusi zástupci úřady jsou však organisovány vládním nařízením, nebo toliko nařízením ministerstva financí, vyvolává v soudních sporech pochybnosti, které poškozují materielní zájmy státu. Nejde však jen o to, že v různých částech republiky fungují různě organisované zástupci úřady, také věcná kompetence je jiná v zemích historických a jiná na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Působnost finančních prokuratur v Praze a v Brně nese se trojím směrem: 1. jim přísluší zastupování ve sporech, které se dotýkají státního majetku a jemu na roven postavených fondů, 2. mají podávati úřadům na vybídnutí právnická dobrá zdání a 3. mají míti účast na právních jednáních a při sepisování listin, žádají-li státní úřady o takovou součinnost. (Sen. Mikulíček: Nesmíte řeči čísti!) Pro zpravodaje to nebude platiti.

Činnost zástupcích úřadů na Slovensku jde sice také tímto trojím směrem, ale kompetence při právním zastupování je věcně značně restringována oproti kompetenci finančních prokuratur v Praze a v Brně zvláštními předpisy o jinakém zastupování některých druhů státního majetku, jmenovitě však příkazem o zastupování státu advokátem všude tam, kde zákon pro soukromé osoby ať fysické nebo právnické předpisuje zastupování advokátem. Obdobné předpisy platí také pro hlavní finanční ředitelství v Užhorodě s tím obmezením, že v advokátních sporech je ono odkázáno na součinnost generálního finančního ředitelství v Bratislavě.

Působí tedy při zastupování státu úřady organisované jinak v Čechách a v zemi Moravsko-slezské a jinak na Slovensku a Podkarpatské Rusi, při čemž také věcná kompetence těchto úřadů je rozdílná.

Je jistě na místě, aby se přikročilo k formální i materielní unifikaci zástupcích úřadů v celé republice. To je také v prvé řadě účelem předloženého návrhu zákona.

Kromě toho zamýšlel vládní návrh přizpůsobiti ustanovení o zastupování státu novému právnímu stavu, jak jej vytvořil zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o nové organisaci politické správy. Po správní reformě stojí v čele správy jmění svazků samosprávných i jmění státního týž orgán, ale pro zastupování finančních zájmů státu a finančních zájmů samosprávy platí předpisy různé. Byl tedy úmysl vlády, provésti unifikaci i po této stránce a obsahoval proto vládní návrh ustanovení o obligatorním (povinném) zastupování zemí i okresů finančními prokuraturami.

Proti tomuto ustanovení byly v ústavně-právním výboru předneseny dvě závažné námitky: předně vyslovil ústavně-právní výbor mínění, že obligatorním zastupováním zemí a okresů finančními prokuraturami byla by obmezena beztak už dost sešněrovaná práva svazků územní samosprávy, a neméně důrazně dal průchod svému přesvědčení, že by obligatorní, bezvýminečné zastupování samosprávy - měl tu v prvé řadě na mysli okresy - znamenalo nikoli zlevnění, nýbrž zdražení zastupování, když by i nejvzdálenější okresy měl zastupovati úředník financ-ní prokuratury z Prahy, Brna, Bratislavy neb Užhorodu. Ústavně-právní výbor nepřipustil ani tak dalekosáhlého okleštění práv samosprávy, ani zdražení právního zastupování, jak se ho obával.

Výsledkem jednání o těchto sporných otázkách je změna ve vládním návrhu v ten smysl, že obligatorní zastupování zavádí se jen pro země; okresům se ponechává volnost, bud aby se rozhodly v tom neb onom případě pro zastupování finanční prokuraturou, aneb aby si zastupování obstaraly samy, jak to činily dosud. Také pochybnosti ústavně-právního výboru, že by změnou dnešního stavu mohlo se dospěti ke zdražení právního zastoupení, byly odstraněny novou stylisací §u 8 vládního návrhu tak, aby náhrada nákladů zastupování finanční prokuratuře nesměla býti vyšší, nežli by příslušela místnímu advokátovi.

Svému stanovisku, že si nepřeje zasahování do práv samosprávy, dal ústavně-právní výbor výraz také změnou 2. odst., §u 7., připustiv sice, aby vláda nařízením směla zřizovati nebo rušiti expositury finančních prokuratur, ale vyloučiv možnost, aby mohla o své újmě měniti i obvody finančních prokuratur, které jsou podle ustanovení navrhovaného zákona totožné s territoriemi jednotlivých zemí. Vyžádají-li si poměry neb účelnost změnu obvodu, je nová úprava ponechána moci zákonodárné.

Zavedení obligatorního zastupování zemí finančními prokuraturami má několik předností, které vedly ústavně-právní výbor k tomu, že upustil od svého původně zamítavého Stanoviska. Předně nelze podceňovati unifikační význam tohoto opatření: všechny hmotné zájmy, o nichž přísluší starost ústřední správě zemské, budou zastupovány stejně a jednotně; odpadne také zjev, že majetkové zájmy zemí jsou zastupovány členem sborů, povolaných ke správě tohoto jmění, okolnost, která byla veřejností posuzována velmi nepříznivě, a konečně je důvodná naděje, že při řádném použití služeb finančních prokuratur za kautel, daných tímto zákonem, bude lze docíliti úspor v rozpočtech zemských, případně i okresních.

Odkazuji zde na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu, která odůvodňuje oprávněnost instituce finančních prokuratur a potřebu nového zákona s rozšířenou kompetencí místní poukazem na její láci, dobré výsledky zákroku finančních prokuratur i na úspory získané použitím jejích služeb. Důvodová zpráva uvádí data z prokuratury pražské a brněnské za r. 1930. Data z finanční prokuratury pražské za rok 1931 dokazují, že služeb finanční prokuratury je vyžadováno stále častěji a častěji, že zdolává stále větší a větší úkoly personálem stále menším. Roku 1931 došlo finanční prokuratuře pražské 133.507 čísel, o 6000 více nežli r. 1930, z nichž bylo věcně vyřízeno 98.703. Je to větší počet věcně vyřízených spisů, nežli byl r. 1924, kdy bylo u této finanční prokuratury 50 sil, kdežto nyní jsou tam toliko 44 síly!

Jsem přesvědčen, že bude lze náklady zastupování v rozpočtu státu i jiných veřejných svazků dále snížiti, bude-li náležitě dbáno úspornosti a bude-li také nová služební instrukce pro finanční prokuratury proniknuta touto zásadou. K tomu cíli bude potřebí vybaviti finanční prokuratury takovou pravomocí a samostatností při vedení sporů, při uzavírání smírů, při rozhodování o opravných prostředcích a pod., aby strohé provádění zásady, že úřad správní je dominus litis, nevedlo snad k postupu nehospodárnému a neúčelnému, který by zdržoval rychlé projednání sporu a tak jej zdražoval.

Nový zákon má povahu zákona rámcového: vytyčuje toliko hlavní zásady zástupci činnosti budoucích jednotných orgánů státních, ale ponechává široké pole vládě, aby ve smyslu ustanovení §!! 6 nařízením vydala pro finanční prokuratury zvláštní služební instrukci, která by obsahovala bližší předpisy o působnosti finančních prokuratur, o místní příslušnosti, o interním poměru k státním úřadům, podnikům a orgánům jiných právních subjektů, finanční prokuraturou zastupovaných a pod., a která by určila také vnitřní organisaci finančních prokuratur. Je tak zachován toliko dosavadní stav: také dosud byly všechny bližší předpisy o kompetenci a organisaci zástupcích úřadů upraveny služební instrukcí, provisorní z roku 1855 a definitivní z roku 1898. Kromě tohoto dalekosáhlého zmocnění vlády ponechává také ještě § 2 vládnímu nařízení, aby určilo způsob zastupování úřadů (orgánů) ve věcech nesporných.

Ústavně-právní výbor senátu zaujímá principielně kritické stanovisko ke všem zmocňovacím ustanovením, ať jde o kteroukoli předlohu zákona, a vyslovil se v debatě kriticky také o zmocňovacích ustanoveních této předlohy. Nicméně bylo potřebí uznati, že by musil zákon jíti do přílišných detailů, kdyby měl vyřešiti všechny otázky, které jsou ve vládním návrhu ponechány vládnímu nařízení a jmenovitě služební instrukci. U vědomí, že jde o zákon v prvé řade unifikační, který má vytyčiti hlavní zásady pro působnost finančních prokuratur v celé oblasti ČSR., dal ústavně-právní výbor souhlas i k zmocňovacímu ustanovení §§ 2 a 6, když mu byl na jeho žádost předložen hlavní obsah vládního nařízení, jež bude vydáno podle §u 2, i zásady služební instrukce, která bude vydána na základě ustanovení §u 6 navrhovaného zákona. V služební instrukci a ve vládním nařízení má býti v duchu názorů ústavně-právního výboru vyřešena také diskutovaná otázka kolise a dále rozvedena otázka náhrady za zastupování finanční prokuraturou tak, aby to znamenalo pro zastupované podměty úsporu a aby se rozlišovala výše náhrady také podle kategorie úředníka, který jménem finanční prokuratury jedná.

K podanému návrhu, aby se finanční prokuratury nazývaly státní úřady zástupci a aby byl zřízen ústřední zástupci úřad pro území celé republiky, podřízený přímo ministerskému předsedovi, se ústavně-právní výbor nepřiklonil. Název finanční prokuratura je historický, každému běžný, a název "státní úřad zástupčí" je toliko kolektivní označení pro různé úřady, které dnes v různých částech republiky zastupují majetkové zájmy státu. Naprosto pak nevidí ústavně-právní výbor potřeby, aby se zřizovaly nové ústřední úřady státní.

Ústavně-právní výbor projednal v několika schůzích velmi zevrubně vládní návrh zákona o finančních prokuraturách a navrhuje slavnému senátu, aby předlohu přijal tak, jak je otištěna v mé zprávě ze dne 25. dubna t. r., tisk sen. 1033. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Uděluji slovo přihlášenému řečníku, panu sen. Curkanovičovi.

Sen. Curkanovič (rusky): Slavný senáte! Než začnu mluviti, dovolím si požádati, abyste prominuli, že nebudu mluviti o věci, která se právě projednává.

(Pokračuje česky.)

První ruská rada, tzv. prešovská, vznikla 8. listopadu 1918 v Lubovně a hlásala, že "půjde cestou, vedoucí k úplné národní svobodě našeho národa. Nikdy by nesouhlasila s tím, abychom my Rusíni byli roztrženi a proti své vůli připojeni k cizím národům."

Tato Rada rozesílala též do vesnic anketní listy, načež pak všude v obecních schůzích lid odmítal Maďarsko a vyslovoval se pro připojení "k Rusi - Ukrajině -". Odpovědi na otázku ohledně Maďarska vesměs zněly: "O tom ani slyšeti nechceme", "na žádný způsob", "nedej Bůh. My, Rusíni, děkujeme Pánu Bohu, že jsme zbaveni maďarské ruky", "chraň nás Bůh", "nechceme o tom nikdy ani slyšeti". O něco později, totiž dne 31. ledna 1919, v Prešově tato Rada spolu se spojenou s ní Radou Lemkovštiny prohlásila: "Se zřetelem na to, že připojení těchto zemí k jedinému Rusku se neuskutečňuje, přejeme si žíti v dobrém i zlém s bratrům Čechoslováky. Toto přání souhlasí vůbec s přáním 500.000 karpatoruských vystěhovalou v Americe, kteří již svou vůli oznámili příslušným osobám. Slovanská politika Čechoslováků, jejich demokratismus, okolnost, že stále projevovali své sympatie k ruskému národu před válkou i za války, poskytují nám plnou záruku národnostně kulturního a hospodářského svobodného vývoje v mezích Československé republiky. Proto prohlašujeme, že od dnešního dne se považujeme za autonomní ruskou část československé republiky."

(Pokračuje česky.)

Předseda (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. Riedl: Nikoli.

Předseda: K slovu není dále nikdo přihlášen. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Budeme tedy hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí se přijímá ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Projednáme nyní:

2. Zprávu imunitního výboru o žádosti finančního ředitelství v Košicích ze dne 11. srpna 1932, č. Tr. z. 2241-I./1932, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha pro přestupek podle §§ 14, 15 a 16 zákona č. 116/1927 Sb. z. a n. o silničním fondu (č. 7000/1932 předs.). Tisk 1029.

Zpravodajem je pan sen. dr. Bačinský, jemuž uděluji slovo. (Výkřiky komunistických senátorů.) Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Bačinský: Slavný senáte! Dr. Korláth, t. č. senátor, bytem v Jenkovcích, dopustil se důchodkového přestupku podle §§ 14, 15 a 16 zák. č. 116 Sb. z. a n. ze dne 14. července 1927, tr. podle § 20 2. věty téhož zákona tím, že vlastní osobní auto a traktor, kterážto vozidla k dani z motorových vozidel na první půl rok 1932 nepřihlásil a nezdanil a též neohlásil nastalou změnu v osobě majitele zmíněného osobního auta.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát k žádosti finančního ředitelství v Košicích ze dne 11. srpna 1932, č. Tr. z. 2241-I./1932, dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha pro přestupek zákona o silničním fondu.

Z dožádání finančního ředitelství v Košicích možno zjistiti, že dr. Korláth v první polovině r. 1932 byl vlastníkem jednoho osobního auta a jednoho traktoru, kterážto vozidla k dani z motorových vozidel na první půl rok 1932 ve smyslu §§ 14, 15 a 16 zákona č. 116 Sb. z. a n. z r. 1927 nepřihlásil a nezdanil a kromě toho neohlásil nastalou změnu v osobě majitele zmíněného osobního auta, a následkem toho dopustil se přestupku, který se stíhá ve smyslu § 20 2. věty téhož zákona.

Na základě těchto skutečností imunitní výbor navrhuje slavnému senátu, aby dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha pro shora uvedený důchodkový přestupek.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati, a to o návrhu výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha pro přestupek podle §§ 14, 15 a 16 zákona č. 116/1927 Sb. z. a n. o silničním fondu.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Korlátha pro naznačený trestný čin.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za čtvrt hodiny po této schůzi za účelem

přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Není námitek.

Končím schůzi.

Konec schůze v 16 hod. 20 minut.