Schůze zahájena v 16 hodin 33 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler, Klofáč.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

110 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Dérer, dr. Matoušek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Předsednictvu senátu došly přípisy pana předsedy vlády ze dne 3. března 1933 č. j. 891/1096 S-33 m. r., o ukončení podzimního zasedání 1932 33 Národního shromáždění a č. j. 892 1096 S-33 m. r., o svolání Národního shromáždění k jarnímu zasedání 1933.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby tyto dopisy přečetl.

Zapisovatel sen. Stržil (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 3. března 1933 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění týmž dnem za ukončené.

Předseda vlády: Malypetr, v. r.

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 3. března 1933 obě sněmovny Národního shromáždění k řádnému zasedání do Prahy na den 14. března 1933.

Předseda vlády: Malypetr, v. r.

 

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Kellovi, dr. Kovalikovi, inž. Marušákovi, Mertovi, Plamínkové, Riedlovi; na týden sen. Dankovi, Ďurčanskému a dodatečně na minulý týden sen. Volkovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolené: na dobu 14 dnů sen. Köhlerovi, na dobu tří neděl sen. dr. Korláthovi.

Rozdané tisky.

Zpráva tisk 996 (poštou).

Odpovědi tisky 997/1 až 997/5.

Interpelace tisky 998/1 až 998/3.

Návrh tisk 999.

Těsnopisecké zprávy o 188. až 191., 194. a 200. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 28. prosince 1932, 8., 14., 20. února a 1. března 1933.

Zápisy

o 199. až 201. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrh tisk 999.

Výboru imunitnímu žádost krajského soudu v Novém Jičíně za souhlas k stíhání sen. Kavana pro přečin urážky na cti tiskem (čís. 8363/1933).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o snížení cla u některých druhů zboží, sjednaná výměnou not dne 17. prosince 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1932, čís. 203 Sb. z. a n. Tisk 993.

Zpravodajem za výbor zahraniční za pí. sen. Plamínkovou je místopředseda výboru pan sen. dr. Klouda, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Slavný senáte! Obchodní styky mezi republikou Československou a Rakouskou poklesly sice následkem všeobecné hospodářské krise v posledních létech velmi značně, přes to však naše obchodní bilance vůči Rakousku je stále ještě velmi aktivní. V roce 1930 naše aktivum činilo 1.228,459.000.-, r. 1931 ještě 944,958.000 Kč, r. 1932 již jen 578,404.000 Kč.

Delegace obou vlád snaží se udržeti i za dnešních těžkých hospodářských poměrů vzájemný obchod mezi Československem a Rakouskem. Čsl. delegace učinila v Rakousku návrh na velkorysou úpravu vzájemných obchodních styků na basi největšího možného uvolnění oboustranného vývozu a dovozu; nabídka tato byla přijata s uspokojením delegací rakouskou. Jednání dosud nebylo skončeno; prozatím sešly se obě delegace v říjnu a prosinci m. r. a po vzájemném vyjasnění stanoviska k citovanému návrhu má v nich býti pokračováno v době nejbližší.

Ještě před tímto jednáním v létě projevila se v Rakousku snaha zvednouti cla na 14 zlatých K za 100 kg dosud bezcelního dovozu rour pod 8 mm světlosti, proto zahájila československá delegace jednání o této položce. Československo poskytlo Rakousku slevu smluvní celní sazby na osvětlovací tělesa a jejich součástky poměděné nebo pomosazněné, a to z 1.400.- Kč na 850.- Kč za 100 kg, rakouská vláda vyšla nám vstříc výhodou bezcelního dovozu ještě pro 20 vagonů rour. Výsledek jednání je v předložené dohodě.

Pokud jde o slevy celních sazeb námi povolených na osvětlovací tělesa a jejich součástky poměděné nebo pomosazněné, spadající do sazebního čísla 445 e), nabývá dohoda účinnosti dnem 1. ledna t. r.; Rakousko svůj závazek ohledně bezcelního odbavení 20 vagonů rour splnilo již během r. 1932.

Vzhledem k tomu, že dohoda vyhovuje zájmům obou států, usnesl se zahraniční výbor navrhnouti slavnému senátu, aby schválil dohodu mezi republikou Československou a Rakouskou, jak byla sjednána 17. prosince 1932 a uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1932, čís. 203 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. dr. Rozkošný. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Rakousko je nejenom naším bezprostředním sousedem, nýbrž je také odedávna odběratelem našich výrobků, zejména průmyslových, méně zemědělských. Zajisté nám záleží na tom, abychom si toto spojení do budoucna udrželi. Rakousko je po Německu největším odběratelem našeho zboží, a proto našim vyjednavačům záleželo na tom, aby se s Rakouskem domluvili, nejraději by to byli viděli na širším základě. Podle toho se také chovali při jednání s Rakouskem, ale poněvadž se jednání na širším základě nepodařilo, tedy usnesli aspoň to, čeho se dalo za daných poměrů dosáhnouti, jak to již bylo vysvětleno panem zpravodajem za výbor zahraniční.

Výbor národohospodářský jednal o této záležitosti a z důvodů, které již přednesl pan dr. Klouda jménem výboru zahraničního, usnesl se taktéž doporučiti slavnému senátu, aby tuto dohodu mezi Československem a Rakouskem schválil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není, návrh můj je přijat.

K slovu je přihlášen pan sen. Niessner. Dávám mu slovo.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! K projednávané předloze není co říci. Budeme samozřejmě hlasovati pro ni. Při této příležitosti - je to příležitost zahájiti nebo zlepšiti obchodní styky mezi jednotlivými státy - jeví se nutným poukázati na nebezpečí, která pro nás vzniknouti mohou z utváření politických poměrů jednak v Rakousku, jednak však a obzvláště v Německu.

V posledním čase nastaly celními opatřeními, opatřením, že československá koruna v Německu nesmí býti více na burse znamenána, poměry, které mohou poslední zbytek obchodních styků mezi těmito oběma státy roztrhnouti a zničiti, a tak nelze vývoj, který dnes již vedl k úplné autarkii, bráti lhostejně. Nelze však také pominouti mlčením jinaký vývoj v Německu, který v mnohé příčině vzbuzuje obavy.

Rakouský básník Grillparzer vyřkl kdysi slova: "Nacionálností k bestialitě". Grillparzer tím jistě nemínil nacionalismus, jehož obsahem je láska k vlastnímu národu, nýbrž nacionalismus, který hlásá a rozdmychuje nenávist mezi jednotlivými lidmi a národy. Co se nyní děje v Německu, je zajisté potvrzením těchto slov Grillparzerových. K těmto poměrům nelze mlčeti již z důvodů ryzí lidskosti a rozechvění nad tím, co se tam děje. Není dnes v Německu jediné tribuny, jediného místa, se kterého dovoleno projeviti jiné mínění, nežli smýšlení a mínění oficielních a panujících mocí. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Niessner (pokračuje): Není dnes v Německu jediných novin, jediného listu, který by neodvisle a svobodně směl projeviti své mínění. Veškerý sociálně-demokratický a komunistický tisk, ale také celá řada listů centra a listů jiných občanských stran je potlačena, vymazána, znemožněna. Nejtemnější noc spočívá nad Německem. Jsou to poměry, které nikdo nechce považovati za možné. Bohužel je také v naší veřejnosti nejasno o tom, co se děje v Německu, bohužel domnívá se také část našeho německého občanského tisku, že musí konati služby přechovávačů haknkrajclerskému fašismu. Bohužel domnívá se tento měšťácký tisk, že je pro něho výhodnějším, dělá-li fašismu zeď. (Hluk.) Od deseti let... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím, pane kolego Polachu, o klid!

Sen. Niessner (pokračuje): Od deseti let v Německu rozdmychávané zášti proti demokracii a proti republice slaví dnes orgie takové, které... (Hluk a výkřiky.)

Předseda (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Niessner (pokračuje): Jsou to orgie nenávisti, brutality, ničemnosti, bestiality, které každého, kdo v sobě chová jen jiskru citu pro spravedlnost a lidskost, musí pohnouti k tomu, aby proti tomu pozvedl svůj hlas, hlas protestu a ošklivosti.

Kdo má dnes příležitost poslouchati řeči, které se pronášejí v německém rozhlase, slyší tam slova jako pobudové, šejdíři, zloději, darebáci, listopadoví zločinci. To všechno jsou označení pro vládní strany a muže, kteří po 14 let v nejtěžších dobách, v dobách katastrofy, vedli Německo ze špíny a neštěstí, do nichž je dříve panující třídy uvrhly, těžkým zmatkem a nejhorším neštěstím.

Pobudové, šejdíři, zloději, darebáci! Dámy a pánové To je mluva třetí říše, mluva těch, kteří se zovou "obnoviteli" Německa! Dříve byli jsme takové mluvě zvyklí jen od lidí, kteří se zdržovali v krčmách zločinců, brlozích, kořalnách. Dnes mluví takto lidé, kteří o sobě tvrdí, že jejich přičiněním jednou svět se uzdraví. Půjde-li to tak dále, budeme se brzo musit styděti, že jsme Němci. (Souhlas.) Netřeba se diviti, že se poměry tam tak vyvinuly. Úředně a oficielně se takřka brzdí, zaujímá se stanovisko proti akcím jednotlivců, jak se tyto bestiality hnědých košil nazývají. Ve skutečnosti však všechny tyto činy vysoká místa úředně schválila, přímo je přikázala. Byla přece ochranná policie přímo varována, když tato třetí říše začala, aby se neopovážila postupovati proti členům úderných oddílů a úderných štafet, když podnikají nějaké akce, a tyto akce se pak také dostavily, když těmto banditům zabezpečena byla beztrestnost. Přepadení, žhářství, ničení domovin mládeže, odborových domů a shromaždišť dělnictva jsou na denním pořádku stejně jako vraždy všeho druhu. Každého dne najdou se dnes v Německu mrtví, mrtví dělníci s prostřelenými prsy nebo spánkem a policejní zpráva hlásí: "Pachatel neznám". Tito pachatelé zůstanou také vždy neznámými, poněvadž se tato policie, která takto je vedena, bude dobře střežiti, aby skutečnému pachateli přišla na stopu. Únosy lidí, nejen komunistů a sociálních demokratů, také úplně neorganisovaných lidí, kteří jen někomu stojí v cestě, poněvadž měli nějaké místo, na které se tlačí některý haknkrajcler, jenž křičí po korytu, únosy, vysvlékání jsou na denním pořádku. Lidi, oděné jen noční košilí, nechají jíti ulicemi, vedou je do lesů a týrají je. A co se tomu říká na zodpovědných místech? Prohlašuje se: Kde se hobluje, tam lítají hobliny! Lidé jsou týráni. Na to se zase prohlašuje: "Co chcete? Sociálním demokratům a komunistům ještě nebyly uřezány uši a nosy!" Na všechny stížnosti a žaloby není než výsměch a povzbuzení k novým hanebnostem. Případů brutálnosti, vražd, krvavých činů je nesmírně mnoho. Mohu se zmíniti jen o některých.

Městský radní Landgraf, člen naší strany, byl ze zadu postřelen, aniž by měl zbraně, a když ležel na zemi, tu tito netvorové vypálili ještě pět ran z revolveru proti jeho spánku. Dřívější komunistická poslankyně Ruth Fischerová uprchla. Co na to učinili? Její 13ti letý syn byl odvlečen jako rukojmí; čin, který ve válce právem byl prohlášen za barbarství a ničemnost. Jsou měšťácké noviny, které oznamují, že se každého dne ze Zeměbraneckého kanálu vytahují mrtvoly lidí s vypíchnutýma očima, s vyraženými zuby. Není dnes možno přezkoumávati přesně spolehlivost všech těchto zpráv. Ale co víme a co všechno je možno, ukazuje případ poslance a soudruha strany Sollmanna.

Sollmann byl ve svém soukromém bytě přepaden příslušníky úderných oddílů. Byl tak dlouho týrán, až klesl v bezvědomí. Na to na něho nalili několik konví vody. Když to nic nepomáhalo, aby byl přiveden k vědomí, svlékli mu boty a punčochy a drželi hořící pochodně pod jeho chodidly, načež zase nabyl vědomí, pak mu plivali do obličeje, třeli mu hořčici do očí, drželi ho za ruce, aby si nemohl vytříti oči. Pak mu otevřeli ústa, lili do něho ocet, a tito lidé s hnědými košilemi pak do Sollmannových úst konali svou potřebu. Býkovci ho ztloukli do bezvědomí, vlekli ho ulicemi a dopravili konečně do kasáren, kde ho dále trýznili. Položili ho na stůl, až chroptě se zhroutil. (Výkřiky.) Dnes jsou tisíce lidí, kteří úpějí v žalářích německého fašismu. Jak se těm vede, uslyšíme teprve později, až zde opět bude možnost nějakého spojení. Ale případ Sollmannův ukazuje zřetelně, jaké ukrutnosti, jaké brutálnosti jsou schopni tito obnovitelé Německa, tito hypernacionálové, tito lidé, kteří o sobě tvrdí, že mají národ spachtovaný.

V Moabitě se stalo, že členové úderných oddílů se zkrvaveným oděvem opouštěli kasárny a vychloubali se hrdinstvím, které spáchali na vězních. Na to několik členů ochranné policie odložilo pušky a prohlásilo, že se zde nemohou zúčastniti, poněvadž jako policisté nechtějí býti vrahy. Co se stalo? Tito ochranní policisté byli odzbrojeni a za to ještě potrestáni.

To jsou do nebe volající poměry, proti kterým se musí pozvednouti hlas protestu všech lidí, kteří se počítají ke kulturním lidem. Projevuje se snaha, všemožným způsobem zastírati pravdu o Německu. Hrozilo se, že v Německu nesmí vycházeti žádný sociálně demokratický list, dokud socialistický tisk ciziny bude psáti takovýmto způsobem o Hitlerově Německu. Projevili dokonce v posledních dnech v Německu drzou odvahu vydati zatykač proti členu naší strany Taubovi pro řeč, kterou pronesl za příčinou žhářství v budově říšského sněmu v Berlíně! Chtějí na každý způsob potlačiti pravdu. Pravíme na to: To se nepodaří. Budeme tento systém, který se více než 10 roků odvažoval vystupovati jako obžalobce demokracie, tento systém ohavnosti, podlosti a nejsprostší vraždy tak dlouho obviňovati, dokud v této bestialitě bude pokračováno.

Tyto ničemnosti a krutosti pášou se však nejen na sociálních demokratech a komunistech. Byli týráni již také preláti, příslušníci strany centra a bavorské lidové strany. Fašismus nezná právě žádných hranic a mezí, jemu je každé jiné mínění, i když se jen uchyluje od jeho mínění, zločinem. Jen svými panovačnými choutkami dává si diktovati a určovati. Ve válce byli Němci nazýváni Huny. Pravím, že neprávem. Ve válce páchaly se krutosti na všech stranách, to přináší válka s sebou. Ale dlužno říci, že to, co se dnes děje v Německu, je velmi schopno zašlapati vážnost německého národa do prachu a špíny a při nejmenším možno říci, že německý národ dostal se dnes do moci a pod otroctví Hunů. Znám poměry na celém světě. Ale táži se marně, u kterého jiného kulturního národa jsou ještě možny takové poměry, jaké nyní panují v Německu. Nazývalo se to průlomem. Ano, je to průlom, provalení, ale provalení fašistické morové hlízy, která se tu se zápachem provalila. Nastala doba nesmírného utrpení pro německé obyvatelstvo a obzvláště pro německou třídu dělnickou. Právě této příležitosti používáme, abychom opětovně projevili nezdolnou a nepomíjející solidaritu se svými bratry, trpícími pod fašismem.

Deset let volali fašisté: Německo probuď se! Německo se neprobudilo, nýbrž upadalo stále hlouběji do omámení, do hypnosy fašismu. Výstraha také pro ty státy a strany, kde ještě nedošlo tak daleko které se však domnívají, že mohou propagovati fašistické hnutí a myšlenky. Přes všechno volání se Německo neprobudilo, dojde však jednou k probuzení Německa, bude to strašlivé probuzení. Dnes následuje valná část německých lidí fašistické haknkrajclerské krysaře. Nechávají se oblouditi sliby, lidmi, kteří slibují zříditi ráj, lidmi, kteří, kdyby tisíckráte měli všemohoucnost, které nemají, přece by nemohli zrušiti hospodářské zákony, zákony hospodářského vývoje. Říkají, že zřídí ráj. V pravdě bude to jen ráj pro ty, kteří z lidu sají krev a kdo ho utlačují. Možno lidi ubíjeti, možno lidi trýzniti, jedno není možno: nelze lidem z mozku a ze srdce vyrvati jejich přesvědčení. Možno potlačovati hnutí, není však možno ubíti ducha a nebude také ubito to, proti čemu se dnes v Německu bojuje. Ale za všechno to, co se tam děje, přijde jednou den odplaty. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Haken.

Sen. Haken: Vážení pánové! Pan sen. Niessner nám tu drastickými slovy líčil Hitlerovu hrůzovládu v Německu. Je potřebí konstatovati, že jeho líčení, byť velmi drastické, je slabé proti skutečnostem v Německu se odehrávajícím. My dnes při této příležitosti nechceme oživovati staré rekriminace a nechceme přiostřovati spor vzniklý z různých náhledů na postup dělnické třídy mezi revolučním hnutím proletariátu, mezi komunisty a sociálními demokraty. Neboť právě v tomto okamžiku velkého útoku kapitalismu, representovaného fašismem Hitlerovým, je potřebí místo dlouhých diskusí sáhnouti hned k obraně a ku pomoci německému proletariátu. Ale přesto je potřebí konstatovati - a to nekonstatují jen komunisté - že vítězství Hitlerovo znamená porážku dosavadní politiky německé sociální demokracie, politiky, která stále a stále vybírala podle teorie menšího zla, která připravovala svým postupem útok fašismu a nastolení Hitlerovo. Od r. 1918, kdy v celém Německu byla vláda rad dělnických a vojenských, vidíme v řadě faktů vinu německé sociální demokracie na nynějších událostech. Byla to tenkráte sociální demokracie s Ebertem a Noskem v čele, která odzbrojila dělnictvo, která odstranila vládu rad dělnických a vojenských a která již tenkráte připravovala nastolení kapitalistických junkerských kruhů Německa. Tyto reminiscence oživujeme proto, abychom ukázali na škodlivost německé sociální demokracie pro dělnickou třídu, a to nejen v Německu, ale v měřítku mezinárodním, tedy škodlivost politiky celé II. Internacionály pro dělnickou třídu. Vždyť ještě před krátkým časem byl president Hindenburg, nyní spojenec Hitlerův, kandidátem sociální demokracie na presidentský stolec v Německu. Sociální demokracie nevydala heslo: volte dělníka Thälmanna. Sociální demokracie vydala heslo volte starého [ ] generála Hindenburga. To je jen jedno svědectví z poslední doby špatné německé politiky sociální demokracie. A ještě při nastoupení Papenově v červenci, kdy komunisté vydali heslo jako odpověď na tuto již stolici Hitlerovu okamžité generální stávky v celém Německu, sociální demokracie opřela se i proti této zbrani a dovolila, aby Papen připravoval dále místo diktatuře Hitlerově. A ještě při nastoupení Hitlerově, kdy komunisté v Německu vyhlásili generální stávku, sociální demokracie byla proti ní. Nechci uváděti okolnosti přímo tragicky směšné, jak sociální demokracie říšskoněmecká chovala se v poslední době a jak celá její politika připravovala vládu fašistické diktatury Hitlerovy. Tedy zdůrazňuji: Nástup Hitlerův v Německu znamená úplnou katastrofální porážku politiky německé soc. demokracie, ale při tom podtrhuji velmi silně, že nástup Hitlerův v Německu neznamená ještě porážku dělnické třídy v Německu. (Hlasy: To je pravda!)

Dělnická třída v Německu není poražena, dělnická třída i přes všechen ten teror drž se pohromadě, je ochotna bojovati a také bojuje. Když v posledních volbách odevzdáno bylo 5 mil. hlasů pro komunistickou stranu v Německu a myslíme-li na všechen teror, veškeré znemožnění agitace atd., (Výkřiky sen. Mikulíčka.) vidíme, že těch 5 mil. hlasů má ohromnou, nebývalou váhu. To není těch 6 mil. před několika měsíci, 5 mil. hlasů odevzdaných v posledních volbách pro komunistickou stranu Německa znamená odvahu, statečnost. To nebylo obyčejné volení, nýbrž to bylo volení s nasazením života a přes to, že většina vůdců jak komunistických, tak soc. demokratických v Německu je buď zavřena nebo odstřelena, dělnická třída drží se pohromadě, přes to je tam neotřesena, neporažena a chystá se k rozhodnému útoku proti Hitlerovi.

Zdůrazňuji a opakuji: Dělnická třída Německa není poražena, byla jen zaskočena náhlým útokem Hitlerovým, ale vy se přesvědčíte, že reakční živly i u nás, živly fašistické, které jásají nad vítězstvím Hitlerovým v Německu a které se už také chystají užíti podobných metod u nás, se po čertech mýlí, když spekulují s dočasným vítězstvím Hitlerovým v Německu. (Výkřiky sen. Kindla.) Posici Hitlerovy diktatury nelze srovnávati s posicí Mussoliniho v Italii. Mussolini došel k diktatuře v docela jiném období, než k ní sáhl Hitler v Německu. Vláda Hitlerova v Německu znamená zostření třídních protiv, znamená přiostření občanské války v říši Německé a znamená také přiostření válečného nebezpečí. Od nástupu Hitlerovy vlády vidíme, jak se přiostřily poměry na hranicích polsko-německých, vidíme, jak celá Evropa je zasažena válečným varem, svědectví to o tom, že fašismus znamená zostření válečného nebezpečí a již z tohoto hlediska je nutno, aby všechen pracující lid nejen se postavil proti diktatuře Hitlerově, nýbrž postavil se a opřel se proti všem snahám i u nás, které v Hitlerovi vidí vzor a vůdce. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.) Hitlerova diktatura není tak pevná, jako Mussoliniho. Hitler nastupuje diktaturu v době těžkých hospodářských otřesů v Německu, v době vážných vnitřních rozporů hospodářských a politických a nastupuje v mís tě starého dělnického hnutí. Všechny tyto okolnosti svědčí o tom, že dny vlády Hitlerovy v Německu nebudou míti dlouhého trvání. Ale jedno je potřebí: aby si dělnictvo i v Československu uvědomilo, že naprosto nestačí, jestliže líčíme dělnictvu drastickými slovy surovosti, hrubosti a katanství Hitlerovců v Německu, nýbrž německý proletariát žádá i od nás, od pracujícího lidu v Československu pomoci. A v čem v prvé řadě záleží tato pomoc - to chci připomenouti sociálním demokratům českým a německým. V potírání kapitalismu, v potírání vlastní buržoasie, v potírání fašistických snah u nás. Posice Hitlerova bude tím více oslabena, čím více bude oslabena posice buržoasie v mezinárodním měřítku, čím více bude znemožněno i v ostatních státech střední Evropy buržoasii nastoupiti cestu diktatury. Já jsem v rozpočtové debatě upozornil na diktaturu v Bulharsku, v Jugoslavii, Rumunsku, Polsku a hlavně jsem zdůrazňoval, že s těmito státy, Jugoslavií a Rumunskem, nemůžeme se spojiti v bratrský celek válečné jednoty a poněvadž fašismus znamená válku. Ano, člen exekutivy II. Internacionály, předseda senátu p. dr. Soukup, censorským způsobem zakročil na obhajobu diktatury v Jugoslavii a Rumunsku, o níž jsem tu mluvil. (Výkřik sen. Kindla. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Čili je nutno pomoci dělnictvu v Německu zostřením boje pro ti buržoasii a fašismu u nás, a to je důležité. Jestliže sociální demokraté čeští a němečtí oprávněně s rozhořčením vystupují proti katanství Hitlerovců v Německu, pak musí si uvědomiti, že oni svým spojenectvím s buržoasií v Československu podporováním jejich hospodářské a politické moci podporují také fašismus Hitlerův a připravují fašistickou vládu u nás. (Výkřiky sen. Kindla. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Proti fašismu, který je hnutím mezinárodním, který znamená hledání východiska z nynější krise kapitalismu, buržoasie, je potřebí jednotného boje všeho pracujícího lidu a k tomuto boji komunistická internacionála, i naše čsl. sekce, všechen pracující lid vyzývá bez ohledu na politické rozvrstvení. Vyzýváme německé soc. demokratické dělníky, české soc. dem. dělníky a dělníky čsl. strany nár. socialistické ke společnému jednotnému postupu v jednotné frontě k boji proti kapitalismu, k boji proti fašismu, k boji proti válce.

Ale je potřebí, aby si dělníci uvědomili, že, mají-li bojovati v jednotné frontě proti tomuto nepříteli, musí s ním rozvázati ruce u nás doma, to znamená, že se musí vzdáti spolku s buržoasií, a spolčiti se sami mezi sebou. Nelze jednou rukou držeti kapitalismus a druhou ruku snad podávati k boji k jednotné frontě a k jednotnému postupu. Poměry v Německu a i okolnost, jak bylo u nás na ně reagováno, potřebují jednotné fronty pracujícího lidu v Československu. Vyžadují ji, přímo po ní volají, a tak jako v Německu jedině nápor sjednoceného dělnictva může poraziti Hitlerovu diktaturu - a také ji porazí, o tom jsme přesvědčeni, že ji porazí - tak také u nás zabráníme nástupu fašismu jednotným a společným postupem všeho pracujícího lidu. Tento postup znamená boj proti zostřenému vykořisťování, tento postup znamená boj proti fašistickým násilnostem a také proti válečnému nebezpečí. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zjistil jsem, že pan řečník použil nepřípustného výroku o representantu sousedního státu, o presidentu Německé republiky. Odmítám tento neparlamentní výrok a volám pana řečníka k pořádku. (Odpor komunistických senátorů.)

Dalším řečníkem je pan sen. Pilz. (Stálé výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Dávám jemu slovo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Volám pana senátora k pořádku. Je nepřípustno používat nepřípustných výroků o representantu kteréhokoliv státu. (Stálé výkřiky.) Dávám slovo panu sen. Pilzovi. (Výkřiky sen. Hakena.) Neračte se mnou polemisovat. Volal jsem Vás k pořádku za neparlamentní výroky o representantu sousedního státu. (Výkřiky sen. Mezö a sen. Mikulíčka.)

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Chceme-li pochopiti situaci v Německu, musíme vlastně jíti zpět až do roku 1918. Tehdy jsme viděli, že německá dělnická třída vystoupila po velké vražedné válce a po tomto dlouhém krveprolévání toužila po klidu a míru. Chtěla také zúčtovati s německou buržoasií, která válku spolu zavinila. Ale kdo to byl, jenž se postavil německé dělnické třídě do cesty? Byli to vůdcové německé sociální demokracie Noske, Scheidemann a Ebert, kteří roku 1919 dali bídně povražditi německou dělnickou třídu, kterou vedli Liebknecht a Rosa Luxemburková. Ebert jako president Německé říše dal rozkaz povražditi německou revolucionářskou dělnickou třídu do posledního muže. A dnes dovoluje si německá sociální demokracie říkati, že je průkopníkem demokracie, demokracie, kterou připravovali Ebert, Noske a Scheidemann. Mám zde noviny, sociálně-demokratické noviny z r. 1919, ve kterých stojí: "Tři miliony Berlíňanů chtějí míti klid a mír. Malá menšina vás terorisuje, poněvadž projevují sílu k činům. Berlíňané, vzhůru do zbraní! Nikdo nesmí scházeti. Skleslost byla by zánikem. Pozdvihněte se po milionech a zachraňte sociální demokracii. Jde o všechno. My jsme dělali revoluci, abychom ukončili válku. Spartakus chce novou revoluci, aby začal novou válku."

V této tonině pokračuje tento štvavý plakát proti Spartakovi. "Zabijte jejich vůdce, praví se tam, zabijte Liebknechta, pak budete míti svůj mír a chléb!"

Liebknecht a Rosa Luxemburková byli zabiti, ale kde máme mír, práci a chléb? Německo má dnes 9 milionů nezaměstnaných a každým dnem je hůře.

A co učinila ryze sociálně-demokratická vláda Herrmanna Müllera? Když r. 1930 bylo již 6 milionů nezaměstnaných, povolila pancéřové křižníky A, B a C, zmenšila podporu v nezaměstnanosti. Dne 27. března byl parlament za pomoci sociálních demokratů odsunut stranou. Dva dny na to byly kovodělníkům zkráceny mzdy o 25%. Vyšly zákazy schůzí, stávkové hlídky byly zatýkány a postříleny. Vyšel pověstný výnos sociálně-demokratického ministra vnitra v Prusku, Severinga, o střílení, kde se výslovně praví, že se musí stříleti na ostro, ovšem proti dělníkům. Když komunistická strana žádala svolání parlamentu, odmítl to Severing. Když r. 1932 proveden byl státní převrat, dali se Braun a Severing odvésti důstojníkem říšské obrany s 12 vojáky jako školáci, ačkoli měli v rukách statisíce mužů ochranné a mravnostní policie. Šli žebrati k panu Hindenburgovi, [ ]

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane senátore, volám Vás pro tento výrok k pořádku!

Sen. Pilz (pokračuje): Německá sociální demokracie postavila tohoto muže jakožto kandidáta dělníků a přivedla mu 8 milionů proletářských dělnických hlasů. Tehdy již vyzývala komunistická strana sociální demokraty, aby společně zahájili generální stávku. Ale němečtí sociální demokraté odmítli. Severing a Braun šli žebrati k Hindenburgovi, aby ministři směli zůstati. Státní soud v Lipsku rozhodl, že Papen vládne a Braun a Severing jako loutky smějí bráti dále svůj ministerský plat. Také policejní president berlínský Greszynski a jeho pomocník Weiss, kteří měli možnost celý Papenův puč za 48 hodin zlikvidovati, nechali se sesaditi jako školáci.

Když dne 31. července 1931 při nové volbě Hitlerova strana obdržela 13¹/₂ mil. hlasů, dosadila vláda Papen - Schleicher 3 dny na to zvláštní soudy, které zavedly výjimečný stav v celém Prusku. Zase přistoupila komunistická strana k sociální demokracii, aby se odpovědělo generální stávkou, a zase odmítl svaz německých odborových organisací s panem Leipartem v čele. Řekli: Nastoupíme do boje teprve tehdy, až bude porušena ústava. Jak často byla od té doby ústava porušena. Ale generál Schleicher vyjednával s odborovými organisacemi ještě před 2 měsíci, na Nový rok. A v listě svazu německých odborových organisací projevena byla ochota pracovati s ním společně. Vůdce svazu německých odborových organisací chtěl s generálem Schleicherem spolupracovati na potlačení německého proletariátu.

Když před 4 nedělemi byla pruská státní vláda zase sesazena a Hitler strhl moc na sebe, žádala komunistická strana sociální demokraty znovu, aby se zahájila generální stávka proti vražednému systému, který nyní byl zaveden. Zase odborové organisace odmítly. Kdyby německá sociální demokracie a odborové organisace byly mobilisovaly sílu milionů dělníků, ve 4 týdnech byl by celý Hitlerův puč býval skončen a vyřízen. Ale dnes vidíme, jaké utrpení musí snášeti německá dělnická třída, především strana komunistická, vinou sociální demokracie. Všechny místnosti její strany jsou zavřeny, všechno jim bylo uloupeno, všechen tisk, sta lidí zavřeno, 15.000 již zatčeno, mnoho set lidí odvlečeno a my nevíme, do kterého kouta a příkopu byli zahrabáni. Všechny tyto věci byly možny jen proto, poněvadž se sociální demokracie nikdy nechtěla vzchopiti k boji, vždy zamítala, vždy chtěla voliti "menší zlo", až se Hitlerovi podařilo německou třídu dělnickou poraziti a zachrániti německou buržoasii. Dnes je tomu tam již tak jako v Bulharsku a v Italii, kde Mussolini dal za 4 neděle 20.000 dělníků zavražditi a 200.000 zavříti. V Bulharsku bylo za bílého dne na tisíce dělníků na veřejné ulici povražděno. Ale také v Rumunsku a Polsku není tomu mnohem jinak a nyní přichází v Německu a v Rakousku fašismus k moci, v Rakousku, kde sociální demokracie je relativně nejsilnější stranou na celém světě. Pan starosta Seitz musí si dát líbiti, že je odstrčen stranou, rovněž Bauer a jiní, poněvadž nikdy nevybízeli dělnickou třídu k boji proti brutálnosti kapitalismu, nýbrž vždy volili menší zlo a na základě tohoto stavu bude také německá dělnická třída v Rakousku potlačena.

Vidíme také, že u nás již v pohraničních krajinách, na příklad ve Vejprtech a na hranicích u Broumova dějí se pokusy, aby němečtí fašisté za pomoci českých četníků terorisovali dělníky. Vidíme, že se stejných method používá za strpení české vlády. Vybízíme s této tribuny dělnickou třídu nejen Německa, nýbrž také Československa, všechno terorisované dělnictvo na světě, aby co nejdříve sjednali jednotnou frontu proti podlosti fašismu, proti vražednému systému, proti tomuto neudržitelnému systému, aby na troskách tohoto vražedného systému, jakého v dějinách dosud nikdy nebylo, zřídili diktaturu proletariátu a [ ] a aby konečně s tím udělali konec. Dělnická třída půjde společně, nedá si líbiti více a také německá třída dělnická se po těchto ranách zase vzpamatuje. Ale přes hlavy sociálně-demokratických vůdců, přes hlavy Leipartovu a vůdců německých odborových organisací utvoří německá dělnická třída v továrnách jednotnou frontu a v dohledné době připraví také konec Hitlerovu puči, aby zachránila německou dělnickou třídu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Vyhrazuji si předložení těsnopiseckého zápisu řeči pana sen. Pilze podle §u 9, lit. m) jedn. řádu presidiu k posouzení.

Řečnická listina je vyčerpána.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. dr. Rozkošnému.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Proti navržené prozatímní dohodě Československa s Rakouskem nebylo činěno žádných námitek pány řečníky, proto se omezuji toliko na to, že doporučuji slavnému senátu jménem výborů národohospodářského a zahraničního, aby prozatímní dohodu mezi Československem a Rakouskem schválil tak, jak byla ke schválení předložena těmito výbory. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pány senátory, aby se posadili. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo schváleno ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přerušuji projednávání pořadu dnešní schůze na ¹/₄ hodiny.

Schůze přerušena v 17 hod. 47 min. a znovu zahájena v 18 hod. 8 min.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Zároveň přerušuji další projednávání pořadu dnešní schůze.

Oznamuji, že

do výboru národohospodářského za sen. Sáblíka nastupuje sen. Měchura, za sen. Böhma sen. Kreibich, a předsedou výboru za † K. Sáblíka byl zvolen sen. dr. Rozkošný;

do výboru technicko-dopravního za sen. dr. Bačinského sen. Šelmec, za sen. dr. Havelku sen. Sehnal;

do výboru ústavně-právního za sen. dr. Grosschmida sen. Keresztury;

do výboru rozpočtového za sen. Plamínkovou sen. Hubka.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu tří neděl pro nemoc sen. Fr. Novákovi z lidového klubu.

Kdo souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Konečně navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 17. března 1933 o 11. hodině s

pořadem:

1. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o snížení cla u některých druhů zboží, sjednaná výměnou not dne 17. prosince 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1932, čís. 203 Sb. z. a n. Tisk 993.

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu trestního v Praze ze dne 31. prosince 1929, č. j. Tl XIV. 104/25/78, za souhlas k trestnímu stíhání senátora Jana Richtera pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488 a 491 tr. z., spáchaný tiskem (č. 298/30 předs.). Tisk 996.

3. Volba parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není, zůstává při pořadu, jak jsem jej byl prohlásil.

Končím dnešní schůzi.

Konec schůze v 18 hod. 10 min.