Předseda (zvoní): Slovo dále má pan sen. Černý.

Sen. Černý: Slavný senáte! Mimořádná doba kritického roku, do kterého vcházíme, ukládá mimořádné úkoly vládě a členům obou zákonodárných sborů. V plenu senátu projednáván jest státní rozpočet na rok 1933, a po schválení bude sloužiti vládě a ministerstvům, aby podle něho řídily státní loď správným směrem. Sestavení rozpočtu jest vždy velmi odpovědná práce a nutno konstatovati, že ministerské úřady, vláda, rozpočtová sedma, rozpočtový výbor poslanecké sněmovny, poslanecká sněmovna a rozpočtový výbor senátu byl si plně vědomy vážnosti doby, a pode toho také buďtež posuzovány všechny připomínky, které v debatách ku projednávanému rozpočtu jsou uvedeny. Naší směrnicí musí býti nikoliv jen navrhovat pořádek ve veřejném hospodářství, ale také jej udělat, začít s reformou administrativy za spolupráce zaměstnanců, začít s přípravou hospodářského plánu, zužitkovat odborné náměty, krátce začít s demokratickou spoluprací.

Pan předseda vlády v závěru své řeči v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny prohlásil: My sami musíme si kromě kritiky naší demokracie a našich demokratických zařízení býti vědomi, že nestačí demokracii kritisovati, že je nutno demokracii prováděti, že je nutno v demokracii nésti zodpovědnost. To povede nás všechny k spolupráci, která nebude snadná, kde budeme míti snad dosti rozporů, ale povede nás za jednotným cílem k potřebám těchto těžkých dob; k překonání a odstranění bídy všude tam, kde bída je, k překonání všech rozporů kulturních i národnostních, poněvadž v této době přede vším jiným máme všichni povinnost starati se o skutečnou základnu všeho života, o hospodářský život všech vrstev obyvatelstva a tím také o skutečný a pravý základ naší samostatnosti.

Slavný senáte! Navazuji na slova pana ministerského předsedy a používám příležitosti, abych s této tribuny poukázal na spravedlivé požadavky malých živností a dožadoval se pro tyto platné činitele našeho hospodářského života radikální ochrany.

V rozpočtovém výboru senátu zdůraznil pan ministr obchodu dr. Matoušek několikrát, že základem našeho hospodářství musí býti soukromá iniciativa a soukromé podnikání. Je to prý příkaz pro každý malý národ, který více než národ velký potřebuje lidí samostatných, odhodlaných a podnikavých. Tato slova pana ministra obchodu měla by ;snad význam před mnoha léty, kdy život hospodářsky prožíván byl v klidnějších dobách, ale dnešní doba ukládá soukromému podnikateli, živnostníku a obchodníkovi, aby bojoval se silným a mocným kapitálem, malý a střední živnostník musí zápasit s mnoha obtížemi, zejména finančními. Bývá to boj nerovný, ve kterém snadno podlehne. Zde je povinností ministerstva obchodu přispěti podporou a ochranou těmto stavům. Žádali jsme pana ministra obchodu, aby v nynější těžké době bylo pamatováno i na živnostnictvo a v jeho zájmu aby učiněna byla sociální opatření a sociální péče pro nezaměstnané a strádající živnostníky. Dosavadní opa tření po této slánce jsou naprosto neostatečná. Žaluji přímo na bědný stav živnostnictva, které dnes - ne svou vlastní vinou - jest úplně na svých existencích zničeno a zůstává v tomto hospodářském boji bez ochrany.

Jestliže je naší povinností starati se o statisíce nezaměstnaných dělníků, o tisíce nezaměstnané inteligence, postarejme se též, aby živnostenský a obchodnický stav dočkal se starobního a invalidního pojištění, na které již tolika roků čeká. Žádáme rychlejší a energičtější jednání ve vyřešení dávného požadavku obuvníků, aby nebyly povolovány a zřizovány další správkárny firmy T. A. Baťa a firmy Popper. Veškerá jednání v tomto směru zůstala na mrtvém bodě, anket a jednání bylo mnoho, ovšem stále bez výsledku pro obuvníky, a za tu dobu činí již průmyslníci pokusy, aby správkárny staly se živností svobodnou. Pozadí těchto požadavků je příliš jasné. V severních Čechách staly se případy, že obchodvedoucí pronajímají správkárny za určitý odnos podle ujednané smlouvy lidem bez živnostenského oprávnění.

Dožadujeme se novelisace průkazu způsobilosti v živnosti hostinské a pokud se týká značného povolování hostinských koncesí, vysloveno přání, aby směrnice ministerstva obchodu, obsahující počet obyvatelstva, byly vydány nařízením a tak úřady přinuceny, aby je respektovaly. Nutno také definitivně vyřešiti dávné požadavky drogistů a lékárníků, drogistů a fotografů o rozsahu oprávnění v těchto živnostech.

Za důležité pro naše hospodářské poměry jest nutno poukázati, proč radiovýroba u nás nestojí na té výši, jak v zájmu obrany státu a op otření práce pro nezaměstnané naše dělnictvo, úřednictvo a vedoucí síly jest účelno. Poukazuji v tomto ohledu na sousední Rakousko a Maďarsko, kde u tohoto oboru výroby je zaměstnáno několik tisk dělníků. Příčina toho je, že v Československu byly za patenty uznány dávno v jiných oborech silno- a saboproudové elektrotechniky používané a za samozřejmé uznané principy, základní vědecké poznatky a z nich vyplývající způsoby zapojení, a to vidomě za tím účelem, aby jakákoliv soutěž v oboru radiových oborů byla vyloučena. Závadnější však než patentní ochrana je způsob, jak se této ochrany využívá. Zahraniční majitelé patentů utvořili v Československé republice koncern pro zužitkování těchto patentů a zároveň však vyrábějí radiopřístroje buď sami, nebo prostřednictvím s nimi úzce kooperujících skupin a větším domácím továrnám licenci odpírají.

Každý tuzemský radiovýrobce je při udělení licence na výrobu radiopřijímačů povinen podepsati prohlášení, které se příčí obchodní slušnosti, v němž kromě podmínek omezujících výrobní a předem smluvený rozsah jest povinen podepsati i prohlášení, že nebude činiti nijakých námitek proti platnosti patentů.

Obavy před projednáváním patentů u patentního soudu má ovšem koncern hlavně tehdy, jde-li o jedince kapitálově tak silného, že by se mohl do patentního sporu pustiti. Výše požadovaných licenčních poplatků a způsob udělování licencí je překážkou volné soutěže našich výrobců s výrobky zahraničními a s výrobky továren, přičleněných ke koncernu majitelů patentů, udržuje výrobky na cenách takových, že nejsou všeobecně přístupny, čímž je bržděn další konsum.

Neudržitelnost tohoto systému uznaly již dříve Anglie, Amerika a Francie, kle byl nalezen způsob, aby v tomto oboru podnikání se mohla uplatniti volná soutěž a aby licence, které spočívají na velmi malých základech technických a právních, byly zrušeny. Že jde o věc velmi důležitou, vyplývá nejlépe z toho, že počet radiopřijímačů v republice Československé činí nyní asi 400.000, z čehož na lampové přístroje připadá asi 350 až 300 tisíc. Je tedy, přihlížejíc i k radioamatérům, investováno v tomto oboru několik set milionů korun, z nichž až dosud naše výroba zachytila nepatrný zlomek.

Lze očekávati i v nejbližších létech Přírůstek posluchačů, aspoň ještě 400 tisíc, z nichž velká většina bude míti lampové přijímače. I při event. nízké prodejní ceně Kč 1000.- za 1 kus budou tu uvedeny do oběhu částky stamilionové. Za stávajících poměrů patentových plynou ročně částky desetimilionové zbytečně do ciziny. Podotýkám, že potřebné strojní zařízení v mnohých továrnách leží ladem, které se zavedením této výroby využitkují. Kdyby byly odstraněny překážky licenční a patentní ochrany, mohlo by ubyti v tomto oboru získáno pro vnitřní obrat obchodní pravidelně několik desítek milionů ročně, o něž by se zlepšila naše obchodní bilance a zároveň snížily trvalé podpory v nezaměstnání.

Bylo by dobře, kdyby pan ministr obchodu sjednal nápravu v radiovýrobě, která by umožnila příznivý rozvoj tohoto oboru, v němž by mohlo najiti zaměstnání několik tisíc dělníků, úředníků a inženýrů.

Za účelem vyjasnění patentních otázek po stránce technické, právní i doby trvání jednotlivých patentů doporučuji vyvolati novou úpravu, při čemž by se přihlíželo k tomu, že dosavadním domácím výrobcům nesměla by ze sporu vzejíti žádná újma.

Aby volné soutěži a další vynalézavosti byl zaručen nerušený průběh, doporučoval bych, aby použití patentů, které by patentní úřad uznal po novém zkoumání za oprávněné, bylo propůjčováno za přiměřený poplatek pro každý přesně technický a dobově určený patent každému, kdo o to požádá. Předpokládám, že tento námět může býti podkladem ministerstvu obchodu.

Dále: další možnost podpory nezaměstnaných a také dřevního státního průmyslu vidím v tom, aby státní dodávky, při kterých přichází v úvahu aspoň z části -dřevěný materiál, na př. na vagony pro dráhy, letadla, pro vojenskou správu a na státní stavby atd. byly zadány vždy s podmínkou, že dotčená firma použije k této dodávce dřevního materiálu ze státních podniků a kompensačně dřevo odebéře, tedy stát státu.

Ministerstvo veřejných prací by mohlo provésti kalkulaci dláždění silnic dřevem, alespoň těch, které protínají města, a kdyby cenový rozdíl nebyl veliký, aby se použilo dřevěných dlaždic za účelem využití velkých zásob dřeva na Slovensku a Podk. Rusi. I zde by se dva státní podniky podporovaly a zaměstnanost rozšířila. Peněžní efekt by byl nepatrný a úspora z odpory nezaměstnaných mohla by jíti k dobru státních lesů. Není to jen dřevo, nýbrž i kámen, štěrk a písek, jichž by se mohlo užíti alespoň při okresních stavbách. Jest výjimečná doba, a proto je nutno se přeorientovati a přizpůsobiti se dnešní situaci. O naše lesy, které mají nejlepší a nejvýhodnější odbytovou polohu v Evropě, není se co obávati. Když se poohlédneme po našem okolí, je to Polsko, Litva, Finsko, Švédsko, na jihu pak Rumunsko, Jugoslavie a země alpské, které mají zásobiti ostatní země evropské, Orient a severní Afriku dřívím. Co se týče konkurence ruské, pokládám její zásah do obchodu dřevního za přechodný, totiž potud, pokud zaměstnává laciné pracovní síly a pokud má dřevní hmotu v blízkostí mandžuské dráhy; jakmile budou lesní plochy kolem zmíněné dráhy vyčerpány a nebude-li delikventů, nebude nám dumpingem škoditi.

Již před válkou byla obava, že roční přírůstek hmoty u lesů nestačí na roní spotřebu dřeva. Důkazem toho bylo Německo, které se tak vykácelo v dřevní hmotě, že ještě dnes nedosáhlo ani 80tiletého turnusu a kácí lesy s turnusem 60tiletým, a to na dobu přechodnou z pohnutek valutárních; jinak bylo vždy nejlepším konsumentem. Z toho vidno, že naše lesy mají budoucnost a nebylo tudíž potřebí utíkati se k takové nedostatečné pomoci.

Slavný senáte! V prosinci roku 193? schválila ministerská rada zřízení "Ústřední prodejny dříví", společnost s akc. kapitálem 3 miliony Kč s 51% ní účastí státních lesů a statků a s převzetím obchodní organisace firmy J. Körner, akc. spol. v Praze.

Podle mého náhledu byla ústředna čsl. prodejny dříví akc. spol. založena pozdě. Tato prodejna nemůže v dnešní době všeobecné hospodářské krise mnoho prospěti, poněvadž při dnešním uzávěru hranic a kompensačním zahraničním obchodě budoucí činnost omezena. Bylo by dobře, kdyby veřejnost znala znění smlouvy, uzavřené s bratry Körnery, pokud se týče pod firmou S. L. S.

Předeslal jsem, že si od této společnosti ničeho neslibuji, jednak proto, že se utvořil nový kartel za spoluúčasti státu, dále že firma je silně angažována v Polsku, a konečně že do společnosti S. L. S. není přibrán zahraniční kapitál, který by měl možnost jako podílník podporovati náš dřevní podnik v zahraničí. Bylo by mnohem prospěšnější, kdyby bylo možno opříti se o cizozemský, buď holandský, anglický, německý nebo konečně i maďarský kapitál, abychom tato největší odbytiště dřeva pro sebe získali. Podle mého náhledu mola by se získati i půjčka buď na zaplacení přídělové ceny zabraných lesů a statků, nebo půjčka, splacená ve dříví na jiné státní potřeby (platba ve zboží). Máme na Podkarp. Rusi a na Slovensku velké množství dřeva, vhodného na pražce, a také velké množství lidí nezaměstnaných, rozených to dřevařů, kterým platíme podporu v nezaměstnání. Naše dráhy potřebují ročně velké množství pražců, asi 700.000, které kupují většinou z druhé ruky a které by mohly odebírati ze státních lesů. Dráhy i lesy jsou státní podniky, tedy vlastní podniky, proč by nemohy se navzájem podporovati v dnešní době? Cena zde nerozhoduje, neboť dráhy jsou pasivní a státní lesy vyrábějí pod cenou a k tomu stát je povinen podpořiti nezaměstnané. Zde je možnost zaviti se aspoň třetího břemene, tedy nezaměstnaných. Výroba pražců by se ovšem musila díti nikoli strojně, nýbrž otesáváním na místě, v lese.

A nyní trochu o našem hospodářství v e státních lesích: Návrh na založení Ústředny čsl. prodejny dříví akc. spol. učinil po úradě se řediteli státních statků a lesů sám generální ředitel Šimon. Obchodní a nejdůležitější odbor státních lesů postupuje akc. spol. pod vedením třetího ředitele obchodního, obyčejného obchodníka s dřívím.

To, co činí dnes, mohl učiniti již před 11 roky za podmínek mnohem výhodnějších pro stát, když se ucházel o naši těžbu dříví na Slovensku a Podkarpatské Rusi cizozemský kapitál.

K závěru své řeči žádám, aby ministerstvo obchodu rychlejším tempem pracovalo s příslušnými korporacemi na provedení nového živnostenského řádu, a jako další nutný požadavek žádáme vypsání voleb do obchodních komor. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke druhé kulturní a sociální části rozpočtu není již nikdo přihlášen a přistoupíme tudíž k rozpravě o části třetí, hospodářsko-dopravní a finanční.

Uděluji slovo prvnímu řečníkovi přihlášenému k této části, panu sen. Stöhrovi.

.Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Kdybych nouzi, ve které se nyní nalézá naše domácí zemědělství,:líčil zde sebe důrazněji a i kdyby všechny strany slavného senátu toto mé líčení uznávaly a oceňovaly, přece bychom uznáním vylíčených skutečností nemohli nouzi našeho zemědělství zmenšiti, anebo ji dokonce odstraniti. Povolaní činitelé musí se konečně pokusiti, aby zachytili skutečné příčiny této naší hospodářské tísně, a, teprve pak možno přikročiti k vydávání a zahájení pomocných opatření. S prázdnými sliby, útěchami nebo nadějemi, nelze zde mnoho poříditi. Slibovati je samo sebou zcela jednoduché, naproti tomu je více nežli těžké najíti schůdnou cestu ze změti národohospodářského zauzlení.

Následky dnešní hospodářské krise leží mnohem hlouběji, nežli se všeobecně myslí. Jedno jest jisté: stůněme účinkem liberalismu, který ve druhé polovině předešlého století rozšířen byl z Anglie na pevninu. Tehdy nechala Anglie v poutech a ve víru vychvalovaného samospasitelného systému svobodného obchodu své sedláky se dříti a plahočiti, zadržovala jim mzdu za jejich práci, činila všechno, aby zemědělství přímo zničila, a na konec také připustila, aby sedlák byl vyhnán ze svého domova. V jednotlivých státech evropských nebyly poměry v zemědělství tou dobou mnohem lepší a bylo zejména zemědělství v Německu v době na počátku sedmdesátých let předešlého století na tom velmi špatně. Teprve železný kancléř Bismarck ujal se zase zemědělství v Německu takovým způsobem, že mohlo jíti vstříc vzestupu. Úpadek, který říšskoněmecké zemědělství následkem špatné obchodní politiky Caprivi-ho musilo prodělati a kteroužto chybu teprve zase Bülow napravil, chci jen naznačiti tímto krátkým poukazem. Tažme se, kde dnes vůbec ještě nalézáme liberalismus? Jen u zemědělství! Všechny druhé stavy tomu rozuměly, aby se včas sjednotily. Průmyslníci založili kartely, trusty, úřednictvo a dělnictvo organisovalo se v odborových organisacích, jen stav selský, venkovský lid nedovedl se dodnes tak semknouti, aby se nepotřeboval dostati pod parní válec druhých. O bezpodmínečné nutnosti vytvořiti tuto jednotu bylo již tolik mluveno a psáno, ve skutečnosti však bylo dodnes pramálo vykonáno. Zdánlivě nemůže, anebo nechce to jíti dobrovolně s vytvořením této jednot a ježto však vytvoření této jednoty alespoň v hospodářském ohledu dnes více nežli nutně je potřebí, bude se musit vytvořiti z úřední moci pomocí syndikátů. Vytvořena tato jednota býti musí, poněvadž bychom se jinak tak lehko a tak rychle nedostali z národohospodářských zmatků.

Již r. 1929 prohlásil šéf tehdejší vlády, uznávaje poměry, jimž naše zemědělství jde vstříc, že vláda musí učiniti opatření na ochranu tohoto našeho zemědělství. Tento slib byl dodnes nesčíslněkrát opětován. Tažme se však, co bylo v té příčině dodnes vykonáno? Možno snad vytvoření syndikátu pro dovoz obilí uznati za opatření, které našemu zemědělství skutečně přineslo potřebnou pomoc? Převážná část našeho zemědělství, obzvláště našeho sudetsko-německého zemědělství, nepociťuje z účinků syndikátu pro dovoz obilí ničeho. Tážeme-li se, proč obilní syndikát nemohl projeviti pro naše zemědělství, které pěstuje obilí, lepší účinky, pak může odpověď zníti zcela krátce: Obilní syndikát vytvořen byl jakožto syndikát pro dovoz obilí a může na základě svých ustanovení a stanov vykonávati jen vliv na tvoření cen a působiti na ceny u těch druhů obilí, které se u nás nepěstují v dostatečném množství, které dlužno dovážeti, a nemůže nikdy projevovati vliv na ceny anebo tvořiti ceny u těch druhů obilí, kterého se u nás pěstuje nejen množství více nežli dostatečné, nýbrž kde většinu toho jsme nuceni vyvážeti.

V prvém případě jde o pšenici a kukuřici, ve druhém případě o žito, ječmen a oves. Že více než dostačující sklizeň žita v r. 1932 také spolu přispěla ke zhroucení ceny žita, budiž jen mimochodem podotčeno. Ale také ještě další momenty působily zde neblaze, kterých se bohužel pro nedostatek řečnické lhůty nemohu blíže dotknouti.

Stanovení, resp. docílení maximální ceny ve výši 132,5 Kč za žito při utvoření tohoto syndikátu ukázalo se býti pochybenou a mylnou domněnkou, že tento obilní syndikát nebyl v létě 1932 utvořen, dlužno označiti za zcela hrubou chybu. Naše vláda však také s prováděním intervenčních koupí žita za účelem podpory cen začala teprve v době, kdy bylo lze docíliti již jen zcela nedostatečného výsledku. Přes naše intervence u směrodatných míst nebylo na počátku podzimní kampaně k provádění intervenčních koupí možno od naší tehdejší vlády docíliti ani koruny. Cena žita musila klesnouti až pod 100 Kč a teprve pak seznali na vyšších místech, že pravděpodobně pokles cen nebude lze zastaviti a ze bude přece potřebí něco učiniti. Jsem však také tak objektivní a ochoten zdůrazniti, že syndikát pro dovoz obilí dosud ve smyslu svých ustanovení a svých stanov pracoval dobře. Ježto však obilní syndikát prokazatelně nemůže přinésti řešení obilní otázky, jak toho naše zemědělství žádá, bude za účelem zabezpečení sklizně 1933 zajisté potřebí nalézti jiné řešení, Zde zajisté možno podrobiti bližší úvaze jen otázku obilního monopolu. Zdali se řešení obilní o problému stane v té neb oné formě, na jméně nezáleží, to je našim sedlákům dnes již lhostejno. To, co se má nebo musí vytvořiti, musí býti uzpůsobeno tak, aby to našemu zemědělství zabezpečilo za obilí takové ceny, které jsou přiměřeny výrobním nákladům a které našemu zemědělství umožní udržeti hospodářství i nadále. Snaha naší vlády bude musit především směřovati k tomu, aby naše zemědělství mohlo zase vyráběti aktivně. Nepřejeme a nežádáme si snad cen za své zemědělské výrobky, které by konsum mohl označiti jako ceny lichvářské. Nikoli! Žádáme přiznání stabilisovaných cen, které konsum může platiti a které našemu venkovskému sedlákovi také umožní, aby e udržel na své hroudě. Pro řešení otázky v tomto smyslu musí všechny kruhy obyvatelstva projeviti potřebné porozumění a nesmí tomuto jistě plně oprávněnému požadavku také odepříti souhlas.

V létě 1932, když obě komory parlamentu byly tak náhle poslány na prázdniny, prohlásil tehdejší šéf vlády, že syndikát pro dovoz dobytka musí býti do 1. září 1932 utvořen. Skoro 6 měsíců uplynulo od táto stanovené lhůty a dodnes tento syndikát stále ještě není utvořen. Nechci se zde dnes zabývati podrobnostmi této otázky, musím však přece poukázati na jednu okolnost: Jak je možno, že 12 nebo 13 obchodníků s prasaty - pánové se nazývají trochu lépe znějícím cizím slovem importéry - může u nás vykonávati takovou moc a takový vliv na vládu a všechny směrodatné činitele, že tito dosud zabrániti mohli utvoření tohoto syndikátu, je mně jednoduše nepochopitelno, mluví však samo za celé knihy o poměrech, jaké u nás panují. Proč pan ministr zemědělství neučinil již dávno konec této komedii, je mně také nepochopitelno, ježto mu přece je známo, že celé zemědělství ve státě v této otázce stojí za ním jed-notně. Jeho názor o účelu a cíli syndikátu uznalo domácí zemědělství všeobecně za nezávadný. Žádáme representanty našeho zemědělství, aby co nejdříve uvedli v činnost dobytčí a mlékárenský syndikát a aby na tzv. pány importéry, jakožto domnělou zájmovou skupinu v tomto syndikátě, nebrali nadále žádného zřetele. Lidem, kteří dosud měli zájem jen na dovozu na př. vepřů, kteří nikdy neměli zájmu pro domácí zemědělskou výrobu, kterým dosud bylo a je zcela lhostejno, zdali naše domácí zemědělství zahyne, či nikoli, kterým záleží jen na výdělku, a to pokud možno lehkém a velkém výdělku, má přibráním jakožto skupiny zájemců do syndikátu pro dovoz dobytka přiznána býti státem do jisté míry uznané monopolní postavení. Stavím se zcela rozhodně proti poskytování takovýchto přednostních výhod a práv. Poněvadž však těmto pánům má vytvořením tohoto syndikátu jejich dosavadní dominující postavení jakožto importérů ostatními skupinami syndikátu býti přece poněkud přistřiženo a zúženo, chápeme tak odmítavé stanovisko a veliký odpor proti této zamýšlené instituci. Je zahanbující pro naše zemědělství, že 12 nebo 13 obchodníků s prasaty patrně může vykonávati větší vliv na naši vládu, nežli to patrně zmůže veškeré domácí zemědělství. Může náš konsum míti vůbec nějaký zájem na výhodách a utváření takového přednostního po stavení hrstce obchodníků s prasaty? úže náš pan ministr obchodu, i když se vidí nucena sebe více chrániti a podporovati zájmy obchodu, takovéto snahy tímto způsobem chrániti a podporovati? Pravím, nikoli! Prohlašuji, že my zástupci venkovského lidu však nehodláme nadále připustiti, aby zájmy našeho zemědělství stavěny byly tímto způsobem za zájmy čistě soukromé. Doufejme pevně, že tato věc v nejbližší době bude vyřízena ve smyslu našich požadavků.

Nehodláme však také nadále připustiti, aby naše tržnice jatečného dobytka zaplavovány byly vepři z ciziny dovezenými takovým způsobem, jak tomu bylo v posledních týdnech. Na úkor našeho domácího zemědělství nesmí náš pan ministr věcí zahraničních snad zařizovati svou činnost zahraniční politiky. Nestavíme se zásadně proti připuštění a provádění kompensačních obchodů s cizinou, prohlašujeme však, že se tyto kompensační obchody nesmějí snad sjednávati jen na úkor našeho zemědělství.

V době, kdy náš konsum vepřového masa byl ještě daleko větší, nežli tomu je bohužel dnes, kdy se naše domácí zemědělství, pokud jde o pěstování vepřového dobytka, ještě přiměřeně nepřizpůsobilo, kdy domácí produkce byla daleko za dnešní produkcí, činil povolený dovoz vepřů sotva 30% povoleného dovozu vepřů v posledních měsících.

Prohlašuji: Nestavíme se proti dovozu těch zemědělských výrobků, které doma dnes ještě nevyrábíme v takovém množství, jak toho konsum potřebuje. Nepřipustíme však nadále, aby se k nám dovážely zemědělské výrobky, které překročují míru skutečné potřeby, a neposkytneme pomoci k tomu, aby takovouto falešnou obchodní politikou naše domácí zemědělství při tvoření cen svých výrobků stále více utrpělo. Jestliže stát od našeho zemědělství žádá placení daní a dávek, také co nejlépe se snaží vymáhati je nejpřísnější formou, pak musí ubýti také ochoten pečovati o to, aby zemědělec uloženým závazkům také mohl dostáti. Daně a dávky může zemědělec sehnati jen z výtěžku svého hospodářství. Nejsou-li dány podmínky splnění těchto povinností, jak tomu jest již od několika let, pak také stát nemůže zemědělství ukládati žádné povinnosti a dávky, anebo dokonce žádati od něho jejich splnění.

Poukázal jsem před tím na naše stanovisko stran dovozu zemědělských výrobků z ciziny a uvádím jako důkaz následující skutečnost: Žádá se ještě dnes opovo-lení k dovozu dalších 15.000 vagonů pšenice a několika tisíc vagonů mouky. Poněvadž pšenice bylo již dovezeno více, nežli bylo potřebí, dlužno požadavek povolení dalších 15.000 vagonů pšenice zamítnouti. Dovoz 5 až 6000 vagonů pšenice až do příští sklizně nutno tedy označiti za úplně postačující, povážím-li, že ve velkém počtu našich zemědělských skladišť leží velké množství pšenice nejlepší jakosti; pro niž není nyní poptávky.

Když dále povážím, jak se u nás hospodaří s povolováním dovozu tuků a másla, pak je přiměřená kritika více nežli oprávněna a zajisté také na místě. V našich hospodářských družstevních mlékárnách leží dnes neprodejného másla nejlepší jakosti v množství přes 50 vagonů a přes tuto obrovskou zásobu domácího másla se u nás vesele hospodaří a dále se dováží máslo a tuky z ciziny. Zásoby tuků stoupají každého týdne, dovážený krmný vepřový dobytek zůstává na trhu jatečného dobytka v Praze ve větším množství neprodán a přes to se povoluje dovoz velkého množství vepřů. Kde zde hledati nebo nalézti logiku pro takovéto jednání, je mně jednoduše nepochopitelné. Vidím se nucena poukázati na následující okolnost: Naše spotřeba masa r. 1952 oproti r. 1931 vlastně o nic neklesla. Maso dlužno dosud považovati za nejlevnější potravinu. Naše produkce masa stoupla již tak, že celou spotřebu masa hradíme asi 97¹/₂% z domácí produkce. U produkce hovězího masa jsme 100% již dosáhli, po mém názoru již překročili. U nás může dnes jíti jen ještě o dovoz několika set kusů krmných vepřů za měsíc, nikoli však o tisíce kusů za týden, jak tomu je bohužel v neprospěch našeho domácího zemědělství. Pražský trh jakožto hlavní trh ve státě byl přeplněn dovezeným vepřovým dobytkem a tím spekulaci otevřeny dveře dokořán. Bylo dále opomenuto rozděliti dovoz na jednotlivé trhy, pražský trh byl chybnou manipulací znepokojen, kteréžto znepokojení musilo míti logicky na utváření cen velmi nepříznivé účinky.

Jakožto cesta k finanční podpoře domácího zemědělství propaguje se zavedení obilních skladních listů. I když se názory o skladních listech dnes ještě částečně liší, dlužno přece zdůrazniti, že zavedení obilních skladních listů přičítati dlužno velmi důležitý význam. Musil by jen býti přijat nový zákon, který se o zákona z r. 1889 liší v tom, že by podle nového zákona obilním skladním listům musil náležeti význam finančního pomocného prostředku pro zemědělství, pro zemědělská družstva a obchodníky s obilím.

Ministr dr. Hodža zastával v rozpočtovém výboru ke konci své zprávy o kapitole zemědělství názor, že rozumná zemědělská politika v dnešní tak těžké době pro naše zemědělství a hospodářství státu je více než kdy jindy naléhavě nutná; poněvadž jsme podle jeho názoru dosud nedosáhli nejvyššího bodu krise. Ministr Hodža prohlásil, že, nebude-li příští sklizeň ve smyslu potřeb zemědělství dobře zabezpečena, průmyslová a živnostenská výroba musila by úplně ztratiti domácí zemědělství jakožto nejlepšího dosavadního konsumenta. Náš průmysl z různých důvodů, o kterých se zde dnes nechci šířiti, pozbyl valné části vývozní a odbytové možnosti z dob dřívějších a je dnes víc než kdy jindy poukázán na domácí trh, který si však také musí zabezpečiti. Za nejspolehlivějšího, nejlepšího a nejbezpečnějšího odběratele nutno zajisté považovati naše zemědělství. Dokud však rezavěti budou pluhy, dotud také nebude se kouřiti, z komínů ve městech. Tento náš názor musí zajisté konečně již zcela všeobecně býti uznán za správný.

Že se náš průmysl bude musit odhodlati přeměniti se většinou ve své výrobě a výrobní kapacitě, zdůrazňujeme stále znovu jako naléhavou nutnost. Stejně jako se část našeho zemědělství musila během posledních let nutně a za velkých finančních ztrát přeorientovati ve své výrobě, musí tato změna velmi brzo nastati také u většiny našeho průmyslu, nemají-li se panující neblahé poměry v průmyslu ještě více zhoršiti.

K cenové disparitě a ke snížení cen jen několik málo vět: Přes rámec vědeckým účelům snad sloužících statistických šetření o přizpůsobení cen potřeb pro naše zemědělství k cenám našich zemědělských výrobků se dosud nedospělo. Vypočítanými ciframi indexu ve statistických publikacích se zpravidla vyjadřuje poměr, ve kterém jsou ceny určitých skupin zboží k cenám jiných skupin zboží, aniž se ceny přiměřeně posuzují podle jejich významu pro potřebu. Namnoze se vyřízení otázky rozdílu cen zemědělských výrobků a potřeb zemědělství označuje za jednu z nejdůležitějších otázek a řešení této otázky se zcela energicky požaduje.

Index zemědělských výrobků klesl od r. 1928 z 813, resp. 817 na 530, resp. 490 v r. 1932, což se rovná poklesu asi o 40%, kdežto index potřeb zemědělských v stejné době klesl jen z 956 na 847, což se rovná poklesu asi 10%. Zdali naší státní správě během nejbližší doby bude možno zde vytvořiti nebo odstraniti to, co bezpodmínečně nutno odstraniti, resp. vytvořiti, jest otázka, na kterou ovšem nemohu přesně v tom neb onom smyslu odpověděti.

Po mém názoru bude však zde svépomoc moci vykonati velmi mnoho, ne-li daleko více. Organisace zemědělské výroby jakožto semknuté konsumentské organisace vytvoří to, co vládě dosud nebylo možné. Jestliže se tyto organisace postaví jako semknutá fronta proti prodavačům zemědělských potřeb, musí tyto organisace míti úspěch.

Nejsou to však jen kartely, které dnes ještě udržují ceny různého zboží na nesnesitelné výši, také vyrabitel zboží a obchod bez kartelů dobře tomu rozumí udržovati ceny různého zboží tak, že vyrabiteli a obchodníkovi přinášejí nejvýš možný zisk. Tato snaha je často ospravedlňována a odůvodňována tím, že zmenšený obrat nutí udržovati vyšší ceny. Že se uměle zvýšenými cenami obra následkem všeobecně ztenčené kupní síly na domácím trhu ještě více zužuje, často se úmyslně zamlčuje, anebo neuznává.

Každý jednotlivý zemědělec je nespokojen s tím, že obchodník za své zboží anebo továrník a řemeslník za své výrobky dnes ještě žádá ceny, které zemědělec, hledě k cenám za své výrobky, jednoduše platiti nemůže.

Nestavíme se proti argumentaci našich odpůrců,.která vrcholí v tom, že si obchodník a podnikatel ze svého zisku dává platiti za svou námahu a práci. V obchodním světě jsou však bohužel od dob války již jen velmi mlhavé hranice pro dovolenou výší zisku. Zde patrně svědomí stalo se pomalu velmi širokým. Těžký existenční boj, který dnes vésti musí většina lidí stojících v existenčním boji, přinutí také ostatní k tomu, aby se stali skromnějšími v požadování zisku a v nároku na životní úroveň. Je však dnes leště veliký počet podniků všeho druhu, jejichž majitelé se domnívají, že se všeobecnému sestupu do skromnějších životních forem vyhnou jednoduše tím, že bez rozmýšlení do své kalkulace pojmou to, nač podle zvyklosti z dob vysoké konjunktury domněle mají nárok. První pokus v tomto směru svépomocí nebyl dodnes podniknut. Jsem si toho jist, že by věc zajisté stála za první pokus. Náš požadavek snížení úrokové míry je přece všeobecně znám. Tak, jak naše veleslavná Národní banka dodnes pracovala, že pěstovala jen politiku v zájmu udržení měny a pro potřeby hospodářství státu nejevila žádný zájem, anebo alespoň nikoli zájem dnes potřebný, nemůže to jíti dále. Snížení diskontu roku loňského nepřineslo našemu hospodářství ničeho. Poslední snížení diskontu neznamená pro naše hospodářství v jeho nynější tísni také ještě mnoho: Naše koruna je dnes zlatem a zlatými devisami hrazena asi 41 - 42%. Povinná zlatá úhrada činí však jen 30%. Kdyby naše Národní banka z 42, resp. 41 sestoupila na 30 - 32, mohlo by přijíti o tolik set milionů Kč více do oběhu, což by pro naše hospodářství mělo největší význam. Debetní úroková míra musí býti u bank a tzv. lidových peněžních ústavů snížena tolik, aby dlužník toto úrokové břemeno mohl sehnati také z výnosu svého podniku. Připisováním nezaplacených úroků ke kapitálu na konci roku není pomoženo trvale ani dlužníkovi, ani věřiteli. Naše zemědělství snese dnes placení úroků sotva 3%, musí však platiti za zapůjčený kapitál 7 - 9% a částečně ještě vyšší procenta. Budeme přes všechny námitky kapitalistické skupiny obyvatelstva s veškerou energií dále bojovati za radikální snížení úrokové míry. Žádáme opětně poskytnutí levného kapitálu za účelem provedení pomocné akce ve smyslu návrhů, jež obě agrární strany podaly loňského roku v parlamentě a senátě.

Žádáme bezodkladné příročí u všech hrozících exekucí. Žádáme prodloužení promlčecí lhůty pro úroky z 3 na 5 roků. Žádáme, aby se co nejdříve zahájila akce pro vyvození z dluhů pro zemědělce, kteří se bez viny octli v nouzi, ve smyslu podaných návrhů. Bylo již poukázáno na tolik cest, jak našemu zemědělství zjednati alespoň částečnou úlevu v břemenech dluhů, které je tak nadmíru těžce tísní. Každý druhý domnělý národohospodář přinesl jinou myšlenku a byly dosud většinou pronášeny o tomto nadmíru choulostivém thematu jen myšlenky a názory, které se rovnají utopiím. Jeden mluví o škrtnutí všech dluhů v zemědělství. Tato myšlenka rovnala by se převratu, který by však ve svých dalších účincích musil projeviti následky, o kterých rozumně smýšlející člověk zajisté nepotřebuje dále diskutovati. Cestu percentuelního škrtnuti dluhů, na příklad jedné třetiny a ze zbývajících dvou třetin hospodářským poměrům přiměřenou úrokovou míru kolem 3 - 4%, musili bychom však uznati v každé příčině za spravedlivou i přinesla by nejen selským dlužníkům hospodářsky citelnou úlevu, nýbrž také kapitalistu by zase nepostihla tolik, že by si musil do tohoto jednání oprávněně stěžovati, když přece po dosti značnou řadu let měl příležitost bráti zcela značné zúročení. Holandsko přece provedlo podobným způsobem částečné vyvazení svého zemědělství z dluhů, provedlo však po našem názoru řez přece trochu příliš silně najednou. Dlužno tam ještě vyčkati účinky, dříve než bude možno učiniti konečný úsudek o provedeném tam císařském řezu. Kdyby bylo Holandsko škrtlo jen 35% selských dluhů a pro zbytek 65% stanovilo dlouhodobé příručí s 3%ním zúročením, pak by tento způsob řešení této otázky byl mohl míti zcela rozhodně lepší a příznivější účinky, nežli tomu bude při dnešním způsobu řešení.

Zdali by se u nás nedošlo k řešení tohoto problému mnohem jednodušeji snížením devis v zemi o 25 - 30%, nežli jinými pokusy, jest otázkou pro sebe. Namnoze se řešení otázky v tomto smyslu přiznává nejlepší naděje na úspěch. Jisto je, že by tento způsob řešení problému způsobil mnohem méně třenic a tudíž také bolestí. Vidíme dnes, že se veliké státy vždy víc a více vidí nuceny sahati k těmže prostředkům a že místo, aby všemi prostředky podporovaly kurs svých peněz, raději ho uměle snižují. Ti, kteří horují a křičí proti snížení koruny, jsou kapitalisté, kteří se obávají, že by mohli pozbýti zlomku svého hotového jmění a že by se důchod z tohoto jejich hotového kapitálu trochu zmenšil. Kapitalisté malují věc černě a operují s argumenty, jako: poválečné inflace Německa a jiných států. Mezi bezednou poválečnou inflací a vlastní rukou způsobeným poklesem koruny tím, že se přizpůsobí dnešním poměrům hospodářským, je přece obrovský rozdíl. Tohoto momentu dlužno se držeti při posuzování této otázky.

Kdyby miliardy korun, které leží v Národní bance, které dnes odňaty jsou oběhu, přišly zase do oběhu tím, že by se alespoň větší část těchto peněz poskytla našim venkovský m peněžním ústavům při úrokové míře 2¹/₂ až nejvýš 3%, mohly by nejen tyto venkovské peněžní ústavy vyhověti své povinnosti poskytovati hypotéky a jinaké půjčky, tyto peníze by však přivedeny byly také zase svému vlastnímu určení. Národní ranka by však také daleko více vyhověla svému poslání a určení, nežli tomu je dnes. Naše zemědělství je z části ještě úvěru schopno, nemůže se však hnouti, nemůže pracovati tak, jak by rádo chtělo. Bude-li mu však za levnou úrokovou míru poskytnut potřebný půjčený kapitál, bude moci rozvinouti zcela jinou činnost nežli dnes. Hospodářství státu a fiskus samotný by touto úpravou jen získaly a tato úprava by pro stát - zcela mimochodem řečeno - neznamenala ani haléř risika nebo ztráty.

Zcela případně charakterisuje redaktor Fietz poměry u nás panující, řka: "Proti tvrdohlavcům nelze, bohužel, nic jiného poříditi, nežli že je odstraníme z odpovědných vládních míst, jež mají ve své moci, a zastrčíme je někam do nějakého kouta, kde ať se svou tvrdou hlavou prorážejí zeď, při čemž alespoň nemohou ostatnímu světu způsobiti žádnou škodu."

Kdybychom se však odhodlali platiti našemu zemědělství za jeho výrobky ceny, které jemu náležejí, které by zemědělský podnik učinily zase aktivním, pak nebylo by potřebí ani částečného vyvazení z dluhů, ani jiné umělé cesty úlevy. Bez dosažení pozemkového důchodu nelze však pomýšleti na placení úroků z dluhů. Od let nežijí přece naši zemědělci více z výnosu svého hospodářství, nýbrž žijí z podstaty svého majetku. I nejhlubší studna se vyčerpá, když se z ní stále jen čerpá voda. Tak daleko dospěje všechno naše zemědělství v krátké době.

Jestliže však naše zemědělství zase ozdraví, bude se zase brzo kouřiti z komínů, obchod a živnosti zase obživí z oběhu selských peněz. Pokud však toto poznání nebude všeobecně uznáno za správné, nebudou se moci poměry u nás zlepšiti. Pěstovati úspěšnou politiku v zájmu našeho zemědělství je dnes více nežli těžké. My zástupcové venkovského lidu musíme však míti stále na mysli, že úspěšná politika nemůže se trvale nikdy zakládati na pouhých slibech a vidinách. Stranicky vzato může se pouhými sliby a politikou demagogických hesel pro nějaký čas třeba dosíci úspěchů, jisto však jest, že, jednou pronikne zklamání a v době, jakou je nynější, musí býti následky v každém směru nedozírné.

Máme-li dále na mysli nezvratnou skutečnost, že úspěšná hospodářská politika hluboko zasahuje do vlastní politiky a že to, co ryze s hospodářského stanoviska je rozumné a účelné, jen příliš často se křižuje s politickými a i ryze stranicky politickými imponderabiliemi, pak musíme zajisté dojíti k poznání, že reálnímu politikovi, věcné a cílevědomé práci zvyklému politikovi, který nedá na sebe příliš působiti obchodní a příležitostné momenty, konečný úspěch jeho politické činnosti daleko více bude zabezpečen, nežli tornu bude u politiků jiného smýšlení.

V poznání toho, že se poměry v našem zemědělství vytvářili tak nadmíru nepříznivě, je pro stát nebezpečí, že selský stav zahyne a že stát tím pozbude jádra lidu a síly lidu. Nastává zde otázka, zdali se zahájením nějakého zlepšení bude výhodnějším pro veškerý stát započíti na jiném místě nežli na základech státu. Tážeme se: "Bude možno, aby dům zůstal státi, když se základ již tolik hýbe?" Odpověděti na tuto otázku nebude zajisté za těžko.

Náš venkovský lid a náš selský lid musí se přes všechnu tíseň a nouzi dneška chrániti před myšlenkou, že jeho snaha je marná; v boji o jeho existenci, v boji o udržení jeho hroudy bude mu přece údělem úspěch.

Od naší vlády žádáme však ve dvanácté hodině, aby tuto vážnou snahu našeho venkovského lidu co nejlépe podporovala, aby se zhroucením našeho zemědělství také všechno ostatní nebylo strženo do propasti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání:

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 24. února 1933 o 9. hod. s

pořadem:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 976) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1933. Tisk 990.

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném úctu republiky Československé za rok 1931 spolu s účty státního bytového soudu a dávky z majetku. Tisk 980.

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1933. Tisk 990.

4. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 987) k vládnímu návrhu zákona o dani z elektrických zdrojů záření.

5. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova zákona o dani z elektrických zdrojů záření. Tisk 987.

6. Zpráva výborů živnostensko-obchodního, zahraničního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 985) k vládnímu návrhu zákona, jímž se určuje pro další léta výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí poskytnuty býti podle II. Hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu. Tisk 991.

7. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova zákona, jímž se určuje pro další léta výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí poskytnuty býti podle II. Hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., a podpoře zahraničního obchodu. Tisk 991.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 22 hod. 40 min.